březen—duben 2020
Francouzská nová vlna Francouzská nová vlna je neformální označení pro skupinu progresivních francouzských režisérů, kteří v 50. a 60. letech prosazovali nový pohled na film. Toto období se dá nazvat jedním slovem – revoluce. Do 50. let měl film pevnou strukturu a natáčely se filmy podle striktně dané osnovy, které tedy neměly nijak hlubokou myšlenku a touhu něco předat. Zkrátka filmy „zůstávaly na plátně“, což je jeden z největších rozdílů před a po Francouzské nové vlně, neboť cílem bylo dostat film do diváka a nějakým způsobem ho ovlivnit a zasáhnout, ne pouze povykládat příběh. Proto přichází na scénu skupinka mladých a sebevědomých Francouzů, kteří nám ukážou, že to jde i jinak, kteří zboří hranice a provedou nás zcela neprozkoumanými oblastmi kinematografie. Francouzská nová vlna se jako tsunami vřítila na pole filmu a zanechávala za sebou nadšení i odpor. Ale ještě, než všechno začne… Nesmíme opomenout tři důležité postavy před Francouzskou novou vlnou, jimiž jsou tito muži – André Bazin, Joseph-Marie Lo Duca a Jacques Doniol-Valcroze. Právě tito tři filmoví kritici a teoretici jsou zakladateli významného filmového časopisu Cahiers du cinéma, kde hlásali základní myšlenky Francouzské nové vlny a kde později pracovali téměř všichni zásadní tvůrci.
Myšlenky Francouzské nové vlny
Mezi základní myšlenky patřila větší svoboda filmu a že film by měl být osobním uměleckým sebevyjádřením – tzv. Auteurská teorie. Tehdejší režiséry označili za tzv. „dělníky kamer“, čímž chtěli vystihnout jejich mechanický způsob natáčení filmů, který neměl svobodnou vůli a hlubší myšlenku, ale snažil se spíše uchvátit než něco předat. Všechny tyto myšlenky publikovali v časopise Cahiers du cinéma, kde působili jako redaktoři. Filmy, které se jim zamlouvaly, vychválili, ale na druhé straně ty komerční a řadové roztrhali na kusy. Cílem autorů bylo tvořit filmy, nad kterými se divák mohl zamyslet, ale které by ho zároveň strhly svou svobodou a nespoutaností, zbavené od zdlouhavého děje, přesných střihů a strojového vyprávění příběhu. Pokusili se z filmu udělat něco, v čem by se divák našel, nad čím by mohl přemýšlet nebo filozofovat. Byly to filmy, na které jste se nepřišli dívat, ale přišli jste s filmem komunikovat. Po promítání si říkáte, co tím chtěl vlastně básník říci. A přesně o tom je nová vlna. To, že film už neběží na plátně, neznamená, že končí, ale vyvolává otázky, nad kterými se můžeme zamýšlet a vnímat ten samý film neustále jiným způsobem.
11
