62Roboti Made in Czech

roboti Made in Czech

MODERNÍ DESIGN V JASNÝCH BARVÁCH A CHYTRÁ TECHNICKÁ ŘEŠENÍ UMOŽŇUJÍCÍ OBYČEJNÝM SPOTŘEBIČŮM VYKONÁVAT NEOBYČEJNÉ FUNKCE. OBOJÍM SE CHLUBÍ VÝROBKY ZNAČKY CONCEPT. EXISTUJE UŽ VÍC NEŽ 25 LET A POCHÁZÍ, JAKO SLOVO ROBOT... Z ČECH.

Odšťavňovače, sušičky na ovoce, kuchyňské roboty či mixéry. Ale i multifunkční hrnce, konvektory, trouby, digestoře, chladničky, sporáky, trouby a varné desky. Nemluvě o fénech, kulmách, žehličkách na vlasy, zastřihovačích, ventilátorech, vysavačích, rychlovarných konvicích i žehličkách s keramickou plochou a funkcí automatického vypnutí při nečinnosti... Celý ten obrovitý zástup malých i větších pomocníků do domácnosti odstartoval ponorný mixér Concept 100plus. Spatřil světlo světa v roce 1995 a lišil se tím, že jeho robustnější konstrukci doplňovala dlouhá řada nástavců pro hnětení a šlehání. U jeho vzniku stál podnikatel Jindřich Valenta, který, aby mohl ještě o pár let dříve otevřít obchod s domácími spotřebiči, musel rozprodat vše, co vlastnil – včetně hudebních nástrojů a auta. Na rozdíl od řady dalších „odvážlivců“ v tomto odvětví vydržel, zisky investoval dál a rozšířil firmu Jindřich Valenta – Choceň na Slovensko a do Polska. To už nesly východočeské produkty sestavované v Itálii, Turecku, Polsku i Číně název Concept – byť nešlo o žádné návrhy, ale k dokonalosti dotažené kousky. Takové, které se lišily od konkurence svou DNA a ano, často i jiným technickým konceptem. České zákazníky si získaly spolehlivostí, přijatelnou cenou a servisem v maximální délce deseti pracovních dnů.  Viz: www.my-concept.cz

Konstruktéři obrátili pohonnou jednotku Smoothie Makeru SM3390 vzhůru nohama. Díky tomuto unikátnímu řešení dostanou zákazníci do rukou přístroj s více funkcemi a všestrannějším použitím. SEKÁ MASO, MELE MÁK, KÁVU I KOŘENÍ

Už v základním příslušenství má SMOOTHIE MAKER SM3390 kromě mixovacích nádob na výrobu smoothie i mlýnek a sekací nástavec, tzv. chopper. Poměrně malý, a tudíž lehce skladný přístroj tak lze využít k řadě kuchyňský úkonů. Pro přípravu dokonalého smoothie je vybaven třemi mixovacími nádobami. Dvě mají objem 570 ml, nejmenší červená pak 400 ml. Všechny jsou vybaveny zabudovaným pítkem a snímatelnými gumovými proužky pro snadnější uchopení. Smoothie maker pomůže při přípravě koktejlů, ledové kávy i studených polévek. S kávovými zrnky, ořechy, kořením, bylinkami a dokonce i mákem si poradí jeho mlýnek se speciálním tříštivým nožem. Dokáže suroviny rozsekat najemno i nahrubo, podle toho, jak potřebujete. Nasazený na dózu objemu 1,2 litru usnadňuje přípravu pomazánek, přesnídávek, majonéz, jakož i sekání masa a drcení ledu. Hlavně pány zaujme, že tělo přístroje skrývá motor síly 700 W a plastové nástavce jsou z BPA tritanu, který neobsahuje škodlivé bisfenoly.

POMŮŽE S RAW STRAVOU, UMELE I DOMÁCÍ MOUKU

Rychlost 33 000 otáček za minutu, silný motor, or, šest přednastavených programů, regulovatelelná doba chodu, dotykové ovládání a šestice ce nožů s vroubkovaným ostřím z japonské karbobonové oceli. To vše charakterizuje SMOOTHIE IE MIXÉR SM3050. Zastane přípravu zdravých ch koktejlů, smoothies, polévek, pomazánek, RAW AW stravy, zmrzliny i mletí zdravé domácí mouky. ky. Jednotlivé ingredience pojme 2,0 litru velká nánádoba z BPA tritanu odpínatelná pouhým zvedednutím. Má v sobě integrovanou vyjímatelnou ou odměrku, takže není třeba rušit spotřebič v bobohulibé činnosti – suroviny lze bezpečně přisypat pat i za chodu. Samozřejmostí jsou protiskluzové ové nožičky a pojistka pro případ přehřátí motoru. oru. Součástí balení je kuchařka s tipy a recepty pty na ty nejlahodnější nápoje.

Smoothie Mixér SM3050 má pohodlné ovládání dlné ovládání SLIDERem a šestici přednastavených programů, ch programů, z nichž jsou hned čtyři určené na RAW stravu. a RAW stravu.

smíšený SMÍCHov

ÚDAJNĚ DOSTAL JMÉNO PO OBYVATELÍCH SE SMYSLEM PRO HUMOR. ŠKODA, ŽE O NĚJ PŘIŠLI A UŽ TO JSOU STEJNÍ SUCHAŘI JAKO NA OBOU BŘEZÍCH VLTAVSKÝCH. PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ TAK JE, ŽE SMÍCHOV MÁ CO DO ČINĚNÍ SE SLOVESEM SMÍCHAT, TO ŽE TAM PŘICHÁZELI LIDÉ RŮZNÉHO PŮVODU A TVOŘILI PESTROU SMĚSICI.

Jazz & Blues Bar & Café na Janáčkově nábřeží je příjemným místem na poslech kvalitní hudby různých žánrů. Nejvíce ožívá večer, ale na dobře namíchaný drink a osvěžení v podobě tapas se tam můžete vydat klidně hned po obědě.

Smíchov byl dřív plný fabrik a dělníků, což způsobovalo určité sociální napětí. Dokonce prý nespokojení dělníci roztloukli v kartounce stroje, což byla první akce tohoto druhu v Čechách. Dnes proletáře na Smíchově nepotkáte, místo toho si ho oblíbili různí pobudové, kteří se sluní na Andělu před domem navrženým architektem Jeanem Nouvelem. Je to jedno z nejrušnějších míst v Praze, kde vám vytáhnou z kapsy peněženku, ani nemrknete. Ale my to tam máme rádi, „oblibujeme si“ například antikvariát v synagoze, jež je ozdobena nápisem Mír a zdar dalekému i blízkému. A také si dobře pamatujeme časy, kdy se stanice metra Anděl nazývala Moskevská a naproti výstupu byl bufet, kde měli nepoživatelné plíčky za tři koruny. Všechno kolem bylo pod lešením a rozpadlá fabrika Ringhofferka byla díra prolezlá gangrénou. Miloval to spisovatel Jáchym Topol – ztracenou poetiku těch míst vylíčil v románu Anděl. Dnes se snaha Smíchova být nóbl mísí s jeho plebejstvím i sklonem vše trochu ušmudlat a hlavně... smíchat. Smíchov se dělí na víc Smíchovů, minimálně na dva: Dolní a Horní. Ten u řeky tvoří mřížoví rovných ulic rozbíhajících se

Secesní fasádu vily Helenka na Malvazinkách od architekta Aloise Kordy obývá anděl od Františka Koblihy s křídly tak obrovskými, že kdyby jimi pořádně zamával, způsobil by orkán půli Prahy.

od pivovaru, jenž dodnes občas zavoní sladem. Ze zajímavých stavení se sluší upozornit i na vilu Portheimku na Štefánikově ulici, kterou si začátkem 18. století postavil mladý Kilián Ignác Dientzenhofer. Později ji koupil hrabě Buquoy, takže se jmenovala Bukvojka, ale začátkem 19. století ji už měli židovští bratři Mojžíš, Juda a Leopold Porgesové, kterým šlo podnikání tak skvěle, že si koupili titul z Portheimu. Od té doby se jí říká Portheimka. Holt pojmenovat něco na Smíchově není jednoduché.

Palackého most propojil dříve samostatný Smíchov s Novým Městem pražským. Jeho výstavba trvala dva a půl roku, než byl slavnostně otevřen r. 1878. Architekt Josef Reiter tehdy dostal za svůj návrh stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži.

Bertramku najdete pod vrchem Mrázovka v ulici U Mrázovky. Její rozloha není nijak závratná, pouhých 0,56 hektaru však má členitý terén nacházející se v nadmořských výškách od 217 do 246 metrů.

Kousek dál leží Arbesák, kde se narodil spisovatel Jakub Arbes, takže náměstí i socha tam právem patří. Až do roku 1920 se mu říkalo Jakubské čili se po něm „tak trochu“ nazývalo i dřív. Ve skutečnosti to souviselo s kostelem sv. Jakuba a Filipa, který tam trůnil jako hlavní chrám smíchovský, než vyrostl vedle kostel sv. Václava a ten starší musel pryč. Na náměstí se konávaly filipojakubské poutě, při nichž se shazoval z kostelní věže kozel, kdož ví proč... Škoda, že tato tradice nebyla obnovena. Zajímavý je i Horní Smíchov pokrývající kopečky dříve se zelenající vinnou révou, jak dokládají Hollarovy rytiny. Až do 19. století sloužily k výletům „za Prahu“ na usedlosti Cibulku či Klamovku. Dalším příkladem je Santoška, novogotická vila ve svahu, který nechal František Vilém Sonntag v polovině 18. století přeměnit v park a dnes se tak po něm i jmenuje. I když existuje verze, že tam tryskal pramen s léčivou vodou (la santé, tedy Santoška). Po Sonntagovi patřil pozemek zámožné rodině Doubků a nejznámější z nich, rytíř Eduard, mecenáš Národního divadla, nechal v 70. letech 19. století postavit na témže místě novogotickou rezidenci. Sochy do parku zhotovila dílna Ignáce Františka Platzera (1717-1787), jenž přišel do Prahy z Plzně jako chudý mladík, a když umíral, tak byla snad každá třetí nová socha v metropoli jeho. Na Santošce přežila i smyslná Flóra s obnaženými prsy a roztouženým výrazem, po níž se plazí obtloustlý Amor. Začíná tam také ulice, jež se dříve jmenovala Hřbitovní, vede k pohřebišti na Malvazinkách. Dnes se zove Na Václavce, což není jméno po houbě, ale kostelu sv. Václava na Zderaze. Ten připadl po Bílé hoře řádu bosých augustiniánů a ti spravovali okolní vinice než byli za Josefa II zrušeni. Pravidelné řádky vinohradů překryly základy vil a činžovních domů a po ulici jezdí aut více, než je slušné. Kdož ví kam, když je nahoře „jen“ hřbitov. Průčelí budov ukazuje, že buržoazie měla vkus, a někdy si troufla i na výstřednost. Nejkurióznější je secesní vila Helenka z roku