Truňk - bez filtru by Truňk

bez filtru

Editorial U-mění

bez filtru

TRUŇK – bez filtru. Číslo, ve kterém se objevuje nefiltrovaná nálož všech možných druhů umělecké tvorby, o kterou se zasloužili studenti GUH a UMPRUM. Můžeme tedy říct, že je plné umění, což stejně tak může znamenat, že v něm žádné není. Vtipná věc, to „umění“. Podle někoho něco umění není, podle druhého zase je. Je tedy vším, nebo ničím? Například Gustave Courbert namaluje až děsivě realistický obraz, následně přijde Kazimir Malevič, flákne černý čtverec na bílé pozadí (na tom obraze fakt nic víc není, ale můžete si ho prohlédnout na obálce tohoto čísla) a je to řazeno do stejné kategorie, tedy umění. Když je ale prostý čtverec uměním, co jím teda není? Jak je možné, že ať se vystaví v muzeu cokoliv, je to obdivováno jako umění, ale když to leží u mě doma na zemi, tak je to třeba jen bota? Jde o to, že v každém předmětu se skrývá mnohem víc, než to, čím je (nebo spíše podle společnosti má být). Proto se může i náš pár bot stát uměleckým dílem, neboť umělec dokáže objevit jeho jiný rozměr a změnit celý jeho význam. Znamenal by třeba prázdný pár bot v muzeu, že se do něj může obout kdokoliv chce, a tak jsme vystaveni vlastně my všichni? Když už jsem ho zmínil, vezměme si tedy jako další příklad Maleviče, který namaloval prostý černý čtverec. Tam nejde o to, že by nic jiného neuměl. Je to jasná zpráva, že uměním je všechno! Že všechno může být tím slavným a obdivovaným obrazem a každý z nás slavným a obdivovaným umělcem. Díky podobnému umění jsem schopen objevit i vzácnost sám v sobě, stejně jako v každé věci se i ve mně skrývá něco víc, než čím doposud jsem – jsem také uměleckým dílem. A mezi uměleckým dílem a člověkem je silná spojitost - člověk prohlížející si umělecké dílo je stejně tak tím uměleckým dílem, jako je toto dílo tímto člověkem, neboť umělecké dílo formuje svou přítomností mysl člověka, který následně vdechuje tomuto objektu nový význam, nový život. Mezi tím, který si prohlíží dílo, a dílem probíhá neustálá konverzace, když se dívá 30 lidí na jeden obraz, existuje v ten okamžik 30 různých uměleckých děl, protože součástí uměleckého díla se stáváme my samotní. Když pochopíte jeho vzkaz, poznáte novou část sebe. Velkou sílou umělců není jistou věc vytvořit, ale pochopit ji v daném významu a podobě – někdy dokonce úplně přeměnit její význam. Proto bude nejvýstižnější rozdělit slovo umění na u-mění a umělcům říkat uměnci, protože nám napomáhají k sebeobjevování proměnou okolního světa. S každým návštěvníkem (uměncem) této TRUŇK expozice to bude sice jiná výstava, ale snad se všechny povedou. Tak to pusťte bez filtru do sebe. Šéfredaktor, Šimon Gogola

bez filtru

OndĹ&#x2122;ej MikuĹĄ mlha

odraz

Rebeka Klose

5 bez filtru

bez filtru

Nový vítr

Měsíc cestuje po obloze, A my sedíme u kamen. Hledíme do černých krabiček, ne do plamenné televize horkých jazyků. Zamrzlo nám umyvadlo s plachetnicemi, a tak čekáme na nový vítr. Snědli jsme mraky s borůvkami, abychom pocítili lehkosti bytí a ty si mi začala šít bledě modré, blankytné závěsy pro mé soukromí. Kam poplujeme zítra, když nás nenajdou? Asi do Disneylandu, není děsivějšího místa podsvětí! Ale pro pedofily asi dobrý, co myslíš?

bez filtru *

Čtu si ve vaně tvé dopisy, Ráda se vracím v čase. Dříve jsme byli sladění Teď je všechno jiné Stále to ale přirozeně plyne, Jako voda. vypouštím vanu Vypouštím vlnu Připluji k tobě ? Přimlouvám ke dnu

Polámaní

Někdy se opravdu jenom špatně nadechneš A pocit, že tě někde něco bolí zapomeneš, když běháš šťastně po okolí. Běháme šťastní po loukách a po nahých polích, Pozornost roste ve světlo Mysl se koncentruje na teplo Vyléčíme, co tě bolí. Oddálení v pustině Zeptám se tichými slovy Vyléčení v krajině bolí? Moje oči v krajině Jsi tak krásná Jsi tak krásná

***

Nahými slovy Vyslov nahlas, co tě bolí Vyslovují, co mě bolí Nevadí mi čistá slova Jdou ze srdce. Pro nás oba Pro nás všechny Rozpláčou mne Buďme šťastní Řekni mi, co tě trápí. Poprosíme oheň ať spálené vrátí. Nebo pojď, vydáme se na cestu, na cestu odvahy V obzor se ztrácí dva polámaní větrem ptáci -já jsem šťastná

Mám pocit, jakoby mé nohy obepínaly punčochy na těsno, ale neobepínají... Mám pocit, že všechno se proměnilo, jako z brouka na žížalu, která má zbrusu nové zlaté krovky... A to neustálé točení... Ve výtahu se zasekl řetěz Pro horolezce výtahové lešení. Má to vůbec řešení? (B)kód

bez filtru

Vypadáte jako vaše předzahrádka Alžběta Blahová Každý dům má svoji jedinečnou povahu, která více či méně určuje životní styl domácnosti. Dům ale většinou koexistuje s ostatními domy kolem a obecně tak komunikuje s veřejným prostorem a ostatními soukromými pozemky. Pro kolemjdoucího je proto často nevyhnutelné zapředení do dialogu nejen s budovou, ale i s fenoménem doslovného označení: předzahrádky. Co jsou to předzahrádky? A co se nám snaží říct? Pokud předzahrádka při našem rozhovoru odpoví na tyhle dvě existenciální otázky, loučíme se potom s oboustranným respektem, kdy (třeba s výhradami, antipatiemi nebo klidným názorovým nesouladem) odcházím uspokojena alespoň tím, že předzahrádka zvládla obhájit sama sebe. Například předzahrádky starších venkovských domků tvořily logický přechod od komunikace k domu a našli jsme v nich často ovocné stromy a přirozeně rozsázené květiny, přičemž estetiku dotvářela lavička a hrnečky posázený plot. Neobhajuji teď nic čistě staromilsky, ale už lavička dokazuje, že předzahrádka mohla mít pro obyvatele domu meditativní a odpočinkovou funkci. Dnešní předzahrádky kolikrát neumožňují sebemenší procházku (ornamentované vysypávané plochy!) a nebývají schopné ani pozdravit. Poníženě se krčí pod fasádou a mají dotvořit jakousi vyumělkovanou image, která připomíná poetiku většiny českých hřbitovů. Citlivě vytvořená předzahrádka může docílit pohlazení na duši i mysli každému, kdo projde kolem ní nebo skrze ni. Není to ale v první řadě dekorace. Představa procházení přírodou, která ústí k domu, je krásná, ale musí zůstat přírodou (tento problém by se mohl zlepšit zavedením pojmu přízahrádky=přírodní zahrádky, myšleny též jako zahrádky tvořeny přízraky, rozvedu níže).

bez filtru

Pro přiblížení nastiňuji pár myšlenek způsobů rozmluvení předzahrádky: a) chodníčky tam, kudy by skutečně někdo prošel b) chodníčky tak, aby nediktovaly, ale ponoukaly c) rostlina tvaruje prostor kolem, ne prostor rostlinu. Schválně nerozvádím nic konkrétní podoby – a tím se dostávám k přízahrádkám. Ona totiž i přehlcená předzahrádka může být skvělým zážitkem, pokud má své přízraky. Oživení materiálu a předmětu symbolem (třeba jen intuitivním), který je vlastní majiteli. Jak hřát může přeplněný vánoční stromek vyzdobený neobvyklými předměty domu? Kolik věcí to může říct? V momentu takového pojetí prostoru před domem se předzahrádka stává přízahrádkou. A množství dalších možných způsobů takového přetvoření nás překračují. Snad už je jasné, že je jedno, zda na předzahrádce stojí jabloň nebo cedr (nebo jestli tam stojí vůbec něco). Záleží na pojetí toho, proč zrovna cedr, a ne něco jiného. Pokud to totiž majitel netuší, možná má výraz nejistoty své vlastní předzahrádky. Možná ten cedr taky neví, proč zrovna on a možná taky neví, proč je obehnaný nějakou kamennou zídečkou nebo lesklou obroučkou. Na začátku jsem psala, že dům (a s ním i jeho okolí) má svoji jedinečnou povahu. Tu povahu mu vkládá člověk. A každá hmota (i předzahrádka) má mít svůj význam – komunikující, vnímaný, tušený.

bez filtru

Veronika Humlovรก

bez filtru

VojtÄ&#x203A;ch Papuga

bez filtru

Filip Mráček ***

Kráčím mezi smetím, které jsem vynesl. Ze sebe, alespoň zatím. Brzy dojde i na vás, vyhodí nás, mezi staré lednice. Až za námi zapadnou petlice zesmutníme a napíšeme petice, že chceme zpátky mezi opice.

***

Přelouskal jsem knihu A šel jsem pyšně psát svou vlastní A to jsem ani nebyl v lihu Byl jsem jen sebou opilý A myslel jsem, že tvořím umění Což se bohužel hned tak nezmění Až s ránem, kdy to po sobě přečtu

***

Sedím a nedělám a časem se neudělané stane zapomenutým. Zapomenuté už nepálí, jen šimrá kdesi vzadu. Živoří na okraji šedé kůry mozku, ale neodchází. Jen tiše sedí, tak jako já, a čeká. Až si vzpomenu a nebo až mě dožene. Pak mi se zadostiučiněním hodí metaforické klacky pod nohy a já se na ně budu s překvapením přiostřeným trochou sebekritiky dívat. A to je všechno. Překročím je a jejich trní mi trochu poškrábe nohy. Nad tím se pokrčí rameny.

voda

srnky

David Mišťúrik

bez filtru

horor

Jedno oko rozbité druhé jsem ztratil

Vracím se s moudrostí městských šál a kabátů s lítostí pro bezdomovce se psem a klavírem a spousty dalších chudáků včetně sebe – vracím se a dívám se na divně bílou dlouze rozmázlou krajinu spousta unavených slz pro jeden skvělý večer spousta zaplých radiátorů když je nás tu o jednoho míň – pro lásku ses rozhodla nemilovat To ticho je krásné že?

bez filtru

Namodralým vějířem odvaneš zastavený čas zaseklý ve sklenici zní to jakoby se zbláznili kalkulačky že drahá? – rudá – zapomínám svoje písmo když už je napsáno vše co má být

Chtěl bych si umět nahodit režim asi tak (lusk) abych ho mohl znovu rozbít. Stejně neumím luskat. Najít sebe dolít pivo vysypat popelník začít tvořit přestat tvořit nadechnut se a vyspat lusk. Nemám na sebe čas když je toho tolik kolem.. Jistotu ve svém chaosu. Mít boty naopak a ušetřit se keců. Dávat si smysl když už nic.

Rychlost krajiny z vlaku

Na krku nosím klid hodinky mám vyplé aby neukazovali čas a na náramcích skicu sebe sama Dívej babi tam někdo pouští draka Chtěl jsem začít tím jak na mě mrkla slečna s kloboukem ve tvaru stuhy ale pak jsem si to rozmyslel

V televizi reklama na paraolympijský tým s klukem kterého jsem vždycky nesnášel a zároveň se s ním bavil venku šero v kostele nic v pokoji tma

bez filtru

Šimon Gogola

Toaletní tapír

Želev

bez filtru

Lukáš Tomeček

bez filtru

Andrea Somrová

tíha propadání a gaia ona ta láskyplná medvědice mě teplem objímá naoplátku společným dechem vzpínáš dlaně a spočineš v komůrce srdeční

bez filtru

když kopce přebývají v polibku oblak žádný rozdíl pouhé splynutí tak jako tvůj růžolící pohled vějířků

hon na ovci

22 bez filtru

Anna Mráčková

bez filtru

24 bez filtru

Ema Ferencovรก

PsiNa ***

Snaha slovama zbourat betonové zdi politických machinací Snaha už předem směřující k neúspěchu Změnit myšlení změnit život, Je to voprus co? Našlapovat s dávkou sebereflexe. Světová symbióza je jak nirvana, přijde až po smrti, Stejně jako peníze a sladká sláva. Ale můžem to aspoň zkusit Jaký to je se zakousnout do jablka s červem Ale bez tuny pesticidového make-upu. A pár lidí není dav A dav neznamená hnedka defenestraci A být na demonstraci neznamená být trendy Ale věřit ve změnu A věřit v poslední špetku spravedlnosti Ukrutou někde mezi sádrošovými pralesy a ozónovou dírou.

bez filtru

bez filtru Velikán (nebo Veleškrob) [1] kolenem zarážím lehce řezavě rezavé hřebíky nenávisti hvězdy-zdy pálící pukaj, padaj, praskaj hvězdy-zdy divoce skáčou jak já pískám [2] jsem bezpáteřní člověk, tak-tak trochu hmyz beru za povděk, vším co nesníš co nevoní krysám ale ani nevoní šelmám co nevoní krysám ale ani nevoní šelmám [REF] a dotknu se tebe a toho a sebe a dotknu se sebe a jeho a jí kolik sítí upletu kolik chytím náletů na těle mi neon svítí jsem to slunce under kdesi v groundu v řiti [3] kolik trhnu na trhu v březnu kolik stihnu prodat na velikonoce čistoty zamotám na jednu větu cop použitých gum a slov co semafor to jedna rána odplata je něžná vrána. [REF] a dotknu se tebe a toho a sebe a dotknu se sebe a jeho a jí kolik sítí upletu kolik chytím náletů na těle mi neon svítí jsem to slunce under kdesi v groundu v řiti

Tiráž šéfredaktor: Šimon Gogola autoři: Ondra Mikuš, Rebeka Klose, Alžběta Blahová, Veronika Humlová, Vojta Papuga, Filip Mráček, David Mišťúrik, Lukáš Tomeček, Andrea Somrová, Anna Mráčková, Ema Ferencová, PsiNa odpovědný redaktor: Jaroslav Březina grafika: Jiří Slováček