18Pětadvacet ve stínu

pětadvacet ve stínu

TITULEK MŮŽE EVOKOVAT PŘÍJEMNÉ LETNÍ POČASÍ, ALE KDYŽ SI ZA ČÍSLOVKU DOPLNÍTE SLOVO LET, VÝZNAM SE HNED ZMĚNÍ. DODÁTE-LI JEŠTĚ ISOTRA, NÁZEV PODNIKU, KTERÝ JE 25 LET JEDNIČKOU NA TRHU STÍNICÍ TECHNIKY, VŠE JE NÁHLE JASNÉ.

Začátky firmy, která má dnes několik stovek zaměstnanců a exportuje zboží do 46 zemí světa, byly v devadesátých letech podobné jako u řady jiných společností. Nejprve zaujal čerstvě promovaného inženýra Bohumíra Blachuta inzerát, kde sháněli techniky pro montáž těsnění, a vzápětí přišel nápad využít zjevné díry na trhu. Chyběl sice vstupní kapitál a prostory, ale o to větší bylo porevoluční nadšení a chuť svobodně podnikat. Stejně to cítil i jeho kamarád z vysoké Erich Stavař. V první vlně kuponové privatizace prodali své knížky a s 12 000 Kč v kapse se pustili do značně nejistého byznysu. Jezdili po rodinných domech i panelákových bytech a montovali těsnění do oken či dveří. Zakázek přibývalo a přicházely dotazy i na pověšení žaluzií. Tenkrát byl na těch pár druhů jediné firmy pořadník s čekací dobou až dva roky. A tak nakonec v roce 1992 Bohumír vyklidil garáž v rodných Bolaticích, nakoupil potřebné komponenty a společně s Erichem založili firmu ISOTRA. V názvu chytře spojili dvě slova: ISO – isolation (izolace) a TRA – trade (obchod). JAKO ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ Z důvodu nezvladatelného množství stále přicházejících zakázek se do podnikání brzy zapojili i rodinní příslušníci a kamarádi. Přesto se ukázalo, že na koleně se „žaluziový byznys“ dělat nedá. V roce 1993 proto oba podnikatelé přijali první zaměstnance a v tém že roce otevřeli v Ostravě prodejnu. „O rok později jsme se jeli podívat na mezinárodní veletrh stínicí techniky R + T do Stuttgartu. Připadali jsme si tam jak v říši divů...“ vzpomíná Bohumír Blachut. Erich Stavař ho doplňuje: „Prvních několik let šly všechny vydělané prostředky zpátky do firmy. Měli jsme ojetá auta, děti dostávaly kola po starších sourozencích a na dovolenou nebyl čas ani peníze, což zejména manželky nesly těžko.“ To se však mělo po pár letech změnit. V roce 1998 ISOTRA prorazila i mimo tuzemský trh a přelom tisíciletí už byl ve znamení strmého

růstu. Vyvinuli nový typ žaluzie s řetízkovým ovládáním známý jako „ISOTRA System“ a napříště už nebyli ve Stuttgartu za udivenou Alenku, ale seriózní partnery. Milníkem byl i rok 2014, kdy se po dvanácti letech podnikání na různých místech podařilo firmu sloučit do jediného areálu v Opavě. Dnes už nestojí její portfolio pouze na žaluziích, byť stále zůstávají nejdůležitější součástí nabídky.

PATENTY I UNIKÁTNÍ ŘEŠENÍ V katalogu firmy najdete v podstatě vše, co slouží k interiérovému i exteriérovému stínění – žaluzie, rolety, ale i sítě proti hmyzu nebo formy pro vstřikování termoplastů. Samotných žaluzií jsou desítky druhů – interiérové vertikální i horizontální, rolety, markýzy, japonské stěny, plissé... Odborníci z ISOTRY je dokážou „ušít“ na jakýkoli druh oken či dveří a barevně i designově sladit s interiéry. Specialitou firmy jsou pak systémy pro úsporu energie. Patří k nim třeba ISOTRA Screen Zip Economy, jehož pomocí lze zastínit okna na všech typech budov, a navýšit tak obytný komfort. Stále víc se do popředí dostává i otázka začlenění stínicí techniky do inteligentního ovládání domu. Ve vlastním návrhářském studiu začali v ISOTŘE využívat 3D technologie a na kontě mají 6 patentových vynálezů a 16 registrovaných užitných vzorů. Co všechno se z podnikání v garáži na jediném ponku vyvine, si nedokázali oba zakladatelé představit: „O tom, že se firma rozroste do stávajících rozměrů podniku s téměř pětistovkou zaměstnanců, se nám ani nezdálo,“ tvrdí shodně. „Ale jestli za to můžeme někomu děkovat, pak hlavně zákazníkům a všem, kteří pro společnost pracují. Jen díky nim můžeme i nadále růst.“  Viz: www.isotra.cz

dělat lidi spokojenými

EXISTUJÍ JEDNODUŠŠÍ ZPŮSOBY, JAK SI VYDĚLÁVAT NA ŽIVOBYTÍ, NEŽ STÁT U PLOTNY V KUCHYNI. ALE JE MÁLO PRACÍ, KTERÉ ČLOVĚKU DÁVAJÍ TOLIK USPOKOJENÍ, JAKO KUCHAŘINA. MŮŽETE PRACOVAT S BÁJEČNÝMI PRODUKTY, JEŽ NEMUSÍ BÝT NIKDY STEJNÉ, VAŠE PRÁCE SE TAK NESTANE MONOTÓNNÍ. NAVÍC MÁ SMYSL. TAK TO VIDÍ ŠÉFKUCHAŘ PETR KUNC.

NA VENKOVĚ UPROSTŘED PRAHY Právě Petr Kunc nyní stojí za nabídkou jídel v restaurantu Salabka v Troji. Elegantně a moderně zrekonstruovaná prostorná usedlost vhodná i na večírky a akce vás zahřeje v sychravých dnech a navíc... nebudete vědět, kam se koukat dřív. Jestli z okna, na řádky vinic, které připomínají černobílou grafiku, nebo do talíře, který naopak svítí jasně pozitivními barvami. Aby byl ten obraz i vhodně zarámovaný, servírují k jídlu převážně vlastní vína a vínovice. O ty se stará mladý moravský vinař Tomáš Osička. Jeho úkolem je vyrobit z kuliček Ryzlinku rýnského vysazeného už v roce 1953 i z podstatně mladších keříků Hibernalu, Pinot Noiru a Rulandského modrého božský mok, který následně Petr Kunc napasuje na své kulinární výtvory. Například na jesetera, který překvapivě doplaval ze sádek u Dobřichovic. Nebo na šneky z Olomouce, které najdete na talíři spolu s petrželovo-kroupovým rizotem. „Lidé chodí do restaurací za zážitky a jídlem, které si doma nepřipraví,“ říká spolumajitel restaurace Jan Tomášek. Má pravdu. Bonusem ke gurmánskému zážitku na Salabce (povinně si dejte sklenku bublinek Le Diamant z odrůdy Chardonnay), je totiž unikátní atmosféra. Viz: www.salabka.cz

MEDIUM RARE CHOICE MAGAZÍNU CHOICE Jít povečeřet do hotelové restaurace znamená pro řadu lidí NE hned na začátku myšlenky. Ale jakmile by si mohli zvolit rump steak, tenderloin či rib eye a půlku humra k tomu (!), rozhodnutí se mění na ANO. Steakovo-humrové pátky v Marriottu Prague nemají chybu. Za 1250 Kč na osobu vás čeká amuse bouche, předkrm, polévka, hlavní chod a láhev vína pro dvě osoby – nemluvě o parkování v garážích zdarma. Pouze a jen v Midtown Grillu navíc připravují prvotřídní hovězí nejvyšší kvality USDA importované ze Spojených států. Viz: www.marriottprague.cz TĚŽKO SOUPEŘIT Preferujete „slívu“ či meruňku od známých z Moravy před navoněnými dolihovanými destiláty z obchodu? Zkuste švýcarskou značku Fassbind. V honbě za kvalitou tam postavili mobilní destilérku, která ihned po sklizni objížděla po kolejích Evropu a na místě zpracovávala ty nejlepší plody. Nás dostala hruškovice po 18 měsících zrání v dubových sudech. Dospívala tam a rostla dvakrát déle, než na počátku bytí vy sami. Viz: www.warehouse1.cz

VIVA MEXICO! Guacamole asi připravit umíte, stejně jako vložit do kukuřičné placky mleté maso, rýži, kousky rajčete, cibule i sýra – a vydávat to za tortillu či křupavý tacos. Chipotle salát „mango y pomegranate“ s bazalkovým dresinkem je další liga hodná šéfkuchařky Maríe del Carmen Saenzové. Na zálivku budete potřebovat 15 stonků bazalky, olivový olej, balsamico, hořčici, bujón v prášku, stroužek česneku a worcestrovou omáčku. Rozmixujete to, polijete salát a přidáte čtyři nakrájená manga a zrnka ze dvou granátových jablek. Je to „fácil y delicióso“. Viz: www.makroakademie.cz

DOŠIROKA ROZKROČENÝ ŠÁDA Šéfkuchař tohoto příjmení a jména Marek vévodí kuchyni Mlýnce na Novotného lávce už několik let. Nyní dostal na starost i luxusní restaurant Bellevue, kde připravuje každý týden obědové menu. Čtyři možné předkrmy, čtyři hlavní chody a tři dezerty. Každý si může kombinovat svůj oběd snů, který mu pomůže k pracovním úspěchům nebo jen k opravdu povedenému dni. Prostory Bellevue, které ožívaly jen večer, se tak otevírají dennímu obchodnímu dění. Viz: www.bellevuerestaurant.cz ŠLECHTICKÉ CHUTĚCHUTĚ Ovocné destiláty Baron Hildprandt ze Zámecké palírny Blatná jsou vyhlášené svojí chutí a poctivou rodinnou výrobou. Tekuté speciality ze zralých hrušek, malin i švestek s obsahem alkoholu „pouhých“ 40 % nabízejí unikátní zážitky, které ocení i dámy. Nový design lahví pak skvěle koresponduje s výjimečným obsahem uvnitř. Viz: www.1er.cz

KDYŽ TURISTA ZMIZÍ DO MĚSTA Další tajný tip na místo, kam byste asi nezavítali. Do restaurace Home by UNIC ve 4* hotelu v Soukenické ulici. Zatímco ráno hučí tamní restaurace snídaněmi pro hosty, přes oběd a odpoledne symbolizuje oázu klidu a skvělého jídla. Šéfkuchař Petr Šmrha se inspiruje v původních receptech Magdaleny Dobromily Rettigové, a tak i jídelní lístek nazval „zpátky domů“. Nese se v duchu často podceňovaných surovin, jako jsou kroupy, jedlový olej, sušené borůvky, šťovík či fenykl, nabízejících v kombinaci s vybranými masy zajímavé chutě i barevné kombinace. Na závěr přijde ořechová laskonka nebo zmrzlina z červené řepy. Viz: www.hotel-unic.cz

neodolat pokušení

AŽ SI BUDETE PŘÍŠTĚ DÁVAT KOUSEK SÝRA, POMODLETE SE PŘI TOM. VZPOMENETE TÍM NA MNICHY, KTEŘÍ U KLÁŠTERŮ CHOVALI DOBYTEK A PŘIVEDLI K DOKONALOSTI TRADIČNÍ POSTUPY VÝROBY SÝRA (O VÍNU, KTERÉ SE K NĚMU VÝBORNĚ HODÍ, NEMLUVĚ).

Chuti a vůni sýrů zcela propadl i Roland Barthélemy, prezident organizace Guilde International des Fromagers. Vyrůstaje v rodině sýraře, nechtěl ve „voňavé“ tradici pokračovat, ale rozhodnutí sudiček bylo mocnější... Ke svému poslání tak došel po svém. V zimě pracoval jako lyžařský instruktor a v létě jezdil po Francii a poznával sýry z různých oblastí, než si s kamarádem otevřeli společný obchod – samozřejmě fromagerii, tedy sýrárnu. A protože je nosem ponořený mezi sýry sedm dní v týdnu, zeptali jsme se ho.

Existují zimní a letní sýry? Které vy sám preferujete?

V zimě rád degustuji tvrdé sýry z jarního či letního mléka. Teprve po šesti až devíti měsících zrání odhalí skryté chutě a vůně. Ty závisí na krmivu pro zvířata a jejich laktačních cyklech, v určitých obdobích tak mají sýry výraznější, až květinové tóny. Na jaře jsou čerstvé sýry smetanovější, krémovější.

A co jejich kombinace s víny? Čím se řídit?

Obecně se čerstvé měkké sýry hodí k bílým vínům typu Sauvignon Blanc či Ryzlink, polotvrdé a středně zralé k Rulandě šedé, Merlotu a Beaujolais. K sýrům s ušlechtilou bílou plísní pasuje voňavé Chardonnay podobně jako těžká vína z Bordeaux, sýry s modrou plísní vyniknou nejlépe se sladšími, například slámovými víny.

Jak vidíte pozici českých a moravských sýrů?

Česká republika byla i díky své poloze krajinou, kde se mléko a další živočišné bílkoviny konzumovaly ve velkém. Váš návrat do Evropy přinesl rozšíření nabídky sýrů z dalších zemí, ale ty z místní produkce, například od skupiny Savencia, jsou kvalitou i chutí srovnatelné s jakoukoli konkurencí. 

Devítiletý Roland Barthélemy po boku otce Jeana Françoise, když společně vybírali vhodně nazrálé sýry typu Camembert.

Sýry by měly být nedílnou součástí každodenní stravy. Čím dál tím víc se však prosazují i jako cosi, co je možné konzumovat kdykoli v rámci celého dne, ať už potřebujete zahnat hlad, nebo si pouze na něčem malém pochutnat.