Udržitelnost podle MTX Group: Cirkularita, nejlepší technika a fotovoltaika

Udržitelnost je v podstatě základním instinktem každého života, prostě se snažíte přežít,“ říká David Bečvář, Chief Strategy Officer (CSO) MTX Group. Podle něj jsou tedy společenská odpovědnost a trvalá udržitelnost samozřejmou součástí průmyslu odjakživa. „Každá firma se snaží přežít a toho lze docílit jen tím, že se bude chovat odpovědně z hlediska trvalé udržitelnosti,“ dodává Bečvář. „Rozdíl je ovšem v tom, jaká je vždy konkrétní společenská poptávka, co společenská odpovědnost a udržitelnost v dané době znamená. Po druhé světové válce to byla v zásadě poptávka zajistit lidem jídlo a navrátit je k běžnému životu, dnes jsou samozřejmě požadavky jiné,“ vysvětluje šéf strategie MTX Group.

V souladu se společenskou poptávkou se skupina chovala vždy a jinak tomu není ani v současnosti. „Je úplně jedno, jestli společnost definuje, zda máte plnit nějaké hlukové limity, nebo limity emisní. Vždy se tomu musíte přizpůsobit a v takovém prostředí fungovat,“ míní Bečvář. Že v jednotlivých oblastech udržitelnosti dochází k neustálému vývoji, dokazuje nejen aktuální dění způsobené válkou na Ukrajině, ale také třeba určitý posun v požadavcích na průmysl, ke kterému dochází postupně. V minulosti se mluvilo hlavně o minimalizaci emisí, teď je ale čím dál větším tématem minimalizace uhlíkové stopy. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy může být pro někoho i téměř neznatelný, v praxi to však přece jen přináší řadu odlišností.

Emise jako takové a uhlíková stopa zůstanou ve střednědobém časovém horizontu zásadními tématy. MTX Group proto v tomto ohledu chystá významné investice a kroky. Na rozdíl od některých jiných firem ale skupina neslibuje nesplnitelné ani nestaví „vzdušné zámky“. „O snižování emisí a uhlíkové stopy se sice hodně mluví, ale jak v tom můžeme být konkrétní, když třeba neexistují ani konkrétní realistické plány na uhlíkovou stopu energetického mixu České republiky?“ ptá se Bečvář.

Podle něj tak musí skupina spoléhat především na své vlastní schopnosti a dovednosti a celkovou strategii v oblasti trvalé udržitelnosti tomu přizpůsobuje. „Realistické je podle mě snížení uhlíkové stopy našich výrobků o 30 % do roku 2030, možná i trochu dříve,“ říká Bečvář. Opatření, která k tomu povedou, bude skupina činit ve třech základních oblastech. Jednou takovou oblastí je zvýšení efektivity vlastních provozů. „Nové technologie, takzvané Best Available Technologies (BAT), nám pomohou snižovat spotřebu energie na vyrobenou jednotku,“ vysvětluje Bečvář, že tato část je především o modernizaci provozů. Další oblasti se ale týkají samotných vstupů.

Proto se MTX Group rozhodla vybudovat i vlastní fotovoltaické elektrárny. V plánu je výstavba celkem tří lokalit v Moravskoslezském kraji, v nichž má být instalován celkový výkon zhruba 80–100 MWp. Tyto elektrárny mají z části pokrýt celkovou spotřebu provozů, přebytky z výroby energie, které budou vznikat, plánuje firma prodávat do sítě. Z elektřiny, již firma dodá, si ponechá zelené certifikáty a ty vykompenzují uhlíkovou stopu energie, kterou bude muset nakoupit ve chvílích, kdy vlastní zdroje stačit nebudou. Právě fotovoltaika je ale podle Bečváře dalším příkladem nejistot. „My máme konkrétní záměr, ale doteď nevíme, jestli se nám podaří celou tu kapacitu připojit do sítě, a kdyby to tak nebylo, tak vlastně nejsou naše plány efektivní,“ říká šéf strategie.

Podstatné pro snížení uhlíkové stopy výrobků skupiny a dlouhodobou budoucnost je pak podle Bečváře nakládání s odpady. „Cirkulární ekonomika je pro nás zásadní oblastí. Proč neustále vytvářet primární materiál, když můžeme využít ten, který tu už je,“ nastiňuje Bečvář princip. Z hlediska emisí přináší recyklát velké rozdíly. U hliníku je uhlíková stopa primárního hliníku, který je vyroben s použitím elektřiny z obnovitelných zdrojů, asi 4 kg CO2 na kilogram materiálu, to proto, že někdo někde vytěžil bauxit a nějak ho k výrobci dopravil.

U průmyslových odpadů je to asi 1,6 kg CO2, u takzvaného post-consumer odpadu se počítá nula. Jen pro porovnání, například Strojmetal Aluminium Forging pak k tomu svým výrobním procesem kování přidá pouze 0,95 kg CO2 na kilogram výsledného výrobku.

Pro MTX Group tak z hlediska snížení uhlíkové stopy (ale také celkových nákladů) dávají investice do využívání odpadů velký smysl. A nejde jen o jeho využití v samotných hutních provozech, kde se MTX Group snaží vyvíjet výrobky a materiály s vyšším podílem recyklátu. Součástí skupiny je třeba mladá společnost Henry Gas, která se zabývá přeměnou komunálního odpadu na palivo. A to nejen toho, který z domácností proudí nyní. „Skládky jsou sice hodně nepříjemná a často nebezpečná místa, ale zároveň jsou obrovským zdrojem materiálů a energie,“ naznačuje Bečvář jednu z možných budoucích cest. Materiál, který poslouží jako surovina, lze dnes získat i ze současných spaloven, jež využívají komunální odpad pro výrobu energií. Struska, která tam vzniká, je bohatá na různé kovy včetně těch neželezných. A existují technologie, které zvládnou tyto kovy ze strusky získat.

V Česku však zatím nikdo takovou možnost nenabízí. „Je to ale hlavně o tom ukázat, že tu je poptávka, my se o to rozhodně budeme snažit,“ vysvětluje Bečvář. Zlepšit by se podle něj měla také recyklace veškerého kovového odpadu, je potřeba se zaměřit i na drobný kovový odpad, jako jsou různé obaly a malé kusy. Šéf strategie MTX Group se také zamýšlí nad tím, jak takový odpad zpracovávat skutečně smysluplně. „Myslíme si, že bychom si odpad měli zpracovávat sami. Práce s ním znamená nutnost vnést do materiálu spoustu tepla, roztavit ho a nám dává smysl dát do toho to teplo jednou a udržet ho tam do chvíle, kdy z materiálu vznikne plech nebo jiný konečný výrobek, který už není potřeba zpracovávat za tepla,“ nastiňuje David Bečvář vizi.

Další cestou ke snižování emisí je i sledování takzvané nakoupené uhlíkové stopy. „Když emise, a tedy uhlíkovou stopu nesledujete v celém řetězci, snadno může dojít jen k přenesení problému jinam,“ vysvětluje Bečvář. Tak jak tedy v tomto ohledu kladou zákazníci požadavky na MTX Group, klade skupina tam, kde je to možné, odpovídající požadavky i na své dodavatele. Zároveň CSO skupiny naznačuje, že další cestou ke snížení emisí je i diskuse se zákazníky. „Některé kvalitativní požadavky zákazníků jdou proti zásadám snižování emisí, přitom nemají v zásadě vliv na kvalitu a funkčnost výsledného výrobku,“ naznačuje Bečvář, že úspory je možné hledat na všech stranách.

Někdy lze učinit i některé ústupky s ohledem na funkčnost, ale ty je podle něj třeba hledat obezřetně. „Například v oblasti obalů se můžeme bavit o tom, jak vyrábět třeba lépe recyklovatelné obaly. Proti tomu jde ale požadavek na trvanlivost potravin a musíme si jako celý průmysl dát pozor, aby výsledkem nebylo například větší plýtvání jídlem,“ popisuje jedno z témat. Obecně je pak zastáncem toho, aby se ke všem potřebným změnám přistupovalo s rozumem a v širších souvislostech.