postupy se zapracováním sole, uzavřením sudů či hrnců hliněnými zátkami spolu s chmelem a vkládáním pelyňku a jalovce. To vše než vznikl cech sladovníků a pivovarníků, který dohlížel na to, aby pivo vařil jen ten, kdo byl vyučen a mohl kontrolovat jeho kvalitu. Sladovník musel být „střízlivý, bedlivý, nelenivý“, a „slady dělat včas, nepřemočovat a když vozdí, daremně nepálit“, jak uvádí ve spise o hospodářství Jan Brtvín z Ploškovic. Kvalita piva se určovala různě – například se mok rozlil na dřevěnou lavici, na kterou usedli „páni kontroloři“ v kožených kalhotách. Když pak vstali, měli mít lavici k zadku přilepenou, až pak bylo pivo uznáno „pitným“. Fundovaný předpis na výrobu piva nabízí až Tadeáš Hájek z Hájku, český renesanční přírodovědec. V roce 1585 píše o svrchně kvašeném, bílém pšeničném, ale i červeném, spodně kvašeném moku a zdůrazňuje jeho účinky pro zdraví: „Jest tudíž pivo nápoj z vody, zrní obilného a květu chmele vrbovitého, svařením uměle a řádně vykvašený,“ které slouží tomu „aby lidské tělo zavlažováním okřálo“.
RAKOVNICKÁ INVAZE Císař Ferdinand I. to úplně nedomyslel, když dal Rakovničákům povolení vozit pivo do Prahy. Obchodní válka mezi nimi a pivovarníky od Vltavy propukla roku 1578, soudy soudily, rakovničtí vařili o sto šest a štamgasti s chutí popíjeli. Spor dostal na stůl i Rudolf II., ale nějak spis založil a nerozhodl. Rakovničtí válcovali konkurenci až do třicetileté války, kdy se nedařilo múzám, ani pivu. Navíc později mohl vařil pivo každý, kdo měl suroviny. Á propos, nesmíme zapomenout, že v té době už fungoval pivovar U Fleků v Křemencově ulici – prvně je zmiňován roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec. Vaří tam bez přestávky déle než půl tisíciletí a podnik přežil i znárodnění a „řízené“ hospodářství – prý měl mocného přímluvce z vedení komunistické strany. KYSELÝ LEVÝ BŘEH Pivovary byly hlavně na pravém břehu Vltavy, kde to prý pivu prospívalo. Ještě před stavbou přehrad se totiž vody z přítoků Sázavy a Berounky tolik nemísily, a tak na pražském břehu levém se vařil mok kyselejší, dodnes lze slyšet zmínky o „kyselákově“. Ale pojďme se projít do města. V Křemencově ulici existoval i pivovar U Fáfů. Prakticky za rohem, v Myslíkově, pak pivovar se sladovnou, slující U Myslíků. Fungoval od konce 14. století a vařilo se v něm až do začátku toho minulého. Ono
Pivovar na Smíchově navštívil během své návštěvy Prahy také František Josef I, který se zvěčnil do pamětní knihy českou větou: „Výborné pivo, vskutku výborné!“
50 |
Původní mosazné varny lze obdivovat v návštěvnickém centru Staropramenu, neboť je v roce 1997 nahradila jedna jediná, v té době nejmodernější varna v Evropě.
