8 minute read

KERAMIKA: Oba se navzájem doplňujeme

TEXT: Eva Vavříková / FOTO: Eva Vavříková, archiv Martiny a Pavla Sudových

Pro vánoční díl rubriky Živíme se rukama jsem dostala krásný tip zaměřit se na výrobu keramiky. Při této příležitosti jsem vyzpovídala neslyšící manžele MARTINU a  PAVLA SUDOVÝCH žijící v obci Mukařov na Kolínsku. Martina s Pavlem mi povyprávěli nejen o své zajímavé práci s keramikou, ale také o svých představách o vlastní živnosti na plný úvazek. Na doporučení kolegyně z naší redakce jsem si udělala výlet na proslulé tradiční keramické trhy v Kostelci nad Černými lesy. A vskutku – výrobky z dílny šikovných umělců Sudových jsou opravdu krásné, velmi zdařilé a nápadité.

Začnu první otázkou: jak jste se oba ke keramice dostali?

M: Dostala jsem se k ní netradičním způsobem. Po studiu na střední zdravotnické škole jsem pracovala jako zubní technička. S keramikou jsem začala přibližně ve dvaadvaceti letech díky svému manželovi Pavlovi. Ten mi tenkrát po našem seznámení ukázal svoji vybavenou keramickou dílnu, kterou již v té době měl. Ponoukl mě k tomu, ať to zkusím... Začalo mě to hodně bavit a zajímat. Oba jsme se s velikým nadšením pustili do společné tvorby. Navíc jsem zjistila, že má práce s keramikou hodně společného s mojí profesí. Zubní technik je také ruční práce, která vyžaduje trpělivost a schopnost tvořit rukama, a podobné je to i u keramiky.

P: Moje cesta ke keramice započala po ukončení ZŠ u známého mých rodičů, který provozoval firmu na výrobu kachlových kamen na pražském Žižkově. Zde jsem formoval kachličky a gla(glazování je nanášení tenkých barevných skelných vrstev na povrch keramických výrobků – poz. red.). Současně jsem docházel do další firmy v Praze v Karlíně, ve které jsem se učil točit na hrnčířském kruhu. Obě práce jsem střídal. Takto jsem několik let získával praktické zkušenosti pod odborným vedením. Navíc jsem se rozhodl dálkově vystudovat obor umělecký keramik na uměleckořemeslné škole v Praze-Libni. Moji rodiče mi pomohli zařídit a vybavit moji první keramickou dílnu (i firmu) ve sklepě našeho rodinného domu. Netrvalo dlouho a seznámil jsem se s Martinou, které jsem svoji dílnu ukázal a začal s ní sdílet lásku ke keramice. (oba se usmívají)

A je to váš koníček, nebo hlavní zdroj příjmu?

M: O naše výrobky je veliký zájem, což jsme upřímně ani nečekali. Zatím je to koníček, který nás nesmírně baví a naplňuje. Vzhledem k tomu, že oba dojíždíme do zaměstnání (já pracuji na poloviční úvazek), nestíháme vyrábět tak rychle, jak bychom si představovali. Tvorba vyžaduje mnoho času. V této situaci není v našich silách poptávku uspokojovat rychleji, a proto bychom chtěli založit a rozjet firmu s tím, že bychom se věnovali pouze keramice. Rádi bychom do budoucna založili vlastní webové stránky s našimi výrobky, aby se nám to vyplatilo. Měli bychom na to větší prostor a snadněji vše zvládali. Dokážu si takovou budoucnost představit.

P: Ano, je to hobby, ke kterému jsme se moc rádi vrátili teprve v roce 2021. Asi je to pro všechny překvapení, návrat po tolika letech… Po naší svatbě byla Martina s dětmi na rodičovské dovolené. Na keramiku jsme už neměli čas. Také jsme se přestěhovali do Mukařova, já změnil zaměstnání, nejdřív jsem dělal automechanika v tatínkově servisu, později jsem pracoval v autodopravě. Mnoho let jsme neměli příležitost se ke keramice vrátit, i když jsme několikrát chtěli. Co přišel koronavirus a s ním omezení, začali jsme s Martinou o znovuobnovení keramiky intenzivněji přemýšlet. Zvažovali jsme, zda má smysl se v dnešní době do něčeho takového z hlediska finanční i časové náročnosti pouštět. Přiznám se, že jsem měl zpočátku obavy, jak to vůbec všechno půjde. Z Prahy jsme si nechali přivézt veškeré vybavení z mojí první keramické dílny, včetně vypalovací pece. Ta vážila 150 kg! Samozřejmě byly začátky s keramikou velmi těžké. Spousta našich výrobků prošla metodou pokus–omyl. Museli jsme hledat a zjišťovat, která keramická hlína nám vyhovuje. To samé u glazování, způsobu vypalování apod.

Co všechno vyrábíte?

M: Vyrábíme zejména užitkovou (vhodná pro potraviny, např. talíře, konvice, hrnky, džbány, formy na pečení, misky – pozn. red.) a zahradní keramiku (vhodná na venkovní použití, např. květináče, truhlíky, vázy, krmítka pro ptáčky nebo pítka – pozn. red.), často také dekorativní keramiku jako sošky, svícny a různé postavy či zvířátka dle období (Velikonoce, Vánoce, Halloween apod.).

Martino, na co se v keramice nejvíce zaměřuješ?

Ruční práce je moje srdeční záležitost. Nejraději si hraji s hlínou a zapojuji svoji fantazii, modeluji a tvořím rukama. Dříve jsem se hodně inspirovala v aplikaci Pinterest. Nyní ke mně nápady přicházejí samy, dokonce i v noci ve snech – láska ke keramice je tak silná, že se promítá i do mých snů. (smích)

A Pavle, kde ses ty v keramice nejvíce „našel“?

Nejvíce mě naplňuje práce na hrnčířském kruhu, která mě nejvíc baví. Tady mohu zeširoka uplatnit bohaté zkušenosti, které jsem získal z praxe, na střední umělecké škole a ve své první firmě. Martina mi musí často dávat za pravdu, když se v něčem zpočátku neshodneme. Nakonec sama zjistí, že jsem měl pravdu. (smích)

Jaké pomůcky používáte?

M: Základem je vypalovací pec, bez toho to nejde. Máme hrnčířský kruh, pomůcky, jako je válec, rukavice, nůž, různé škrabky, špachtle, štětce na nanášení glazur a další potřebné vybavení.

Jaké materiály při tvorbě svých výrobků používáte?

P: Pro výrobu používáme keramické hlíny, glazury (barvy), lepidla a provázky k upevnění nebo zavěšování. Hlíny se rozlišují podle teplot vypalování, barvy, druhů nebo chemického složení. Nakupujeme točírenskou (hrnčířskou) hlínu, modelovací hlínu na ruční práce a šamotovou hlínu (nemrznoucí, s obsahem písku, vhodná na venkovní keramiku). Dokonce jsme zjistili, že nedaleko od nás, v Úvalech, se nachází prodejna. Pro zajímavost: zkoušeli jsme hlíny s různými místy původu. Překvapilo nás, že hlína české výroby nám moc nevyhovuje, ale nejlépe se osvědčila hlína dovážená z Německa. Dále používáme tekuté glazury (připravené ihned k nabarvení keramiky, ale jsou dražší – pozn. red.) nebo práškové glazury (sypký barevný prášek se smíchá ve správném poměru s vodou – pozn. red.) Na dekoraci keramiky často používáme černý prášek z oxidu, tzv. burel. Barvíme s ním vypálenou keramiku, které dodává originální černohnědý vzhled. Ještě bych rád upozornil, že keramika, která přijde do styku s potravinami, nápoji a s našimi ústy, musí mít atest. To znamená, že máme povinnost naše výrobky podrobit pravidelným kontrolám ve zdravotním ústavu. Dostáváme osvědčení, že jsou výrobky zdravotně nezávadné a splňují výrobní požadavky. Například glazura nesmí obsahovat příměsi z olova a keramika musí být odolná vůči prasklinám či vysokým teplotám.

Popište nám pro představu, jak probíhá výroba zahradního trpaslíka.

M: Nejprve vymodeluji části těla trpaslíka: hlavu s kloboukem, nohy, ruce a tělo. Následně čekám cca 3–4 dny, až všechno důkladně oschne (hlína nesmí být vlhká), abych mohla části vložit do vypalovací pece. Tímto se spustí první výpal neboli přežah, který slouží k zpevnění výrobku před glazováním. Vypalování probíhá při teplotě 900 °C zpravidla celou noc. Poté je nutné nechat pec cca 24 hodin volně vychladnout a teprve pak vyndat keramiku ven. Jinak hrozí popálení kůže i popraskání výrobků z důvodu velkého rozdílu teplot. Poté na části trpaslíka nanesu glazuru, obarvím ho a nechám opět zaschnout. Dávám pozor, aby na spodcích nezůstaly zbytky barvy, které by se mohly na dně pece připálit (očistím je). V peci proběhne druhý výpal při 1140 °C. Po vychlazení všechny díly spojím dohromady pomocí provázků a drátků a trpaslík je hotov. Využívám také různé přírodní materiály. Zde se fantazii meze nekladou.

P: Je velmi důležité u hlíny různých druhů dodržet předepsanou teplotu během vypalování. V opačném případě keramika praská nebo se rozpadá. I příprava glazur se neobejde bez správného poměru vody a práškové barvy. Když dáváme s Martinou vypalovat naše výrobky do pece, snažíme se je sladit tak, aby různé typy hlíny snesly vypalování podle stanoveného rozmezí teplot.

Kde se o vás dozvíme a kde můžeme vaše výrobky koupit?

M: Naše výrobky můžete vidět na našich facebookových stránkách a kdykoliv po domluvě také osobně u nás v Mukařově, ukážeme vám všechno. Doporučujeme navštěvovat trhy i jarmarky, na nichž můžete vidět naši keramiku na vlastní oči a zažít jedinečnou atmosféru.

Vyrábíte také na zakázku? A jak to vypadá s letošními Vánoci?

P: Ano, o zakázky je zájem. Pravidelně dodáváme keramiku do obchůdku v Českém Krumlově a do zahradnictví Láz u Příbrami. Nedávno si nás vyžádala jedna restaurace, která chtěla nové hrnky, talířky a misky se svým logem. Také organizátoři klubu psů plemene boxer si u nás nechávají každoročně vyrábět poháry pro své soutěže. Co se týče Vánoc, již od září dostáváme na toto období hodně objednávek. Máme co dělat, abychom zájemce uspokojili. Pokud máte představu, co byste chtěli, a bude to možné, rádi vám zhotovíme keramiku na přání. Nebojte se nám s čímkoliv ozvat a domluvíme se.

Zmínili jste trhy a jarmarky. Jak často na nich svou keramiku nabízíte?

M: Poprvé jsme nabízeli naše výrobky na trhu v Mukařově před třemi lety s tím, že zkusíme, jaký to bude mít úspěch. A mělo. Pak jsme postupem času přidávali trhy v Kostelci nad Černými lesy, ve Štolmíři, Kolíně, v Českém Brodě… Letos jsme se účastnili pěti trhů. Moc se nám líbí, že si lidé mohou osobně výrobky prohlédnout i osahat, případně se poptat. Když se jim líbí, nakoupí si, míváme i vyprodáno. Další trhy nás ještě čekají a moc se těšíme.

Martino a Pavle, celá redakce UNIE vám děkuje za rozhovor a přeje vám mnoho úspěchů v podnikání s keramikou.

This article is from: