Choice 33

KDYŽ ZIMA HŘEJE

ŠVÝCARSKOU PÁLENKU FASSBIND

DESTILOVALI PŘÍMO NA VAGÓNECH

VLAKU, KTERÝ ZAJÍŽDĚL I K NÁM.

ARCHITECTURE

LIVING STYLE

ENTERTAINMENT

ART&DESIGN

DISTANTTRAVEL

KAM JEŠT Ě ZA SN Ě HEM?

NA POŘ ÁDNÉ HORY. ČÍM VÝŠE, TÍM LÉPE. V KAZACHSTÁNU TO JE OD 4000 m n. m.

OBZORY BEZ HRANIC

JAKO PRVNÍ JSME TESTOVALI NOVOU

TOYOTU YARIS CROSS V LISABONU

VZHŮRU ZA SLUNCEM

JEHO ŠPANĚLSKÉ PAPRSKY NÁS HŘ ÁLY

NA MENORCE I V OBLASTI MURCIA

VSTUPENKA DO SV Ě TA ŽIVOTNÍHO STYLU | ZIMA 2024 | N O 33

Záviďte mi! Prosím! Že to není slušné? I já dlouho tajně záviděl (a samozřejmě od srdce přál) pár známým jejich lyžovací výlety do Gruzie. Než jsem vyrazil podobným směrem. Do Kazachstánu. Jaké to bylo? Úžasné! Milovníkům zimních sportů tak doporučuji nalistovat stranu 74. I když hned na začátku tohoto čísla je nabídka jiného ikonického střediska s dechberoucími výhledy na Lago di Garda, trentinské Paganelly. Bílo-zelený, připomínající eukalyptové bonbony Klokanky, je aktuálně rakouský Fieberbrunn, slovenské Martinky už jsou pouze – jako cumlavé Beskydky – zelené. Ale to neznamená, že z nich nelze nasát inspiraci na příští rok. Ty, kdož hledí nedočkavě směrem k létu, také potěšíme. Zjistili jsme, že Split je nejlepší navštívit z jara a Menorca nabízí víc než jen pláže. Ve Španělsku se také na začátku května chystá poutní cesta za úlomkem z Kristova kříže uschovávaným v městečku Caravaca de la Cruz, je to taková neznámá obdoba Svatojakubské cesty. I tam jsme už byli a pak si unavené svalíky léčili ve slovenských lázních. Závidíte? Nemusíte se stydět ani červenat... Třeba vás to „nakopne“ k tomu, abyste se sami vydali na cestu. Bude to úžasné, slibujeme.

ROBINSONEM Z VLASTNÍ VŮLE 12 / 15

Lázeňský ostrov v Piešťanech je vlastně parkem, který od města odděluje široký tok řeky Váh s Kolonádovým mostem. To na něm stojí socha muže, který láme své berle na znamení, že se právě „magicky“ uzdravil.

VYBAVENÍ, TIPY

Prostě leatherman 10 / 11

Svěžest do kapsy 39

Obutí nejen na jaro 40 / 41

Sony oceňovalo 54 / 59

Jedinečné, nepřehlédnutelné 69

Vybroušený jako pravý diamant 87

Třtinové pozdravy 91

INSPIRACE

Vzhůru k výškám 4 / 5

Poselství shůry 16 / 17

Gurmánské tsunami 24 / 31

Chutě tekutého Švajcu 42 / 45

Zima se loučí, ale... 52 / 53

Hausbótem kolem gondol 64 / 68

Sdílená radost 73

Petr Tůma / šéfredaktor

Vydává Orizamut, s. r. o.

IČO: 24 31 60 67

DIČ: CZ 24 31 60 67 www.choicemag.cz

Korespondenční adresa Václavkova 313/6 Praha 6, 160 00

Šéfredaktor, obchod

Petr Tůma tuma@choicemag.cz tel.: +420 775 123 742

Grafická úprava

Nina Nováková novákova@choicemag.cz

Stálí spolupracovníci

Jan Dušek dusek@choicemag.cz

Tomáš Suchomel suchomel@choicemag.cz

Kamila Písaříková pisarikova@choicemag.cz

Jan Klouček kloucek@choice.cz

Externisté

Alena Binterová, Dušan Honzík, Magdaléna Pražáková, Jiří Mlsný, Ivan Verner, Jan Vojtěchovský, Jiří Slabý, Marián S. Sucha, Tomáš Tůma, Matěj Tůma, Filippo Frizzera, Alex Mottes, Alžběta Jungrová, Damir Zurub, Mirja Geh, Klaus Listl, Ringler Stefan, Christof Willms, Zuzana Palovič, Martin Kleibl, Marek Jančúch, Jakub Caprnka, Jan Kužník

Foto na obálce

KleinarlTourismus

Christian Schartner

Evidenční číslo

MK

19567

Město jako víno 80 / 82

Dotek živé vody 86

Stále živé vzpomínky 82 / 98

KAM (SI) VYRAZIT

Pátým pádem voláme 6 / 9

Víc než jen pláže 18 / 23

Ve stínu římského impéria 32 / 35

Na odvrácené straně 36 / 38

Cesta k pravému kříži 60 / 63

Dva kroky, dva lidé 70 / 72

Zaklínadlo Šymbulak 74 / 79

Hřejivé objetí u Trenčína 84 / 85

Skvělá bílo-zelená 88/91

Filmy a zajímavé akce 96 / 97

A JE TO TADY 46 / 51

Kde lépe otestovat vylepšenou Toyotu Yaris Cross než ve městě na sedmero pahorcích, mezi nimiž kličkují uličky, jako by si hrály na schovávanou? Kompaktní SUV nás provezlo Lisabonem s grácií.

vzhůru

k výškám

AŽ VAŠE PODNIKÁNÍ, SPORTOVNÍ KARIÉRA

NEBO CESTA OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ BUDOU

TAM, KDE JE CHCETE MÍT, OTEVŘOU SE PŘED

VÁMI NOVÉ MOŽNOSTI. CO SI TŘEBA JEN TAK

NĚKAM NEPLÁNOVANĚ ZALETĚT NA VÍKEND, BEZ

OHLEDU NA LETOVÉ ŘÁDY AEROLINEK? V MALÉM

PROUDOVÉM LETADLE LZE DOSLOVA I OBRAZNĚ

VYSTOUPAT AŽ DO NEBES.

Za zábavou a povinnostmi není problém překonávat vzdálenosti s leteckými společnostmi v pohodlí byznysové třídy některého z velkých airbusů nebo boeingů. Pokud vám nevadí s tím spojené hodiny čekání a řada nudných procedur před odletem i po přistání. Kličku elegantní jako od Antonína Panenky k cestování na míru a bez stresu uděláte v letadle kategorie bizjet. S rodinou nebo přáteli ho budete mít celé jen pro sebe, časy odletů i trasy si určíte sami.

Není ani problém, máte-li rádi větší společnost. Vždyť například do největšího modelu Longitude z rodiny strojů Citation od legendární americké firmy Cessna se vejde rovný tucet cestujících včetně příručních zavazadel. Díky doletu okolo 6 500 kilometrů a rychlosti až 845 kilometrů za hodinu nebudete přitom za linkovými stroji v ničem pozadu. 

Viz: https://cessna.txtav.com

Navzdory délce trupu Cessny

Citation Longitude jen 22 metrů tam konstruktéři našli místo pro kuchyňku i s úložnými prostory na občerstvení, šatnu s komorou na zavazadla a toaletu s vlastním okénkem. Není nad to dívat se vsedě přímo do mraků

KOKPIT JAKO „POKOJÍČEK“

Všeobjímající pohodlí kožených křesel v barevném provedení podle přání majitele není zdaleka jediný luxus, kterým se na palubě největšího bizjetu lze nechat hýčkat. Patří k němu i zdaleka nejnižší hladina vnitřního hluku v letadle podobného typu, takže ani poslech hudby ze zabudované reprosoustavy není ničím rušen. Vše se ovládá bezdrátově z tabletu, jak se na stroj z 21. století sluší. A dvojici pilotů to při práci určitě vadit nebude.

5. pádem voláme

VIVA Paganella!

KDYBY TO VZALI BRATŘI ČECH A LECH PŘI CESTĚ Z CHORVATSKÉ KRAPINY TROCHU VÍC DOLEVA, NEMUSELI SE HARCOVAT TAK DALEKO. STAČILO VYSTOUPAT Z PLOCHÉHO ÚDOLÍ ZAROSTLÉHO VINNOU RÉVOU PŘES FAI ČI CAVEDAGO NA NÁHORNÍ PLOŠINU NAD ANDALEM. ODTAMTUD SE OTEVÍRÁ PANORAMA ÚRODNÝCH ÚDOLÍ VEDOUCÍCH AŽ K JEZERU GARDA. KAM SE HRABE ČESKÁ ZEMĚ STRDÍM A MLÉKEM OPLÝVAJÍCÍ...

Pochopitelně, nejen z fascinujících pohledů živ jest člověk. Ale jak už bylo zmíněno, údolí řeky Adiže, necelou půlhodinu jízdy od dvoutisícového vrcholu Paganelly, z něhož lze obdivovat Marmoladu, „stolový“ Schlern i zubaté pohoří Brentských Dolomit, je samo o sobě zemí zaslíbenou. Zatímco „nahoře“ se drží sněhová pokrývka jako přilepená, „dole“ už vládne doslova přímořské klima. Vytváří ho pověstná Ora. Teplý vítr vanoucí z jihu od moře, který se žene svobodně vpřed, než v šoku narazí na vysoké skály. Ty ho otočí a vrátí zpět jak bumerang. Vyznavači windsurfingu na jezeru Garda tak mají jistotu, že se po obědě

bez cizí pomoci snadno vrátí na místo, odkud ráno vypluli. A zemědělci? Těm klima umožňuje pěstovat v údolí Adiže nejen révu, ale též olivy, kiwi, kaki, jedlé kaštany či třeba proslulou brokolici z Torboly. Všechny ty lokální dobroty se pak schází na talířích v 22 restauracích rozesetých podél zimního lyžařského střediska Dolomiti Paganella. Zůstaňte sedět venku a užívejte si další specifikum oblasti. A sice to, že se v ní počet slunečných dnů blíží ročně číslici 300. Modrá obloha a teplé paprsky slunce. Není to nuda? Není! Je to... „boží“. Stejně jako zbytek severní části Itálie, oblasti zvané Trentino.

V Itálii potřebujete mít při jezdění na sjezdovce pro případ nehody uzavřené pojištění odpovědnosti. Přilba povinná pro dospělé není. Na rozdíl od Turecka, kde ji musíte mít i na běžkách...

SPORTY A VÍNO VŠECH BAREV

V Trentinu si najde každý, co miluje. Potvrdí to vyznava č i lyžování, ale též cyklistiky, turistiky, horolezení č i vodních sport ů . Lago di Garda je skv ě lé k placht ě ní, a kdo touží po cachtání se v komorn ě jším prost ř edí, vydá se k blankytnému jezeru Lago di Tenno. Asi t ř i kilometry od n ě j leží st ř edov ě ké m ě ste č ko Canale di Tenno s úzkými uli č kami, um ě leckými krámky a dílnami… Mén ě známé je Arco s hradem a historickým centrem, jakož i s vyhlášenými lezeckými cestami ve skalách poblíž. A tak by se dalo pokra č ovat. Mezitím scenérii mnohakilometrového údolí Adiže dotvá ř í rozmazané vinice po úbo č ích hor zpevn ě né kamennými zídkami. Velké plechové haly a v ě že jako z betonárky t ě sn ě u cesty pat ř í výrobci šumivých vín – Giulio Ferrarimu. Už na po č átku 20. století se jimi postavil oproti jednodušší a levn ě jší cav ě popíjené jižn ě ji v Itálii. V jeho stopách jde též vina ř ství Famiglia Simoni. S „bublinami“ to dotáhli ješt ě dál. Ve vesni č ce Lavis vyrábí klasickou šampa ň skou metodou Trentodoc, víno které v lahvi dozrává č asto i n ě kolik let.

SÁŇKOVÁNÍ RADOST

V Itálii považují sáňkování nejen za aktivitu pro děti, ale i pro starší a pokročilé. Vždyť řídit z kopce a do zatáčky neposedně se řítící sáňky dává dostatek adrenalinu i těm otrlejším. Kratší, tzv. „pistu slittino“, mají přímo na Paganelle, dvojice delších náročnějších tratí padá z horského hřebenu tyčícího se nad jezerem Molveno.

Jednou za měsíc lze z vrcholku Paganelly sledovat západ slunce. Po setmění se slaví až do noci, než rozjuchané a rozezpívané páry sveze do údolí rolba.

Údolí Paganella tvoří čtyři vesničky s 5 000 obyvateli. Jak nízké číslo v porovnání s počtem přenocování, kterých je ročně přes 1 900 000! Lyžovat tam lze i za tmy 2x týdně na osvětleném svahu s 1km převýšením. Do 21:30 je osvětlená i 2,5 km dlouhá stopa pro běžkaře.

KONEČNĚ HURÁ NA KOPEC

Už to vypadá, že rovná Autostrade 22 nikdy neskon čí, když přijde exit, po kterém se silnice zvedne doslova „na zadní“, aby se hadovitě vyšplhala k Andalu. Tamní lyžařský resort zasazený do národního parku Adamello Brenta se chlubí 50 km sjezdovek „dálničního“ typu zapuštěnými do řídkého i hustšího lesa. Tedy bez terénních nerovností a prudkých změn sklonu. Spolu s blízkými resorty Folgarida, Tonale či Marilleva je ideální pro rodiny. Modré má hladivě mírné, červené narůžovělé a jediná černá je „vlastně“ červená s hrdým názvem Olimpionica. Na nejkolmější střední části totiž trénují závodníci z Norska. Rodinám vychází vst ř íc i majitelé 150 hotel ů a instrukto ř i osmi lyža ř ských škol, v č etn ě jedné č eské! Nadmo ř ská výška jistí dostatek sněhu, a je-li pod nulou, za 72 hodin lze tratě zasypat tím umělým. Což se může na konci března hodit. Budete-li v té době v Paganelle, vydejte se do Valle dei Laghi. Odtamtud pochází dezertní víno zvané Vino Santo. Hrozny odr ůdy Nosiola byly dávno sklizeny a vysychají na sítech, než je začnou lisovat o velikonočním týdnu. Dají vám i ochutnat, ale jen stopi čku. Mošt musí zkvasit a dalších, někdy i deset let odpočívá v dřevěných sudech, než dozraje.  Viz: www.visittrentino.info/cs

Kdyby nebylo čtveřice selhávajících bubnových brzd a karburátoru Weber, jehož klapka jde seřídit nožem, multitool by nikdy nevznikl.

prostě leatherman

ITÉ VÝROBKY SE STALY TAKOVÝMI EVERGREENY, ŽE SE JEJICH JMÉNA DOSTALA DO DOMÍ A POSLOUŽILA I PRO KONKURENČNÍ ZNAČKY. VEZMĚTE SI LUX, I ŽILETKU. TAKÉ UNIVERZÁLNÍ KAPESNÍ POMOCNÍK NENAZVE VĚTŠINA

ipraven na vše není pouze heslem prepperů, tedy lidí očekávajících ta. Vyznávají ho i ti, kdož se nechtějí ocitnout bezradní před jažným, každodenním problémem. Mívají tak po ruce něco ze široru EDC (Every Day Carry) prostředků: skládací šroubováky, „švýi multitool. Bezpočet výrobců je nabízí v různých verzích i kvalitě. Ale ten, který dal této kategorii nářadí jméno, je pouze jeden.

ŽE ZA TO NEPOSLUŠNÉ AUTO

Když roku 1970 promoval Timothy Leatherman v oboru strojního inženýrství na Oregon State University, netušil, jak moc jeho životní dráhu ovlivní cesta do Evropy. S manželkou Chau si vypůjčili Fiat 600, které se neustále dožadovalo pozornosti tím, že se rozbíjelo. To by ale bylo, aby si strojní inženýr neporadil se stávkujícím mechanismem. „Svůj skautský nůž jsem používal na vše. Od krájení chleba až po opravu auta. Jen mi chyběly kleště,“ vzpomínal Timothy ji. A tak se rozhodl, že si skládací „nosovky“ vyrobí. Už v letadle do Stáal skicovat první náčrtky, ale trvalo roky, než světlo světa spatřil první ní leatherman.

Osm let zabral nikoli vývoj produktu, ale shánění zákazníka. Naštěstí Timothyho navštívil ke konci sedmého roku Steve Berliner, přítel z vysoké. Radil mu, co by

Teprve na velkém strojním soustruhu se zrodily první skutečně funkční prototypy leathermanů z kovu.

SBĚRATELSKÝ KOUSEK Kleště, nůž, dva šroubováky, otvírák na konzervy... Základní nástroje zakomponované do téhož gripu se nezměnily, tak jako idea mít dílnu při ruce, nenápadně v kapse.

ŽE NE

vyle spo potř li ar

Nak dup z ga si za přek

NÁŘA

Pořád otvo

se podívejte na tvar v náramku hodinek.

Najd imb láh ka

Najdete tam šroubováky, e, otvírák na láhve, pin na vyndání SIM karty i hrot na rozbití skla.

Pr vn (PST ty o vymy port můž duší

vylepšil, a pro projekt se natolik nadchl, že na n . Na získání investora, s jehož pomocí by si za ň na 4 000 kus la zájem. Pak poštu a telefonní spole objednal zásilkový obchod Cabela’s a byl tak ohleduplný, že jim dal na dodávku sedm měsíců. To už se firma přestěhovala cí dílny, kterou vlastnil Berlinerův otec, a dovolila i lidi. Start ro byl raketový... Plán na prodej čtyř tisíc kusů

SPECIALISTA NA PŘEŽITÍ

KE SLOVU PŘICHÁZÍ FREE

Prvním výrobkem Leatherman Tool Group, Inc. byl Pocket Survival Tool (PST) s třinácti nástroji. V roce 1983 se jich prodalo přes milion kusů a stejný typ vydržel na trhu do roku 2004. Dnes má firma Leatherman v nabídce vše od miniaturních klíčenek až po nářadí pro profesionály. Včetně geniálně vymyšleného náramku obsahujícího bity, imbusy a klíče. V roce 2011 do portfolia začlenila německého výrobce svítilen a čelovek Ledlenser, takže že oslovovat všechny fanoušky potřeb pro survival, nejen kutily tělem duší. A to ve více než 80ti zemích světa, včetně naší. Poslední řada špičkových multitoolů s označením Free má vylepšený ergonomický design,jakož i magnetické pojistky proti otevření i unikátní systémem zamykání. Snižuje se tak tření spojené s elastomerovými pružinami, takže lze vytáhnout ten který nástroj jednou rukou. Plynule a bez námahy.

ZACHRÁNĚNÉ ŽIVOTY PODPORUJÍ LEGENDU

Leatherman nabízí na své výrobky 25 let záruku. Jeho popularita roste i díky příběhům, které o multitoolech kolují na sociálních sítích. Třeba jak se jejich pomocí zachránil Kanaďan, pod kterým se probořil led. Zabodl špičaté hroty Leatherman kleští do ledu a jen tak se vytáhl. Modul Wave naopak pomohl muži, kterého v horách strhla lavina. Se zlomenou nohou a pánví se mohl sotva plazit. Pomocí multitoolu si vyrobil primitivní berle a nakonec se dostal do bezpečí. Podobné, až těžko uvěřitelné příběhy dnes přispívají k tomu, že oregonský Portland, kde se tito pomocníci vyrábějí, je znám jako město koho? Přece Tima Leathermana.  Viz: www.leatherman.cz a savetheday.cz

K devatenácti nástrojům outdoorového speciálu SIGNAL patří křesadlo s diamantovým škrtátkem, signální píšťalka, nůž s kombinovanou čepelí, kladivo, šídlo, sada otvíráků a samozřejmě ...multifunkční kleště

Robinsonem z vlastní vůle

POČASÍ ZA OKNY LÁKÁ ULETĚT TAM DALEKO, KDE VLNKY OMÝVAJÍ VE ZPĚVAVÉM RYTMU OSTROV ZAPOMENUTÝ CIVILIZACÍ. MODRAVOU

HLADINU A VODU HŘEJIVÉ TEPLOTY 30 °C VŠAK

NABÍZÍ I VENKOVNÍ BAZÉN VE SLOVENSKÝCH

PIEŠŤANECH. PLNÍ HO MINERÁLNÍ PRAMENY

VYVĚRAJÍCÍ Z HLOUBKY 2 000 METRŮ A TAKÉ

LEŽÍ NA OSTROVĚ – ČISTĚ LÁZEŇSKÉM.

Piešťanský Lázeňský ostrov má podobu rozlehlého parku, který od města odděluje široký tok řeky Váh s tzv. Kolonádovým mostem. To na něm je socha muže, který láme berle na znamení, že se právě tam magicky uzdravil. A přes něj se nejlépe dostanete do poklidné náruče zeleně, do níž přirozeně zapadají lázeňské budovy i devítijamkové golfové hřiště. Magazín Golf Illustrated o něm před více než 100 lety, už v roce 1914, napsal: „Nejkrásnější greeny starého kontinentu jsou v uherských koupelích po cestě vlakem z Vídně. Situované mezi pohořím Karpaty a řekou Váh, pár minut chůze od majestátního hotelu Thermia Palace.“ Hřiště zažilo nejlepší léta v meziválečném období, kdy byl čestným členem klubu Jan Masaryk, po němž je dodnes pojmenována jedna z fairwayí i prestižní turnaj.

DOTEKY HISTORIE

Dobu slávy připomíná i již 111 let starý hotel Thermia Palace. Dnes ho provozuje řetězec Ensana Health Spa a nabízí komplexní léčebné programy. Stále však těží ze secesní elegance i umístění přímo nad léčebnými vývěry. Ostatně byla to tatáž stavba, která odstartovala zlatou éru Piešťan jako lázní s procedurami zaměřenými na pohybový aparát. Pramenů a léčebného

Nikde jinde si nelze takto „rochnit“ v teplé minerální vodě a užívat si krásný výhled, jaký nabízí secesní fasáda Thermia Palace.

Gyógy Fürdők. Kurbäder. Aux Bains. Liečebné kúry. Budova hotelu Thermia s nápisy „lázně“ v řadě jazyků má 111 pokojů a 15 apartmánů. O kulinářské zážitky je postaráno v restauraci Grand, kde atmosféru dotváří živá hudba.

ŠPINAVÉ, ZATO LÉČIVÉ BAHNO

Slovensku, kde stále těží a používají vlastní léčebné bahno – všude jinde přešli na rašelinové zábaly, například z Mrtvého moře. Přikládají se na tělo zahřáté jako bahno, ale v plastovém obalu. Ten logicky zabraňuje hlubšímu přenosu přírodních usazenin a síry, které se vyskytují v ocelově namodralé hmotě z odtokového ramene Váhu. Piešťanské bahno je nejprve skladováno v jímkách, kde jím protéká termální voda, než putuje do domu Irma na zábaly. Denně ho tam spotřebují na 2 tuny.

Piešťany jsou jedinými lázněmi na

MUCHOVA „SLÁVY“ DCERA

bahna se využívalo od středověku, ale až rodina Winterů pochopila, že cesta k věhlasu a zájmu bohatých měšťanů vede přes návštěvy celebrit. A tak do lázní zvala osobnosti typu posledního rakouského císaře Karla I., německého císaře Viléma II., bulharského cara Ferdinanda I. a dokonce i indické mahárádži. Na počátku 20. století pak státníky a šlechtu nenápadně vystřídali talentovaní lékaři, kteří zaváděli inovativní léčebné postupy. Na ty slyšeli také umělci, kteří se do Piešťan jezdili léčit. Třeba hudební skladatelé Franz Liszt a Oskar Nedbal, nebo malíř Alfons Mucha.

SLOVENSKÁ SLOVANSKÁ EPOPEJ

Piešťany navštívil v letech 1928, 1929, 1932–33 a naposledy v roce 1938. Jezdil tam s manželkou Marií a dcerou Jaroslavou. Trpěla revmatickým onemocněním, které ji doslova připoutalo na vozík. Sám malíř přistupoval k pobytu v lázních jako k zaslouženému odpočinku a živý společenský život kombinoval s národopisnými výlety do Pováží, kde hledal inspiraci pro scény Slovanské epopeje. Několikrát navštívil Trenčín a tamní hrad, jakož i zříceninu Beckov a Čechtice. Skici, které pořídil, se už bohužel na plátna Slovanské epopeje nedostaly. Alfons Mucha zemřel 14. července 1939 po výslechu gestapem na následky zápalu plic, zbytek jeho rodiny Němci deportovali do koncentračních táborů. Každý pobyt v Piešťanech však připomíná jen ty dobré časy a návštěvníkovi vlije do žil tolik potřebnou sílu a naději.  Viz: www.ensanahotels.com/cs

Poobědvejte v restaurantu Thermia Palace pod čtyřmetrovou olejomalbou s názvem „Buď pozdraven, požehnaný prameni života – Salutis Fons Benedicta ave“. Alfons Mucha ho namaloval a daroval hotelu v roce 1932 jako vděk za léčbu své dcery. Plátno se v roce 2000 tajuplně ztratilo a našlo se až o čtyři roky později v dosti poničeném stavu. Dnes je ve své zrestaurované podobě opět na původním místě

Bahno působí protizánětlivě, zmírňuje svalové napětí a otoky kloubů. Nejlépe si ho užijete v tzv. bahništi pod kupolí ve stylu art deco.

poselství až shůry

NĚKTERÉ VÝROBKY MAJÍ PUNC NADČASOVOSTI A BYŤ

STÁLE ZŮSTÁVAJÍ PERFEKTNĚ FUNKČNÍ, PROMĚNILY SE NENÁPADNĚ VE VŠEMI OBDIVOVANÁ UMĚLECKÁ DÍLA.

PLATÍ TO I NA SPORTOVNÍ AUTOMOBIL PORSCHE 911, JENŽ DĚLÁ LIDEM RADOST UŽ DLOUHÝCH ŠEST DESETILETÍ.

Přiblížit tento charismatický vůz v ještě další, až mimozemské dimenzi se rozhodlo hned několik lidí. Byť u zrodu myšlenky stál hlavně Jakub Kodl, zakladatel a majitel KodlContemporary, který říká: „Zkusili jsme ikonu na čtyřech kolech koherentně spojit se současným českým uměním zahrnujícím skleněné objekty, nádech graffiti, abstrakci i fotografii... A co že vzniklo? Prolnutí několika světů v dokonalé, byť udivující podobě. Prohlédnout si finální výtvor můžete v pražské Pařížské ulici v čísle 25, v prostorách, které příští rok definitivně obsadí galerie KodlContemporary.“ Unikátní projekt ocenil též Jan Sedláček, výkonný ředitel importu Porsche do ČR. Toho zvlášť potěšilo, že si auto vybrali za své plátno poměrně mladí, byť významní umělci.

PŘENÉST VŠE NA PLÁTNO

Nikoli to ze lnu, ale to fotografické. Tak zněl úkol pro fotografku Alžbětu Jungrovou, která sice již v rámci komerčních zakázek na kampaních pro automobilky pracovala, ale sportovní vůz nyní dokumentovala poprvé. Výzvou i pobídkou se jí stala barevnost vytvořeného díla, vždyť ve své vlastní volné tvorbě se soustředí zejména na černobílé snímky či jejich monochromatická zpracování. A tak se vrhla naplno do tohoto úkolu s vědomím, že právě barva dokáže posunout fotografii na zcela jinou úroveň A jak to dopadlo? To posuďte sami... Případně si zkuste snímky porovnat s těmi, které jinak tato fotografka nabízí publiku a jež vždy vyvolají širokou škálu emocí.  Viz: www.kodlcontemporary.com

LUKÁŠ NOVÁK DESIGNÉR

a SKLÁŘ

Zaměřil se na interiér automobilu, zvláště na jeho středový panel. To do něj zapracoval unikátní skleněné segmenty, na jejichž výrobě spolupracoval s řadou dalších sklářů, kteří sdíleli tutéž myšlenku. Přenést i dovnitř kokpitu dynamickou složku a energii vozu, která z něj vyzařuje při pohledu zvenčí.

JAN KALÁB VÝTVARNÍK

Před časem umělecky ztvárnil a obarvil karosérii vlastního Porsche 911 z 80. let a měl tak s podobným počinem zkušenost. Originální modrý odstín vozu 911 GT3 Touring přetvořil v gradient hrající hned několika barvami. Začíná odstínem jasně žluté, která přechází přes červenou do temně modré a ta se postupně zesvětluje. Tím vytváří vizuální efekt připomínající plameny.

víc než jen pláže MENORCA

MALÝ OSTROV PATŘÍCÍ DO BALEÁRSKÉHO SOUOSTROVÍ JE JEDNÍM Z NEJMÉNĚ ZNÁMÝCH

KLENOTŮ ZASAZENÝCH DO LESKNOUCÍ SE HLADINY STŘEDOZEMNÍHO MOŘE. CESTOVNÍ

RUCH SE TAM ZAČAL ROZVÍJET AŽ POZDĚJI, COŽ OVŠEM NENÍ NEVÝHODA, ALE PŘEDNOST.

TURISMUS TAK DÍKY TOMU NENÍ TAK MASOVÝ, PŘEVAŽUJÍ PLÁŽE V PŘÍRODNÍCH ZÁTOKÁCH

A DAŘÍ SE ZACHOVAT ČISTOU A NEPOSKVRNĚNOU PŘÍRODU I AUTENTICKÝ ŽIVOT.

Obyvatelé Menorky jsou hrdí na to, že žijí v tak krásném území, a starají se o ně pečlivě a s láskou. Také tím vytvářejí atmosféru poskytující návštěvníkům úžasný relax – přirozený a neokázalý, a přitom na vysoké estetické úrovni. Příkladem takového přístupu je oáza zvaná Llucasaldent Gran, která spojuje menorskou tradici s moderními prvky: ubytovaným nechybí bazén ani sauna, bar či možnost zapůjčení kol, na místě se pořádají lekce jógy. Do hlavního města Mahón se dostanete autem za 10 minut a také do druhého největšího města Ciutadella je to půlhodinka jízdy. A nejdelší menorská pláž Son Bou s křišťálově čistou vodou je vzdálená jen pár kilometrů. Hotel je určený pouze pro dospělé, což je na Menorce častá a nejen tam stále oblíbenější nabídka, zatímco sousední Casa Rural je vhodná pro rodiny a větší skupiny.

ZELENÁ PO CELÝ ROK

Zmíněná usedlost je obklopena vinicemi s více než 7 000 keříky révy a také dobrými 800 olivovníky s třpytivými lístky, pod jejichž korunami vede sedm kilometrů pěších stezek. Hosté však mohou prozkoumat i borové a cesmínové lesy a vychutnat si okolní scenérie z řady míst – například z originální dřevěné konstrukce v lese, která nabízí výhled na Barranc d'en Rellotge s až překvapivě bujnou vegetací. „Takhle sytě zelenou krajinu tu máme po celý rok,“ usmívá se sympatická průvodkyně Cristina. Se svým mužem Germanem obdivuhodně zvládá péči o statek o rozloze přes 100 hektarů, výrobu vlastního olivového oleje, pěstování ovoce a zeleniny i chov slepic. K snídani tak můžete očekávat nejen domácí vajíčka, ale též místní sýry a pečivo podle tradičních receptů. Důraz na lokální potraviny je na Menorce prioritou už proto, že zemědělská tradice je tam hluboce zakořeněná.

PĚKNĚ SI UŽÍVAT V POKLIDU

Ostrov nemá žádné vysoké pohoří, které by bránilo dešti, a klimatické podmínky jsou tím o to příznivější. Je zelený i v době, kdy jiné oblasti nebo části Pyrenejského poloostrova trápí nepříjemné sucho. Z dob, kdy toto území ovládali, si jeho půvaby pamatují především Angličané a Francouzi, další národnosti zatím tak časté nejsou. Nejvíce však jezdí na Menorku Španělé, hlavně Katalánci. Vyznavači životního přístupu v tempu „slowly“ – tedy žádný spěch a stres. To je příznačné i pro pěší turistiku, pro kterou je rovinatá krajina přímo stvořená. Velkým magnetem a symbolem čistoty ostrova je přírodní park Albufera des Grau, jádro biosférické rezervace vyhlášené organizací UNESCO již v roce 1993. Pyšní se řadou vzácných druhů ptactva i rostlin a mezi mohutnými útesy ukrývá množství malebných zálivů s plážemi pokrytými jemným pískem a omývanými azurovými vodami.

V palírně Xoriguer vás seznámí se zajímavou výrobou ginu, byť stejně zajímavé je pak ochutnávat výsledek.

Farma Llucasaldent Gran poskytuje turistům exkluzivní zázemí, ale i přirozený kontakt s přírodou a tradicemi, protože je obklopena vinicemi a olivovými sady.

Tradiční mahónský sýr z kravského mléka zraje půl roku v podzemních sklepích.

Jeskyně, tedy Cova d'en Xoroi, je živý komplex barů ve skále nad mořem úžasný pro pozorování slunce.

Menorčané si na rozdíl od jiných přímořských národů dokázali nastavit pravidla tak, aby svou krajinu co nejvíce uchránili. Což znamenalo i to, nezastavět ji hotelovými resorty víc, než je nezbytně nutné. Dokonce bdí i nad kapacitou pláží: už od devíti ráno postává u silnic poblíž atraktivních míst dobrovolná stráž a určuje kapacitu parkovišť. Není výjimkou, že do těch nejmalebnějších míst je nutné dojít pár kilometrů pěšky – zájemcům o podobně exkluzivní koupání pomáhají v orientaci mapy a směrovky. Trocha nepohodlí je pak odměněna zážitky, které nevyblednou.

STEZKA KONÍ LÁKÁ POUTNÍKY

Jedinečným fenoménem je tzv. stezka koní – Camí de Cavalls. Původně vedla kolem celého pobřeží, a to kvůli obraně ostrova, který tak čelil nájezdům. Aby dobyvatelé nemohli snadno přistát, vznikl systém strážních věží, které obsluhovali vojáci na koních. Dnes jsou tato místa stále vyhledávanější pro individuální turistiku, ale využívají je též cestovní kanceláře specializující se na skupiny 55+. Stezka se stále dá projet na koních, které si lze v oblasti půjčit, případně obeplout v mořském kajaku. Podobně je Camí de Cavalls vhodná pro zkušené bikery, kterým dělá dobře poskakování na kamenech a jsou dostatečně vytrvalí.

Měří totiž přes 185 km, má 20 úseků a je značená sloupky s kovovou destičkou místo stříšky, ozdobenou podkovou. „Je to nádhera a každému doporučuji, aby si kousek alespoň prošel. Užitečné je vyzvednout si předtím v turistické kanceláři mapu, na níž je vyznačena délka jednotlivých úseků a samozřejmě pláže, kde se poutník může osvěžit. Někdo volí kratší úsek a pak se vrátí ve svých stopách, jiní mají zájem o celou trasu. Tu je ale nutné si dobře rozvrhnout a vzít si dostatek jídla a pitné vody. Nelze totiž počítat s tím, že si člověk může všude nakoupit. Podobně je třeba zvážit předem nocování – stavět stany, kempovat v přírodě či volně rozdělávat oheň je na Menorce zakázané,“ říká Zuzana Churanová, která zastupuje Českou republiku ve Španělské kanceláři pro cestovní ruch pro střední Evropu.

KAMENY SE SÁLAJÍCÍ ENERGIÍ

Unikátem ostrova jsou též pozůstatky kamenných staveb zvaných tauly, navety a talayoty, z nichž ty nejstarší vznikly asi před 3 500 lety. Nejznámější místo se jmenuje Torre d'en Galmes a při jeho návštěvě se ocitnete doslova v jiném vesmíru. Taula, typicky

Taula, menorská stavba z masivních bloků kamene ve tvaru písmene T, bývala centrem náboženského kultu.

TAKOVÁ JE BINIBECA

Turisty oblíbené místo s bílými domy vystavěnými v duchu tradiční architektury rybářských vesnic. Působí jako by bylo z dětské stavebnice a uličky jsou tak úzké, že se lze mnohde s rozpaženýma rukama dotknout domů po obou stranách.

Kamenolom Lithica má na dně labyrint z vápencových kvádrů. Je přístupný veřejnosti a občas se tam konají koncerty.

menorská stavba ze dvou masivních bloků kamene ve tvaru písmene T, která zřejmě tvořila centrum náboženského kultu a hlavní část chrámu, vyzařuje silnou energii. V jiné oblasti jsou vidět zase navety, kamenné stavby ve tvaru obrácené loďky. Byly stavěny nejprve jako obydlí a později používány jako pohřební komory – odborně nazývané bárkové hroby. Není divu, že byly vyhlášeny za památky světového významu UNESCO a jsou výjimečným příkladem pravěké kultury a kyklopské architektury.

ODLIŠNÉ STRANY TÉŽE MINCE

Padesát kilometrů dlouhý a šestnáct kilometrů široký ostrov spojuje jediná páteřní silnice, přičemž hlavní město Mahón leží ve východním výběžku ostrova a Ciutadella na jeho západním konci. Zdobí ji honosné šlechtické paláce a domy s barevnými fasádami. Jednotícím prvkem jsou přitom zelené anglické okenice a mosazné kliky. Okolí přístavu má pohodovou atmosféru a pro našince je zážitkem tržnice s rybami, které mu za menší poplatek na místě i připraví. Ciutadella a Mahón jsou věčnými rivaly v boji o prestiž a slávu. Mají však i mnoho společného: obě byla založena přibližně před 3 000 lety Féničany a získala titul města už v době římské. Jejich přístavy byly obehnány vysokými hradbami vytvářejícími obranu před tureckými piráty. Pro Ciutadellu

byl nejvýznamnějším obdobím přelom 16. a 17. století, Mahón zažil rozkvět o 100 let později. Ciutadella byla sídlem hlavně bohaté aristokracie a církve, žádný div, že konzervativně odmítala přijímat cizí vlivy a podněty. Mahón obývali hlavně obchodníci, vojáci a měšťané, kteří přijali Brity i s jejich novotami s otevřenou náručí. A tak se při procházce historickou částí cítíte trochu jako ve staré dobré Anglii. Hlavním trumfem a chloubou města dodnes zůstává téměř 6 km dlouhý, něco přes km široký a 18 až 40 m hluboký přístav ve tvaru fjordu, který lodě chrání před větrnými víry okolních kopců. „Ve Středozemním moři se nejlépe kotví v červnu, červenci, srpnu a v Mahónu,“ tak zní proslulý výrok, který v 16. století pronesl benátský admirál Andrea Doria. Cestu vzhůru od hladiny moře do strmého kopce usnadňuje prosklený výtah, který ústí nedaleko výrobny ginu, dalšího dědictví, jež na Menorce zanechali Britové. Palírna Xoriguer byla založena už v 18. století a gin vyrábí

Monumentální pevnost z poloviny 19. století je zajímavým cílem nejen pro fanoušky bunkrů

Ciutadella znamená v překladu „malé město“, byť až do počátku 18. století byla hlavním městem Menorky. Její malebná zátoka je obklopená spoustou restaurací a kavárniček.

dodnes. Navíc jde o jeden z pouhých dvou ginů na celém světě, který hrdě nese geografické označení původu. Přes velká okna lze pozorovat měděné destilační nádoby, ve kterých to divoce bublá, než vznikne bezbarvý alkoholický nápoj, ve kterém se následně louhují jalovcové bobule. Provozní část je poměrně stísněná a panuje tam velké horko, naopak prostorný a inspirativně vzdušný (zvláště po pár ochutnávkách zdarma) je obchod s desítkami ochucených džinů. Výběr je široký, přesto si nakonec téměř každý koupí lahev s etiketou ozdobenou obrázkem větrného mlýna. Gastronomickým pokladem je též mahónský sýr z kravského mléka, který zraje půl roku v podzemních sklepích, a pak majonéza, jejíž recept se sice prvně objevil v zápisech na francouzském královském dvoře, ale nakonec vyšlo najevo, že originálně pochází právě z Mahónu. Další z mnoha důkazů, že čím menší ostrov, tím větší překvapení skrývá…  Viz: www.menorca.es, www.spain.info

P

Ě TICE PLÁŽÍ PODLE CHOICE

Na severu najdete ty s hrubším pískem zarámované skalami, na jihu jsou č ast ě ji zasazené mezi vápencové rokle a mají jemný bílý písek. Toto je „výb ě r z hrozn ů “.

CALA MACARELLA

Nachází se 14 km od Ciutadelly v západní části jižního pobřeží mezi útesy porostlými piniovými háji. Doslova obklíčená skalami nechává moře vždy klidné. Vzhůru vede cestička, kterou se asi po 400 m dostanete na ještě hezčí pláž Cala Macarelleta.

CALA GALDANA

Asi nejznámější pláží ostrova je ta u vesničky Cala Galdana. Najdete tam i pár hotelů a resortů citlivě zasazených do vegetace. U pláže ústí dvě říčky, v jejichž okolí žijí různé druhy malých obojživelníků, netopýři i rejsci. Oblast nabízí i další dvě plážičky Cala Mitjana a Cala Mitjaneta.

CALA SON BOU

Nejdelší pláž ostrova lemovaná písečnými dunami je uprostřed jižního pobřeží. Měří 2,4 km je přímo stvořená pro milovníky procházek či běhu. Pro pozvolný vstup do vody se těší velké oblibě zejména u rodin s dětmi.

CALA PREGONDA

Nejklidnější pláž na divokém severním pobřeží. Díky dvěma ostrůvkům a skálám vystupujícím z moře na dohled působí téměř jako uzavřená laguna. Ostrůvky vytváří výjimečnou scenérii, jakou jinde nenajdete.

SON SAURA DEL NORD a SON PARC Pobřeží plné dun a nízkých keřů napomáhá vytvářet mírný vítr ze severu a také menší vlny ideální na surfování.

POKRMY JAKO PŘÍBĚHY

Vyhlášená restaurace Deer v historickém centru Prahy v Michalské ulici představila nové menu. Šéfkuchař Lubomír

Dolejš do něj namíchal dobroty, které začínají předkrmy z lososa s citronovou emulzí, wasabi majonézou a koprovým olejem či jelení paštikou s želé z portského a brusinkovým pyré. Pro masožravce pak přichystal Flap steak s kroupovým rizotem, demi glace a zeleným pepřem. Viz: https://deerprague.com

VÝHONKY PŘÍRODY

Jaro v restauraci The Artisan spojuje tradice i neotřelou gastronomii. Inspirací je probouzející se příroda, v jednotlivých chodech tak nechybí zelené výhonky, kopřivy, špenát či medvědí česnek pro sílu a energii. Milovníci klasiky se zase mohou těšit na králíka na slanině či pražskou šunku s hořčičným glazé. Sladké zakončení čeká v podobě mazance, perníčků, lineckého pečiva s meruňkovou marmeládou nebo tematického mechového dortu.

Viz: www.theartisan.cz

gurmánské tsunami

HONORÉ DE BALZAC ŘEKL, ŽE JE-LI NĚCO SMUTNĚJŠÍHO NEŽ ZNEUZNANÝ

GÉNIUS, PAK TO BUDE PRÁZDNÝ ŽALUDEK. TAKÉ PROTO JSME SE SNAŽILI

NAPLNIT VŠECHNY STRÁNKY TOHOTO VYDÁNÍ CHUTNĚ A DOSYTA.

MÁTE NA TO?

Soutěž S.Pellegrino Young Chef Academy 2024-5 otevírá své dveře nejtalentovanějším mladým kuchařům do 30 let věku. Takovým, kteří se nebojí poměřit své dovednosti a ukázat se i na zahraniční scéně. Během soutěže budou úzce spolupracovat se světoznámými šéfkuchaři, kteří jim pomohou přenést jejich vize na talíř a nabídnou asistenci při vylepšení kulinářských nápadů. Nejprve se však musí přihlásit a napsat v AJ svoji vizi a kulinární motto. Viz: www.sanpellegrinoyoungchefacademy.com

POUHÝCH 180 LAHVÍ

Ron Santiago de Cuba uvádí na trh exkluzivní 20letý rum Extra Aňejo, který je výsledkem výběru pouze z malého množství sudů v jedné z nejstarších výroben na Kubě. Díky odpočinku v dubu ucítíte chuť kávy, kakaa i čokolády, byť na závěr naplní chuťové pohárky až po okraj tóny černého kakaa a aromatického koření s nasládlým karamelem. www.1er.cz

QUO VADIS, VÍNO?

Someliérka Denisa Kolaříková by vám řekla, že i letos se budou spotřebitelé zaměřovat na vinařství s příběhem. Což splňuje třeba

Rulandské modré z vinařství Habánské sklepy, jež získalo titul nejlepší červené víno Salonu vín ČR 2024. Je vyráběno z hroznů z renomované viniční trati Trkmanska a v kombinaci s 18měsíčním zráním v sudech z francouzského dubu, které jsou umístěny ve 400 let starých sklepích, vás očaruje svou výraznou, kořenitou vůní s tóny lesních ostružin, sušených švestek, povidel a nádechem kouře. Viz: www.osobnivinoteka.cz

DOTEKY ITÁLIE V PRAŽSKÉM INTERNATIONALU

Po téměř 30 letech byla v Grand Hotelu International otevřena restaurace Honoré. Nachází se v nejprestižnější části budovy postavené mezi roky 1952–56 ve stylu socialistického realismu, jež se brzy po svém otevření stala nejluxusnějším hotelem celého Československa. Na slavnostní akci přijel michelinský šéfkuchař Angelo Sabatelli a spolu se svým týmem připravil šestichodové menu, které si vychutnaly osobnosti české politiky, kultury, médií i byznysu. A jak řekl Jaroslav Svoboda, majitel skupiny Czech Inn Hotels, která od jara 2023 Grand Hotel International vlastní a provozuje, tato akce byla jen první vlaštovkou a další budou následovat. Viz: www.hotelint.cz

PLNÝCH 9(!) LET SPOLU

Pět poboček v Praze, zmrzlinový showroom i muzeum. A také nejširší nabídka řemeslných zmrzlin, včetně těch veganských, neovocných a slazených stévií. Tak vypadá bilance devítileté existence podniku Crème de la Crème Honzy Hochsteigera. Zastavte se za ním a na den výročí otevření první pobočky, v sobotu 6. dubna, si můžete na zmrzlinovém kole štěstí vytočit i 100% slevu na ledovou pochoutku. Viz: www.cremedelacreme.cz

PŘIVÍTEJTE ACAN!

Slovenskou distribuční společnost, která se zaměřuje na prémiové značky alkoholu. Její portfolio zahrnuje desítky destilátů od rumů po pisco, byť byste v něm našli i originální a téměř neznámé giny, vodky či tequily. Nejvíc však „jdou na dračku“ 40% panamské rumy Piquero. V modré verzi přinášejí nasládlou chuť pražených ořechů, karamelu a piškotů, v té červené pak evokují tekutou tmavou čokoládu. Viz: acanspirits.cz a alko90.cz

doplňky stravy od MycoMedica VYHRAJTE

Díky svému složení jsou vhodné i pro vegany, navíc se vzájemně podporují a doplňují. Houba reishi, odborně známá jako Ganoderma lucidum, je v tradiční čínské medicíně ceněna pro podporu imunitního systému, ale podílí se též na snížení stresu. Tabletky MycoComplex, jak už je patrné z jejich názvu, jsou vyváženou kombinací hned několika druhů hub – reishi, shiitake, agaricus a cordyceps – doplněných vitaminem C. A pak je zde Dračí sirup, kde lze v chuti rozeznat bylinné složky a extrakty. Také ten pomáhá posilovat přirozenou obranyschopnost dětského i dospělého organismu. I přes orientální skladbu mají preparáty pochopitelně všechny certifikáty o zdravotní bezpečnosti vydané SZÚ.

Jak dlouho už na č eském trhu úsp ě šn ě působí společnost MycoMedica?

A) 2 roky B) 8 let C) 12 let Odpovědi zasílejte na info@choicemag.cz a připište heslo MycoMedica.

JAHODOVÝ ZÁŽITEK

Značka Dortie´s ve spolupráci s Costa Coffee připravila jedinečnou chuťovou vzpruhu! Jak zahnat jarní únavu a dobít baterky? Přece kávou a dortem!

Strawberry Red Velvet dort je tvořen vláčným a nadýchaným korpusem, obklopeným svěžím smetanovým krémem, který mu dodává plnou chuť Lahodný zážitek umocňuje jahodová náplň a zdobení lyofilizovanými jahodami, které dodávají sladkosti nejen estetický půvab, ale i intenzivní chuť. Uvítejte jaro s touto jarní vzpruhou, která hraje barvami i chutěmi, připomínajícími rozkvetlé jahodníky na slunném svahu. Viz: www.dorties.cz

POUHÝCH 180 LAHVÍ

Ron Santiago de Cuba uvádí na trh exkluzivní 20letý rum Extra Aňejo, který je výsledkem výběru pouze z malého množství sudů v jedné z nejstarších výroben na Kubě. Díky odpočinku v dubu ucítíte chuť kávy, kakaa i čokolády, byť na závěr naplní chuťové pohárky až po okraj tóny černého kakaa a aromatického koření s nasládlým karamelem.

Viz: www.1er.cz

ATLAS SVĚTOVÝCH CHUTÍ

Víte, kdo byl kapitán Buchta? Co znamená, když slivovice řetízkuje? Kolik a jakých surovin vezl na palubě Titanic? Anebo jak svatý Martin přišel k huse? Dagmar Heřtová ráda vaří, ochutnává, cestuje a hledá souvislosti. Když si to všechno dáte dohromady, můžete se těšit na malé literární útvary připomínající chutné jednohubky, v nichž se pojí střípky historie, osobních zkušeností, praktických rad a rozjímání o jídle ve všech jeho souvislostech. A často je přidán jako bonus recept, nad nímž se sbíhají sliny.

Viz: https://argo.cz

ŽIVÁ, RŮZNORODÁ, OTEVŘENÁ

Tak popisuje novou restauraci FUZE její generální manažer Jan Mudroch. Najdete ji v designových prostorách nové Masaryčky, kde se roztahuje ve dvou patrech s výhledy na koleje – kde snad bude jednou končit přímý vlakový spoj z letiště – i třeba na Vítkov. Daleko zajímavější jsou ale pohledy do talířů, které, jak název podniku naznačuje, staví na kombinaci různých chutí vycházejících z lokálních surovin ozvláštněných doteky gurmánské Asie. Takže očekávejte například netradičně připravené grilované dršťky s koriandrem, chilli a limetkou či šneky s estragonem. Případně krkovici s fenyklem, mušlemi a chorizem. To vše doporučujeme spláchnout pivy, která se vaří přímo v prostorách restaurace ve skleněné varně, jež je jediná svého druhu v Česku. Viz: https://www.facebook.com/fuze.praha

PRAVÁ NEAPOLSKÁ

Za nejchutnější pizzou jezdili „gastronauti“ léta do Plzně. Nyní ji mohou ochutnat též v Praze. Nový podnik kopíruje úspěšnou západočeskou pobočku použitím originálních italských surovin, jakož i pece z Neapole přímo dovezené. Viz: dapietropraha.cz

ORANGE & GINGER

To jsou převažující chutě v nové řadě tradiční becherovky – kde hraje prim šťavnatý pomeranč „líznutý“ špetkou štiplavého zázvoru. Novinka patří mezi likéry typu Fruits & Herbs, které snoubí letité zkušenosti s výrobou bylinných destilátů s chutěmi lahodného ovoce. A díky nižšímu procentu alkoholu dělá z likéru ideální volbu pro každou příležitost, můžete si ho vychutnat samostatně i v osvěžujícím koktejlu. Viz: www.becherovka.com

SLOVENSKÝ ZÁSAH NA SOLAR

Pražská gastronomická mapa se rozrostla o nový cíl. Bistro U Býka v Hybernské ulici nedaleko Prašné brány a Masarykova nádraží nabízí to nejchutnější ze Slovenska. Čerstvé uzeniny, včetně vyhlášených spišských párků či oravské slaniny, košické tresky, saláty, chlebíčky, ale i teplý bufet s polévkou, gulášem či burgery. Většina produktů je od tradičního výrobce společnosti TAURIS, jež na Slovensku patří ke špičce v potravinářském segmentu. Viz: www.bistroubyka.cz

VŮNĚ JEDINEČNÉHO ZÁŽITKU

V pátek a sobotu 12. a 13. dubna se v pražském O2 universu uskuteční druhý ročník festivalu MAKRO

CZECH GASTRO FEST. Na návštěvníky čekají čtyři patra gastronomických zážitků, dvacet kuchařů a padesát řečníků. Všichni milovníci jídla a pití se dozví zajímavosti o kulinářských novinkách a trendech, budou mít možnost potkat známé tváře gastroscény a také ochutnat dobroty ze všech koutů světa. Viz:makroczechgastrofest.cz

istro sarkoa

ve stínu římského impéria

Chorvat se s vámi nebude přít o to, zda je „perlou Dalmácie“ Dubrovník či Split. Obě místa tvoří nablýskanou výkladní skříň viditelnou v každém turistickém průvodci. Druhému největšímu městu země po Záhřebu však body přidává minulost sahající až do doby Římské říše a císaře Diokleciána. Tento syn propuštěného otroka, narozený kousek od Splitu ve městě Salona, udělal oslnivou kariéru v armádě, než ho garda po vítězném tažení do Persie nakonec zvolila císařem. Za 20 let neprohrál jedinou bitvu a jeho vojenské i organizační schopnosti obdivoval i Napoleon. Navíc upevnil hranice říše, provedl řadu reforem a proslul též jako stavitel. A byl jediný, kdo ukončil vládu z vlastní vůle a „na stará kolena“ odešel do kraje svého dětství, kde si na pobřeží nechal postavit rezidenční palác. Stavba z bílého kamene, těženého na ostrově Brač, byla dokončena v roce 305 n. l. a zcela naplnila císařovu potřebu luxusu a orientální nádhery. Čtvercový palác o rozloze dvou fotbalových hřišť napájel akvadukt přivádějící vodu z blízkých hor, na nárožích hlídaly čtyři strážní věže, součástí komplexu byly chrámy, kolonáda i lázně. Po právu byla tato dodnes dochovaná památka v roce 1979 zapsána

KAŽDÝ CENTIMETR DLAŽBY OHLAZENÉ JAKO

SKLO DÝCHÁ MINULOSTÍ STAROU STOVKY LET.

HISTORICKÉ SLOHY SE PŘIROZENĚ PROLÍNAJÍ

A VYTVÁŘEJÍ JEDINEČNÉ MÍSTO. VÉVODÍ

MU MONUMENTÁLNÍ ZVONICE KATEDRÁLY

SVATÉHO DOMNIA V ROMÁNSKO-BYZANTSKÉM

STYLU, Z JEJÍHOŽ OCHOZU VIDÍTE VŠECHNU

KRÁSU CHORVATSKÉHO SPLITU NA DOSAH

RUKY. A TO I MIMO TURISTICKOU SEZÓNU.

na seznam památek UNESCO. Zatímco podzemí patřilo běžným obyvatelům paláce, nadzemí obýval císař a jeho věrní. Obrázek počítačové rekonstrukce paláce dnes najdete v každém krámku se suvenýry, ale jinak toho z doby slavného císaře moc nezbylo. On sám by se jistě divil, kdyby vstoupil branou zvanou Zlatá do labyrintu uliček, náměstí, plácků i míst, kde středověkou dlažbu střídají antické mozaiky a paláce připomínají už jen sloupy s korintskými hlavicemi. A těžko říci, co by řekl katedrále svatého Domnia, jednomu z nejstarších katolických kostelů na světě Vznikl až tři století po jeho smrti, a to z jeho mauzolea. Hrobka toho, kdo proslul pronásledováním křesťanů, nakonec posloužila jako základ tehdy zapovězené víry… Paradox dějin se ve Splitu ukazuje na každém kroku. Na jižní straně peristylu, ve vestibulu, který sloužil jako vchod do císařových komnat, se dnes scházejí zpěváci místních folklórních sborů. Naopak ve sklepeních, sloužících obyvatelům po staletí jako septik, neustále se zvětšujícího

Neobjednat si ve Splitu tradiční zmrzlinový dezert s karamelizovaným banánem by bylo jako nepít v Plzni plzeň pivo...

slepence budov dnes filmaři natáčejí epizody seriálu Hra o trůny. Tam, kde se procházeli římští patriciové, panuje čilý turistický ruch umocněný velkým počtem kavárniček, hospůdek a obchůdků se vším možným. Do palácového komplexu se neplatí vstupné, slouží jako „městečko ve městě“ se vším všudy. Největším lákadlem je samozřejmě impozantní věž zvonice nabízející výhled na celé město, byť předtím musíte zdolat úzké šestipatrové schodiště. A komu by tam bylo příliš těsno, ten ujde pár desítek metrů směrem k Jaderskému moři a octne se na přímořské promenádě Riva okrášlené vzrostlými palmami. Je tam cítit slaný dech moře, ostatně ani ne deset minut chůze odtamtud se nachází i pláž Bačvice, oproti jiným v Chorvatsku písečná. Ne nadarmo se jí přezdívá „Copacabana Splitu“. Na jaře se v moři sice koupou opravdoví otužilci, ale zase tu zcela jistě není nikdo z deseti tisíc lidí, kteří se tam rozvalují přes prázdniny.

HISTORIE DÁVNÁ I SOUČASNÁ

Tvůrci seriálového hitu Hra o trůny využili nejen sklepení paláce, ale i středověkou pevnost Klis nad městem. Bývala strážcem jediné přístupové cesty z vnitrozemí, dnes se změnila v turistické lákadlo. Ale stačí se postavit na okraj hradeb a podívat se do hlubin soutěsky, abyste získali představu o tom, jak muselo být vojákům čelícím tureckým vojskům. Případně těm benátským či chorvatským. Jakou že pevnost sehrála roli ve střetu civilizací během 16. a 17. století, informují naučné tabule i expozice palných zbraní. Ale návštěvníky stejně nejvíc zajímá, kde jaký drak dštil síru a na kterém ochozu se bojovalo. Tedy, abychom byli přesní, kdy tu ve 4. sérii bojovná královna Daenerys pustila z uzdy své dobyvačné choutky, anebo se v 6. sérii objevili Tyrion a Varys. Natáčení seriálového fenoménu přineslo do Splitu příliv trochu jiného druhu turistů, než na které bylo město dříve zvyklé, ale s nimi dorazily i finance a zájem o další památky či cíle. Jeden se tyčí přímo nad Klisem – vyprahlý krasový hřeben Mosor táhnoucí se v délce 25 km podél pobřeží až k ústí řeky Cetiny. Pokud zrovna nebouří bóra, jeden z nejsilnějších větrů na světě, je v horách nad Splitem velmi příjemné klima. Lákají i vyhlídky, třeba z Velkého Kabalu,

Impozantní

paláce.

který se tyčí přes 1300 m. n. m. Mosor je protkaný pavučinou stezek a cest a v podstatě tam nejde zabloudit, protože všechny nakonec vedou k moři. A navíc se tam skrývá druhá nejvýznamnější památka v Chorvatsku – zříceniny města Salona. Je pravda, že potřebujete dostatek fantazie, abyste ve zbytcích zdiva zarostlého trávou viděli jedno z nejvýznamnějších římských sídel na dalmatském pobřeží, ale amfiteátr na západě areálu s kapacitou pražské O2 areny ohromuje i dnes. Stejně jako zbytky akvaduktu, nebo bývalé veřejné lázně nedaleko pozdější středověké baziliky.

ZÁPAD SLUNCE STOKRÁT JINAK

Čim dále vyšperkovat pobyt v jarním Splitu plném rozkvetlých

stromů a vůně linoucí se ze zelených zahrad? Nasedněte na bus,

věž chrámu sv. Domnia je vidět i z křivolakých uliček starého města rozkládajícího se hned vedle

který vás zaveze do 27 km vzdáleného přístavu Qarth. Tedy pardon, do Trogiru, neboť i tento středověký klenot rozkládající se na malém ostrově a dostupný jen pěšmo, si ve Hře o trůny také zahrál. Objevil se tam klášter svatého Dominika, a to ve 2. sérii, kde ukradnou Daenerys draky a povraždí stráže. Díky enormní koncentraci kostelíků, paláců a středověkých domů je Trogir jedním z nejhezčích míst na jaderském pobřeží. Byl ovládán Římany, Uhry, Chorvaty, Benátčany a nakonec Rakušany a ti všichni mu vtiskli neopakovatelnou podobu. Dnes je historické ostrovní centrum jednou velkou pěší zónou rovněž zapsanou na seznam UNESCO. Turistický ruch, tak typický pro letní sezónu, je na jaře menší, a šance vychutnat si vynikající mořské speciality v jedné z mnoha rázovitých hospůdek je o to větší. Zvlášť, když je doplní

Z výšky připomíná pobřeží Jadranu malebnou mozaiku, kdy se na celou řadu ostrůvků a ostrovů dá dostat jen lodí...

sklenka dalmatského červeného odrůdy Babić nebo Dingač Také hledání ideálního místa pro pozorování západu slunce nad Jaderským mořem a okolními ostrovy je ve Splitu téměř národní sport. Mnoho místních přísahá na Matejušku, malý přístav na západní straně promenády Riva, další zase nedají dopustit na pohledy z parku Pomoraca, či z nábřežní zdi poblíž oblíbeného baru Kavala. My bychom vás zavedli ještě o pár desítek metrů výš, na zalesněný kopec Marjan přímo nad Splitem. Chcete-li pozorovat, jak s klesajícím sluncem mění obloha svou barvu a do toho se rozsvěcují světla města, vydejte se pak k baru Vidilica. K výhledu mezi borovicemi vám tady ještě k židli přidají i teplou deku... 

Viz: https://croatia.hr

Středověká pevnost Klis, léta chránící město před nájezdy z vnitrozemí, slouží dnes hlavně filmařům.

Peristyl Diokleciánova paláce se sloupořadím je dnes tepoucím srdcem památky UNESCO.

Pouhou půl hodinu jízdy autem od Splitu leží malebný Trogir – příklad zachovalého románského městečka.

na odvrácené straně mistrovství

MOHLO BY SE ZDÁT, ŽE V LYŽAŘSKÉM „CIRKUSU“, KTERÝ ZAHRNUJE STŘEDISKA SAALBACH, HINTERGLEMM, LEOGANG

A FIEBERBRUNN, JE TO POSLEDNĚ JMENOVANÉ TAK TROCHU OMYLEM. NEPATŘÍ TOTIŽ DO SALCBURSKA, ALE TYROLSKA

A OD SOUSEDŮ HO DĚLÍ STRMÉ HORSKÉ HŘBETY VYSOKÝCH TAUR. KVALITOU TERÉNŮ, LANOVEK I NABÍDKOU VŠEHO, PO ČEM DUŠE SPORTOVCE TOUŽÍ, SE TĚM OSTATNÍM HRAVĚ VYROVNÁ – A TO V JAKÉMKOLI ROČNÍM OBDOBÍ.

Jaro v téhle části Kitzbühelských Alp letos začalo brzo. Níže položené horské louky údolí PillerseeTal jsou poseté rozkvetlými bledulemi a petrklíči, vykvétají a opojně voní už i ovocné stromy. Tam, kde jsou normálně i několikametrové závěje sněhu, se zelená tráva. Přesto lyžařská sezóna ještě v dubnu nekončí. A s ní i připomínka toho, že za necelý rok se právě tato oblast dostane do hledáčku všech milovníků lyžování.

VZHŮRU ZA NEJLEPŠÍMI

V sousedním Saalbachu se totiž příští únor uskuteční již podruhé

MS v alpských disciplínách – a stranou nezůstane ani Fieberbrunn.

U výchozí stanice na Lärchfilzkogel už trůní krásná červená gondola

Omega V lanovky Streuböden s kapacitou až 2 500 osob za hodinu, jež nahradí tu současnou z roku 1991. Zmizí tak ikonické záběry pěti spřažených kabinek pomalu se šinoucích na pozadí dvoutisícových vrcholů Kyvadlově řešená lanovka zkrátka nepostačuje nárokům současnosti zahrnujícím jak závody ve freeridovém ježdění na svazích nejvyšší hory Wildseeloder, tak předpokládaný nápor návštěvníků během šampionátu. Lyžaři si tak budou moci konečně sednout a velká panoramatická okna umožní spektakulární selfie se zasněženými velikány a hadovitě se vinoucími sjezdovkami. Stranou nezůstane ani snowpark u vrchní stanice, lákadlo hlavně pro mladší. A pro ty ještě menší poslouží dětský zábavní park skřítka Timokse zahrnující celoročně provozovanou bobovou dráhu (vstupné v ceně celodenní jízdenky), která svými klopenkami zvýší adrenalin i dospělým.

FREERIDE JEST „MOŽNÝ“

Všechno to vlastně začalo v roce 2015, kdy se vybudováním kabinky Reckmoos Süd s hodinovou kapacitou 2 600 lidí propojil Fieberbrunn s vrcholem Reiterkogel a tratěmi nad Saalbachem, včetně těch závodních. S počtem 270 kilometrů sjezdovek a 70 lanovek tak náhle vznikl jeden z největších resortů v Alpách. Ikonický Schattberg West, kde se jezdí FIS obřáky a sjezdy, tak dostal důstojného „bratříčka“ na druhé straně údolí v podobě hory Henne s výškou 2 020 m oplývající přemrzlým prašanem na dostatečně ostrých červených. Pověst

jednoho z nejlepších freeridových středisek Rakouska si však Fieberbrunn udržel i nadále. Zasněžené kuloáry Wildseeloderu ještě o 100 m výše zaručují při závodech dost adrenalinu nejen pro závodníky překonávající dechberoucích 650 výškových metrů s úseky na úrovni hodně strmé střechy (přes 70° !), ale i pro diváky, pro které je vystavěna sněhová tribuna na vrcholu Lärchfilzkogelu. Dění sledují na velkoplošné obrazovce, kam se promítá záznam z patnácti kamer včetně dronů neúprosně sledujících jednotlivé závodníky.

VÝZVA PRO NÁROČNÉ

Nápor freeridových bláznů na lyžích i snowboardech trochu pokazil starosvětskou fasádu klasické tyrolské horské vesnice s kostelem, útulnými penziony, hotely a farmami rozsetými po okolních kopcích. A nastávající šampionát to ještě víc zdůrazní, přestože se i na něj místní těší, jak už dnes dokazují bannery okolo silnic i poutač u výchozích stanic lanovek. Jako obchodníci, žijící z poloviny z toho, co poskytuje turistický ruch, občané Fieberbrunnu vědí, že rozhodnutí připojit se k lyžařskému cirkusu „u sousedů“ bylo tím nejlepším od doby, kdy se místní vodou vyléčila jistá Claudia von Medici a v blízkém lomu se začala těžit kvalitní železná ruda. Dnes se vydělává hlavně na neposedných sněhových prkýnkách a jejich majitelích. A koho z nich by nepotěšil fakt, že se jim nabízí impozantní lyžařský „kolotoč“, kdy za celý den nemusí absolvovat jedinou sjezdovku dvakrát. Vznikl tak i tzv. The Challenge, tedy výzva pro všechny, kdo se „hecnou“ kvůli zážitku, o kterém budou pak večer vesele vyprávět. Za jediný den musí objet předem vyznačenou trasu zahrnující 32 lanovek, na jejímž úspěšném konci budou mít v nohou impozantních 65 „lyžokilometrů“. Je k tomu zapotřebí i trochu toho „štěstíčka“ v podobě vhodného počasí, kdy jsou ještě všechny lanovky v provozu a pod nimi na stráních sníh. Že to letos už nestihnete? Netřeba zoufat. Velice podobnou trasu si můžete dát už za pár měsíců na horském kole. 

Viz: www.pillerseetal.at

Klasické horáky nahradila během posledních pár let elektrokola. S nimi mají šanci užít si fascinující výhledy přes údolí i ti, kteří nemají tolik natrénováno.

Tak co, nevyměnili byste při pohledu na tuto fotografii už konec letošní zimy za pozdní jaro přecházející rozkvetlými rododendrony v léto?

obutí nejen na jaro

ZNÁTE PŘÍSLOVÍ, ŽE ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA? S BOTAMI TO JE NAVLAS STEJNÉ… KAŽDODENNÍ NOŠENÍ TÉHOŽ, BYŤ OBLÍBENÉHO PÁRU BOHUŽEL SVĚDČÍ O TOM, ŽE MAJITEL (VĚTŠINOU SE TO TÝKÁ MUŽŮ) POSTRÁDÁ ONEN ŠESTÝ

SMYSL PRO PATŘIČNÝ STYL.

První rada proto zní: kupte si hodně párů kvalitních bot. Už proto, abyste je mohli často obměňovat. Možná nad tím kroutíte hlavou, ale má to svoji logiku. Nejenže se jeden druh obuvi nehodí ke každému oblečení, ale vstřebává pot z vašich nohou a během vysychání může i popraskat. To se samozřejmě týká hlavně kožené obuvi. Většina párů bot se použitím roztahuje, a tak by měla mít čas i k tomu, aby se vrátila do původního tvaru. Poslední argument tak přichází nakonec. Častá výměna bot logicky prodlužuje jejich životnost.

DOBRÝ BOTNÍK ZÁKLAD VŠEHO

Nechcete-li mít podrážky a špičky zkroucené jako špatně zatažené rolety, měli byste si pořídit i pořádný botník. To znamená nejlépe s namontovanými kopyty čili napínáky na boty. Tak jako

oblek, co nemáte zrovna na sobě, potřebují i boty své „ramínko“. Nejvhodnější jsou kopyta dřevěná, která jsou schopná absorbovat vlhkost z boty. Umělohmotná se pak díky malé váze hodí na cestování. A abychom nezapomněli. Měl by vás vždy doprovázet plátěný sáček, do kterého záložní pár bot uložíte. Nejenže si pak neušpiníte oblečení, ale otočený naruby může posloužit jako provizorní hadřík na leštění. Což je skvělý relax! Jestliže jste líní rozvazovat si tkaničky nebo nosíte boty bez zavazování, nezapomeňte používat při obouvání lžíci neboli nazouvák. Nepoškodíte tak patu ani šev, který tam většinou bývá, a uchráníte tím i ponožku. Do boty vklouznete snadno a lehce jako... vaší pohádkové představivosti se meze nekladou.

I BOTY SE MUSÍ OBČAS NAMAZAT

Částečně prochozené podrážky nechtě vyměnit okamžitě a neškudlete na nich s pocitem, že ušetříte. Totéž platí v bledě modrém na podpatky. I ty by měly být měněny ihned, jakmile vykážou stopy sešlapání. Dámy by vám potvrdily, že pořádně sešlapaný podpatek může (zvláště po pár přívětivých sklenkách) nemile ohrozit lidskou stabilitu. Kožené polobotky se musí pravidelně natírat krémem, aby se předešlo popraskání kůže. Ještě než ho nanesete, očistěte je mýdlovou vodou. Často se totiž prodává takzvaný syntetický vosk, který vytvoří na povrchu bot jakousi lesklou nepropustnou vrstvu, jež časem odpadne a zanechá po sobě světlejší až bíle vyžrané mapy. Na drahé boty se proto doporučuje stoprocentní přírodní včelí vosk a kondicionér. Ty semišové zase vyžadují pravidelné kartáčování měkkým drátěným kartáčem. Pokud se zašpiní, jejich povrch začíná matnět a ztrácet charakter. A to by byla přece škoda. 

JAK NA TO?

1. Pořiďte si kvalitní čisticí sadu složenou z výživného vosku, bavlněného hadříku a kartáče, ideálně z koňských žíní.

2. Pomocí mýdlové vody, hadříku a kartáče zbavte boty všech nečistot.

3. Naneste na bavlněný hadřík vosk a pomocí něj ho opatrně vtírejte do kůže. Na části, které se neohýbají, a na špičku lze nanést vrstev více.

4. To vše opakujte dvakrát až třikrát, než se boty začnou pořádně lesknout. Nakonec je vykartáčujte.

na délku, ale i na šířku

PRO 42 % NAŠINCŮ JE SHÁNĚNÍ DOBŘE PADNOUCÍ OBUVI

TĚŽKOU DISCIPLÍNOU, NĚKTEŘÍ SE DOKONCE V KONFEKCI

NEOBUJÍ VŮBEC. ŠIROKÁ CHODIDLA MÁ TŘETINA Z NÁS, 28 % LIDÍ TRPÍ VYSOKÝM NÁRTEM A 22 % SILNĚJŠÍMI LÝTKY.

Vyplynulo to z unikátního průzkumu Česká noha, který zpracovalo Brašnářství Tlustý. Kromě tašek a kožených pásků se zaměřuje hlavně na výrobu bot. Používá nejlepší telecí kůži a postupy připomínají práci starých ševců, jen se nesedává na verpánku a zapojila se i technika. Ale než se pro nějaké boty rozhodnete, dají vám vyzkoušet obuv odlišných velikostí, aby zjistili velikost vaší nohy do délky i šířky. Nebo ji snad znáte? „Mezinárodně používaná škála sahá od E do I, přičemž písmeno G značí standardní nohu, tedy ani úzkou, ani širokou,“ říká Ivan Petrův, majitel této společnosti. „Je třeba změřit šířku a obvod přední části chodidla, obvod nártu a šířku v patě – navíc ve stoje, kdy je chodidlo zatíženo.“ Co bylo v dobách Tomáše Bati normální, dnes téměř vymizelo. Ne tak v Brašnářství Tlustý. Jejich šité kožené boty stojí několikanásobně víc, než ty „z obchodu“, ale vydrží s přehledem pět či deset let. O pohodlnosti nemluvě  Viz: www.brasnarstvitlusty.cz

tekutého Švajcu CHUTĚ

STEJNĚ JAKO V PŘÍPADĚ COLONELA SANDERSE, KTERÝ

ŘADU LET ZDOKONALOVAL UNIKÁTNÍ RECEPT NA SMAŽENÉ

KUŘE NABÍZENÉ V POBOČKÁCH SÍTĚ KFC, JSOU I POČÁTKY

VÝROBY OVOCNÝCH DESTILÁTŮ SPOJENY S PLUKOVNÍKEM

ŠVÝCARSKÉ ARMÁDY. PŘÍJMENÍ GOTTFRIEDA FASSBINDA

NAJDETE NA LAHVÍCH PLNÝCH TEKUTÉHO OVOCE DODNES.

Pilerie začíná roku 1846 ve Schwyz. Tamní údolí s poázalo ideální pro zadařilo kým, původně dovezeným recka, znělo i původní k ři sváželi do kdoule, mepět si odváželi vyhlášenou

a na zahřátí během tuhých lidi i zvířata. Kravám se míchanou se solí vee z 10 litrů čistého alkoholu ci se nebude odvádět daň dí

856 udělil Napoleon III. Mon Dieu – c'est plus que ež úžasné!

říběh nejstarší švýcarské destilerie za vesničce Oberarth v kantonu Schwyz. Tamní údolí s pozvolně stoupajícími kopci se ukázalo jako ideální pro zakládání ovocných sadů, kdy se mezi stromy nejvíce da třešním. Přesně řečeno těm horským, p do římské provincie Helvétie z Turecka, jak zn jméno Švýcarska. Kromě nich však místní farmá první řemeslné pálenice v okolí i švestky, kdoule, slívy, meruňky, jablka, hrušky či maliny. Zp pálenku Kirsch, jakož i další čiré destiláty, tedy Eaux de Vie. Nesloužily pouze k svlažení hrdla a na zah zim, ale používaly se též jako léky pro lidi i zví například neředěnou třešňovicí smíchanou se solí potírala vemena – a dokonce stálo v zákoně, že z 10 litr určeného pro každou jednu dojnici se nebude odvád Stejně úspěšné však byly fassbindí pálenky i za hranicemi. Na světové výstavě v Paříži roku 1856 jim ud zlatou medaili navíc s výkřikem: Mon Dieu – c'est plus que formidable! Můj bože – to je víc než úžasné!

KDYŽ SE MEDAILE JEN SYPOU

Ocenění a rychle stoupající věhlas však čekal pálenky rodiny

Fassbind i na domácí scéně. Na III. veletrhu švýcarského průmyslu, umění a zemědělství, který se konal roku 1857 v Bernu, přišla s archivní třešňovicí z let 1824 a 1826. Což jsou mimochodem vůbec nejstarší známé třešňovice, které byly kdy v regionu Zug-Rigi nalahvované... Žádný div, že si ty nejluxusnější a nejprestižnější švýcarské hotely začaly následně objednávat pro barmany Fassbind, zatímco tytéž lahve putovaly v limitovaných sériích i na královské dvory. Oblíbila si je britská královna Viktorie, italský král Viktor Emanuel II., ruský car Mikuláš a samozřejmě a císař Franz Josef I.

ÚPLNÉ ZAČÁTKY

Gottfried Fassbind II. (1829-1878) zakládá ve věku 17 let ve vesnici Oberarth „Godefroi Fassbind, jeune, distillery de Kirschwasser“.

PŘÍLIV KAPITÁLU

Po svatbě s Katharinou von Zay, dcerou ze zámožné rodiny z Arthu, investuje Gottfried Fassbind II. do rozšíření výroby pálenek. 1853

DESTILACE V POHYBU

Na práci zakladatele společnosti, který zemřel v roce 1878 ve věku 49 let, navázali jeho synové – Gottfried a Joseph. Ten druhý, starší se však začal brzy věnovat víc politické kariéře a také profesi hoteliéra v italské části Švýcarska. Mladší bratr však pokračoval v otcových stopách s neutichající vervou a nejenže dotáhl export stále známější třešňovice na mnohem vyšší úroveň, ale podílel se finančně i na zakládání luxusních hotelů určených v počátcích hlavně pro návštěvníky z Anglie a Německa. Že se v nich všude rozlévaly pálenky značky Fassbind, bylo samozřejmé. Pokračoval též v získávání vysoce kvalitního a přesto tehdy levného ovoce ze zahraničí, kam zajížděl soukromý nákladní

BOŽSKY DOBRÉ!

Sám Napoleon III. předává v Paříži na zemědělském veletrhu Gottfriedu

NAŠE SADY NEDÁME

Skrz třešňové sady se má stavět nová silnice. Fassbindové jsou proti a jejich odpor připomíná Chriesiwasser-Rank (zatáčka u třešňovice).

Pojízdná palírna se vydala nejprve do Francie, do kraje koňaku, pak do bývalé Jugoslávie a v roce 1924 dorazila i na Moravu do tehdejšího Československa.

vlak rodiny Fassbindů vybavený pojízdnou palírnou. Od místních farmářů tak zaměstnanci destilerie vykupovali čerstvé právě dozrálé ovoce a na místě ho byli schopni během pár dní přeměnit ve vysoce kvalitní pálenku, kterou zpětně prodávali farmářům. Jen tu nejkvalitnější si – pochopitelně – nechávali. Tento unikátní byznys fungoval až do vypuknutí I. světové války, kdy byla vlaková souprava v Rumunsku zabavena a podařilo se ji získat zpět až o 4 roky později po podpisu Versailleské smlouvy. Mezitím pálenky značky Fassbind dodávaly sílu brancům povolaným na frontu a nechávaly jim alespoň na krátkou chvíli zapomenout na hrůzy bojů, které byly s tímto krvavým konfliktem spojené.

UŠLECHTILÉ DESTILÁTY

Švýcarské výrobky značky Fassbind si čistotu, omamnou vůni a plnou chuť spojenou s tím nejlepším peckovým ovocem uchovaly dodnes. A paradoxně se jich v malé České republice prodá téměř stejně, jako na mnohem větším německém trhu. Jako by našinci rozuměli skutečné kvalitě pálenek, které navíc odpočívají a dozrávají v sudech z dubu či ze dřeva, ze kterého ovoce pochází. Tehdy se také ohladí všechny ostré hrany, takže pak v ústech už jen „hladí“. 

Viz: www.warehouse1.cz

Exkluzivní pálenky Fassbind, které švýcarští mistři palírníci připravují od roku 1846 stejným způsobem, následně zrají měsíce až roky v dubových sudech. Případně v těch ze dřeva, z něhož ovoce pochází.

JAKOU SI DÁTE?

Digestiv po dobrém jídle i přípitek v kruhu nejbližších –i to jsou situace, kdy přijde kvalitní pálenka tzv. k duhu. Ze šesti nabízených variant těch stařených u nás v oblíbenosti vede Fassbind Vieille Poire, tedy hruška z plodů odrůdy Williams, a Fassbind Vieille Framboise ze zralých malin regionu Wallis. Za pozornost stojí určitě i Fassbind Vieil Abricot, tedy stařená meruňka, v níž se snoubí zralé meruňky s jemným nádechem mandlí.

BAREVNÁ VARIANTA TOSCO

Vytvořil ji Paulo Ferreira, rodák z Lisabonu, který je jednou z nejinovativnějších postav tamní umělecké scény. Využívá především techniku graffiti přímo navazující na newyorské pouliční umění 70. a 80. let minulého století.

...a je to TADY!

KDE JINDE VYZKOUŠET NOVOU TOYOTU YARIS CROSS NEŽ V METROPOLI LEŽÍCÍ NA SEDMERO PAHORCÍCH, MEZI NIMIŽ ULIČKY KLIČKUJÍ, JAKO BY SI HRÁLY NA SCHOVKU? KOMPAKTNÍ SUV, KTERÉ SI UŽ PRVNÍ ROK PO

UVEDENÍ NA TRH VYSLOUŽILO TITUL SVĚTOVÉ MĚSTSKÉ AUTO ROKU, NÁS PROVEZLO LISABONEM S GRÁCIÍ, NA NÍŽ SE PODÍLEL SILNĚJŠÍ POHON A LEPŠÍ ODHLUČNĚNÍ.

Výkonnější pohon s označením Hybrid 130 určený pro všechny vybavenější pakety modelu Yaris Cross včetně verzí GR Sport a nové edice Premiere není tím jediným, čím se vylepšená verze Crossu chlubí. Bezpečnější jízdu se snadnější manipulací a rychlejšími reakcemi podporují i asistenční systémy Toyota T-Mate a Safety Sense.

Druhý předkolizní systém umí rozpoznávat rizika a může zamezit střetu s jiným vozidlem, chodci či cyklisty. Řidiče upozorní akustickou a optickou výstrahou, a pokud ten včas nezareaguje, sám mu pomůže přibrzdit... Což se může hodit, když míjíte jedno z centrálních náměstí zvané Praça do Comércio.

PUPEK LISABONU

Stával tam královský palác a vítali tam mořeplavce připluvší z cest. Dnes je to místo obehnané ze tří stran vznosným sloupořadím, zatímco z té čtvrté ho lemuje přístaviště a hladina řeky Tejo. Je tak široká, že ji budete (pravděpodobně) z neznalosti pokládat za 17 kilometrů vzdálený Atlantik. Po mramorové ploše korzují davy lidí, ale ještě v 60. letech minulého století byla parkovištěm! Vozy se tam mačkaly v hustých řadách a nad plechové střechy vystupovala pouze jezdecká socha krále Josého I. Nejnovětší Yaris Cross byste i v podobném bludišti našli snadno. Vždyť stačí stisknout dálkový ovladač (či použít

LX Factory, alternativní obchůdky a restaurace vtěsnané do industriálního prostředí bývalého přístavního překladiště, je jedním z tajných tipů, kam se v Lisabonu vydat. Tak na nás čekaly i Yarisy Cross.

JAK JEDE TOYOTA YARIS CROSS DO KOPCE?

Osvědčený 1,5litrový hybridní elektrický systém vozu je vybaven novou převodovkou, která má větší a výkonnější elektromotor-generátor (MG1). Ve spojitosti s upravenou funkcí elektronické řídicí jednotky to přináší 12 % nárůst výkonu, ze 116 k (85 kW) na 130 k (96 kW). Zvýšil se i točivý moment motoru v celém rozsahu otáček, což ve „stupácích“ Lisabonu opravdu oceníte.

digitální klíč, aniž byste museli vytahovat z tašky či kapsy mobil) a šibalsky na vás zablikají výstražná světla vozu. Vzdálený přístup k vozidlu přes mobilní aplikaci funguje na jedničku. Vozy představené v Lisabonu měly navíc elegantní oblečky od pětice umělců evokující typicky portugalské prvky – dlaždičky azulejos, či grafické prvky typické pro street art.

JEŠTĚ, ŽE MÁME YARIS

Lisabon má sice jen něco málo přes půl milionu obyvatel, ale jako město je překvapivě rozsáhlý. Takže například pěší „vycházka“ z historického centra do moderní oblasti postavené pro Expo 98 čítá přes 10 kilometrů. Toyotou Yaris Cross tam jsme zhruba za dvacet minut. Tahle zajížďka za to stojí, neboť tam čeká návštěva

ZÁŘIVÁ VARIANTA LOS PEPES

Umělecké duo – Meggie Prata a Francisco Leal – vytváří odvážná euforická díla, jejichž cílem je podle samotných umělců vyvolat pozitivní dojem. Využívají především techniku sprejování a staví na jasných barvách, které přímo ovlivňují lidskou mysl.

jednoho z největších akvárií v Evropě. Z již zmíněného centrálního náměstí Praça do Comércio je to podobně daleko (avšak opačným směrem) do čtvrti Belém. Tam byste měli navštívit zdobný klášter Mosteiro dos Jerónimos, maják Torre de Belém i bělostný pomník Jindřicha Objevitele. Ale ve vzpomínce bezpochyby uvízne i silueta obrovité elektrárny z počátku 20. století, která jako by vypadla z filmu Amerika režiséra Jiřího Michálka. Na její cihlový skelet navazuje supermoderní budova uměleckého centra MAAT, kde se abstrakce míchá s realismem formou umění, architektury i technologií. Ze střechy stavby připomínající návrhy Jana Kaplického je také krásně vidět tříkilometrový most přes řeku Tejo zakončený sochou Krista s rozpaženýma rukama. Shlíží na Lisabon, jako by ho nejraději objal.

Nahoře barevné deštníky, dole růžový asfalt. Tak vypadá ulička Rua Nova do Carvalho, kam se chodí bavit a kde se žije až do rána.

ZAČÁTEK PŘÁTELSTVÍ

Ale zpátky za volant. Přepracovaný Yaris Cross je uvnitř příjemně tichý, izolační hmota v palubní desce nyní obsahuje tři vrstvy místo jedné a v místě mezi motorovým prostorem a čelním sklem je dodatečná vrstva plsti. Aerodynamický hluk a ruchy od vozovky pomáhá tlumit také silnější čelní sklo vozu. O orientaci a navigaci se při jízdě stará infotainment Smart Connect, jenž poskytuje aktuální informace o trasách, dopravě a případných zpožděních – pouze je někdy sám „trochu opožděný“. Jednou dvakrát mu to člověk promine, ale pak už zvýší neuroticky hlas tím se zaktivuje zdokonalený hlasový asistent... Když ale vidíte průměrnou spotřebu jen 3 litrů na 100 km, rychle se uklidníte. S novým Crossem je to prostě jako s cizím člověkem – musíte si na sebe nejprve zvyknout, a až když se téměř intimně poznáte, stanou se z vás super parťáci.  Viz: www.visitlisboa.com a toyota.cz

AUTO JAKO BUDOVA

Umělkyně Diana Olivera pochází z jihu Portugalska, ale dnes pracuje v Almadě na druhé straně řeky Tejo. Pro nový Yaris Cross si vzala inspiraci z budovy bývalé továrny Viúva Lamego z 19. století a motivy architektury doplnila větvemi citronu a exotickým ptactvem.

Typickým likérem je Ginja, sladká „jako griotka“, kde sklence kraluje i pár třešní s peckou. V Portugalsku lze řídit s 0,5 promile... líznout si můžete.

Padesát metrů vysoký Památník objevitelů v Belému znázorňuje příď lodi, na jejíž špici stojí sám Jindřich Mořeplavec a v rukou má maketu karavely.

DLAŽDICE KOLEM

Návrh „kabátu“ pro Yaris Cross od Ines Santosové vychází z keramických dlaždic azulejos, pro které je typická kombinace světle modré a bílé barvy. Ty jsou v kontrastu s „kamennými“ žlutými vzory na spodní části karoserie a blankytně modrým tónem oblohy na střeše vozu.

Lisabon je díky svému kopcovitému terénu známý jako evropské San Francisco. Tak jako v něm brázdí město ještě dřevěné tramvaje, po jejichž trasách se dá vydat i autem. Při tom oceníte světlou výšku podvozku Crosse.

ZIMA se už

loučí, ale...

INSPIRACE NA NÁVŠTĚVU NEPOZNANÝCH MÍST

ZŮSTÁVÁ. NEBO SNAD ZNÁTE TUREC, BÝVALOU

UHERSKOU ŽUPU V DNEŠNÍM ŽILINSKÉM KRAJI?

MAJÍ TAM DVA NÁRODNÍ PARKY – VELKOU A MALOU

FATRU – JAKOŽ I DALŠÍCH 34 CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ. ČÁSTEČNĚ ZASAHUJÍ DO LYŽAŘSKÝCH RESORTŮ

MARTINKY ČI SNOWLAND VE VALČIANSKÉ DOLINĚ

Před rozdělením Československa tam jezdili Moraváci skoro jako domů. Dnes už často směřují za jiné než slovenské hranice, což je škoda. Neboť Turec stále zůstává úžasným místem pro poznávání v létě i v zimě, kdy si to lze rozdat nejen s jeho sjezdovkami, ale poměřit se i třeba se zamrzlým Šútovským vodopádem nebo jednou z nejhezčích ferrat našich východních sousedů. Po jejím zdolání se dá navíc sjet plných 7 km po lesních cestách skoro až k předměstí Martina na terénní koloběžce. Největší borci to dávají za dvanáct minut... Tentýž kopec má však i slavnou lyžařskou historii, neboť Winter Park Martinky, našincům známý spíš jako Martinské hole, začal fungovat už v roce 1921. Tedy jako vůbec jedna z prvních lyžařských destinací v nově vzniklém Československu. A bylo to i první místo, kde byl v roce 1957 postaven originální vlek značky Poma. Tedy

Zvlášť v létě je oblast Turce ideální pro pěší turisty všech věkových kategorií.

jen o dva roky později, než se rozjel obdobný „přibližovák“ ve francouzském Chamonix. To ještě nikdo nemohl tušit, že se za další dvě desetiletí budou na Slovensku vyrábět jeho kopie pod názvem Tatrapoma. Původní „kulerváč“ už byl pochopitelně dávno nahrazen modernějšími sedačkami zdvíhajícími se do vzduchu nad nejdelší a jedinou technicky zasněžovanou 1560 metrů dlouhou sjezdovkou Flochova. Kolem se pak nachází dalších osm tratí, jež mají díky vysokohorské poloze mezi vrcholy Minčol (1364 m) a Horní louka (1293 m) dostatek přírodního sněhu po celou sezónu. Středisko navíc rádi vyhledávají snowkiteři, kteří se tam prohánějí po planinách na „oholených“ vršcích kopců, které daly místu i jeho název Hole (tedy holé). A pokud budete už dost vyfoukaní a vymrzlí, zamiřte k chatě Javorina, kde točí skvělé martinské pivo. Ale nabídnou vám tam i něco ostřejšího na zahřátí než jen teplý čaj... 

Viz: www.martinky.com a snowland.sk

JEN O KOUSEK VEDLE

O NĚCO NÍŽE NEŽ MARTINKY, VE VÝŠCE 830 METRŮ NAD MOŘEM, LEŽÍ I DALŠÍ ZIMNĚ-LETNÍ AREÁL, BYŤ

PŘÍZNAČNĚ NAZVANÝ SNOWLAND.

Byl vybudován takřka na zelených loukách, kam ještě před pár lety pastýři směřovali svá stáda. A byť se i řada místních stavěla k podobnému projektu s nedůvěrou, brzy se změnil v jeden z nejžádanějších místních rekreačních cílů. Na několika hektarech „sněhové země“ vyrostla i moderní čtyřsedačková lanovka fungující ruku v ruce s plnými 32 sněžnými děly. Ta pokrývají celkem 4 700 metrů sjezdovek, a pokud je jen pár stupňů pod nulou, vytvoří takřka perfektní sjezdové podmínky během necelých čtyř dnů.

PRO KAŽDÉHO NĚCO

Snowland ale není pouze lyžařským střediskem – je to místo, kde se potkávají celé rodiny, aby prožily nezapomenutelné chvíle a dobrodružství, na které budou vzpomínat ještě dlouho po návratu domů. I v letní sezóně nabízí bezpočet možností pro aktivní i rekreační pobyty – ať už to jsou treky pro horská kola, tenisové kurty s umělým povrchem, hřiště pro volejbal, fotbal či golfovou akademii. Nemluvě o krásně vyasfaltované cestě určené pro vyznavače kolečkových bruslí.

sony oceňovalo

SOUTĚŽ SONY WORLD PHOTOGRAPHY AWARDS, KTEROU ORGANIZUJE

SVĚTOVÁ FOTOGRAFICKÁ ORGANIZACE, SI DALA ZA CÍL SHROMÁŽDIT

NEJLEPŠÍ SNÍMKY OD FOTOGRAFŮ Z CELÉ NAŠÍ PLANETY. MY JSME SI

VYBRALI JEN NĚKOLIK Z NICH A PODÍVALI SE NA NĚ PŘES POMYSLNÝ

HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU, ABYCHOM VIDĚLI TO, CO JEJICH AUTOŘI.

Dát obyčejnému dni a šedivé budově z betonu symbolickou hloubku. Podařilo se díky kombinaci světel a stínů, kdy studeně mrtvou budovu dynamicky rozpohybovala postava kráčejícího muže.

Autorka snímku: Elena Georgiou, Kypr

BEZE JMÉNA

Schválně, co to je za budovu? Parkoviště? Opuštěný kus nádraží? Vstup do průmyslového skladu? Ani náhodou. Jde o moderní kapli, kde si uvědomíte svoji nicotu, bezvýznamnost a pomíjivost.

Jméno autora: Joseph Horton, Velká Británie

VE VÁNICI

Jako z jiné planety vypadá fotka benzinové pumpy zářivkově vystupující z nočního oparu orámovaného vločkami sněhu.

Autor snímku: Tomáš Havrda, Česká republika

ZTRACENA V PŘEKLADU

Či spíš sama uprostřed davu. Tak vypadá Francouzka, která se při návštěvě Japonska vydala do nejživějšího centra Tokia, kde se lidé přelévají tam a zase zpět jako mořské vlny.

Autorka snímku:

Kenichiro Hagiwara, Japonsko

VZHŮRU K HLADINĚ

Synchronizované umění akvabel většinou divák obdivuje při pohledu na hladinu bazénu. Ale hlavně pod ní se opravdu dějí „věci“. Dokazuje to i záběr z nácviku klubu

Walnut Creek Aquanuts.

Jméno autora:

James Rokop, Spojené státy

VEJCE, JÁ A BETTY

Koncepční fotografie vajíček v platu evokující endometriózu, tedy gynekologické onemocnění celé řady žen, jejichž vajíčka se nacházejí jinde než v dutině děložní. Jméno autorky: Noru Innesová, Finsko

DO RŮZNÝCH KOUTŮ

A SVĚTOVÝCH STRAN

„Bylo nás sedm sester a vyrůstaly jsme spolu se čtyřmi bratry. A tak kdykoli vešel někdo do našeho domu, otec se nás snažil provdat, až jsem zůstala jako poslední sama.“

Jméno autorky: Sujata Setiaová, Velká Británie

CESTA

k pravému kříži

OPROTI IKONICKÉMU PUTOVÁNÍ SM Ě REM K SANTIAGU DE COMPOSTELA SE O ŠPAN Ě LSKÉM M Ě STE Č KU CARAVACA DE LA CRUZ AŽ TOLIK NEVÍ. P Ř ITOM TO JE UŽ 26 LET, CO MU JAN PAVEL II. UD Ě LIL PRÁVO PO Ř ÁDAT KAŽDÝ SEDMÝ ROK NÁBOŽENSKOU POU Ť A P Ř IDAL HO K P Ě TICI NEJZNÁM Ě JŠÍCH CÍRKEVNÍCH MÍST SV Ě TA. SCHVÁLN Ě SI TIPN Ě TE, JESTLI JE ROK 2024 JUBILEJNÍ Č I NIKOLI…

Cesta může být cíl. Ale pokud na jejím konci nedojdete do starobylého městečka v pohraniční oblasti mezi Murcií a Granadou na jihovýchodě Španělska, jako by vaše kroky šly tak trochu „zbůhdarma“. V tamní kapli uprostřed hradního areálu totiž uchovávají unikátní relikvii. Nazývá se „lignum crucis“ a jde o úlomek kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Podobný – jen tak mimochodem – vlastnil i pobožný král Karel IV. Kaple se proto nazývá Vera Cruz, tedy kaple pravého kříže, a tradice pouti za ním sahá až do hlubin středověku. Byť historie města velikosti Kroměříže je daleko starší, postupně ho obývali Iberové, Římané i muslimové. Ale byli to nakonec templářští rytíři, kdo postavil mohutný hrad i se zmíněnou svatyní. Legenda praví, že právě zde maurský král Abu Zeid roku 1231 konvertoval ke křesťanství, když se zjevili dva andělé spouštějící kříž z nebe, to aby kněz na hradě uvězněný mohl odsloužit mši. Stejným rokem začíná „Fiesta

de la Santísima Vera Cruz“, několikadenní slavnost na počátku května, kdy se z kostela sv. Salvátora vydává procesí k baroknímu altánu Templete a tam provádí tzv. „koupání kříže“. Žádný div, že je dnes tato slavnost zapsaná i na seznam UNESCO.

POUTNICKÝ ROK

Ve značném předstihu už na konci roku 2023 tak murcijská turistická centrála zpracovala web sloužící jako vodítko pro všechny, kteří se rozhodnou „svaté město“ navštívit po svých. Případně za použití kola, koloběžky či dokonce koňmo. Během posledních oslav tam mířilo přes půl milionu lidí a letos se jich očekává dvojnásobek. Na webu lze nalézt vše podstatné včetně popisu etapy cesty, které jako červená nitka vévodí zrušená železniční trať spojující Caravacu s Murcií, dnes moderně přeměněná na cyklostezku. Přes 70 km tras s ubytovnami albergues by mělo

Konec cesty by měl být jediný. Městečko Caravaca de la Cruz, kde v místním kostele opatrují kousek z Kristova kříže.

bohatě stačit všem, kdož si kromě duchovní očisty a meditace hodlají taky trochu dát do těla. Těm hledajícím větší výzvu se nabízí 120 km dlouhá Camino de Levante začínající v Orihuele, zatímco pro opravdové „dálkoplazy“ tu je Svatojakubská cesta kopírující templářské stezky vedoucí už od francouzských hranic v Roncesvalles. Jejích 870 km postupně protne Navarru, Aragonii, Valencii a Kastílii–La Mancha…

itinerář

Camino de Levante tvoří celá řada navzájem propojených cest a stezek, které nejsou určené jen pro pěší, ale dají se projet i na horském kole nebo na koni. Pouť je rozdělena na pět následujících etap.

DEN 1

Cesta z Orihuela do Murcie vede podél břehů řeky Segura (24 km) – kde se pěstuje „huerta“, pro kterou je oblast známá. Pak sleduje kanál pro zásobování vodou Tajo–Segura a stáčí se přes Beniel a do El Raal, kde je monumentální socha Krista. Symbolizuje to, že hlavní město oblasti už není daleko.

DEN 2

Trasa z Murcia do Alguazas (26 km) sleduje vodní příkopy „acequitas“, kdy mnohé pochází z maurské okupace

Murcie v 13. století. Míjí Rincón a Pueblu de Sota a míří k historickému

kolu v La Ñora. Jinak vede kolem řeky k Javalí Viejo a Torrealta přes kostel Nuestra Seňora ke staré železniční trati směrem na Alguazas.

DEN 3

Na pouti z Alguazas do Muly přes Badlands (26 km) musíte překročit vyprahlou krajinu vzniklou erozí mezi Alguazas a Mulou. Jako v pohádkách vede krajem nikoho s výjimkou odbočky k vesnici Los Rodeos a Campos del Río s domy z hlíny a pak ke kostelu Nuestra Seňora de los Remedios v Albudeite. Nedaleko Los Baňos de Mula lze vidět římskou vilu Los Villaricos.

Caravaca de la Cruz je pátým svatým m ě stem k ř es ť anství, jemuž bylo ud ě leno papežovo „jubileum in perpetuum“, krom ě Ř íma, Jeruzaléma, Santiaga de Compostela a Santo Toribio de Liébana.

Stavba hradní baziliky s kaplí svatého Kříže trvala více než 100 let, než byla roku 1703 dokončena v opulentním barokním stylu.

PŘED CESTOU BAHNO

Murcii nenajdete na prvních stránkách katalogů cestovek, i když by si to zasloužila. Málokde ve Španělsku se tak přirozeně spojuje velkolepá a pestrá historie s nádhernými přírodními scenériemi. A i když se letos příliv turistů znásobí, stále vám nabídne dostatek klidu a samoty. Než vyrazíte k horskému hřebenu, kde Caravaca leží, využijte toho, že jste u Středozemního moře, navíc v ojedinělém místě, kde se potkávají moře dvě. Mar Menor, čili Menší moře, je totiž unikátní pobřežní lagunou o rozloze 170 km2 v severní části pobřeží Costa Cálida oddělenou dvacet kilometrů dlouhým pruhem země zvaným La Manga. Maximálně sedmimetrová hloubka tvořící „největší přírodní bazén v Evropě“, který už v květnu bude mít nejen prohřátou vodu, ale i léčivé bahno plné minerálů. Vždyť Mar Menor má jednu z nejvyšších salinit v Evropě. Rada zkušených zní: „Naneste bahno na kůži, nechte zaschnout a působit, než ho zase smyjete.“ Funguje to na nejrůznější kožní choroby či revmatická onemocnění, ale stejně se to hodí i před tím, než člověk vyrazí na duchovní pouť o délce nepočítaně kilometrů  Viz: caminodelacruz.com, turismoregiondemurcia.es, www.spain.info

DEN 5

DEN 4

Z Mula do Bullas a přes vysoko položené vinice (21 km) se cesta zvedá do výšky 300 m nad mořem, odkud to je dalších několik stovek metrů mezi vyhlášené vinohrady. Tam lze navštívit nejen muzeum zasvěcené pěstování vinné révy, ale i kostel Nuestra Seňora del Rosario.

Posledních 21 km z Bullas do Caravacy představuje nejkopcovitější část Camina de Levante, byť na pár úsecích vede podél železniční tratě a kanálu Taibilla lemovaných vinicemi a borovými lesy směrem do místa Cristo Carrascalejo. Před příchodem do Caravacy projdete centrem městečka Cehegín a ruinami římského města Begastri, které bylo sídlem diecéze mezi 6. a 8. stoletím.

Podobně jako na jiných církevních cestách má každý poutník notýsek zvaný credencial, do kterého si nechává dávat razítka z míst, kterými již prošel.

hausbótem kolem města gondol

JISTĚ JSTE UŽ ALESPOŇ JEDINKRÁT V ŽIVOTĚ NAVŠTÍVILI BENÁTSKÉ NÁMĚSTÍ

SV. MARKA S BAZILIKOU, CAMPANILOU A DÓŽECÍM PALÁCEM. OBDIVOVALI CANAL GRANDE, ZAPLATILI SI PLAVBU GONDOLOU. A TAK TUŠÍTE, ŽE POZNÁVAT MĚSTO ROZLOŽENÉ NA 118 OSTRŮVCÍCH POSPOJOVANÝCH 400 MOSTY Z HLADINY JE NĚCO JINÉHO NEŽ BLOUDIT JEHO ULIČKAMI. ZVLÁŠŤ KDYŽ JSTE NA LODI KAPITÁNEM.

Tento pohled na Náměstí svatého Marka se vám „otevře“ pouze a jen z paluby lodi.

Že jsou Benátky městem zamilovaných, se můžete přesvědčit na každém druhém kroku.

Ve vodách městečka Chioggia, asi 30 km od Benátek, se zrcadlí celá historie této části Itálie. Hladina odráží romantické paláce ze 16. a 17. století, barevné lodě i jakoby rozmazané postavy místních rodáků – například Giovanniho Cabota. To on objevil, byť už pod jménem John Cabot, v roce 1497 Kanadu. Další muž, Nicolo de Conti, zase procestoval Arábii a Indický oceán. Dovezl odtamtud koření vonící dálkami a exotikou – skořici a hřebíček. A právě v přístavu tohoto městečka začíná i naše plavba podbarvená hlasem chlapíka z mariny společnosti Locaboat: „Nedejte se mýlit,“ říká. „Moře okolo se teď zdá klidné, ale máme zde silný příliv i odliv a hloubka není velká. Držte se tak při plavbě vždy blízko kůlů, které vyznačují protažené koryto. A za týden sbohem.“ Tedy arrivederci.

SAN MARCO NA HORIZONTU...

Tak rychle a jednoduše jsme se stali sami sobě pány (kapitány) a vyrazili objevovat do dálky se rozbíhající Benátskou lagunu. Nejprve směrem přes klikatý kanál do rybářské vesnice Pellestrina. Její domky ve žluté a okrové barvě svítí už z dálky jako majáky. O dalších pár hodin později, za ústím řeky Malamocco, hlásí náš plavčík Matěj po pravoboku ostrov Lido, typický dlouhými plážemi, a pak již na horizontu vykoukne první benátská věž. A není to silueta ledajaká... Vždyť tu zná každý z Náměstí sv. Marka. Pouze připlutí na lodi umožňuje podobně nevídaný pohled na proslulou čtvrť s bazilikou a Dóžecím palácem. Oslnivý pohled nabízí Campanila kostela San Giorgio Maggiore se svojí klasicistickou fasádou a molem tvořícím obří čtyřúhelník, jakož i kopule kostelní, již hlídá anděl, kterému kdysi blesk utrhl jednu ruku. Z rytmicky se pohupující paluby je nejlépe vidět, že Benátky nejsou klasické město, ale tvoří je bezpočet ostrůvků, kde ulice nahradily kanály. Elektriky a autobusy proto zastoupily všemi směry plující lodě. A také gondoly...

Ovládat je vyžaduje jak pořádnou kondičku, neboť se pohánějí ručně dlouhými pádly, tak důkladnou znalost kanálů. Prostě know-how, které se už tradičně předává z otce na syna. Ostatně gondoly spatřily světlo světa už před víc než tisíci roky. Po celá staletí sloužily jako vodní taxíky, přivážely do města potraviny, odvážely odpadky. Ale plují na nich i místní policisté či „havrani“ oblečení v černém, vezoucí zemřelé Benátčany na jejich poslední místo odpočinku – malý ostrůvek San Michele. A tak nás nepřekvapuje, že gondoly jsou rychlejší a mrštnější než náš hausbót. Vynoří se někde dobrých 200 metrů za zádí vaší lodě, a než se rozkoukáte, již vás míjí svými tichými údery vesel. A to právě v momentě, kdy se v protisměru objeví další gondola a hned za ní obrovská plovoucí pevnost – cruise pro několik tisíc turistů – (polo)námořníků. Srdce se člověku rozbuší a na čele objeví perličky potu, ale chce to zůstat v klidu a dál pomalu kormidlovat svým směrem.

Nejznámější tepnou Benátek je 4 km dlouhý a 70 m široký Canal Grande, na který navazuje na padesát odboček. Jsou nejen

Za

mistry skláři Benátská laguna je mnohem víc než Canal Grande a San Marco. Dá se v ní týden plout po tichých kanálech, pozorovat ptáky a kotvit v chráněných zálivech. Objevovat historická městečka i rybářské vesničky. A také vyhlášené i méně známé ostrůvky Murano, Burano a Torcello, kde průčelí domů končí přímo u vody a vytváří zrcadlící se malebný obraz. Jsou vyhlášené výrobou barevného skla, kdy fantazie foukačů nezná hranic.

velmi rušné, ale též úzké, mělké a především „vietato“ – pro v ě tší lod ě zakázané. Mohou se v nich pohybovat práv ě jen gondoly a veřejná benátská doprava, tedy plovoucí autobusy vaporetto či taxíky motoscafi. Pro námořníky na hausbótech je určena okružní plavba kolem města a samozřejmě i celá laguna, která evokuje dálnici s množstvím nenápadných výjezdů a křižovatek. Dřevěné sloupy ukazují místa, kudy smějí plout lodě s hlubším ponorem, a nikdy (!) se od nich nevzdalujeme, uvízli bychom na mělčině

OPOJNÝ SEN

Poznávat Benátky z lodi je výjimečný zážitek. Zakotvíte u mola téměř v centru, projdete si město, navštívíte nejznámější památky, muzea i obchůdky s typickými maskami. Dáte si nehorázně drahé espresso a večer se vrátíte do vlastní kajuty, která je útulnější než hotelový pokoj. A když se pak setmí, laguna se zahalí do mlžného oparu a zdi domů začnou splývat se stíny, objeví se Benátky jako z hollywoodského filmu. Vybledlý měsíc se zrcadlí ve vlnách, po dlažbě mostů zní tlumené kroky. Setkání s duchy i cesta proti času se stávají skutečností... Ráno vás probudí zvláštní, difuzní světlo. A pak se jako v nějakém kině z mléčného „nic“ začnou postupně objevovat obrysy a sloupy majetnicky obsazené racky. Opulentně snídáte na palubě „své“ lodi a v pohledech okolo procházejících lidí lze číst zvědavost i závist. Tyto prožitky jsou sice reálné, ale až za pár dní vrátíte hausbót zpět do mariny, začne vám připadat, že to musel být jen sen.  Viz: www.hausbot-dovolena.cz

Na gondoliéry balancující někdy až dva metry vysoko nad hladinou se prostě nelze vynadívat.

ČERNÁ PODLE COCO

Základní směry současné módy udala už Coco Chanel. Její oblečení překvapovalo neomylným vkusem, ohromující praktičností i černou barvou. Spojení černé s benátskou modrou připomíná modré oko, v jehož prozřetelnou sílu věří lidé v Turecku, Řecku, Bulharsku, Egyptě i na Kypru.

TRADICE I SOUČASNOST

Pouze sklo vyrobené na ostrově Murano se smí nazývat muránské. Potkává se tam tisíciletá sklářská tradice s návrhy designérů, kteří ji posunují vpřed třeba spojením s moderními materiály či polodrahokamy.

RAFINOVANOST POHYBU

Opakem majestátních náhrdelníků jsou nitky doslova zalomené v (časo)prostoru.

Jejich síla tkví ve stálém pohybu, byť je v uších sotva ucítíte, tak jsou lehké.

MÉNĚ JE VÍCE

Tento náramek má sílu protikladů jing a jang propojených do jediného pevného celku. Pod vnější kůží odhaluje svou duši kontrastem lesklého stříbra a jemných plátků zlata v dutě vybrané, protipólní části.

jedinečné

nep

řehlédnutelné

TAKOVÉ JSOU ŠPERKY Z OSTROVA MURANO TRPĚLIVĚ ČEKAJÍCÍ

NA OKAMŽIK, KDY JE TAM OBJEVÍ TA PRAVÁ...

Musí se totiž vyzkoušet – každému, či spíše každé sluší něco jiného.

A o těch ze skleněného srdce Benátek to platí dvojnásob. Vznikají v rodinných dílnách a charakterizuje je čistý design, dech vyrážející, a přesto elegantní barevnost i překvapující „nositelnost“. Vždy se také jedná o originály vyráběné ručně, jež nesou kromě kvality zpracování i poselství promyšlenosti a rafinovanost detailu. Každá žena je jedinečná a tomu by měly odpovídat i její šperky, které jsou poslední tečkou každodenního outfitu. Už proto by měly přitáhnout pohledy všech okolo. 

dva kroky, dva lidé, každý přesto sám

PRAVIDELNÉ STŘÍDÁNÍ NOHOU. JEJICH POSTUPNÉ ZVEDÁNÍ A POKLÁDÁNÍ NA ZEM. ZKRÁTKA

A JEDNODUŠE CHŮZE – NA TOM PŘECE NENÍ NIC ZVLÁŠTNÍHO. ALESPOŇ NE Z FYZIKÁLNÍHO HLEDISKA. ALE SPOČÍTALI JSTE SI NĚKDY, ŽE NA KILOMETRU ZVEDNETE NOHU V POHORCE DVOUTISÍCKRÁT?

Pro řadu lidí chůze znamená mnohem více než jen pohyb vpřed. Třeba začátek nového dobrodružství, objevování a překonávání osobních hranic. Či následování vášně. Vyžaduje to však odvahu udělat první krok a vydat se vlastní cestou. Důležité je udělat rozhodnutí, že „konečně“ vyrazíte. Třeba po stopách Hanwag Sole People. Lidí, kteří jsou zapálení pro svou profesi, byť hledají stále další výzvy. Pocházejí z celého světa a mají velmi rozdílné zázemí i koníčky. Spojuje je však jedno. Za svým dlouhodobým i aktuálním cílem vyrazili obuti v botách Hanwag. Právě tato značka se snaží inspirovat ostatní, aby udělali svůj „první krok“, a tak jsou i příběhy o Hanwag

Sole People o překonávání překážek, nacházení sama sebe a uskutečňování vytyčených cílů. Do této skupinky dokonale zapadá slovenský rodák Štefan „Pišta“ Bačkor. Vyrůstal v Popradu na úpatí Vysokých Tater nedaleko hranic s Polskem. Jeho matka byla horolezkyně a odmalička ho brala do hor. A tak se právě

jejich stoupající úpatí tak nějak přirozeně promítla i do jeho života. Namísto běžné profese, jako je řidič tramvaje, daňový úředník nebo učitel, se stal jedním z vysokohorských nosičů. Zařadil se tak do unikátního a jinde už téměř vymřelého společenství asi šesti desítek mužů, kteří zásobují horské chaty v nejmenších velehorách na světě. V Tatrách.

TEN, CO SE LASKÁ S MRAKY

Stezka vedoucí vzhůru je strmá a klikatá. Štefan má na zádech podomácku vyrobený dřevěný rám naložený 50litrovým sudem s pivem, několika taškami s lahvemi a dalšími věcmi. Pod 80kilovým nákladem se doslova ztrácí. Přesto s ním stoupá kamsi k oblakům. Tam, kde se špice hor dotýkají nebe, se v nadmořské výšce 1960 m nachází Zbojnická chata. Její kamenné základy pamatují rok 1907, kdy vznikla, byť sloužit začala turistům o pár let později. Když pak v červnu 1998 vyhořela, byla nadšenci znovu obnovena

kdykoli v horách vystřídat náhlá bouřka. A má-li nosič ve svém nákladu předměty z kovu, stává se v otevřené krajině nechtěným hromosvodem pro zbloudilý blesk.

a dnes funguje jako úkryt před divokými rozmary přírody. Celoročně poskytuje ubytování na 16 postelích ve společné noclehárně a další dvě desítky míst na matracích pod střechou. V chatě je i jednoduchá restaurace, která musí být pravidelně zásobovaná potravinami, byť k ní nevede lanovka ani sjízdná cesta. Právě o to se stará Štefan a jeho kolegové. „Jako mladí kluci jsme to dělali, abychom si procvičili svaly, vyzkoušeli limity a udělali dojem na holky,“ říká a oči mu šibalsky jiskří. Po dvaceti letech této činnosti jsou jeho důvody jiné. „Prostě řečeno, práce nosiče je dobrá pro mysl. Nejde o svaly, tělesnou odolnost a vytrvalost. Hodně z představ, které vám namlouvají, že něco nedáte, je ve vaší hlavě,“ konstatuje.

KAŽDÝ

MÁ SVÉ DŮVODY

Někteří lidé meditují, další cvičí jógu. Štefan nosí zásoby do hor. Co by někomu mohlo připadat jako otrocká práce, vnímá jako absolutní svobodu a intenzivní způsob, jak být v přírodě. A jestli ta spousta dřiny stojí za to? „Určitě!“ odpovídá. „Nic se nevyrovná chvíli, když máte v ruce šálek horkého čaje a dobrou společnost, kterou na chatě potkáte po několikahodinovém boji s živly. Občas zapomínáme, co je v životě opravdu důležité, ale podobný výstup vám to připomene.“ K radosti z jeho zakončení totiž patří i bolest, kterou při výstupu každý tatranský „šerpa“ prožívá, byť svoji práci vykonává už léta.  Viz: www.youtube.com/watch?v=OnYZdWs8pkU

Za více než století se práce horského nosiče změnila od příležitostného sezónního jobu k profesionálnímu úvazku.

Nosiči v Tatrách momentálně zásobují Rainerovu chatu, Téryho chatu, Zbojnickou chatu, Chatu pod Rysy, Zamkovského chatu a Skalnatou chatu.

sdílená radost

S D K

SDÍLET LZE LEDACOS. SOUBORY V POČÍTAČI, EXTERNÍ DISKY S KOMPLETNÍ DISKOGRAFIÍ U2 ČI STATUSY NA FACEBOOKU. A TAKÉ USPOKOJENÍ Z TOHO, KDYŽ NĚKDO OBDARUJE VÁS – NEBO VY JEHO.

PRO POČASÍ I DO NEČASU

NE

Dámská či pánská bunda Columbia Arch Rock Double Wall Elite Hdd chrání před zimou i větrem termoreflexní technologiíCOLUMBIAOMNI-HEAT

technologií COLUMBIA OMNI-HEAT

Infinity a vrstvenou konstrukcí Double Wall. Pochopitelně je voděodolná a také kapuci a zateplení u krku si lze nastavit stahovacím lemem. Viz: www.sportovna.cz

JAKO PERLIČKY

Tak budete mít vyleštěné zoubky, použijete-li kartáček BRAUN S Oral-B iO. Kombinuje magnetickou technologii s mikrovibracemi a díky AI poskytuje v reálném čase pokyny a tipy k tomu, jak čistit chrup co nejefektivněji. Viz: www.oralb.cz

DOBRÝCH ZPRÁV NENÍ NIKDY DOST

A skvělých produktů jakbysmet. Teď se k nim zařadila španělská organická kosmetika SCENS ORGANIC & VEGAN, kterou na náš trh přináší distributor prémiových bio značek BIOBAY. Základní myšlenkou produktů Scens je to, že vše, co aplikujeme na pokožku, by mělo být minimálně stejně kvalitní jako to, co užíváme vnitřně. Scens tak věří v sílu čistě přírodních ingrediencí bez sulfátů, parabenů i silikonů. Nerozlišuje denní a noční péči, pouze typ pleti. Jen lehounce vonící krémy a oleje jsou navíc hydratační, snadno roztíratelná textura se okamžitě vstřebává do pokožky. Viz: www.biobay.cz

ZÁDA UVOLNIT. TEĎ!

Masážní gel VoltaNatura je ideální na úlevu při namožení či ztuhlosti

svalů. Sází na koncentrovanou sílu arniky horské umocněnou pěticí

dalších bylin. Viz: www.notino.cz

Knihu si lze objednat na e-mailu: kubka@allin.cz

zaklínadlo Šymbulak

GLOBÁLNÍ OTEPLENÍ SPOJENÉ S TÁNÍM LEDOVCŮ

A VÝKYVY TEPLOT – NEJČASTĚJI SMĚREM VZHŮRU.

CO JE PLATNÉ, ŽE JE UŽ VĚTŠINA EVROPSKÝCH

LYŽAŘSKÝCH RESORTŮ VYBAVENA SOFISTIKOVANÝM

SYSTÉMEM SNĚŽNÝCH DĚL, KDYŽ FUNGUJÍ JEN PŘI

TEPLOTÁCH POD NULOU?

Letošní, vlastně loňská zima ukázala, že aby střediska tyto investice splatila, nestačí jim ani navýšení skipasů k absurdním částkám 70 eur za den. Kdo na to má? Kdo to chce ještě platit? Zvlášť když ještě existují hory a pohoří, kde jsou sjezdovky prázdné a fungují celoročně a… s jistotou. O skvělých sněhových podmínkách Gruzie jste už slyšeli. Asi byste i našli někoho, kdo tam stráně na prkýnkách už strouhal. Ale vydat se na lyže do Kazachstánu? Donedávna jsem znal jediného nadšence, Petra Kubku, který by o tom mohl vyprávět. Že je zapálený pro jakýkoli cizokrajný kopec, dokazuje knížka, kterou napsal. Jmenuje se příznačně: Lyžování proti proudu. Navštívená místa začínají Argentinou, Arménií a Ázerbájdžánem, aby pokračovala přes Indii, Írán a Island, než dosáhnou Tádžikistánu, Turecka a Uzbekistánu. Ale zpět do Kazachstánu. Tam totiž letos zamířilo 130 novinářů z 80 zemí. Následně bylo asi dvacet minut jízdy od Almaty oficiálně zahájeno 72. mistrovství Mezinárodního klubu lyžujících novinářů – organizace se zkratkou SCIJ. Většině

z účastníků přinesl pobyt několik překvapivých, až šokujících poznání. Například: ...mají-li zimní sporty ještě nějakou zářivou budoucnost, bude se zřejmě odehrávat v horách atakujících čtyři kilometry výšky, kde se provoz vleků nezastavuje ani v létě

VYZNÁVÁM SE K VYZNÁNÍ

„Almaty je vlastně takové Salt Lake City, ne?“ Zdánlivě absurdní otázka blikla přes chat aplikace WhatsApp, neboť jsem stačil většinu lidí požádat, ať mi nevolají. Nejenže jsem byl v místě, kde slunce vychází o 5 hodin dřív, ale též minuta GSM signálu tam stojí nesmyslných 40 Kč. Při pohledu z okna 5* hotelu Royal Tulip jsem opravdu mohl zahlédnout jen špičky několika málo mrakodrapů, které se hrdě vypínají nad přízemními dřevěnými domky. Je to tak. Bývalé hlavní město Kazachstánu – které vytlačila supermoderní Astana, proti níž je Dubaj nudným architektonickým odvárkem – leží nějakých 800 metrů nad mořem. Vyplňuje tak kotlinu, kterou ze všech stran obepínají majestátní špičky pohoří Ile-Alatau pojmenovaného dle pásma hor táhnoucích se přes 300 km podél hranice s Kyrgyzstánem.

Připodobnění k hlavnímu městu mormonské církve s jeho horami je tak na místě. Pouze lidé se zde nemodlí k samozvanému mesiáši Josephu Smithovi, ale „boskají“ kříže v pravoslavných kostelích. Snad proto, že jim to bylo plných 68 let během nadvlády Sovětského svazu zakazováno. Přes 70 % obyvatel z přibližných 20 milionů této země (která je 34x /!/ větší než naše republika), však praktikuje islám. Dělají to přirozeně a natolik nenásilně, že nikde nevidíte šipky směřující k Mekkce a jen málokdo si vozí modlitební koberečky v autě. O to více bylo v Almatě vidět lidí s lyžemi na ramenou nebo těch brodících se sněhovou nadílkou

v papučích ze snowboardu. Do skupiny uctívající animalistická božstva obývající zasněžené vrcholky hor jsem se po boku mezinárodních kolegů plnohodnotně zařadil i já.

PRO KAŽDÉHO NĚCO

A hned jsme vyrazili na v titulku zmíněný Šymbulak, který je mimo jiné zanesený v Guinessově knize rekordů coby „nejvyšší sjezdovka světa s nočním lyžováním“. Podobných NEJ má však víc. Do první, zhruba 4,5 km dlouhé tratě gondoly se nastupuje ve výšce 2 260 metrů nad mořem. Tam člověka doveze městský autobus. Pak začíná houpavá cesta okrášlená bezpočtem unikátních výhledů (například na stadion Medeu), stoupá vzhůru přes divoký průsmyk Talgaru (s výškou 4 979 metrů jde o nejvyšší horu v Zailijském Alatau) až do finální stanice nazvané dle kóty 3200. Odtamtud se na obě strany rozlévají dolů (i nahoru) široké svahy bělostných „mís“, kde si přijde na své každý akční vyznavač zimy. Od začátečníků, úsměvně lyžujících s polštáři na zadnicích, aby byl dopad na zadní část těla co nejměkčí, přes off-pistové nadšence a skialpinisty pokořující sousední zcela nedotčená údolí a vystoupávající další stovky metrů pro pár minut extáze z pokoření panensky nedotčeného svahu. Až po (nás) milovníky carvingových oblouků. Strmé zatáčky a zvlášť náročné úseky sjezdovek mají přezdívky úzce spojené s jejich charakterem – čeká vás houpačka, tobogan, pokaždé jinak kouzlící čarodějka nebo „djadja Bogdanovič“. Areál přitom splňuje i vysoké nároky pro pořádání prestižních soutěží, například Světového poháru ve freestylu. Ten se tam pravidelně koná už od roku 2019. Podobně Šymbulak hostil i závody v alpském lyžování – a to jak ve sjezdu, superobřím slalomu a superkombinaci – při konání VII. Asijských zimních her.

Najdete své jméno na tabuli šampionů? Z České republiky tam bylo tentokrát pouze mé jméno, ze Slovenska jména dvou dam. Na příštím mistrovství pořádaném v Itálii bude našinců jistě zase více.

KAK? NA LYŽACH!

„Katať sa“ na čemkoli, co potřebuje pro akceleraci sníh či led, je zatím v Kazachstánu novým způsobem trávení času. I předsedkyně tamního lyžařského svazu Anastasija Naumeckaja zvládla neposedná prkýnka až ve čtyřiceti. Obyvatelům země zážitek prvně zprostředkovali Rakušané – namátkou Anton Weiss, Vitold Radal a Ivan Gruzis, kteří tam utekli před nastupujícím fašismem. Už před II. světovou válkou rozpoznali potenciál vysoko položených místních tratí. Po roce 1945 se oblast změnila v oficiální tréninkové zázemí profesionálních sportovců Sovětského svazu. Z rozhodnutí samotného Stalina vyrostl na začátku údolí gigantický zimní stadion s okruhem na rychlobruslení a směrem nad ním byly do hor nataženy dráty pro pohon první kotvy. Jen tak mimochodem. Šlo o válečnou trofej, kterou si soldáti dlouhodobě „vypůjčili“ tak jako mnoho jiného při svém (časově omezeném) odchodu z Evropy. Většina budoucích ruských medailistů

skórujících na olympijských hrách od padesátých let trénovala právě na Šymbulaku. Včetně lyžařky Alexandry Artemenkové, která později jako trenérka „vydrezúrovala“ několik desítek „národních sportovních“ hrdinů SSSR.

PRO KAŽDÉHO NĚCO

To vše může našinci připomínat ruština, která je doposud nejpoužívanějším jazykem – byť mladá generace mluví též kazašsky a anglicky. Od pádu železné opony se také proměnil celý areál na Šymbulaku. Aktuálně nabízí pět lanovek a šest lyžařských vleků s kapacitou až 2 000 osob za hodinu. Délka vždy téměř dokonale upravených tratí oficiálně certifikovaných Mezinárodní lyžařskou federací FIS se prodloužila na 3 620 metrů, což při řídkém vzduchu odpovídajícím nadmořské výšce stačí ke spokojenosti i náročným lyžařům. K dispozici mají

tři opravdu černé, 11 „pokročile“ červených

Hned po válce si prý nechal Josif Vissarionovič udělat návrh na místa, kde postavit stadion na rychlobruslení. Vyhrála to tehdejší Alma-Ata, kde se led vyrábí přímo z vody z okolních kopců a má zcela jinou viskozitu než led běžný. Bruslí se na něm jako „na oleji“.

a čtyři pohodové „modré“, z nichž dvě líně stékají do odvráceného údolí Levý Talgar. Jsou ideální k tomu, když se chcete „jen povozit“ a přitom se kochat výhledy na okolní velikány. Naopak plné soustředění mysli i všech svalů těla vyžaduje jízda ve volných terénech. Jsou všude okolo, kam se podíváte, a nabízejí vysokou kvalitu sněhu, který většinou působí kompaktně, jako by ho přejela rolba. Pohodlná kabinka pro osm cestujících vedoucí do 3 200 metrů těsně pod radostně se honící mraky obslouží ročně až milion lidí. Pochopitelně včetně turistů převážně z Indie, Číny a Koreje, kteří se přijeli jen vyfotografovat. A sáhnout si na tu divně bílou studenou hmotu, kterou nikdy předtím neviděli. Na rozdíl od jakéhokoli evropského st ř ediska na Šymbulaku panuje atmosféra zv ě davosti a bezprost ř edních č asto až překvapivě upřímných otázek. Málokdo se na vleku dívá do mobilu či předstírá, že se soustředí na zkoumání terénu, aby nemusel přerušit trapné ticho. „Vy odkuda?“ je věta, se kterou se na 99 % setkáte při každé cestě vzhůru, jakmile se kabinka

či vlek rozjede. Je „spouštěčem“ konverzace s mladými Rusy z Moskvy oblečenými do kombinéz značky Bogner. Jejich bohatí rodiče žijící většinou ve Švýcarsku za ně Putinovi zaplatili, takže nemusí do války. Jenže pak narazíte na jiného chlapce, který podobné štěstí neměl. Aby nemusel narukovat, sám raději emigroval do Kazachstánu. Potkáte se i s vojáky dnes již v důchodu, kteří vzpomínají na Sovětský svaz jako na nejlepší dobu svého života – a někteří navštívili v rámci „bratrské pomoci“ i Československo. Naštěstí je při další jízdě vystřídají mladí Kazachstánci, pro které je ta epocha vzdálená doslova miliony světelných let. Žijí nový život v zemi, která je nesmírně bohatá na nerostné suroviny… V zemi, kde paradoxně zbyl nejen obrovský komplex Bajkonuru, ale též větší zásoba jaderných zbraní, než má (údajně) dnešní Rusko. V zemi, která by se dala expresivně popsat větou, že „zítra tam znamená včera“ – kdyby ji už někdy někdo v jiné souvislosti nepoužil. 

Viz: scij.ski a qaztourism.kz

vyzrálé jak víno MĚSTO

POUHÝCH 14 000 OBYVATEL MÁ RAKOUSKÝ BAD ISCHL, UMÍSTĚNÝ V OBLASTI TZV. SOLNÉ KOMORY, UPROSTŘED

DIVOKÝCH HOR ZRCADLÍCÍCH ROZEKLANÉ VRCHOLKY

V HLADINÁCH STO ŠEDESÁTI JEZER, KTERÝ UŽ VÍCE

NEŽ 200 LET PŘITAHUJE SPOLEČENSKOU I POLITICKOU SMETÁNKU. A NEJEN TU RAKOUSKOU.

Na pozornost je tak Bad Ischl zvyklý. Umělci, hudebníci a skladatelé se tam vždy setkávali v elegantních kavárnách, aby pak v místním divadle či na varhanech v kostele uvedli své nové skladby. V císařské vile trávil každé léto František Josef I. a právě v tamní pracovně u dubového stolu napsal mimo jiné známou výzvu „Mým národům“.

A přesto byli představitelé Bad Ischlu mile překvapeni, když se dostal do výběru prestižní soutěže Evropské hlavní město kultury – a pak i vyhrál. Byť městem vlastně ani není... Projekt umocňující unikátní kulturní dědictví však originálně svázali s 23 okolními vesničkami. Vystupují pospolu s myšlenkou, že řada malých dílků vytvoří originální celek jedné velké, o to zajímavější skládačky. Když se na takto intimní spolupráci zvládne domluvit 23 radnic ze zapadlých údolí oddělených horami (jsou

tak vysoké, že dokážou zastavit i mraky), proč by to nedokázala celá Evropa? Že je v jednotě síla a čtyři jsou více než tři, na to přišli už Dumasovi mušketýři.

KULTURA JE NOVÁ SŮL

Tak zní nyní slogan oblasti, která se rozkládá na území tří rakouských zemí: Horního Rakouska, Štýrska a Salcburska. Název jí daly solné doly, které začali využívat už Keltové před 7 000 lety. Tamní sůl je atypická tím, že je nejen příjemná na chuť, ale i napohled. Má lehce nachový nádech, za který vděčí stopám železa, byť obsahuje další minerály jako kalcium či magnézium. A využívá se jak v gastronomii, tak pro solné koupele. Blahodárně působí na kůži, dýchací cesty a přináší relax srovnatelný s pobytem

Čestný občan Bad Ischlu, jehož život a dílo můžete obdivovat ve vile, kde léta žil. Dnes je přestavěná na muzeum. Právě tam napsal díla jako Lucemburský hrabě či Cikánská láska. Operetního skladatele připomíná též krypta na hřbitově, busta v lázeňském parku a divadlo po něm pojmenované.

Známý skladatel operet bydlel hned u lázeňského parku ve vilách Rosen a Sarsteiner. Na témže místě zkomponoval část svých nejznámějších děl – Čardášovou princeznu a Fashingsfee. Dnes je po něm pojmenovaná též jedna z ulic ve městě a v parku byste mohli narazit na jeho sochu.

Vyhlášený „král valčíků“ prožil v Bad Ischlu posledních sedm let života. Přes léto ho navštěvovali přátelé, například Němec

Johannes Brahms nebo italský tenor Alexander Girardi. Sám Strauss též párkrát dirigoval v místním divadle, jeho památku připomíná i promenáda

Johanna Strausse.

u moře. I díky těmto procedurám se královská rodina dočkala vytouženého následníka trůnu, když matka Žofie přivedla na svět syna Františka Josefa. Lázně Bad Ischl se pro ně od té doby staly druhou „letní Vídní“.

Výchozím bodem pro poznávání celého regionu je jezero Wolfgangsee, pomyslné srdce Solné komory. Ale návštěvníci z Čech a další směřují též k zámku Ort na ostrově Traunsee, či do malebného Hallstattu u stejnojmenného jezera. Ale jen labužníci a znalí místních poměrů vědí, že k němu mohou připlout na historické lodi Zille, na níž se dříve přepravovala vytěžená sůl. Snídaně na palubě a pohled na městečko, vedené od roku 1996 jako památka světového dědictví UNESCO, jsou nezapomenutelné. Daleko méně návštěvníků proudí do zapadlejších a méně exponovaných

Skladatel – který nebyl v příbuzenském poměru s Johannem či Richardem Straussovými – žil v Bad Ischlu mezi lety 1951-1954. Místo mu bylo inspirací pro známou operetu Ein Walzertraum – Snový valčík. Dnes odpočívá na místním hřbitově a jeho jméno nese též ulička na pravém břehu řeky Traun.

Elegantní secesní vily, jakož i letní sídlo císaře Františka Josefa I., jsou vzdálené od Prahy 400 km. Směrem přes České Budějovice a Linec tam dojedete za 5 hodin.

EVROPSKÉ HLAVNÍ MĚSTO KULTURY

Zmíněný titul uděluje Evropská unie od roku 1985 místům, v nichž slavná historie plynule navazuje na současnost. Jako první ho dostaly Atény, příští rok je na řadě německý Chemnitz, tedy bývalý Karl-Marx-Stadt. V roce 2028 čeká tato pocta České Budějovice. Letos jsou držiteli titulu tři místa: estonské Tartu, norské Bodø a rakouský Bad Ischl.

Známý skladatel a varhaník se pravidelně vracel do Bad Ischu od roku 1863. Často koncertoval v kostele, kde hrál na tzv. jubilejní varhany, mimo jiné při příležitosti svatby císařovy nejmladší dcery Marie Valerie s arcivévodou Františkem Salvátorem z Toskánska. Připomíná to pamětní deska umístěná na tomto farním kostele.

„Ischl mě očaroval,“ řekl zakladateli břišní chirurgie Theodoru Billrothovi skladatel Brahms v létě roku 1880. Do povědomí místních se zapsal také tím, že se neostýchal veřejně zpívat texty „Guten Abend, Gute Nacht“ či verše Clémenta Marota z cyklu „Feldeinsamkeit“ – Polní samota.

O životě a díle malíře, který chodil oblečený v dlouhé bílé róbě připomínající antické roucho zvané chiton, vypráví multimediální expozice v obci Kammer-Schörfling. Najdete ji poblíž aleje vedoucí k místnímu zámku. I ta se stala motivem jednoho z Klimtových obrazů

míst. Ta všechna přitom přispěla k přihlášce na Hlavní kulturní město Evropy pěti sty programovými body, kdy si dala za společný úkol oživit a znovu začít využívat historické objekty. Takové, co roky ležely ladem. Případně do nich reprezentativně umístit expozice současných umělců a řemeslníků. Jde o umělecké kováře, ševce, kloboučníky, výrobce nábytku či dokonce skláře, jak se lze dočíst na adrese salzkammergut-2024.at

KAM (SPOLU) VYRAZÍME PŘÍŠTĚ?

Přece do oblasti Attersee-Attergau. Byla oficiálně vyhlášena za turistickou destinaci už v roce 1892 (!). Do květnového vydání CHOICE p ř ipravujeme rozsáhlý materiál o tomto nejv ě tším

vnitrostátním jezeru rakouských Alp, které se stalo inspirací a múzou dalším umělcům – například na Vysočině narozenému skladateli Gustavu Mahlerovi, nebo vyhlášeným malířům Oskaru Kokoschkovi a Gustavu Klimtovi. Tyrkysové odstíny jezerní hladiny dodnes jasně září i z jejich pláten. Přitom navozují poklid, který umělci zažívali na svých letních bytech při tzv. Sommerfrische pobytech. To se navíc do dnešních dob nezměnilo. I kratší návštěva u jezera Attersee přinese každému magické nastolení vnitřní pohody a pomůže nabrat novou energii. Vždyť čím jiným se nechat inspirovat než nezměrnou krásou přírody? 

Viz: attersee-attergau.salzkammergut.at/cz

1. L’OCCITANE, Source Réotier, zkrášlující tonikum s hydratačním efektem, 150 ml, 650 Kč 2. WELEDA, Skin Food Ultra Light Dry Oil, lehký sprej pro intenzivní hydrataci a výživu pleti, 100 ml, 379 Kč 3. REPLAY, Source of Life, osvěžující dámská vůně s bergamotem a limetkou, DM drogerie EdP 30 ml, 699 Kč 4. PRIMAVERA, krémový deodorant Happiness s vůní sicilských citrónů a tonky, greenwave.cz, 389 Kč 5. LUSH, Argan, pleťový olej, 420 Kč 6. YVES ROCHER, Anti-Age Global, vysoce regenerační péče a noční maska v jednom, 75 ml, 1690 Kč 7. INSTITUT ESTHEDERM, Intensive, Pro-Collagen+, intenzivní sérum pro podporu tvorby kolagenu v pleti, 30 ml, 2750 Kč 8. HYALURON N-MEDICAL, vysoce hydratační sérum, které hloubkově regeneruje pleť, 30 ml, 699 Kč 9. GESKE, MicroCurrent Face-Lifter 6 in 1, liftingový přístroj na obličej ke zpevnění a vypnutí pokožky, 1187 Kč

hřejivé objetí u Trenčína

JAK LZE RYCHLE NAČERPAT ZTRACENOU ENERGII? TŘEBA PROHŘÍVÁNÍM JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ TĚLA. VODA V BAZÉNECH TRENČIANSKÝCH TEPLIC MÁ OPTIMÁLNÍ BALNEOLOGICKOU TEPLOTU 36,4–39 °C. TAK UŽ PROUDÍ Z HLUBIN ZEMĚ, ANIŽ BY JI BYLO TŘEBA OHŘÍVAT ČI UPRAVOVAT. A ODPOČINEK PO KOUPELI NAJDETE V HAMMAMU.

Na Slovensku vyvěrá na 1 782 minerálních pramenů a 82 z nich je oficiálně uznaných jako přírodní léčivá voda. Ideální je pochopitelně kombinace, kdy se lze na podobných místech nejen koupat a přes kůži vstřebávat sílu minerálů a solí, ale vodu současně i popíjet. Tento luxus však nabízí jen pár míst. Například Trenčianské Teplice, skryté uprostřed 17 km dlouhého údolí Strážovských vrchů. Každý z hostů tam může ochutnávat dvě minerálky a pitný režim kombinovat s cácháním se v pěti vnitřních bazénech. Případně v tom celoročně otevřeném a příjemně teplém venkovním před původním hotelem Grand. Znalci vědí, že tyto lázně jsou zaměřené hlavně na léčbu pohybového

aparátu, kožních nemocí i postcovidových následků a klienti jsou ubytováni v moderních hotelích Krym 4*, Pax 3* a Slovakia 3*. Poslední z nich ukrývá nové medicínské wellness, do kterého spadá i saunový a bazénový svět. Ale Trenčianské Teplice jsou navštěvované také kvůli unikátnímu hammamu z roku 1888, postavenému v maurském stylu. Je věrnou kopií projektu vypracovaného pro egyptského krále Ismaila. Neodehrávají se v něm hammam procedury, typické třeba pro Turecko či Maroko, ale tamní zdobné komnaty slouží k odpočinku po nejznámější proceduře – pobytu v sirné koupeli Sina. Zásobují ji hned dva teplé prameny, a tak se doporučuje jen bez pohybu ležet a sledovat,

jak se vám na těle tvoří malé bublinky, jako by vás někdo „zastříkl sifonovou lahví“. Blahodárné působení této procedury je nejen ověřeno mnohasetletou zkušeností, ale též prokázáno moderními vědeckými poznatky. Ve spojení se špičkovou péčí pomáhá při léčbě nemocí, jakož i při rekonvalescenci po operacích.

DO LÁZNÍ? KDYKOLI – I V ZIMĚ

Dovolená v lázních je nejefektivnějším a nejpříjemnějším způsobem prevence zdravotních problémů a posílení imunity. Takový pobyt dokáže nastartovat samoléčebné síly lidského těla a díky klidovému režimu ho učí osvojování si správných návyků. Příroda má zkrátka mnohem větší moc, než si připouštíme. A pokud ji zkombinujete s aktivním odpočinkem v místě, které jako v Trenčianských Teplicích obklopují vycházkové trasy do lesů, jakož i možnosti tenisu, minigolfu či vyjížděk na koni, doběhne vás ne cvalem, ale tryskem. Až pak si uvědomíte, že hýčkat se není hřích, ale nutnost moderní doby.  Viz: www.kupele-teplice.sk

BYLO TOMU „PRÝ“ TAK

V lázních působil jako lékař od roku 1911 MUDr. Antonín Čapek a vyrůstali tam malíř a spisovatel Josef a dramatik Karel Čapek. Ten tam nejen napsal a uvedl divadelní hru Loupežník, ale na témže místě prvně zaznělo i slovo robot. To když se ptal Karel bratra, jak pojmenovat postavy do hry R.U.R. „Nazval bych ty umělé dělníky ,laboři‘, ale zní mi to divně,“ říkal. Nenapadá tě něco? „Říkej jim roboti,“ zamumlal Josef, aniž by vyndal štětec z úst.

Na místo se lze dostat autem z Bratislavy nebo pohodlně a bez řízení úzkorozchodnou tratí s vláčkem, jenž připomíná tramvaj.

Načepovat si minerálku a vstřebat i její skryté benefity můžete přímo na ulici. Jen o kus dál se vyrábějí typické lázeňské sušenky.

Rašeliny a slatiny, s nimiž se lze setkat ve formě zábalů a obkladů, pomáhají při problémech pohybového ústrojí.

dotek živé vody

JSOU VĚCI, KTERÉ NÁS FASCINUJÍ. BUBLINY Z BUBLIFUKU STUPAJÍCÍ VZHŮRU. PRASKAJÍCÍ

OČKA PĚNY V AŽ PO OKRAJ NAPUŠTĚNÉ VANĚ. BUBLINY VYSKAKUJÍCÍ JAKO BY BYLY ŽIVÉ

PŘI JARNÍM LIJÁKU NA ASFALTU I JEJICH PERLIVĚ ŘETÍZKUJÍCÍ MINIATURY VE SKLENCE

ŠAMPAŇSKÉHO. LEHKOST BYTÍ TĚCH MOMENTŮ UHRANULA I PÁNY Z FIRMY THREE CENTS.

Č

ty ř i Ř eky, z nichž se t ř i živili jako barmani. Metodou pokus omyl společně vytvo řili bublinkové limonády založené na čistě přírodních surovinách, bez konzervačních látek a umělých barviv. Drinkům a koktejlům dávají nový twist – doslova a do písmene je umí „oživit“. Inspirovali se p ř itom kulturou sodabarů a řemeslnou výrobou z konce 19. století, kdy se navíc věřilo, že voda s přídavkem vzduchu dokáže léčit nemoci. Bublinky vyvolané fermentací ve víně či pivu byly dávno známé, ale na způsob, jak nasytit vodu kysličníkem uhličitým, přišel až anglický vzdělanec Joseph Priestley roku 1767. To když do ní pomocí speciální pumpy přidával křídu se sírou. V jeho stopách úsp ě šn ě pokra č oval Jacob Schweppe, jehož jméno se stalo symbolem sofistikovaných limonád a toniků. A někde tam, kde p ř estal, nastoupili ř e č tí barmani. Zjistili nap ř íklad to, že čím nižší je teplota a vyšší tlak, tím víc oxidu uhličitého se ve vodě rozpustí a nápoj je šumivější. Značku firmy navíc

propojili s epochou velké hospodářské krize, kdy si za velkou louží Ameri č ané objednávali ze sodovkáren bu ď oby č ejnou sycenou vodu nazývanou Two Cents Plain, nebo dražší a chutnější vodu s příchutí za Tree Cents.

MUSÍTE OCHUTNAT SAMI

Sedmero voňavých chutných limonád s přirozenými bublinkami rychle dobývalo bary, takže firmu v roce 2022 koupila Coca-Cola HBC a propojila ji se svým podnikáním. I dnes jsou tyto prémiové nápoje sycené pod tlakem 5 atmosfér dostupné pouze ve skleněných lahvích. A jaké že mají příchutě? Ty sahají od ananasu přes růžový grapefruit, mandarinku v kombinaci s bergamotem až po t ř eše ň . Ale najdete mezi nimi i ginger beer vyrobený ze zeleného pepře a fermentovaného indického zázvoru. 

Viz: https://threecents.com

vybroušený jako pravý diamant

DO SV Ě TA, KDE TECHNOLOGIE DEFINUJE NEJEN LIDSKÉ SCHOPNOSTI, ALE I STATUS KAŽDÉHO Z NÁS, UVÁDÍ XIAOMI PRODUKT, JENŽ P Ř ESAHUJE O Č EKÁVÁNÍ I NEJNÁRO Č N Ě JŠÍCH UŽIVATEL Ů . XIAOMI 14 ULTRA

KVALITY – JDE O SKUTE Č NÝ KLENOT MODERNÍ DOBY.

PJE TOTIŽ MNOHEM VÍC NEŽ „POUHÝ“ SMARTPHONE. JE ODRAZEM INOVACÍ, LUXUSU A NEKOMPROMISNÍ

ředevším však je oslavou fotografie. Ve spolupráci s legendární německou značkou Leica má Xaomi 14 Ultra profesionální fotografické vlastnosti překonávající hranice tradiční mobilní fotografie. S čtveřicí fotoaparátů pokrývající ohniskové vzdálenosti od 12 do 120 mm, jakož i inovativní technologií plynule měnitelné clony pro změnu hloubky ostrosti, umožňuje zachytit každý moment s dosud nevídanou flexibilitou. Na nejvyšší kvalitě se navíc podílí a vše „jistí“ obrazový snímač LYT-900. Přitom je vlastně jedno, zda jde o panoramatické záběry krajiny, dokonale prokreslené portréty či snímky pořízené při nízkém osvětlení. Že chce Xiaomi 14 Ultra posunout fotografické umění na další úroveň, dokazuje i jeho externí výbava – dokoupit si lze speciální fotografickou sadu rozšiřující použití telefonu v oblastech fotografování i natáčení videa. Kromě lepšího úchopu přidává mechanické ovládání spouště, zoomování objektivu či tlačítko videospouště jako u běžného fotoaparátu.

KDYŽ TECHNOLOGIE POTKALA LUXUS

Xiaomi 14 Ultra tím vším ilustruje, že spojení luxusu a technologie může být nenásilné, harmonické i funkční. Každý aspekt tohoto zařízení, od jeho estetického designu po výkon a uživatelsky přívětivé rozhraní, byl promyšlen do detailů. Protože jen tak může zaujmout a nadchnout ty nejnáročnější. Stačí se na něj podívat. Veganská kůže Xiaomi nano-tech a inovativní All Around Liquid Display mu propůjčují vysokou exkluzivitu nemluvě o tom, jak je příjemný na dotek. Kromě toho je Xiaomi 14 Ultra vybaven nejnovějším procesorem Snapdragon 8 Gen 3, který společně s pokročilými

technologiemi chlazení a prodlouženou výdrží baterie zajišťuje, že se uživatelé mohou na telefon spolehnout za každé situace. Ať už jde o práci, multimediální zábavu či hraní her – tam všude Xiaomi 14 Ultra nabízí úžasnou plynulost a rychlost odezvy. A podobně je na tom s možnostmi konektivity. Operační systém Xiaomi HyperOS, navržený pro chytrý ekosystém „Člověk X Auto X Domov“, propojuje toto zařízení s okolním světem dalších technologií plynuleji než kdy předtím, čímž přináší uživatelům bezprecedentní úroveň pohodlí a bezpečí.

SYMBOL PRESTIŽE A PRÉMIOVOSTI

Xiaomi 14 Ultra jednoduše není pouze telefonem. Je symbolem vysokého statusu svého majitele, jeho unikátní osobnosti a vybroušeného stylu. Nehodí se pro všechny, ale nadchne ty náročné. Takové, kdož požadují nejvyšší technologický výkon v unikátním přístroji, za kterým se každý zvědavě a možná i závistivě otočí. Kombinací nejnovějších technologických inovací, exkluzivního designu a fotografických schopností představuje tento smartphone vrchol toho, co dnes moderní technologie umí nabídnout.  Viz: www.xiaomicesko.cz

skvělá bílo-zelená

JARO ZA OKNY DĚLÁ DIVY A ŠEŘÍKY JSOU VYSPĚLEJŠÍ

NEŽ JINDY, UŽ NASADILY NA KVĚT. ALE NIC Z TOHO

SE NETÝKÁ RAKOUSKÉ OBLASTI WAGRAIN-KLEINARL, KDE JEŠTĚ VLÁDNE BÍLÁ ZIMA. PARADOXNĚ TAMNÍ

OBYVATELÉ VYZNÁVAJÍ MNOHEM VÍC BARVU ZELENOU.

Region Wagrain-Kleinarl na úpatí Nízkých Taur, roztahující se mezi 850 až 2014 metry nadmořské výšky, je součástí lyžařské oblasti Ski amadé. Na rozdíl od známějších míst, například noblesně se tvářícího Flachau či Schladmingu, s nimiž je údolí Wagrain spojené nitkami vleků a 210 kilometry sjezdovek, se místní obyvatelé rozhodli zůstat věrni tradici svých předků Tedy nepovýšit kolotoč lyžařsky výdělečného byznysu nad hodnoty, které představuje zachování charakteru oblasti a udržení přílivu turistů v rozumných mezích. Rozhodnutí to nebylo lehké, a dokonce k němu vedlo referendum. Z něj jasně vyplynulo, že největším pokladem mikroregionu je okolní krajina a čarokrásná příroda, kterou je třeba chránit všemi prostředky. Nad bílou barvou typickou pro aktivní zimní odpočinek tak zvítězila jarně zelená spojená s řadou přísných opatření vedoucích k tzv. udržitelnému turismu. Wagrain-Kleinarl se už v polovině roku 2022 stal první „zelenou destinací v Rakousku“ a druhou v Evropě, což potvrdil i certifikát GSTC (Global Sustainable Tourism Council). Předcházelo tomu plnění více než stovky přísných kritérií a nastolení nepříliš oblíbených omezení určujících například požadavky na ekologickou mobilitu, maximální využívání čistě přírodních zdrojů energií a šetření vodou ve veřejném i soukromém sektoru. Plnohodnotně se do celého procesu musely zapojit také lokální byznysy a vrátit se k harmonickému souznění s přírodou.

ATOMIC JE STÁLE NÁŠ!

Vyznavačům lyžování netřeba popisovat cestu do regionu Wagrain-Kleinarl, stačí říct, že jedete tam, kde v roce 1955 vznikla značka Atomic. Prvních čtyřicet párů lyží vyrobil truhlář Alois Rohrmoser doma v dílně, než se rozjela větší manufaktura a vznikla druhá továrna v Altenmarktu v Pongau. Dnes je Atomic součástí globální skupiny Amer Sports a také sponzorem rakouské reprezentace ve sjezdovém lyžování, freestylu, norské kombinaci i v běžeckých disciplínách či biatlonu. A pochopitelně nové modely lyží, vybavené tzv. tuleními pásy a pohyblivým vázáním, do kterého pasují lehké skeletové boty, dnes běžně užívají i všichni skialpinisté.

ŘÍKÁM – NEBUĎ LAMA!

Jedním příkladem za všechny je statek Kitzsteingut v nadmořské výšce cca 1300 metrů. Obývá ho Bernhard Maurer, který se vrátil do rodné vesnice po letech strávených ve Vídni a na dlouho opuštěné stráně přivezl lamy alpaky. Původní hobby se během let proměnilo v každodenní práci, to když se skupinka tří zvířat rozrostla na 32hlavé stádo... Nejenže je atrakcí pro turisty, ale poskytuje i dostatek vlny, kterou přímo na místě zpracovávají na strojích, pamatujících ještě předminulé století, v nejrůznější filcové produkty. Hřejivé vložky do bot, domácí pantofle nazývané „Alpatscho“, podložky na jógu, polštáře či deky. A také výrobky pletené místními ženami – ponožky, čepice a šály. Vlna z alpak je prý dvakrát jemnější než ovčí, ale na rozdíl od ní neobsahuje lanolín, takže ji lze spřádat i v syrovém stavu. Ve svém DNA ukrývá tepelné i voděvzdorné vlastnosti, které by jí mohl závidět jakýkoli uměle vytvořený materiál.

Během chladného počasí hřeje a v létě naopak chladí.

A tak ani tuhé zimy se spoustou sněhu nepředstavují pro alpaky problém. Okolní kopce si užívají i během teplých

ěsíců, kdy spásají plochy porostlé unikátní květenou, jež by ovce sešlapaly, ale ony je svými měkkými kopýtky nerozryjí.

Jak potvrzuje majitel farmy, jde o zvířata inteligentní, učenlivá a většinou poklidná, takže se dají naučit i na ohlávku. Potěšení z procházky okolní přírodou a neskrývající nadšení mají podobně velké jako přijíždějící turisté.

ZE SEDLA DO HORSKÉHO SEDLA

Obě stráně protáhlého údolí se v zimě pyšní výběrem sjezdovek pro všechny úrovně lyžařů, ale jakmile se zazelenají, nahradí je cyklisté. Rádi využívají i jedinečnou možnost přepravy kabinou G-Link, která vede na bezsloupovém vedení 100 metrů nad celým údolím směrem k sousednímu Flachau. Současně je spojnicí s hlavním městem okresu St. Johann im Pongau, respektive jeho předměstím Alpendorf, kde může váš denní cyklistický okruh začít. Máte-li natrénováno, nabízí se trasa Stoneman Taurista přes bujné alpské louky, do rustikálních horských chat a pak downhilly s úchvatnými panoramaty. Její plná délka je 123 kilometrů a šplhá až do 4500 metrů. Ale neméně čarokrásné výhledy slibuje pohodová okružní jízda kolem jezera Jägersee, vedoucí de facto ve stopě běžkařské. Jede to téměř samo, aniž byste museli mít správně namazáno.  Viz: www.wagrain-kleinarl.at

ZVLÁDNE TO KAŽDÝ

Ve většině míst dnes nabízejí na výpůjčku kola elektrická, se kterými se nemusíte bát vydat ani do strmějších kopců, protože vás síla jejich motoru vždy podpoří.

stále živé vzpomínky

KDE SE BUDETE CÍTIT ZA HRANICEMI JAKO DOMA? PŘECE NA SLOVENSKU! SPOLEČNÁ HISTORIE, SROZUMITELNÝ

JAZYK I TRADIČNÍ KUCHYNĚ, OBLAŽUJÍCÍ NEJEN VYBÍRAVÉ JAZÝČKY, POJÍ OBA NÁRODY I PO VÍCE NEŽ TŘICETI LETECH OD ROZDĚLENÍ ČESKOSLOVENSKA.

Hovory s T.G.Masarykem vyšly k 10.výročí založení Československa.

PO STOPÁCH PRVNÍHO PREZIDENTA

Hluboko do historie vás zavede návštěva Nitry na jihu Slovenska. Zatímco se o ní datují první zmínky již z roku 828, klasicistní zámek

Topoľčianky v její blízkosti je podstatně mladší. Pro vyznavače česko-slovenské pospolitosti však neméně důležitý. Právě toto letní sídlo Habsburků si oblíbil Tomáš Garrigue Masaryk a počínaje rokem 1923 tam trávil až dva měsíce v roce. Připomíná to jeho nadživotní socha ve vstupní hale, zatímco anglický park mezi šustěním listí poutavě vypráví, jak v tamním altánu sbíral Karel Čapek materiál pro knížku Hovory s TGM. Vrací se k tomu i stejnojmenný film z roku 2018, kde si tatíčka prezidenta zahrál Slovák Martin Huba a spisovatele Jan Budař

VÍTE, ŽE můžete přenocovat v prezidentském apartmá? V zámku je totiž dnes hotel s pokoji vybavenými historizujícím nábytkem. Nechte si zdát sen o roce 1928, kdy bylo Československo na svém vrcholu. Viz: www.zamok-topolcianky.sk

KDYŽ SE CVAL ZMĚNÍ V TRYSK

V Topoľčiankách byste našli také Národní hřebčín, kde je ustájeno na 550 koní a kdysi tam měl svou kóji i Masarykův hnědák Hektor. Na témže místě šlechtí chovatelé už 100 let pětici plemen vzácného uceleného genofondu. Patří mezi ně také tzv. lipicáni, plemeno spojené se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni. Jejich původ sahá ke staroitalským teplokrevníkům, byť se ten první zrodil ve dvorním hřebčíně Lipica nedaleko Terstu – který dal založit císař Rudolf II. Bílí lipicáni vynikají jako koně jezdečtí, akrobatičtí i kočároví. Na Slovensku je stále můžete vidět na různých festivalech, či jak táhnou povozy ve slavnostních průvodech.

OD KDY se v Topoľčiankách traduje chov lipicánů?

Od roku 1921, kdy tam bylo přivezeno prvních 32 kobylek. Viz: www.nztopolcianky.sk

Lipicáni

SLÁVA PŘIŠLA Z CHICAGA

Na aristokratických stolech se od nepaměti nacházela i nitranská vína oblíbená u velkomoravských knížat a církevních hodnostářů. Dokonce je ochutnala britská panovnice Alžběta II. U rozvoje vinohradnictví v této zeměpisně a odrůdově rozmanité oblasti přitom stáli benediktinští mniši. Od 9. století obývali klášter sv. Hypolita na vrchu Zobor a na jejich um dnes navazují vinaři pracující s nejmodernějšími technologiemi. Díky lehkosti, svěžesti a pestré odrůdové skladbě se nitranská vína chlubí řadou prestižních ocenění. Za zrodem značky Château Topoľčianky však stál opět TGM a čeští novináři. Když před 90 lety vyvezli

tzv. prezidentské víno do Chicaga, pražské noviny o něm napsaly: „Na lahodném moku slovenské ušlechtilé révy si pochutnávali jak krajané za mořem, tak další labužníci.“ Dnes Vinařské závody

Topoľčianky obhospodařují na 420 ha vlastních vinic a ročně naplní až 4,9 milionu lahví. Včetně edice retro s téměř 100 let starou vinětou.

CO JE ZVLÁŠTNÍ NA KRESBĚ dívky v kroji?

Topoľčianský zámek je umístěn hned pod tatranské štíty a obsah lahve se původně uváděl ve starých jednotkách – 1 pinta 7 tekutých uncí.

Viz: www.vinicola.eu

jsou nejen krásní, ale jde o plemeno pro všestranné použití, jehož koně se chlubí nenáročností, tvrdostí a vytrvalostí.

NASTARTOVANÉ RETRO

Původní projekt OD Baťa na Hurbanově náměstí byl „ponížen“ tak, aby co nejméně zakryl věž Michalské brány ve směru od Suchého mýta.

JAK DLOUHO trvala stavba prvního „paneláku“ v bývalé ČSSR? Šestipodlažní budova z roku 1956 přivítala nájemníky 36 jednotek za pouhé 3 měsíce. I tato rychlost možná podnítila výstavbu jednoho z největších panelových sídlišť střední Evropy – Petržalky, kde bylo na necelých 29 km2 „vysázeno“ na 40 000 bytů Model

Vzpomínky na 60. až 80. léta táhnou podobně jako stylová jízda ve Škodě 100 po památnících socialistické Bratislavy. S průvodcem navštívíte první panelák v Československu na Kmeťově náměstí, vyrazíte do betonové džungle sídliště Petržalka a dokonce překročíte železnou oponu s linií bunkrů z dob před II. světovou válkou. Nakonec skončíte v kavárně Nastartované retro v centru Bratislavy. Mileniálové se v ní budou cítit jako v obývacím pokoji prarodičů a vy starší jako v době mládí. Můžete si objednat mléčný koktejl, pochutnat na vlašáku s rohlíkem a zapít to bublinkami ze sifonu či Devínským rybízákem. Viz: www.facebook.com/nastartovaneretro/

ZA ZLÍNSKOU FUNKCIONALISTICKOU ARCHITEKTUROU

Projeďte se dlážděnými uličkami nejstarší bratislavské čtvrti až k jednomu z prvních obchodních domů. Pro Tomáše Baťu ho vyprojektoval Vladimír Karfík, který spolupracoval i s Le Corbusierem či Frankem Lloydem Wrightem. Jistou dobu také působil v Bratislavě a na pozvání profesora Emila Belluše přednášel na Fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické. Obchodní dům „Velký Baťa“ otevřel dveře zákazníkům v roce 1931. Prodávala se v něm obuv i další módní doplňky, například kožené kabelky. Mezi botami upoutávaly pozornost ty vyšívané, které využívaly folklórní motivy. V suterénu budovy se nacházela pedikúra, v nejvyšších patrech sídlila administrativa firmy. Neonový nápis „U nás dostanete obuv na každou nohu“ zářil z fasády ve dne v noci, a to hned ve třech jazycích. Dnes jsou v budově luxusní obchody s módou a Music bar Přátelé.

A PROČ ŽE se domu říkalo „Velký Baťa“? Název se rozšířil mezi Bratislavany po otevření menšího provozu firmy Baťa na Obchodní ulici.

řtinové pozdravy

PODOBNĚ JAKO ZA OBLÍBENÝM GUATEMALSKÝM RUMEM ZACAPA STOJÍ I ZA NEJZNÁMĚJŠÍM TEKUTÝM POZDRAVEM Z DOMINIKÁNSKÉ REPUBLIKY UŽ JEDENÁCT LET ŽENA: MAESTRA RONERA – JASSIL VILLANUEVA. SNAD PROTO JSOU TEKUTÉ DOTYKY KARIBIKU TAK ELEGANTNÍ, JEMNÉ, KOMPLEXNÍ V CHUTI A PODMANIVÉ VŮNÍ.

Do míchací sklenice vhoďte paprsky slunce, bílý písek z korálových útesů, nekonečnou radost ze života a zalijte to mořskou vodou odstínu Curaçao Blue. Sklenku ozdobte tropickou zelení a hřejivými úsměvy a vyjde vám… koktejl opojný jako ostrov Hispaniola.

Místo, které objevil Kryštof Kolumbus léta Páně 1492 a kde zasadil do země proutky ostré trávy – cukrové třtiny. Té se tam tak skvěle zadařilo, že se výroba bílého zlata, tedy cukru, brzy stala hnací silou hospodářství ostrova. A s ním se do světa rozšířil i nápoj španělsky nazývaný „ron“. Alkohol z melasy, která se destiluje pálením, a než se začne finálně míchat, odpočívá léta v sudech na dohled pláží a průzračného moře. Má se tam jako na luxusní „all inclusive“ dovolené... Není divu, že dokázal omámit zbytky domorodého obyvatelstva, piráty i dobyvatele. A také Španěla dona Andrése Brugala. Ten se jeho výrobě naučil na Kubě, ale až Dominikánská republika mu nabídla pomyslný poklidný přístav. Od roku 1888 z něj vyplouvají lahve značky Brugal do celého světa a chutnají opojně i díky dvojitému zrání – prvně v sudech po bourbonu a pak po sherry Oloroso. Limitovaná série Colección Visionaria navíc přidala metodu aromatického vypalování, kdy byly sudy infuzovány oříškovými, sametově ovocnými vůněmi kakaových bobů. Už se vám sbíhají sliny?  Viz: www.alkohol.cz

VZKAZ V LAHVI

Každá je sama o sobě sběratelským kouskem zahaleným do modré síťky, pro Brugal ikonické. A také ručně zapečetěná a podepsaná Jassil Villanuevou.

film

GODZILLA X KONG: NOVÉ IMPÉRIUM

(Premiéra 28. b ř ezna)

Asi i nejvyšší šéfy studia Warner Bross p řekvapilo, kolik dolar ů jim nasypala braková podívaná charakterizovaná dvě ma největšími monstry, jež svět filmu kdy poznal. P ř ihlášení se k japonským katastrofickým biják ů m s ploškovou animací, ovšem s možnostmi

CGI trik ů, p ř ivedlo do kin tolik divák ů, že pokrač ování bylo nasnad ě. A tak znovu vypuká bitva titán ů, p ř i níž je druh homo sapiens jen trapným p ř ihlížejícím vč etn ě destrukce ř ímského Kolossea. Režisér Adam Wingard neupustil od zb ěsilého tempa, jen v př íb ěhu nehledejte logiku a zaměř te se na efekty, co vás př ibijou do sedač ek. A také na př íchod nového protivníka, co bude monstr ům soupeřem.

KROTITELÉ DUCHŮ: Ř ÍŠE LEDU (premiéra: 11. dubna, Falcon)

Byli jedním z filmových symbolů devadesátek a zdá se, že jim to vydrželo i v novém miléniu, by ť už s omlazeným publikem. To nejdř ív dostalo v roce 2016 pon ě kud feministické pokrač ování drze ignorující odkaz Billa Murrayho a spol., ale už p řed t řemi roky bylo všechno jinak a pod režijním vedením Jasona Reitmana, syna p ů vodního tv ů rce Krotitel ů, došlo k p ř ímé návaznosti na originální první a druhý díl. Parta bojovník ů s nejr ů zn ějšími paranormálními jevy, tedy duchy všemožné substance, p ů vodu i stupn ě nebezpe čí, se sice refrešovala, ale potenciál zábavnosti i matado ř i typu Paula Rudda zůstali zachováni. Pod režijním vedením Gila Kenana ohrožuje lidstvo krom ě digitálních strašidel i nová doba ledová. Rozvrzaný stejšn s logem přeškrtlého ducha je tak nucen znovu vyrazit do boje. Bohužel bez podpory titulní písn ě s ikonickým pok ř ikem, tu si musí mladí najít na YouTube…

OBČANSKÁ VÁLKA

(Premiéra 12. dubna)

P ř ijít v roce prezidentských primárek, nejvyhrocenějších v moderní historii USA, s filmem o ob č anské válce, již právě prezidentské volby rozpoutají, je od režiséra Alexe Garlanda více než odvážný tah. Ale i dalších p řesahů do sou č asnosti má tato znepokojivá dystopie s Kirsten Dunstovou v jedné z hlavních rolí více. Např íklad exploze Lincolnova památníku mů že někomu př ipomenout, kam až mohlo zajít napadení Kapitolu v lednu 2021… Do jaké míry bude celý po č in rezonovat spole čností, je otázka, kterou z řejm ě neví ani sami tv ů rci. Ale ať už bude výsledek jakýkoli, je dob ře, že dlouho netknutého tématu se kone č n ě n ě kdo chopil.

RIVALOVÉ

(Premiéra 25. dubna)

Sexy Zendaya už m ě síc shlíží modrýma o č ima fremenky vále č nice Chani z plakátů upozor ň ujících na sci-fi Duna 2. V novince italského režiséra Luca Guadagnina je však pro zm ě nu tenisovou hvězdou, která se po zran ě ní stane trenérkou a vdá se za jednoho ze svých svěřenc ů. To se nelíbí kamarádovi z dob dospívání, který se po letech objeví. Zdánlivě tuctový vztahový trojúhelník se m ění v psychologicky vyhrocené drama, ve kterém je důležitá i chemie všech aktér ů, což se mužským představitelům Joshi O’Connorovi a Miku Faistovi da ř í náramn ě. Snad to ocení i diváci národa, který sype tenisovému žebř í č ku WTA hvězdy z b ě žícího pásu.

JAZZ BUDE SLAVIT

(Festival Mladí ladí jazz, 30. dubna, Praha, Karlovo náměstí) Pokud jste nevěděli, že se na konci měsíce dubna slaví Mezinárodní den jazzu, snad vám pomohou do paměti toto datum uložit open-air koncerty připravované v rámci festivalu Mladí ladí jazz. Představí se například berlínský projekt Jazzanova šesti Djů a producentů, belgická free jazzová formace Don Kapot, německá fusion kapela Searching for Home a především unikátní spojení hiphoperů z Prago Union doplněné o dechovou sekci. To vše přesně odpovídá poslání festivalu, který se už šestnáctým rokem snaží bořit zažité žánrové hranice a nabízí unikátní propojení stylů, jen zdánlivě odlišných. Už tradičně se mohou návštěvníci těšit i na stage Českého rozhlasu Vltava a rozhovory se zajímavými hosty přímo z chillout zóny. Viz: www.mladiladijazz.cz

akce

VELKÝ ŠÉF

MÍŘÍ DO PRAHY

(Bruce Springsteen a E Street Band, Praha – letiště Letňany, 28. května)

DO NEKONEČNA A JEŠTĚ DÁL!

(výstava a zábavně vzdělávací park Space Mission, Výstaviště Brno, od 15. března)

Od sedmdesátých let se sice dobývání vesmíru poněkud zpomalilo, přesto můžete pocity astronauta opětovně zažít na vlastní kůži. Dopomáhá k tomu expozice kombinující klasickou výstavu s unikátním 3D zážitkovým centrem na brněnském Výstavišti. Více než 3 500 m2 plochy nabídne poznání i zábavu pro malé i velké fandy kosmonautiky. Je libo detailně si prohlédnout motory raket, prototypy lunárních vozidel či skafandry? Nebo si za pomoci 3D brýlí vyzkoušet stav beztíže na povrchu Marsu či Měsíce?

Případně si „na vlastní oči“ vyzkoušet dosud nejdokonalejší teleskop a nahlédnout do nejhlubší historie galaxie? V Brně vám to nyní umožní a jako bonus přidají výcvik pilotů ve virtuálním Space Campu. Z mise, na které se podíleli kromě českých vědců i odborníci z NASA, nebudete chtít odejít. Tedy vlastně odletět. www.spacemission.cz

Jedna z největších dosud žijících ikon rocku. Muzikant, kterému nikdo neřekne jinak než „Boss“. A evidentně též člověk, který musel uzavřít s ďáblem smlouvu ohledně stárnutí. Bruce Springsteen je na cestě do Prahy, jen mu už tentokrát nebude stačit aréna v Edenu. Čeká na něj letňanské letiště schopné pojmout až 100 000 nadšených fanoušků Mnozí mají ještě v paměti neuvěřitelnou, přes tři hodiny trvající show, kdy tehdy třiašedesátiletý (!) Springsteen nejenže neslezl z pódia edenské arény, ale sázel tam jednu pecku za druhou, aniž by si vyměnil propocenou košili. A letos to nebude jinak. Od jeho posledního, celosvětového turné The River Tour uplynulo téměř 7 let, a tak se zpěvák, kytarista, skladatel a především rocker tělem i duší rozhodl pro to, co miluje ze všeho nejvíc – přímou interakci s aplaudujícím publikem. Praha bude u toho!

Viz: brucespringsteen.net/tour/