že někdy dokážu být pěkný kretén, ale snad jsem se tady něco naučil. Co třeba? Že spoustu věcí dokážu sám.“ DEN DVACÁTÝ DRUHÝ Thomas a já se ujímáme vedení. Pravidelně rozděláváme oheň, vaříme, budujeme tábory. Uvědomuji si, jakou výhodou může být věk. Mně je dvaatřicet, jemu táhne na čtyřicítku. Ostatním je mezi osmnácti a pětadvaceti. Jsou sice fyzicky zdatnější, ale vykazují jasné známky emocionální nevyrovnanosti. DEN DVACÁTÝ ŠESTÝ U Steep Creeku se potkáváme s děvčaty. Hledám místo, kde překročit řeku, a vtom je zahlédnu. To shledání je zvláštní. Naše skupinka je rozhádaná, nervózní. Ony září radostí, že něco společně dokázaly. My chlapi jsme se změnili v izolovaná ega a začali soupeřit. To abychom ukázali, že jsme lepší. Když jsme teď pohromadě, začínají se vztahy zlepšovat. Ženy zase už tlachají a my se s nimi dělíme o příklady naší nesmiřitelnosti. Červy lze jíst celé, to koníkům ulomte nožky a vytrhněte hlavu s vnitřnostmi.
DEN DVACÁTÝ SEDMÝ Dorážíme do Bear Creeku, konce cesty. Lidé z pořádající kanceláře tam pro nás uvařili kotel zvěřinového guláše. Bez okolků se na něj vrháme. A pak si sedáme do kruhu a předáváme si hůl pravdy. „Stephen během cesty hodně dospěl. Zato tady zbytek ,mlaďochů' jsou největší sráči, jaké jsem kdy potkal,“ nebere si servítky Thomas. Myslím si to samé. Vztek a nesouhlas jen bublá. Jsem obviněn z toho, že jsem se snažil všechny ovládat, a na druhé straně mi skupina děkuje za to, že jsem několikrát převzal velení. „I kdybyste byli poslední chlapi na Zemi, nikdy bych se ani s jedním z vás nevyspala,“ trochu to odlehčuje Becky. Troy očividně miluje tyhle závěrečné chvilky. Úspěch pro něj znamená to, že si lidé sáhnou na dno a pak se vyhoupnou zase nahoru. Hůl pravdy obejde kruh čtyřikrát nebo pětkrát. Každý se
„vykecal“, válečná sekera je s přibývajícími hodinami zakopána. Dokonce i Becky přehodnocuje předchozí prohlášení... Prý by nám možná dala kvůli zachování lidského rodu. To už se objímáme, třeseme si rukama, omlouváme se navzájem. Vtipkujeme o prožitém pekle. A nad obzorem svítá. Paprsky žlutavě osvěcují stezku mezi stromy. Osmnáct kilometrů odtud leží město Boulder. Přišel čas vrátit se do všedních dnů. Do našich skutečných životů. Nechce se mi jít, tak běžím. Zhubl jsem jedenáct kilo, ale cítím se silnější než kdy předtím. Chvílemi zvedám ruce nad hlavu na znamení vítězství. Nikdo nezemřel a nikdo nikoho nezabil. Přežili jsme měsíc v pustině, kde by většina lidí zemřela za pár dní. Steak, pivo a zmrzlina jsou na dosah... P.S.: Až později jsem zjistil, že Troy měl s sebou satelitní mobil, takže mohl v případě nutnosti kdykoli přivolat helikoptéru.
VYHRAJTE víkendový kurz přežití,
poznejte sami sebe
Outdoor Survival nabízí čtyři druhy kurzů – civilní, armádní, speciál a expediční. S výjimkou posledního probíhají v Českém lese kousek od Domažlic. Vyžadují kvalitní oblečení, obuv adekvátní roční době a dostatek zvědavosti, zda byste si poradili v krizové situaci bez cizí pomoci. Přivézt si pochopitelně můžete vše, co považujete za nezbytné... organizátoři to však podrobí cenzuře a moc toho nakonec neponesete. O to víc zatíží vaši mysl dilematy. Například: představte si, že jste zázrakem přežili havárii letadla. Kolem se povalují ohořelá těla i desítky zraněných. Chcete je zachránit? U koho začít? U dětí, u žen? Nebo u těch, kteří jsou v šoku a zoufale ječí? Jak dlouho bude žít ten, komu stříká krev do výšky metr a půl z prořízlé krční tepny? Kolik vlastně máme každý krve? A co když letadlo bouchne? Viz: www.outdoorsurvival.cz
Co byste si vzali do přírody, abyste přežili? A) křesadlo, nůž, polní lahev s vodou B) kompas, mapu, zapalovač, dostatek jídla C) mobil, solární dobíječku, spacák, baterku Odpovědi zasílejte na info@choicemag.cz a připište heslo SURVIVAL. | 71
