Budoucnost je v jemnosti

Dosavadní společnost Coal Mill vyráběla skutečně neobvyklý produkt, takzvaný černouhelný multiprach. Je to v podstatě jemně mleté černé uhlí, které se využívá třeba při výrobě vápna nebo v hutích. Firma ale nestaví svou budoucnost jen na tomto typu výrobků, a i proto se v průběhu letošního června přejmenovala na Czech Mill. Nové jméno má lépe pokrýt budoucí portfolio produktů, protože firma teď nebude mlít pouze samotné uhlí.

Ještě jako Coal Mill totiž získala společnost v závěru dubna certifikaci, která ji opravňuje k prodeji nového produktu. Ten nese název popílek do betonu – EKO popílek 450 – a v portfoliu doplní právě stávající mleté uhlí CF1 a CF2. „Zatímco pro některé firmy je zavedení nového produktu rutinní záležitostí, pro nás je to velká událost. V podstatě tím měníme z 50 % náš výrobní program,“ říká k novince předseda představenstva Czech Mill Petr Labuzík. Velkou událostí je zavedení nového produktu pro Czech Mill i s ohledem na budoucnost firmy. „Okolo uhlí panuje v poslední době hodně nejistot, a i když to vzhledem k aktuálnímu dění vypadá, že tu s námi ještě nějakou dobu zůstane, rozhodně nechceme spoléhat jen na tuto jednu kartu a už teď řešíme naši budoucnost bez uhlí,“ říká šéf firmy s (zjednodušeně řečeno) obřím mlýnem na kamenivo (výrobní proces jsme představili v MTX Group Magazine 2021).

Důraz na cirkulární ekonomiku

Nový produkt, onen popílek do betonu, má přitom výrazně jiné zaměření než mleté uhlí. Míří totiž do stavebnictví, používá se jako přísada při výrobě betonu. Odběrateli mohou být betonárky, které připravují čerstvý beton, ale také výrobci takzvaných prefa dílů, tedy prefabrikovaných (železo)betonových prvků a konstrukcí. Průmyslová výroba novinky běží ve mlýně Czech Mill v Dětmarovicích od července.

Základem pro výrobu popílku do betonu je takzvaný ložový popel neboli škvára. Jde o zbytky po spálení uhlí, které jinak doposud končily na skládkách. „Zdrojem pro nás může být kdokoli, kdo pálí uhlí – elektrárny, teplárny, ocelárny,“ vysvětluje Labuzík.

„Líbí se nám, že jsme tímto vstoupili do procesu takzvané cirkulární ekonomiky. Něco, co se doposud nijak v praxi nevyužívalo, dostane další život, z nevyužitého ložového popela se nakonec stane beton. Osobně se moc těším, až uvidím stavby, které s pomocí našeho materiálu vzniknou,“ říká.

Labuzík ovšem zároveň připouští, že tímto krokem se firma neodpoutává od samotné uhelné ekonomiky. „Od uhlí jako takového neodcházíme a rozhodně s ním nechceme skončit ze dne na den, nový výrobek je toho vlastně důkazem,“ vysvětluje. Podle něj ovšem využití druhotného produktu spalování uhlí znamená pro Czech Mill zajištění budoucnosti na delší dobu než samotné mletí uhlí a výroba černouhelného multiprachu. „Bavíme se v tomto případě o horizontu deseti nebo patnácti let,“ naznačuje Labuzík a dodává: „Po tu dobu můžeme pracovat na dalších produktech pro budoucnost. A nápady už máme.“

V krátkodobějším horizontu by se mohla firma zabývat třeba mletím vápence, ale zvažuje průmyslové mletí i dalších surovin. „Můžeme se bavit o biomase, zbytcích z různých zemědělských a potravinářských výrobních procesů. Mohli bychom mlít například slupky od slunečnic nebo kokosových ořechů, ale třeba i slupky a zbytky po drcení oliv při výrobě oleje,“ zamýšlí se Labuzík. To vše si ale vyžádá čas, spousty zkoušek a postupný vývoj. Ostatně tak tomu bylo i v případě EKO popílku 450.

Dva roky práce

Na vývoji nové přísady do betonu pracovala společnost Coal Mill ve spolupráci s VUT v Brně déle než dva roky. „Naším mentorem je prof. Rudolf Hela z Fakulty stavební. Ten s námi řeší proces mletí, kontroluje výsledky a má lví podíl na testování našeho materiálu,“ popisuje Petr Labuzík spolupráci s akademickou sférou. Důvodem pro náročný vývoj zdánlivě jednoduchého produktu je totiž trvanlivost výsledného betonu. „Do betonu můžete přidat ledacos, ale dosáhnout normami požadovaných životností není snadné,“ říká Labuzík s tím, že právě zkoušky zabraly nejvíce času, vzorky a jejich pevnost a stálost se totiž při zrání testují v podstatě po jednom, dvou a třech měsících. Teprve když materiál po třech měsících splní všechny nároky normy, může dojít k jeho certifikaci.

Klíčem k úspěchu je v tomto případě podle ředitele Czech Mill jemnost mletí. „Zatímco u multiprachu jsme se bavili o 90 mikrometrech coby průměrné velikosti zrna, teď meleme na 45 mikrometrů,“ vysvětluje posun. Podle Labuzíka je to jemnost na hranici technických možností mlýna. Samotný výrobní proces se v zásadě neliší, ale je náročnější: do mlýna lze pro mletí na vstupu vsypat méně materiálu než při mletí uhlí a pro jemnější pomletí je třeba škváru mlít déle. Určité nároky také představují právě různé produkty v portfoliu. Mlýn je při změně produktu potřeba důkladně vyčistit, což trvá asi půl dne. Na druhou stranu technologie zůstávají stejné, firma jen časem vyhodnotí vlivy nového produktu na opotřebení svého zařízení.