CODA konference v Jižní Koreji

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: archiv Veroniky Myslivcové

Do Jižní Koreje se z České republiky nevypravili jen neslyšící účastníci. Na tuto dalekou cestu se vydala i slyšící Veronika Myslivcová, CODA a sestra zakladatele a předsedy českého spolku CODA Karla Redlicha. Letošní konference byla zvláště významná, protože Mezinárodní organizace CODA oslavuje 40 let své existence. Proto se nesla ve znamení reflektování dosažených úspěchů a stanovení budoucích cílů.

Veroniko, zúčastnila ses mezinárodní konference CODA v Incheonu ve dnech 29. 6. – 2. 7. 2023. Zavítala jsi i na Jeju, kde se konal kongres WFD?

V pořadí již 35. mezinárodní konference CODA v Jižní Koreji jsem se zúčastnila jako jediná z východní Evropy, tedy i z ČR. Konala se po nucené covidové pauze a poprvé ve své historii proběhla v Asii. Výjimečná byla i v tom, že letos Mezinárodní organizace slyšících dětí neslyšících rodičů (CODA) slaví krásné výročí 40 let od svého založení. Její zakladatelka Millie Brother je významnou osobností a byla na akci též přítomna. Letos zde byl rekordní počet nováčků. Nově byla za prezidentku zvolena Gunilla Karlsson ze Švédska, je tedy naděje, že Evropa bude mít šanci zvýšit povědomí o CODA a podporu v jednotlivých zemích (předešlí prezidenti byli většinou Američané). Na WFD kongres konaný na Jeju jsem nezavítala, ale mohu zde zmínit jeden drobný příběh. Při odletu jsem se v Praze na letišti náhodně seznámila s mladou neslyšící Češkou Magdalenou, která na WFD kongres odlétala. Díky tomu, že jsem ji viděla znakovat do mobilu, jsem ji oslovila. Bylo to veselé setkání. Nejprve jsem si myslela, že je též CODA z jiné evropské země a využila přímého letu z Prahy. Z CODA konferencí jsem zvyklá, že CODA účastníci znakují se svými rodinami přes videohovory v mobilu.

Byla to tvá první účast na mezinárodní CODA konferenci?

Ne, na mezinárodní CODA konferenci jsem byla již popáté. Poprvé jsem se v roce 2015 spolu se svým bratrem Karlem Redlichem a s Pavlínou Zarubovou účastnila 30. CODA konference v Londýně. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme před ostatními účastníky zpívali a znakovali naši českou hymnu. V této souvislosti musím uvést některá důležitá fakta. Předtím se jako první Češi mezinárodní konference CODA zúčastnili Radka Horáková v Barceloně v roce 2007 a Karel Redlich v Berlíně v roce 2011. V roce 2008 se uskutečnilo první setkání slyšících potomků neslyšících rodičů v ČR, které organizoval Karel Redlich. Ten je zakladatelem a hlavním hybatelem spolku CODA u nás. Díky němu a jeho nadšení se podařilo dne 13. 6. 2008 svolat a ustanovit přípravný výbor, jehož členy jsme byli my dva a Radka Horáková, a registrovat stanovy MV ČR – CODA, o. s. Tím se začala psát historie českého spolku CODA.

Já sama jsem byla ze setkání v Londýně velmi nadšená a zážitek to byl tak silný, že jsem v roce 2016 odletěla do Austinu v Texasu na další konferenci. Byla to tehdy moje úplně první cesta za „velkou louži“. A opět to bylo velmi silné a tentokráte i velké, bylo tam kolem 300 účastníků. Byla jsem jediná z celé východní Evropy a tehdy jsem poprvé pocítila velkou zodpovědnost a hrdost na naši zemi, stala jsem se tam nepřehlédnutelnou osobností – propagovala jsem naši krásnou zemi vytvořením koutku s materiály o ČR nebo s českou vlajkou v ruce, což se stalo mým poznávacím znamením. Pomohl i videopozdrav se vzkazy českých CODA, který vytvořil předseda Karel Redlich a který jsem nechala při hlavním slavnostním večeru promítnout všem účastníkům. Ten večer jsem poprvé v životě zpívala do mikrofonu českou píseň a zanechala na konferenci zásadní českou stopu. S bušícím srdcem jsem překonávala a posouvala své vlastní hranice, protože na mne doléhala síla jedinečnosti okamžiku. Následně jsem v roce 2017 odletěla do Vancouveru v Kanadě na 32. setkání. Další rok jsem vynechala setkání na Rhode Island v USA a v roce 2019 jsme letěli do Paříže – já spolu se svým bratrem Karlem a tentokrát se k nám přidala i Monika Boháčková a Alena Borysewiczová (nyní Horáková).

Jakými tématy se konference zabývala a které tě osobně nejvíce zaujalo?

Program bývá bohatý. Témata konference jsou nejrůznější –od pracovních, systémových, tlumočnických, vzdělávacích po menší pracovní skupiny osobnostního i terapeutického charakteru. Já preferuji skupiny, kde mohu sdílet svůj jedinečný životní příběh doplněný o zkušenosti z mé profese učitelky MŠ a aktuálně asistentky pedagoga pro děti s těžkým sluchovým postižením. Též nikdy nevynechám pracovní skupinu Regionu 6, což je interní geografické rozdělení organizace CODA International, do kterého spadá Evropa, kde reprezentuji naši českou CODA.

Co nového bys chtěla prostřednictvím časopisu UNIE předat čtenářům – a zejména české komunitě CODA?

Obracím se prostřednictvím časopisu UNIE jak na stávající, tak na budoucí členy – jsme samozřejmě stále otevřeni nově příchozím CODA členům. Vy mladí, kteří studujete, máte možnost se obrátit se svým příběhem na CODA International, splnit potřebné formality a třeba se na vás usměje štěstí, budete vybráni a dostanete finanční příspěvek z Tiché aukce. Ta se koná v průběhu konference a je dobrovolná. Organizace nabízí dárkové předměty, knihy apod., jejichž autory jsou většinou sami CODA nebo Neslyšící, často s motivy reprezentujícími CODA. Ti, kdo zapíší nejvyšší cenu, si předmět odkoupí a peníze jdou do sbírky, jejímž vrcholem bývá živá aukce při slavnostním hlavním večeru. Zde se draží cennější umělecká díla. Tento společný výtěžek je poté rozdělen mezi komisí vybrané mladé CODA studenty z celého světa, jejichž příběhy bývají prezentovány na konferenci.

Můžete zažít pracovní osvětová či interní setkávání doma i společné cesty do zahraničí. Ráda bych opět zažila to, jak jsme v roce 2016 jeli s velkou skupinou CODA vlakem do Varšavy, kam nás polští CODA přátelé pozvali na svou konferenci. Dále můžete zažít společné setkávání na příštích ročnících mezinárodních CODA konferencí. Doufám, že se časem přidají i další CODA z ostatních zemí východní Evropy. Dosud jsme z této oblasti jediní účastníci.

Za tím je vidět velký kus práce naší české CODA, všech aktivních členů, kteří často pracují jak v rámci své profese, tak ve svém volném čase pro komunitu Neslyšících. Propagují její kulturu, znakový jazyk, tlumočí, přednáší či pořádají besedy a s upřímným srdcem a svými činy se starají o smysluplnou náplň sdružení CODA ČR.

Zde musím za všechny naše členy poděkovat našemu předsedovi Karlu Redlichovi za mnoho let obětavé práce.

Jsme si vědomi toho, že bez něj bychom byli též prázdným místem na mezinárodní CODA mapě. Bez jeho nadšení by česká CODA v roce 2008 nevznikla a ani já bych nejspíš nikdy nezažila, jak přínosné a posilující, pracovně i lidsky, jsou mezinárodní setkání. Karel již v ČR zorganizoval dva CODA tábory pro slyšící děti neslyšících rodičů, na nichž mu někteří členové CODA ČR pomáhali jako vedoucí. To vše ve svém volném čase, kterého mu přes jeho nabitý pracovní i rodinný život mnoho nezbývá.

CODA jsou nositelé kultury Neslyšících. I přesto, že si to někteří neslyšící neuvědomují. Ze zkušeností účastníků vím, že CODA tlumočníci či CODA jakýmkoli způsobem pracující pro komunitu a kulturu Neslyšících, ať už jako lektoři znakového jazyka, nebo v pomáhajících profesích, jsou vyhledávaní a cenění. Jsou „mostem“ spojujícím dva světy, dvě kultury. Pro společnost jsou takoví lidé darem a mají obrovský potenciál, který na své objevení u nás zatím čeká.

Ano, být CODA je jedinečná nepřenosná zkušenost. Jedná se vždy o neopakovatelný osobní lidský příběh, který nelze s ničím porovnávat, a vše má tak právo být chápáno ve své individuálnosti. Například já s mým bratrem jsme byli vychováváni pouze svými neslyšícími rodiči, bez pomoci slyšících prarodičů. Byla to generace neslyšících bez sluchadel. Znakujeme, je to náš rodný jazyk, přemýšlíme jako oni a díváme se na svět jako oni. Oba se cítíme jako CODA a v pracovním i osobním životě děláme nikdy nekončící osvětu o světě Neslyšících, jehož jsme pokrevně i geneticky součástí. Mami a tati, děkujeme.

Tematika CODA se v poslední době stala v komunitě českých Neslyšících aktuální především díky zářijové premiéře krátkometrážního dokumentárního filmu Jsem CODA (2023) v pražském kině MAT. Jeho tvůrcem je MgA. IVAN CRNAC , nedoslýchavý režisér, jenž letos úspěšně absolvoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Film Jsem CODA je jeho závěrečným dílem.