MTX GROUP MAGAZINE 2022

Vážení obchodní partneři, kolegové, milí čtenáři, jsem nesmírně rád, že jste si našli pár minut svého času právě na letošní vydání našeho skupinového magazínu. Když jsem loni hovořil o tom, že nás jako českou a evropskou společnost čekají časy těžkých výzev, netušil jsem, jak moc budou moje slova v dnešním světle aktuální.

Ruská agrese vůči Ukrajině změnila ze dne na den nejen geopolitický, ale také průmyslový svět. Těžké časy čekají nás všechny a roky hojnosti budou střídat rychlé propady napříč různými sektory. Pro nás byly poslední měsíce potvrzením cesty, kterou jsme nastavili již před několika lety. Cesty k nezávislosti a co možná největší diverzifikaci.

Je zřejmé, že tradiční průmysl má před sebou složité období, které podle mě zvládnou jen podniky, které začaly včas modernizovat, automatizovat a inovovat a pochopily, že musí projít zásadní strategickou transformací. Věřím, že nám se to daří. V loňském roce jsme dosáhli historicky nejlepších hospodářských výsledků v naší skupině MTX Group, a v letošním roce je pravděpodobně ještě překonáme. Díky tomu mohu i nyní hovořit o významných investicích. Chceme významně investovat do zvýšení vlastní energetické soběstačnosti prostřednictvím obnovitelných zdrojů, investujeme do nových technologií pro využití druhotných surovin a alternativních zdrojů sloužících pro výrobu plynu a vodíku a budujeme první tři velká moderní datová centra. Investujeme do navyšování kapacit výroby a modernizace našich výrobních podniků, výzkumu, vývoje a inovací, digitalizace, ekologizace a především do našich zaměstnanců.

Právě lidé jsou naším motorem a i díky nim můžeme v těžkých dobách spoléhat na to, že to společně zvládneme. Protože právě síla jednoty celé skupiny je tím, čeho si opravdu vážím.

Za sebe děkuji všem, kdo nám každý den pomáhají být ještě lepší, a pevně věřím, že pro vás bude čtení o našich aktivitách, úspěších i lidských příbězích nejen atraktivní, ale také inspirativní.

I mě celý život provází inspirace příběhy úspěšných lidí a jsou mou velkou motivací. Tuto mentalitu se snažím propisovat i do našich skupinových aktivit a vím, že ji v MTX Group sdílíme všichni.

Přeji příjemné čtení, Petr Otava

MTX Group Magazine

Obsah

12 MTX Group → O strategii a investicích skupiny

s Miroslavem Záhorcem a Davidem Bečvářem

22 METALIMEX → Rozhovor s novým obchodním

ředitelem Danielem Trnkou

26 AL INVEST → Nádrže a chladiče z Břidličné

32 OKK → Pavel Woznica v nové roli výkonného ředitele

40 Czech Mill → Nový produkt v portfoliu

42 Povrly Copper Industries → Změny ve společnosti na zpracování mědi a jejích slitin

46 ICE → 3D tisk betonu přináší revoluci ve stavařině a architektuře

50 Kopřivná → Gastronomie sází na čerstvé a lokální suroviny

52 Technologie a řemesla → Nahlédnutí do výroby v Břidličné, Povrlech a Kamenici

64 Lidé a kultura → Čtyři pilíře vzdělávání a rozvoje zaměstnanců

68 Strojmetal Aluminium Forging → Mistrová z kovárny spojuje empatii s efektivitou

72 Inovace v IT → Provázání firem v MTX Group usnadňuje digitalizace

76 Environmental, Social a Governance → Odpovědnost je naší základní hodnotou

80 Heritage → Historie společnosti OKK Koksovny

MTX Group napříč republikou

MTX Group je významný průmyslově-obchodní a výrobní holding. Naše činnost se soustředí na řízení, financování, strategii a koordinaci všech našich společností. Podívejte se, kde všude v roce 2022 působíme.

Povrly

Povrly Copper Industries

Tradiční výrobce válcovaných a lisovaných produktů z mědi a mosazi působící převážně v segmentu průmyslových aplikací, stavebnictví a hutního průmyslu na tuzemských i světových trzích.

224 zaměstnanců 2,2 mld. Kč obrat

PCI Trading

Držitel exportní licence pro distribuci mosazných průmyslových aplikací pro ČR, resp. EU.

2 zaměstnanci 708 mil. Kč obrat

Praha Německo

METALIMEX Deutschland

Prodejce výrobků z produkce společností OKK a Czech Mill se sídlem v Německu, zaměřující se především na trh v Německu, Nizozemsku, Belgii, Lucembursku a Velké Británii.

3 zaměstnanci 2,9 mld. Kč obrat

Strojmetal Singen GmbH

Společnost se zabývá prodejem kovaných dílů z hliníkových slitin pro automotive a dopravu, jehož součástí je i vývoj výrobků.

18 zaměstnanců 2,8 mld. Kč obrat

Strojmetal Aluminium Forging

METALIMEX

Tradingová společnost zaměřená především na obchod s komoditami, která se řadí mezi nejvýznamnější obchodní společnosti ve středoevropském regionu.

125 zaměstnanců 31,5 mld. Kč obrat

DC Infrastructure Services Data Computing Power Sale

Dvě nové společnosti, které vznikly za účelem budování moderních datacenter. Zaměřují se na bezpečná data s využitím česko-slovenského know-how s potenciálem přerůst i do dalších oborů, jako jsou počítačová grafika, umělá inteligence či blockchain.

TAPA Tábor

Přední český výrobce a dodavatel flexibilních obalů pro potravinářství, nepotravinářské produkty, krmiva pro zvířata, průmysl a domácnost.

209 zaměstnanců 1,1 mld. Kč obrat

Údaje o zaměstnanosti a obratu jsou za rok 2021.

Společnost se zabývá výrobou a diagnostikou kovaných dílů z hliníkových slitin pro automotive a dopravu.

506 zaměstnanců 2,6 mld. Kč obrat Tábor

AMEX Coal

Společnost se sídlem v Polsku, zajišťující komplexní servisní službu spojenou s importem, exportem a skladováním uhlí a koksu.

3 zaměstnanci 143 mil. Kč obrat

SKI AREÁL KOPŘIVNÁ

Společnost poskytuje prostor a vybavení pro aktivní relaxaci celé rodiny. Disponuje nejlepším skiareálem a bikeparkem v oblasti. Samozřejmostí je wellness a možnost pořádání firemních akcí.

62 zaměstnanců 42,3 mil. Kč obrat

Czech Mill

Rozvíjející se moderní společnost, která disponuje špičkovou technologií na výrobu multiprachů na bázi černého uhlí. Aktuálně rozšiřuje portfolio o multiprach „Eko popílek 450“, jde o aditivum do cementů a betonů. Intenzivně pracuje na výrobním programu multiprachů na bázi biosložek.

26 zaměstnanců 307 mil. Kč obrat

AL INVEST Břidličná

Významný evropský a největší tuzemský výrobce válcovaných polotovarů z hliníku působící převážně v segmentu flexibilních obalů, strojírenství, stavebnictví, elektrotechniky a automotive.

745 zaměstnanců 4 mld. Kč obrat

OKK Koksovny

Největší nezávislý výrobce slévárenského koksu v Evropě nabízející mimo jiné široký sortiment koksů také pro hutní výrobu, speciální metalurgii, vytápění a jiné účely.

494 zaměstnanců 5 9 mld. Kč obrat

ICE Industrial Services

Společnost zaměřující se na design a výrobu nových strojů i modernizaci stávajících zařízení, zejména pro automotive, strojírenství, metalurgii, dřevozpracující průmysl a další obory. Je evropským lídrem v oblasti průmyslové automatizace.

157 zaměstnanců 310 mil. Kč obrat

: 1 235 500

Rok 2021 v kostce

MTX Group dosáhla rekordních ekonomických výsledků. Za rok 2021 získala skupina nekonsolidované tržby na úrovni 54 miliard korun a EBITDA 2,6 miliardy korun. Úspěch podpořila zejména diverzifikace produktového portfolia skupiny a růst jednotlivých firem.

skupina

společností

2500+

zaměstnanců

mld. Kč nekonsolidovaných tržeb

2,6

mld. Kč EBITDA

MTX Group news

Investujeme do budování moderních datových center

Skupiny MTX Group a Invictus development společně investují do modernizace českého průmyslu se zaměřením na bezpečná data. Na českém trhu v oblasti datových center vznikly dvě nové společnosti: DC Infrastructure Services a Data Computing Power Sale, ve kterých držíme podíly. Cílem společné investice ve výši 1 miliardy korun je zajištění bezpečnosti informací a jistota dlouhodobé dostupnosti výpočetního výkonu pro interní účely i další pronájem. Celkem se jedná o tři datová centra v Čechách a další dvě jsou plánována v Moravskoslezském kraji. Na návrhu a stavbě pracují přední česko-slovenští specialisté, kteří kladou důraz zejména na pokrokové technologie chlazení s vysokou účinností, a vlastní in-house tým starající se o servis, stavbu i upgrade serverů.

Koksovatelné uhlí z Polska až do roku 2028

METALIMEX, člen skupiny MTX Group, uzavřel smlouvu o dodávkách koksovatelného uhlí s polskou společností Jastrzębska Spółka Węglowa S.A. (JSW). Prostřednictvím smlouvy uzavřené na období duben 2022 až prosinec 2028 zajistí METALIMEX dodávky koksovatelného uhlí pro OKK Koksovny. Odhadovaná hodnota činí 12 miliard českých korun. „Díky této smlouvě máme zajištěné nosné koksovatelné uhlí pro OKK Koksovny až do roku 2028, což zejména v současné době představuje významný krok pro stabilní výrobu,“ říká Petr Labuzík, člen představenstva společnosti METALIMEX.

Dobrovolná dohoda s krajem omezuje zatížení

životního prostředí

V červnu uzavřela naše společnost AL INVEST Břidličná dohodu s Moravskoslezským krajem, která směřuje k omezování zatížení životního prostředí. Tu už sice několik let máme, ovšem tato dohoda na období let 2021–2024 je výjimečná objemem investic a množstvím CO2, ke kterému jsme se zavázali. V součtu investujeme do ekologizace a modernizace pro rok 2022 téměř 70 milionů korun.

„AL INVEST Břidličná je jednou z nejvýznamnějších společností v Moravskoslezském kraji. Jsme si vědomi své společenské odpovědnosti a kromě svých podnikatelských aktivit, díky kterým dáváme práci 750 lidem, plníme výrazně nad rámec zákonných povinností své závazky v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje našeho regionu a kraje,“ uvedl ředitel výrobního závodu David Bečvář.

Strategie a investice: Základem všeho je udržitelnost

MTX Group je průmyslová skupina, která jde svou vlastní cestou. Hledá synergie a důležitý je pro ni udržitelný růst. Zisk je pro takový růst zásadní, ale skupina se nežene za snadným a rychlým výdělkem. Rozvíjí své podniky dlouhodobě, má svůj systém řízení, investuje s rozmyslem a smysluplně, což jí přináší dlouhodobou stabilitu.

Ať už jde o investice, akvizice, digitalizaci, nebo třeba nábor nových zaměstnanců, působí MTX Group možná trochu konzervativně. A on to svým způsobem konzervativní přístup je – skupina se nežene za aktuálními módními trendy a rychlými akvizicemi, téměř ke všemu, co dělá, přistupuje s rozmyslem a hledá dlouhodobý smysl daných věcí. „Nejde nám o to být největší v nějakém oboru, hledáme, jak vzájemně efektivně fungovat a řídit rizika,“ říká finanční a provozní ředitel (CFO a COO) MTX Group

Miroslav Záhorec a dodává: „Jsme hybateli toho nového, právě my rozvíjíme průmysl.“

Tato strategie, která se již léty osvědčila, přináší skupině dlouhodobou stabilitu a schopnost se vypořádat s nečekanými výkyvy, kterých je v poslední době více než dost. Přitom o inovace a zajímavé novinky rozhodně není ve skupině nouze: jednotlivé podniky skupiny patří ve svých oborech ke špičce a zároveň kladou důraz na trvalou udržitelnost, kterou dnes v očích mnohých reprezentuje především šetrnost k životnímu prostředí. „Udržitelně jsme se chovali vždy, je to v naší DNA,“ říká David Bečvář, šéf strategie (CSO) MTX Group. Máme nejvyšší požadavky nejen na sebe, ale i na své dodavatele technologií a jenom tak se můžeme rozvíjet a být konkurenceschopní. V dalším rozvoji budeme pokračovat, nic nás nezastaví.

Na jakých základech vlastně MTX Group stojí?

Miroslav Záhorec [MZ]: Skupina historicky vyrostla na svém jádru, kterým je METALIMEX. To je obchodní společnost, která se vždy snažila rozvíjet své tradingové pozice po celém světě. Tradičně METALIMEX obchoduje s neželeznými kovy a dalšími komoditami a i díky tomu se skupina postupně začala rozšiřovat směrem k výrobě. David Bečvář [DB]: Skupina jednoduše začala hledat různé synergie a nové příležitosti. Umíme nakoupit hliník, prodávali jsme výrobky hliníkářských firem, tak nás logicky začaly zajímat firmy, kam můžeme hliník dodávat a následně prodávat jejich výrobky. Totéž platí o mědi nebo mosazi, o uhlí i dalších komoditách. Využili jsme příležitosti a firmy, u kterých jsme viděli potenciál a určitý význam pro naše portfolio, jsme do skupiny začlenili.

Text: Luděk Vokáč, foto: Barbora Mráčková

Jak vlastně MTX Group přemýšlí o svém rozvoji?

[DB] Myslím si, že to, co nás pohání a těší, je chuť něco tvořit. A v tomto směru plánujeme naše investice, chceme něco vytvářet, posouvat dál. Jde nám o to, aby byla každá investice dlouhodobá a dávala v tomto ohledu smysl. Nikdy nám nešlo o to, skoupit třeba všechny obalové firmy a být největším obalářem, nejde ani o to, mít v portfoliu 50 firem. Naše investice, ať už ty vnitřní, nebo do firem z venku, musí být vždy kompatibilní ve smyslu nákupu, prodeje a řízení rizik. V zásadě nás třeba nezajímá koupě firmy, která dělá stejný výrobek jako jiná naše firma. Tam synergie nevzniknou. Ale začlenit do skupiny firmu, která dělá ve stejném oboru jiný výrobek, třeba pro stejného zákazníka, tak to už je jiná.

Uvnitř skupiny jde vlastně o to, že jsme dokázali nastavit systém řízení a umíme hledat vzájemně výhodná řešení. Sdílíme zkušenosti, radíme si, poskytujeme si v některých oblastech nejen know-how, ale také různé služby a zdroje. Občas se taky trochu špičkujeme, snažíme se vzájemně popostrčit kupředu. MTX Group a METALIMEX pomáhají našim firmám dlouhodobě číst trh. To jim umožňuje přežít a dlouhodobě prosperovat. Příkladem je třeba aktuální inflace. Slýcháme o řadě firem, kterým se dnes nedaří zvýšené náklady promítat do cen výrobků. Díky tomu, jak fungujeme, se nám to daří.

[MZ] Zdůraznil bych, že naším cílem není kupovat další a další firmy. Investicím do nových firem pro naše portfolio se nevyhýbáme, ale jsou z našeho hlediska méně časté. Naším hlavním úkolem je vytvořit podmínky pro inovace a následný růst našich stávajících firem. Chceme, aby každá z firem holdingu měla svůj cíl, svou strategii, plánovala svůj rozvoj a své investice. Klíčem k úspěchu investic je jejich dlouhodobá smysluplnost. Jde nám o dlouhodobou udržitelnost.

A i když to možná lidé někdy moc slyšet nechtějí, jediným parametrem pro dlouhodobou udržitelnost firem je zisk. Máte dlouhodobě zisk, jste finančně zdraví? Máte budoucnost. Nemáte zisk, nejste finančně zdraví? Budoucnost nemáte, tak jednoduché to je.

Zisk jsme ale ochotni opravdu intenzivně reinvestovat. Tak třeba v roce 2020 jsme na úrovni MTX Group měli hospodářský výsledek EBITDA na úrovni 1,4 miliardy korun, do investic mířila částka 1,22 miliardy. V roce 2021 jsme již dosáhli EBITDA na úrovni 2,586 mld. CZK a do investic putovala jedna miliarda korun. Letos forecastujeme EBITDA asi přes tři miliardy korun a do investic půjde opět více než miliarda. Přitom jde o skutečné rozvojové investice, nikoli investice udržovací. Obecně platí, že aby firma zůstala takříkajíc „na svém“, musí dlouhodobě investovat tolik peněz, kolik zhruba činí její odpisy. Plus něco navíc vzhledem k inflaci. Teprve další následné investice jsou investice do rozvoje. A rozvoj může probíhat v rámci vlastních firem, akvizic firem z vnějšku nebo investice do nových projektů. Vždy hledáme cesty k diverzifikaci našeho portfolia.

Nemůžeme vše dělat online. Investice a inovace vyžadují naši přítomnost.

Říkali jste, že se mají firmy ve skupině doplňovat. Jak to vypadá v praxi?

[DB] To je poměrně jednoduché. Když METALIMEX obchoduje s hliníkem, je logickým doplňkem portfolia firma, která hliník zpracovává. V našem případě tedy třeba Strojmetal Aluminium Forging a AL INVEST Břidličná. Obě firmy se vzájemně doplňují: obě pracují s hliníkem, dokonce obě z části obsluhují stejný obor, automobilový průmysl. Ale každá z těch firem dělá něco jiného – Strojmetal výkovky, AL INVEST desky, plechy, fólie a obaly. Každá má tedy jiný výrobní program i výrobní proces. Doplňovat se ale samozřejmě mohou i firmy se stejnými procesy. To je zase příklad dvojice AL INVEST a Měď Povrly, teď nově Povrly Copper Industries. Jedna firma pracuje s hliníkem, druhá s mosazí, ale obě se soustředí na slévárenství a tváření. Tyto firmy tak mají podobnou dodavatelskou základnu, mohou sdílet zkušenosti, sdílejí servis a podobně. Podobné efekty pak vždy hledáme jak při akvizicích nových firem, tak při interních investicích.

Raději investujete do nových firem, nebo do rozvoje těch vlastních? [DB] Otázka nezní, co děláme raději, ale co v danou chvíli dává smysl. A co se těch „externích“ akvizic týče, příležitostí, které nám skutečně smysl dávají, je relativně málo. Máme vytipované oblasti zájmu, zejména oblasti neželezných kovů a také flexibilních obalů, ve kterých neustále vyhodnocujeme příležitosti ke koupi firem. Měsíčně takových příležitostí vyhodnocujeme několik, ale tou pravou je jen málokterá. Musí se sejít spousta parametrů: kromě toho, že musí firma doplňovat naše portfolio a zapadat do naší strategie rozvoje, jde i o geografické určení nebo třeba samotnou velikost firmy. Podnik s obratem 50 milionů korun je pro nás malý, firma s obratem 50 miliard zase velká. Proto tedy většinou systematicky investujeme uvnitř skupiny, pracujeme na rozvoji vlastních firem. Říkáme tomu interní akvizice a typicky je cílem buď zisk tržního podílu, vytvoření nového výrobku, nebo vstup na nový trh.

[MZ] Koupit nějakou existující firmu se zdá být jednodušší a možná tomu tak je. Ale na druhou stranu to nese určitá rizika.

Koupit předraženou firmu je vlastně jednoduché a mohlo by to skupinu ohrozit. My se přitom snažíme být maximálně zdraví i z hlediska zadlužení, které akvizice mohou vytvářet. Mnohem odpovědnější tak je rozvíjet vlastní firmy, i když to je určitě složitější z hlediska dlouhodobého řízení. Od toho tu ale skupina je, aby v jednotlivých firmách vytvořila systém řízení, poskytovala podporu a umožnila jim provádět investice, které pro ně budou dlouhodobě přínosné. Samozřejmě můžeme realizovat i vlastní investice třeba do úplně nových projektů.

Jak moc firmy v MTX Group o svém rozvoji rozhodují?

[MZ] Firmy ve skupině jsou zcela samostatné ve zpracování strategického plánu. Je to jenom na nich, my ze skupiny v podstatě nedáváme příkazy, kam mají firmy růst a co mají dělat. Nedáváme firmám zadání, že si mají sehnat toho a toho nového zákazníka. Vytváříme podmínky k tomu, aby obchodníci přišli s nápadem daného zákazníka získat, jako skupina k tomu poskytujeme podporu v podobě širší znalosti trhu. Firmy tak od nás mohou dostávat různé tipy, ale skutečný rozvoj a zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti je na nich. Dá se říci, že když firma přijde s žádostí o schválení nebo i další financování investice, tak pokud se investice řídí našimi pravidly dlouhodobé udržitelnosti a návratnosti, pak není důvod, proč bychom takovou investici měli zastavit. Naše firmy na to mají již v podstatě zajetý mechanismus. Mají tříletý strategický plán, jehož součástí je i investiční plán, který každý rok aktualizují a předkládají představenstvu MTX Group ke schválení. V aktualizaci zohlední dosavadní provoz, situaci na trhu, své finanční zdraví a postupně tak upravují, kam a jak mají směřovat.

Můžete dát příklad některých investic z poslední doby, které tuto strategii vystihují?

[DB] Příkladů najdeme celou řadu. V Povrlech jsme v minulosti například zavedli výrobu mosazných kalíšků, které slouží jako polotovar pro výrobu střeliva. Předtím jsme zbrojařským firmám dodávali jen plechy a pásy. Kalíšek je samozřejmě složitější výrobek s vyšší

Nové oblasti, do kterých teď chceme investovat, jsou fotovoltaika a datová centra.

Udržitelnost je naší hlavní motivací. Její dosažení umožňuje zisk.

přidanou hodnotou, poměrně náročný výrobek, ale jeho zavedení pro nás mělo i další smysl. Díky tomu, že tento polotovar vyrábíme přímo u nás, nepřepravujeme zbytečně množství materiálu. Odpad, který při výrobě kalíšků vzniká, zůstává u nás a my ho můžeme rovnou využít, nemusíme ho svážet od našich odběratelů. Podobná filozofie nás vedla třeba k zavedení výroby laserových výpalků v Břidličné. Ale díváme se i dál. Například v Břidličné vidíme určitý potenciál v oblasti elektromobility, tedy výroby fólií coby komponentů pro baterie.

Do nových nápadů samozřejmě intenzivně investujeme.

Příkladem může být firma ICE Industrial Services, u které jsme se rozhodli alokovat část prostředků a část inženýrů na to, aby generovali a systematicky připravovali nové „start-up“ nápady. Výsledkem je teď snad i světově proslavený nápad na 3D tisk staveb z betonu, který samozřejmě budeme rozvíjet dál.

[MZ] Podobné je to třeba i u Strojmetalu. Začínali jsme výrobou výkovků, pak jsme přidali opracování do konečné podoby a následně třeba i zalisování dalších stabilizačních komponent, takže místo jednoduchého výkovku teď některým našim zákazníkům dodáváme vlastně hotový díl, který nemusí kvůli jednotlivým operacím cestovat po Evropě. Důležité je, že takto rozvíjíme vlastní know-how, učíme se něco nového. Nové oblasti, do kterých teď investujeme, jsou energetické komodity a datová centra. Plánujeme vlastní fotovoltaické elektrárny. Ano, na jednu stranu naskakujeme na aktuální trend, ale na stranu druhou je to něco, co nám pomůže zajistit onu dlouhodobou udržitelnost našeho byznysu. A to nejen proto, že získáme vlastní elektrickou energii a budeme méně závislí na externích dodávkách a cenách energií na trhu, ale i proto, že rozšíříme náš záběr a vytváříme synergie. Totéž platí o datových centrech. V našich areálech, nebo v podstatě někdy v pronajatých brownfieldech, máme pro provoz datových center ideální prostor. No a navíc pro ně budeme mít k dispozici vlastní elektřinu. A silné IT zázemí samozřejmě potřebujeme.

Na takový rozvoj potřebujete i nové zaměstnance.

Jak se je snažíte přilákat?

[MZ] Začnu trochu zeširoka. Lidé si dnes v mnoha ohledech zvykli, že je život poměrně jednoduchý. Nemyslím to nijak zle, ale prostě když jsme byli mladí a něco se nám rozbilo, jen těžko jsme mohli jít do obchodu a koupit si to znovu. Museli jsme to opravit. Jenže k té opravě nám nejspíš nikdo nedal návod, museli jsme na to přijít. To nás v mnohém posouvalo kupředu, nabrali jsme mnoho zkušeností. Dnes jsou lidé zvyklí, že si koupí nějaký výrobek, ale vlastně nevidí, co vše za ním je. A my právě chceme ukazovat, na čem vlastně průmysl stojí, jaké je jeho pozadí. Chceme ukázat, že máme neukojitelnou touhu a energii toto odvětví dále rozvíjet. To je něco, čím chceme lidi motivovat, že u nás sice budou pracovat tvrdě, ale také uvidí výsledky, které jim přinesou uspokojení. Je to i spolupráce s nejlepšími dodavateli technologií, co nás posouvá. Máme na ně nejvyšší požadavky a jenom tak se můžeme rozvíjet a být konkurenceschopní.

Naše práce na přilákání lidí do našeho odvětví začíná už u základních škol. Chceme dětem i jejich rodičům ukázat, že průmysl je odvětvím, které je skutečně může bavit. A že to není ten „černý“ průmysl jako v minulosti, naopak že jde o moderní odvětví, které stojí na pevných tradičních základech a svým způsobem základních fyzikálních principech, ale zároveň je to dnes kombinace moderních oborů jako kybernetika, robotika, automatizace, digitalizace atd. Dalším naším lákadlem jsou zkušenosti. Vzhledem k výše řečenému jsme jich ve skupině nasbírali za svou kariéru hodně a jsme ochotni je sdílet a předávat. A to v podstatě bezpodmínečně, protože čím víc jim toho dáme, tím lepší budou a budou chtít s námi zůstat. Práce také musí dnes lidi především bavit, díky velikosti a přesahu skupiny jsou možnosti rotací v rámci skupiny velké, a to nejen v ČR, ale i do zahraničí.

[DB] Ano, jen málokdo z nové generace půjde do práce proto, že musí, proto, že to tak prostě vždy bylo: dodělali jste školu a nastoupili do práce. A my musíme lidem obecně vytvořit podmínky pro to, aby je práce bavila. Na jednu stranu to znamená, že musíme pracovat s moderními technologiemi, které mladou generaci baví. Nemáme jim ale z práce dělat počítačovou hru. Potřebujeme lidi, kteří chápou, co je za tím. Proto nám jde o propagaci průmyslu už od útlého věku. Hliník nebo mosaz musí pořád fyzicky někdo odlít, ten kov někde teče, nějak se zpracovává. A vy to sice dnes můžete ovládat skoro jako počítačovou hru, ale zároveň musíte rozumět základnímu principu. A ideálně ho musíte mít rád.

Vedle digitalizace je dnes trendem i práce na dálku, jak se stavíte k ní? [MZ] I když odhlédneme od toho, že jsme průmyslový holding a bez fyzické přítomnosti zaměstnanců těžko něco vyrobíme, jsme v tomto ohledu konzervativní. Náš konzervativní přístup vychází ze zkušeností, které v této oblasti máme. Podobně jako s digitalizací se to nesmí přehánět ani s prací na dálku. A tak jsme k tomu přistupovali třeba i my jako management skupiny v uplynulých zhruba dvou letech. I přes všechna omezení, nebo možná právě kvůli nim, jsme neustále jezdili po našich fabrikách. A bylo vidět, že jsou rádi, že v tom jsme spolu. Všichni pracovali pod velkým tlakem a to, že je u toho vedení s nimi, hodně pomáhalo. Zdá se mi, že u firem obecně platí, že kdo byl v práci, je úspěšnější než ti, co v práci nebyli. Samozřejmě to neznamená, že neprovozujeme žádné schůzky na dálku. Ano, ale snažíme se takový nástroj využívat účelně a s rozumem. [DB] Tam, kde potřebujete kreativitu, totiž homeoffice moc nefunguje. Posun kupředu a zlepšení bez interakce s kolegy nevzniknou. A interakce funguje v digitální podobě jen omezeně. To, že jsou teď v mnoha firmách kanceláře prázdné, sice mělo smysl z hlediska zdraví a možná teď bude mít smysl z hlediska energetických úspor, ale dlouhodobě to znamená, že takové firmy přichází o myšlenky. Když lidi rozdělíte, tak potenciál, že něco vznikne, mizí. Nechci, aby to vyznělo tak, že nemáme rádi homeoffice, ale je to spíš o tom, že máme rádi, když něco vzniká. To je vlastně podstata celé naší skupiny.

Minimalizujeme rizika v nepředvídatelné oblasti

Obchod s komoditami, v případě společnosti METALIMEX tedy hlavně s neželeznými kovy, ocelí a pevnými palivy, je hodně nepředvídatelné odvětví. „Za svou kariéru jsem viděl celou řadu předpovědí vývoje cen na trhu od velkých analytických firem, následná realita však jejich předpověď kopírovala jen v minimu případů,“ naznačuje složitost trhu Daniel Trnka, nový obchodní ředitel společnosti METALIMEX.

METALIMEX je „vlajkovou lodí“ MTX Group. Firma zajišťuje obchodování jak se vstupními surovinami, které firmy ze skupiny pro svou výrobu potřebují, tak následně s jejich výrobky. Jeho úkolem je dát firmám ve skupině pokud možno co nejstabilnější podmínky pro fungování – a tedy zajistit stabilní ceny vstupů a stabilní odbyt výrobků. Jenže právě ceny vstupů jsou dlouhodobě značně kolísavé. „Když už analytici bank a velkých poradenských společností odhadnou trend vývoje cen, neodhadnou zpravidla rychlost a intenzitu jeho nástupu,“ říká nový obchodní ředitel METALIMEXU Daniel Trnka. Ona nepředvídatelnost pak v uplynulých letech a měsících v důsledku celosvětových událostí ještě roste. V tomto odvětví je jeho úkolem mimo jiné rizika plynoucí z nepředvídatelnosti minimalizovat. Znamená to mít jasno v expozici vůči riziku a neustálé vyjednávat s dodavateli i zákazníky.

Má trh s komoditami vůbec nějaké zákonitosti?

Ano, i přes výše zmiňovanou nestabilitu trh s komoditami určité zákonitosti má. Ze zkušeností, které jsem za svůj profesní život nasbíral, vím, že se každá komodita chová a reaguje jinak. Třeba výkyvy cen u uhlí umí být z dlouhodobého hlediska nejdramatičtější, běžně jsou to v krátkém čase násobky původní hodnoty. U kovů bývají výkyvy zpravidla procentuálně menší. Například u mědi má vliv sázka na zelenou energetiku a složitost otevření nových výrobních kapacit pro uspokojení poptávky. A takový primární hliník je velice citlivý na cenu energií, což třeba již v minulém roce znamenalo, že i přes historicky nejvyšší cenu hliníku na burzách začali někteří evropští producenti zastavovat jeho výrobu a to způsobilo výpadek produkce v objemu okolo 900 000 tun.

Ty dramatické výkyvy jsou nyní důsledkem covidu-19 a války na Ukrajině?

V zásadě to tak je. Některé signály přehřáté ekonomiky přicházely již dříve, ale teprve covid-19 ekonomiku z ničeho nic zastavil, a když se rozjela, snažili se výpadky všichni dohnat. Do toho přišel také nový způsob práce. Byznys se začal dělat na dálku. Já jsem byl dříve zvyklý se v podstatě denně potkávat s obchodními partnery, najednou se vše přeneslo do online prostředí. Jistě, něco je v něm efektivnější, ale navazování nových obchodních vztahů, technické schůzky s větším počtem lidí nebo třeba kreativní meetingy v něm podle mě nefungují. Museli jsme se tomu přizpůsobit a některé nově vzniklé vztahy upevňujeme osobně až teď, když různá covidová omezení polevila. Potom začala válka na Ukrajině, která z našeho pohledu ovlivnila nejen některé dodavatelsko-odběratelské řetězce, ale především již tak vysoké ceny energií.

Co vlastně můžete v takových případech dělat?

Naše práce je vlastně stále stejná, jen intenzivnější. Jednoduše jde o to dobře nakoupit a dobře prodat. Pro firmy z naší skupiny musíme zajistit co nejlepší podmínky, tedy co nejvýhodnější dodávky komodit pro ně tak, abychom jim umožnili produktivně a efektivně vyrábět konkurenceschopné produkty. V oblasti prodeje se pak musíme umět pohybovat na trhu, kde je silná konkurence. A klíčové je více než kdy jindy přesně vědět, jaké závazky a s tím spojená rizika nám ze smluvních vztahů plynou, a správně používat mechanismy pro jejich eliminaci. V tom všem si pomáháme tradičními nástroji, například zajišťováním cen komodit prostřednictvím London Metal Exchange.

Text: Luděk Vokáč, foto: Barbora Mráčková

I když to rozhodně není snadné, máte nějaké předpovědi ohledně dalšího vývoje situace?

Trh je skutečně hodně nečitelný a musíme být připraveni téměř na cokoli. Na druhou stranu i tady víme o určitých zákonitostech. Když například stoupají úrokové sazby, k čemuž teď dochází, způsobuje to pokles cen komodit a akcií – i to teď můžeme pozorovat, takže v tomto ohledu se trh chová tak, jak by měl. Otázkou ale je, jaké impulzy budou následovat. Tím, kdo zásadně ceny komodit na trzích ovlivňuje, je Čína, která letos zatím vzhledem k dalším přísným proticovidovým opatřením neplní své ekonomické plány, a je možné, že to bude chtít v závěru roku dohnat, což by mohlo tlačit na růst cen komodit. Ale nikdo neví, jestli to Čína reálně může zvládnout a jestli třeba nepřijdou další přísná opatření a další útlum tamního hospodářství. Navíc zejména v Evropě můžeme nadále počítat s tlakem na růst cen energií a tento růst bude nadále motorem inflace. Obecně tedy záleží na tom, který ze scénářů nakonec převáží, nicméně počítám s pokračováním inflačních tlaků z důvodu výše cen energií.

Co to znamená pro vaše zákazníky i dodavatele?

Pro naše zákazníky i dodavatele to zcela jistě znamená vyšší nároky na stabilitu jejich obchodních partnerů. V turbulentní době, kdy jedinou jistotou je neustálá změna, je spolupráce se stabilním, finančně silným a léty osvědčeným partnerem klíčovým předpokladem úspěchu. Takovým zákazníkem i dodavatelem pro naše obchodní partnery METALIMEX je.

↗↗↗

Výkyvy cen u uhlí jsou nejdramatičtější. Snadno jsou to násobky původní hodnoty.

Od 1. června letošního roku je obchodním ředitelem společnosti METALIMEX. V MTX Group působí na různých obchodních pozicích od roku 2016, kdy sem přišel po působení v OKD. Tam získal první zkušenosti s obchodováním s energetickým a koksovatelným uhlím. „V METALIMEXU jsem začínal doslova od píky, ale díky tomu jsem na divizi paliv, kam jsem zprvu nastoupil, poznal celé obchodování opravdu do detailu,“ říká. Časem dostal za úkol zajišťovat dodávky koksovatelného uhlí ze zámoří pro OKK Koksovny, jeho úkolem mimo jiné bylo eliminovat rizika plynoucí z výkyvu cen uhlí. Postupně pak přibíral do svého portfolia další komodity a seznamoval se s dalšími oblastmi obchodování v rámci METALIMEXU. V roce 2020 například s kolegou Kristalasem přebudoval obchodování s produkty společnosti Měď Povrly, v závěru roku 2020 pak převzal v METALIMEXU zodpovědnost za oblast obchodování s primárním hliníkem a zajišťování cen neželezných kovů na londýnské burze LME. Postupně tedy poznal rizika a zákonitosti obchodování s většinou komodit, se kterými METALIMEX pracuje, a proto se logicky stal vhodným kandidátem na obnovenou pozici obchodního ředitele.

Jaké výzvy METALIMEX v nejbližší době čekají?

Mnoho v minulosti platných vazeb v posledních letech přestalo fungovat a my se všemi těmito výkyvy a změnami musíme umět pracovat. Převážně se jedná o zajištění cen daných komodit přes komoditní brokery, cenování s pomocí indexů nebo back to back kontrakty se zákazníky, jindy také o hledání nových cest, což je například recyklace. Na tu ve skupině hodně vsázíme. Recyklace a cirkulární ekonomika obecně je v zásadě jasnou budoucností z hlediska udržení těžkého průmyslu v Evropě. Skupina MTX pracuje na několika investičních projektech, které budou mít významný dopad na velikost našeho portfolia. Vidím potenciál v prohlubování dodavatelských vztahů a růstu našeho tržního podílu na poli obchodování se zákazníky mimo skupinu.

Daniel Trnka

Nádrže a chladiče z Břidličné

Z polotovarů z hliníkových slitin z portfolia společnosti AL INVEST Břidličná vzniká celá řada výrobků. Patří k nim mimo jiné i nádrže pro nákladní vozidla a chladiče všech možných druhů (včetně automobilových). Jejich výroba má řadu specifik a u fólií pro chladiče dokonce využívají v Břidličné neobvyklou technologii.

Text: Luděk Vokáč, foto: AL INVEST

Zhliníkových fólií, pásů, plechů, desek a výpalků vznikají u odběratelů společnosti AL INVEST Břidličná různorodé výrobky. Těm dávají základ právě v Břidličné, protože teprve specifické složení i konkrétní výrobní postup daného polotovaru umožňují jeho následné přetvoření ve výsledný produkt. Ať už jde o základ obalových materiálů, fólie pro výrobu lamel (takzvaných finstocků) chladičů, nebo plechy, každý z těchto výrobků má svá specifika. Například výroba finstockových fólií pro následnou výrobu automobilových chladičů není v podobě, v jaké v AL INVEST

Břidličná probíhá, tak obvyklá. Fólie tu vznikají metodou takzvaného kontilití, která se v tomto případě obvykle nevyužívá. Kontilití totiž v běžném provedení není pro výrobu takových tenkých fólií, které se následně jako lamely pájí na vedení (trubky) chladicího média, příliš vhodné. Při kontilití vzniká relativně tenký svitek materiálu, který se následně válcuje za studena na tenké fólie.

Náročná technologie

je efektivnější

A právě v tom tkví úskalí celé technologie. „Abychom mohli materiál válcovat, musíme teplotu taveniny při kontilití regulovat tak, aby všechny prvky taveniny ztuhly v jeden okamžik. Na několika centimetrech výrobní linky nám musí materiál změnit teplotu o stovky stupňů Celsia,“ vysvětluje David Jaklin, Senior Sales Manager METALIMEX pro Business Unit FOILS & AUTOMOTIVE. Zatímco u fólií třeba pro potravinářský průmysl to zásadní potíž není, u vysoce legovaných (s velkým obsahem příměsí) slitin pro automobilový průmysl nebo stavebnictví je to podstatně náročnější. Příkladem je hliníková slitina 8079 vyznačující se vysokou tažností. To je vlastnost, která jinak právě výrobkům vzniklým metodou kontilití chybí. „My ji ale na kontilití vyrábíme se stejnými nebo možná lepšími vlastnostmi, než konkurence získá z teplé trati,“ říká Jaklin. Z této slitiny vyrábí odběratelé deskové tepelné výměníky například pro rekuperační jednotky

vzduchotechniky průmyslových objektů a domácností. Hodně specifická je také slitina Zirkal (modifikace slitiny 3003), která umožňuje vyrábět tenké fólie pro chladiče do osobních automobilů. Výrobky z ní konkrétně míří k odběratelům, kteří dodávají chladiče pro vozy na platformě MQB koncernu Volkswagen. Třetí typ finstockových fólií vyrábí AL INVEST ze slitiny 8011. Tyto fólie putují zejména do rotačních tepelných výměníků (opět třeba pro vzduchotechniku budov), kde se vyžaduje vysoká pevnost materiálu při malé tloušťce.

„Zatímco na teplé trati umíme typicky válcovat materiály od tloušťky 0,5 milimetru, u kontilití se umíme dostat u finstocků pro automobily až na 0,05 mm a u materiálu pro vzduchotechniku na 0,035 mm,“ vysvětluje David Jaklin. Malá tloušťka výsledného materiálu má několik výhod. Především ze stejného množství materiálu na vstupu vznikne fólie o větší ploše, takže je využití materiálu efektivnější. A výsledný výrobek s tenčími lamelami chladiče je pak lehčí, což zejména při použití v automobilech pomáhá ke snižování emisí CO2 nebo obecně spotřeby energie.

Fólie z Břidličné se tak propracovaly do těch nejšpičkovějších chladičů pro nejnáročnější aplikace. „Chladiče z našeho polotovaru se objevily třeba ve vozech Bugatti, ale také ve formuli 1,“ chlubí se Jaklin. „Velký podíl na úspěchu našich fólií má vývojové oddělení AL INVEST v čele s panem Dvořákem,“ chválí Jaklin kolegy.

Výpalky jsou cesta k úsporám

Pro automobilový průmysl jsou určeny také svitky a plechy, které vznikají na již zmíněné teplé trati. V tomto případě z nich odběratelé –jako skupiny Magna nebo SAG – vyrábějí nádrže na pohonné hmoty pro nákladní vozy a autobusy značek Mercedes, MAN, Scania, Volvo, DAF a Iveco. Metoda výroby na teplé trati je z hlediska výrobních nákladů trochu dražší, na rozdíl od kontilití se kov neodlévá přímo do svitků, nýbrž se nejprve odlévá takzvaná brama, která se následně teplým válcováním přetváří na svitek.

Automobilový chladič musí korodovat

Zatímco u většiny tepelných výměníků je požadavek na to, aby materiál chladiče pokud možno nekorodoval, u automobilových chladičů je to trochu jinak. Právě ony lamely chladiče, které jsou vystaveny „vnějšímu“ světu, mají v podstatě řízeně korodovat tak, aby zdegenerovaly dříve než samotné trubky chladiče. „Chladič přestává efektivně chladit postupně a k tomu útlumu dojde dřív, než selže některá z trubek a chladič vyteče během okamžiku,“ popisuje David Jaklin nezvyklou pojistku proti náhlému selhání chladiče.

AL INVEST Břidličná a recyklace

Hliník je kov, který se snadno recykluje, a AL INVEST Břidličná se snaží podíl recyklátu (hliníkového šrotu) ve svých výrobcích maximálně zvýšit. Ve skutečnosti ale vůbec nejde o snadný proces. Obecně platí, že podíl recyklátu v daném materiálu určuje zákazník, a třeba v potravinářství byl donedávna požadavek používat v podstatě pouze primární hliník. Důvodem jsou přísné nároky na kvalitu a zdravotní nezávadnost materiálu, které se se stoprocentní jistotou dařilo doposud garantovat jen u primárního hliníku. Materiál k recyklaci totiž může obsahovat různé nežádoucí příměsi, které mohou způsobovat buď nevhodné mechanické vlastnosti materiálu, nebo dokonce nemusí být hygienicky vhodné. Přitom zjištění obsahu příměsí v hliníkovém šrotu nemusí být snadný úkol –hliníkový šrot může mít velmi různorodé složení s výskytem různých prvků.

AL INVEST Břidličná nicméně vyvinul postupy, kdy recyklovaný hliník využívat lze. Po materiálech s podílem recyklovaného hliníku roste poptávka zejména v automobilovém průmyslu, ale v poslední době právě i v průmyslu potravinářském. Firmy napříč obory totiž hledají cestu ke snížení uhlíkové stopy svých výrobků. „Zatímco u běžným způsobem vyráběného hliníku je uhlíková stopa asi 8 kilogramů na kilogram materiálu a u takzvaného zeleného hliníku, tedy toho vyrobeného s využitím obnovitelných zdrojů, asi 4 kilogramy, u recyklovaného je v tomto ohledu zanedbatelná,“ říká David Jaklin, obchodní manažer MTX Group. Na hliníku je totiž z hlediska emisí nejnáročnější těžba bauxitu a následné získávání kovu z něj, což u recyklace odpadá.

„V průměru u našich běžných fólií dosahujeme podílu až 40 % recyklátu, pracujeme ale také na novém materiálu, který nazýváme PurAl, a ten budeme vyrábět až ze 100 % recyklátu,“ naznačuje David Jaklin, jak si v tomto ohledu AL INVEST Břidličná stojí. Firma může díky novým materiálům s vysokým podílem recyklátu získávat nové zákazníky. Zajištění požadovaných vlastností materiálu s podílem recyklátu na výstupu přitom není jedinou výzvou, se kterou se vývojáři AL INVEST Břidličná v tomto ohledu musí vypořádat. Důležité je totiž také zajistit, aby se materiál choval stejně jako ten nerecyklovaný i při výrobě. Klíčovou roli v tomto ohledu hraje správné třídění hliníkového šrotu, ale důležité je i následné zpracování.

je aktuální podíl recyklátu v běžných fóliích.

V AL INVEST Břidličná takto vznikají buď samotné slitinové plechy, nebo laserové výpalky z nich, které jsou v portfoliu od roku 2020. „U části plechů, které pro nádrže dodáváme, mají naši zákazníci velmi náročné požadavky na vysokou tažnost z důvodu dalšího hlubokotažného zpracování plechů a jsme jediní, kdo dovede takovou kvalitu pro naše odběratele zajistit,“ říká David Nalevajka, další obchodní manažer divize D3 Aluminium METALIMEX.

Laserové výpalky, které vyrábí AL INVEST ze „svých“ plechů, jsou pak další cestou ke zlepšení efektivity výroby a snížení emisí CO2. „Když dodáváme odběratelům výpalky, odpadá přeprava mnoha tun materiálu (šrotu) po Evropě tam a zpět. „Šrot, který by normálně vznikal až u výrobců nádrží, vzniká v případě výpalku už u nás ve fabrice. Takto můžeme materiál znovu využít, aniž by byl zbytečně přepravován,“ vysvětluje Nalevajka zásadní výhodu výpalků.

AL INVEST tak vyrábí polotovar s vyšší přidanou hodnotou a zároveň šetří peníze a snižuje emise. Takto ušetří 7,5 tuny CO2 ročně.

Zajímavým nárokem odběratelů je v případě plechů pro nádrže kamionů vysoká povrchová pohledová kvalita. „Musíme zajistit, že plechy nebudou mít žádné škrábance ani další vady,“ vysvětluje Nalevajka požadavky zákazníků. Vidí v tom ale trochu paradox. „Jistě si dovedete představit, jak vypadá nádrž kamionu doslova po pár kilometrech provozu. Snížení nároků na pohledovou kvalitu by danou oblast zefektivnilo,“ myslí si Nalevajka.

Portfolio se doplňuje

Výhodou poměrně širokého portfolia výrobků AL INVEST Břidličná je to, že se výrobky vlastně vzájemně doplňují. „Není to tak, že bychom byli závislí pouze na automobilovém průmyslu,“ vysvětluje Nalevajka. „Během pandemie se poptávka od automobilek výrazně snížila, ale vzrostla poptávka v oblasti flexibilních obalů a fólií pro ně,“ dodává kolega Jaklin. Velkou budoucnost vidí oba manažeři právě v oblasti finstockových fólií pro chladiče všeho druhu. „Chladiče budou potřeba nejen v autech, a to i těch elektrických, ale čím dál častěji také ve stavebnictví a dalších oblastech, kde je rekuperace tepla jasným trendem,“ říká Jaklin.

AL INVEST Břidličná navíc umí na změny v poptávce po svých výrobcích reagovat velmi pružně. „V případě potřeby umíme výrobní program přeplánovat během 14 dnů tak, abychom pořád mohli běžet naplno,“ říká Jaklin. To podle obou manažerů klade vysoké nároky na zaměstnance všech oddělení, od plánování a obchodu až po samotné pracovníky na výrobních linkách. „Naši zaměstnanci nám svým svědomitým přístupem hodně pomáhají, jejich zkušenosti jsou v tomto ohledu nedocenitelné,“ chválí Nalevajka celý tým.

Výrobky MTX Group pro každodenní život

Firmy MTX Group vyrábí celou řadu produktů, které následně můžeme (často v dále zpracované formě) potkávat v našem každodenním životě. Které to jsou?

AL INVEST Břidličná

Specializuje se na hliníkové polotovary, například:

• Plechy a plechové výpalky, z nichž odběratelé vyrábí hliníkové palivové nádrže pro nákladní automobily a autobusy

• Finstockové fólie pro chladiče, a to nejen chladiče motorů pro osobní a nákladní auta, ale i další chladiče, například do klimatizačních jednotek dopravních prostředků (třeba vlaků) nebo rekuperačních jednotek do obytných, kancelářských i průmyslových budov

• Fólie pro hydrotepelné izolace

• Tvarované plechy pro střešní krytiny, opláštění budov a další aplikace ve stavebnictví

• Lité desky CREALLOY pro použití v architektuře

TAPA Tábor

Vyrábí obalové materiály využívající hliník, plasty i papír:

• Potištěné fólie, tedy klasické obalové fólie na bázi plastů, hliníku i papíru pro výrobu obalů konkrétních výrobků v potravinářství

• Hotové pytle a sáčky coby obaly pro konkrétní výrobky jak v potravinářství, tak například krmiva pro domácí zvířata; využívají různé materiály, mohou být transparentní i neprůhledné, s různými povrchovými úpravami a několika způsoby zavírání

• Sáčky na strojní balení pečiva

• Tašky s vkládaným uchem

• Alobal pro domácnosti i gastroprovozy, běžný nebo zesílený pro grilování

Strojmetal Aluminium Forging

Specialista na výrobu kovaných dílů z hliníku:

• Podvozkové díly, zejména prvky zavěšení náprav osobních automobilů

• Dekorativní díly, jako například kliky, víčka a další

PW

Koksovny jsou klíčové pro výrobu tepla pro Ostravu

Výroba koksu je v zásadě velmi konzervativní odvětví, ve kterém zdánlivě nedochází k žádnému překotnému vývoji. Přesto ovšem ve společnosti OKK Koksovny probíhá řada zajímavých projektů a společnost čelí i novým výzvám. Výkonný ředitel koksoven Pavel Woznica je popisuje v rozhovoru.

Text: Luděk Vokáč, foto: Barbora Mráčková

oprvé od začlenění OKK Koksoven (dále jen OKK) do MTX Group došlo v loňském roce v tomto podniku ke „střídání stráží“ na nejvyšší manažerské pozici. V roli výkonného ředitele totiž po mnoha letech vystřídal Zdeňka Durčáka dosavadní ekonomický ředitel Pavel Woznica. Ten se Zdeňkem Durčákem spolupracoval od počátku éry koksoven pod křídly MTX Group a stal se jeho nástupcem. Pavel Woznica převzal zdravý podnik, který však musí reagovat na řadu okolních vlivů.

Vedení OKK jste převzal od Zdeňka Durčáka před více než rokem, jak se na ten rok s odstupem díváte?

Uběhlo to velmi rychle, ani mi nepřijde, že už je to tak dlouho. Když jsem byl ještě ekonomickým ředitelem, tahali jsme spolu se Zdeňkem Durčákem za jeden provaz, takže základní procesy a fungování firmy byly i z mého hlediska dobře nastaveny. Tady nebylo potřeba dělat žádnou revoluci. Dlouhodobě jsme investovali do věcí, které pro nás mají praktický přínos. Jsme poměrně tradiční provoz, kde neplatí mnohé aktuální průmyslové trendy. Třeba oblast automatizace, která se rozvíjí velmi intenzivně, u nás nemá takové uplatnění jako jinde a my do ní neinvestujeme tolik jako jiné firmy. Samozřejmě už dlouhodobě pracujeme na automatizaci a zefektivnění administrativních a podpůrných procesů a jsme v tom, myslím, velmi dobří. Ale co se týče výrobní části podniku, tak vyjma několika úspěšných projektů prostě nelze z bezpečnostního hlediska v řadě případů nahradit lidský element nebo z povahy činnosti ani nelze proces rozumně automatizovat, a my nechceme investovat do automatizace jen proto, abychom se tím mohli „pochlubit“, a přitom to pro nás nemělo žádné praktické pozitivní efekty. Takto nefungujeme. Přesto však v poslední době řešíme nové projekty, od kterých čekáme pozitivní dopad na OKK.

Jaké novinky to jsou?

V rovině investic jde letos především o dvě věci: pracujeme na zavedení technologie eliminace fugitivních emisí z destilace benzolu, která pomůže snížit vliv naší výroby na životní prostředí, a v rámci zlepšení konkurenceschopnosti podniku investujeme také do změny způsobu třídění koksu tak, abychom zákazníkům dodávali koks efektivně, přesně podle jejich požadavků. To jsou dvě velké investice, které mají proběhnout ještě v letošním roce a za kterými je nejen spousta práce jako takové, ale s nimiž souvisí celá řada dalších věcí.

Můžete je představit detailněji?

Začnu třeba akcí v oblasti destilace benzolu. Ta má samozřejmě širší souvislosti. Náš provoz je v podstatě chemický provoz, při výrobě koksu vzniká celá řada vedlejších chemických produktů. Jsme de facto bezodpadová výroba, pokud pominu produkci odpadu typu komunální, šrot, příp. odpad vznikající při opravách technologií.

Z hlediska investic je naším úkolem udržovat výrobu na takové úrovni, abychom měli co nejmenší dopad na životní prostředí. Do této oblasti putuje každý rok velké množství peněz. S Moravskoslezským krajem a se statutárním městem Ostrava máme uzavřené dohody, v nichž se zavazujeme k tomu, že nad rámec legislativních požadavků zrealizujeme projekty a opatření, které sníží dopad našeho provozu na životní prostředí v okolí koksoven, a posílíme naši společenskou odpovědnost. Aktuálně máme uzavřenou novou dohodu s Moravskoslezským krajem, dohoda se statutárním městem Ostrava končí v letošním roce, ale může být prodloužena o další tři roky. V nové dohodě s krajem jsme se zavázali, že budeme investovat do technologie možné eliminace fugitivních emisí z destilace benzolu. Je to chemický proces, který může být při určitých povětrnostních podmínkách v nejtěsnějším okolí chemické části naší výroby doprovázen ne úplně příjemnými čichovými vjemy. No a my jsme před časem objevili firmu, dodavatele technologie, která by mohla množství fugitivních emisí z destilace benzolu výrazně snížit. Je to stále poměrně nová technologie, která pomocí plazmo-katalytického procesu rozkládá benzen na neškodné sloučeniny. Po úspěšném testování v chemické části naší výroby

doufám, že se výsledky z testování prokážou i v reálném provozu po instalaci této technologie a tím se nám podaří nejen eliminovat případný nepříjemný čichový vjem, ale rovněž i snížit emise benzenu.

A jaký přínos bude mít zlepšení ve třídění koksu?

Jde o významný projekt, který výrazně ovlivní strukturu výroby slévárenského koksu a zároveň zefektivní logistickou část naší výroby a posílí naši pozici u významných zákazníků. Každý z našich zákazníků vyžaduje určitou zrnitost koksu a my jsme se rozhodli investovat do nové technologie třídění slévárenského koksu, díky níž budeme schopni požadavky zákazníků plnit efektivněji. Je to investice ve výši zhruba 60 milionů korun, kterou bychom měli dokončit ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku, a od nového roku bychom tak měli být schopni nabízet nové parametry třídění koksu. To znamená, že budeme zákazníkům schopni lépe a efektivněji garantovat zrnitost, kterou oni požadují, což se pozitivně promítne do naší konkurenceschopnosti.

Ovlivňuje vás nějak válka na Ukrajině?

To, co Rusko rozpoutalo na Ukrajině, je samozřejmě strašné. Zapojili jsme se proto aktivně do podpory válečných uprchlíků z Ukrajiny, kdy jsme přispěli částkou 200 tisíc Kč na pořízení dodávky pro ostravskou pobočku Českého červeného kříže, která toto vozidlo využívá k logistice související s péčí o uprchlíky z Ukrajiny. Byznysově na nás samotný konflikt nemá zásadní přímý vliv. Ano, máme, resp. měli jsme několik zákazníků na Ukrajině i v Rusku, občas jsme třeba na zkoušku odebírali i ruské uhlí, ale nebylo to nic zásadního, bez čeho si nedokážeme poradit.

Celá situace pro nás má ale jiný důsledek a přinesla nám novou zodpovědnost. Naším vedlejším produktem je totiž koksárenský plyn, který může v mnoha ohledech nahradit zemní plyn. Náš koksárenský plyn dodáváme do Teplárny Přívoz, která působí uvnitř areálu koksovny Svoboda a patří společnosti Veolia Energie ČR. Vzhledem

I když přijdou

časy, tak to zvládneme.

horší

k tomu, že do našeho provozu odebíráme uhlí zejména z Polska a USA, jsme vlastně dodavatelem neruského plynu. Koksárenský plyn dodáváme do teplárny na základě dlouhodobé spolupráce. Teplárna pomocí našeho plynu vyrábí páru, kterou zase dodává nám do provozu, ale zároveň takto vyrábí teplo pro domácnosti a podniky v Ostravě. Náš plyn tak může zajistit teplo až pro třetinu odběrných míst v Ostravě. Z toho vyplývá právě ta nová povinnost. V aktuální situaci, kdy panuje nejistota ohledně dodávek zemního plynu, jsme se stali spolehlivým dodavatelem a v podstatě máme povinnost tyto dodávky zajistit. Takže zatímco řada průmyslových podniků musí v případě smogové situace nějak omezovat výrobu, my naopak musíme výrobu udržet a dodávat pokud možno maximální potřebné množství plynu.

V případě smogové situace tak omezujeme třeba manipulace na koksovně a některé další pomocné činnosti, které mohou být doprovázeny zvýšenou prašností, ale výroba jako taková běží, abychom mohli dodávat plyn.

Jak jste schopni tyto dodávky garantovat?

S energetickou společností Veolia Energie ČR spolupracujeme dlouhodobě a před časem jsme uzavřeli novou smlouvu o dodávkách plynu až do roku 2030, což ukazuje, že si z hlediska stability dodávek věříme. Dokonce máme ve smlouvě i na tuto dobu zafixovanou cenu, takže tím svým způsobem pomáháme krotit aktuální inflaci, která zejména v oblasti energií dosáhla nebývalých rozměrů. Garanci dodávek pro teplárnu si můžeme dovolit z toho důvodu, že nedávno uzavřela sesterská společnost METALIMEX novou dlouhodobou smlouvu na dodávky uhlí s největším evropským těžařem koksovatelného uhlí, a to s polskou společností Jastrzębska Spółka Węglowa. Dodávky kvalitního koksovatelného uhlí tak máme bezpečně zajištěny do roku 2028, k tomu máme dlouhodobý kontrakt s dodavateli z USA. Vzhledem k dlouhodobým kontraktům na dodávky naší hlavní vstupní suroviny tak můžeme garantovat dodávky koksárenského plynu.

Pavel Woznica

Na počátku své kariéry působil Pavel Woznica v plynárenských společnostech, a to především v oblasti nákupu a facility a fleet managementu. Na krátko si „odskočil“ i do pivovarnictví, aby se následně v roce 2008 vrátil do oblasti energetiky. Tehdy nastoupil na pozici zástupce obchodního ředitele ve společnosti OKD, kde působil až do října roku 2013. Poté již přešel k MTX Group, když v AL INVEST Břidličná dělal poradce pro optimalizaci procesů. V prosinci toho roku skupina koupila OKK Koksovny a Pavel Woznica se zapojil i zde. „Postupně jsem začal trávit víc a víc času prací pro OKK, až jsem se sem přesunul úplně,“ říká. Od konce roku 2013 měl v OKK na starosti controlling nákladů a dohled nad nákupním procesem, a když v roce 2014 do čela firmy nastoupil Zdeněk Durčák, převzal Woznica pozici ekonomického ředitele. Na té pak působil až do loňského roku, kdy po svém předchůdci vedení koksoven převzal.

Netrápí vás v tomto ohledu logistika?

Logistika je další velké téma. Vzhledem ke komplikacím, ke kterým na tomto poli v poslední době dochází, samozřejmě její důležitost roste. Logistický tým ve společnosti METALIMEX naštěstí disponuje bohatým know-how a dlouhodobě spolupracuje s významnými přepravci. Zatímco v uplynulých letech ovlivňovala logistiku zejména pandemie nemoci covid-19 a s ní související různá protiepidemická opatření, teď opět pociťujeme spíš důsledky války na Ukrajině. Řada firem, které odebíraly komodity z Ruska nebo je třeba přes Rusko a Ukrajinu přepravovaly či tam naopak dodávaly své produkty, teď hledá jiné zdroje a trhy. A to rychle zaplnilo ty tradiční, již tak přeplněné logistické trasy, takže dochází k různým zpožděním a komplikacím. Tak třeba uhlí z USA veze loď do přístavu v Gdaňsku zhruba dva až tři týdny, ale už pomalu dochází k situacím, kdy podobnou dobu trvá to uhlí dostat z Gdaňsku k nám. S tím musíme samozřejmě počítat, stejně tak musíme počítat s různými komplikacemi při dodávkách našich produktů zákazníkům. V tomto případě vyhrává ten, kdo má šikovné logistiky, dovede najít různé alternativní trasy, domluvit se s přepravci a přesvědčit je. Gdaňsk je přeplněný, takže my jsme pro poslední dodávku uhlí z USA našli alternativu na jihu Evropy, ale i tam už je kapacita zahlcená. Hledání alternativ má samozřejmě vliv na výši nákladů na logistiku, nicméně v době, kdy jde primárně o to, surovinu skutečně dostat tam, kam je potřeba, musíme takové zvýšení akceptovat. Zatím se to vše pohybuje, řekněme, v přijatelné rovině, pořád jsou pro nás klíčové ceny uhlí a koksu, ceny dalších vstupů a služeb pro nás hrají rovněž významnou, ale ne zásadní roli.

Separace vodíku z koksárenského plynu

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava provádí v OKK Koksovnách výzkum v oblasti separace vodíku z koksárenského plynu. „V rámci výzkumu hledají akademici vhodný způsob, jak případně vodík z koksárenského plynu separovat, a to v požadované kvalitě,“ vysvětluje Pavel Woznica.

Výzkumný úkol běží od roku 2020 a v případě, že by se podařilo najít vhodnou a finančně přijatelnou cestu k separaci vodíku z koksárenského plynu, rozšířilo by to možnosti koksoven z hlediska práce s jejich vedlejšími produkty do budoucna.

Proč je to hlavně o cenách uhlí a koksu?

Je to jednoduché. Když se podíváme na naše takzvaně přepracovací náklady, tak ty byly v posledních letech víceméně bez výrazných meziročních výkyvů. Byly, říkám záměrně, protože samozřejmě přepracovací náklady na letošní rok doznaly významného růstu, ale k tomu došlo průřezově ve všech sférách ekonomiky. Musíme stále stejně investovat do různých oprav – na nich nemůžeme šetřit, protože by to dlouhodobě přineslo negativa. Navíc i kdybychom začali tvrdě šetřit třeba na údržbě, materiálu a službách, ušetříme tím nižší miliony korun ročně, avšak nepříznivý vývoj v řádu několika eur v cenách uhlí a koksu může znamenat negativní dopad do hospodaření společnosti v řádu desítek milionů korun kvartálně. Podobně platí, že naše vedlejší produkty, jako třeba zmiňovaný koksárenský plyn, dále pak dehet, benzol a síran amonný, pro nás znamenají jen menší procenta z ročního obratu, ale vývoj cen chemických derivátů je v poslední době velmi příznivý, takže nám výsledkově pomáhá. Samozřejmě se ale velmi špatně odhaduje vývoj situace do budoucna, očekávání ekonomického útlumu tu je, ovšem těžko říct, jak výrazný takový útlum nakonec může být. Připravujeme se na to, ale rozhodně takříkajíc nestahujeme kalhoty před brodem, který je ještě daleko. My fungujeme tak, že když jsou dobré výsledky, zůstáváme skromní, protože víme, že se může situace rychle otočit. Jsem však pevně přesvědčen, že i když přijdou horší časy, tak to zvládneme.

MTX Group očima Pavla Woznici

„Možná se může zdát, že do struktury MTX Group OKK Koksovny zrovna příliš nezapadají, ale to je právě kouzlo celé skupiny. Umí hledat synergie v různých oblastech a tam, kde je možná někteří na první pohled nevidí,“ říká Pavel Woznica. To hlavní podle něj je, že obchodování se surovinami a s výrobky zajišťuje pro firmy ze skupiny společnost METALIMEX. Ta konkrétně pro OKK zajišťuje dodávky uhlí i prodej koksu. Výhodou je, že METALIMEX má široké spektrum kontaktů a dlouholeté obchodní zkušenosti, díky nimž umí efektivně zajistit dodávky surovin nebo odbyt výrobků pro provozy skutečně různorodé povahy. I díky tomu se může skupina dynamicky rozvíjet a je velmi silná a stabilní. „Ona šíře záběru stabilitě pomáhá, máme ve skupině tradiční provozy jako OKK, ale také specialistu na automatizaci, firmu ICE, která přináší takové inovace, jako třeba 3D tisk z betonu,“ dodává Woznica. Skupina přitom nechává jednotlivé firmy působit v rámci svých zodpovědností a ty tak mají velkou míru autonomie. „Samozřejmě však vždy v rámci stanovených mantinelů. Diskuse s vedením skupiny jsou ale pokaždé velmi smysluplné a umožňují nám činit rychlá rozhodnutí,“ uzavírá Woznica svůj pohled na MTX Group.

Budoucnost je v jemnosti

Jedna z menších, ale možná o to zajímavějších součástí skupiny MTX Group, společnost Coal Mill, změnila název. Teď je z ní Czech Mill. Firma zavedla do svého portfolia nový produkt a hledí do budoucnosti, kdy možná bude fungovat zcela bez uhlí. Na tom totiž byly výrobky dosud založeny.

Text: Luděk Vokáč

Dosavadní společnost Coal Mill vyráběla skutečně neobvyklý produkt, takzvaný černouhelný multiprach. Je to v podstatě jemně mleté černé uhlí, které se využívá třeba při výrobě vápna nebo v hutích. Firma ale nestaví svou budoucnost jen na tomto typu výrobků, a i proto se v průběhu letošního června přejmenovala na Czech Mill. Nové jméno má lépe pokrýt budoucí portfolio produktů, protože firma teď nebude mlít pouze samotné uhlí.

Ještě jako Coal Mill totiž získala společnost v závěru dubna certifikaci, která ji opravňuje k prodeji nového produktu. Ten nese název popílek do betonu – EKO popílek 450 – a v portfoliu doplní právě stávající mleté uhlí CF1 a CF2. „Zatímco pro některé firmy je zavedení nového produktu rutinní záležitostí, pro nás je to velká událost. V podstatě tím měníme z 50 % náš výrobní program,“ říká k novince předseda představenstva Czech Mill Petr Labuzík. Velkou událostí je zavedení nového produktu pro Czech Mill i s ohledem na budoucnost firmy. „Okolo uhlí panuje v poslední době hodně nejistot, a i když to vzhledem k aktuálnímu dění vypadá, že tu s námi ještě nějakou dobu zůstane, rozhodně nechceme spoléhat jen na tuto jednu kartu a už teď řešíme naši budoucnost bez uhlí,“ říká šéf firmy s (zjednodušeně řečeno) obřím mlýnem na kamenivo (výrobní proces jsme představili v MTX Group Magazine 2021).

45 µm

Důraz na cirkulární ekonomiku Nový produkt, onen popílek do betonu, má přitom výrazně jiné zaměření než mleté uhlí. Míří totiž do stavebnictví, používá se jako přísada při výrobě betonu. Odběrateli mohou být betonárky, které připravují čerstvý beton, ale také výrobci takzvaných prefa dílů, tedy prefabrikovaných (železo)betonových prvků a konstrukcí. Průmyslová výroba novinky běží ve mlýně Czech Mill v Dětmarovicích od července.

Základem pro výrobu popílku do betonu je takzvaný ložový popel neboli škvára. Jde o zbytky po spálení uhlí, které jinak doposud končily na skládkách. „Zdrojem pro nás může být kdokoli, kdo pálí uhlí – elektrárny, teplárny, ocelárny,“ vysvětluje Labuzík.

„Líbí se nám, že jsme tímto vstoupili do procesu takzvané cirkulární ekonomiky. Něco, co se doposud nijak v praxi nevyužívalo, dostane další život, z nevyužitého ložového popela se nakonec stane beton. Osobně se moc těším, až uvidím stavby, které s pomocí našeho materiálu vzniknou,“ říká.

Labuzík ovšem zároveň připouští, že tímto krokem se firma neodpoutává od samotné uhelné ekonomiky. „Od uhlí jako takového neodcházíme a rozhodně s ním nechceme skončit ze dne na den, nový výrobek je toho vlastně důkazem,“ vysvětluje. Podle něj ovšem využití druhotného produktu spalování uhlí znamená pro Czech Mill zajištění budoucnosti na delší dobu než samotné mletí uhlí a výroba černouhelného multiprachu. „Bavíme se v tomto případě o horizontu deseti nebo patnácti let,“ naznačuje Labuzík a dodává: „Po tu dobu můžeme pracovat na dalších produktech pro budoucnost. A nápady už máme.“

V krátkodobějším horizontu by se mohla firma zabývat třeba mletím vápence, ale zvažuje průmyslové mletí i dalších surovin. „Můžeme se bavit o biomase, zbytcích z různých zemědělských a potravinářských výrobních procesů. Mohli bychom mlít například slupky od slunečnic nebo kokosových ořechů, ale třeba i slupky a zbytky po drcení oliv při výrobě oleje,“ zamýšlí se Labuzík. To vše si ale vyžádá čas, spousty zkoušek a postupný vývoj. Ostatně tak tomu bylo i v případě EKO popílku 450.

Dva roky práce Na vývoji nové přísady do betonu pracovala společnost Coal Mill ve spolupráci s VUT v Brně déle než dva roky. „Naším mentorem je prof. Rudolf Hela z Fakulty stavební. Ten s námi řeší proces mletí, kontroluje výsledky a má lví podíl na testování našeho materiálu,“ popisuje Petr Labuzík spolupráci s akademickou sférou. Důvodem pro náročný vývoj zdánlivě jednoduchého produktu je totiž trvanlivost výsledného betonu. „Do betonu můžete přidat ledacos, ale dosáhnout normami požadovaných životností není snadné,“ říká Labuzík s tím, že právě zkoušky zabraly nejvíce času, vzorky a jejich pevnost a stálost se totiž při zrání testují v podstatě po jednom, dvou a třech měsících. Teprve když materiál po třech měsících splní všechny nároky normy, může dojít k jeho certifikaci.

Klíčem k úspěchu je v tomto případě podle ředitele Czech Mill jemnost mletí. „Zatímco u multiprachu jsme se bavili o 90 mikrometrech coby průměrné velikosti zrna, teď meleme na 45 mikrometrů,“ vysvětluje posun. Podle Labuzíka je to jemnost na hranici technických možností mlýna. Samotný výrobní proces se v zásadě neliší, ale je náročnější: do mlýna lze pro mletí na vstupu vsypat méně materiálu než při mletí uhlí a pro jemnější pomletí je třeba škváru mlít déle. Určité nároky také představují právě různé produkty v portfoliu. Mlýn je při změně produktu potřeba důkladně vyčistit, což trvá asi půl dne. Na druhou stranu technologie zůstávají stejné, firma jen časem vyhodnotí vlivy nového produktu na opotřebení svého zařízení.

je průměrná velikost zrna nového produktu.

Postupný růst i nové produkty.

Povrly čekají změny

Na zpracování mědi a jejích slitin se specializující tradiční společnost Měď Povrly čekají v nadcházejících měsících i letech změny. Firma projde přejmenováním, ještě více se zaměří na zahraniční trhy a chystá rozšíření portfolia výrobků. Důležité bude i zaměření na cirkulární ekonomiku, úsporu energií a zapojení obnovitelných zdrojů.

Text: Luděk Vokáč, foto: Barbora Mráčková

Měď Povrly změní ještě v průběhu letošního roku název. Nově se bude firma jmenovat Povrly Copper Industries, z dceřiné obchodní společnosti MEPO Trading se stane PCI Trading. Důvody pro přejmenování jsou v zásadě dva. „Zhruba dvě třetiny naší produkce míří k zákazníkům v zahraničí a název s českou diakritikou pro řadu z nich není příliš komfortní,“ vysvětluje „mezinárodní“ důvod pro volbu nového jména David Kozel, předseda představenstva a ředitel společnosti.

Druhý důvod se týká výrobního portfolia. „V současnosti vyrábíme téměř výhradně výrobky z mosazi, tedy slitiny mědi a zinku. A i když se k výrobkům z čisté mědi časem určitě vrátíme, slovo Copper v názvu ve formě přídavného jména naše celé portfolio lépe vystihuje,“ říká Kozel.

Při vymýšlení názvu ovšem podle Kozla nešlo jen o mezinárodní rozměr a portfolio firmy. Důležité bylo zachovat i odkaz na stávající podnik, vždyť v Povrlech pracují s mědí už od roku 1898. „Povrly jsou v tomto ohledu značka a příslušnost k ní jsme určitě chtěli zachovat,“ naznačuje Kozel průběh úvah o názvu.

Samotná změna názvu si pak vyžádá řadu úkonů: kromě schválení představenstvem a potřebných změn v rejstřících třeba i u certifikačních autorit a na dalších místech. Firma samozřejmě bude změnu názvu komunikovat i směrem ke svým zákazníkům. Vše by se mělo stihnout ještě do konce letošního roku.

„Celkově chceme dát najevo, že se Povrly mění, že se zlepšujeme, posouváme vpřed,“ říká Kozel k rebrandingu firmy. Na samotné přejmenování pak navazují i další změny uvnitř firmy. Podniku se daří různými kroky v oblasti zvyšování efektivity průběžně navyšovat produkci, ovšem pro další expanzi již pouhé zisky v této oblasti nestačí. „Oproti roku 2019 se nám postupně podařilo navýšit kapacitu asi o 30 % a každý měsíc je pro nás z hlediska výroby v současnosti rekordní,“ ukazuje Kozel dosavadní růst firmy. Firma teď chystá dvě investice, které pomohou s dalším skokovým navýšením kapacity.

„První investice směřuje do zvětšení velikosti našich svitků, což přinese až 15% nárůst kapacity,“ vysvětluje ředitel. Druhá investice míří do rozšíření kapacity kalíškárny, ta dostane další lis.

Plán nebude nikdy hotov

Vedle těchto aktuálních investic pak hledí budoucí Povrly Copper Industries i do vzdálenější budoucnosti. „Aktuálně připravujeme detaily dlouhodobého investičního plánu, ve kterém se kromě zvýšení kapacity budeme soustředit také na modernizaci a revitalizaci celého našeho areálu,“ naznačuje Kozel. Rekonstrukce stávajících budov má přinést nejen zlepšení z hlediska komfortu užívání areálu, ale také úspory v oblasti energií a vody. Co se energií týče, je pro Povrly důležitá elektřina, v trochu menší míře i plyn. „V rámci revitalizace areálu počítáme s možností nasazení solárních panelů. Plocha střech budov je natolik veliká, že nám to rozhodně dává smysl,“ říká Kozel s tím, že vlastní zdroj energie, který pokryje část spotřeby, pomůže i bezpečnosti provozu. V případě výpadku napájení je totiž potřeba zajistit chlazení taveniny tak, aby nedošlo k žádným nehodám. Takový proces továrna zvládá již dnes, ale vlastní elektřina může zabezpečení usnadnit.

U plynu pak zatím firma počítá s využíváním zemního plynu, nicméně případné změny nevylučuje. „Vše samozřejmě závisí na dostupnosti plynu. Máme vypracované krátkodobé i dlouhodobé krizové plány pro případy výpadků energií,“ vysvětluje ředitel firmy. V úvahách o budoucnosti se objevuje také myšlenka vybudování vlastní recyklační stanice, která by zpracovávala měděný a mosazný šrot. „V současnosti využíváme jak primární měď a zinek, tak šrot. Ten ovšem pochází zejména od našich odběratelů, protože máme speciální požadavky na čistotu dané slitiny. Naše vlastní recyklační stanice by nám umožnila odebírat šrot z více zdrojů,“ uvažuje David Kozel.

Měď Povrly -> Povrly Copper Industries

V severočeských Povrlech s mědí pracují už od roku 1898 a Měď Povrly, nově tedy Povrly Copper Industries, na tuto tradici navazuje. Firma vyrábí zejména plechy, pásy, pruhy, svitky, kalíšky a rondelky z mosazi. Tyto polotovary využívá řada průmyslových oborů. Výrobky firmy putují do 25 zemí světa a společnost aktuálně zaměstnává asi 220 lidí.

Jestli ovšem recyklační stanice vznikne, či nikoli, to zatím není jasné, stejně jako řada dalších detailů budoucích plánů. „Události posledních tří let by si nevymysleli snad ani ti nejnadanější autoři utopických románů. Dívat se tak do budoucnosti třeba na deset i více let je téměř nemožné, a zároveň nezbytně nutné. Znamená to ale, že náš dlouhodobý plán vlastně nikdy nebude hotov, neustále v něm bude docházet k různým změnám v reakci na aktuální vývoj,“ zamýšlí se Kozel. Mimochodem, primární kovy i šrot nakupuje firma skrze METALIMEX z evropských zdrojů a není jakkoli závislá na Rusku.

Nové výrobky, noví zaměstnanci Součástí budoucnosti firmy pak bude i rozvoj výrobního portfolia. Momentálně Měď Povrly vyrábí především mosazné polotovary, svitky a kalíšky. Kozel ale naznačuje, že by se firma chtěla vrátit i k výrobkům z čisté mědi. Jednou z příležitostí k růstu jsou dodávky mědi pro výrobu různých vodičů elektrického proudu. „Poptávku v tomto oboru zvyšuje v poslední době boom v oblasti elektromobilů a my bychom toho rádi využili,“ říká Kozel.

Nemělo by přitom jít jen o výrobu polotovarů pro kabely. Naopak, zajímavější mohou být různé spojky, konektory a další elektrovodivé prvky, které elektrická architektura (nejen) automobilů čím dál častěji vyžaduje. Různé lisované díly si v takovém případě vyžádají další investice například do univerzálních lisů, ty stávající na výrobu kalíšků jsou jednoúčelové.

Ať už s novými výrobky v portfoliu, nebo bez nich, firma Povrly Copper Industries bude potřebovat i nové zaměstnance. „Na jednu stranu samozřejmě budeme automatizovat, ale zároveň poroste naše potřeba v oblasti kvalifikovaných dělnických i technických pozic,“ vysvětluje Kozel. Další pracovní místa by mohla přinést i vlastní nástrojárna, o jejímž vybudování firma také uvažuje.

15 %

Investice do zvětšení velikosti

našich svitků přinese nárůst kapacity až o 15 %.

3D tisk betonu: Revoluce ve stavařině a nový architektonický styl

Největší česká farma na 3D tisk betonu vznikla ve Žďáru nad Sázavou pod křídly ICE Industrial Services, specialisty na průmyslovou automatizaci z portfolia MTX Group. Tisková farma ICE Coral se chce stát světovým lídrem v automatizaci stavebnictví a pomocí tisku betonových domů nabídnout lidem rychlé a dostupné bydlení i proměnit architektonický styl.

Text: Jana Bohutínská, foto: ICE

Za posledních 70 let se technologie ve stavebnictví téměř nezměnily. Je tu proto prostor pro inovace, jako je 3D tisk betonu. Díky robotizaci vznikne hrubá stavba domu už za tři dny. „Chceme být ti, kteří udělají stavění a bydlení dostupnějším,“ říká Tomáš Vránek, zakladatel a ředitel ICE Industrial Services. V ICE Coral na tom pracuje zhruba pětatřicetičlenný inovační tým, v němž jsou odborníci na 3D tisk, strojírenství, technologie betonu a automatizaci i stavaři a architekti.

Strojem prošly stovky tun materiálu 3D tisk betonu vede Dominik Stupka a mluví o něm jako o multidisciplinárním projektu, který se skládá z několika částí. Jedna je strojírenská, zaměřená na výrobu samotného stroje pro 3D tisk. „V tom jsme v ICE dlouhodobě silným hráčem, protože výroba strojů pro průmyslovou automatizaci je naší hlavní náplní. Další části projektu už pro nás byly nové a museli jsme v nich získat expertizu,“ vysvětluje. Mezi oblastmi, do kterých bylo potřeba hluboce proniknout, je v první řadě materiál – vývoj betonu, směsi cementu a písku, aby umožňoval tisk, který běžný beton nedovoluje. „Už jen v Česku jsou jednotky zdrojů cementu, ale desítky zdrojů písku a každý se chová naprosto jinak. Co teprve když vezmeme materiál jinde po světě. Máme proto tým lidí, kteří v laboratořích pracují na vývoji materiálu a testují ho. Prohnali jsme strojem stovky tun materiálu, abychom ověřili jeho funkčnost,“ objasňuje Stupka s tím, že do třetice bylo třeba se zaměřit na vývoj samotné architektury, proto se na projektu podílí i tým architektů a statiků. „3D technologie není jen náhrada domů z klasických cihel. Podle našeho názoru totiž 3D technologie celosvětově způsobí příchod nového architektonického stylu, který bude vycházet přímo z možností 3D tisku,“ přibližuje.

3D technologie totiž umožňuje opustit domy založené na pravoúhlosti, stavět s vysokou mírou individualizace a integrovat všechny technologické prvky v domě. Navrhování a stavba domů tak připomínají postup práce v klasické strojařině. Model výsledného produktu se kompletně připraví v počítači, kde si ho může zákazník prohlédnout, a stroj pak vše přesně vyrobí.

3D tisk betonu

• Umožňuje vytvořit hrubé stavby domů až pětkrát rychleji.

• Uspoří až 70 % materiálu oproti klasické technologii lití do bednění.

• Díky unikátní tiskové hlavě může mixovat 3D tisk betonu z klasických betonových směsí kdekoliv na světě.

• Otevírá cestu k cílům realizovat v letech 2022–2023 po celém světě sérii staveb domů postavených formou 3D tisku betonu a v létě 2023 uvést ve Žďáru nad Sázavou do provozu první vytištěnou budovu školy na severní polokouli.

Tištěné stavby mají ekologický rozměr Projekt je podle Dominika Stupky zajímavý a unikátní právě i tím, že se v něm propojuje mnoho odvětví. „Je to výzva. A máme ambiciózní cíl: Naše know-how chceme využít k tomu, abychom tu za 10 let realizovali všechny stavby,“ sdílí vizi, v jejímž jádru je, podobně jako u automatizace v jiných oborech, reakce na aktuální situaci ve stavebnictví, kterému kriticky chybí pracovníci. „Navíc v oblasti stavebnictví očekáváme podobný vývoj jako třeba v automobilovém průmyslu – důraz na přesnost a efektivitu je tak velký, že výrobu lze uskutečnit jen s pomocí strojů. I ve stavebnictví se člověk přesune do pozice toho, kdo vyvíjí a ovládá stroje, místo aby zastával manuální práci,“ objasňuje.

A proměna stavebnictví 3D tiskem má i ekologický rozměr. Součástí celého procesu je vývoj počítačových programů, jež hledají optimální tvary konstrukcí tak, aby se využilo minimální potřebné množství materiálu při stejné pevnosti, která je pro statiku domu potřeba. Dům se také bude tisknout už s hotovými prostupy, nic se nemusí dodatečně vysekávat, čímž zásadně ubývá odpadu.

Prototyp domu a mezinárodně sdílené know-how

V červnu letošního roku dlouhý výzkum a vývoj vyústil v zahájení tisku prvního betonového domku, a to pod širým nebem na firemním pozemku ve Žďáru nad Sázavou. Je to prototyp o velikosti 70 m², na kterém budou probíhat dlouhodobé testy odolnosti, naplánováno je průběžné 3D skenování a ověřování vlastností domu v dlouhodobém horizontu. V laboratořích firmy se nyní testují také ukrajinské suroviny pro výrobu betonu. Za sebou už má firma kromě prvků městského mobiliáře totiž také tisk prototypů obranných zátarasů pro Ukrajinu. Dál je v plánu dodávat nejen na Ukrajinu i samotné stroje, aby si zákazníci přímo na místě mohli tisknout betonové prvky, jaké potřebují. Rozsáhlé know-how, které ICE Coral buduje kombinací tradičních strojírenských a stavebních oborů s high-tech technologiemi, se uplatní i v propojení špiček akademické a byznysové sféry v institutu EIMAC – European Institute for Materials, Automation and Construction, který ICE iniciovala. „EIMAC chce sdružovat špičkové odborníky zaměřující se na vývoj nových stavebních materiálů, navrhování moderních konstrukcí, architektonický design a technologie pro robotickou automatizovanou aplikaci v oblasti prefabrikace i monolitických betonových konstrukcí,“ uvádí na adresu v Česku nově se rodící technické disciplíny Rudolf Hela, jeden ze zakládajících členů institutu a profesor Ústavu technologie stavebních hmot a dílců. Partnerem EIMACu je také univerzita ETH v Curychu, ČVUT v Praze, společnosti Siemens, Mapei nebo Sika.

Gastronomie na Kopřivné: hráškový

karbanátek, křehká krkovice nebo

Bloody Mary po práci

V resortu Kopřivná pod Pradědem se mohou návštěvníci vyřádit při množství sportovních aktivit, pohodlně ubytovat a samozřejmě také dobře najíst. Důraz tu personál klade na čerstvě připravované pokrmy vytvářené v drtivé míře z lokálních surovin. K dispozici jsou lehká jídla pro sportovce včetně vegetariánských, ale také pořádné porce masa. Skvěle se tu najedí i děti.

Text:

Gastronomické provozy na Kopřivné

Après-ski bar Deštník Bar ve spodní části areálu, který servíruje nealkoholické nápoje, pivo, víno, míchané koktejly a další alkoholické nápoje, ale také něco k zakousnutí.

Bistro

Velké bistro s kapacitou 120 lidí, které se soustředí především na nabídku hotových jídel a minutek, nabízí lehká jídla pro sportovce i vydatné pokrmy pro ty, kdo se chtějí pořádně najíst.

Restaurace

Hotelová restaurace je chloubou Kopřivné, vyhoví všemožným chutím zákazníků a vedle stálé nabídky pokrmů z moderní české kuchyně nabízí i denní menu s bohatou variací jídel. K restauraci náleží bar a dvě terasy, celkem se tu usadí asi 130 hostů.

Eventový prostor

Část pro individuální akce, kde lze domluvit na zakázku připravený catering nebo grilovací balíčky.

Roubenka

K pronajmutí je i malá historická roubenka pro zhruba 12 lidí, kde zájemcům nabídnou grilovací balíčky. K místnímu grilu jim tedy z restaurace dodají naložené maso, sýry a další dobroty, které si následně mohou hosté sami připravit.

Panorama bar

V zimní sezóně je v provozu Panorama bar nad sjezdovkou s nádhernými výhledy do údolí a bohatou skladbou alkoholických i nealkoholických nápojů. Bar nabízí i možnost individuálních akcí s případným venkovním přespáním.

Gastronomie na Kopřivné má celou řadu podob, ale také některé společné jmenovatele. „Snažíme se co nejvíc vařit z místních surovin a veškeré suroviny zpracovávat nejen do podoby vynikajících jídel, ale také maximálně efektivně,“ vysvětluje základní filozofii Michal Novák, manažer gastroprovozů na Kopřivné. Fungují zde tedy podle zásady, že třeba prase se musí zpracovat „od čumáku po ocásek“. I když zrovna na celé prase tady v kuchyni asi jen tak nenarazíte.

Ačkoli má areál hned několik provozů (v létě čtyři, v zimě dokonce pět), kde si návštěvníci mohou dát něco k jídlu a napít se, a stravovat a napájet se tu tak mohou stovky hostů současně, snaží se na Kopřivné vařit maximálně čerstvě, takže velké zásoby jídla tu nekupují. „Od místního dodavatele koupíme třeba pět kilo jehněčího a uděláme konfit. Nedaleko jsou sádky, tak tam zajedeme pro deset pstruhů a ten den je zpracujeme. V Bělé pod Pradědem je skvělá sýrárna, tam téměř denně kupujeme několik kilogramů sýra,“ nastiňuje Novák, jak funguje zásobování. Nové suroviny sem vozí dodavatelé třikrát týdně, takže je vše opravdu čerstvé. „Držíme si nějaké minimální zásoby, to kdybychom se měli vypořádat s nečekaně zvýšenou poptávkou, ale ve skladu nám nic moc dlouho neleží,“ zdůrazňuje Novák.

Skladbu nabídky samozřejmě přizpůsobují i sezóně. Třeba ke konci srpna tu tradičně probíhají borůvkové hody, kdy si návštěvníci mohou pochutnat na různých jídlech a nápojích připravených z borůvek nasbíraných na místních svazích. Na menu se v tu chvíli objevují položky jako borůvkový shake, borůvkové daikiri, borůvkový spritz, různé druhy borůvkových knedlíků nebo masové pokrmy s borůvkovou marinádou či remuládou. „Při téhle příležitosti tu bývá vždy plno od rána do večera,“ usmívá se Novák.

Pro sportovce i gurmány

Gastronomie jako taková má na Kopřivné hned několik podob. Ve spodní části areálu funguje après-ski bar Deštník, kde si mohou lidé dát především něco k pití, ale nabízí tady i tortilly a další rychlá jídla k zakousnutí. Dále je ve spodní části bistro s kapacitou 120 míst, které je zaměřeno především na sportovce, proto nabízí lehká jídla (včetně vegetariánských) vhodná před výkonem nebo v jeho průběhu, ale i hutnější, co zasytí návštěvníky, kteří již dosportovali. „Nabízíme tu klasiku jako smažený květák nebo sýr, výpečky, guláše, ale také těstoviny, domácí zeleninové saláty, třeba čerstvý coleslaw, bulgur s tofu a další jídla. Slečna Lenka, která se tu o zákazníky stará, pak vyrábí domácí limonády,“ popisuje Novák tamní skladbu menu.

Zásadní součástí gastronomické palety na Kopřivné je samozřejmě vyhlášená hotelová restaurace. „Tady máme úkol obtížný v tom, že musíme oslovit širokou skupinu zákazníků: sportovce, rodiny s dětmi, seniory, manažery, co tu třeba mají školení nebo schůzky,“ vysvětluje Novák. Na jídelním lístku tu tak najdeme stálice jako řízek nebo burger, ale také speciality, které vychází z tradiční české kuchyně, ovšem s moderním nádechem (třeba křehkou krkovičku uvařenou metodou sous-vide, ogrilovanou a podávanou se zelím z červené řepy a bramborovými šulánky), nebo vegetariánské pokrmy (například domácí špenátové špecle s brynzou). Nechybí ani bohatá nabídka dezertů, které připravuje paní Iva.

Jídelní lístek není zbytečně obsáhlý, ale téměř každý si na něm najde něco, co rád ochutná. „Zejména pro hosty, kteří tu zůstávají více dní, připravujeme i denní menu,“ představuje Novák řešení, která dodává místní gastronomii na pestrosti. Pro něj vymýšlí jídla šéfkuchař Karel Súkup a opět jde o variace na různá témata včetně vegetariánských pokrmů. „Už jste jedli třeba burger z červené

řepy nebo hráškové karbanátky? Jestli ne, tak to zkuste na Kopřivné, třeba zrovna budou v nabídce. A i já jako milovník masa si tato jídla rád objednám,“ láká manažer místní gastronomie.

V poslední době tu také rozšířili skladbu snídaní. I na nich mimochodem najdete domácí koláče a buchty od paní Ivy, ale hosté si mohou doobjednat i další speciality, například vejce Benedikt nebo uzeného lososa s listovým špenátem, obojí na anglickém muffinu, a dokonce i nápoje jako Mimosa nebo Bloody Mary. „Mohou přijít vhod po dlouhé noci v některém z našich barů,“ dodává Michal Novák. Mimochodem, v místních barech právě zavádí nové míchané koktejly, v plánu je nový bar u bazénu a aktualizací prochází také nabídka vín. Ta moravská doplňují na lístku i zajímavá vína z méně známých oblastí Francie a Itálie, což je právě parketa Michala Nováka. „Mám mezinárodní someliérské zkoušky, a tak jsem chtěl přispět k rozvoji místní gastronomie i tímto způsobem,“ usmívá se. „Do oboru jsem se vrátil letos na jaře po půlroční odmlce a neuvěřitelně mě to baví. A baví to i celý náš tým, což je, doufám, vidět,“ láká Novák k návštěvě.

Na Kopřivné vaří z čerstvých lokálních surovin.

Mistři a roboti

Hluboká znalost materiálu a tradičního řemesla i vizionářské inovativní technické znalosti ve spojení s automatizací a roboty. To je přístup, do kterého jsme nahlédli v Břidličné, v Povrlech a Kamenici. Ve třech fabrikách spojují historii v podobě cenného řemeslného know-how s budoucím průmyslovým vývojem.

AL INVEST Břidličná: Tavení

Dánský fyzik Hans Christian Ørsted se proslavil nejen svým bádáním v oblasti elektromagnetismu, ale také tím, že v roce 1825 izoloval hliník. Ačkoliv hliník patří k prvkům, které jsou nejvíce zastoupeny v zemské kůře, nebyla jeho výroba do doby, než pokročily technologie, snadná. V Česku se můžeme pochlubit dlouhou tradicí zpracování hliníku, která má kořeny ve 30. letech minulého století, a to v Břidličné u Bruntálu, kde se dnes vyrábějí hliníkové desky a fólie nejvyšší kvality pro průmyslové zákazníky i další hliníkové výrobky. Třeba ty, které možná máte v ruce při každé snídani v podobě víček od jogurtových kelímků.

V Česku se jedná o unikátní provoz a v Evropě jsou maximálně tři výrobci, kteří se věnují celému výrobnímu procesu, tedy od tavení hliníku až po výrobu finálních hliníkových produktů. Jak vysvětluje Daniel Ujházy, jenž má v Břidličné jako ředitel divize výrobu hliníku, hliníkových desek i fólií na starosti, je unikátní, že si sami po modernizaci a investicích vyrábějí top kvalitní hliníkové bramy (desky), které dále opracovávají. A také to, že sami zpracovávají veškeré odpady z výroby a takřka každou hliníkovou třísku vracejí do výrobního procesu.

Právě tavírna je podle Plant Managera Vincenta Hrubého, který zastává také funkci Group Director of Aluminium Technology Development, tepajícím srdcem závodu. Seznamujeme se se Zdeňkem Vránou, mistrem hutní výroby, který letos slaví ve firmě 30 let práce. Společně s ním míříme do tavírny. Být tavičem si žádá opravdové chlapy. Není to práce pro někoho, kdo hledá sterilní prostředí a jasně nalajnované procesy. Taviči jsou mistři řemesla, které je kreativní, něco zajímavého jim vzniká pod rukama a celá fabrika navazuje na jejich kvalitní práci. Na jeřábech převážejících těžký materiál v tavírně pracují i ženy.

Taviči pracují s tekutým kovem lesklé stříbrné barvy, ve slévárně celý výrobní proces začíná. Je tu horko od dvou rozpálených plynových pecí, kde teplota přesahuje 1 000 °C. Na začátku procesu je v tavírně hliníkový materiál nakládán do pecí a na konci z tavírny vycházejí hliníkové bramy vysoké kvality (která se průběžně hlídá v laboratoři), připravené na další zpracování a finálně pro zákazníky. Za 24 hodin taviči vyrobí zhruba 50 tun v případě větší ze dvou pecí a 42 tun v případě menší pece.

Co vlastně v tavírně znamená mistrovství? Dosažení nejvyšší kvality v rychlosti výroby, vzhledu ingotů, v kvalitě materiálu i v produktivitě práce. „Vyučení v oboru už neexistuje. Vše je potřeba se naučit a trvá to roky, aby byl člověk v řemesle skutečně dobrý a nic ho nepřekvapilo. A stejně ho překvapí, protože práce s kovem je živý mechanismus,“ říká Daniel Ujházy o dovednosti, jejíž detaily se špatně vysvětlují a radost i satisfakce přicházejí s tím, když na ně člověk praxí přijde. „Jsou za tím hodiny dřiny,“ upozorňuje Daniel. „A litry potu,“ dodává Zdeněk.

AL INVEST Břidličná

Hliníkové produkty se v Břidličné vyrábí už více než 90 let, od 30. let minulého století. Firma je významným evropským a jediným tuzemským výrobcem hliníku, vyrábí hliníkové desky, obalové materiály, fólie i válcované polotovary. Velké úsilí závod věnuje inovacím a modernizaci výroby, a to nejen z technologického, ale i z ekologického hlediska.

Text: Jana Bohutínská, foto: Barbora Mráčková

provozu jsou středobodem tavírny.

01 Roztavený hliník vytéká z pece a následně po zchlazení tuhne do podoby hliníkových ingotů.

02 Přes veškerou modernizaci a inovace práce v tavírně stojí a padá se samotným materiálem – hliníkem – jehož kvalita se průběžně sleduje v laboratoři.

04 Zdeněk Vrána prohlíží zatím neopracované hliníkové bramy, desky, které jsou svou špičkovou kvalitou chloubou závodu.

03 Dvě tavicí pece v nepřetržitém

05 U plynových pecí, které je potřeba naložit materiálem, práce v tavírně začíná.

07 Bramy se dále zpracovávají, jak ukazuje Zdeněk Vrána.

06 Než hliníkové bramy opustí tavírnu, frézují se a řežou do požadované podoby.

09 Veškerý hliníkový odpad včetně pilin z frézy se v tavírně opět vrací do výrobního procesu.

08 Na začátku byl surový materiál, na konci jsou hliníkové desky, na něž jsou v Břidličné hrdí.

Mistr hutní výroby

Mistr hutní výroby Zdeněk Vrána je zodpovědný za chod tavírny, má na starosti obsazení směn, péči o to, aby měla tavírna k práci dostatek materiálu, stará se o vzdělávací akce i o to, aby měli všichni zaměstnanci k dispozici veškeré informace, které při práci potřebují. Tavírnu zná podrobně a do detailů má zvládnutý celý technologický postup. Ve 21 letech tu totiž začínal jako 3. tavič a začal se řemeslo učit od píky. Mistrem je rok a letos slaví 30 let od chvíle, kdy získal hned po vojně v Břidličné zaměstnání.

Povrly Copper Industries: Válcování

Podobné je to s profesí valcíře, se kterou se seznamujeme v Povrly Copper Industries nedaleko Ústí nad Labem. Válcovnou nás provází Jiří Štofčo, 1. valcíř na kvartu (a také ostřílený dobrovolný hasič). Zkušenosti začal ve fabrice sbírat už v roce 1994, kdy nastoupil na místo 4. valcíře. Ještě se stihl v oboru vyučit, což už dnes nejde a vše je třeba se učit praxí.

Než se vydáme do válcovny, setkáváme se s ředitelem firmy Davidem Kozlem. „Naše specifikum tkví v materiálu. Jako mosazná huť jsme jediní v České republice, a i v celé Evropě je podobných firem málo, jednotky. Ve válcovně je naše unikum právě kombinace s materiálem, kterým je nyní především mosaz,“ vysvětluje.

Mosaz je slitina, výrobní proces začíná nákupem čisté mědi a čistého zinku i mosazných a měděných odpadů. Materiály tu roztaví zhruba na teplotu kolem 1300 ºC, odlijí bramu, nahřejí ji a za tepla vyválcují, čímž vznikne první forma svitku. Svitek se pak frézuje a už za studena válcuje do přesné tloušťky. Následně se upravují mechanické vlastnosti, svitek se vyžíhá, vymoří, na povrchu vyčistí a podélně nastříhá na šířky, jaké zákazníci požadují. „Drtivá většina naší produkce směřuje do výrobků pro průmyslové aplikace. Zhruba polovina produkce jde k zákazníkům, druhou polovinu zpracováváme v naší kalíškárně, což je lisovna, která vyrábí polotovary. Veškeré technologické odpady, které při výrobě vznikají, se vrací do pecí,“ zasvěcuje nás David Kozel. Produkují zhruba 1100 tun výrobků měsíčně, za posledních 2,5 roku zvedli kapacitu výroby cca o 30 %.

Povrly Copper Industries

Historie hutnictví v Povrlech sahá do roku 1898. Firma je dnes neustále se modernizujícím výrobcem válcovaných a lisovaných produktů z mosazi. Průmyslové aplikace, kalíšky a rozety vyrábí také ve své kalíškárně. Je významným zaměstnavatelem Ústeckého kraje a její výrobky míří do celého světa.

Investice do modernizace je v Povrlech, kde stojí fabrika mezi řekou a železniční tratí u obytných domů, téma, výhled modernizace mají na 10 let. Modernizace strojů, jež jsou dnes řízeny počítačem, klade čím dál vyšší nároky na lidi, kteří s nimi pracují. A to platí i pro válcovnu. „V jádru je stále tradiční řemeslo, ale pořád se zdokonaluje, zpřesňuje, modernizace strojů reflektuje vzrůstající tlak na efektivní využití materiálů a energetickou náročnost. Dokonalá znalost materiálu je však základ, na kterém stavíme,“ říká s tím, že právě Jiří Štofčo má díky dlouholeté praxi dokonalou znalost materiálu a prošel také velkým profesním vývojem.

Když David Kozel mluví o investičním výhledu, znamená to obrovský kus práce. „Je to přesně to, co mě a většinu mých kolegů na práci baví – že můžeme firmu rozvíjet, aby rostla a nepropouštěla, protože cítíme odpovědnost k místním lidem,“ vysvětluje. Úcta k lidské práci a know-how zdejších profíků jsou pro něj důležité. „Teď se nám povedl fantastický kus – člověk, který tu byl zaměstnaný přes 40 let, zaškolil před odchodem do důchodu na svou práci svého vnuka,“ sdílí jeden z firemních příběhů.

03 Nitro masivního válcovacího stroje.

01 Jiří Štofčo prošel za svou dlouhou praxi velkým profesním posunem. Dnes ho často najdete ve velíně, kde precizně řídí kvarto přes počítač.

02 Z kvarta vycházejí mosazné svitky požadované tloušťky, kterou má zkušený valcíř přesně v oku.

Valcíř

1. valcíř Jiří Štofčo pracuje ve firmě od roku 1994, když se předtím pro fabriku vyučil valcířem neželezných kovů. Šel ve stopách rodičů, kteří v závodě také pracovali. Dnes má ve firemní laboratoři manželku, v partě svého synovce a jeho syn přes léto brigádničí na vrátnici. Jiří nastoupil na formátovací linku, pak šel na vojnu. Vrátil se na kvarto, tedy válcovací stroj se čtyřmi válci, na místo 3. valcíře, asi po deseti letech přešel na novou válcovací stolici. Po pár letech šli starší parťáci z kvarta do důchodu, na kvarto se tedy zase vrátil a postupně se zaučil až na 1. valcíře. Trpělivost, rozvaha a smysl pro zodpovědnost jsou přednosti, které využije nejen v práci, ale i jako povrlský dobrovolný hasič.

01 Hliníková tyč je výchozím materiálem pro další zpracování.

Strojmetal Aluminium Forging Kamenice: Kování

Ve Strojmetalu ve středočeské Kamenici, kde z hliníku a hliníkových slitin vyrábějí především kované podvozkové díly do automobilů světových prémiových značek, míříme s Janem Žídkem do obrobny. Jan Žídek, absolvent Vysokého učení technického v Brně, nastoupil do Strojmetalu před dvěma a půl lety jako technolog obrábění, v obrobně řešil různé projekty, pracoval jako projektový manažer, zastupoval šéfa a dnes obrobně sám šéfuje. I v obrobně se lidé základy řemesla naučí, hlavní je zápal a přístup k práci. Jan Žídek hodně dá na osobní agilitu, kdy má každý možnost hledat způsoby, jak práci v obrobně zlepšit a posunout kupředu svými nápady či zpětnou vazbou. „Baví mě, když je měsíc od měsíce v naší práci vidět pokrok,“ říká. Obrobna je v provozu zhruba šest let, kdy pro ni také vznikly v areálu podniku zbrusu nové prostory. Její kapacitu navýšila dvě nová obráběcí centra a také dvě kompletně automatizované výrobní linky, potřebné pro kapacitně velké projekty. Stačí sem vložit polotovar a roboti se postarají o konečný výrobek. Obrobna pracuje s polotovary, které sem putují z kovárny, z nich vyrábí i montuje finální výrobky. A také tady využívají cenný materiál do mrtě, včetně třísek, které smetou z podlahy.

Automatizovaná kovací linka

Od loňského roku funguje ve Strojmetalu další automatizovaná kovací linka. Jak říká výrobní ředitel Jiří Rokos, právě tato linka primárně zásobuje obrobnu polotovary. Vyrobí až 1 kus za 1,5 sekundy, tedy až kolem 55 tisíc kusů denně, takže je ve výrobě významně rychlejší než ostatní linky. Nabízí širokou škálu kovacích pozic, až sedm nástrojů v rámci jedné sady v lisu, transferové překládání dílů i kompletní tepelné zpracování. Do linky vstupuje na jedné straně kovová tyč, na druhé straně vystupuje výrobek připravený pro obrobnu. „Je to jiný technologický postup, který nám umožňuje výkonně a ekonomicky vyrábět daleko větší množství produktů, než jsme byli schopni vyrábět dodnes,“ shrnuje ředitel Strojmetalu Robert Smutný. Firma teď žije i výstavbou nové automatizované kovací linky v Bruntále, opět ve spolupráci s firmou Schuler. Jede od září letošního roku a dále rozšíří výrobní kapacitu. V horizontu čtyř let a zejména ve spolupráci s ICE Industrial Service, která dělá kompletní automatizaci a programování řízení celé linky, se v Bruntále počítá ještě s dalšími dvěma automatizovanými kovacími linkami.

„Strojmetal je v Evropě významný kovář, v kování máme velké know-how a kompetenci. Zákazníci dnes už ale nechtějí jen vykovaný díl, chtějí ho mít také obrobený. Obrábění je pro nás relativně nová kompetence a naše díly získávají vyšší přidanou hodnotu, nehledě na to, že díly pro zákazníky také rovnou smontujeme,“ vysvětluje ředitel Strojmetalu Robert Smutný, proč nás nasměroval právě do obrobny, která je vybavena sofistikovanými technologiemi pro obrábění a montáž výrobků, včetně moderních automatizačních prvků. Firma díky obrábění získává nové prestižní projekty a kvalitativně se posouvá, dodává díly i pro exkluzivní auta. „Čím specifičtější auto je, tím víc je díl jiný a komplikovanější, což je výzva i dobrý byznys s velkou přidanou hodnotou,“ říká.

Satisfakce v práci přichází třeba s tím, když se po roce i dvou letech příprav úspěšně podaří náběh projektu. „Je skvělé, když si ověříme, že se naplnily naše předpoklady spojené s výrobou nového dílu. Radost máme i z toho, jak se rozjela obrobna, a těšíme se i z naší nové kovací linky, kterou jsme v září spustili v Bruntále,“ říká Robert Smutný a připomíná, že automobilový průmysl dnes čelí mnoha výkyvům způsobeným externími vlivy. „Proto máme pestrou práci, jinou než dřív, kdy fungovaly zaběhané dodavatelsko-odběratelské řetězce. Přitom se nám stále daří plnit přání zákazníků,“ uzavírá s tím, že příležitosti firmě přinášejí i změny spojené s rozvíjející se elektromobilitou.

Strojmetal Aluminium Forging Kamenice

Fabrika s historií sahající v Kamenici až do roku 1822. Firma dnes vyrábí z hliníku a hliníkových slitin především kované podvozkové díly do osobních automobilů světových prémiových značek. Věnuje se materiálovým inovacím a pro diagnostiku si přímo v areálu vybudovala nové specializované a architektonicky zajímavé centrum.

02

Obrábění je pro Strojmetal relativně nová kompetence, díky němu se dostává k zajímavým a prestižním zakázkám. Zajišťují ho stroje napojené na informační systém a pracují zde také roboti, lidská práce má však v provozu klíčové místo. Automatizované pracoviště umožňuje vyšší kapacitu výroby. Roboti se postarají o kompletní obrobení i montáž výrobku.

nad plány, výsledný produkt musí přesně odpovídat požadavkům

Setkání

zákazníka.

03 Jan Žídek v práci u kolegů oceňuje nápady a iniciativu. Rád s lidmi v obrobně zapáleně řeší, jak práci zlepšovat a posouvat kupředu.

Šéf obrobny

Jan Žídek pracuje ve Strojmetalu 2,5 roku, nyní šéfuje obrobně. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, obor strojírenské technologie a průmyslový management. Jeho práce teď hodně spočívá v setkávání s kolegy během schůzek, které jsou na denním pořádku, ať už napříč firmou, nebo přímo v obrobně. Jeho snahou je zavést v obrobně kaskádovité řízení, aby získali větší roli a zodpovědnost mistři. Někdy má víc práce na počítači, na jeho pozici je nezbytné také sebevzdělávání. Je rád, že to, co se naučí, může hned aplikovat v praxi.

Čtyři pilíře vzdělávání a rozvoje v MTX Group

Strategie rozvoje a vzdělávání zaměstnanců v MTX Group navazuje na celkovou obchodní strategii, kterou samozřejmě není možné naplňovat bez schopných lidí. Skrze její realizaci rozvíjíme kompetence, schopnosti a dovednosti zaměstnanců, abychom byli schopni zajistit úspěšný a dlouhodobě udržitelný rozvoj.

Text: Jana Zimová, místopředsedkyně představenstva, Chief Human Resources Officer

Vzdělávání není pro naše firmy žádná novinka. Vedle velkého množství zákonných školení probíhá rozvoj lidí přirozeně v každém pracovním prostředí. I kdybychom se nechtěli rozvíjet, tempo doby a změny, které jsou čím dál rychlejší, adaptaci a posun každého z nás zkrátka vyžadují.

Firemní akademie

V letošním roce jsme se v MTX Group rozhodli systemizovat oblast rozvoje a vzdělávání a spustili jsme jednotný koncept tzv. firemních akademií. Na oblast rozvoje a vzdělávání zaměstnanců se totiž díváme v daleko větší šíři než jen jako na školení, která si zaměstnanci „odsedí“ a my to jako zaměstnavatel s dobrým pocitem vykážeme.

Pro lepší představu jsme koncept firemní akademie zhmotnili do loga, které má každá firma ve skupině stejné, jen vyvedené ve vlastních barvách a s vlastní značkou. Logo znázorňuje budovu akademie, která je postavena na solidních základech, stejně jako náš byznys. Akademie má čtyři pilíře, přičemž každý představuje část procesu vzdělávání a rozvoje.

Pracovní trh

Prvním pilířem je pracovní trh. Pokud chceme, aby nám firmy ve skupině dlouhodobě a úspěšně fungovaly, bez šikovných, vzdělaných a profesionálních zaměstnanců to nepůjde, to není nic převratného. Aby však bylo koho rozvíjet a vzdělávat, je třeba se v první řadě postarat o to, abychom zaměstnance pro rozšiřování provozů, generační obměnu nebo pokrytí přirozené fluktuace vůbec měli. První pilíř se tedy zabývá všemi, kteří jsou potenciálními budoucími zaměstnanci. Jak s kolegy interně říkáme, „všichni, kdo jsou před branou“.

Náš úkol na pracovním trhu začíná na školách, a to na všech jejich stupních. Spolupráci se školami považujeme ve skupině za extrémně důležitou a v letošním roce jsme v této oblasti s kolegy odvedli velký kus práce. V rámci skupiny jsme navázali nebo obnovili spolupráci s téměř třicítkou škol. Podařilo se nám podepsat deset memorand o spolupráci s několika středními a vysokými školami. Pro příklad byla deklarována spolupráce s VŠB v Ostravě, ČVUT v Praze, středními školami v Bruntále, Rýmařově, Benešově, Vlašimi nebo se ZŠ Břidličná. Naše snaha směřuje k co největšímu propojování školského systému s praxí a zavádění prvků duální výuky. Žákům a studentům nabízíme exkurze, praxe, brigády, stáže, realizaci a vedení závěrečných ročníkových prací a samozřejmě následnou dlouhodobou spolupráci po absolvování studia. Spolupráce se školami přinesla také řadu zajímavých vzdělávacích aktivit pro naše zaměstnance. AL INVEST a METALIMEX například uspořádaly ve spolupráci s VŠB –Technickou univerzitou v Ostravě akademii tváření, polygrafie nebo frézování. S vysokými školami realizujeme rovněž řadu byznysových projektů, kdy se s námi podílí na výzkumných a rozvojových tématech. Kromě spolupráce se školami patří do prvního pilíře akademie také témata, jako je budování značky zaměstnavatele, efektivní spolupráce s agenturami a úřady práce nebo jinými státními institucemi. Cílem je být na trhu práce vidět, být na něm dobře zavedeni a efektivně spolupracovat v rámci municipalit.

Naše snaha směřuje k co největšímu propojování škol s praxí a zavádění prvků duální výuky.

Adaptace

Druhý pilíř – adaptace – navazuje na ten první a zabývá se procesy pro někoho, kdo už naší „branou“ prošel, tedy pro nově nastoupivší zaměstnance nebo pro kolegy, kteří přešli na novou pozici. Přípravě dobře propracovaných onboardingových programů věnujeme stále větší prostor a snažíme se je zdokonalovat. Standardem, který budujeme, je, že každý náš nový zaměstnanec dostane nejen na míru šitý onboardingový plán, ale také praktické informace pro nováčky ve formě brožury, e-mailu nebo informací v mobilní aplikaci, kterou v několika firmách využíváme. Nedílnou součástí adaptace je zapojování tzv. interních lektorů, tedy lidí, kteří svými znalostmi a schopností předávat informace dokážou proces zapracování akcelerovat. V letošním roce například vznikl pilotní projekt zapracování na pozici kováře ve STROJMETALU, který obnáší jak teoretickou, tak praktickou část pod vedením zkušeného lektora. Příkladem další firmy s robustním onboardingovým programem je ICE Industrial Services, kde nováčka celým procesem onboardingu provází tzv. kmotr.

Důležitou součástí adaptace je pravidelné poskytování zpětné vazby nebo vyhodnocování plnění adaptačního plánu a zkušební doby.

Zvyšování kvalifikace

Rozvojem profesních znalostí, zvyšováním kompetencí nebo budováním nových dovedností již adaptovaných kolegů během jejich celého zaměstnaneckého cyklu se zabývá třetí pilíř. Spadá sem široká škála aktivit od kurzů, workshopů, pracovního hodnocení, poskytování konstruktivní zpětné vazby přes koučink a spoluúčast na projektech až po membership v profesních asociacích.

V MTX Group jsme stanovili několik základních principů osobního rozvoje. Jednou z hlavních zásad je osobní zodpovědnost každého z nás za vlastní růst. Zkušenost jasně ukázala, že pokud se chce někdo rozvíjet, nic ho nezastaví. Když takovému člověku neposkytneme prostor, možnosti nebo zdroje, odejde a bude se

rozvíjet jinde. Klíčovou roli v prevenci takových situací hrají manažeři, které vybízíme a učíme, aby pravidelně vedli se svými lidmi dialog o tom, zda jsou spokojeni, co je baví a zda a v čem se chtějí rozvíjet. Zároveň aby byli kritičtí v posuzování, jestli je případný rozvoj zaměstnance pro firmu vratnou investicí. Bez dobrého dialogu se zaměstnancem se totiž může lehce stát druhý extrém, a to že firma investuje zdroje na rozvoj někoho, kdo se rozvíjet vůbec nechce, což postrádá smysl. Další obecnou zásadou, kterou aplikujeme pro osvojení nových znalostí a dovedností, je učicí model 70 : 20 : 10, tedy 70 % aktivit je neefektivnější se naučit rovnou tak, že je začnete dělat (learning on job), 20 % nových věcí lze „získat“ přes jiné lidi (koučink, mentoring, 360° zpětná vazba atd.) a jen 10 % nových poznatků je efektivní získat formální cestou, tedy např. školeními. Příkladů konkrétních vzdělávacích aktivit, které jsme letos ať offline, nebo online formou uskutečnili, je celá řada. V METALIMEXU jsme proškolili všechny manažery ve vedení lidí, odstartovali Sales & Soft Skills Academy, do níž se zapojilo asi 60 zaměstnanců. V AL INVESTU kromě již zmiňovaných technických vzdělávacích aktivit poskytují jazykové a IT kurzy nebo podporují zaměstnance v doplňování vzdělání na středních a vysokých školách. Jinými příklady rozvojových aktivit je například realizace assessment centra pro více než 20 zaměstnanců Mědi Povrly, vyslání několika kolegů z OKK Koksovny na roční program Koksárenské akademie nebo organizace workshopů na téma optimalizace procesů firmou STROJMETAL. Do rozvoje a vzdělání dáváme nemalé prostředky, ale až převedení nově získaných znalostí do praxe je potvrzením smysluplnosti takové investice. Rozvíjet a vzdělávat někoho, aniž by z toho firma měla na konci aplikovanou změnu, osobně pokládám jen za zábavu.

Využívání interních talentů je další velké téma třetího pilíře. Prokázané pracovní výsledky, správný mindset, zdravé ambice a loajalita jsou předpokladem dobrého výsledku při obsazení interního

kandidáta do nové pozice. Máme řadu příkladů posunu interních kandidátů do mnohdy velmi seniorních rolí a poměr jejich úspěchu ve srovnání s externími kandidáty je jednoznačně nadprůměrný. Pro rozvoj takových lidí s vysokým potenciálem jsme jen pro příklad zvolili kombinaci 360° zpětné vazby, koučinku, mentoringu, školení nebo možnost vyzkoušet si práci na budoucí pozici „nanečisto“.

Nástupnictví

Pokud jdeme po životním cyklu zaměstnance, dostáváme se přirozeně ke čtvrtému pilíři našich akademií, kterým je nástupnictví, tedy existence „plánu B“ pro případ, že nám z jakéhokoliv důvodu vypadne zaměstnanec na důležité pozici. Jedná-li se o plán náhrady pro případ krátkodobého výpadku, mluvíme o zástupnictví. Zastupování většinou funguje přirozeně – čerpáme dovolené, jezdíme na služební cesty, čas od času můžeme být nemocní a buď jeden, nebo více kolegů je schopno pokrýt některé naše činnosti, které by jinak stály. V případě trvalého odchodu zaměstnance na klíčové pozici hovoříme o procesu nástupnictví. Ten je v zásadě také jednoduchý: identifikujeme, které pozice nás budou „bolet“, pokud budou neobsazené, vytipujeme na ně možné nástupce a ty systematicky připravujeme na převzetí. Každý, kdo se s nástupnictvím potkal, ale ví, že praxe je daleko složitější než pár vět popisujících to, jak má proces fungovat. Nástupnictví je pro řadu průmyslových firem, jako jsou ty naše, zásadním nástrojem předávání jedinečného know-how z generace zkušených řemeslníků na ty nové. Populace, která se v řemesle vyučila nebo si ho osvojila v průběhu mnoha let, stárne a naší povinností je zajistit, aby ti zkušení zaučili nováčky pro budoucnost. Je to velký a složitý úkol, který ale musíme odpracovat pro zachování kontinuity.

Ambicí pro letošní rok je definování celého procesu nástupnictví, identifikace kritických pozic ve firmách, ověření vhodnosti možných nástupců a příprava plánu jejich rozvoje, který budeme v následujících obdobích naplňovat.

Smysl HR akademie

Strategickým úkolem HR v MTX Group je zajištění dostatečného množství kvalifikovaných lidí na podporu dosažení byznysových cílů. Program firemních akademií poskytuje komplexní rámec pro zatraktivňování značek našich firem na trhu práce, správnou adaptaci na pozici, zvyšování úrovně kompetencí, znalostí a dovedností našich zaměstnanců a předávání znalostí z generace na generaci.

Nástupnictví je pro nás zásadním nástrojem předávání know-how generace zkušených řemeslníků.

Mistrová z kovárny: Spojuji empatii s efektivitou

Strojírenské vzdělání Veronika Koláčková nemá. Ve Strojmetalu se ale za pár let vypracovala z dělnické pozice až do funkce mistrové. Jestli si někdo myslí, že kovárna je čistě mužské pracoviště, následující rozhovor ho vyvede z omylu. Tu moderní totiž může řídit kdokoliv, kdo si dokáže jít za svým cílem.

Když se řekne zaměstnanec kovárny, představím si muže. Žena na takové pozici mě trochu překvapila. Jak jste se k ní dostala? Původně jsem nastoupila jako kontrolorka na penetraci, ale postupně jsem se vypracovala.

Mistrová se z vás asi nestala přes noc…

To určitě ne, první dva roky jsem pracovala na penetraci, tedy na kontrole, která má za úkol odhalit skryté závady a trhliny, které nemusí být pouhým okem viditelné. Pak jsem strávila čtyři roky jako řídící operátor na penetrační lince. To už je vlastně vedoucí pracovník, který má pod sebou tým až deseti kolegů na směně. Musí se tedy radit s mistrem, jak vše zvládnout, aby od nás výrobky odešly včas, a má také zodpovědnost za chod linky. A taky jsm se musela naučit řídit vysokozdvižný vozík.

Teď jste tedy jediná mistrová v celém Strojmetalu? Jaký je to pocit? Musím přiznat, že jsem se ze začátku trochu bála, aby mě na pozici brali vážně. Na druhou stranu ale v našem týmu konečných operací pracují převážně ženy, takže doufám, že pro ně bude naopak lehčí se za mnou přijít poradit anebo si řeknou, když budou mít potíže.

Ona už jen schopnost postupně se ve firmě vypracovat asi budí respekt… Myslím, že to určitě pomáhá. A i já mám větší přehled o tom, jak to ve firmě chodí. Díky práci na penetraci znám například nejrůznější vady, které mohou výrobku hrozit.

Text: Kateřina Šírová, foto: Barbora Mráčková

Jak taková kontrola vlastně probíhá?

To záleží na více věcech, jsou různá pracoviště s různými pracovními postupy. Někde je například 100% penetrační zkouška, tedy zkouška trhlin, jinde se zase provádí pouze vizuální kontrola. Záleží to na požadavcích zákazníka.

Jako mistrová jste zrovna oslavila první rok. Jak si představit váš den?

Mistr musí koordinovat práce, na začátku směny rozdělí úkoly kolegům, kteří na směně jsou. I ve výrobě se totiž úkoly stále mění, a mistr navíc musí pracovat například s absencemi. A když dojde k jakémukoliv zádrhelu, je to na vás. Mou povinností je také dohlížet na dodržování bezpečnosti práce.

Máte příklad?

Určitě. Stačí maličkost, například pokud se dodavatel zdrží s obaly pro distribuci, je potřeba zastavit výrobu a rychle na situaci reagovat. Musíte zohledňovat varianty, které před vámi jsou, a často to není jednoduché. Když onemocní manipulant vysokozdvižného vozíku, máte co dělat, protože těch bychom určitě potřebovali více už teď. Alfou a omegou je dodržování plánu, na který se váže celá logistika.

Jaké tedy musí mít mistrová vlastnosti?

Chybět vám nesmí organizační schopnosti a schopnost vést lidi. Na konečných operacích aktuálně pracuje až padesát lidí na jedné směně. Nesmí vám chybět empatie, protože ta je pro práci s lidmi vždy důležitá. Nakonec ale vždy musíte efektivně vést svěřený tým

pracovníků, tak aby byly maximálně využity strojní a personální kapacity a rostla produktivita práce.

Najde se tu mezi prací čas i na přátelství?

Myslím si, že určitě máme skvělý tým. Na jedné straně se všichni soustředíme na to důležité, ale potkáváme se i mimo práci.

Jaká jsou u vás kritéria úspěchu?

Vše stihnout a přitom dodržovat postupy a bezpečnost práce. Je potřeba postup dodržovat, přestože se u výrobků často mění.

A co vaše kolegyně? Vidíte mezi nimi další budoucí mistrové?

Určitě! Před pár lety ještě předáky na penetraci bývali jen muži, ale dnes na to už nikdo nehledí. V budoucnu to možná bude úplně jinak, protože například na pozici řídících operátorů, na které jsem dříve pracovala i já, dnes už máme dokonce výhradně ženy. Kolegyně jsou spolehlivé a pečlivé a to je pro nás strašně důležité.

Jaká šéfová teď chcete být?

Musíme být produktivní a efektivní, ale na druhé straně určitě chci, aby se na mě kolegové mohli obrátit. Myslím, že je všem jasné, že je potřeba lidi k práci spíše motivovat, než je trestat, a toho se chci držet.

Na konečných operacích pracují převážně ženy. Doufám, že pro ně bude lehčí se za mnou přijít poradit s potížemi.

Diagnostické centrum

Před dvěma lety přibyla v areálu Strojmetalu nová výrazná stavba –vlastní diagnostické centrum. „Vyrábíme komponenty, které jsou v automobilovém průmyslu označovány jako bezpečnostní díly. Mají tedy specifické požadavky na certifikovanou kontrolu kvality materiálu, kterou jsme museli doteď dělat u externích dodavatelů. Díky novému diagnostickému centru jsme nyní schopni většinu zkoušek kvality udělat sami, a navíc máme také kapacitu nabídnout kontrolu kvality zákazníkům jako naši další službu,“ vysvětluje ředitel závodu Robert Smutný, v čem je centrum pro firmu důležité a proč pro ni představuje zásadní posun. O centru se přitom mluví také jako o moderní a šik architektuře. Budova je umístěna na vyvýšeném místě přímo před zámkem, kulturní památkou v areálu firmy, a vzešla ze spolupráce s pražským architektonickým ateliérem ABTSMOLEN.

V roce 2020 si stavba odnesla dokonce ocenění Stavba roku Středočeského kraje.

firem v MTX Group usnadňuje digitalizace

Digitalizace je v průmyslu již delší dobu jedním z klíčových témat a MTX Group se jí věnuje intenzivně, a to nejen na poli samotné výroby, ale také „v pozadí“ v oblasti procesů. Jejich digitalizace a automatizace totiž možná není na první pohled vidět tak výrazně jako automatizace výrobní linky, ale v oblasti efektivity přináší o to dramatičtější zlepšení.

Namísto štosů papíru digitální tok dat, který navíc probíhá ve značné míře automatizovaně. Taková je představa ideálního fungování jakékoli kanceláře současnosti nebo blízké budoucnosti. A tohoto trendu se zhostila i skupina MTX Group. „Naším cílem je zavést v blízké budoucnosti prakticky bezpapírovou kancelář,“ říká Jiří Vítek, šéf skupiny pro informační systémy. Digitální oběh i archivace dokumentů šetří nejen životní prostředí, ale zároveň přináší řadu výhod a úspor v mnoha často nečekaných oblastech. V MTX Group to platí obzvlášť, protože skupina provázaných firem je doslova závislá na vzájemné intenzivní a detailní komunikaci.

„Vzhledem k tomu, že pro naše dodavatele i zákazníky je obvykle jejich obchodním partnerem společnost METALIMEX, která obchodování pro firmy ze skupiny zajišťuje, je většina transakcí vlastně záležitostí tří stran,“ vysvětluje Jiří Vítek specifikum fungování skupiny. To znamená, že třeba veškeré „papírování“, jako je vystavování faktur, objednávek a dalších dokumentů, probíhá nejen mezi METALIMEXEM a koncovým zákazníkem, ale také uvnitř skupiny jako takové. To už samo o sobě představuje velmi zajímavý potenciál k digitalizaci a automatizaci některých procesů a METALIMEX se ho snaží využít na maximum.

Skupina v zásadě využívá tři informační systémy, které svou podstatou vyhovují jednotlivým podnikům a povaze jejich produkce. Tyto systémy jsou vzájemně propojeny tak, aby maximum výměny informací probíhalo automatizovaně. Když zákazník zadá METALIMEXU poptávku, ten ji propíše do systému dané firmy a automaticky tak vznikne kalkulace třeba s odhady termínů dodání či cen, což zase automaticky putuje do METALIMEXU. Po potvrzení zákazníkem vznikne objednávka, když výrobek opouští brány daného podniku a míří k zákazníkovi, vzniknou automaticky výdejové listy pro METALIMEX, objednávka od METALIMEXU, generují se faktury, u nichž se mimo jiné počítá s kurzem vydávaným ČNB, a vzniká celá řada dalších dokladů a dokumentace.

Skupina také pro zahraniční obchody využívá automatické měnové zajištění. „V případě kurzu měn nespekulujeme, zajišťujeme měnový kurz a tím i částku na datum transakce,“ vysvětluje Vítek.

IT systémy skupiny umí automaticky kontrolovat třeba i přijaté faktury nebo řeší evidenci a logistiku skladových zásob. „V tomto ohledu je vlastně jedno, jestli jde o zásoby surovin, náhradních dílů, nebo třeba režijního materiálu, jako jsou ochranné pomůcky, balená voda, obaly a další,“ říká šéf pro informační systémy. Pokud se například skladové zásoby blíží nějaké určené mezní hranici, umí systémy v mnoha případech samy na tuto situaci upozornit vedoucího nákupu a nabídnout mu řešení pomocí poptávky. „Buď přímo vysoutěženému dodavateli, pokud existuje platný dodavatelský ceník, nebo se nabídne možnost vypsání aukce do systému elektronických aukcí,“ říká Vítek.

Automatizace dále umožňuje se zákazníky přes takzvanou EDI komunikaci řešit dlouhodobé objednávky a následně odvolávky na daný časový úsek, což usnadňuje plánování výroby zejména pro automotive prostředí. „Automatizované máme i HR procesy při nástupu zaměstnanců, pomocí interních dotazníků sledujeme spokojenost a možnosti uplatnění stávajících zaměstnanců. V digitálním prostředí probíhá řada školení a kurzů,“ popisuje Vítek další funkce. V budoucnu se chtějí v MTX Group soustředit na digitalizaci nejen standardních činností, jako jsou pravidelná školení bezpečnosti práce nebo řidičů, ale rovněž plánují usnadnění certifikace pro přístup externích dodavatelů do některých provozů. „Zaměstnance také učíme pracovat s IT helpdeskem. Díky tomu, že v něm máme evidovány všechny požadavky, můžeme lépe plánovat naši práci a máme přehled o vytížení našich kapacit,“ uzavírá Vítek téma.

Jiří Vítek

Na poli informačních systémů má Jiří Vítek více než 25 let zkušeností, ve skupině MTX Group momentálně pracuje sedmým rokem. Se skupinou přišel ale z pozice zástupce dodavatelské firmy do styku již předtím, měl na starosti implementaci některých informačních systémů do skupiny. V MTX Group začínal jako programátor a analytik, později dostal za úkol vést celou oblast ICT. „Časem jsme zjistili, že toho ta práce obsahuje tolik, že jsme tuto pozici rozdělili na dvě role (Group IS Director a Group IT Director), ve kterých se můžeme firmám ve skupině věnovat koncepčně,“ říká Jiří Vítek.

Informační systémy jsou v MTX Group vzájemně propojeny tak, aby maximum výměny informací probíhalo automatizovaně.

Udržitelnost podle MTX Group: Cirkularita, nejlepší technika a fotovoltaika

Společenská a environmentální odpovědnost jsou významnými hybateli naší doby. Týká se to samozřejmě i průmyslu, kde v posledních letech zesílil zejména tlak na snižování emisí CO2. MTX Group má v tomto ohledu velké, ovšem stále realistické cíle.

Text: Luděk

Udržitelnost je v podstatě základním instinktem každého života, prostě se snažíte přežít,“ říká David Bečvář, Chief Strategy Officer (CSO) MTX Group. Podle něj jsou tedy společenská odpovědnost a trvalá udržitelnost samozřejmou součástí průmyslu odjakživa. „Každá firma se snaží přežít a toho lze docílit jen tím, že se bude chovat odpovědně z hlediska trvalé udržitelnosti,“ dodává Bečvář. „Rozdíl je ovšem v tom, jaká je vždy konkrétní společenská poptávka, co společenská odpovědnost a udržitelnost v dané době znamená. Po druhé světové válce to byla v zásadě poptávka zajistit lidem jídlo a navrátit je k běžnému životu, dnes jsou samozřejmě požadavky jiné,“ vysvětluje šéf strategie MTX Group.

V souladu se společenskou poptávkou se skupina chovala vždy a jinak tomu není ani v současnosti. „Je úplně jedno, jestli společnost definuje, zda máte plnit nějaké hlukové limity, nebo limity emisní. Vždy se tomu musíte přizpůsobit a v takovém prostředí fungovat,“ míní Bečvář. Že v jednotlivých oblastech udržitelnosti dochází k neustálému vývoji, dokazuje nejen aktuální dění způsobené válkou na Ukrajině, ale také třeba určitý posun v požadavcích na průmysl, ke kterému dochází postupně. V minulosti se mluvilo hlavně o minimalizaci emisí, teď je ale čím dál větším tématem minimalizace uhlíkové stopy. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy může být pro někoho i téměř neznatelný, v praxi to však přece jen přináší řadu odlišností. Emise jako takové a uhlíková stopa zůstanou ve střednědobém časovém horizontu zásadními tématy. MTX Group proto v tomto ohledu chystá významné investice a kroky. Na rozdíl od některých jiných firem ale skupina neslibuje nesplnitelné ani nestaví „vzdušné zámky“. „O snižování emisí a uhlíkové stopy se sice hodně mluví, ale jak v tom můžeme být konkrétní, když třeba neexistují ani konkrétní realistické plány na uhlíkovou stopu energetického mixu České republiky?“ ptá se Bečvář.

Podle něj tak musí skupina spoléhat především na své vlastní schopnosti a dovednosti a celkovou strategii v oblasti trvalé

udržitelnosti tomu přizpůsobuje. „Realistické je podle mě snížení uhlíkové stopy našich výrobků o 30 % do roku 2030, možná i trochu dříve,“ říká Bečvář. Opatření, která k tomu povedou, bude skupina činit ve třech základních oblastech. Jednou takovou oblastí je zvýšení efektivity vlastních provozů. „Nové technologie, takzvané Best Available Technologies (BAT), nám pomohou snižovat spotřebu energie na vyrobenou jednotku,“ vysvětluje Bečvář, že tato část je především o modernizaci provozů. Další oblasti se ale týkají samotných vstupů. Proto se MTX Group rozhodla vybudovat i vlastní fotovoltaické elektrárny. V plánu je výstavba celkem tří lokalit v Moravskoslezském kraji, v nichž má být instalován celkový výkon zhruba 80–100 MWp. Tyto elektrárny mají z části pokrýt celkovou spotřebu provozů, přebytky z výroby energie, které budou vznikat, plánuje firma prodávat do sítě. Z elektřiny, již firma dodá, si ponechá zelené certifikáty a ty vykompenzují uhlíkovou stopu energie, kterou bude muset nakoupit ve chvílích, kdy vlastní zdroje stačit nebudou. Právě fotovoltaika je ale podle Bečváře dalším příkladem nejistot. „My máme konkrétní záměr, ale doteď nevíme, jestli se nám podaří celou tu kapacitu připojit do sítě, a kdyby to tak nebylo, tak vlastně nejsou naše plány efektivní,“ říká šéf strategie.

Odpady jsou budoucnost Podstatné pro snížení uhlíkové stopy výrobků skupiny a dlouhodobou budoucnost je pak podle Bečváře nakládání s odpady. „Cirkulární ekonomika je pro nás zásadní oblastí. Proč neustále vytvářet primární materiál, když můžeme využít ten, který tu už je,“ nastiňuje Bečvář princip. Z hlediska emisí přináší recyklát velké rozdíly. U hliníku je uhlíková stopa primárního hliníku, který je vyroben s použitím elektřiny z obnovitelných zdrojů, asi 4 kg CO2 na kilogram materiálu, to proto, že někdo někde vytěžil bauxit a nějak ho k výrobci dopravil.

U průmyslových odpadů je to asi 1,6 kg CO2, u takzvaného post-consumer odpadu se počítá nula. Jen pro porovnání, například Strojmetal

Aluminium Forging pak k tomu svým výrobním procesem kování přidá pouze 0,95 kg CO2 na kilogram výsledného výrobku.

Pro MTX Group tak z hlediska snížení uhlíkové stopy (ale také celkových nákladů) dávají investice do využívání odpadů velký smysl. A nejde jen o jeho využití v samotných hutních provozech, kde se MTX Group snaží vyvíjet výrobky a materiály s vyšším podílem recyklátu. Součástí skupiny je třeba mladá společnost Henry Gas, která se zabývá přeměnou komunálního odpadu na palivo. A to nejen toho, který z domácností proudí nyní. „Skládky jsou sice hodně nepříjemná a často nebezpečná místa, ale zároveň jsou obrovským zdrojem materiálů a energie,“ naznačuje Bečvář jednu z možných budoucích cest. Materiál, který poslouží jako surovina, lze dnes získat i ze současných spaloven, jež využívají komunální odpad pro výrobu energií. Struska, která tam vzniká, je bohatá na různé kovy včetně těch neželezných. A existují technologie, které zvládnou tyto kovy ze strusky získat.

Snaha na všech stranách

V Česku však zatím nikdo takovou možnost nenabízí. „Je to ale hlavně o tom ukázat, že tu je poptávka, my se o to rozhodně budeme snažit,“ vysvětluje Bečvář. Zlepšit by se podle něj měla také recyklace veškerého kovového odpadu, je potřeba se zaměřit i na drobný kovový odpad, jako jsou různé obaly a malé kusy. Šéf strategie MTX Group se také zamýšlí nad tím, jak takový odpad zpracovávat skutečně smysluplně. „Myslíme si, že bychom si odpad měli zpracovávat sami. Práce s ním znamená nutnost vnést do materiálu spoustu tepla, roztavit ho a nám dává smysl dát do toho to teplo jednou a udržet ho tam do chvíle, kdy z materiálu vznikne plech nebo jiný konečný výrobek, který už není potřeba zpracovávat za tepla,“ nastiňuje David Bečvář vizi.

O tolik plánuje MTX Group snížit emise.

Další cestou ke snižování emisí je i sledování takzvané nakoupené uhlíkové stopy. „Když emise, a tedy uhlíkovou stopu nesledujete v celém řetězci, snadno může dojít jen k přenesení problému jinam,“ vysvětluje Bečvář. Tak jak tedy v tomto ohledu kladou zákazníci požadavky na MTX Group, klade skupina tam, kde je to možné, odpovídající požadavky i na své dodavatele. Zároveň CSO skupiny naznačuje, že další cestou ke snížení emisí je i diskuse se zákazníky. „Některé kvalitativní požadavky zákazníků jdou proti zásadám snižování emisí, přitom nemají v zásadě vliv na kvalitu a funkčnost výsledného výrobku,“ naznačuje Bečvář, že úspory je možné hledat na všech stranách.

Někdy lze učinit i některé ústupky s ohledem na funkčnost, ale ty je podle něj třeba hledat obezřetně. „Například v oblasti obalů se můžeme bavit o tom, jak vyrábět třeba lépe recyklovatelné obaly. Proti tomu jde ale požadavek na trvanlivost potravin a musíme si jako celý průmysl dát pozor, aby výsledkem nebylo například větší plýtvání jídlem,“ popisuje jedno z témat. Obecně je pak zastáncem toho, aby se ke všem potřebným změnám přistupovalo s rozumem a v širších souvislostech.

OKK: Tradice delší než jedno století

Společnost OKK Koksovny je součástí MTX Group od roku 2013, ale její stávající koksovna stojí na svém místě v Ostravě-Přívoze již od roku

1908. Historie výroby koksu v OKK ovšem sahá ještě dál, až do roku

1843. Tradiční provoz patří k těm nejvyspělejším ve svém oboru a je největším producentem slévárenského koksu v Evropě.

Text:

Když začal Abraham Darby v roce 1709 ve své vysoké peci v anglické obci Coalbrookdale používat k tavení železné rudy koks, pomohl doslova rozhořet průmyslovou revoluci naplno.

A z koksárenství se stal důležitý obor. Výroba koksu byla tehdy známá zhruba sto let, na počátku 17. století navrhl postup zpracování uhlí podobný výrobě dřevěného uhlí sir Henry Platt.

Koks se ovšem tehdy využíval v omezené míře, například při topení nebo v některých potravinářských procesech. Uplatnění měl například v pivovarnictví, kde se používal k pražení sladu.

Spalování koksu totiž výrazně eliminuje emise sirnatých sloučenin, které by způsobily nepříjemnou kontaminaci sladu a následně z něj vyráběného piva. Právě v tomto oboru se Abraham Darby při využití koksu ve vysoké peci inspiroval.

Historie koksárenství v naší zemi je pevně spjata s ostravským regionem, kde se první koksovny objevily ve 40. letech 19. století. Historicky první koksovnou se stala v roce 1843 koksovna

Jan, která vznikla v obci Karviná-Doly. Později byla tato koksovna

známá jako President Beneš (1946) a následně jako koksovna Československá armáda (1948). Právě tento provoz pak můžeme považovat za jakýsi základní stavební kámen dnešní společnosti OKK Koksovny. V roce 1952 totiž vznikl státní podnik Ostravsko-karvinské koksovny (OKK), pod který byly začleněny tehdejší samostatné koksovny v regionu. Šlo tedy o koksovny Svoboda, Jan Šverma, Karolina, Trojice, Československá armáda a Lazy.

Mimo OKK zůstaly pouze koksovny, které náležely k hutním provozům, to znamená koksovny ve Vítkovicích, Třinci, Ostravě (v roce 1952 byla založena Nová huť) a také ve středočeském Kladně. Státní podnik OKK pak po dlouhá léta zůstává úzce navázán na tehdejší státní Ostravsko-karvinské doly, tedy společnost OKD. Ta fakticky OKK ovládá a zároveň je jejich výhradním dodavatelem uhlí.

I v tehdejším socialistickém Československu dochází v oblasti koksárenství k postupnému vývoji. Nejprve došlo v roce

1967 k odstavení koksovny Lazy, přičemž časem je v plánu náhrada. V roce 1976 tak začíná budování nového koksárenského závodu ve Stonavě, ovšem výstavba se nikdy pořádně nerozběhne. Teprve po dalších deseti letech jsou zde práce obnoveny, jenže pak přichází sametová revoluce a ta plány opět mění. Stavba koksovny je pak definitivně zastavena v roce 1991.

To už jsou OKK součástí nástupnické akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly, která od 1. ledna 1991 nahrazuje státní podnik OKD. Koksovny vstupují do nové éry značně zeštíhlené, ještě do převratu byly totiž odstaveny i koksovny Trojice (1983) a Karolina (1984). V provozu tak zůstávají koksovny Svoboda, Jan Šverma a Československá armáda. Ty jsou v roce 1994 vyčleněny do samostatné společnosti OKK, která zůstává ve 100% vlastnictví OKD.

V porevoluční době je vedle adaptace na nové tržní prostředí úkolem koksoven především ekologizace jejich provozu. Postupně ale také dochází k útlumu provozů. V roce 1997 končí po 154 letech provoz v koksovně Československá armáda, nejstarší a doposud nejdéle sloužící koksovně na území České republiky.

V tomtéž roce se zbývající dvě koksovny, Svoboda a Jan Šverma, obě umístěné v Ostravě, musí vypořádat s následky ničivých povodní, mimo provoz zůstávají 11 (Svoboda) a 38 dní (Jan Šverma). Závody postupně procházejí další modernizací a ekologizací, v roce 2010 však končí výroba v koksovně Jan Šverma a součástí společnosti OKK zůstává jen koksovna Svoboda, která se nachází poblíž centra Ostravy a která byla založena v roce 1908.

V roce 2013 pak kupuje koksovny tehdejší akciová společnost MTX CZ, předchůdce současné MTX Group. V následujícím roce nastupuje do vedení podniku OKK Koksovny Zdeněk Durčák, který společnost provází rozsáhlou restrukturalizací. Jeho hlavním úkolem je především celkové zefektivnění provozu a velký důraz je přitom opět kladen na minimalizaci dopadů provozu koksovny na životní prostředí. Koksovna tak ročně investuje více než 100 milionů

Historie OKK

1843 Založena koksovna Jan (později přejmenovaná na President Beneš, poté na Československá armáda).

1846 Založena koksovna Trojice.

1858 Založena koksovna Karolina.

1892 Založena koksovna Ignát, později známá jako Jan Šverma.

1899 Založena koksovna Lazy.

1908 Založena koksovna František, dnes známá jako Svoboda.

1952 Vznikla společnost Ostravsko-karvinské koksovny, pod niž byly přiřazeny tehdejší koksovny, které nebyly součástí hutí. Společnost OKK tedy sdružila koksovny Svoboda, Jan Šverma, Karolina, Trojice, Československá armáda a Lazy.

1967 Ukončen provoz v koksovně Lazy.

1983 Ukončen provoz v koksovně Trojice.

1984 Ukončen provoz v koksovně Karolina.

korun do modernizace a ekologizace a se statutárním městem Ostrava a Moravskoslezským krajem uzavírá dobrovolné dohody, kterými se zavazuje k plnění dalších projektů a opatření nad rámec existující legislativy.

V současnosti tak koksovna Svoboda patří k nejmodernějším provozům svého druhu na světě. Jedním z důkazů úrovně provozu je nejen to, že je dnes největším evropským výrobcem slévárenského koksu, ale také největším dovozcem koksu do USA.

OKK Koksovny dnes ve své koksovně Svoboda provozují celkem čtyři koksovací baterie s celkovým počtem 210 komor a maximální roční výrobní kapacitou ve výši 800 000 tun koksu. Společnost v současné době zaměstnává těsně pod 500 zaměstnanců a od května loňského roku ji řídí Pavel Woznica, který na pozici výkonného ředitele vystřídal Zdeňka Durčáka. Koksovny se pod jeho vedením nadále snaží především snižovat svůj dopad na životní prostředí a zajistit dlouhodobé, efektivní a odpovědné fungování podniku v blízkosti centra moravskoslezské metropole.

1991 Ke konci roku 1990 zanikl státní podnik OKD a jako jeho nástupce byla 1. 1. 1991 zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly (OKD) s výhradní majetkovou účastí státu. Koksovny jsou součástí této skupiny.

1994 OKD vyčleňuje koksovny do samostatné společnosti, stále ovšem 100% vlastněné OKD. Nový podnik spravoval dvě koksovny umístěné na území Ostravy a jednu na Karvinsku.

1997 Ukončen provoz v koksovně Československá armáda.

1998 Koksovny Jan Šverma a Svoboda prošly rozsáhlou ekologizací provozů.

2010 Po 118 letech došlo k ukončení provozu koksovny Jan Šverma, pod OKK Koksovny tak spadá již jen koksovna Svoboda.

2013 OKK Koksovny se stávají součástí MTX CZ, a. s., předchůdce současné MTX Group.

MTX Group Magazine

Ročník II, číslo 2/2022

Uzávěrka tohoto čísla: 31. 8. 2022

Evidenční číslo MK ČR E 24206

Vydává:

MTX Group a. s.

Štěpánská 621/34 110 00 Praha

IČO: 27441261 Magazín vychází jednou ročně.

Redakční příprava: Hero & Outlaw a. s. (art director: Štěpán Prokop, editor: Michaela Raková, korektura: Edita Bláhová, redakce: Luděk Vokáč, Jana Bohutínská, foto: Barbora Mráčková)

© 2022 MTX Group a. s. Kopírování obsahu je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

PROFITABILITY SUSTAINABILITY

INNOVATION FOCUS TEAMWORK SAFETY

Magazín o novinkách a trendech ve skupině MTX Group mtxgroup.cz