březen—duben 2020
Projekt Gilgameš aneb síla příběhu „Jaký je smysl života?“ Nejstarší otázka lidských dějin, na kterou stále neznáme odpověď, i když se na ni neustále snažíme přijít. Nejlépe, jak si člověk dokáže vysvětlit svou existenci, je pomocí příběhu postaveného buď na fikci nebo někdy i s faktickým či empirickým podkladem, ovšem univerzální odpověď je nám skryta. Ale co když je takové sebepoznání nad naše síly? Právě těchto témat se dotýká poměrně nová kniha žurnalisty Štěpána Kučery Projekt Gilgameš, jež byla vydána loňský rok. Vytyčený žánr pro toto dílo bychom hledali těžce. Knížce nechybí fantasy, ani science fiction prvky – děj se odehrává v blízké budoucnosti – ale hlavní roli hraje příběh. Rázem se čtenář ocitá v místnosti s robopsychologem (psycholog, který analyzuje vědomí a myšlení robotů) a umělou superinteligencí SI, která je naprogramována tak, aby pomocí své interpretace historie našla smysl lidského bytí. Její výklad však není „nudný“ faktický popis. Místo toho vypráví fiktivní příběh o převozníkovi Uršanábim – postava z Eposu o Gilgamešovi – který putuje napříč dějinami. Po celou délku knížky se čtenář dívá na vyprávění umělé superinteligence z očí robopsychologa (jehož jméno neznáme), jenž SI dává občasné dotazy, a to zejména kvůli kontroverznějším pasážím. Někdy se náš robopsycholog zadumá v myšlenkách o probíhajícím projektu, ale občas ho výklad SI přenese i k přemítaní nad vlastními každodenními starostmi. Téměř celý děj se sice odehrává v jedné místnosti, ale vyprávění čas od času přeruší i nějaký vnější podnět, jako je například zmatená robotická včela, což dodává na patřičné atmosféře. Interpretace SI není vzhledem k lidem nikterak lichotivá. Člověka vykresluje jako stvoření, které se pro svou zdánlivou „velkolepost a jedinečnost“ snaží ovládnout své veškeré okolí a jeho hledání po smyslu své existence je konec konců říze-
9
