Ze života neslyšících orientačních běžců - mistrovství světa neslyšících ve Švédsku

Po celoroční přípravě se reprezentační tým neslyšících orientačních běžců vydal do Švédska na mistrovství světa neslyšících, které se konalo od 29. srpna do 5. září ve Stockholmu. Do Švédska se vydalo celkem šest závodníků s trenérem Adamem Hájkem.

TEXT: Jan Semerád, Adam Hájek, Kamil Klíma, Anna Pangrácová, Marie Pangrácová, Josef Procházka, Marek Spilka

FOTO: Kamil Klíma, Jannicke Kvitvaer, Marie Pangrácová, Jan Semerád, fotobanka

Na veteránský šampio nát se vydal Josef Procházka za SK SKIVELO Olomouc a v elitních kategori ích nás zastupovali Kamil Klíma, sestry Anna a Marie Pangráco vy, Jan Semerád a Marek Spilka. Tato pětice závodníků vyrazila společně s trenérem vypůjčenou dodávkou do Švédska již o týden dříve na připravené mapové soustředění. Jeho cílem bylo pomoci závodníkům zopakovat si vědomosti nabyté na květno vém soustředění poblíž Göte borgu a připravit se na švédské záludné a bažinaté terény. Ty jsou oproti našim velmi odlišné a kladou vysoké nároky na ma povou techniku a připravenost běžců. Adam na soustředění připravil celkem pět tréninků v lese, dva sprintové tréninky pro nás postavil jeden z nejlepších slyšících orientačních sprinterů – re prezentant Jakub Glonek, Adamův kamarád z oddílu OK Kamenice. Tréninky to byly náročné a nebyla při nich nouze o zážitky, na MS nás dobře připravily. Bohužel Hon za v průběhu soustředění onemocněl, části tréninků se tedy nezúčastnil a snažil se dát do začátku MS dohromady. K tomu si Mája Pangrácová ošklivě zvrtla kotník, a tak si i ona od pár tréninků dala oddech, aby mohla na MS předvést co nejlepší výkon. Během přípravného týdne se běžci vydali také na dva švédské ob lastní závody, aby nasáli atmosféru, okusili podmínky opravdových závodů a mohli se lépe při pravit na samotný průběh MS.

Po dobu soustředění i MS bydleli reprezentanti v krásném apartmánu ve městě Vallentuna, na soustředění si vařili sami, před MS pak z Česka přiletěla i kuchař ka Dana Šťastná, která zajišťovala veškerý servis, aby tak reprezentanti měli více času na regeneraci, odpočinek, rozbory postupů a přípravu na závody.

V tomto článku vám přinášíme autentické zá pisky reprezentantů z průběhu šampionátu, jen s minimálními úpravami. Na zápisech do deníku se podíleli zejména trenér Adam, šéfredaktor UNIE Hon za a Marek s Pepou. Svojí troškou přispěli také Kamil i Mája a Ája Pangrácovy. Deník začíná příletem Pepy, který se soustředění z časových důvodů nezúčastnil.

Týmové foto, zleva Marie Pangrácová, Jan Semerád, Marek Spilka, Kamil Klíma, Anna Pangrácová, Adam Hájek, Josef Procházka

Piknik po oblastním závodě ve Švédsku

ÚTERÝ 29. 8. – HONZA

V úterý dopoledne nás svojí přítomností potěšil Pepík, který se účastní MS veteránů, my ostatní běžíme elitní kategorie WM21. Dneska se toho moc nedělo, kromě toho, že odpoledne Adam s Márou vyrazili na schůzi s organizátory v hotelu ve Stockholmu ohledně sprintových závodů na MS. Schůze byla dlouhá a kluci se vrátili plní pozitivních i negativních dojmů a se spoustou informací. Večer jsme si pak projeli finální bulletin (dokument s informacemi o nadcházejícím závodě – pozn. red.) na sprinty a šli se do postelí psychicky připravit na zítřejší první oficiální závod MS.

STŘEDA 30. 8. – ADAM

Program na dnešní den byl: dopoledne sprintový model, odpoledne sprintový závod. Model jsme ale nakonec vynechali, protože jsme cítili, že nám to nic nedá. Před závodem nás čekal ještě zahajovací ceremoniál, focení a následně už vstup do karantény. Tam nás pořadatelé pěkně překvapili, protože karanténa byla rozdělena na muže a ženy a my nevěděli, jestli a jak můžeme vejít i do druhé části. No, naštěstí jsme pak v tělocvičně objevili spojující dveře a Adam tak mohl holkám aspoň předat startovní čísla a projet s nimi poslední info od pořadatelů.

Závod byl v zajímavém terénu domů a zahrad ve vnitroblocích. Bylo zde spoustu průchodů, ale také spoustu švábů (umělé překážky zakreslené na mapě – pozn. red.) Ti nebyli na mapě nakresleni moc výrazně, a tak se dali opravdu lehce přehlédnout. Vyhlášení se odložilo kvůli protestům po chybách organizátorů a proběhlo až ve čtvrtek po sprintových štafetách. Pořadí našich zůstalo nakonec beze změny.

Středa 30.8. – Marie Pangrácová na startu sprintu, za ní Marek Spilka

Středa 30.8. – Anna Pangrácová dobíhá do cíle

Středa 30.8. – Kamil Klíma na trati sprintu

ČTVRTEK 31. 8. – ADAM

Dnes odpoledne nás čekal závod super sprintových štafet. V noci se však ozýval kašel snad ze všech pokojů, a tak jsme na závod odjeli v redukovaném počtu – pouze závodníci Mára s Ájou, kteří spolu běželi ve dvojici, pak Pepa, který vyfasoval jednoho z ukrajinských veteránů, a jako podpora Adam s Kamilem.

Na místě si pro nás pořadatelé (ne)připravili ukázkovou předávku, ale naštěstí byl její princip tak jednoduchý, že nebylo moc co zkazit.

Poté jsme se vydali do „karantény“ a po chvíli čekání v karanténě už přišel na řadu hromadný start závodu.

Pořadí během závodu bylo až do posledních úseků hodně zamotané a došlo i na několik diskvalifikací vlastní vinou, jmenovitě se týkaly Maďarska na pátém úseku a Finska na prvním úseku. Pořadí na předních pozicích se na každém úseku měnilo a přelévalo mezi Litvou a Ukrajinou. Mára s Ájou se po většinu závodu drželi mezi 4. až 6. příčkou a nakonec ve velké konkurenci dosáhli na pěkné bramborové místo za Ukrajinou, Litvou a Švédskem. Za našimi borci skončili Turkové. Během závodu všem pracovaly nervy i z toho důvodu, že jsme si nebyli jistí, kdo přesně byl diskvalifikovaný a kdo ne. Maďarský závodník si dokonce velkou chybou zkrátil úsek o několik vynechaných kontrol a Áju hodně znervóz nilo, když přiběhl do cíle svého úseku před Márou, i když startoval několik minut za ním. Mezitím o umístění bojoval i Pepa, který byl diskvalifikován, ovšem chybou po řadatele – dostal prohozené mapy pro třetí a čtvrtý úsek. Vše se ale nakonec během vyhlášení vysvětlilo a Pepa se svým parťákem z Ukrajiny skončil na 2. místě.

Čtvrtek 31.8. – předávka sprintové štafety

PÁTEK 1. 9. – HONZA

V pátek už od rána poprchávalo a nás čekal modelový trénink v lese. Než jsme dojeli na místo, které bylo mimochodem až na druhé straně Stockholmu, tak se spustil pořádný slejvák. Do lesa jsme vyráželi někteří v bundách, někteří nalehko a někteří s deštníky. Někdo si trénink odběhl, někdo jen prošel a postupně jsme se všichni skrz naskrz promočení (kromě Honzy a Máji v bundičkách, ehm ehm) vrátili do dodávky. Adam s Kamilem se odpoledne obrnili trpělivostí a odhodláním a vyrazili na další organizační schůzku, tentokrát ohledně klasiky a krátké trati. Adam se občas nestačil divit všem zmatkům, ale snad se všechno podaří do zítra vyřešit. Mája s Ájou vyrazily s nimi, ale cestou se odpojily a navštívily své americké známé z Májina studijního pobytu ve Washingtonu. Kluci je pak po konci schůze vyzvedli, dali jsme si krátkou schůzi k lesním disciplínám a to už byla zase noc.

Pátek 1. 9. – před modelovým tréninkem v dešti

SOBOTA 2. 9. – PEPA

Sobota byla ve znamení královské disciplíny OB, a to longu. Cestu na shromaždiště nám zpestřila švédská policie. Dechová zkouška naštěstí OK, Honza až po chvíli pochopil, jak má do čidla dýchat. Aréna závodů v longu a middlu se nacházela poblíž sídla Stångberga. Naše závody byly spojeny s víkendovými závody stock holmské župy, a tak zde bylo asi 1000 závodníků. Kdo čekal klasickou českou arénu, tak musel být překvapen. Aréna byla vlastně v lese a kromě závodníků zde bylo hodně komárů. Mistrovské závody měly karanténu, veteraniáda ne. Les byl krásný, ale těžší než na modelu. Stavitel připravil na mistrovských tratích kličku v podobě motýlka (větvení trasy – pozn. red.), kterého všichni absolvovali stejně. Dnes to bylo o tom, kdo těch chyb udělá nejméně. Z holek se to povedlo Máje a brala krásné 5. místo. Škoda Ájina blackoutu v závěru, který ji připravil o velkou bednu. Kluci v těžší konkurenci srdnatě bojovali, ale na první desítku to bohužel nestačilo. Honza po nemoci jedenáctý, Mára s olověnýma nohama třináctý a Kamil se stejným závěrečným blackoutem jak Ája devatenáctý. Ve veteránské kategorii to cinklo, a tak zásluhou Pepy odvážíme zpět do Čech část lupu z třicetileté války. Po návratu na naše ubytování, obědě, relaxu a večeři následoval rozbor postupů a teoretická příprava na nedělní middle. Sportu zdar a OB zvlášť.

Sobota 2. 9. – Jan Semerád při doběhu do cíle klasiky

NEDĚLE 3. 9. – PEPA

Jelikož se všichni připravují na zítřejší štafety a já jen na odlet, rozhodl jsem se vytáhnout si kratší sirku a sepsat nedělní zážitky. Middle se běžel ze stejného shromaždiště jako long a v podstatě ve stejném lese. Koridory závodu jsme večer správně odhadli. Cesta autem proběhla tentokrát bez dechové vsuvky. Les byl moc hezký a postavit zde pěknou krátkou trať asi není tak těžký úkol. No a jak jsme dopadli? Asi nejlépe se podařil závod Áje a Honzovi (9. a 11. místo). Mája po velké chybě ztratila šanci na medaili a ve výsledcích ji najdeme na 11. pozici. Mára i Kamil se svými výkony také spokojeni nebyli, stačily jim na 20. (Mára) a 23. příčku (Kamil). No a já jsem i díky správnému výběru kategorie zkompletoval medailovou sbírku. Po závodě následoval oblíbený relax. K večeru pak holky Pangrácovy vy razily na schůzi ohledně dalšího rozvoje orientačního běhu neslyšících – bohužel stále nevíme, kdy a zda bude příští rok ME (ME bude v Rize v Lotyšsku – pozn. red.)

Sobota 2. 9. –Marek Spilka si kontroluje mapu po oražení kontroly

PONDĚLÍ 4. 9. – HONZA

Dneska nás čekal poslední den a chtěli jsme ve štafetách nechat všechno. Mája s Ájou bohužel neměly třetí holku do party a běžely mimo soutěž s veterány. Věděli jsme, že tenhle závod a terén bude hodně o běhu, hlavně si nesplést cestu a vyvarovat se chyb, které by nás stály zbytečné minutky. Klučičí štafetu nakonec Adam složil v nezvyklém pořadí Mára–Kamil–Honza, rozbíhačem jsem býval vždycky já. Mně se ve švédských lesích doteď dařilo nejlíp z kluků, i když jsem byl pořád ještě trošku nemocný. Naším cílem bylo umístit se do 5. místa, tzn. v polovině startovního pole, startovalo totiž 10 štafet. Mára v lese makal, ale nebylo to to pravé ořechové a předal Kamilovi na 7. místě. Ten umístění udržel, ale ztráta na 5. a 6. místo o pár dalších minutek narostla. Já vbíhal do lesa s tím, že musím máknout, abych nás vytáhl na lepší příčky. Fyzicky to pořád nebylo ono, ale mapově jsem se většinu závodu držel plánu, škoda přeběhnutí jedné kontroly. Tušil jsem, že Finy a Dány stahuju, ale nevě děl jsem o kolik, protože jsem celou dobu běžel sám. V cíli jsem zjistil, že mi chyběl už jen kousek a měl bych 6. místo na dohled. Po vyhlášení výsledků štafet následovala rozlučka a jeli jsme zpátky na ubytko, kde jsme se vrhli na balení a uklízení, protože zítra máme odjíždět v 6 ráno, abychom stihli trajekt z Trelleborgu.

Pondělí 4. 9. – start mužské štafety

Pondělí 4. 9. – předávka štafety třetímu úseku

ÚTERÝ 5. 9. – HONZA

Nevyspalí a rozespalí jsme se vykutáleli z postýlek do šerého rána, kopli jsme do sebe snídani a začali shánět a balit poslední maličkosti. Nakonec jsme vyjeli s desetiminu tovým zpožděním. Na cestě do Trelleborgu nás čekalo skoro 700 kilometrů švédskou krajinou, a jen co jsme se vymotali ze Stockholmu, tak už jsme uháněli švédskými lesy, abychom stihli trajekt, který měl odplouvat v 15 hodin odpoledne. Cesta ubíhala hladce, po třech hodinách jsem volant předal Márovi, ten si sfoukl svoji tradiční ho dinku a půl za volantem a pak se řízení ujmula Mája, zatímco Adam odpočíval s tím, že odřídí první úsek po vylodění v Německu. Když jsme dojeli k Trelleborgu, zjistili jsme, že nám do check inu zbývá asi 50 minut, a rozhodli jsme se zastavit u nedaleké „plážičky“, kde se někteří smočili ve vodě a ostatní si protahovali nohy před šestihodinovou cestou trajektem do Rostocku. Na trajektu jsme si všichni hodili nohy nahoru a vytasili Netflix na ukrácení dlouhé chvíle. Adam se mezitím odebral do hlubin spánku a šest hodin jsme ho neviděli. Dana se toulala někde po trajektu, Mája s Ájou po dvou hodinkách vyrazily na palubu ovívat se větříkem, chytat poslední bronz a sledovat západ slunce. My tři kluci jsme si mezitím dole dali k večeři skvělé hambáče.

V Rostocku jsme na poslední benzínové výpary dojeli na nejbližší pumpu, doplnili nádrž a s Adamem za volantem jsme vyrazili směr Praha, kam nám ještě zbývalo 600 kilometrů. V domácích postelích jsme byli kolem čtvrté až páté hodiny ranní, Adam odvezl auto k sobě domů a tím náš deníček končí, tak zase někdy příště.

Úterý 5. 9. – západ slunce se skvělým hamburgerem nás posilnil před závěrečným úsekem cesty

Úterý 5. 9. –na palubě trajektu