/ŽIVÍME SE RUKAMA/
KERAMIKA: Oba se navzájem doplňujeme TEXT: Eva Vavříková / FOTO: Eva Vavříková, archiv Martiny a Pavla Sudových
Pro vánoční díl rubriky Živíme se rukama jsem dostala krásný tip zaměřit se na výrobu keramiky. Při této příležitosti jsem vyzpovídala neslyšící manžele MARTINU a PAVLA SUDOVÝCH žijící v obci Mukařov na Kolínsku. Martina s Pavlem mi povyprávěli nejen o své zajímavé práci s keramikou, ale také o svých představách o vlastní živnosti na plný úvazek. Na doporučení kolegyně z naší redakce jsem si udělala výlet na proslulé tradiční keramické trhy v Kostelci nad Černými lesy. A vskutku – výrobky z dílny šikovných umělců Sudových jsou opravdu krásné, velmi zdařilé a nápadité.
Začnu první otázkou: jak jste se oba ke keramice dostali? M: Dostala jsem se k ní netradičním způsobem. Po studiu na střední zdravotnické škole jsem pracovala jako zubní technička. S keramikou jsem začala přibližně ve dvaadvaceti letech díky svému manželovi Pavlovi. Ten mi tenkrát po našem seznámení ukázal svoji vybavenou keramickou dílnu, kterou již v té době měl. Ponoukl mě k tomu, ať to zkusím... Začalo mě to hodně bavit a zajímat. Oba jsme se s velikým nadšením pustili do společné tvorby. Navíc jsem zjistila, že má práce s keramikou hodně společného s mojí profesí. Zubní technik je také ruční práce, která vyžaduje trpělivost a schopnost tvořit rukama, a podobné je to i u keramiky.
P: Moje cesta ke keramice započala po ukončení ZŠ u známého mých rodičů, který provozoval firmu na výrobu kachlových kamen na pražském Žižkově. Zde jsem formoval kachličky a glazoval keramiku (glazování je nanášení tenkých barevných skelných vrstev na povrch keramických výrobků – poz. red.). Současně jsem docházel do další firmy v Praze v Karlíně, ve které jsem se učil točit na hrnčířském kruhu. Obě práce jsem střídal. Takto jsem několik let získával praktické zkušenosti pod odborným vedením. Navíc jsem se rozhodl dálkově vystudovat obor umělecký keramik na uměleckořemeslné škole v Praze-Libni. Moji rodiče mi pomohli zařídit a vybavit moji první keramickou dílnu (i firmu) ve sklepě našeho rodinného domu. Netrvalo dlouho a seznámil jsem se s Martinou, které jsem svoji dílnu ukázal a začal s ní sdílet lásku ke keramice. (oba se usmívají)
18 ČASOPIS UNIE 11–12/2023 ročník XXVII
