46Ženy, mniši, hospody

postupy se zapracováním sole, uzavřením sudů či hrnců hliněnými zátkami spolu s chmelem a vkládáním pelyňku a jalovce. To vše než vznikl cech sladovníků a pivovarníků, který dohlížel na to, aby pivo vařil jen ten, kdo byl vyučen a mohl kontrolovat jeho kvalitu. Sladovník musel být „střízlivý, bedlivý, nelenivý“, a „slady dělat včas, nepřemočovat a když vozdí, daremně nepálit“, jak uvádí ve spise o hospodářství Jan Brtvín z Ploškovic. Kvalita piva se určovala různě – například se mok rozlil na dřevěnou lavici, na kterou usedli „páni kontroloři“ v kožených kalhotách. Když pak vstali, měli mít lavici k zadku přilepenou, až pak bylo pivo uznáno „pitným“. Fundovaný předpis na výrobu piva nabízí až Tadeáš Hájek z Hájku, český renesanční přírodovědec. V roce 1585 píše o svrchně kvašeném, bílém pšeničném, ale i červeném, spodně kvašeném moku a zdůrazňuje jeho účinky pro zdraví: „Jest tudíž pivo nápoj z vody, zrní obilného a květu chmele vrbovitého, svařením uměle a řádně vykvašený,“ které slouží tomu „aby lidské tělo zavlažováním okřálo“. RAKOVNICKÁ INVAZE Císař Ferdinand I. to úplně nedomyslel, když dal Rakovničákům povolení vozit pivo do Prahy. Obchodní válka mezi nimi a pivovarníky od Vltavy propukla roku 1578, soudy soudily, rakovničtí vařili o sto šest a štamgasti s chutí popíjeli. Spor dostal na stůl i Rudolf II., ale nějak spis založil a nerozhodl. Rakovničtí válcovali konkurenci až do třicetileté války, kdy se nedařilo múzám, ani pivu. Navíc později mohl vařil pivo každý, kdo měl suroviny. Á propos, nesmíme zapomenout, že v té době už fungoval pivovar U Fleků v Křemencově ulici – prvně je zmiňován roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec. Vaří tam bez přestávky déle než půl tisíciletí a podnik přežil i znárodnění a „řízené“ hospodářství – prý měl mocného přímluvce z vedení komunistické strany.

KYSELÝ LEVÝ BŘEH Pivovary byly hlavně na pravém břehu Vltavy, kde to prý pivu prospívalo. Ještě před stavbou přehrad se totiž vody z přítoků Sázavy a Berounky tolik nemísily, a tak na pražském břehu levém se vařil mok kyselejší, dodnes lze slyšet zmínky o „kyselákově“. Ale pojďme se projít do města. V Křemencově ulici existoval i pivovar U Fáfů. Prakticky za rohem, v Myslíkově, pak pivovar se sladovnou, slující U Myslíků. Fungoval od konce 14. století a vařilo se v něm až do začátku toho minulého. Ono

Pivovar na Smíchově navštívil během své návštěvy Prahy také František Josef I, který se zvěčnil do pamětní knihy českou větou: „Výborné pivo, vskutku výborné!“ Původní mosazné varny lze obdivovat v návštěvnickém centru Staropramenu, neboť je v roce 1997 nahradila jedna jediná, v té době nejmodernější varna v Evropě.

Pivovar U Fleků přežil téměř půl tisíciletí, doby válek, znárodnění i řízeného hospodářství. V roce 1991 byl v restitucích vrácen rodině Brtníků a tak je dodnes místem, kam směřují turisté i Pražané.

mít pivovar mělo své výhody. Jeden z jeho majitelů, český vlastenec Petr Faster, se po boku Josefa Václava Friče účastnil bouří roku 1848. Byl spoluautorem petice za zrovnoprávnění češtiny a chtěl ji nést až do Vídně. Jenže byl zatčen a uvězněn na Hradčanech. Věznitelé se k němu chovali ohleduplně, neboť jim pravidelně posílal soudek piva, takže se s ním nakonec halasně loučili a mávali mu na cestu. Na Karlově náměstí byl v provozu už od 14. století Černý pivovar na Novém Městě a spolu s ním oblažovalo štamgasty dalších osm pivovarů – například U Virlů či U Sedlerů. Jen v Hybernské ulici měli pivovarů deset a rekordmanem byla Dlouhá třída, kde kumšt provozovalo podniků čtrnáct! Do toho jménem U Hrubého muže (později U Zeleného stromu) prý zavítal i Karel IV. a byl vítán chlebem, solí, slaninou a pochopitelně... pivem.

NÁSTUP PRŮMYSLOVÝCH PIV Ale všeho dočasu. Roku 1870 byste v Praze našli už jen půl stovky pivovarů. Akcionářský pivovar na Smíchově vznikl roku 1869, První parostrojní pivovar v Praze VIII Libni také tak, starý pivovar v Nuslích koupila roku 1897 Úvěrní banka a vyrostl z něj Akciový pivovar v Nuslích u Prahy. Co měli sládkové a majitelé malých varen dělat? Začali se sdružovat a výsledkem dohody třinácti sládků byl roku 1898 „ve velikém slohu a co nejmoderněji založený, se sladovnou propojený pivovar“ umístěný v Braníku, který měl název Pivovar pražských sládků, úvěrní a výrobní družstvo a později Společenský pivovar pražských sládků, a.s. O zisky ovšem přicházeli i radní, a tak se usnesli na založení Prvního měšťanského pivovaru v Holešovicích. Zdálo se, že síly jsou rozloženy a obě světové války, které provozy na čas přerušily, budou zapomenuty. Doba po osvobození však přinesla i „Vyhlášku ministryně výživy ze dne 3. 7. 1948 o znárodnění výrobních podniků a závodů oboru potravinářského“. To díky ní skončily pivovary v Nuslích, Horní Krči i Uhříněvsi. A po roce 1989 definitivně zanikly ty v Braníku či v Holešovicích.

CO NA TO SVATÝ VOJTĚCH? Moderní doba nastolila renesanci malých restauračních pivovarů. Ve Vodičkově ulici vznikl ten Novoměstský, vaří se opět U Medvídků, své pivo mají i v Nuslích ze Sousedského pivovaru Bašta. Majitelé vznikajících podniků si uvědomili, že prorazit nemohou cenou, ale kvalitou a různorodou nabídkou. Tím se řídil i Pivovarský dům, který hned po otevření v roce 1998 začal vařit piva kávová, višňová, kopřivová nebo banánová a dodnes k nim přidává speciály jako je pivní sekt nebo aperitiv. Návštěvníci se učí, co je porter, jakož i imperial stout, indian pale, tripel nebo dunkelweizen. V Praze lze tudíž srovnávat počet pivovarů a pivovárků s množstvím kolem roku 1870, a jestli jich dnes napočítáme padesát, zítra jich může být o deset víc. Těžko říct, zda by z toho měl svatý Vojtěch radost, ale heslo z koncilu o tom, že nápoje nepřerušují půst a mají vzkvétat, zdá se být naplňováno. 