ZNAK-UP NIGHT 2: Kulturní večer pro neslyšící i slyšící

TEXT: Anna Pulkrabová / FOTO: Soňa Pokorná

Je možné, aby se na jednom pódiu setkali netopýr, skleněný kůň, římský básník Sextus Propertius a eskalátor?

Je! O tom se přesvědčili návštěvníci Znak-up night 2, která se konala 21. září na pražské Lodi Tajemství.

V prostorách lodi se toho večera setkali vystupující v žánru storytellingu, stand-upu a slam poetry. Každý účinkující měl k sobě tlumočnici, která celé vystoupení překládala do znakového jazyka, aby si ho vychutnali slyšící i neslyšící diváci. Kulturní akci pořádala organizace Tichý svět v rámci kampaně Deafember, která se po celé září věnuje popularizaci světa neslyšících.

Prvního vystoupení se ujal storyteller Justin Svoboda, jenž divákům převyprávěl svou verzi stvoření světa, kde se zvířata baví na mejdanech. Po něm následoval Anatol Svahilec s rytmickým slamem o eskalátoru. Klokotání jezdících schodů s příchodem Terezy Bonaventurové vystřídal hluk železnice, neboť se humorným způsobem podělila s diváky o své zážitky s Českými drahami. Markéta Holá vyprávěla romantický příběh o lásce. Té se věnoval také básník a slamer Tim Postovit, jenž vyprávěl o nejednoduchých námluvách za dob starého Říma. Divákům představil také báseň Cesta k Česku pojednávající o jeho dětství. Večer uzavřel herec Jakub Žáček s komickým vystoupením v převleku za Charlieho Chaplina. Celým večerem ve znakovém jazyce provázel Matěj Čipera, který byl pro slyšící diváky doplňován mluveným slovem z reproduktorů. Jak se tlumočníkům překládají takto pestré texty, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru s tlumočnicí a ředitelkou Tichého světa Marií Horákovou.

Na Znak-up night jsou vystoupení doprovázena uměleckým tlumočením. V čem jako tlumočnice vnímáte hlavní rozdíl mezi konferenčním tlumočením a tlumočením uměleckým?

Oba typy tlumočení vyžadují pečlivou přípravu. Na konferenci jde především o zaměření se na obsah a přesný převod informací, musím rozumět odborným termínům a dané oblasti lidského poznání. U uměleckého tlumočení se snažím uchopit umělecký záměr. Primární funkcí uměleckého díla není předat informace, ale vyvolat estetický dojem, podívat se na určitou situaci z netradičního úhlu pohledu. Využívá se umělecká zkratka, situační humor apod. Příprava na tento druh tlumočení bývá časově náročnější, je třeba pochopit vnitřní konzistenci díla, co měl autor na mysli a čeho chtěl dosáhnout. V pří- padě Znak-upu to pro mě znamenalo přečíst si a opoznámkovat text. V jednom případě se doptat na detaily, u druhého autora se přímo sejít a celý text s ním projít, protože v něm bylo obsaženo mnoho skrytých významů. Pak se musím zamyslet, jak tento obsah předat neslyšícímu, jaké verbální i neverbální prostředky vybrat a použít, aby dílo vyvolalo stejný dojem jako u slyšícího diváka.

V uměleckém (divadelním) tlumočení existuje několik jeho typů. Který preferujete nejvíce?

V případě divadelního tlumočení záleží na konkrétním představení. Obecně preferuji stínové tlumočení, kdy má každý herec svého tlumočníka. Je to příjemné pro neslyšícího diváka, ale i pro tlumočníka, který se může vžít do jedné postavy a nemusí přepínat, což je opravdu velmi náročné a vysilující. Zajímavý typ tlumočení je i experimentální, tam je tlumočení de facto součástí představení. V případě uměleckého tlumočení písní a skladeb je dobré, aby tlumočník nestál někde stranou, ale aby se energie interpretů a tlumočníka sčítala a neslyšící tak mohl vnímat celou atmosféru.

Co pro vás bylo impulsem k tomu, zabývat se uměleckým tlumočením, a v čem dle vás tkví jeho krása?

Sama nad tím přemýšlím, jaký je důvod toho, že se pouštím do tlumočení něčeho tak neuchopitelného, jako je umění, zejména hudba. Možná je to fascinací krásnem a touhou předat něco hůře uchopitelného lidem, kteří by o to jinak byli ochuzeni. A možná, ve skrytu duše, je tam i přání zasít v nich semínko touhy vyjadřovat se tímto způsobem.

Znak-up night kombinuje více kulturních žánrů. Které interprety budete tlumočit? Musela jste vzhledem k odlišným žánrům měnit svůj přístup k tlumočení?

Na Znak-up night mi připadlo tlumočit stand-up Terezy Bonaventurové a slam poetry Tima Postovita. Oba dva byli nesmírně laskaví, nejenže mi vysvětlili vše, co mi nebylo jasné, oba mi své výstupy i nahráli, abych měla autentický zážitek a věděla, kde kromě slov přidávají pro vyvolání určitého dojmu i změnu tempa, sílu hlasu apod. V případě Terezy jde o komický výstup, vyvolání humoru často na základě hry se slovy, paradoxu, mnohavýznamovosti slov. Tlumočník tedy také musí přistoupit na daná pravidla a být součástí představení. Často se dostane kvůli peprným nebo kontroverzním tématům, užívaným v tomto žánru, do situací, kdy musí upozadit své ego a smířit se s tím, že teď prostě bavíme diváka.

V případě slam poetry a vystupujícího Tima jde u básně Cesta k Česku o velmi hlubokou osobní zpověď. Ta na základě spojení jen pár slov poodhaluje spletitou historii Ukrajiny, jeho rodiny i osobního života a zkušeností kombinovaných s aktuálními událostmi, které jeho dětství a dospívání doprovázely. K této básni jsem přistupovala s velkou úctou. Všechny překlady jsem konzultovala s neslyšícím kolegou Matějem Čiperou. Ptala jsem se ho třeba, jak mohou být jednotlivé symboly srozumitelné. Např. pojem Davidova hvězda jako vyjádření země Izrael jsem vyměnila za žlutou hvězdu, kterou nosili Židé povinně na svém oblečení, a pejzy.

Slam poetry neboli umělecké představení poezie není pro uživatele znakového jazyka příliš známý formát. Vzhledem k tomu, že se jedná o básně, lze báseň přetlumočit doslova? Co může divák od tlumočené poezie očekávat?

U překladu, navíc u překladu básně, je otázka, co znamená doslova. Postupuji tak, že uchopím autorovu myšlenku, co chtěl vyjádřit, jaké pocity vyvolat, a způsob, jakým je chtěl vyvolat. Pak hledám prostředky, jakými by to pravděpodobně vystihl autor, kdyby ve svém díle použil znakový jazyk. Nakonec už jen pevně věřím, že bude vystoupení pro všechny diváky autentickým zážitkem.