44Horkostudené chvilky

horkostudené chvilky

JEN MÁLO SLOV Z CHRCHLAVÉ FINŠTINY U NÁS ZCELA ZDOMÁCNĚLO. MEZI VÝJIMKY PATŘÍ SAUNA, PŮVODNĚ SAKNA, COŽ ZNAMENÁ DŘEVĚNÝ SRUB V PŘÍRODĚ.

Sauna dnes vyslovujeme se stejnou samozřejmostí jako slova rohlík či houska. Přitom nechybělo mnoho a nazývali jsme ji „baňa“ nebo ještě hůř dle návrhů lingvistů „teplokomora“ či „místopotka“. Když sauna konečně opustila slovník cizích slov, ještě to neznamenalo to, že by lidé o této horkovzdušné lázni příliš věděli. Na celostátní konferenci v Ostravě konané roku 1968 pod heslem „Sauna v životním prostředí a stylu socialistického člověka“ zazněl kritický příspěvek o tom, že zpocená nahá těla nejsou hygienická a navíc... kazí mravy. Asi soudruhům vadila skutečnost, že v sauně vypouští nervová soustava toxiny, odbourává stres a lidská psychika se dostává do pohody. Za padesát let se naštěstí dost změnilo a Češi se o krůček přiblížili Finům, kteří evidují přes dva miliony saun na pět milionů lidí. Například jen v Praze v současnosti funguje na dvě stě saun s charakteristickými

Čtyři sauny, každá s jinou teplotou, vlhkostí vzduchu i aroma, nesou jména antických božstev: Niké (vítězství), Héry (patronky manželství a zrození), Héby (bohyně mladosti a jara) a Théi (dcery bohů nebe a země).

Moderní dvoupatrová dřevostavba důsledně dbá na zachování vztahu přírody a relaxace. Vyrostla nedaleko tramvajové zastávky Dvorce, nadohled Vltavy, kousek od míst, kde fungovala jiná sauna už v osmdesátých letech minulého století.

Co se děje při saunování? Organismus hlásí lehkou horečku a posílá obranné buňky, aby zničily domnělé původce nemocí. Sliznice dostávají přísun čerstvé krve, průdušky si mohou lépe vydechnout. Střídání tepla a zimy podporuje i látkovou výměnu a prověří pružnost cév.

HAMBÁČOVÉ „TEPLO“ Že mají saunu v Helsinkách i v parlamentu a pojízdné potírny křižují ulice, jsme chápali. Ale při zjištění, že saunu nedávno otevřela provozovna Burger King, nám zaskočila hranolka v krku. Místnost pro patnáct lidí si lze dopředu zarezervovat a také v ní pracovat, na 50'' TV lehce zpocené obrazovce se krásně vyjímají excelové tabulky i powerpointové prezentace. Finské přísloví tvrdilo, že... v sauně vyschnou slzy a shoří žluč. Napříště se bude možná říkat, že z Office tam běží vše s výjimkou Wordu.

přívlastky infra, aroma až po gay. Stále více lidí si pořizuje i privátní sauny domů. Jenže ty původní finské sloužily též k setkávání členů komunit. Nejenže tam lidé horečně debatovali, ale ženy v nich rodily a všichni společně se tam loučili s nebožtíky.

OČISTA AŽ DOČISTA Podobnou společenskou funkci by měly sauny zastávat i dnes. Vždyť kdy jindy máte čas na to popovídat si v klidu s přáteli, zamyslet se nad volbou budoucího prezidenta a vyměnit si (ze stejného důvodu) pár sprostých vtipů? Ideál ní prostředí ke všemu zmíněnému nabízí pražský Sauna Spot umístěný vedle Žlutých lázní. Moderní dřevostavba dýchá vzdušností a přesto ctí saunařskou klasiku. Čas tam teče pomaleji než Vltava, na kterou je výhled z potírny pojmenované po bohyni Niké, kde panoramatické okno až k podlaze rámuje zeleň Zlíchova a výhled na protější Semmering. Komplex Sauna Spot má ideální velikost – čtyři sauny s různými teplotami, odlišnou vlhostí vzduchu i aroma pojmou maximálně 70 osob. Stejný počet návštěvníků může spočinout na dřevěných lehátkách uvnitř či venku. Každý si tam jednoduše najde svůj prostor. K potírnám patří logicky i dva ochlazovací bazénky, masérna, šatny, sprchy a hlavně tři bary – doplnění tekutin je po takovém zážitku nutností! V sauně totiž můžete shodit klidně půl kilogramu, po extrémně dlouhém pobytu až 5 % váhy. Tyhle ztráty si Finové kompenzují pojídáním pečených párků, kyselých okurek a pitím piva. Což asi okoukali od nás.  Viz: www.saunaspot.cz

ženy, mniši, hospody

HISTORIE PIVA JE DLOUHÁ A U TOHO Z PRAHY I KLIKATÁ, URČITĚ VÍC NEŽ VLTAVA, Z JEJÍŽ VODY SE VELICE ČASTO PIVO VAŘILO. NĚKDY NENÍ NA ŠKODU ZAPÁDLOVAT SI S PŮLLITREM V RUCE PROTI PROUDU ČASU.

Pivo vařili na našem území už Slované a ještě před tím Germáni, zatímco Kelti až na kmen Bójů, dávali přednost medovině. Že by české země své obyvatele ke konzumaci piva inspirovaly? Slované měli i ten primát, že do něj přidávali chmel – ostatně chmel z Bohemie byl tak dobrý a měl takovou pověst, že jednu dobu dokonce panoval zákaz vývozu jeho sazenic pod trestem smrti.

OSVĚTA BENEDIKTÝNŮ Roky se připravovalo pivo jak z ječmene, tak z pšenice i ovsa a popíjelo se zřejmě vesele a bez limitů, než k nám dorazili křesťanští misionáři. Víno hraje v liturgii nezastupitelnou roli, a tak získalo pochopitelně přednost. Zastánci piva se ale jen tak nedali... Sama církev uvolnila ruce klášterům, když se na koncilu v Cáchách roku 816 probíraly mimo jiné ekonomické otázky a svatí muži usoudili, že by se i svatostánky měly napříště věnovat krom obhospodařování půdy či chovu ryb také varu piva. V odůvodnění, proč zrovna pivo, stálo latinské „liquida non fragunt lentum“, což znamená, že nápoje neporušují půst. To bylo slovo, či spíš citát, do pranice. Zvláště mniši benediktinského řádu, jejichž heslem bylo „modli se a pracuj“, se činili a pracovali

PILI A NEPSALI Vraťme se ale k činorodým Benediktýnům (nezapomínejme na Benediktýnky), s nimiž se v 10. století dostáváme přímo do Prahy. Roku 973 zakládá princezna Mlada z rodu Přemyslovců klášter svatého Jiří na Pražském hradě a stává se jeho abatyší. Milosrdné sestry krom toho, že překládaly do češtiny biblické žalmy, uměly vařit i pivo. Jestli ho samy pily, nebo jen dodávaly příbuzným matky představené, to známo není, písemné zmínky jsou totiž o mnoho let mladší. Buď to bylo bráno jako samozřejmost, nebo ten, co pivo konzumoval, už své poznámky nedokázal přečíst. Proto prvním dokladem o pěstování chmele na našem území je Nadační listina knížete Břetislava I., vydaná v polovině 11. století, kterou se kapitule ve Staré Boleslavi přiděluje desátek z chmele. Pochopitelně z toho žateckého. Tentokrát jde už konkrétně o vaření piva – chmel se totiž dříve běžně užíval i jako zelenina a koření – jak dokazuje nadační listina kolegiálního kostela na Vyšehradě z roku 1088. Díky ní známe i jména prvních sladovníků, kterými byli jistí Sobík, Šešůra a Častoň, sezením „na Trávníce pod Petřínem“.

ku své obživě a obchodu s pěnivým mokem. Klášterní pivovary ve střední Evropě proslavilo především chmelení, které na západ od nás začali používat až v průběhu 15. století. Zato se do piva, které se tomu dnešnímu příliš nepodobalo, přidávala řada roztodivných věcí... tu kus provazu oběšence, jindy tříska z rakve nebo koření – vše proto, aby se pěnivý mok nekazil. Pivo se lišilo kromě chuti i hustotou, dobře posloužilo i za základ polévek a omáček. STOLETÍ BEZ PIVA Ale ani Benediktýni z Břevnova se nenechali zahanbit. Svědčí o tom historka, která sice není doložitelná, ale vzhledem ke svému půvabu je více tradovaná. Spoluzakladatel kláštera svatý Vojtěch byl prý natolik pohoršen množstvím péče o pivo, kterému se mniši věnovali víc než modlitbám, že jeho vaření úplně zakázal. Ale jak známe Čechy a jejich vztah k tomuto moku, nějakou tu obezličku si určitě dokázali vymyslet. Zákaz vaření měl zrušit až papež Innocenc IV. Učinil tak prý na osobní žádost krále Václava I., který vládl v letech 1230-53 s poukazem na již zmiňované liquida non fragunt lentum. No řekněte sami, téměř dvě století bez piva, kdo by mohl takové historce věřit?

NEVAŘILI JEN NA RADNICI Důvod k pochybám je založen i na čistě ekonomické domněnce. Tam, kde panovník vládl, tedy v rozrůstajících se královských městech, tam mohl udílet i právo várečné. Privilegium se ovšem vázalo k domu, nikoli k osobě majitele. O výnosnosti řemesla svědčí hodnota domu, která byla s tímto právem víc než trojnásobná. Kolik byste jich napočítali ve městech pražských lze jen spekulovat, ale jistě ne málo. Vždyť třeba v Plzni měl označení práva várečného každý dům, tedy krom radnice… Historik Wácslaw Wladiwoj Tomek, jehož iniciály evokují nějakou webovou stránku, v Dějepisu města Prahy uvádí, že v druhé půli 14. století bylo na Starém i Novém Městě šestaosmdesát sladoven a pětapadesát pivovarů. Pochybnosti o opilství Čechů jako důvodu k zákazu vaření lze mít i z dalšího důvodu, a tím je neúroda. Neúroda obilí byla silným podnětem, protože ať je pivo jakkoli výživné, p jakkoli výživné, př řeci jen nad chleba není. eci jen nad chleba není. Finance z královských měst byly natolik důležité, že zase podle práva mílového do vzdálenosti jedné míle (cca 1,6 km), nesmělo se vařit cizí pivo, ba ani ho čepovat či vyrábět slad. Což nešlo pod vousy šlechtě a vedlo to k půtkám. Dovoz cizího piva do měst definitivně zrušil až Josef II. roku 1788.

BEDLIVÝ, NELENIVÝ SLADOVNÍK Vaření piva bylo vázáno na právo várečné, ale to neznamenalo, že kde si pivo uvařili, tam ho vypili. S jeho trvanlivostí to totiž nebylo slavné. I proto se v historických receptech objevují kuriózní

Roku 1953 za Roku čali ve Staropramenu vařit na export. Pivo se vyváželo hlavně do bývalých zemí Sov zemí S ětského svazu, odkud se dřevěné sudy a bedničky vracely ve stavu palivového d dř říví. Nahradily je tak jednou provždy nevratné hliníkové sudy. íví. N