Drahé čtenářky, drazí čtenáři, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících,
toto číslo je poslední ve starém grafickém kabátě, protože časopis UNIE čekají v průběhu příštího roku velké změny. Po mnoha letech spolupráce se loučíme s grafičkou časopisu Petrou Tůmovou a děkujeme jí za její fantazii, nápady, mnoho vydaných krásných čísel časopisu a za její práci. V redakčním týmu jsme dospěli k rozhodnutí, které nebylo lehké, ale cítili jsme, že časopis UNIE potřebuje osvěžení a čerstvý vítr. Nového grafika vám samozřejmě představíme a těšíme se na novou spolupráci.
Uplynulé měsíce byly opět nabité akcemi. Jednou z nich je tradiční divadelní přehlídka pořádaná Českou unií neslyšících, tj. Mluvící ruce, které letos proběhly pod taktovkou nového organizačního týmu. Z letošního ročníku v časopisu najdete opravdu velké množství obsahu, reportáží a rozhovorů. Mluvící ruce letos navazují na ZnakoFest, z něhož vám přinese reportáž naše redaktorka Iva. Po menší odmlce opět nakoukneme do života neslyšících v zahraničí a nahlédneme i pod vařečku neslyšícího kuchaře Michaela Veselého v rubrice Živíme se rukama. Nejen seniorům ukážeme, jak se ubránit podvodům, a všem čtenářům bychom rádi představili novou minirubriku o nebezpečných látkách a potravinách, které nás obklopují. V tomto čísle začneme energetickými nápoji a kratomem. Příběh na pokračování se blíží ke konci, ale ještě se s ním neloučíme a na závěr jsme vyzpovídali organizátora a účastnici letošního MS neslyšících v beachvolejbalu, které se konalo v Praze.
Roční tištěné předplatné: 259 Kč včetně poštovného
Kontakt: redakce@cun.cz
Omlouváme se organizátorům letního tábora Naděje Neslyšících za mylnou informaci, tábora se účastnilo 40 dětí a vedoucích, ne 40 dětí a jejich rodičů.
V časopise UNIE najdete dva typy QR kódů. QR kódy s logem UNIE obsahují odkaz na video na YouTube, kde najdete vybraný článek nebo informace přeložené do českého znakového jazyka. QR kódy s černou ikonou obsahují externí odkazy na další zajímavé informace, o které se chtějí naši redaktoři podělit se čtenáři. Za obsah externích odkazů nenese redakce UNIE žádnou zodpovědnost. Vysvětlení, jak QR kódy fungují, najdete zde:
1. Ve svém mobilu otevřete aplikaci fotoaparátu
2. Namiřte kameru telefonu na QR kód, který chcete oskenovat
Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:
REDAKCE
/zleva/ Anna Pulkrabová, Jan Semerád, Ivana Hay Tetauerová, Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Eva Vavříková, Jan Panský, Jan Šimůnek, Aneta Braunová, Barbora Flusserová, Eva Kastnerová, Martin Jarůšek, Mirka Kvasničková, Kateřina Hrabětová
3. Klikněte na vyskakovací okno, které se v aplikaci fotoaparátu objeví
4. Prohlížejte si zobrazený obsah
UNIE • 11–12/2024, ročník XXVIII
ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Anna Pulkrabová šéfredaktor: Jan Semerád zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Jan Panský, Eva Vavříková, Barbora Flusserová, Mirka Kvasničková tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Braunová, Eva Kastnerová, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek jazyková korektura: Kateřina Hrabětová titulní strana: Jan Crkovský zadní strana: Jan Crkovský, Veronika Bočková, Ivana Hay Tetauerová grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987
SSN (print) 2464 7705 • ISSN (online) 2464 7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Vydáno za podpory:
Oslava 30 let ČUN Kroměříž
TEXT A FOTO: Martina Latíková
Pamatujete si ještě na rok 1994, kdy se mezi námi objevil pan prezident Buberle a společně s manželi Hadlovými jsme slavnostně otevřeli dveře našeho klubu? Tehdy jsme ještě netušili, kolik zábavy, přátelství a dobrodružství nás čeká. Od té doby jsme prošli mnoha změnami, jako chameleon jsme měnili barvy a jména. Z České unie neslyšících
Výlet na zámek Kynžvart: Deštivý
TEXT A FOTO: Pavlína Kašperková
Dne 9. září 2024 se uskutečnil výlet neslyšících na zámek Kynžvart, který i přes nepřízeň počasí přinesl spoustu radosti a zajímavých zážitků.
Ačkoliv nás ráno uvítalo deštěm, který padal doslova jako z konve, nezabránilo nám to prožít skvělý den. Cestou na zámek jsme bohužel čelili menší technické komplikaci – prasklo sklo u dveří autobusu. Naštěstí řidič situaci zvládl s nadhledem a pohotově okno oblepil fólií. I přes vytrvalý déšť nás bezpečně dopravil na místo, za což mu patří velká pochvala. V našich očích se stal hrdinou dne.
Zámek Kynžvart nás přivítal nejen svou okázalou architekturou, ale také bohatou sbírkou artefaktů a zajímavých historek. Zámek sloužil jako reprezentační sídlo známého rakouského politika a kancléře K. V. Metternicha. Mezi nejzajímavější exponáty patří umyvadlo, ve kterém si údajně myl ruce sám Napoleon Bonaparte.
Vstup na zámek nám zajistila Ing. Líkařová z NRZP, za což jí patří velké poděkování. Součástí programu byl nejen vynikající oběd, ale i chutné občerstvení, které bylo zajištěno v rámci projektu BYCZ 01-072 „Stavba mostů“.
Navzdory deštivému počasí byl výlet plný smíchu, objevování a nových zážitků.
jsme se stali Českomoravskou unií neslyšících, s novou Českou unií neslyšících jsme získali centrum sociálních služeb, a dokonce i nové sídlo. Přesto, ať už jsme se jmenovali jakkoli a sídlili kdekoli, naše srdce vždy bilo do jednoho rytmu – pro radost, přátelství a podporu neslyšících. Letos jsme oslavili úžasných 30 let, plných společných zážitků, výletů a vtipných historek. Ačkoli se naše sídlo změnilo, naše srdce zůstalo stále stejné – plné radosti a nadšení pro život! Při vzpomínce na všechny ty roky se nám vybaví nespočet zábavných příhod, které by stěny naší pobočky mohly vyprávět ještě dlouho.
Zároveň bychom chtěli vyjádřit naši upřímnou vděčnost a velké díky společnosti Dési za neocenitelný sponzorský dar v podobě cateringu na oslavě 30. výročí naší pobočky v Kroměříži. I přes nepříznivé počasí jsme se mohli společně radovat z úspěšných let naší klubové činnosti. Děkujeme všem našim klientům za jejich dlouhodobou věrnost a aktivní účast na projektu Zdravá záda, který byl podpořen Zlínským krajem. Jsme nesmírně rádi, že jsme mohli potěšit naše klienty dárkovými balíčky od firem Alpa a Vitar. Vaše podpora nám dodává sílu do dalších let.
Ve dnech 3.–10. 8. 2024 se konal psychorehabilitační pobyt v Teplicích v Ústeckém kraji. Ubytování pro 12 účastníků bylo zajištěno v hotelu Richmond, který leží v centru teplických lázní. Účastníci tak měli vše na dosah: lázeňské domy, krásné parky, vodotrysky, zastávku městské dopravy, restaurace, kavárny i obchodní centra.
Po příjezdu a ubytování jsme se vydali na společný oběd do Restaurace Krušnohorský Maskaron. Zde proběhlo vzájemné seznámení a naplánování turistických cílů. Následovala společná procházka městem, při níž jsem účastníkům pobytu ukázala důležité orientační body v blízkém okolí ubytování.
Někteří po procházce zůstali na Zámeckém náměstí na akci „Teplický festival vína 2024“. S ostatními jsme navštívili termální lázně Thermalium. Poté jsme se všichni znovu sešli na Zámeckém náměstí a společně si užívali příjemnou atmosféru festivalu.
V neděli jsme se vydali pěšky do Botanické zahrady Teplice. Cestou jsem účastníkům pobytu ukázala další pěkná místa – Císařské lázně, Obchodní akademii Teplice a vyhlídku u ní, Kamenné lázně, Šanovský park. Odpoledne jsem se zájemci navštívila pravidelnou nedělní akci u Zahradního domu, které se říká Malá Paříž.
Následující den jsme autobusem vyjeli na Komáří vížku, kde jsme si užili krásných panoramatických výhledů. Zpět do Krupky jeli někteří účastníci osobní visutou lanovou dráhou, která je od roku 2013 chráněna jako kulturní památka České republiky.
V úterý jsme cestovali vlakem do Ústí nad Labem, kde jsme vyjeli lanovou dráhou na Větruši (nepřehlédnutelnou dominantu města). Opět nás čekaly nádherné výhledy na samotné město, řeku Labe, České středohoří a Krušné hory. Kdo zvládl zdolat schody na vyhlídkovou věž, byl učarován ještě více. Pobavit jsme se mohli v přírodním a zrcadlovém bludišti.
Na středu byla domluvena soukromá prohlídka hradu Doubravka. Po příjezdu zpět na Zámecké náměstí jsem se zájemci šla objevovat další pěkná místa lázeňského města Teplice – Pravřídlo, zámeckou zahradu v anglickém stylu s rybníky a s řadou novodobých i historických staveb. Horní rybník je osazen vodotryskem, v jeho blízkosti stojí Apollonův chrámek, dřevěný Labutí domek a minizoo.
Ve čtvrtek jsme se po příjezdu vlakem do Mostu dopravili ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je unikátní církevní a zároveň technickou památkou, která byla v roce 1975 přemístěna z oblasti těžby hnědého uhlí do severní části města. Po prohlídce jsme se vydali k jezeru Most na Olympijský festival. Bohužel nás zastihl vydatný déšť a bylo nutné změnit plány. V Klubu neslyšících (SNN Most) mi vyšli ochotně vstříc a mohli jsme přijít na návštěvu dříve, než bylo původně domluveno. Bylo to velmi milé setkání.
V pátek nás čekala procházka Letenským parkem. Rozhledna Hrádek Letná vypadá jako z nějaké pohádky a nabízí výhledy na město Teplice, hrad Doubravku, Krušné hory a České středohoří.
Odpoledne jsem se zájemci navštívila AGC Arénu Na Stínadlech, kde nám byla umožněna účast na tréninku domácího klubu FK Teplice.
Účastníci pobytu se sice do Teplic sjeli z různých míst, ale vytvořili zde bezva partu. V Teplicích se jim líbilo a mají zájem poznat příští rok další turistické destinace ve městě a jeho okolí. Já si mohu jen přát, aby se do tohoto krásného města sjela opět tak příjemná parta lidí a společně jsme si pobyt užili.
Září v ČUN Brno
Dne 5. září 2024 se v Brně konala akce zaměřená na osvětu a prezentaci různých organizací. Naše organizace ČUN Brno se jí zúčastnila a propagovala kurzy českého znakového jazyka a sociální aktivizační služby. Návštěvníci měli možnost seznámit se s našimi aktivitami a službami, které podporují integraci neslyšících do společnosti. Počasí nám přálo a akce se setkala s velkým zájmem, za což jsme velmi vděční. Těšíme se na další ročník.
Další akcí byl kurz první pomoci pro děti, v němž jsme se zaměřili na praktické dovednosti a znalosti, jak správně reagovat v krizových situacích. Účastníci se seznámili s aplikací ZÁCHRANKA a naučili se, jak zacházet s novorozenci, dětmi i dospělými při různých úrazech. Aplikaci ZÁCHRANKA určitě doporučujeme všem. Kurz měl pozitivní ohlas, a proto plánujeme podobné akce i v budoucnu. Jsme rádi, že můžeme vzdělávat naše klienty a připravovat je na možné krizové situace.
Poznávejme krásy ČR – Petřín a Bílá hora
TEXT A FOTO: Laděna Půlpánová
Ve čtvrtek 5. září se v rámci projektu „Poznávejme krásy ČR“ konala prohlídka pražského Petřína, jež byla podpořena Ministerstvem kultury. Díky této finanční podpoře jsme měli k dispozici průvodce Tomáše Vlčka a tlumočnici Gábinu Houdkovou.
Průvodce Tomáš nás provázel historií Petřína a jeho okolí. Dozvěděli jsme se například o původu Hladové zdi, historii kostela či bludiště a o obnovení historického kolotoče, který
jsme si mohli po 200 letech znovu vyzkoušet. Jízda na kolotoči nám připomněla dětství a byla jedním z nejpříjemnějších momentů dne.
Celá přednáška byla velmi zajímavá a poutavá, všichni jsme si akci opravdu užili.
V rámci stejného projektu proběhla 6. října i další akce, jíž nás opět provázel Tomáš Vlček. Tentokrát přednášel o historii bitvy na Bílé hoře a navštívili jsme také kostel. Tlumočení zajišťovala Daniela Nováková. Tato událost přilákala více neslyšících návštěvníků, kteří se s velkým zájmem dozvěděli o významné historické události.
TEXTA FOTO: Eva Slezáková
Úspěšné Slavnosti v Zahradní pro neslyšící a jejich přátele
TEXT A FOTO: Michaela Šporerová
V sobotu 24. září se od 14:00 konala akce s názvem „Slavnosti v Zahradní“, která byla určena pro neslyšící a jejich přátele. Tuto vydařenou událost jsme uspořádali ve spolupráci s CZPLK a Tichým světem.
Přestože počasí nás ze začátku trochu potrápilo mírným deštěm, později se ukázalo i sluníčko, což přilákalo velké množství návštěvníků. Program byl pestrý a nabídl zábavu pro všechny věkové kategorie.
Hlavní body programu zahrnovaly zajímavý storytelling, vystoupení mažoretek z Nové Vsi, oblíbené opékání buřtů a na závěr tombolu s lákavými cenami. V tombole mohli účastníci vyhrát atraktivní ceny, jako například poukaz na focení, dárky pro nejmenší nebo vůně pro muže i ženy.
Pro návštěvníky bylo připraveno menší občerstvení, které přispělo k příjemné atmosféře celé akce. Zvláště potěšující
Kurz pracovníka v sociálních službách v ČUN Praha
V rámci zvyšování profesní kvalifikace pracovníků ČUN se ve dnech 5. 9. – 16. 10. 2024 konal Kurz pracovníka v sociálních službách od společnosti MAVO s. r. o. Tohoto kurzu se účastnili Bc. Veronika Bočková, Jan Crkovský, Mgr. Iveta Černá, Laděna Půlpánová, Bc. Anna Pangrácová, Eva Sattler, MgA. Věra Sagulová, Mgr. Petra Slánská Bímová. Všichni úspěšně kurz dokončili a splňují nyní požadavky zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. pro výkon svojí profese. Na kurzu bylo pro neslyšící kolegy a kolegyně zajištěno tlumočení do českého znakového jazyka z Tlumočnické služby ČUN pro Prahu a Středočeský kraj.
Projekt Zdravá záda v Kroměříži
bylo vidět, jak se na slavnostech bavily i ty nejmenší děti. Celkově lze říci, že „Slavnosti v Zahradní“ byly velmi vydařenou akcí, která spojila neslyšící komunitu a jejich přátele v příjemném prostředí a za doprovodu bohatého programu. Těšíme se v budoucnu na další podobné události!
TEXT A FOTO: Mgr. Martina Kronusová
TEXT A FOTO: Martina Latíková
Spolupráce s fotbalovým trenérem Markem Zdráhalem a fyzioterapeutem Ing. Vladimírem Dudou v rámci projektu Zdravá záda, podpořeného Zlínským krajem, přinesla skvělé výsledky. Pět lekcí zaměřené na anatomii, funkci a prevenci bolesti zad, doplněné praktickými cvičeními, naučily účastníky, jak pečovat o svá záda a předcházet tak bolestivým problémům. Zpětná vazba od účastníků byla velmi pozitivní, což nás utvrzuje v tom, že projekt byl přínosný. Díky odborným znalostem našich lektorů a finanční podpoře Zlínského kraje jsme vytvořili program, který nejenže zlepšil fyzickou kondici účastníků, ale také přispěl ke zvýšení jejich povědomí o důležitosti správného pohybu. Děkujeme také firmám Alpa a Vitar za dárkové balíčky, které byly pro účastníky příjemným překvapením a motivací k dalšímu cvičení.
TEXT: Eva Vavříková, Klára Zaoralová FOTO: Jan Crkovský
Mluv í cí ruce
TLUMOČNÍCI: Kateřina Červinková Houšková a Roman Vránek
SIMULTÁNNÍ PŘEPIS: Tomáš Portych
SPONZOŘI: Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 1, Městská divadla pražská, nakladatelství Pikola, nakladatelství Artur, Presco group a. s., Květiny Za oponou, Fresh Crocodille Sandwiches
V neděli 13. 10. 2024 se v pražském divadle Rokoko konala celonárodní divadelní přehlídka tvorby neslyšících Mluvící ruce míří ke hvězdám. 27. ročník tradičně organizovala Česká unie neslyšících a na přípravě se podílely týmy Weblíčka, Minirozhovorů, redakce UNIE a CSS ČUN Praha SAS. Každoroční kulturní událost zaměřenou především na dospělé publikum letos organizátoři nově obohatili také o představení pro děti. Malí i velcí neslyšící umělci slavili mezi diváky ve vyprodaném divadle veliký úspěch. Naše redakce se přehlídky také zúčastnila a přináší vám reportáž doplněnou fotografiemi z vystoupení, anketou s diváky a rozhovory s hlavní koordinátorkou, neslyšící Marií Basovníkovou a s neslyšícím francouzským umělcem Erwanem Nomadem.
Neslyšící moderátoři Markéta Spilková a Alan Ptáček v zábavném převleku zahájili ve 14 hodin první část přehlídky, která byla vyhrazena zejména pro děti. Nejprve se malých diváků zeptali, jak se v českém znakovém jazyce znakují „Mluvící ruce“. Děti jim s velkou radostí pomohly znak ukázat. A radost dětských návštěvníků pokračovala i nadále, neboť následovalo první alternativní představení s názvem Barevný svět kolem nás.
VĚRKA A ROŠŤÁCI: BAREVNÝ SVĚT KOLEM NÁS
Krásně barevně sladěné představení s neslyšícími dětmi vedla zkušená neslyšící umělkyně Věra Sagulová. Každé dítě mávalo šátkem vybrané barvy a zároveň umělecky tuto barvu ztvárnilo. Modrá jako voda, oranžová jako liška, růžová či fialová jako květinky, zelená jako koruny stromů, bílá jako vítr, šedá jako mraky a žlutá jako slunce. Nakonec se vše spojilo v jeden barevný svět.
JUSANE: STROM
Talentované neslyšící mladé dívky Aneta
Mašláňová a Justýna Chalupová utvořily duo JUSANE a pod vedením
Zuzany Hájkové přednesly v českém znakovém jazyce poezii s názvem Strom Pojednávala o stromu, který se staral o jednu školačku a chránil školu před nepříznivým počasím.
ZLATUŠE
KURCOVÁ: KOUZELNÝ CYLINDR
Známá neslyšící herečka pobavila malé i velké diváky svým velmi zdařilým pantomimickým vystoupením o kouzelném cylindru. Představovala líného klauna, který s pomocí cylindru komunikoval s koštětem. Scénka byla doplněna o veselé a vtipné momenty.
DIVADELNÍ SPOLEK OUKEJ!: Z POHÁDKY DO POHÁDKY Neslyšící umělkyně Veronika Slámová a Dagmar Máliková připravily interaktivní divadlo, které se velmi líbilo jak dětem, tak i dospělým. Herečky předvedly pohádku o princezně, princi a drakovi a během vystoupení zároveň s dětmi komunikovaly a zapojovaly je. Publikum zhlédlo prvky pohybového divadla ve spojení s českým znakovým jazykem, doprovázeného živou hudbou a zvukovými efekty.
Po této první části Mluvících rukou následovala dvacetiminutová přestávka. Během ní mohli rodiče odvést své děti do divadelní kavárny. Tam se o jejich ratolesti nadále postarali skauti z neslyšícího oddílu Potkani, kteří pro ně nachystali různé hry a další zábavu.
V druhé části přehlídky moderátoři, nyní již ve společenském oděvu, v rychlosti připomněli dřívější dobu bez mobilů, kdy se neslyšící setkávali osobně v daleko větší míře. Pořádala se spousta vystoupení, bylo to období rozvoje kultury a umění. V dnešní době je i kvůli moderním technologiím mezi neslyšícími cítit menší zájem o akce. Organizátoři Mluvících rukou doufají v návrat a nárůst zájemců o kulturu Neslyšících – jak herců, tak i diváků. Moderátoři též vyjádřili přání, aby se divadelní tvorba Neslyšících umělců i nadále úspěšně rozvíjela a udržovala.
SAMUEL PAVELKA: ELEKTRICKÝ
TLUMOČNÍK
Umělecký projev ve stylu Visual Vernacular (VV) o elektrickém tlumočníkovi. Neslyšící umělec
Samuel Pavelka předvedl, jak by mohl v budoucnu vypadat naprogramovaný tlumočník, který se vymkne kontrole a způsobí neštěstí.
KOPO: JIN JANG
Neslyšící absolventky JAMU Michaela Kosiecová a Daniela Hyklová předvedly na prknech divadla krásný výkon v žánru storytellingu. Černo-bílé duo ukázalo různé protiklady (např. láska–nenávist, zdraví–nemoc apod.), které se spojují a udržují rovnováhu v životě.
NEPANTO – PSN PRAHA: O HVĚZDÁCH
Úspěšný dlouholetý pantomimický soubor NEPANTO, jehož historie sahá až do roku 1973 a jenž se skládá z členů rodiny Půlpánových, odehrál působivé vystoupení o hvězdách i měsíci.
ERWAN NOMAD: ONE LIFE (v překladu Jeden život) Zahraniční neslyšící umělec z Francie Erwan Nomad ve svém projevu ve Visual Vernacular (VV) ztvárnil příběh jednoho života, od narození až po smrt.
ERWAN NOMAD: THE HIROSHIMA TREE (v překladu Strom Hirošimy) Francouzský umělec svým vystoupením ve stylu Visual Vernacular (VV) nastínil život jednoho dlouhověkého stromu v japonské Hirošimě, kde v roce 1945 vybuchla atomová bomba. Po mnoha letech strom opět ožil.
KAMIL PANSKÝ (DEAFBOYS): ART KLIK! Znovuzrozený neslyšící umělec Kamil vykouzlil svýma rukama tři krátké příběhy na motivy televizních pořadů, které měly otevřený konec. Poté vyzval tři diváky, aby příběhy dovyprávěli do konce.
DIVADELNÍ SPOLEK OUKEJ!: O KOBLÍŽKOVI – KONKURZ
Interaktivní divadelní představení neslyšících hereček Veroniky Slámové a Dagmar Málikové publikum velmi bavilo. Umělkyně náhodně vybíraly a hledaly mezi diváky „talenty“ pro konkurz do hry. Vybraní diváci scénku vtipně doplňovali v roli kameramana a osvětlovače.
„Neslyšící potřebují kulturu
Divadelní přehlídka Mluvící ruce je již úspěšně za námi. Naše redaktorky položily několik otázek koordinátorce Mluvících rukou
MARII BASOVNÍKOVÉ , která se s nimi podělila o svůj pohled na divadlo pro neslyšící.
Proč ses ujala letošních Mluvících rukou?
Mluvící ruce mě provázejí již dlouho: od mala jsem tam vystupovala a mám zkušenosti i s jejich moderováním. Díky tomu jsem vnímala, jak se divadlo přestávalo rozvíjet a v posledních letech se nedokázalo přizpůsobit moderní době. Přetrvával v něm starý systém, zmenšoval se zájem umělců o vystoupení, bylo to vlastně pořád stejné. A diváků bylo každým rokem méně a méně… Cítila jsem, že Mluvící ruce potřebují změnu. Miluji umění a velmi ráda se zapojuji do akcí spojených s uměním. Představa řídit divadlo se mi líbila. Zkusila jsem Martinu Novákovi nabídnout spolupráci a on s tím souhlasil.
Loni jsem se Mluvících rukou účastnila jako divák. Sledovala jsem jejich průběh a vyptávala jsem se ostatních diváků a vystupujících na jejich dojmy. Sbírala jsem informace a přemýšlela, co by bylo potřeba vylepšit. Určila jsem si dva body, kterých jsem se chtěla držet. Prvním bodem bylo připravit představení pro děti a pro dospělé zvlášť. Aby měli všichni opravdu co nejhezčí prožitky z vystoupení, zařídili jsme dět-
TEXT: Eva Vavříková, Klára Zaoralová / FOTO: Jan Crkovský
ský hlídací koutek. Rodiče si tak mohli v klidu užít zbytek představení a nemuseli s dětmi odcházet domů. Druhý bod se zaměřoval na celkovou změnu systému – vedle pantomimy nebo zpěvu jsem chtěla program zpestřit i o nabídku různých uměleckých žánrů, jako je Visual Vernacular, storytelling nebo poezie.
Jaké máš vize do budoucna?
Moje vize je udržení Mluvících rukou do dalších let. U nás v ČR divadlo, jak si jej představuji, téměř neexistuje. Nemyslím tím festivaly nebo benefiční koncerty, ale opravdové divadlo se vším všudy pro neslyšící umělce, kteří by se mohli rozvíjet. Vidím, že čekají na další příležitosti, kterých se jim moc nedostává. Vystupující skrze umění předávají divákům prožitky a diváci získávají kulturní obohacení. V životě je potřeba kultura a umění. I neslyšící komunita potřebuje kulturu a umělecké zážitky, bez nich by se nerozvíjela. Toto přináší právě divadlo.
ANKETA: JAKÉ JSOU DOJMY DOSPĚLÝCH DIVÁKŮ Z LETOŠNÍHO ROČNÍKU MLUVÍCÍCH RUKOU?
1. Byl podle vás letošní ročník Mluvících rukou oproti loňskému v něčem jiný? 2. Co se vám během dnešního večera nejvíce líbilo?
EVA KULDA
1. Oceňuji, že si letos pořadatelé Mluvících rukou dali záležet na jejich propagaci v médiích. Mnoho zájemců se o akci mohlo dozvědět díky propagačním videím či příspěvkům na facebooku. To vnímám jako úspěch, ve výsledku tak přišlo mnohem více lidí než vloni.
2. Jsem nadšená z šikovných dětí, které zde vystupovaly. Díky Mluvícím rukám mohou nadále svůj talent rozvíjet. Doufám, že z nich jednou budou hvězdy v oblasti umění, a přeji si, aby Mluvící ruce pokračovaly i nadále. (úsměv)
OTÍLIA JASSUŠOVÁ
1. Atmosféra na Mluvících rukou byla letos úžasná. Oproti loňskému ročníku přišlo opravdu hodně diváků.
2. Nejvíc se mi líbilo vystoupení francouzského neslyšícího umělce Erwana Nomada, byl to pro mě kulturní zážitek.
MARIAN TOMICA
1. Rozdíl vidím v organizaci letošních Mluvících rukou – organizátoři se více zaměřili na děti, což bylo skvělé a obohacující. Například bylo během
a umění“
Jaké jsou tvé dojmy z letošních Mluvících rukou? Co se podle tebe podařilo a co bylo náročné? Přišli jste na něco, co by bylo dobré do budoucna vylepšit?
Letošní ročník mi dal velkou sílu a energii nadále v kultuře pokračovat. Potvrdilo se mi, že se to vyplácí a že to má smysl. Získala jsem nové zkušenosti s organizací, prací v týmu, s dobrovolníky, vystupujícími, tlumočníky, přepisovateli i s diváky. V nejbližší době se s naším týmem chystám na zpracování zpětné vazby. Proto zatím ještě nedokážu říct, co se povedlo a co ne, na hodnocení je ještě brzy. Díky zpětné vazbě se dozvím, co se podařilo a co je dobré změnit.
Neměli jsme přístup do systému vstupenek a tak jsme až na místě zjistili, že dětských diváků bylo mnohem více, než jsme čekali. Nevěděli jsme, kolik lístků bylo prodáno jen na dětskou část přehlídky a kolik na celou délku. Příště ještě zkusíme zavést, že půjde koupit lístek i jen na druhou část přehlídky na volná místa po dětech, které odejdou po první části.
Náročná byla příprava materiálů pro tlumočení, protože mnozí umělci mají svůj navyklý styl přípravy, který ale ne vždy je vhodný pro přípravu tlumočníků. Některá představení měla navíc improvizační charakter.
Důležité pro mě je, že neslyšící organizátoři bez potíží zvládli s přítomností tlumočníků zajistit se slyšícími pracovníky průběh představení, např. osvětlení nebo hudbu. Moc všem děkuji za spolupráci, velmi si toho cením a mám velikou radost, že se Mluvící ruce uskutečnily.
druhé části přehlídky pro dospělé v dětském koutku zajištěno hlídání s programem pro děti.
2. Užil jsem si všechna představení, pro mne jako pro diváka to byl příjemný program. Děti, které si zahrály na pódiu, byly opravdu šikovné.
ANKETA: DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ OČIMA DĚTÍ
Které vystoupení se ti nejvíc líbilo?
JÓB A LOT
(dvojčata, 11 let)
Oba: Nejvíc se nám líbilo představení od JUSANE, byli jsme nadšení.
Lot: Užil jsem si také poslední vystoupení Z pohádky do pohádky
TEREZKA (8 let)
Všechny pohádky se mi líbily, ale nejlepší bylo podle mě první představení Rošťáků s barvami.
TOBÍK (5 let)
Divadlo se mi moc líbilo. Prima bylo představení Z pohádky do pohádky
DOROTKA (11 let)
Nejvíc se mi líbilo vystoupení O hvězdách se stříbrným měsíčkem a hvězdou od NEPANTO.
Jak se z Erwana stal Nomád: UMĚNÍ NA CESTÁCH
Erwan Cifra alias ERWAN NOMAD je neslyšící Francouz, jehož domovem, když zrovna není na cestách, je francouzské město Montpellier. V České republice letos rozhodně nebyl poprvé. Naposledy Prahu navštívil jako lektor víkendového workshopu na téma Visual Vernacular (VV), který se konal v rámci aktivit Znakovárny v roce 2020 (psali jsme v UNII č. 11–12/2020 – pozn. red.). Když organizátoři připravovali letošní ročník Mluvících rukou, hledali zahraniční hvězdu, která by tradičně na závěr doplnila repertoár domácích vystupujících. Doporučila jsem jim Erwana, protože to k nám nemá daleko a za ty čtyři roky se ve svém umění vypracoval ještě výše. Nakonec k nám skutečně dorazil, i když to byl příjezd poněkud dramatický. Jeho vystoupení bylo třešničkou na dortu celého večera. Po vystoupení jsem s ním udělala rozhovor.
TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Ivana Hay Tetauerová, Jan Crkovský
Erwane, když jsme se viděli naposledy, vystupoval jsi pod jménem Erwan Cifra. Nyní se prezentuješ jako Erwan Nomad – co tě k této změně vedlo?
Je to docela jednoduché… (smích) Velmi rád cestuji a baví mě poznávat nová místa a lidi. Můj pracovní styl to vlastně i vyžaduje, žiji tedy v podstatě jako nomád. Jednou jsem si to slovo „Nomad“ dal na facebook jako své příjmení. Mnozí neslyšící to schvalovali, protože viděli, že se ke mně hodí a vystihuje můj způsob života. Někteří to ale pochopili tak, že je to moje skutečné příjmení. To vedlo k tomu, že jsem se se jménem Nomad ztotožnil a před dvěma lety jsem se rozhodl ho používat jako své umělecké příjmení a vystupovat pod ním.
Změnil se tím nějak i tvůj jmenný znak?
Od dětství jsem měl různé jmenné znaky – některé referovaly k mým ježatým vlasům, což nebylo praktické, protože jsem účesy měnil. Jiné vycházely z prstové abecedy, čehož nejsem zrovna moc velký zastánce. Jsem tedy rád, že se nejvíce ujal jmenný znak, který jsem získal v dětství a používám jej dodnes a který odkazuje na mé husté obočí.
Odkud přesně pocházíš?
Pocházím z městečka Nancy na severu Francie blízko Německa, mí rodiče tam stále bydlí. Já však od svých 19 let žiji v Montpellier, kam jsem se dostal na tříměsíční workshop zaměřený na natáčení. Je to město na jihu Francie, plné slunce a blízko moře. Hned mě nadchlo a už jsem tam zůstal. Moji rodiče byli tehdy docela v šoku, když jsem se rozhodl přestěhovat tak daleko. (smích)
Jak se ti nyní profesně daří?
Od doby, kdy jsem byl v Praze naposledy, jsem díky covidu získal více kontaktů a pracovních příležitostí. Organizoval jsem World VV live, což byla moje online umělecká aktivita pro neslyšící umělce. Po dobu tří týdnů jsme každý den hodinu vystupovali – vždy čtyři až pět umělců. Protože jsem celou akci moderoval, přirozeně mě tak poznal celý neslyšící umělecký svět. Dostával jsem plno nových nabídek na vystoupení, vedení workshopů či výuky VV. Můj diář je na celý rok plný. Oproti době covidové je však nyní práce v tomto odvětví paradoxně méně, protože organizace často preferují online akce, které jsou levnější. Já ale, pokud je to možné, preferuji osobní účast, protože kvalita osobní interakce je zcela nesrovnatelná.
Jezdím po světě a vyučuji techniku VV v různých zemích, zároveň jsem se začal věnovat výzkumu a managementu. Na základě poptávky jsem spolu s Edytou Kozub z Polska založil webové stránky www.e-vv.online, kde nabízíme výuku VV přes internet – najdete tam prezentace, online workshopy či lekce VV. K dispozici jsou také dvouhodinové podcasty a workshopy pro předplatitele.
Dále jsem se svými čtyřmi neslyšícími přáteli, kteří se také věnují VV, založil divadelní skupinu SEEDS, kterou vedu. Jsme umělci z Francie, Polska, Švédska, Itálie a Fin ska – tři muži (já, Quentin Green a David Balsamo) a dvě ženy (Edyta Kozub a Jamila Ouhaid). Naše třicetiminutové divadelní představení žánru VV s názvem Seeds festivalu Clin d’Oeil úspěch, publiku děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu.
Co bys doporučil těm, kteří se chtějí VV vě novat?
Určitě to, aby trénovali, sami si zkoušeli tvorbu ve svém volném čase, sledovali různá vystoupení online a zúčastňovali se workshopů. Postupně to půjde líp a líp. Důležité je vytrvat a učit se od ostatních. Od dob zakladatele VV, neslyšícího Američana Bernarda Bragga se tento žánr posunul kupředu a více se tzv. zmodernizoval. Dříve více připomínal pantomimu, dnes ho ovlivňuje používání technologií a další mo derní možnosti, jako je vizualizace rychlosti, zoom, 3D efekty, které vidíme třeba ve filmech. Dříve byla témata VV spíše klasická, vyprávěly se jednodušší příběhy.
Vybral sis svá dvě oblíbená vystoupení – One Life a Hiroshima Tree. Jak ses k nim dopracoval?
Když jsem začínal, učil mě tajům VV starší neslyšící umělec Simon Attila z Francie. Jednou jsme během tréninku dostávali lístečky s úkoly a já dostal spisovatele Victora Huga a jeho dílo. Toto zadání jsem pak převedl do VV. Hiroshima Tree je mé novější vystoupení, jež je inspirováno skutečnou událostí – svržením atomové bomby na Hirošimu během 2. světové války. K tomu tématu jsem se dostal skrze komiksové obrázky, podle nichž jsme měli vymýšlet příběhy VV. Na mých obrázcích byly stromy a někdo začal vyprávět o tom, že existují stromy, které přežily výbuch atomové bomby a rostou dál. Vyhledal jsem si k tomu více informací a vytvořil na základě toho vystoupení VV, které jsem poprvé předvedl na letošním festivalu Clin d‘Oeil.
Stal se ti někdy během vystupování nějaký trapas?
Musím se zamyslet… asi ne, ale paradoxně mě dnes na Mluvících rukou rozhodilo, když jsem přišel na pódium a ještě nebylo rozsvícené světlo, na které jsem zvyklý. Rozsvítili ho až po mém příchodu a já si nebyl jistý, zda jsem dobře osvětlený a tam, kde mám být. Zazmatkoval jsem a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal „do své kůže“. Jinak to myslím dopadlo dobře a jsem rád, že jsem opět mohl do Prahy přijet. (úsměv)
ZnakoFest 2024: Oslava českého znakového jazyka a umění Neslyšících
Letošní ročník ZNAKOFESTU, festivalu oslavujícího český znakový jazyk a kulturu komunity Neslyšících, se uskutečnil ve dnech 7.–12. října. Již posedmé přilákal širokou škálu návštěvníků, neslyšících i slyšících, všech věkových kategorií. Festival, který organizuje Jan Wirth, se v loňském roce poprvé rozrostl na týdenní kulturní akci. Letos v tomto formátu pokračoval a nabídl pestrý program zahrnující umění, přednášky, divadelní představení, dětské aktivity a prezentace činnosti různých organizací a jednotlivců. Festivalové akce probíhaly ve spolupráci s organizacemi pro neslyšící a přednášejícími z řad samotných neslyšících odborníků a průvodců na různých místech po celé Praze, přičemž hlavní festivalový den byl naplánován na sobotu.
TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Jaroslav Klein, archiv účastníků a přednášejících
Alex Ondráčků jako průvodce v Národním muzeu
Arteterapie s Ivou Hay
Markéta Spilková jako průvodce v Národním zemědělském muzeu
Workshop českého znakového jazyka v ČUN Praha
Podle organizátora Jana Wirtha je ZnakoFest nejen kulturní oslavou, ale také důležitým nástrojem pro zviditelnění komunity Neslyšících. „Česká komunita si zaslouží festival podobný tomu ve francouzské Remeši, kde se festival Clin d’Oeil rozvíjí již po dvacet let,“ vysvětluje Jan Wirth. „Naše akce nabízí prostor pro setkávání a sdílení. Pro děti jsme připravili divadelní vystoupení, hry a tvořivé dílny. Dospělí si užili přednášky, panelové diskuse, divadelní představení, filmové projekce a také prezentace různých organizací a tvůrců. Nechyběla ani tradiční aukce obrazů českých neslyšících umělců.“
Hlavní program festivalu se letos odehrával v industriálním prostředí Radlické kulturní sportovny, nedaleko pražského Anděla. Místo, které se nachází mezi autobusovým nádražím Na Knížecí a Radlickou ulicí, uchvátilo všechny přítomné svou jedinečnou deaf friendly atmosférou a perfektně se hodilo pro kreativní aktivity festivalu jak pro malé, tak i velké návštěvníky.
ZnakoFest si postupně získává své stálé příznivce a stal se nedílnou součástí kulturního kalendáře nejen komunity Neslyšících, ale i slyšících návštěvníků, kteří se chtějí dozvědět více o jazyce a kultuře této komunity. Letošní ročník opět ukázal, jak důležité je vytvářet prostor pro dialog, spolupráci a porozumění mezi našimi dvěma světy. ZnakoFest tak zůstává inspirativním a unikátním svátkem, který spojuje lidi prostřednictvím svého umění, jazyka a kultury.
Martin Kulda a jeho přednáška v ZOO
Po stopách pražských legend s průvodcem v ČZJ Janem
Wirthem
Ivan Crnac představuje svůj krátkometrážní dokumentární film Jsem CODA
Vystupující Martin Wiesner, Veronika Slámová, Samuel Pavelka a moderátorka Michaela Kosiecová
Neslyšící umělci představují své výtvory do aukce
Sobotní znakofest si nenechalo ujít mnoho účastníků
Promítání amerického filmu What? v pražském Světozoru
Jakou roli má matka a otec, vysvětlovala Pavlína Spilková
Stand-up Matka od Míši Kosiecové
Rituály pro posílení pouta mezi matkou a dítětem - přednáší
Markéta Plas Zelenková
Zakladatel ZnakoFestu Jan Wirth při přednášce
Festival byl přístupný všem
Pražské příběhy neslyšících s Petrem Pánkem
Nejmladší vystupující Samuel Pavelka v akci
Karel Redlich během přednášky o CODA
Lucie Kastnerová vypráví o tom, jak je důležité umět český jazyk
Vzpomínky na cestování s Kamilem Panským
Pavelka
I letos vystavili své výtvarné práce neslyšící umělci – mezi nimi i Bára Flusserová
Jaruška Struhařová a její obrazy
Lukáš Baborský se svými výtvory
Na místě bylo plno stánků od organizací i jednotlivců
O aktivity pro nejmenší nebyla nouze
Přednáška Vládi Šimona o nástrahách hluchoslepoty
Divadelní spolek OUKEJ – Z pohádky do pohádky Iva Hay představuje své malby
LAUREN RIDLOFF: neslyšící hrdinka ve světě superhrdinů
TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová,www.csfd.cz
V minulém čísle jste se mohli dočíst o průběhu mezinárodního festivalu Clin d’Oeil ve francouzské Remeši. Letošní ročník mimo jiné přivítal neslyšící herce a herečky z USA, kteří se zúčastnili panelových diskusí o filmovém průmyslu a setkali se s fanoušky během autogramiády. Mezi pozvanými hosty byla také neslyšící herečka LAUREN RIDLOFF spolu se svým manželem Douglasem Ridloffem, uznávaným neslyšícím básníkem a vizuálním vypravěčem, který vytváří originální díla v americkém znakovém jazyce (ASL). Lauren jste mohli vidět v českých kinech ve filmu Eternals z roku 2021, v němž hrála po boku Angeliny Jolie a dalších filmových hvězd.
Pro ty, kteří nejsou s filmem Eternals obeznámeni: jedná se o snímek, který představuje zcela nový tým superhrdinů z filmového vesmíru Marvel Studios. Epický příběh, rozprostírající se přes tisíce let, sleduje skupinu nesmrtelných hrdinů, kteří se musí znovu spojit, aby čelili svému nejstaršímu nepříteli –Deviantům. Film se může pochlubit hvězdným obsazením a Lauren Ridloff v něm ztvárňuje postavu Makkari, superrychlé neslyšící superhrdinky komunikující v ASL. Měla jsem to štěstí, že jsem Lauren mohla během festivalu v Remeši položit pár otázek.
Lauren, jak jste se vlastně dostala k filmu? Vím, že jste učitelkou, věnovala jste se divadlu a nakonec jste zakotvila v téměř nedosažitelném světě Hollywoodu. Jak se vám to podařilo?
Je to dlouhý příběh, ale zkusím vám ho stručně převyprávět. (smích) Začínala jsem jako učitelka dramatické výchovy pro malé děti. To mi otevřelo cestu do světa divadla, i když to původně nebyl můj sen. Vlastně jsem chtěla být spisovatelkou. Když jsem pak otěhotněla, zůstala jsem s oběma syny doma. Jednoho dne se mi ozval kamarád, že na Broadwayi hledají někoho, kdo by pomohl režisérovi pochopit kulturu
Neslyšících a naučil ho základy ASL. Nabídku jsem přijala a po dobu jednoho roku jsme se jednou týdně setkávali. Komunikovali jsme pomocí znaků, gest a psaní a on postupně začal chápat, jak svět Neslyšících funguje. Pak se ale jeho cesta odklonila jiným směrem – věnoval se dál své televizní a filmové kariéře.
O dva roky později mě režisér zkontaktoval znovu s nabídkou, abych na Broadwayi opět vyučovala o kultuře Neslyšících. A nakonec mi nabídl hlavní ženskou roli v inscenaci Bohem zapomenuté děti. Byla jsem překvapená, protože v popisu této role bylo uvedeno, že hledají neslyšící ženu bělošku, což já nesplňovala. Ale on mi řekl, že to vůbec nevadí, že chce něco nového.
Byla to pro mě úžasná zkušenost. Po derniéře představení jsem nevěděla, co dál. Přemýšlela jsem, jestli je svět skutečně na neslyšící herce připraven. Naštěstí mi někdo poradil,
LAUREN RIDLOFF
• Narodila se 6. dubna 1978 v USA
• V současnosti žije v New Yorku
• Je vdaná za neslyšícího herce a producenta Douglase Ridloffa
• Mají dva neslyšící syny Wyatta a Leviho
• Proslavila se rolí Connie v televizním seriálu The Walking Dead (Živí mrtví)
• Zahrála si hlavní ženskou roli v broadwayské produkci Children of a Lesser God (Bohem zapomenuté děti)
• V roce 2021 ztvárnila ve filmu Eternals postavu Makkari, superrychlé neslyšící superhrdinky
• Je silnou zastánkyní komunity Neslyšících a inkluze v zábavním průmyslu
• Získala několik ocenění za své herecké výkony i advokační činnost na podporu komunity Neslyšících
• Je známá svou reprezentací a podporou osob se zdravotním postižením v Hollywoodu
ať se tomu rok zkusím věnovat, a když to nevyjde, mohu se v klidu vrátit k učení. Bylo to zásadní rozhodnutí, protože na Broadwayi se setkávají různí významní režiséři a spisovatelé. Díky tomu jsem se dostala i do televizního seriálu Živí mrtví (Walking Dead ), což vlastně nastartovalo mou kariéru ve fil movém průmyslu. Měla jsem opravdu veliké štěstí. V seriálu jsem strávila dvanáct let a mezitím jsem se objevila i v dalších televizních a filmových rolích.
Měla jste jako malá doma v rodině umělecké zá zemí?
Moje maminka je černoška a výtvarnice, tatínek Mexičan a hudebník. Oba jsou hrdí na svůj původ a učili mne, abych si stála za tím, kým jsem. Moje sestra se věnovala tanci a já zase divadlu. Takže ano, i toto zázemí významně zaselo semínko pro další směřování mého života.
Ve filmu Eternals hrajete postavu Makkari. Jak probíhalo natáčení? Naráželi jste při spolupráci s ostatními herci, kteří byli všichni slyšící, na nějaké překážky?
Moje zkušenosti z divadla Broadway byly oproti těm ze světa filmu diametrálně odlišné. Jako neslyšící jsem musela mít neustále oči na stopkách. Při natáčení se najednou zvolalo „akce“ a v tu chvíli museli všichni vyběhnout nebo něco vykonat. Já ale nevěděla, že už někdo povel dal. I můj zrak byl na tohle všechno krátký a já nevěděla, jak to řešit. Jednou
za mnou ale přišla Angelina Jolie a řekla mi, že si musím říct, pokud mám nějaké potřeby, protože je má každý, i když třeba jiného rázu, bez ohledu na to, zda slyší, nebo ne. Co se týče mého „problému“, poradila mi, že režisér může mířit na zeď laserovým ukazovátkem. Když se zvolá „akce“, jednoduše laserové světýlko zhasne, čímž dá signál i mně. A co víc, při editaci filmu se může tento světelný bod v pohodě vyretušovat. To jsem vůbec nevěděla, neměla jsem s tím zkušenosti. Ale od té doby tuto „vychytávku“ často používám! (smích)
Během natáčení filmu Eternals jste měla k dispozici tlumočníka ASL. Jak probíhala spolupráce, například co se týče supervize slyšících herců, kteří ve filmu také znakují?
To je velmi důležitá otázka. Ano, měla jsem po celý den k dispozici dva týmy tlumočníků, kteří mi pomáhali nejen při natáčení, ale také při sociálních interakcích, abych byla v obraze a rozuměla všemu, co se děje. Mým úkolem bylo soustředit se na přípravu na svou roli, takže jsem se samozřejmě nevěnovala výuce ostatních herců. To měl na starosti odborník, který byl také neslyšící a zastával roli tzv. ASL mastera. Dohlížel na to, aby naše projevy v ASL odpovídaly scénáři, a zajišťoval, aby obsah a úroveň komunikace byly správné. V příběhu filmu se postavy teprve učí znakovat, což znamená, že někdo tuto dovednost ovládá lépe než ostatní a jiný naopak méně.
Place). Jeho dovednosti a znalosti byly nezbytné pro to, aby byly naše výkony v ASL co nejpřesnější a nejautentičtější.
Takže máte v rodině opravdu samé umělce, i váš manžel je v branži! A co vaše děti?
Našim synům je deset a dvanáct let a zatím jsou ještě stydliví, podobně jako jsem byla já, když jsem byla v jejich věku. Baví je knížky a příběhy, což je skvělé. Zároveň ale vnímáme, jak je pro ně důležité vidět, že jejich máma s tátou dělají to, co je baví. Uvědomují si, že nejen my, ale i další neslyšící lidé mohou uspět v různých profesích, včetně hraní ve filmech, nebo dokonce při práci v lékařských oborech. Je také dobře, že je již ošetřeno zákonem, že jako neslyšící na to máme právo a můžeme se takto uplatnit. Tato zkušenost je pro naše syny zásadní, protože i oni jsou neslyšící. Pomáhá to posilovat jejich zdravé sebevědomí a identitu, což je pro jejich vývoj velmi důležité.
A poslední otázka – dočetla jsem se, že jste studovala na vysoké škole v Kalifornii. Docela mě to překvapilo, protože jsem tipovala, že budete absolventkou Gallaudetovy univerzity nebo RIT/ NTID v Rochesteru. Proč jste si tuto školu vybrala?
To je také dobrá otázka! (smích) Ráda se učím nové věci a mám ráda výzvy. Když jsem byla malá, pohybovala jsem se ve světě slyšících v integraci, i když jsem zároveň znakovala. Pak jsem na druhý stupeň nastoupila na školu v areálu Gallaudetovy univerzity, a co se týče poznávání kultury Neslyšících, byl to pro mě z počátku šok. Postupně jsem si na to zvykla a bylo to pro mě velmi pohodlné a srozumitelné. Nechtěla jsem ale „usnout na vavřínech“, a tak jsem se rozhodla pro California State University, univerzitu s velkým počtem neslyšících a nedoslýchavých studentů. Studovala jsem tam angličtinu se zaměřením na kreativní psaní. Dodnes mě baví psaní dětských knížek. Prozradím, že právě teď probíhají korektury mé nové publikace, která by měla spatřit světlo světa v roce 2025.
Wow, to budeme držet palce! Jste žena mnoha talentů! A doufám, že jednoho dne vaše knížka vyjde i v češtině!
Děkuji! Já si říkám, že se zabývám příběhy na všech frontách –jak literárními, tak divadelními a filmovými. Na závěr bych chtěla komunitě českých neslyšících vzkázat, že je přirozené mít obavy a strachy. I já jsem se bála, ale dá se to překonat a najít v sobě odvahu pouštět se do nových věcí, učit se něčemu novému a hlavně: nevzdávat to. Přeji všem hodně štěstí!
Děkuji vám za příjemný a velmi inspirativní rozhovor!
Kuchařinu jsem objevil až na učilišti
TEXT: Klára Zaoralová
FOTO: archiv Michaela Veselého
Ve starověku byli kuchaři často považováni za důležité členy společnosti, protože připravovali jídlo pro panovníka a šlechtu. Během středověku se v Evropě stali součástí dvorského života, kde se experimentovalo s kořením a novými ingrediencemi. V 16. století začaly vznikat první tištěné kuchařské knihy, které dokumentovaly dobové recepty a techniky. Do české kuchyně se dostávaly vlivy té italské, francouzské a španělské. V moderní době 19. a 20. století, s nástupem průmyslové revoluce a globalizace, se kuchařství stalo více dostupným. Kuchaři začali experimentovat s novými technikami a ingrediencemi, což vedlo k rozvoji moderní gastronomie. Dnes jsou kuchaři nejen tvůrci jídel, ale také odborníci na výživu a udržitelnost. Využívají místní suroviny a inovativní techniky, aby připravili jedinečné gastronomické zážitky. Michael se v kuchařině pohybuje již od svého studia na učilišti a nyní nabízí neslyšícím své cateringové služby.
MICHAELOVY ZAČÁTKY
Jmenuji se Michael Veselý, říkají mi Miky. Narodil jsem se neslyšícím rodičům v Opavě a mám nevlastního bratra. Hned po mém narození jsme se přestěhovali do Prahy. Tam jsem vystřídal několik mateřských škol, až jsem nakonec zůstal v Ječné. V 7. třídě jsem přešel do Radlic, kde jsem poté nastoupil i na střední školu na obor zubní technik. Na kuchařinu jsem tehdy ještě nepomýšlel. Obor mě ale vůbec nebavil, a tak jsem po několika měsících ze střední školy odešel. Poté jsem střídal různé práce, pracoval jsem např. jako obsluha automyčky u benzinky MOL, v Alze jako skladník nebo ve zverimexu, kde jsem se staral o zboží. Cítil jsem však, že bych se na střední školu chtěl vrátit, a tak jsem zkusil obor grafik a média v Hradci Králové. Po roce studia jsem ale nemohl postoupit do druhého ročníku, protože jsem nezvládl matematiku.
A JAK SE MICHAELOVI VEDLO DÁLE?
Michael se rozhodl na stejné škole v Hradci Králové nastoupit na čtyřletý obor kuchař, i když si to jeho maminka nepřála. Měla totiž obavy, aby její syn nepřibral, protože kuchaři mají obecně tendenci kvůli ochutnávání pokrmů přibírat na váze. Michael byl však konečně v oboru, kde se učil o vaření či carvingu (vyřezávání motivů z ovoce a zeleniny – pozn. red.), spokojený. Dodává, že začátky nebyly lehké, protože mnoho věcí neznal, ale to ho motivovalo a probudila se v něm vášeň pro vaření. Rozhodl se, že se stane kuchařem. Při studiu jezdil o víkendech k rodičům domů a rád vařil pro svou rodinu a přátele, čímž neustále své dovednosti zdokonaloval. Blízcí jeho jídla ochutnávali, hodnotili a podporovali ho v jeho zálibě. Michael vzpomíná, jak na absolventském plese promítali se spolužáky své fotky z dětství a objevila se tam i fotka, na níž jako malý stojí u ohně a griluje. Tehdy si uvědomil, že lásku k vaření měl v sobě už od dětství, jen o tom nevěděl. Také si vybavil, že u babičky vždy rád bral z kuchyně kastroly a misky a míchal v nich písek s vodou a další přísady. Dnes je rád, že tuto svou zálibu objevil, a chce se jí věnovat naplno.
MICHAELOVA PROFESE
Při studiu na učilišti jsem chodil na brigádu do menší restaurace jménem Nola. Ze začátku jsem se bál, jak tam spolupráci s kolegy zvládnu, ale nakonec byli všichni moc příjemní a bez problémů jsem mezi ně zapadl. Chtěl jsem v té restauraci pracovat i po škole, ale bohužel brzy zkrachovala. Rozhodl jsem se tedy dát si dva měsíce volno, abych se věnoval sám sobě. Během toho jsem ale zjistil, že mi vaření chybí a že chci začít pracovat. Procházel jsem mnoho inzerátů na internetu a rozeslal několik životopisů a nakonec se mi jednu pracovní nabídku najít podařilo. V Ikei hledali někoho na pozici kuchaře. Zkusil jsem to, i když jsem moc nevěřil, že by mě vzali, protože jsem si myslel, že Ikea je velká firma, kde se pohybuje hodně lidí a neslyšící by byl spíš překážkou. Byl jsem proto překvapený, když mě pozvali na pohovor. A ještě větší překvapení přišlo, když manažerka zmínila, že už jednoho neslyšícího zaměstnance mají a že berou i mě.
Když jsem se Michaela zeptala, jestli je v Ikei spokojený, nedokázal jasně odpovědět. Jak kdy, některé dny jsou dobré, jiné zase ne. Nijak si však nestěžuje. Zároveň prozradil, že se chystá najít si jinou práci. Chce ještě rozšířit své obzory, získat další zkušenosti a nové znalosti.
OD RESTAURACE PO DOMÁCÍ VAŘENÍ
Podle Michaela jsou různé přístupy k vaření. V restauraci kuchaři obdrží denní menu, seznam jídel a vaří podle receptu. V jiných podnicích, jako například v Ikei, se většinou používají polotovary, které se jen smaží nebo ohřívají. Michael nejraději vaří domácí jídla – od polévek, omáček a mas až po sladké dezerty. Sladké pokrmy ale dělá jen zřídka, protože je neumí tak dobře jako profesionální cukráři. Jediná věc, kterou uvařit nedokáže, jsou ryby a mořské plody. V mládí omylem spolkl rybí kost a od té doby má z rybích pokrmů trauma.
Při vaření ho baví improvizovat – vezme původní recept, některé přísady vynechá a nahradí něčím jiným či na závěr recept obohatí vlastními úpravami. Pokud se mu to povede,
uloží si nový recept do své sbírky. Rád pracuje s kuchyňskými přístroji, například konvektomatem, což je spotřebič, který umožňuje tepelnou úpravu pokrmů pomocí horkého vzduchu a páry. Často využívá také thermomix nebo horkovzdušnou troubu. Elektronika ho zajímá a rád zkouší nové kuchyňské spotřebiče.
MICHAELOVY ZÁŽITKY
Na střední škole jsem se přihlásil do soutěže Gastro. Chtěl jsem se jí zúčastnit už ve druhém a třetím ročníku, ale kvůli koronaviru se bohužel soutěž nekonala. Nakonec jsem se do ní dostal až v posledním ročníku. Podle zadání a pravidel jsem si pokrmy dva až tři dny připravoval ve škole a na místě soutěže už jen doladil detaily. Tato soutěž není o chuti, ale jde o to, aby hlavní chod pro čtyři osoby vypadal co nejlépe. Použil jsem laky a jiné triky, aby jídla vypadala čerstvě.
Do soutěže se přihlásilo přes 130 účastníků a soutěžilo se v různých kategoriích. Já jsem patřil mezi juniory a jako jediný neslyšící účastník jsem nakonec vyhrál 1. místo, byl jsem z toho velmi překvapený a dojatý. Po 38 hodinách bez spánku se moje úsilí vyplatilo. Chtěl jsem se přihlásit i do soutěže MasterChef, ale bohužel se jí nemohu zúčastnit, protože je určena pro amatéry, a já už jsem vystudovaný kuchař.
Na žádný nejhorší zážitek si nevzpomenu. Vždy se snažím být při přípravě důsledný a pečlivý. Přiznávám ale, že jsem několikrát jídlo spálil, ale věřím, že se to nestává jen mně. (smích)
Na školení nechodím, sebevzdělávám se pomocí internetu a YouTube. Vedu také projekt s názvem YesChef a na facebooku mě najdete jako YesChef_Czech. Nabízím zde společně s kolegy cateringové služby pro neslyšící. Když někdo potřebuje pohostit návštěvu, hosty na oslavě, festivalu nebo jiné akci, já a moji kolegové vše na požádání připravíme. Tím zákazníkům ušetříme čas i starosti. Domluva ohledně cateringu je klíčová, někdo například požaduje bezvaječná jídla, pokrmy bez mouky apod., a díky komunikaci ve znakovém jazyce vše probíhá hladce. Spokojenost zákazníků je pro nás velmi důležitá. Od roku 2019 máme již zkušenosti s přípravou jídla na svatbách, dětských vodáckých táborech, letních táborech pro dospělé atd.
Kromě vaření moc rád lyžuji, ve volném čase plavu a jezdím na kole nebo elektrické koloběžce, kterou jsem si pořídil. Mám rád turistiku a cestování spojené s poznáváním kultur a jídla, zajímají mě zahraniční kuchyně. Nejraději cestuji letadlem.
Pro více informací o cateringových službách Michaela Veselého a jeho kolegů můžete navštívit jeho web či facebookovou stránku YesChef_Czech.
Nebezpečné látky mezi mládeží: kratom a energetické nápoje
/ NEBEZPEČNÉ
V dnešní době je u mladých lidí stále častějším jevem užívání různých látek, které mohou mít velmi negativní vliv na jejich zdraví. Ať už jde o KRATOM, či o složení oblíbených ENERGETICKÝCH NÁPOJŮ, všechny tyto látky s sebou nesou rizika. Přesto jsou mnohdy vnímány jako neškodné, společensky přijatelné, a dokonce i legální. Jaká jsou však skutečná nebezpečí, která přinášejí?
TEXT: Jan Panský / FOTO: ilustrační foto
HISTORICKÉ OKÉNKO: DROGY V MINULOSTI
Drogy nejsou fenoménem jen současné doby. Například během druhé světové války vojáci běžně užívali pervitin (metamfetamin), aby zůstali bdělí a zvýšili svou výkonnost. Existují legendy o tzv. Panzerschokolade, čokoládě, kterou měli v té době konzumovat němečtí tankisté a do níž měl být přimíchán pervitin. Žádný z věrohodných historických pramenů toto ovšem nepotvrzuje, mnohem pravděpodobnější tak je, že vojáci při nasazení užívali pervitin a čokoládu odděleně. Účinky drogy byly zpočátku příznivé, voják se cítil silnější, čilejší, nepotřeboval spát – což ho ovšem později po vyprchání účinků dohnalo. Wehrmacht tak už v roce 1940 užívání pervitinu silně omezil. Mezi 50. a 70. lety minulého století také v USA probíhaly experimenty nejen s LSD v rámci tajného programu americké armády s názvem MKUltra . Tento tajný program CIA měl za cíl zkoumat metody psychické manipulace s lidmi. Mezi ně patřily:
• ovlivňování myšlení pomocí drog
• hypnóza
• izolace a senzorická deprivace
• verbální a sexuální zneužívání
• různé formy mučení
• vývoj látek schopných manipulovat s lidským mozkem a vědomím
Cílem pokusů bylo zjistit, jak lze ovlivnit lidskou mysl, a též vytvořit „drogu pravdy“ neboli přípravek, po jehož požití člověk mluví pravdu. Přinesly však spíše tragické výsledky –mnoho lidí, kteří byli účinkům LSD vystaveni, následně trpělo psychickými problémy a halucinacemi. Program MKUltra selhal a většina dokumentů byla po jeho zastavení v roce 1973 zničena, k dispozici jsou tedy jen útržky informací.
KRATOM: PŘÍRODNÍ, ALE NEBEZPEČNÝ
Kratom se stal oblíbeným zejména mezi mladými lidmi díky svým údajně „přírodním“ vlastnostem a stimulačním účinkům. Jde o psychoaktivní látku pocházející z rostliny Mitragyna speciosa, která roste převážně v jihovýchodní Asii. V zemích původu je kratom konzumován žvýkáním nebo louhováním sušených listů. Do Evropy a dalších západních zemí je vyvážen v podobě zeleného, až tmavě zeleného prášku. Ten se poté konzumuje rozmíchaný ve vodě, čaji či slazeném nápoji.
Kratom se užívá jako alternativa k lékům proti bolesti, prostředek ke zlepšení nálady nebo zvýšení energie. Jeho účinky se liší podle dávky: v malé dávce má kratom stimulující účinky, které jsou podobné účinkům kokainu nebo pervitinu. Uživatel zpravidla pociťuje zvýšený nárůst energie a euforie, a naopak vysoká dávka kratomu má sedativní účinky srovnatelné s užitím morfia nebo heroinu. Dlouhodobé užívání může vést k závislosti, protože kratom působí na stejné mozkové receptory jako opioidy.
KRATOM A NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Mitragyna speciosa, rostlina, ze které se získává kratom
Při užití malé dávky a navození stimulujících účinků se může objevit zrychlené bušení srdce, svědění kůže, nevolnost, ztráta chuti k jídlu. Dlouhodobé užívání může vést k úbytku na váze a chronické únavě. Po užití vysoké dávky kratomu se výrazně nedoporučuje pít alkohol. Dalšími nežádoucími účinky mohou být zácpa, pocity zmatenosti a nadměrné pocení. Dlouhodobé užívání kratomu se může výrazně podepsat i na psychice uživatele. Jedinec se může potýkat s celkovým vyčerpáním, depresemi, až psychózou. Časté užívání vysokých dávek má ještě jeden vedlejší efekt – vede k toleranci, tzn. že abyste udrželi míru požadovaných účinků, musíte postupně zvyšovat dávky. Tím se dostáváte do začarovaného kruhu, z něhož je náročné vystoupit.
KRATOM JE V ČR LEGÁLNÍ. JAK JE TO MOŽNÉ?
V současnosti kratom v České republice je legální a není zahrnut na seznamu kontrolovaných nebo zakázaných látek. To znamená, že obchod s kratomem, jeho koupě a držení pro sběratelské účely jsou povoleny bez přímých regulací specificky cílených na tuto látku. Distribuce kratomu je nicméně velmi jednoduchá: stačí zmínit, že v žádném případě nejde o potravinu a že jeho držení je jen pro sběratelské účely. Tímto jednoduchým trikem prodejci obcházejí zákon a mohou kratom prodávat, a to komukoli, včetně dětí.
JAK S TÍM BOJOVAT?
Pokud se člověk chce ze závislosti na kratomu vymanit, jednou z cest je konzumovat stonky a žilky z rostliny namísto listů. Další možností je postupně snižovat dávky, což je náročné i vzhledem k tomu, že uživatel už má často vybudovanou toleranci, která ho naopak nutí dávky zvyšovat. Nejrychlejším způsobem je pak přestat ze dne na den, což je nepříjemné kvůli abstinenčním příznakům (nevolnost, chvění, špatný spánek, noční můry, zácpa či průjem). Ovšem pokud těchto několik dní pekla člověk zvládne, pak má z velké části vyhráno.
ENERGETICKÉ NÁPOJE: NEČEKANÉ NEBEZPEČÍ Na první pohled se energetické nápoje zdají být neškodné. Obsahují však vysoké množství kofeinu a cukru, což může mít vážné zdravotní důsledky. Mladí lidé je často konzumují, aby zvýšili svou výkonnost při sportu, studiu nebo na večírcích, aniž si uvědomují možná rizika.
Nadměrná konzumace energetických nápojů vede k problémům, jako je nespavost, nervozita, zvýšený krevní tlak a v krajních případech i srdeční problémy. Kombinace těchto nápojů s alkoholem nebo jinými drogami může být obzvlášť nebezpečná a vést k závažným otravám organismu.
VÝZNAMNOU SLOŽKOU ENERGETICKÝCH NÁPOJŮ JE KOFEIN. KDE VŠUDE HO MŮŽEME NAJÍT?
Nápoj s příměsí kofeinu: 25 až 75 mg/l
Zelený čaj: 37 mg/l
Černý čaj: 71 mg/l
Káva: 113 až 247 mg/l
Energetický nápoj: 41 až 1120 mg/l
CO ÚDAJE Z TABULKY ZNAMENAJÍ?
Tabulka uvádí, kolik mg kofeinu je v 1 l daného nápoje. Je to tedy moc, nebo málo? Hranice pro konzumaci kofeinu u průměrného člověka je zhruba 300 mg za den. Pod touto hranicí by neměl pociťovat žádné nežádoucí účinky. Pokud kofeinu zkonzumuje více, může se u něj projevit například: zvýšený krevní tlak, bušení srdce, zvýšená srdeční frekvence, nespavost či potíže se spánkem, úzkost, nervozita, žaludeční potíže, nevolnost a bolesti hlavy.
Hranice 300 mg pro člověka za den samozřejmě neplatí plošně, je nutno zohlednit jak hmotnost, tak individuální citlivost každého jedince. Obecně tedy můžeme říci, že zhruba dvě až tři kávy denně by neměly představovat problém, větší množství už je riskantní.
Pojďme se blíže podívat na energetické nápoje. Jak je možné, že rozpětí obsahu kofeinu je u nich tak velké? Odpověď je
CO JEŠTĚ ENERGETICKÉ NÁPOJE
OBSAHUJÍ?
Taurin
Taurin se podílí na mnoha procesech v našem těle, např. je velmi důležitý při tvorbě žluči a trávení tuků, má vliv na přenos impulzů v mozku (brání vzniku příliš velké vzrušivosti neuronů) a udržuje stálý objem všech buněk v těle, stejně jako hladinu vápníku v srdci. Je také důležitý pro podporu zdravé funkce srdce, metabolismu a imunitního systému. Naše tělo si jej dokáže vyrobit samo, například fyzickou aktivitou. Co se týče potravin, nejvíce se vyskytuje v mase a masných výrobcích, ve vyšším množství jej obsahují také mořští živočichové. Rostliny taurin vyrobit nedokáží, a tudíž ho v nich nenajdeme. Jeho přítomnost v energetických nápojích může přinést některé výhody, například zlepšuje koncentraci a pomáhá oddálit nástup psychické únavy. Je ale důležité uvažovat o celkovém složení těchto nápojů a jejich potenciálních vedlejších účincích.
Glukuronolakton
Glukuronolakton vzniká v našem těle v játrech pro potřeby detoxikace. Pomáhá snižovat únavu, podporuje paměť a schopnost koncentrace.
Inositol
Inositol se účastní mnoha pochodů v našem těle. Je součástí různých enzymů, podílí se na metabolismu mastných kyselin a cholesterolu a má také řadu důležitých funkcí v mozku. Studuje se též v souvislosti s léčbou rakoviny.
L-karnitin
L-karnitin pomáhá odbourávat tuky v těle a působí jako antioxidant. Používá se v redukčních dietách či ke zvýšení výkonnosti.
Lecitin
Lecitin, správně fosfatidylcholin, je nezbytnou součástí buněčných membrán, jako lipoprotein se účastní metabolismu tuků a hraje velkou roli v nervové tkáni, zejména v mozku.
jednoduchá: existuje mnoho různých typů nápojů, ty slabší mají neznatelný účinek a jsou zaměnitelné s čajovým extraktem, ty nejsilnější jsou často limitovanou edicí výrobce, který se specializuje na nápoje napěchované kofeinem, a nejsou běžně k dostání. Rekordmanem je drink nazvaný příhodně „Cocaine“ a disponující těžko uvěřitelnými 1120 mg kofeinu na 1 l nápoje, v jedné 250ml plechovce je tedy 280 mg kofeinu. U nás mnohem dostupnější Red Bull nebo Monster mají 320 mg/l kofeinu – což je maximální povolené množství dané zákony ČR .
RIZIKO PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Obsah cukru není v těchto nápojích nijak omezen, jedna plechovka běžně obsahuje pět i více kostek cukru. Časté popíjení energetických nápojů může tudíž vést k vyššímu riziku vzniku nadváhy či obezity, zejména u dětí a mladých lidí, u nichž se těší velké oblibě.
Dále je známo, že konzumace vyšších dávek kofeinu může u dětí navodit změny v chování, jako je časté probouzení, nervozita, úzkostlivost, podrážděnost aj.
Podle výsledků jedné z posledních studií byl u lidí věkové skupiny 16 až 24 let zjištěn vcelku rapidní nárůst konzumace energetických nápojů – zatímco v 60. letech minulého století je konzumovalo 31 % mladých lidí, nyní je to již celých 73 %.
NENÁVYKOVÉ ALTERNATIVY
Ačkoliv jsou kratom a energetické nápoje mezi mladými lidmi oblíbené, je důležité si uvědomit jejich možné nebezpečí. Všechny tyto látky mohou způsobit závažné zdravotní problémy a závislosti, které mohou dlouhodobě ovlivnit kvalitu života. Je třeba se informovat o rizicích spojených s jejich užíváním a zvážit jiné možnosti, které nebudou ohrožovat naše zdraví. Takovou alternativou může být například indický ženšen, meduňka nebo kozlík lékařský.
KDE VYHLEDAT POMOC?
Pokud máte pocit, že máte s nadužíváním těchto (nebo i jiných) látek problém, je pro vás těžké s užíváním přestat nebo bojujete se závislostí: Nejste sami. Existují webové stránky, na nichž můžete najít více informací i odbornou pomoc –i odbornou pomoc. Některé z nich najdete například pod QR kódy ve žlutém boxu.
Neviditelní zloději
Nechcete, aby vás okradli internetoví lupiči? Ti zvláště u starších lidí sází na důvěru a naivitu. Vyplatí se snaha vzdělávat se, zajímat se o dění a ptát se odborníků či přátel.
TEXT: Karolína Peroutková / FOTO: Pixabay.com
„Často k nám lidé přicházejí s problémy, které jsou řešitelné, jen nemají dostatečné informace. Ty se jim pak snažíme poskytnout,“ říká Marie Franková, vedoucí CSS ČUN Praha SAS a pracovnice v sociálních službách. Lidé za ní do České unie neslyšících v pražské Dlouhé ulici přichází s nejrůznějšími potřebami, nejčastěji potřebují pomoc při vyplnění různých žádostí, nejvíce těch týkajících se příspěvku na bydlení nebo na zvláštní pomůcku, pak také žádostí o průkaz ZTP, příspěvek na mobilitu, světelnou signalizaci, příspěvek na péči atd. Jedním z problémů, který je běžně řešitelný, jen lidé nemají dostatek informací, je podle Marie například obyčejné nastavení mobilu. Větší procento klientů má špatně nastavený mobilní tarif, či spíše mají takový tarif, který neodpovídá jejich potřebám při využívání mobilního telefonu. Předplácí si tak drahé služby, které ve výsledku stejně nevyužívají. Proto je důležité zdůraznit, že na trhu existují různé typy tarifů a člověk může měsíčně ušetřit až stovky korun, bude-li se právě o toto zajímat. Sociální pracovnice v tomto dokáže poradit, má více informací a zkušeností a umí najít lepší mobilní tarif za lepší cenu.
Lepší informovanost je prevencí i před dalším, dnes již velmi častým problémem nejen u seniorů: internetovými podvody. Takoví zloději využívají především neznalost a důvěřivost starších lidí. „Také s touto nesnází lidé přicházejí, proto klientům poskytujeme především informace a upozorňujeme je na podvody typu SMS, e-maily, jakékoliv konverzace s cizím člověkem přes sociální sítě,“ dodává Marie.
Doplňuje také, že když mají lidé při platbě na internetu jakoukoli pochybnost, je dobré se zeptat členů rodiny, známých nebo právě sociálních pracovníků. Ti všichni jim mohou pomoci prověřit, zda jde o důvěryhodný krok.
„Některé naše klienty jsme ještě dokázali zachránit, když přišli včas. Když už ale bylo pozdě, platba proběhla, musela už jednat policie. A to je opravdu běh na dlouhou trať. U některých klientů se jednalo o vyšší částky, tam jsme alespoň poskytli informace, jak postupovat, spolupracovat s policií, zkrátka podpořili jsme je alespoň takto,“ uzavírá vedoucí CSS ČUN Praha.
Rada nad zlato tedy zní: neprovádějte platby přes internet sami. Vždy se poraďte, požádejte o víc informací, ověřte si fakta.
CHCETE SE VYHNOUT ONLINE PODVODŮM?
• Nevšímejte si zpráv, které odkazují k soutěžím, do nichž jste se nezapojili.
• Nereagujte na e-maily, u kterých neznáte odesílatele.
• Neposílejte své plné jméno a kontaktní údaje neověřené osobě.
• Nikdy neposkytujte cizí osobě údaje o platební kartě.
Znát rizika internetu
Nejste sami. Tak zní útěcha pro ty, kteří si ve stáří nedokáží poradit s mnoha obtížemi. Poradenské centrum organizace Nadace ŽIVOT 90 podá pomocnou ruku každému. Nejen o tom si povídáme s vedoucí ANETOU MUNDOK NITSCHOVOU.
TEXT: Karolína Peroutková / FOTO: archiv nadace ŽIVOT 90
Máte na starosti linku důvěry pro ty klienty, kteří se nebojí telefonovat. Co je nejčastěji trápí?
Na naší lince důvěry na čísle 800 157 157, která je zdarma a v provozu nonstop, nejčastěji řešíme s klienty téma osamělosti, psychické nepohody, symptomy úzkostí nebo depresí a obtíže v mezilidských vztazích. Mnoho lidí se na nás obrací opakovaně, zvláště se jedná o klienty a klientky, kteří mají dlouhodobé obtíže a potřebují každodenní podporu v rámci zvládání rutinních činností. Mnohdy volající doprovázíme a podporujeme v náročných životních chvílích, jako je třeba úmrtí blízkého, ztráta smyslu života apod. Často také řešíme problematiku v rámci sociálního zabezpečení a sociálních služeb – edukujeme, na jaké dávky a příspěvky by volající mohli mít případně nárok a jaké služby by jim v jejich situaci mohly pomoci, aby se jim žilo lépe a kvalitněji, když například klesá míra jejich soběstačnosti. Odkazujeme je pak často na terénní sociální pracovníky a pracovnice v místě bydliště, kteří jim mohou pomoci s vyplněním formulářů a zařízením všeho potřebného. Pokud má klient problém s telefonováním, lze využít i náš e-mail seniortelefon@zivot90.cz.
Jakou pomoc poskytujete v Poradenském centru?
Odborné poradenství v oblasti sociální, právní a psychologické. Veškeré služby jsou pro klienty a klientky
zdarma a je možné je využívat opakovaně. Naše sociální pracovnice umí klienty a klientky odborně nasměrovat a vysvětlit všechny náležitosti týkající se žádostí o dávky a o sociální služby, umí je v případě potřeby zprostředkovat, komunikují často také s dalšími subjekty, jako jsou úřady práce nebo odbory sociálních věcí. Z právních témat jsou to nejčastěji otázky týkající se dědictví, darování majetku, sousedských vztahů a bytové problematiky. Nově od jara 2024 poskytujeme také psychologickou podporu, častým tématem jsou obtíže v mezilidských vzta-
zích, úzkosti, pocity osamělosti a další dlouhodobé osobní problémy. Kromě právního poradenství poskytujeme konzultace telefonicky, písemně či osobně, včetně možnosti návštěvy sociální pracovnice a psycholožky přímo v domácnosti klientů. Jinak by pro ně bylo obtížné se k potřebné pomoci dostat.
Jsou online podvody častým důvodem, proč se na vás lidé obracejí s prosbou o pomoc?
V poslední době pozorujeme, že problematika tzv. šmejdů se přesunula do oblasti kyberprostoru nebo telefonních hovorů, kde jsou lidé mnohem zranitelnější, a to hlavně lidé staršího věku, kteří s těmito praktikami nemají žádné zkušenosti nebo ani neví, že takové praktiky existují. Míra edukace je v tomto ohledu velmi nízká a pro starší lidi mnohdy těžko uchopitelná. Již jsme na lince a v poradnách několik takových situací řešili a očekáváme, že se na nás bude obracet více lidí, protože podobně jako u domácího násilí je to, s čím se setkáváme, jen špička ledovce.
Starší lidé jsou důvěřiví a zvlášť zprávy na telefonu vypadají leckdy důvěryhodně...
Ano, nejčastěji se jedná o podvodné SMS, které vypadají, jako by je zaslala Česká správa sociálního zabezpečení nebo Úřad práce, a nabádají k vyplňování nebo potvrzení žádostí o dávky přes podezřelé odkazy. Nebo se jedná o podvodné e-maily od Policie ČR či České pošty, které nabádají ke sdělení osobních údajů. Setkáváme se také s telefonickými hovory, při nichž se podvodník vydává za příslušníka Policie ČR nebo bankovního poradce se sdělením, že účet volaného byl napaden a je nutné peníze vybrat a přesunout na jiný účet nebo do bitcoinmatu. Zkušenost máme i s podvodnými inzeráty na seznamkách, v nichž lidé často z osamělých žen po získání důvěry „vymámí“ velké finanční částky. Problémem jsou také nabídky „zázračných“ preparátů na zdravotní obtíže nebo podvodné e-shopy, které po platbě kupci žádné zboží nezašlou. A nedílnou součástí jsou také tzv. fake news, poplašné zprávy a zneužití umělé inteligence k ovlivňování veřejnosti, například upravená videa s politiky, kteří propagují „výhodné investice“.
Jak lze takovou věc řešit, jaký bývá váš první krok?
Záleží na tom, co konkrétně se stalo a o jaký typ podvodu se jedná. Takové situace, které jsem popsala výše, se dějí každodenně, ale mnohdy si to starší lidé nechají pro sebe, protože se stydí, že naletěli. V kyberprostoru je často velmi těžké vypátrat viníka. V případě ztráty větší finanční částky doporučujeme obrátit se na Policii ČR a podat trestní oznámení. V případě podvodných e-shopů doporučujeme kontaktovat Českou obchodní inspekci, daný web tam nahlásit. Pokud se jednalo o platbu přes internet, je možné kontaktovat také banku a požádat o reklamaci dané platby. Další možné postupy se mohou projednat v právní nebo občanské poradně.
Jaká bezpečnostní doporučení pak lidem dáváte, aby se poučili a podobná věc se jim už nestala?
Je to hlavně o prevenci – vědět o rizicích, která se na internetu mohou objevit. Případné extra výhodné nabídky, které se týkají investic a většího obnosu peněz, konzultovat například v bance nebo s finančním poradcem. Útočníci cílí hlavně na city a využívají manipulace, tlaku a rychlosti. Důležité je tomuto tlaku a emočnímu vypjetí, jež je s tím spojeno, nepodlehnout, vzít si čas na rozmyšlenou, nezůstat s těmi nepříjemnými pocity sám a v případě nejistoty se obrátit třeba na naši poradnu, na linku důvěry nebo vše zkonzultovat se svými blízkými. Doporučujeme také využívat počítačové kurzy a zajímat se o přednášky, které vysvětlují, jak chránit své osobní údaje, a v rámci zpravodajství sledovat ověřené zdroje a média.
Kouzelné přání 5
TEXT: Jan Panský / ILUSTRACE: vygenerováno pomocí Dall-E
V minulých dílech Eliza utekla do lesa, kde se setkala s temnou vílou. Myslela, že se jí začne vysmívat, že neslyší, místo toho ji ale nasměrovala do neznámého kraje za samotářem Ledutajem. Pomůže Ledutaj Elize navrátit sluch? A najde ho vůbec?
Eliza byla obklopena břízami, starými i mladými, vysokými i nízkými, silnými i churavými. Chodila v březovém háji sem a tam, hledajíc Ledutajův dům. Nebo chatu. Nebo boudu. Zkrátka cokoliv, kde by mohl samotář bydlet. Kopec to nebyl velký, takže ho přešla z jedné strany na druhou za deset minut. Zkusila dokonce i volat Ledutajovo jméno, i když věděla, že odpověď nemůže slyšet. „Je také neslyšící jako já?“ napadlo ji. Pak by ji ani on slyšet nemohl. Zkusila dojít ještě jednou na kraj kopce a podívat se na okolní krajinu. Slunce už bylo nízko a co nevidět začne ubývat světla a s příchodem noci se ochladí.
Eliza přelétla pohledem ostatní vrchy. „Co když jsem na špatném kopci? Co když jsem šla po špatné cestě?“ Pročesávala očima v začínajícím šeru okolní kopce, ale na žádném z nich neviděla břízy, rozhodně ne tolik, aby mohly společně vytvořit háj. Viděla smrky, duby, javory, viděla řeku plynoucí údolím, ale březový háj nikde. Ne, jsem tady správně. Nikde jinde březový háj není. Určitě to je chyba Ylonie, té víly v černé kápi. Těm jejím divným zářícím očím neměla věřit! Poslala ji pryč, větru napospas, aby utekla. Eliza vztekle utrhla žlutou kytku u svých kolen. Chtěla by zpátky domů, za otcem. Celé tohle dobrodružství je k ničemu.
Natáhla ruku a utrhla další dvě žluté kytky. Tyhle neznala, ale co na tom? Bylo jí to jedno. Je někde daleko, nezná ten-
hle kraj, stmívá se, je unavená, poškrábaná, hladová a špinavá. A je jí zima. Docela dost zima. Otřela si slzu z oka, sedla si do trávy a podívala se na ty tři žluté květiny, které stále držela v ruce, pořádně. Byly krásné, ale její rozčilení způsobilo to, že už dále neporostou, protože je utrhla. Za pár hodin začnou schnout a postupně zvadnou. Prohlížela si květy – a zarazila se. Něco se dělo. A opravdu – květy zmrzly. Eliza cítila, jako by ji ovanul severní mráz. Přiložila ruce k tělu, aby se trochu zahřála, a otočila se. To, co uviděla, ji překvapilo.
Měla před sebou malého zavalitého muže s dlouhými vousy, trochu jí připomínal trpaslíka z pohádek. Byl oblečen ve vlněné kamizole, modrých kalhotách a na hlavě měl žlutou čapku. Vypadal popuzeně, kolébal se ze strany na stranu a v levé ruce držel lucernu. „No, konečně. Ta kůže měkne, co to doprovázíš??“ obořil se mužík na Elizu. „Já – kůže – Já jsem se ztratila a nemám žádnou kůži, nedoprovázím ji,“ odpověděla zmateně Eliza. Vůbec mu přes jeho vousy nerozuměla. „Tak –už – mi – řekneš – co – tady – provádíš? Jsi – snad – hluchá?“ mračil se mužík a zjevně mluvil velmi hlasitě, aspoň mu ale tentokrát porozuměla. „Pardon, já neslyším. Poslala mě víl-, tedy kamarádka, za panem Ledutajem. Neznáte, nebo vlastně, jste to vy?“ Eliza začala drkotat zuby, ale doufala, že jí bude i přes drkotání rozumět lépe než ona jemu.
Viděla, jak se zamračená tvář mužíka pomalu rozjasňuje. „Tak ty jdeš za Ledutajem. Hm hm. Ale já nemám rád návštěvy. Nemám rád lidi. A ty kytky vrátíš.“ Tentokrát mu rozuměla. Rychle se otočila a šla vrátit kytky tam, kde je utrhla. Už měla v hlavě promyšlené, jak ho poprosí, aby jí pomohl, ale když přiběhla zpátky, zahlédla jej akorát, jak sestupuje po schodech a odchází. „Počkejte!“ běžela za ním, ale mužík byl rychlejší. Zabouchl jí dveře před nosem. Musela ocenit důmyslnost jeho příbytku, neboť vypadal, že je celý pod zemí a vedou k němu dolů nenápadné schody. Co teď? Zabouchala na dveře. „Otevřete mi, prosím! Posílá mě kamarádka, je to vlastně temná víla! Jmenuje se Ylonie!“ Eliza znovu zabouchala a pokračovala: „A říkala, že ji znáte a že mi pomůžete! Já chci slyšet jako všichni ostatní! Pomozte mi, prosím!“ Pokračování příště
TEXT: Jan Panský / FOTO A ZDROJ: Jan Crkovský
Ve dnech 26. 8. – 1. 9. se v Praze-Ládví uskutečnilo MS v beachvolejbalu neslyšících. Současně s MS se konalo i MČR v beachvolejbalu slyšících. Celkem se MS zúčastnilo 27 dvojic z 12 zemí. České barvy reprezentovala mužská dvojice Žídek–Bambas a dvě dvojice žen: Pavlovová–Žídková a Hojdyszová–Pražáková.
Nováčci na velkých akcích
Hojdyszová s Pražákovou vylosovaly silnou skupinu, povedlo se jim postoupit, ale vypadly v osmifinále. Pavlovové a Žídkové se dařilo lépe a jejich cesta skončila až ve čtvrtfinále. V navazujících hrách o umístění Hojdyszová s Pražákovou vybojovaly 12. místo a Pavlovová s Žídkovou 6. místo. Muži byli ještě úspěšnější: ve skupině neztratili ani bod, prosvištěli play-off a jejich vítězná jízda skončila až ve finále, v němž podlehli novým mistrům světa Koshkarovovi a Tarasovovi z Ukrajiny. Za svůj výborný výsledek si právem zasloužili stříbrné medaile, které jim na ceremonii předal nečekaný host MS a MČR, jímž nebyl nikdo jiný než první dáma ČR Eva Pavlová.
ROZHOVOR S JANEM ŽÍDKEM, HLAVNÍM ORGANIZÁTOREM MS: Češi nechali v písku hodně potu a mužům se dokonce povedlo vybojovat stříbrné medaile. Jak jejich úspěch zpětně hodnotíš?
Je to pro nás veliký úspěch, protože kluci hráli pod velkým tlakem, bylo to na domácí půdě a před vlastními fanoušky. Byla tam různá média, zápasy se natáčely a vysílaly živě. Ale zvládli to skvěle.
Sám jsi plážový volejbalista, tvůj syn na MS obsadil 2. místo a manželka 6. místo – co je receptem na váš rodinný úspěch?
Náš rodinný recept je jednoduchý – sportujeme. Hodně sportujeme, sport je pro nás směrodatný a na výsledcích je to potom vidět. Syna jsme s sebou brali, už když byl malý, šli jsme mu příkladem a vedli ho k tomu, aby se sportu věnoval. Dnešní děti sedí u počítače a nic nedělají. Díky pravidelnému sportování má Honza takové výsledky a hraje ještě líp – hraje první ligu šestkového volejbalu za TJ ČZU Praha (Česká zemědělská univerzita). Takže je možné toho dosáhnout.
Svého syna trénuješ sám, nebo má svého trenéra?
Syn už má svého trenéra v klubu, za který hraje. Když máme soustředění neslyšících, trénuji celou naši reprezentaci já.
Organizoval jsi MS, což je velká akce. Jaké to pro tebe bylo, byla to v něčem nová zkušenost?
Moc jsem s tím popravdě nepočítal, bylo to na poslední chvíli. Pořadatelství MS v beachvolejbalu neslyšících jsme jménem ČR převzali v prosinci 2023, protože ostat ní státy o to zájem neměly. Řekli jsme si, že do toho půjdeme. MS se pak konalo na přelomu srpna a září 2024. Byla s tím spojena spousta vyřizování, jako například jednání o záštitě s hlavním městem Prahou, Národní sportovní agenturou, spousta formalit a náležitostí. Nakonec bylo potřeba sehnat finance, aby bylo z čeho zaplatit výdaje. Pro mě to bylo náročné, ale kdyby se u nás MS konalo znovu, už budu vědět, jak to udělat ještě lépe, a můžu dalším organizátorům předat zkušenosti.
Nakonec z toho mám dobrý pocit, i přesto, že pro neslyšící je mezinárodní komunikace složitější. Když něco potřebuje slyšící, tak si zavolá, neslyšící musí vše dělat online, je potřeba používat videokameru a je to zdlouhavější. Trochu bych řekl, že mentalita neslyšících je jinačí než u zbytku populace. Ale jsem rád, že se to povedlo a že se akce uskutečnila. Třešničkou na dortu bylo, že se MS zúčastnila i první dáma ČR Eva Pavlová, jež sportovcům předávala medaile.
Bylo to plánované?
Plánované to nebylo, to, že přijde, jsme se dozvěděli až na poslední chvíli. U významných osobností to nebývá obvyklé, protože mají často nabitý program, takže jsem rád, že to tak dopadlo. Za to všechno bych rád poděkoval Národní sportovní agentuře, panu místopředsedovi Brandýsovi, starostovi Prahy 8 panu Grosovi, gestorovi beachvolejbalu panu Maříkovi a dalším partnerům. Organizace byla náročná a bylo s ní spousta práce a starostí, příště bych chtěl na podobně velkou akci větší tým.
Jak vlastně probíhalo propojení MČR a MS?
Střídali jste se na kurtech, nebo jste měli svůj vyhrazený kus areálu?
Pro nás neslyšící to bylo velké plus, protože se díky tomuto MS našli dva další beachvolejbalisté, kteří vlastně až teď zjistili, že nějaká taková soutěž neslyšících existuje a že se jí v budoucnu mohou zúčastnit. A pro slyšící veřejnost to také bylo přínosné, protože viděli, že i neslyšící mohou hrát na vysoké úrovni a podávat dobré výkony. Ze začátku se hrálo
na čtyřech kurtech, poté na dvou; finále obou akcí proběhlo v neděli na centrkurtu.
Co tě na celé akci překvapilo nejvíce? Byli to připravení soupeři či něco jiného?
Překvapili mě diváci, to, že jich dorazilo hodně, že povzbuzovali. A také děkovné dopisy, překvapilo mě, že to někoho vůbec napadlo. Soupeři nás moc nepřekvapili, my jsme věděli, na koho se připravit. Musím hodně poděkovat realizačnímu týmu, který do organizace MS se mnou šel. Když chcete v dnešní době něco takového zorganizovat, potřebujete finance. Hráči i diváci chtějí mít nějaký komfort, chce se po nás, aby se to vysílalo živě – to vše se promítá do nákladů.
ROZHOVOR S BEATRICÍ BRUNNBAUER, REPREZENTANTKOU ŠVÉDSKA:
(rozhovor proběhl v angličtině a byl následně přeložen do češtiny – pozn. red.)
Jak jsi se svým výkonem a výkonem svého týmu spokojená?
Upřímně řečeno, moc spokojená nejsem. Dali jsme do toho všechno, ale bylo tam hodně silných týmů. V plážovém volejbalu to není o síle jednotlivce, ale o tom, jak vysokou je potřeba mít úroveň, abyste postoupili; je to i o tom, mít dobrý den, a to bohužel nebyl můj případ. Jako sportovkyně bych se měla soustředit na svou práci na kurtu, ale to se mi nepodařilo, protože jsme neměli manažera týmu. Museli jsme se proto starat i o věci mimo kurt, což ovlivnilo naše soustředění.
Jsem organizačnímu týmu vděčná za jejich práci, ale některé aspekty nebyly řešeny profesionálně, například rozhodčí a náhlé změny v rozpisu, což náš výkon ovlivnilo. Horké počasí pro nás také představovalo výzvu, protože pocházíme ze studeného severu, ze Švédska, a bylo pro nás těžké se mu přizpůsobit. Jsem však hrdá na to, jak jsme se jako tým semkli. My čtyři – trenér, tlumočník a dva hráči –jsme se navzájem podporovali a pomáhali si, a proto jsem na svůj tým pyšná.
Reprezentovala jsi Švédsko, ale dříve jsi hájila barvy Rakouska, kde ses i narodila. Jak se to seběhlo?
Do Švédska jsem se přestěhovala už dávno a po mnoha letech, kdy jsem nebyla spokojená s rakouskou sportovní federací, mi změna země přišla jako správná volba. Rozhodla jsem se tak kvůli rovnějším právům, lepší podpoře a také proto, že život ve Švédsku mi usnadňuje účast na tréninkových kempech, aniž musím neustále létat do zahraničí. I když mé srdce bude vždy v Rakousku, jsem hrdá na to, že mohu reprezentovat modro-žlutou vlajku Švédska, které je nyní mým domovem.
Když se podíváme na tvou sportovní kariéru, co je náročnější na trénink: beachvolejbal, nebo lyžování?
To je skvělá otázka. Na první dobrou bych řekla, že lyžování. Je drahé a je to neustálá výzva – boj proti sobě, horám, počasí a podmínkám. Cesta na sjezdovku trvá dlouho a za den se stihne jen šest až deset jízd, z nichž každá vyžaduje plné soustředění. V plážovém volejbalu je výzvou spíše týmová práce –musíte najít chemii s partnerem, naučit se hrát společně, sladit se a kompenzovat chyby toho druhého. Oba sporty se odehrávají venku, takže jsou závislé na počasí.
Jaký zápas byl pro tebe na MS nejtěžší a proč? Nejtěžší zápas byl proti Japonsku. Přestože jsou Japonky menší než typické plážové volejbalistky, jsou neuvěřitelně rychlé, technicky zdatné a velmi dobře četly naši hru. Připadalo mi, jako bychom hrály samy proti sobě, protože máme podobný herní styl. Musely jsme být ještě chytřejší, ale horké počasí mi neudělalo dobře – zažila jsem hypovolemický šok (ztráta tekutiny v buňkách kvůli výrazné dehydrataci – pozn. red.), špatně se mi dýchalo, měla jsem rozmazané vidění a třásly se mi ruce. Byl to těžký zápas, který jsme mohly vyhrát, a proto má pro nás prohra hořkou pachuť. Bylo to docela frustrující.
Co si myslíš o tom, že se souběžně konalo MS neslyšících a MČR slyšících? Užila sis tento šampionát?
Ano i ne. Jak už jsem zmínila, bylo tu několik výzev, ale bylo skvělé být zpátky, hrát zápasy, dávat do toho všechno a být v kontaktu s dalšími sportovci, kteří sdílejí stejnou vášeň. Je hezké, že současně probíhají šampionáty slyšících a neslyšících, ale ne když jsou kvůli tomu neslyšící hráči odsunuti na vedlejší kolej. Musely jsme odehrát tři zápasy v nejteplejší části dne, jen abychom se přizpůsobily šampionátu slyšících. Vzhledem k tomu, že se jedná o MS, očekávala jsem větší profesionalitu a rovné zacházení. Věřím, že by to v budoucnu mohlo pomoci překlenout propast mezi slyšícími a neslyšícími a přilákat více pozornosti a sponzorů.
