49

MY, VY I ONI MY, VY I ONI Nakladatelství Yinachi a kolektiv autorů přichází s knihou rů přichází s knihou o pražské Letné. Tvoří ji dvě stě padesát fotografických desát fotografických portrétů letenských sousedů a rozhovorů s nimi. Výběr hovorů s nimi. Výběr neobsahuje pouze známé tváře, ale obyčejné lidi, kterým byčejné lidi, kterým Letná doslova koluje v krvi a nenápadněpadně jim prorostla jim prorostla do DNA. Pohleďte jim do tváře v publikaci, která má sama kaci, která má sama formát lidského obličeje.át lidského obličeje.

jejich Letná

POHLEĎTE DO TVÁŘE LIDEM, BEZ NICHŽ BY VE ZNÁMÉ ČTVRTI NEBYLO ŽIVOTA. DÁVAJÍ JÍ JISKRU, VYLEPŠUJÍ JI JAKO VLASTNÍ DOMOV. MLADÍ I STARŠÍ, UMĚLCI, VRÁTNÍ, POKLADNÍ, VÝČEPNÍ, ÚŘEDNÍCI ČI PODNIKATELÉ.

Unikátní kniha Jedna čtvrť: Letná neobsahuje ani jedinou fotografii Prahy. Zato v ní najdete portréty dvou set padesáti obyvatel místa, které představuje nikoli jako soubor budov, ulic a parků – tedy mrtvých nemovitostí – ale jako stále se pohybující organismus tvořený lidmi a jejich sociálními vazbami. Ačkoli Letnou vnímají odlišně maminky s kočárky, jinou prožívají návrháři, další pak úředníci z kanceláří či sportovci, cesty všech se dřív či později doslova geometricky protnou v určitých styčných bodech. Navzdory prvotní představě to však nejsou gastronomické podniky, ale místa, která plní víc funkcí najednou. Jako nejsilnější „tavicí kotel“ vyšlo ze studie Bio Oko – nabízí kulturní zážitky, ale můžete se v jeho prostorách i najíst, je místem pracovních schůzek, oslav apod. To tam se odlišné sociální skupiny prolínají a mnohovrstevnaté sociální bubliny, do kterých lidé jinak patří, praskají. Vytvářejí nový celek. Jako když bubliny právě vyfouklé z bublifuku spojí dohromady náhlý závan větru. Nejčastěji se pak vznáší kolem místní promenády, ulice Milady Horákové. Tam se lidé běžně zdraví, i když se třeba nedokážou navzájem úplně přesně zařadit a znají se jen od vidění.

VÍC NEŽ ŽIVOUCÍ KARTOTÉKA Jaký je příběh paní, co na Letné uklízí chodníky? Co si o své lavičce a kolem procházejících myslí bezdomovec z parku? Vidí to hodně odlišně než ten, kdo je v místní politické reprezentaci na radnici? A co starousedlík, který na Letné prožil desetiletí a dokáže srovnávat? Čím víc člověka napadá otázek, tím víc je odpovědí, které si musíte do srozumitelného útvaru jako ve velkém puzzle poskládat už sami.  Viz: jednactvrt.cz

čtvrť, která neexistuje

JE TO PARADOX. LETNOU ZNAJÍ PRAŽANÉ I VĚTŠINA PŘESPOLNÍCH. ALE KDYŽ SE JICH ZEPTÁTE, KDE SE PŘESNĚ NACHÁZÍ, NEBOŤ NA MAPÁCH HLAVNÍHO MĚSTA JE MAXIMÁLNĚ LETENSKÁ PLÁŇ, ZTOTOŽNÍ JI PRÁVĚ S PLOCHOU, KDE KDYSI TÁBOŘILA VOJSKA ZIKMUNDA LUCEMBURSKÉHO. NA STEJNÉM MÍSTĚ CVIČILI O PÁR STOLETÍ POZDĚJI SOKOLOVÉ PROSTNÁ, NEŽ JE VYSTŘÍDALY VOJENSKÉ PŘEHLÍDKY A POVINNÉ PRVOMÁJOVÉ MANIFESTACE.

Letenská pláň je tím nejvýraznějším útvarem, ale sama Letná coby čtvrť je dle místních daleko rozsáhlejší, ukusuje části Bubenče a Holešovic. Zatímco její ohraničení na jihu – tok řeky Vltavy – a na severu – Královská obora neboli Stromovka – je poměrně jednoznačné, na východě a západě mlhavě splývá. Dnešní západní hranice s ulicemi Chotkova a Badeniho totiž vedla dříve až k linii Písecké brány, kde končila Lánská koněspřežka. O kus níž nechal vévoda Albrecht z Valdštejna pro lepší přístupnost prokopat takzvanou Myší díru (dnes Pod Bruskou), kterou pak v roce 1831 nahradil hrabě Chotek pohodlnější a širší serpentinou, nesoucí stále jeho jméno. Na východě by hranicí Letné mohla být ulice Bubenská, ale mnozí letenští přísahají, že dál než za „Štrosmajrák“ nevkročí.

Výhledy z nádrže Šestadvacet metrů vysoká vodárenská věž postavená v novorenesančním slohu je dalším poznávacím znakem Letné. Zásobovala vodou část Holešovic a Bubenče, ale kapacitně přestala dostačovat již v roce 1913. Dnes je „utopena“ v blocích vysokých činžáků a korzující postavy nahradily proudy aut čekajících v zácpě v Korunovační ulici. O to klidnější jsou výhledy z ochozu věže a poklid vládne i sálu umístěnému v místě, kde se nacházela hlavní vodní nádrž.

OBLÍBENÁ ARMÁDAMI EVROPY Jestliže tedy neznáme přesně hranice Letné, musíme oželet i oficiální demografické údaje a spolehnout se na vlastní vzpomínky či historická data. Že tam stanovala Zikmundova vojska, jsme už zmínili. Dlouho před tím nechal na témže místě král Přemysl Otakar II. uspořádat korunovační hostinu a tato událost z roku 1261 dostala Letnou i na oficiální dokumenty. Rozlehlou pláň si časem přivlastnily snad všechny armády, tábořili tam Švédové, Francouzi i Prusové, než posloužila roku 1968 jako heliport „spřáteleným“ sovětským vrtulníkům. Také se tam konaly vojenské přehlídky a pálily čestné salvy na počest čehokoli, co bylo třeba oslavit. Ale Letná a její pláň přitahovaly i techniky všeho zaměření. Hluboko pod ní vede tzv. Rudolfova štola, na svou dobu velmi zdařilé dílo, kterým nechal císař Rudolf II. zásobovat rybníky v Královské oboře vodou z Vltavy. Do blízkosti pláně mířila též koněspřežka a od vltavského břehu vystoupala v rámci Zemské výstavy roku 1891 první pražská lanovka (a později dokonce nejdelší jezdící schody u nás). Za první republiky měl na pláni vyrůst areál vládních budov, k němuž by se úředníci dostávali průkopem navazujícím na Pařížskou, tehdy Mikulášskou třídu. Nedošlo k tomu, prostor zbyl pro největší skupinové sousoší v Evropě – Stalinův pomník, lidově přezdívaný Fronta na maso. Další megalomanské projekty, které měly využít výhledu na konci pláně, například pro obří oceanárium či muzeum moderního umění, zůstaly na papíře. V případě knihovny Jana Kaplického, přezdívané Blob či Chobotnice, bohužel…

VZPOMÍNKY PŘEDŠKOLNÍ Návštěva Letné na konci padesátých let minulého století se pro dítko předškolního věku nemohla obejít bez dvou atrakcí. Tou první byl kolotoč z konce 19. století, údajně nejstarší v Evropě. Jeho podoba vychází z italské kratochvíle pro dospělé, kdy se z figurín koňů na otáčející se plošině snažili šlechtici navléci na kopí zavěšený věnec. Kolotoč připutoval z Vinohrad, protože jeho majitel soudil, že v sousedství lanovky a elektrické dráhy vydělá víc než u tamní vodárenské věže. Hlavní atrakcí byly figuríny koní. Osmnáct, snad dvacet šemíků různé velikosti se jmény na dřevěných cedulkách zavěšených na krku. Největší byl Honza a z koženého sedla býval ten nejkrásnější pohled na svět, pokud obsluha kolotoče vytáhla rolety na půlkruhových vstupech dvanáctiboké budovy až nahoru. Osu

Jen 7 let vydržel na Letné 15 metrů vysoký Stalinův pomník. Stál 140 milionů a použilo se na něj 17 000 tun kamene. Na kolotoči se jezdilo na 19 koních vyplněných slámou a potažených pravou koňskou kůží.

plošiny kolotoče pak hlídala tři rytířská brnění či vlastně jejich kašírovaná podoba. A ten nakřáplý hlas orchestrionu! Blížil se a vzdaloval podle toho, jak jste kolem projížděli. Nejlepší bylo si koupit aspoň dva lístky a neseskakovat! Atrakcí druhou, po kolotoči, bylo Národní technické muzeum. V jeho obrovské hale stály lokomotivy, na které se dalo s pomocí dospělého rychle

Se změnou společenských poměrů se mávání gigantickými transparenty a povinné demonstrace před tribunou změnily na dobrovolné, o to navštěvovanější „happeningy".

vylézt a přiblížit se téměř na dotyk zavěšeným historickým letadlům. Tamní kino promítalo naučné dokumenty – třeba o tom, proč a na co jsou dobré tranzistory – a to jen pouhých pár let po tom, co jejich vynálezci dostali Nobelovku. Populárně naučnou tematiku navíc mile střídaly grotesky.

VZPOMÍNKY FOTBALOVÉ Letenská pláň bývala zemí zaslíbenou sportu a zvlášť fotbalu. Byly tam stadiony Sparty, Slavie i klubu D.F.C. Prag, týmu německé menšiny či spíše německy mluvící židovské mládeže. Ten zmizel s okupací Československa v roce 1939. Také Slavia, která měla stadion pro dobré čtyři tisícovky diváků u dnešního ministerstva vnitra, se musela v roce 1951 stěhovat, protože si režim představoval využití pláně jinak. Sešívaní už dávno sídlili v Edenu, když ještě písečné valy s prkennými stupni (jen hlavní tribuna byla celodřevěná) sloužily k našim hrám a dovádění. Spartu na druhé straně třídy Obránců míru (dnes Milady Horákové), dříve Krále Jiřího VI., ještě předtím Sommerbergstraße a původně Belcrediho, stěhování minulo. Možná proto, že měla

Sokolské cvičiště roku 1912 pojalo přes 10 000 cvičenců. Pokrývalo dobré čtyři hektary a obklopovaly ho tribuny pro 80 000 diváků, na jejich stavbu „padlo“ 6 050 m3 dřeva.

železobetonovou tribunu, se kterou by se těžko hýbalo… Nicméně fotbal na Letenské pláni zůstal. Ve střední písčité části stály proti sobě dvě kovové branky pro velký fotbal (a trénovala tam i Sparta), na trávě pak byly vydupané další menší plácky, kde svatyni představovaly odložené svršky a tašky. Čutalo se tam až do pozního večera, a když se někdo po škole opozdil, vždy ho vzala nějaká partička mezi sebe.

VZPOMÍNKY LÍSTKOVÉ Vzory byly nedaleko. Sparta měla za slavných železných let prakticky volně přístupné tréninky a na nich dost fotbalu chtivé

omladiny. Vzhlížela ke svým modlám a čekala, až půjdou z tréninku. Někteří hráči už i odjížděli. Například reprezentační obránce a střední bek Jiří Tichý měl spartaka, a ti, co auta neměli, si z něj dělali legrácky. Skvělý brankář Antonín Kramerius, ne příliš vysoké postavy, zato udělaný a mrštný, si přivolal pomocníky, a než se kolega vynořil z šatny, měl vozidlo postavené na štorc mezi dalšími dvěma auty. Vyjet nemohl a musel si pomoc spoluhráčů vykoupit. Kapacita dřevěného stadionu s betonovou tribunou byla přes 40 000, ale na velké zápasy nestačila. To si pak člověk vzal do ruky papírovou tříkorunu, což byla cena vstupu pro studenty. Tvářil se, jako že má lístek, a šel do fronty k pořadateli, který vstupenky trhal a házel dírou do dřevěné bedny. Když jste mu tříkorunu podali, významným gestem ji „natrhl“ a hurá dovnitř. I to fandění bylo jiné. Sparta při jednom zápase porazila Partizan Bělehrad 4:1 a nadšení fanoušci před stadionem vyřvávali oslavná hesla, když si všimli, že mezi nimi chce projet v malém fiátku herec Karel Effa – známý to slávista. Co by se stalo dnes, nechtějte vědět. Ale tehdy vzali sparťanští fandové autíčko do teplejch a i s řidičem ho zanesli pár desítek metrů mimo dav, kde byla silnice volná.

VZPOMÍNKY PUBERTÁLNÍ Léta plynula a člověk se začal zajímat i o jiné zaoblené tvary, než měla mičuda. Letenské sady byly ideálním cvičištěm. Věděli jsme, kde vystrčí první květy sněženky. U zdi bašty nad Strakovou akademií byly nejdřív fialky, nedaleko kvetl šeřík a s trochou opatrnosti šlo urvat i tulipány. Ochrana přírody se nenosila, a tak bylo svědomí – až na ty tulipány – čisté. Fialky měly zásluhu i na tom, že jsme objevili místo pro tajný stan naší party, která chodila oblečená výhradně v černém. Kus od místa, kde se vyskytovaly, stál či v té době více padal Hanavský pavilon. Jeho chátrání bylo ukryto za bytelnou ohradou z vlnitého plechu, ale cesta dovnitř vedla. Občas to sice odnesla natržená nohavice či rukáv, ale mít něco, kde se dá schovat, pokuřovat a popíjet ovocné čúčo, stálo za to! Nebyli jsme tam sami, naštěstí s druhým černým nájemníkem budovy, která byla na Letnou přestěhována ze Zemské jubilejní výstavy roku 1891, kde propagovala umění komárovských železáren, jsme se nesetkali. Což bylo dobře, neboť třeba partu, jež si za domovské území zvolila Píseckou bránu, tvořili výjimečně nedůtkliví a tvrdí ranaři… Za ohradou byl však klid. Lovili jsme bobříka odvahy tím, že jsme lezli po kovových skobách až na střechu pavilonu nebo se v jeho útrobách seznamovali s individuálními znaky opačného pohlaví.

Kdo ze současných obyvatel Ovenecké ulice asi ví, že jim pod okny kdysi vedla první česká elektrická dráha.

VZPOMÍNKY FILMOVÉ Na Letné jsme chodili i do kina. Samozřejmě, bylo tam víc kinosálů, třeba ten ve Veletržním paláci, kde tak majestátně zněl Hapkův klavír na úvod filmu Akce Bororo. Ale pro nás existovalo jen Ponrepo. V úterý, jen co skončila škola, jsme spěchali dolů do Letohradské ulice. Bohužel se nám nikdy nepodařilo dojít až ke dveřím, protože fronta na lístky končila až u Kamenické. Když ještě byl v popředí zájmu Letenský kolotoč, tak člověk vídal

na Vánoce Disneyovu Sněhurku či grotesky s Mickey Mousem. Pak přišel čas filmů Akira Kurosawy – Tělesná stráž, Odvážní mužové či Sedm samurajů. Chlubili jsme se tím, jak jsme zvládli základy japonštiny jediným slovíčkem „hai“, neboli „ano“. Časem to zastínili Buňuel, Bergman a neskutečná Felliniho Silnice, po níž se muselo jít domů pěšky a mlčky… Pomyslným Everestem byl snímek Easy Rider. Přinesl nadšení z jízdy hlavních hrdinů, překvapení, že písnička „Pojď stoupat jako dým“ má slova vysvětlující, že je jointa nutno dotáhnout až do konce, i zděšení, co umí udělat nechápající svět. Dům, kde se to odehrávalo, by si zasloužil malou pamětní desku. Ale spíš větší.

VZPOMÍNKY DOSPÍVAJÍCÍCH Když se šlo z Ponrepa vzhůru Letohradskou, zkřížila ji ulice Ovenecká. V holešovické části, než proťala třídu Milady Horákové, nezajímavá. To její bubenečská část byla a je vstupem do jiného světa. Pojmenovaná dle původního názvu Bubenče Přední Ovenec si i dnes zachovává noblesu z doby, kdy neorenesanční domy začaly doplňovat ty ve stylu geometrické secese. Není to secese křehká jako třeba ve Slavíčkově ulici poblíž křižovatky Špejchar, kde byste našli i Suchardovu vilu. Má jiné kouzlo. Kdo se dostane dovnitř domů v Ovenecké, může se kochat vyšperkovanými detaily – ať už jde o tepané zábradlí či leptaná skla oken do vnitrobloku. Chodili jsme tam na dýchánky do bytu, kde se scházeli umprumáci a probírali kdeco. Při odchodu nad ránem pouštělo slunce vitrážemi do temnoty domu duhová prasátka a zasloužilo se o to, že secese byla v našich očích půvabná, i kdyby jí nepomohl Alfons Mucha.

Kovových skob, jež nenápadně zdobí boky pavilonu, si jen tak někdo nevšimne. Ale také ony by mohly vyrávět.

Tam, kde rostly keře a pár slabých klacíků, se dnes tyčí majestátní stromoví. Nenápadně schované místo s výhledy na Staré Město si však milenecké dvojice najdou tak jako dřív.

VZPOMÍNKY TEKUTÉ Svůj půvab ovšem měly i místní hospody. Tu nejslavnější už bohužel nenajdete. Nároží ulice Kamenické a Milady Horákové obsadila jakási banka a na legendárního Josefa Sojku, který tam měl restauraci s vynikajícím plzeňským, aby vyšel vstříc profesorům z blízké Akády výtvarných umění, se už ani vzpomínat nedá. Svého času akademici U Sojků hodně pili a majiteli tu a tam zanechali nějaké to dílko, aby umořili sekeru. Vznikla tak svérázná galerie, která bohužel zmizela v propadlišti dějin. Stejně jako stůl, kde sedával Bohumil Hrabal. Do podniku U Houbaře – který je však na hraně, neboť leží pro ortodoxní letenské až na druhé straně třídy Dukelských hrdinů – zase chodívali sparťanští hokejisté. I to už je minulostí, vlastník hospody totiž zahynul na lyžích. Poměrně mladou a bohužel krátkou historii měl hostinec Na Staré Kovárně v Kamenické. Jeho název je odkazem na stejnojmenný podnik v Braníku, kde se kdysi scházeli členové kapely Tři sestry. Reminiscence měla zhruba dvacetileté trvání, kdy bylo možné se pod zavěšeným harleyem potkat s jejími členy… A hospodu Nad Královskou oborou, kde svého času hrálo Českomoravské hudební sdružení a písně notoval Vlasta Redl, byste také hledali marně.

VZPOMÍNKY, CO UŽ ANI NEJSOU Hipsterská komunita, která dnes Letné kraluje, vyhledává jiné kratochvíle. Kavárny na každém rohu i uprostřed vnitrobloků, vinárny, bary, cukrárny, pekárny, pizzerie a bageterie, sushi bary i čínské či vietnamské restaurace. To je prvoplánový obrázek poklidu. Ovšem skrývá konkurenční boj a podnikům hrozí to, co potkalo proslulý Dům kávy v Jirečkově ulici. Tam mistr Tomáš Bilík kouzlil z nepřeberného počtu druhů káv své nápoje, a pokud měl čas, doprovázel výtvory zasvěceným výkladem. Zdálo se, že na Letné najde bezpečný přístav. Ale tak jako smečka vlků dokáže udolat bizona, skupina novodobých baristů, připravujících kávy se sladkými příchutěmi, uspíšila konec tohoto legendárního podniku. Můžete si na Letné vybrat vegetariánskou nebo veganskou restauraci či spíše bistro, ale my, co jsme jezdili na kolotoči vysoko na Honzovi, už máme jiný pohled na svět. Ne lepší či horší, prostě jiný. Kraluje v něm krom onoho vycpaného plnokrevníka i kdysi chátrající Hanavský pavilon, kino Ponrepo či jistý dům v Ovenecké. 

Jedna čtvrť

Knižní exkurze do jedné pražské čtvrti a jejích sociálních vazeb

Letná nejsou jenom domy, ulice a parky, ale především lidé, kteří určují atmosféru a ráz sousedství. Nakladatelství Yinachi přichází s knižním experimentem, jehož cílem není představit letenské celebrity, ale lidi, kteří tvoří skutečnou Letnou jako provázanou síť osobních vztahů.

Na podzim ve vašem knihkupectví.

www.jednacvrt.cz

Teprve na velkém strojním soustruhu se zrodily první skutečně funkční prototypy leathermanů. Kdyby nebylo čtveřice selhávajících bubnových brzd s jednookruhovým válcem a karburátoru Weber, jehož klapka jde seřídit nožem, asi by multitool nikdy nevznikl.

prostě leatherman

NĚKTERÉ VÝROBKY SE PRO SVOU OBLÍBENOST STALY TAKOVÝMI EVERGREENY, ŽE JEJICH JMÉNA ZEVŠEOBECNĚLA. TAK TOMU BYLO V PŘÍPADĚ LUXU, KARMY, XEROXU ČI ŽILETKY. TAKÉ MULTIFUNKČNÍ

KAPESNÍ NÁSTROJ NENAZVE VĚTŠINA Z NÁS SLOVEM MULTITOOL,

ALE LEATHERMAN.

Papír, lepenka, plech... První modely multifunkčních nástrojů připomínaly moderní plastové hračky, se kterými si dnes dětští kutilové cvičí svoji dovednost. Být připraven na vše – to není jen heslo takzvaných prepperů, lidí očekávajících konec světa. Vyznávají ho i ti, kdož se nechtějí ocitnout bezradní před nějakým běžným, každodenním problémem. Mají tak vždy po ruce něco ze širokého výběru EDC (Every Day Carry) prostředků: počínaje skládacími šroubováky přes známý „švýcarák“ až po multitooly. Toto kapesní nářadí patří k nejoblíbenějším prostředkům první pomoci a bezpočet výrobců ho nabízí v různých verzích i kvalitě. Ovšem původní multitool je pouze jeden. Ten, který propůjčil této kategorii nářadí jméno. Leatherman.

MŮŽE ZA TO NEPOSLUŠNÉ AUTO Bylo to v roce 1970, když oregonský rodák Timothy Leatherman promoval v oboru strojního inženýrství na Oregon State University. To ještě netušil, že jeho kariéru zásadně ovlivní cesta na starý kontinent, kterou podnikl se svou manželkou Chau. Koupili si na ni malé auto Fiat 600, které se neustále dožadovalo pozornosti tím, jak se rozbíjelo. To by ale bylo, aby si strojní inženýr neporadil se stávkujícím mechanismem. „Nosil jsem skautský nůž a používal ho na vše. Od krájení chleba až po opravu auta. Co mi však chybělo, byly kleště," zavzpomínal Timothy Leatherman později. A to byl i první podnět, proč se rozhodl takové skládací „nosovky“ vyrobit. To byl ještě přesvědčený, že originální nůž s kleštěmi či možná lépe kleště s nožem a šroubovákem zkonstruuje

Multitooly Free P2 a P4 jsou vybaveny 20 výkonnými nástroji. Opláštění má ergonomický texturovaný design, zatímco vnitřek je vybaven magnetickou architekturou pro snadné otvírání a zavírání.

SBĚRATELSKÝ KOUSEK Kleště, nůž, dva šroubováky, otvírák na konzervy... Základní nástroje zakomponované do jediného gripu se za léta nezměnily, stejně jako idea mít dílnu vždy při ruce, nenápadně v kapse.

za pár měsíců. Už cestou v letadle si dělal první náčrtky, ale nakonec to trvalo další tři roky, než světlo světa spatřil první funkční leatherman.

RAKETOVÝ START Z GARÁŽE Modely budoucího univerzálního nástroje vyráběl Timothy v garáži rodičů z obyčejného kartonu, později z překližky či plechu. Najednou se hodil i obal staré vyhozené pračky. Prací na vysněném nástroji strávil dlouhých osm let, nejen však vývojem, ale i sháněním možného zákazníka. Naštěstí se ke konci sedmého roku přišel podívat na jeho výtvory Steve Berliner, přítel z vysoké. Jeho názory na to, co doposud Leatherman udělal, byly více než inspirativní. Radil mu, co by sám vylepšil, a pro projekt se natolik nadchl, že se nakonec dali oba přátelé dohromady. Potřebovali dostat zakázku alespoň na čtyři tisíce kusů multifunkčního nářadí, aby mohli oslovit potenciálního investora, s jehož pomocí by si zařídili pořádnou dílnu. Oslovili armádu, ale neměla zájem. Pak přišla na řadu pošta a telefonní společnost. Zase nic. Nakonec si prvních pět set kusů objednal zásilkový obchod Cabela’s a byl tak ohleduplný, že jim dal na dodávku dlouhých sedm měsíců. Přestěhovali se proto z garáže do kovoobráběcí dílny, kterou vlastnil Berlinerův otec, a zaměstnali tam jeho lidi. Start to byl ovšem přímo raketový... Původní plán s prodanými čtyřmi tisíci kusy za rok překonali hned sedminásobně.

KE SLOVU PŘICHÁZÍ NOVÝ FREE Vůbec prvním výrobkem firmy Leatherman Tool Group, Inc. byl takzvaný Pocket Survival Tool (PST). Obsahoval třináct základních nástrojů. V roce 1983 jich společnost prodala přes milion a převratný PST nakonec vydržel na trhu přes dvacet let až do roku 2004. Dnes má firma Leatherman na šest set zaměstnanců a na trhu se prosazuje multifunkčním nářadím od miniaturních klíčenek až po nářadí pro profesionály. A také noži, speciálními pouzdry na vlastní výrobky i například geniálně vymyšleným náramkem obsahujícím nejrůznější bity, inbusy a klíče. Ty lze sestavit podle momentálních požadavků a na náramku můžete mít i odolné hodinky. V roce 2011 firma do svého portfolia přikoupila německého výrobce svítilen a čelovek Ledlenser, takže může

Chlapík v rudé zástěře pochopitelně zestárl, ale jeho nápad neztratil za 35 let nic na geniálnosti. Multitooly používají mladí i staří, a přestože ty původní jsou dnes už sběratelskou raritou, nové leathermany jsou stále lepší. Už proto, že se dají snadno ovládat jednou rukou.

Když byl multifunkční náramek TREAD obohacen o švýcarský hodinový strojek, vznikly tak unikátní hodinky s 30 funkčními nástroji, které nosíte nenápadně na zápěstí. oslovovat doslova všechny fanoušky potřeb pro survival, nejen kutily tělem i duší. Leatherman Tool Group, Inc. dnes dosahuje tržeb v řádech stovek milionů dolarů ročně. Legendární výrobky se prodávají ve více než osmdesáti zemích světa včetně České republiky a Slovenska. Nová řada špičkových multitoolů s označením Free, která přichází na trh v tomto roce, přitom cílí na ty, kteří leathermana již znají, stejně jako na ty, kteří, o jeho koupi jen uvažují. Toto kapesní nářadí by totiž mělo být ještě odolnější a praktičtější. Dostane nový ergonomický design, přibudou magnetické pojistky proti otevření i systém zamykání. Ten výrazně sníží tření spojené s elastomerovými pružinami, takže bude snadné vytáhnout ten který nástroj jednou rukou, plynule a bez námahy.

ZACHRÁNĚNÉ ŽIVOTY PODPORUJÍ LEGENDU Značka Leatherman nabízí unikátní pětadvacetiletou záruku na každý výrobek. Její popularita roste i díky příběhům, které o těchto multitoolech kolují na sociálních sítích, kde si žijí vlastním životem. Patří k nim i historka o slovenském vojákovi, který se na misi v Afghánistánu dostal pod palbu ozbrojenců z Tálibánu. Z jeho patnáctičlenného družstva byl jeden voják zabit a další dva zraněni. On sám vyvázl bez jediného škrábnutí díky šťastné náhodě – kulku z povstaleckého kalašnikova zastavilo pouzdro s modelem Leatherman Wave, který měl na opasku. Jindy se s pomocí multitoolu dostal z ledové vody kanadský senior, pod kterým se prolomil led. Neměl dostatek sil, aby se zkřehlými pažemi vyškrábal z vody, ale vzpomněl si na kleště, které měl u sebe. Zabodl je do ledu a s jejich pomocí se ven vydrápal. Nástroj Leatherman Wave pomohl i muži, kterého v horách strhla lavina. Zlomila mu nohu i pánev, poranila záda. Mohl se jen zvolna plazit. Z výbavy mu zůstal jako největší poklad právě jen leatherman. S ním si dokázal uvolnit botu, v níž mu po pár dnech putování k civilizaci začala otékat noha a hrozilo, že o ni přijde. Dokonce si vyrobil primitivní berle, s nimiž se nakonec dostal do bezpečí. I takové příběhy přispívají k tomu, že oregonský Portland, kde se multitooly stále vyrábějí, je znám Že nemůže být nářadí hlavně jako město Tima Leathermana.  cool? Pořádně se podívejte na tvar otvorů v náramku, Viz: www.leatherman.cz na boky jeho dílků. Skrývají šroubováky, imbusové klíče, ale i otvírák na láhve, pin na vyndání SIM karty či hrot na rozbití skla.

NOVÍ DISKRÉTNÍ PŘÁTELÉ NÍ PŘÁTELÉ Nikotinové sáčky LYFT jsou diskrétní variantou užívání nikotinu na cestách, doma i v práci. Nehoří, neobtěžují okolí a není v nich tabák. Mimo nikotinu obsahují vodu, eukalyptus, celulózová vlákna borovice a vybrané aromatické látky. Vloží se pod horní ret a nechají vstřebat. Pro ty, kdož holdují nikotinu, jsou další cestou k budoucnosti bez kouře. Viz: www.golyft.cz

JEDNOTNÁ LINIE Nároky na styl a sladěnost nemusí dámy opouštět ani na cestách. Stačí se u značky Bric’s inspirovat zavazadly z řad Bellagio nebo Firenze, která si bezpečně poznají na první pohled. Viz: www.e-zavazadla.cz

ROZTÁHNOUT KŘÍDLA Kde se v klidu připravit na cestu letadlem, řeší na pražském Letišti Václava Havla ING Relax Zona. Místo na Terminálu 2 je zdarma přístupné všem, kdo si chtějí dobít telefon, využít kvalitní wi-fi, v klidu posedět nebo v oddělené části nechat vyřádit děti před nástupem na palubu. Viz: www.ing.cz

chytře sbaleno

JAKO LÉK PROTI STEREOTYPU DOPORU JAKO L ČUJEME OBČAS VŠEHO NECHAT A VYRAZIT SI DO SVĚTA. ABY CESTOVÁNÍ NEBYLO UTRPENÍM, NECHA JE OVŠEM ZÁHODNO MÍT S SEBOU OPTIMÁLNÍ VÝBAVU. JE OVŠ

POŘÁDNÁ ŠŤÁVA Také naši digitální společníci vyžadují zásoby energie. Varta LCD Powerbank 18 200 nabije současně mobil i tablet, a kolik jí ještě zbývá sil, prozradí displej. Viz: www.varta-consumer.com

KAPESNÍ TREZOR Přijít o platební či průkazové karty je patálie. Bezpečnostní peněženka Secrid Crisple Rose Floral má hliníkové pouzdro, které je chrání před mechanickým i digitálním poškozením. Nechybí je chrání před mechanickým i digitálním poškozením. Nechybí přihrádka na mince nebo vizitky. Viz: www.e-zavazadla.czpřihrádka na mince nebo vizitky. Viz: www.e-zavazadla.cz

perla pražského podhradí

V 90. LETECH TO BYL JEDEN Z PRVNÍCH „SVĚTOVÝCH“ HOTELŮ V NAŠÍ METROPOLI. VAŘIL TAM MICHELINSKÝ ŠÉFKUCHAŘ A VYBRANÉ POKRMY Z JEHO KUCHYNĚ SMĚŘOVALY V DOBĚ HAVLOVY ÉRY DOKONCE I NA STOLY NA HRADĚ. A KDYŽ SE HLEDALO KLIDNÉ MÍSTO NA SCHŮZKU MEZI ČTYŘMA OČIMA, VOLIL TEHDEJŠÍ PREZIDENT PRÁVĚ HOTEL HOFFMEISTER V BLÍZKÉM PODHRADÍ.

Potvrdili by to bývalý francouzský prezident François Mitterrand, stejně jako britská královna a princ Charles. Právě v Hoffmeisteru se Václav Havel také setkal s americkým politologem a diplomatem Henry Kissingerem. V hotelu bydlel svého času Tom Cruise a celá Kelly Family, stejný apartmán si tam léta rezervovali Miloš Forman a Jan Tříska. Třicet let po sametové revoluci se vzpomínky na tyto osobnosti politického i společenského života vrací a vyvolávají emotivní vzpomínky. Ale život běží dál stejně jako příběh této budovy a lidí, kteří v ní pracují. Jde o unikátní místo už svojí polohou. Neleží uprostřed ruchu velkoměsta, ale doslova pár kroků od Starých zámeckých schodů směřujících k Hradu. Na dohled – oddělené pouze zelenými korunami stromů – od vládní Kramářovy vily i od poklidu Jeleního příkopu. Až ke dveřím do recepce hotelu umístěné ve slepé ulici Pod Bruskou sejdete z Letné tzv. Myší dírou, ale jinak si ho většina Pražanů vybaví díky atypickému průčelí vykukujícímu do ulice pojmenované po hraběti Chotkovi. Ta ho přirozeně „obtéká“ jako hladina řeky, ve které se zrcadlí projíždějící tramvaje

Ivana Michalová

S hotelem je spojena přes deset let, nastupovala už za jeho zakladatele, pana Hoffmeistera. Dnes ho řídí a pečuje o něj jako o vlastní domácnost. Za domov ho pokládají i Ivaniny tři dcery, které tam často vypomáhají, podobně jako příbuzní dalších zaměstnanců. Je to taková velká rodina čítající asi dvacet pět lidí. Ivana si s návštěvníky ochotně popovídá anglicky, rusky či řecky, současně se rozhodla oprášit si němčinu a přidala k tomu „bokem“ arabštinu. Každý den také běhá 5-10 km, do parku na Letnou to má jen pár minut.