58Kulinářské árie Emy D

pod dohledem Emy

RESTAURACE V DOMĚ, KDE SE NARODILA EMA DESTINNOVÁ, JE TAK TROCHU JEJÍM MEMENTEM. ZNÁMÁ OPERNÍ DIVA HOVOŘILA BEZCHYBNOU NĚMČINOU, ELEGANTNÍ FRANCOUZŠTINOU, ITALŠTINOU A TAKÉ ANGLIČTINOU. NA MÍSTĚ PO NÍ POJMENOVANÉM VAŘÍ UŽ 10 LET AMERIČAN PŘIPRAVUJÍCÍ FRANCOUZSKO–ITALSKOU KUCHYNI.

Poloha restaurace v Kateřinské ulici nad Karlovým náměstím může znít lukrativně, ale nenechte se mýlit. V okolí jsou převážně budovy nemocnic, a když tam půjdete poprvé, možná i zabloudíte. V Karlíně by se u podobně kvalitního podniku netrhly dveře, takhle tam míří hlavně znalci pražské gastronomie a lidé na pracovní schůzky. Restaurant U Emy Destinnové, kterému vládne coby majitel a šéfkuchař Steven Trumpfheller, byl totiž několikrát vyhlášen za nejlepší restauraci Prague Food Festivalu a drží i určitá prvenství. V roce 2014 jeho tým připravil za pouhé tři dny pro návštěvníky festivalu přes 60 kilo bizoních steaků, na 90 kilo hovězího Black Angus a 125 kilo krevet! Ale mnohem podstatnější je stálá nabídka podniku. Ta se mění zhruba každého půl roku, v denním menu ovšem hosté vždy najdou nějakou tu sezonní specialitu. Na jejím počátku stojí vždy čerstvé suroviny a na konci servírování s noblesou dávno zašlých časů.

TEPLO DOMOVA, TEPLO KRBU Neočekávejte moderní designový prostor ani „jednohubky“ servírované na obrovském talíři. O to víc mile překvapí teplo sálající z právě hořícího krbu. Jednoduché dřevěné stoly a židle odpovídají době, kdy dramatický soprán pěvkyně s hlasem obrovské síly a barevné škály vévodil evropským scénám a lidé na její vystoupení čekali v zástupech, jako dnes na koncerty rockových kapel. Podobně uchváceni budete velkými porcemi jídel, které v zimě doplňuje i širší nabídka polévek pro zahřátí. Steven Trumpfheller vaří poměrně jednoduché, ale chuťově harmonické pokrmy a rád používá na jejich dochucení alkohol – třeba chuť restovaného mořského ďasa v bylinkové krustě zvýrazňuje omáčka

Sbíhají se vám u této fotografie sliny? Pak vězte, že jde o grilovaný steak z daňka s uzeným demi glace z čokolády a portského vína.

V restaurantu U Emy Destinnové stojí za vaši pozornost netradiční úprava mas – od divoké kachny až po jelení či bizoní steaky. Sám majitel vám maso rád ukáže. Restaurace nežije ze své bývalé slávy či z dnešního boomu gastronautů, ale především proto, že Stevovi pracuje fantazie a snaží se neustále něco vymýšlet. Základem kuchyně je francouzsko-italské fusion obohacené o nejlepší tuzemské i zahraniční suroviny, se kterými šéfkuchař dále zajímavě pracuje.

zastříknutá vermutem. Čerstvé ryby a plody moře se v kuchyni střídají s hovězími a jeleními steaky, hosté si pochvalují zejména Black Angus flank a rib-eye steak. Nechybí však ani převážně zeleninová jídla, která nezapřou středomořský původ, a skvělé zákusky. Chuťový i vizuální koncert rozehrává například čokoládové trio a překvapeni budete i z tvaru a chutě šéfkuchařova cheesecaku.

JEDNOU ZA DESETILETÍ K desetiletému výročí připravil Steven Trumpfheller pro hosty několik novinek. Po ránu v restauraci servírují opulentní byznys snídaně a večer pak lákají na příjemně vyvážené čtyřchodové degustační menu. Začíná carpacciem z daňka s marinovanými meruňkami, mandlemi a hoblinkami z vyzrálého sýru pecorino, pokračuje přes mušle svatého Jakuba s mangovou sladkokyselou kari omáčkou a graduje svíčkovou z divočáka se šípkovým demi glace a bramborovým pyré. Sladkou tečku tvoří v kuchyni čerstvě připravované vanilkovo-medové crème brulée ochucené koňakem Hennessy. Ostatně sklenka digestivu z místní sbírky lihovin a likérů posbíraných po celém světě poměrně často zakončuje unikátní zážitek, který nemá k tomu opernímu daleko. Jen místo dlouhotrvajícího potlesku bývá slyšet spokojené mručení a těžce skrývané pomlaskávání.  Viz: www.uemydestinnove.cz

příroda hraje

VÍME DOBŘE, CO TRÁPÍVÁ MUŽE, KDYŽ PŘEKROČÍ MAGICKOU PADESÁTKU VĚKU. NADVÁHA, PLEŠ, IMPOTENCE A VRÁSKY. S ČASEM SE PŘITOM DÁ ÚSPĚŠNĚ BOJOVAT – DOKAZUJÍ TO PROSTŘEDKY TYPU VIAGRY, PROPECIE, ALPECINU I RŮZNÉ

DIETY. NEMLUVĚ O KOSMETICE CRÈME DE LA MER.

Její historie je spojena s nešťastnou náhodou, při níž si vědec Max Huber, pracující pro americkou NASA, popálil při jednom pokusu obličej. A protože mu medicína neuměla s nápravou pleti pomoci, rozhodl se, že si pomůže sám. Po dvanácti letech a zhruba šesti tisících pokusech vyrobil krém, který dokázal jeho pokožku výrazně vyhladit. Obsahuje mořské řasy, vápník, hořčík, draslík, železo, lecitin, vitamíny C, E, B12, olejíčky z citrusů, eukalyptu, pšeničné klíčky, vojtěšku a slunečnici. To vše vzniká pomalou technikou fermentace, která trvá několik měsíců.

VĚŘÍCÍ TOMÁŠOVÉ I NEVĚŘÍCÍ Ale žijeme v době, kdy je možné ověřit si a vyhledat i nemožné. Nabušit do vyhledávače jméno Maxe Hubera + NASA by mělo přinést alespoň pár výsledků. Namísto toho se překvapivě dostanete na stránky dalších hledačů ztraceného grálu mládí, kteří tvrdí, že ani oni nenašli jedinou stopu po zmíněném vědci s výjimkou odkazů pod hlavičkou firmy Estée Lauder. Ta totiž značku La Mer od roku 1990 distribuuje. Nenašel se ani rodný či úmrtní list Mr. Hubera.

MUNDUS VULT DECIPI (TO JE LATINSKY) Ale svět chce být klamán, tedy jej klamejme – ergo decipiatur. Přidat si na zajímavosti je běžný jev, stačí se začíst do statusů na Facebooku. Podstatné je, zda produktům Crème de la Mer věříte, zda vám pomáhají. La Mer miluje mnoho zahraničních i českých celebrit – Jennifer Lopezová, Halle Berryová, Naomi Campbellová, Simona Krainová či Petra Němcová. Používali ho i Angelina Jolieová a Brad Pitt, když byli ještě spolu. Krém La Mer totiž vyhlazuje vrásky v obličeji, ne ty v duši. I tak stojí za to ho vyzkoušet.  Viz: www.lamer.cz

VYHRAJTE

Metaxu Private Reserve

Velkorysou, smyslnou, s jedinečným charakterem. A také exkluzivní. Vždyť Metaxa Private Reserve vzniká pouze jednou za rok, z jedné dávky blendů, které dosáhly dokonalé kvality a chuti. Ke svému 25. výročí navíc dostala elegantní dekantér, který zdobí zlacené logo House of Metaxa. Etiketa pak nese podpis Metaxa Mastera – Constantinose Raptise – a je též číslovaná, aby se zdůraznila výjimečnost této limitované edice typické jantarovou barvou s medovými odlesky. V dubových sudech zrála po dobu třiceti let a nejlépe si ji vychutnáte čistou, nebo s trochou vody či ledu.

DO KOLIKA STÁTŮ SVĚTA SE METAXA DNES VYVÁŽÍ A PRODÁVÁ?

A) do 57 zemí B) do 63 zemí C) do 75 zemí Odpovědi zasílejte na info@choicemag.cz a připište heslo METAXA.

Cesta z francouzského Chamonix do švýcarského Zermattu zvaná Haute Route je bez diskuzí nejznámějším etapovým přechodem Alp. Poprvé byla dokončena v roce 1911 a od té doby se na ni rok co rok vydává stále více skitouringových nadšenců. Dobře vědí proč. Superlativů pro šest dní trvající přechod by se našlo opravdu hodně. Musí zvládnout náročné výstupy, nepostrádat odvahu během dlouhých sjezdů a perfektně ovládat všechny skialpové dovednosti, aby si tento přibližně 180 km dlouhý pochod náležitě vychutnali. Za odměnu si na konci mohou dopřát vítězné pivo pod dohledem majestátního Matterhornu.

skitouring

NEBO TAKY SKIALP, ČI TOURING NABÝVÁ V POSLEDNÍCH LETECH NA POPULARITĚ. ŽÁDNÝ DIV. MÁLOKDE SE BUDETE CÍTIT TAK SVOBODNÍ, UVOLNĚNÍ A POKORNÍ JAKO UPROSTŘED HOR S LYŽEMI NA NOHOU. SCHVÁLNĚ POSLOUCHEJTE!

Skialpinismus není žádná novinka. Výšlapy do zasněžených hor s lyžemi na nohou tu samozřejmě byly mnohem dřív než upravené sjezdovky, lanovky i stopy pro běh na lyžích. Pohyb v horách byl pro skialpinisty nutností a lyže nástrojem, jak to dokázat. Rozmach sportu do jeho dnešní podoby pak nastal se stále se zdokonalující výbavou. Lehké vázání, pohodlné boty a speciální lyže udělaly z neskutečné dřiny (chůze do kopce s mnoha kilogramy vážící výbavou) zábavu doslova pro každého. Udává se, že jen od roku 2013 se počet skialpinistů v Evropě zdvojnásobil. Mužů a žen, které láká vydat se za hranice vymazlených lyžařských areálů a podívat se s lyžemi třeba na nejvyšší vrchol Rakouska, jsou dnes tisíce. Podobných objevitelských výšlapů lze navíc podnikat nepočítaně a v mnoha nejrůznějších variantách. Existuje však pár z nich, které by měl každý správný skialpinista znát nazpaměť a minimálně jednou za život vyzkoušet. Není totiž nic trapnějšího, než se po túře na pásech zeptat v roztopené horské chatě, co že to je ta „ót rút". 