
3 minute read
Náhradní babička a dědeček
from UNIE 11-12/2023
by casopisunie
TEXT: Jana Nováková / FOTO: Pixabay.com
Jste senior a váháte nad využitím služby osobní asistence? Přečtěte si můj příběh!
Slyšela jsem o jednom zajímavém počinu pražského domova pro seniory. Vedení rozhodlo o uvolnění jednoho bytu ve svém areálu a nabídlo jej za zvýhodněnou cenu studentům.
Ti tak měli možnost levněji bydlet, na oplátku věnovali svůj volný čas seniorům. Už delší zkušenost s tímto soužitím ukazuje, že starší a mladší generace se můžou vzájemně obohatit.
Ti starší prý s mladšími mládnou a ti mladší zase mohou mít pocit, že jsou znovu na chvíli se svojí babičkou, se svým dědečkem.
Škoda že už nejsem studentkou, asi bych se přihlásila. Mám totiž zkušenost s doprovázením, s pomocí seniorům.
Jsem vděčná, že překonali své bariéry a „pustili“ mě k sobě, já na oplátku naslouchala jejich příběhům a pomohla, s čím potřebovali. Senioři jsou křehké, zranitelné, a přitom cenné bytosti, bez kterých bychom tu my mladší nebyli. A i když znají nejednu moudrost, nemohou ji předat – v mainstreamu, tedy dnes často v internetovém i televizním prostoru, jako by měli prostor jen ti mladí, úspěšní, draví, kteří umí především zaujmout, a už je jedno čím.
Když ale odhlédneme od internetů a vypneme televizi, podíváme se „naživo“ kolem sebe, uvidíme, kdo jde vedle nás po ulici, často to bývají ti starší z nás. A já myslím na to „své“ doprovázení, na tu svoji moudrost, kterou jsem od „svých“ seniorů dostala. Především na dvě věci:
Každá ženská uklízí především pro sebe. Tohle mně řekla tehdy téměř devadesátiletá Jiřinka a já málem spadla pod stůl. Cože? Tolik jsem se snažila, aby byla doma vzorně čistá kuchyň pro manžela, děti… Až za pár let jsem pochopila, že měla pravdu. Každá domácnost potřebuje řád a pořádek, to je pravda. Jenže lepší jsou drobky a pohoda, než věčný stres ze skvrn a věčně uspěchaná matka.
A druhá moudrost: spěchej pomalu. Ono opravdu není kam utíkat. Mnoho momentů a situací se opakuje. Všechno už tu jednou bylo. Lépe zvolnit, uvědomit si, že horká hlava je nejhorší rádce. Že některé problémy se vyřeší samy, ohladí je čas. A nejsem na to sama – můžu vždy zajít za někým starším, ke komu mám důvěru. S přibývajícími roky se člověk opravdu mění. Šediví, křehne, mění se chůze, těžkne tělo. Ale my mladší jsme tu od toho, abychom pomohli, učili se a naslouchali. Pokud tyhle řádky čte někdo, kdo by uvítal osobní asistenci, ale váhá nad tím, zda je dobrým nápadem „pustit si k sobě do domu cizího“, tak prosím, zkuste to. Třeba zrovna na vás čeká někdo z těch, s kým se budete cítit mladší.