Tvorba

Purple life Musíš umět rozeznat únavu z vína od ospalosti protože pak se vzbudíš po pár hodinách nádherného spánku plného vizí a všemožných souvislostí do svého útulného živůtku a vše si najednou uvědomuješ to že jsi sice velký ale právě proto ti ty šaty budou asi malé

Jméno? Prázdnota domu prázdnota pivní sklenice cesta která mě ničí už svou strašnou časovou vzdáleností taky přijde když se svleče tak ji to sluší – jak směšně krásné se zdá být vše abstraktní a nepoznané ťap ťap ťap chybí mi to triko co jsem ztratil ale daleko víc to které jsem ještě ani neviděl

Špatný vítr V prsní kapsičce schovaného mraveniště najdeš klid ztracenou pomalost černobílé filmy šišku trávy a medaile z dětství aspoň vím kde mám hledat ..ani ty zkurvené papírky nemám

Lalala (usínání) ..Jakoby právě odjíždející vlak ve světle žlutém tunelu jak kočka která probíhá myší dírou prazvuky které zůstanou nepochopeny věci které nemusím chápat ale mám je žít ona jak je krásná i když spí spi drahá – já mám ještě pár řádků pak přijdu.. za tebou a tím vlakem který mě vzbudil

** Rozhovor stejně pokračuje a polyká další a další hnízda, domovy i osamělce letadla stále hlučí melodie je delší a delší zkracuje se pouze účtenka a dlouhá chvíle

David Mišťúrik

** Touha krouží kolem denně řekneš si prvně Jen si trochu ukrojím

Však ouha musíš k ní sám a ne levně trvá týdny než se přiblížíš abys ještě zaváhal zda se nerozpije na dotek na moment se nadlehčíš pak zas žuchneš nazpátek a znova tě to k ní nutí

Podléháš gravitaci tenké sic leč znásobené uhranutím

Ale většinu času stejně jen civíš civíš na Měsíc

** Vyhádal jsi nám ondy volný vstup v kině slovy Naši čtenáři vás sežerou pokud zítra nedostanou svou recenzi za to by tě mohli pozvat ať to zopakuješ na plátně ale nechals vyvěšený telefon

Hodiny v témže pokoji cpeš cizí polštáře peřím v doprovodu téže Beethovenovy věty Pokaždé v ní vystoupí nové světy říkáš ale stěží tomu věřím

Mohli jsme se dnes královsky pomít a ty na to Pojď zkusíme to zítra zbylo nám pár malin nech to být Přiznávám přičítal jsem tvůj klid víc rezignaci než pokoji nitra ale dostal jsi mě –neznám jiného kdo by se nepopral u regálu s posledním mačkacím mlékem

** Je krásně nudný večer kdy nemusíš pomáhat přátelům v hledání zábav a vůně vanou jinam kdy lze brát rozloučení moderátora jako jediný kloudný tip na závěr zpráv Co si jednou udělat „dobrou noc“?

Už už bys vyklouzl ze dne bez katarze ale nedovřels okno a teď prochází vším to mumlání oslovuje řadem kliku od dveří prach pod lampou i v koutě noční můru podkroví je rázem vzhůru Střídavě probouzí pak drží v hypnóze pan Hrabě si opět nevzal prášky na spaní

** Nemůžeš mi dokázat že tě neberu vážně ale nemůžu ti úplně vyvrátit že si tě někdy vyhrazuju na hraní

Poté co venkovnímu kroji rozepneš zámky unikne to přidušené cosi co tam se nenosí aby nerozstonalo přijatou představu o přidané hodnotě Poté co z výstavního tvaru propustíš i vlasy vydechnou jinak než jménem výrobce voňavky

Namítáš že pod hustým úpletem vlny na doma se těžko hledáš mě zas hřeje jistotou na koho pod ním narazím

Nemůžu ti vyvrátit že s tebou jak s plyšákem zacházím ale nemůžeš mi dokázat že tě v těchto chvílích neberu vážněji než kdy jindy

Holubí migrační mantra Budou města rána zas teplá

Budou zas města teplá rána

Budou teplá města zas rána

Yochai Thaler

Směšnej Jsem směšnej Pomyslíš si Když ležíš v zahradě Pod rozkvetlou třešní A hledíš do tmy. Hvězdy na nebi se tváří Jakoby nic. Všude ticho. Všude. Ticho. Jakoby z nebe na tebe Křičel bůh své dojmy. Brečíš. Jsi směsnej. Zde leží kluk co brečel Napíšou na tvůj hrob A nechají svá děcka Pomočit mramorovou desku. Básník. Jsi směšnej. Jak každý druhý. Chceš umřít. Jsi směšnej. Vždyť můžeš jestli chceš. Tak vstaň a běž a řízni! ... Jsem směšnej. Tolik patosu. Kdo to má jako číst?

Za svítání Že není o co stát Jsme věděli už dávno A přeci někde v srdci (Hlesla naděje) Je místo pro to málo Co svět světem — dítě dítětem. Co neopustí nás?

Dnes píšu básně A zítra ráno Jsem katem pravd. Dílo dokonáno. Stadion tříská okovy jak věnci A Měsíc netrpělivě mění tvar Jak bylo by kam spěchat...

Proč? To prozradí Až za svítání. Až vypleteš se ze sna Promneš si oči a postavíš se Tváří v tvář stropu. Tak pozdě, že je akorát Čas na cigaretu. A hned tě napadá Že tohle ráno znáš.

Je v něm něco z ní Jakýsi střep, co ještě nevyhnisal To málo, co ti zůstalo Co tě neopustí.

Vojtěch Honig

Tiráž šéfredaktor: David Mišťúrik redaktoři: Šimon Gogola, Vojtěch Honig, Anna Mráčková, Karolína Kočendová, Jakub Lukeš, Eliška Martincová, Ondřej Stránský odpovědný redaktor: Jaroslav Březina grafika, sazba: Ondřej Stránský korektury: Tereza Plačková, Adéla Brzicová úvodní obrázek: Anna Mráčková tisk: Agentura NP