Starej se o sebe

Nedávné kulaté výročí listopadových událostí, jež odstartovaly široký proces společenské transformace, je nepochybně příležitostí se zamyslet nad tím, jak byla tato transformace úspěšná. Všechna dosavadní celospolečenská zkušenost se zrcadlí v otázce vzdělávání, a právě z ní vyrůstá budoucnost společnosti. Vzdělávání dnes kritizují jedni proto, že kvůli nepřebernosti fakt neučí souvislostem, druzí proto, že efektivně neučí ani fakta. Zatímní snahy o jeho reformu, včetně Národního programu rozvoje vzdělání, implementačně ztroskotaly. Na zásadní transformaci celé vzdělávací soustavy, jež by byla realisticky proveditelná učiteli působícími i v té nejzapadlejší vísce, nebylo, zdá se, ani myšleno.

Lidé z „klimatického hnutí“ by namítli, že globální oteplování je palčivější; další by řekli, že za současné pandemie je vzdělávání tak nepodstatné, že z maturitního vysvědčení se má stát prázdná formalita. Když z jedné či druhé příčiny zemřeme, žádné vzdělávání prý řešit nebudeme. Ale nakonec se nebudeme chtít vzdát podstatné části výdobytků a budou nám hrozit horší věci než pandemie koronaviru, včetně například vyčerpání antibiotik, a k vyřešení všech zmíněných problémů je třeba především vzdělání, zahrnující i schopnosti kritického myšlení.

Kulturní až ideologický koncept altruismu, kterému různí lidé vyjadřují věrnost, je příliš abstraktní, neboť altruismus se dá zahrnout pod pojem lidských potřeb. Jeden můj známý si prý vytyčil za cíl maximalizaci pozitivních externalit svých aktivit. Jenomže externality jsou externalitami i od toho, že jim zcela nerozumíme, takže zvolit si za cíl jejich maximalizaci je absurdita lineárního myšlení v prostředí, které lineárně a intuitivně pochopit nelze, a právě takovým prostředím je současná, velmi intenzivně propojená lidská společnost. Soustřeď se na sebe – to je poselství dnešních dní, neboť nejvíce pozitivních externalit vyplyne právě z aplikování tohoto jednoduchého principu, jímž se dojde i k pochopení nelinearity dnešní společnosti.

Mluvit o záchraně světa je namístě, protože nám – nebo přinejmenším západní civilizaci – hrozí velké nebezpečí vyplývající z nedostatku kritického myšlení. Podstatou kritického myšlení je optimalizace aktivit vyplývající z mých cílů a přesvědčení. V kontextu každodenních zkušeností studentů právě se vzdělávacím systémem je tedy třeba obrátit pozornost na rozdíl mezi „vzděláváním“, které

je pouze mrháním času, a vzděláváním, jehož výsledkem je skutečné vzdělání, jež je výhodou na zbytek života. 1 Vzpomeňme si jen na to, že spousta gymnazistů si z hodin chemie nepamatuje v podstatě nic.

Ale situaci vidím jako ještě vážnější, pokud si vzpomenu na zadání otázky studentům třetího ročníku od jedné učitelky na našem docela výběrovém gymnáziu z doby pandemie koronaviru.* Kromě toho, že oddělovala otázku na v podstatě kvantitativní vyjádření úrovně právního vědomí v České republice od důvodů tohoto úsudku, což je vzhledem k „úrovni“ myšlení gymnazistů přímo antivědecké, implikovala spojení znalosti právních norem a respektu vůči nim, na který kladla patrně v souvislosti s koronavirem důraz. Představme si, že by se jakákoli epidemie rozvinula do takové situace, že odjet z postižené země by se jevilo jako řešení dost možná zachraňující život, přestože by to tamní zákony zakazovaly. To by takové postavení otázky zpochybnilo snad největší možnou silou. 2 Připomeňme si rovněž, že například většinu pravidel souvisejících se současnou pandemií dodržuje většina z nás ne kvůli respektu vůči pravidlům, ale už kvůli respektu vůči životům ostatních. Právě ten je ale postavením zmíněné otázky zpochybněn. Situace, kdy pravidla a forma převáží nad obsahem a smyslem, je jak vidno obrovským nebezpečím, které nemusí být pouze potenciálním. A zmíněný příklad je velmi symptomatický pro náš vzdělávací systém jako celek právě proto, že ukazuje jednu ze, snad zcela mezních, 3 podob jeho selhání. Zdaleka není ojedinělý, protože například spousta českých škol zvala Věru Sosnarovou vykládat o zku

1 Text byl napsán pro Centrum jazykového vzdělávání na MUNI, která má právě toto za jeden ze svých sloganů spolu s předpokladem (možná techno-optimistickým), že její absolventi se dožijí sta let. To chci taky!!!

2 Úvaha s hvězdičkou: Z hlediska důsledků nemusí jít zrovna o život, pokud si připomeneme, že komunistické země z velké části neumožňovaly odcestovat do kapitalistického světa z jakéhokoliv důvodu. To bolelo, přestože to asi nebyl hlavní důvod rozpadu komunismu. Důvod bylo to, že nebylo možné skoro nic a před „západním světem“, jak se mu říkalo, jsme měli komplex méněcennosti. Ale bez rozkazů Gorbačova by komunistický režim u nás nepadl, rozhodně ne sametově, a ne tak rychle.

3 Z hlediska důsledků.

šenostech z gulagu, přestože bylo z jediného článku, na nějž navíc odkazovala Wikipedie, pochopitelné, že v gulagu nikdy nebyla. Současná propojená společnost je velmi křehká, a proto bychom měli selhání českého vzdělávacího systému a nedostatku kritického myšlení věnovat velkou pozornost. Právě ve vzdělávání se zrcadlí celá společnost, a právě z něj vyrůstá budoucnost společnosti, právě z něj pramení její možný zánik i peklo, do kterého může sama sebe uvrhnout.

Důvěra mezi lidmi se odpradávna podporovala společným zasednutím k jídlu. Pomoc třetímu světu, ani pomoc planetě nemůže být pouze pomoc finanční tím, že někomu něco dáme, něco si odepřeme, budeme všemožně šetřit a všem rádoby přikazovat, ať dělají totéž. Neměli bychom zahazovat intelektuální i fyzické statky jen proto, že si myslíme, že je nepotřebujeme, vždyť aspoň některé se můžou případně hodit. Soustřeďme se na to málo z toho, co máme, které nám dává největší užitek a smysl, pochopitelně v rámci etických omezení, protože času nemáme nekonečně mnoho. Možná je naše společnost unavena z imperativu růstu. Ale za hranicemi Západu je spousta společností, jež se dynamicky rozvíjí. Dejme si tedy záležet na rozvoji našeho vzdělání, kterým můžeme nejlépe pomoci sobě i jiným, jak nás učí podobenství o rozdílu mezi rybami a rybařením. Díky utváření dobrého prostředí – důvěry i soutěže – pomůžeme nakonec celému světu, i nám a naší touze po altruismu. Klíčovou roli v tom musí hrát dnešní studenti, protože se jedná o jejich čas a jejich budoucnost.

* PS: Byla to Reichlová.

Seznam citací: **

Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha [online]. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211-0372-8. Dostupné také z: http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-formuje-vladni-strategii-v-oblasti-vzdelavani-strategie -odrazi-celospolecenske-zajmy-a-dava-konkretni-podnety-k-praci-skol

** Byl požadován, tak jsem to tam dal na prasáka, a na prasáka jsem to tu nechal.

Jakub Lukeš