doteky živé vody JSOU VĚCI, KTERÉ FASCINUJÍ SNAD KAŽDÉHO Z NÁS. BUBLINY STOUPAJÍCÍ K NEBI, KTERÉ VYKOUZLILO DÍTĚ Z BUBLIFUKU. PRASKAJÍCÍ OČKA PĚNY AŽ V PO OKRAJ NAPUŠTĚNÉ VANĚ. BUBLINY VYSKAKUJÍCÍ JAKO ŽIVÉ PŘI LIJÁKU NA SILNICI I JEJICH PERLIVĚ ŘETÍZKUJÍCÍ MINIATURY VE SKLENCE ŠAMPAŇSKÉHO. LEHKOST BYTÍ TĚCH MOMENTŮ UHRANULA I JACOBA SCHWEPPEHO.
J
eho jméno jste už jistě někde slyšeli. Ve školních lavicích to bohužel nebylo, přestože by měl být v učebnicích zvěčněný po boku vynálezců, jakými byli Nobel, Edison, Daimler, Benz či Dunlop. Jenže zatímco jejich patenty byly zpočátku určené pro omezený okruh těch nejmovitějších, Schweppe zasáhl a ovlivnil nejširší masy. Podařilo se mu rozbublat průzračně čirou vodu, ještě „živou“ ji uzavřít do lahví a ochutit natolik dokonale, že nad sofistikovanou příchutí limonád Schweppes Water Tonic a Ginger Ale pomlaskáváme dodnes. PÍLE BUBLAVÉ OVOCE PŘINÁŠÍ Napodobit přírodu a pochopit, kde vzniká perlivost typická pro minerální prameny, se na konci 18. století pokoušeli chemici, drogisté i lékárníci. Všeobecně se totiž věřilo, že voda s přídavkem vzduchu dokáže léčit nemoci – například kurděje, kterými trpěli námořníci při plavbách po moři. Bublinky vyvolané fermentací ve víně a pivu byly známé léta, ale způsob, jak nasytit vodu oxidem uhličitým, odhalil až anglický vzdělanec Joseph Priestley v roce 1767. Jacobovi Schweppemu byl vzorem a popoháněl jeho „žíznivou“ touhu zdokonalit formuli unikátní ozdravné vody. Společně s ženevským lékárníkem zkonstruoval Jacob Schweppe složitý přístroj na bázi pumpy, kdy se do tekutiny přidávala síra s křídou.
Lidé dnes navštěvují bary ne proto, aby hasili žízeň, ale aby se v nich potkali se známými a kamarády, popovídali si v uvolněné atmosféře, prožili něco unikátního.
Taková voda se pak uchovávala v kameninových nádobách, a to výhradně naležato, aby nevyschl korek a perličky vzduchu nevyprchaly. Psal se rok 1783 a zdálo se, že je vyhráno. DÁREK PRO KRÁLOVNU Jenže Schweppemu brzy došlo, že mají-li jeho produkty dosáhnout opravdového věhlasu, musí přesunout výrobu do centra tehdejšího dění. Do Londýna. Otevření továrny na Drury Lane v roce 1792 bylo jen nakročením vpřed. Mnohem důležitějším byl okamžik, kdy se Schweppeho sycená voda dostala prostřednictvím Erasma Darwina, dědečka zakladatele slavné evoluční teorie,
MUŽ S VIZÍ Vystudovaný „bijoutier“, tedy šperkař a hodinář, který se vydal na dráhu chemika při hledání nápoje oživlého bublinkami.
VLASTNÍ RUKOU Účtenka osobně podepsaná Jacobem Schweppem za zásilku vod doručenou siru Matthewovi Boultonovi z Birminghamu.
NA LEHAČKU Voda obohacená vzduchem se léta uchovávala v nádobách připomínajících amfory, než je nahradily lahve tvaru torpéda.
VE SKLENÍKU Účast na Světové výstavě průmyslu a kultury v Londýně zahájila export Schweppeho stolní vody i na další kontinenty.
1740–1821
1796
1830
1851
U PRAMENE Svůdná žena v reklamě fungovala vždy, a kdo po ní zatoužil, nalezl ji ve všech „dobrých klubech, hotelech i restaurantech“.
1908
