REDUKOVAT, RECYKLOVAT, ZNOVU POUŽÍVAT
Ladislava Issever Grochová: Potřebujeme radikální změnu životního stylu
Agronomové hledají cirkulární biopotravinu
Konopí jako náhrada dřeva při výrobě nábytku
věřím, že studium, věda i veškerá další tvůrčí činnost Mendelovy univerzity v Brně inspiruje ke změně myšlení, kterou pro udržitelný život na naší planetě naléhavě potřebujeme.
Za dobu své existence se naše univerzita vypracovala vmoderní instituci, která je schopna reagovat na společenské výzvy a dávat odpovědi na všechny strategické otázky v rozvoji lidstva, od surovin pro stavební a energetickou výrobu z dřevní hmoty přes lesnictví a tvorbu krajiny až po bezpečné potraviny. Její široké zaměření tvoří dobrý základ pro reakci na celospolečenské výzvy a trendy udržitelného rozvoje. Vyvážená kombinace vzdělávacích, tvůrčích a profesně zaměřených aktivit ve spojení se širokými možnostmi praktické výuky na školních statcích a moderními metodami výuky otevírá prostor pro vznik nových studijních programů.
Teoretické a vědecké poznatky pravidelně přenášíme do praxe. Vtomto čísle přinášíme informace například o vývoji jednoho znových produktů, který má komerční využití a současně je ekologicky šetrný. Spolupráce skomerčním sektorem poskytuje možnosti kzapojení studentů, kteří mohou získat cenné zkušenosti při tvorbě svých závěrečných prací a stát se platnými členy vývojových týmů.
Na stránkách časopisu Mendel Green se dočtete, že udržitelnost pro nás není jen módním tématem a velmi silně si uvědomujeme zodpovědnost za životy generací, které přijdou po nás. Naléhavou otázkou je, co zvěcí, vzorců našeho chování a našich potřeb dokážeme oželet či změnit pro budoucnost. Ta výzva se netýká jen často uváděné střední a starší generace, ale i současné skupiny studentů. Je to první generace, která je závislá na nezávislosti. A za nezávislost se tradičně poměrně tvrdě platí, minimálně zodpovědností za sebe a vše, co ksobě připoutáte, za budoucnost.
Jan Mareš rektor
Časopis
Mendelovy univerzity v Brně
Ročník 15 /číslo 1 / rok 2023
Vychází 3× ročně
Vydává:
Mendelova univerzita v Brně
Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz
Šéfredaktorka:
Martina Šmídtová
Telefon:
545 135 010
E-mail: martina.smidtova@mendelu.cz
Gra cká úprava:
Kateřina Páleníková
Tisk:
Ing. Vladislav Pokorný – LITERA
BRNO
Elektronická podoba: mendelgreen.mendelu.cz
Redakční rada:
Ivana Chatrná (AF)
Veronika Malá (FRRMS)
Hana Martinková Kuchyňková (ZF)
Monika Pevná (LDF)
Jiří Skládanka (REK)
Jiřina Studenková (REK)
Věra Svobodová (ÚVIS)
Jiří Urbánek (PEF)
Martina Urbánková (ICV)
Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz
Uzávěrka tohoto čísla byla:
10. 3. 2023
Registrační č.: MK ČR E 18409
Tištěná verze: ISSN 2533-6517
Neprodejné!
TÉMA / Potřebujeme radikální změnu životního
8
/ Základem úspěchu je, když zadání „sedne“.
/ Na 28. března 2023 připadá 15. výročí založení Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních
Vrámci Národního plánu obnovy se Mendelova univerzita chystá otevřít nové studijní programy. Na Provozně ekonomické fakultě takto vznikne program věnovaný cirkulární ekonomice. Ačkoliv je nedílnou součástí udržitelného rozvoje, nepatří cirkulární ekonomika kvšeobecně známým pojmům. Co tedy
tento pojem znamená, jaké dopady na život lidí bude mít, vjaké fázi transformace se nacházíme, o tom jsme si povídali s Ladislavou
Issever Grochovou zÚstavu ekonomie
Provozně ekonomické fakulty.
TEXT: Martina ŠmídtováFOTO: AVC MENDELU
Můžete nám prosím na začátek vysvětlit pojem cirkulární ekonomika?
Cirkulární ekonomika je způsob dlouhodobě udržitelného hospodaření, které se zaměřuje na ochranu ekosystému. Snaží se zacílit na nejproblematičtější část naší existence, což je spotřeba a produkce, která by dle principů cirkulární ekonomiky měla být zacyklená a sminimálními vstupy. Cílem je co nejdelší využití výrobku, sdůrazem na jeho znovupoužití, recyklaci, a to vše při využití obnovitelných zdrojů energie a při produkci minimálního odpadu. Znamená to mimo jiné změnu způsobu myšlení jak na straně výrobců, tak spotřebitelů. Bez této změny transformace dnešní lineární ekonomiky není možná.
Kdy se tento pojem objevil, je to úplně nový trend?
De nice vznikala postupně, první informace o dopadech a rizicích našeho chování na životní prostředí se objevují v70. letech. Vroce 1972 vyšla zpráva The Limits to Growth (pozn. red.: o ciálně česky vyšlo vroce 1995 jako Překročení mezí), která upozorňuje na problém plynoucí zpopulačního růstu a omezených zdrojů. To bylo první vážné
varování, které se dostalo i kveřejnosti. Od té doby počet publikací ktématu exponenciálně roste. Následně vzniká termín udržitelného rozvoje, tedy ekonomického rozvoje, který zohledňuje sociální a environmentální aspekty. Koncept cirkulární ekonomiky, jehož prostřednictvím by společnost měla dosáhnout udržitelného rozvoje, vzniká postupně a neustále se upřesňuje. Současné pojetí je představeno v publikaci Towards The Circular Economy zroku 2013. Vrámci EU je problematika oběhového hospodářství zakotvena v akčním plánu pro cirkulární ekonomiku ve velmi diskutovaném evropském Green Dealu. Vněm se mimo jiné klade důraz na eko-účelovost. To znamená, že od tvorby hodnoty se přesouváme ktvorbě a udržování hodnoty.
Cílem je tedy mimo jiné prodlužování životnosti produktu jeho opravami, znovupoužíváním, sdílením. Není to spíše návrat dominulosti, kdy uvedené bylo běžné?
Ano, když o tom člověk přemýšlí, tyto principy existovaly už dávno. Lidé si nástroje mezi sebou půjčovali, opravovali je. Nemohli si pořídit všichni všechno.
„Uvědomme si, co k životu potřebovali naše prababičky a pradědečci před sto lety, a co k životu vyžadujeme my.“
Postupně, jak společnost bohatla, však docházelo kdůrazu na konzum. Tento způsob produkce a spotřeby se však ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný. Na důsledky bohužel nejcitelněji doplácejí nejchudší země, kde lidé nežijí konzumním způsobem života a které vytvářejí nejmenší ekologickou zátěž. Právě zde trpí extrémními klimatickými výkyvy – suchem, záplavami, tsunami, tornády a tak dále.
Současně se také vkrádá myšlenka, zda je stoprocentní cirkularita možná…
Zavést stoprocentní oběhové hospodářství by bylo jako sestrojit perpetuum mobile. I pokud bychom si odteď stanovili, že již nebudeme těžit žádné nové zdroje, a pokud by bylo technologicky možné všechny materiály zrecyklovat, znovuvyužít či rozložit, nabízí se otázka, jestli by to vzhledem k rostoucí populaci, a zejména jejím rostoucím potřebám stačilo. Uvědomme si, co kživotu potřebovali naše prababičky a pradědečci před sto lety, a co kživotu vyžadujeme my. Pro dosažení udržitelnosti našich aktivit je nutná radikální změna životního stylu.
Poměrně dlouho jsme se učili třídit odpad, aby mohl být recyklován. Zpohledu cirkulární ekonomiky však nejsou všechny způsoby recyklace vhodné, proč?
V současnosti recyklací často dochází k degradaci materiálu, takzvanému downcyclingu. Největším znečišťovatelem, pokud jde o množství odpadu na váhu, je stavebnictví. Beton se například recykluje tak, že se rozdrtí a přidává se do asfaltu. Nevyrábíme zněj stejnou hodnotu, a navíc je asfalt těžko znovupoužitelný. Jedna holandská rma se naopak snaží použitý beton rozložit znovu na cement, štěrk a písek. Vytváří granulát, ze kterého je znovu možné vyrobit beton. Je vidět, že část rem se snaží neudržitelnost našeho chování re ektovat, ale nedělám si iluze, vněkterých případech půjde o marketingový tah, o takzvaný greenwashing (pozn. red.: dezinformace o ekologické prospěšnosti produktu či celé rmy).
Máme-li předcházet negativním ekologickým dopadům, znamená to snižovat spotřebu. Ta je ale pohonem ekonomického růstu. Neblížíme se tedy konceptu takzvaného nerůstu?
Lineární ekonomika je založena na konzumu, který vytváří HDP. Naopak vcirkulární ekonomice jde o prodlužování životního cyklu výrobků a materiálů, tedy i méně časté nakupování nových. Produkce vněkterých oblastech může být utlumována, na druhou stranu zde ale vzniká velký prostor pro nové služby voblasti logistiky, marketingu, oprav, repasování i recyklace. Pohonem ekonomiky se tak mohou stát služby.
Není přechod na cirkulární ekonomiku drahý? Vyžaduje poměrně masivní změnu
technologií či velké investice do inovací.
Samozřejmě, že transformace v mnoha oblastech bude velmi nančně náročná. Nicméně vněkterých případech jde o sadu určitých zásad, principů, které bychom mohli dodržovat, a ne vždy je ktomu nutná nová či nákladná technologie. Třeba recyklace odpadu či snižování produkce odpadu nančně náročné není.
Funguje tedy nějaká systémová podpora, dotační či legislativní, rozvoje cirkulární ekonomiky, ať už na národní, či evropské úrovni?
Vtomto smyslu vnímám větší dynamiku na úrovni Evropské unie. Země, které jsou tradičně silně zaměřené na ochranu životního prostředí, třeba severské země nebo Rakousko, vyvíjí velký tlak tímto směrem. Samotná aplikace na národní úrovni je záležitost více politická.
Řada potřebných ustanovení vlegislativě zatím zakotvena není, ale postupně se to mění. Pro větší rmy se například blíží povinnost reportovat ESG (pozn. red.: environmental social governance), což znamená, že budou muset dokládat, jak naplňují cíle v environmentální, sociální a právní oblasti. To by mohlo přinést další pozitivní změnu. Bohužel vsoučasnosti vlivem invaze na Ukrajině a krize zní vyplývající logicky ustupuje tato problematika trochu do pozadí.
Co by nám tedy pomohlo, aby byl odklon od lineární ekonomiky rychlejší?
Větší osvěta a vzdělání vkombinaci svhodnými dotacemi pro rmy a spotřebitele, jako je Zelená úsporám nebo kotlíkové dotace. Neobejdeme se ani bez restrikcí, jako jsou třeba zákazy zastaralých typů kotlů, což bude obzvláště těžké, pokud má část obyvatel vdnešní
době problém vyjít svýplatou. Dále je zapotřebí, aby se spotřebitelé naučili více přemýšlet o svém spotřebním a pospotřebním chování a rmy více uvažovaly nejen o výrobě, ale i o tom, jaké zdroje využívají, jak je samotný produkt koncipován, aby mohl být znovu použit, znovu opraven či recyklován.
Podle výzkumu agentury Ipsos dodržuje alespoň jeden zprincipů cirkulární ekonomiky každá rma. Nejčastěji tříděním odpadu, využíváním ekologických materiálů či opravováním svých výrobků. Činí tak často nevědomky. Vědomě se udržitelností zabývá třetina rem, do tří let to plánuje 70% rem. Motivy mohou být ideové, ale mnohem silnější jsou motivy nanční. Znovupoužívání, recyklace či opravy starých výrobků mohou vést ke snižování nákladů. Zdá se tedy, že rmy tyto výhody vnímají.
Vmnožství recyklovaného odpadu na hlavu jsme mírně nad průměrem Evropské unie, což může být překvapující, vporovnání s průměremEU také méně skládkujeme a méně spalujeme. Dle zpráv Evropské komise ale máme problém vdalším zpracování odpadu.
Můžete dát nějaký příklad cirkulárního produktu, pokud už takový existuje?
Plně cirkulární produkt neexistuje. Ale jsou rmy, které se k tomuto principu hodně hlásí. Typický příklad je IKEA –zakládá si na tom, jaké materiály zapojí do výroby, nabízí zpětný odběr použitého nábytku, který pak dále poskytuje. Dalším příkladem může být Philips, který provozuje vlastní second handy selektronikou. Nemusí jít jen o soukromé rmy, některé zajímavé projekty vznikají i na úrovni samosprávy. Třeba město Brno chystá výstavbu chytré čtvrti Špitálka, kde se počítá skomplexním řešením pro nakládání senergiemi, vodou, teplem, odpady. V plánu je také komunitní bydlení i zapojení znevýhodněných skupin obyvatel, které se hůře uplatňují na trhu práce. Brno vtomto může být vzorem pro ostatní municipality.
Obvyklá a logická otázka: Co může na podporu udělat jednotlivec?
Domácnosti produkují 13% zcelkového odpadu, to je relativně hodně. Na nakládání s odpadem by se měli zaměřit obce i jednotlivci. Můžeme odpad třídit, recyklovat, kompostovat, ale především se zamyslet nad vlastní spotřebou. Opravdu danou věc potřebuji a musím si ji koupit? Nemohu ji využívat po delší dobu? Musím si koupit to, co mi konzumní společnost podsouvá? A pak co svěcmi, které již nepotřebuji – musím je vyhodit, nebo je mohu poskytnout, za úplatu či zdarma, někomu dalšímu? Jde jen o to naučit se na spotřebu dívat zjiné perspektivy. Velkou roli v tomto hraje právě vzdělávání a okolí, ve kterém žijeme.
VPraze vypracovali studii, ve které se zabývají korelací mezi tříděním a vzdáleností knádobám na tříděný odpad. Když máme možnost rozdělit odpad hned vmístě bydliště, jsme schopni vytřídit až 98% odpadu. Skaždými dvaceti pěti metry účinnost klesá. Už při vzdálenosti 200 metrů je účinnost úplně minimální. Pro maximální třídění bychom tedy měli mít všechny sběrné nádoby přímo u domu, na druhou stranu by pak vzrostla celková nákladová a energetická náročnost svozu. Tedy ano, změna chování vyžaduje i jisté uskromnění. Jsem vtom ale optimistka. Myslím, že ke změně dochází, zejména u mladší generace je přístup kenvironmentálním problémům velmi pozitivní.
Otázkou je, zda je to dost rychle, zda to bude stačit…
Linearita není udržitelná, to už je jasné. Pokud tento problém budeme přehlížet, narazíme. Pokud neudržíme zdravý ekosystém, pokud budeme nadále bezohledně drancovat přírodní zdroje, musíme si uvědomit, že tím ničíme i náš domov.
Omezit, opětovně použít a recyklovat. Reduce, reuse, recycle. Takzvaná pravidla 3 R jsou součástí Zelené dohody pro Evropu a za své je při plánování výzkumu vzali také vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Ve spolupráci s českým výrobcem biopotravin se rozhodli v praxi otestovat uzavřený cyklus hospodaření. Společně vyvíjí novou funkční potravinu a odpad z její produkce plánují přeměnit na půdní substrát či krmivo pro prasata nebo drůbež.
TEXT: Ivana Chatrná
FOTO: PRO-BIO obchodní společnost s.r.o
„Rádi bychom napomohli změnit myšlení lidí. Chceme farmářům nabídnout jednoduchý a nančně dostupný model hospodaření, kterým by se mohli inspirovat,“ říká o projektu jeho vedoucí Sylvie Skaličková z Ústavu výživy zvířat a pícninářství AF MENDELU.
Příštích pět let budou vědci spolupracovat se společností PRO-BIO s.r.o., která je prvním a jedním z největších výrobců biopotravin v Česku. Značnou část surovin pro její produkci zabezpečuje dceřiná rma EKOFARMA PROBIO s.r.o., která ve Velkých Hostěrádkách na Břeclavsku ekologicky hospodaří na více než 350 hektarech půdy. V rámci společného projektu vznikne nová takzvaně funkční potravina. Jaká přesně, ale zatím vědci neví. „Ve hře je
pečivo, různé pochutiny, kaše nebo granola. Zkoušet budeme cereálie i luštěniny. Základem může být bio špalda, pohanka, ječmen, žito, hrách nebo čočka,“ vyjmenovává vědkyně.
Nutriční obohacení výsledného produktu má zajistit proces fermentace. „Je to pro nás stěžejní část výroby, kdy jsme schopní z běžné suroviny – například zmíněné špaldy nebo hrachu – která má určité chemické složení, vytvořit za pomoci mikroorganismů surovinu, která bude mít například větší zastoupení proteinů nebo minerálních látek. Tyto živiny přitom budou díky fermentaci pro tělo lépe vstřebatelné,“ vysvětluje Skaličková.
Veškerá produkce sortimentu rmy PRO-BIO pochází z certi kované ekologické produkce. Mlýnský odpad ze zpracování cereálií i luštěnin tak mohou vědci bez obav přetvořit v krmivo pro hospodářská zvířata nebo ho navrátit do půdy jako zdroj živin.
„Máme v podstatě tři cíle. Při mlýnském zpracování se až třetina z celkového množství suroviny dostává do odpadu. A vzhledem k tomu, že má rma široké portfolio produktů, máme odpad z různých surovin. Jde nám o to, jak tento odpad využít. Ne každá surovina bude vhodná do krmiva, ne každá se bude hodit jako substrát pro návrat živin do půdy,“ říká Skaličková. Ideální proto podle ní bude prozkoumat všechny cesty.
V případě krmiva pro prasata nebo drůbež je hlavním cílem zajistit, aby byly živiny z odpadu pro zvířata dobře stravitelné. „Mlýnským odpadem se v současnosti zvířata krmí, není to tak, že by se vyhazoval. Problém ale je, že je z většiny tvořen vlákninou, která je při průchodu trávicím traktem v závislosti na obsahu jednotlivých složek trávena jen omezeně,“ upozorňuje vědkyně. Odborníci se proto pokusí za pomoci mikroorganismů upravit vlákninu tak, aby se přeměnila na proteiny a z odpadu by se tím stala bílkovinná složka krmiva. „Farmář by potom nemusel tolik krmit například sójou, což je běžné bílkovinné krmivo, s nímž je ale spojena poměrně výrazná uhlíková stopa,“ dodává Skaličková.
Producenti mlýnského odpadu by pak takto upravené krmivo mohli nabízet jiným farmářům nebo ho, jako v případě partnerské rmy, využít sami pro vlastní chovy. „V rámci společnosti to bude uzavřený cyklus. PRO-BIO má na dceřiné farmě svůj chov prasat, která by odpad mohla dostávat,“ zmiňuje odbornice.
Nevyužitý zbytek surovin by následně mohl zamířit na ekologicky obhospodařovaná pole. „I v případě kompostu nějakou dobu trvá, než se vláknina rozloží. Naše vize je dělat to trochu řízeně a proces rozkladu urychlit,“ říká Skaličková. Výsledný substrát chtějí vědci zkombinovat s mikroorganismy, které zlepšují kořenový systém i celkový stav pěstovaných rostlin, a tímto způsobem navracet do půdy živiny a také zlepšovat výnosnost plodin.
Projekt podpořený Technologickou agenturou České republiky je zatím na počátku. Před sebou mají odborníci práci v laboratořích na MENDELU, nádobové i polní pokusy a experimenty na prasatech. V závěru je pak čeká samotný transfer technologie do velkovýroby.
„Usilujeme o čistý cyklus, což znamená takový, do něhož nevstupují chemické látky. Ekologické hospodaření je dobré nejen pro kvalitu funkční potraviny, ale samozřejmě také proto, že do půdy nebudeme vracet substrát s rezidui chemických látek,“ dodává Skaličková s tím, že už se těší, jaký bioprodukt si v obchodě za několik let koupí. Svého favorita prý ale dopředu raději neprozradí.
Doba, kdy dřevo hrálo v nábytkářství prim, je minulostí. Museli bychom se vrátit o 10 až 15 let nazpět. Dnes se na prvním místě drží alternativní materiály na bázi ligninu a celulózy, na druhém místě materiály na bázi odpadního (starého) dřeva a teprve až na třetím nové dřevo. Svět dnes přemýšlí, čím dřevo nahradit. Jako alternativa se nabízí banánové slupky, kokosová vlákna či řepka ozimá. Jako materiál s největším potenciálem se však jeví technické konopí.
TEXT: Monika Pevná
FOTO: Adobe Stock
K velkému posunu v uvažování a potřebě hledat náhrady za dřevo nepomohla jen osvěta, nakročení k přechodu z lineární na cirkulární ekonomiku, tedy snaha o opakované využití výrobků, ale také kůrovcová kalamita.
Alternativními materiály se dlouhodobě zabývá vedoucí Ústavu designu a nábytku Lesnické a dřevařské fakulty Milan Ga : „Lisované konopí má fyzikálně-mechanické vlastnosti na úrovni dubu, a dokonce i lepší. Má vyšší tvrdost a hustotu než dub. Díky tomu, že se jedná o kompozitní materiál, odpadají problémy, případně jsou minimální, s vlhkostí či povětrnostními vlivy, které může vykazovat nativní dřevo.“
Než strom dospěje do mýtní zralosti, tedy do okamžiku, kdy je vhodný pro těžbu, musí uplynout 50 až 100 let. Od zasazení semínka konopí po sklizeň postačí 120 dní. „Jeden hektar konopného materiálu pohltí čtyřikrát více oxidu uhličitého než dřevo. Konopné desky mohou být lepeny sójovým lepidlem, podíl škodlivých látek je pak nulový. Ekologický rozměr je tedy nezpochybnitelný. Pokud bychom v místnosti, ve které si teď povídáme, nechali změřit obsah volného formaldehydu, tak bychom tady neseděli,“ pokračuje ve výčtu bene tů konopí pro nábytkářství Milan Ga .
Produkce konopí není v českých podmínkách ovšem zcela jednoduchá a také ve společnosti kolem konopí stále panují mýty. Řada lidí mezi pojmy konopí a psychoaktivní látka klade rovnítko, což je omyl. V případě technického konopí, které má potenciál nahradit chybějící dřevo, je obsah THC (tetrahydrocannabinol, účinná látka konopných drog) do 0,3%, což je povolené množství v Evropské unii. V ČR od roku 2022
platí zákonem (zákon o návykových látkách č. 167/98 Sb.) povolené množství do 1% THC. Snad ještě větším problémem je ale nedostatek konopí na českém trhu, který částečně souvisí i s výše uvedeným předsudkem. „Navzdory výborné spolupráci s oborovými klastry, které podporují rozvoj konopného průmyslu v ČR, dovážíme konopí z Francie, Holandska, Rumunska či Rakouska. Roční produkce konopí České republiky z 500 ha nepokrývá aktuální potřeby průmyslu ani z 10%. Balíky české konopné slámy jsou vzhledem k chybějící zpracovatelské infrastruktuře dva roky dopředu prodané do zahraničí, odkud míří ve nálních výrobcích mimo jiné i nazpět do Česka. Týká se to i našeho výzkumu,“ komentuje situaci na trhu Ga . Ke zlepšení situace by podle něj pomohlo zvýšení produkce technického konopí. „V tomto směru je před námi Slovensko, kde už rozsáhlé plantáže konopí jsou,“ dodává.
V českém oděvním, potravinářském a kosmetickém průmyslu se již konopí zabydlelo. Pokud bychom chtěli nábytek, podlahovou krytinu či interiérové doplňky z technického konopí, musíme ale sáhnout po výrobcích ze zahraničí.
Má-li alternativní konopí obstát v nábytkářství jako plnohodnotná náhrada za dřevo, není možné nijak uspíšit dobu výzkumu a vývoje. „Umíme vyrobit všechno a z čehokoliv, ale největší výzvou je, jak nastavit všechny parametry, naučit se s tím materiálem pracovat tak, aby splňoval naše požadavky. Se dřevem jsme se učili pracovat několik století. V zahraničí je běžné, že takový výzkum trvá 10 let, my máme za sebou 4 roky,“ říká s optimismem v hlase Ga .
Některé z výzkumných otázek týkající se využití technického konopí v nábytkářství už zpracovávají studenti Ústavu designu a nábytku i v rámci svých diplomových prací. Společně s nimi řeší Milan Ga otázku, jak dosáhnout u konopí totožných vlastností, jaké má dřevo. Proměnných na vstupu je mnoho: tlaky lisování, teploty, délka lisování, interakce s lepidly a podobně. První produkty jsou již na světě, teď je potřeba si ještě „pohrát“ s jejich modi kací.
Není bez zajímavosti, že na LDF MENDELU se při procesu výroby vydali jinou, vlastní cestou než například světová jednička v konopném nábytkářství americká rma HempWood, která používá při výrobě vysokého tlaku, pracuje s čistými stonky a lepidly na bázi sóji. Po experimentech s čistými stonky
Milan Ga se svými spolupracovníky
používá netřískované konopí, u nějž je kromě stonku ponecháno i pazdeří. Délka takového stonku je dosti atypická pro dřevotřísku, 5 až 8cm, při zachování
vysokého podílu pazdeří. Pravdou je, že na tuto cestu výzkumníky nasměrovala i skutečnost, že v současné době není v ČR žádná zpracovatelská dekortikační linka, která by dokázala pazdeří oddělit od vláken. Pazdeří je dřevitá dužina obsažená ve stonku konopí, vlákno se nachází na povrchu stonku. V konopných stoncích se vyskytuje asi 55% pazdeří. Konopné pazdeří obsahuje 53% celulózy, 21% ligninu, 18% ostatních látek (protein, pektin) a pod 10% vody.
Důležitým článkem v celém procesu testování je spolupráce s rmou DDL Dřevozpracující družstvo. Díky jejímu strojovému vybavení mohou výzkumníci posunovat svou vizi kvalitních nábytkářských produktů k realitě.
Milan Ga popisuje pracovní postup u výrobního lisu, samozřejmě s ohledem na to, aby nebylo prozrazeno know-how týmu MENDELU: „Ve rmě do předpřipravených ‚koberců‘ z dřevotřískových desek jsou vloženy rámečky.
Z technického konopí se pro výrobu pevných materiálů využívají stonky.
Po navrstvení ‚koberce‘ jsou rámečky odstraněny a v koberci díky nim zůstanou díry, do nichž přijde připravený konopný materiál. Ten je rozvrstven a projde stejným procesem lisování, jako kdyby šlo o dřevotřískovou desku, pouze čas lisování je delší, protože tento materiál má jinou tepelnou vodivost než dřevo, tak aby došlo k prohřátí celého koberce. Po lisování následuje chlazení a máme dřevotřískovou desku, která má v sobě přesně ohraničené čtverce konopných desek. Ty vyřežeme a dál s nimi pracujeme. Zjišťujeme fyzikální, mechanické vlastnosti a tak dále, část jde už do výrobků.“
doc. Ing. Milan Ga , Ph.D. vystudoval dřevařské inženýrství se zaměřením na výrobu nábytku. Po stránce pedagogické se věnuje technologiím a projektování výrobních systémů, po stránce vědecké materiálovému inženýrství se snahou o propojení obou odborností.
Čištění odpadní vody je biologický proces. Vedle činnosti mikroorganismů se při něm v současnosti ale využívá také řada chemických látek. Podle vědců z Mendelovy univerzity v Brně by se některé z nich daly nahradit látkami přírodního původu.
TEXT: Ivana Chatrná
FOTO: AVC MENDELU
Využitím kávové sedliny při čištění odpadních vod se zabývá také doktorand Pavel Suchý.
Odborníci se zaměřili na přísady, které se v čistírnách odpadních vod používají k separaci kalů. Takzvané okulanty zkouší nahradit sloučeninami obsaženými v kávové sedlině nebo odpadu z produkce vína. Chemikálie se vědci snaží eliminovat mimo jiné proto, že se kaly běžně aplikují na zemědělskou půdu.
Ročně v Česku vznikne asi 800 tisíc tun neodvodněných čistírenských kalů. Obsahují spektrum anorganických i organických látek, jsou zdrojem základních živin a stopových prvků. V praxi se proto využívají jako hnojivo pro zemědělskou půdu, při rekultivaci skládek nebo bývají kompostovány. Od odpadní vody se kaly v čistírnách nejčastěji oddělují pomocí dávkování chemikálií na bázi polyakrylamidů, což jsou látky používané také v potravinářství nebo stavebnictví, kde slouží například k úpravě vlastností betonu.
Nahradit tyto polymery látkami na přírodní bázi aktuálně zkouší vědci z Agronomické fakulty. „Důvodem, proč cílíme na změnu okulantů, je mimo jiné to, že polyakrylamidy tvoří velké shluky, které při aplikaci kalu na půdu brání tomu, aby se do země uvolňovaly živiny. Shluky přitom dokážou v kalu vydržet třeba i půl roku bez jakéhokoli rozkladu,“ upozorňuje Pavel Suchý, který působí na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky.
Podle vedoucího projektu Tomáše
Vítěze navíc doposud neexistuje mnoho výzkumů, které by se zabývaly tím, jak konkrétně polyakrylamidy půdu ovlivňují. „Našli jsme několik publikací ze Španělska a výsledky nebyly úplně uspokojivé. Do přírody se prostřednictvím okulantů dostává obrovské množství syntetických látek, což může představovat riziko,“ říká.
Na základě předchozích výzkumů vědci jako nadějnou alternativu vytipovali tanin: látku, která je obsažená v kávové sedlině nebo třeba odpadu ze zpracování vína. „Tanin je pro nás zajímavý nejen proto, že na jižní Moravě máme spoustu kaváren a aktivní vinařský průmysl, a tudíž můžeme efektivně využívat odpad, který se u nás produkuje, ale ceníme si jej i pro jeho vlastnosti. Například to, že dokáže narušit buňku a přispívá tak k efektivnějšímu odvodnění kalu,“ vysvětluje Suchý a zároveň dodává, že v týmu plánují vyzkoušet i další varianty, například látky, které se dají získat v potravinářství při zpracování mořských korýšů, nebo obyčejný škrob.
Všechny varianty pak odborníci letos otestují v rámci laboratorních experimentů. „Aktuálně se zaměřujeme na anaerobní čištění. Využijeme běžně používané okulanty i námi vytipované přírodní varianty. Sledovat budeme, jak různě nastavené podmínky ovlivní odvodnitelnost kalu,“ přibližuje Vítěz. Platí přitom, že čím více odvodněný kal, tím lépe. A to především kvůli snazší manipulaci, a tedy nižším nákladům na dopravu pro čistírny.
Poznatky z laboratoře by vědci následně rádi přenesli přímo do provozu. V rámci projektu TAČR chystají spolupráci s českým výrobcem čistíren odpadních vod pro města i obce. „Právě proto už nyní chceme mít nějaké předběžné výsledky, abychom mohli ze všech látek vytipovat tu nejperspektivnější variantu,“ říká Vítěz. Zásadní podle něj je, aby zvolený okulant nebyl drahý a byl ho na trhu dostatek. „Musíme nabídnout řešení, které je cenově konkurenceschopné řešením současným. Protože jinak o to praxe nebude mít zájem,“ dodává.
Snahu oborníků najít to nejlepší řešení pro praxi ilustruje také to, že ve spolupráci s Ústavem agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin AF MENDELU budou testovat, jak
vyprodukovaný kal působí na půdu a pěstované rostliny. „Je nutné to ověřit vzhledem k tomu, že kaly bývají běžně aplikovány na zemědělské pozemky,“ říká Vítěz. „Spousta látek má například poměrně nižší pH, takže je potřeba vyzkoušet, jestli aplikací nebudeme půdu okyselovat. Jedna věc je najít variantu, která nám bude dobře shlukovat částice, ale musí také dobře fungovat na poli,“ zamýšlí se Suchý. Právě kávová sedlina je ale na druhou stranu schopná vyvazovat těžké kovy a přídavek taninu zase pozitivně ovlivňuje emise skleníkových plynů při skladování takzvaných fermentačních zbytků.
Znovuvyužitelnost surovin se tak prolíná celým procesem. Do čištění odpadní vody vědci zapojují odpadní produkty z potravinářského průmyslu, aby se výsledný kal dal znovu využít například jako hnojivo na polích a cenné živiny se tak navrátily zpátky do půdy.
Do budoucna odborníci plánují výzkum rozšířit o úpravu pitné vody. I v tomto případě by svou roli mohla sehrát káva. „Z pitné vody se většinou kvůli chuti odstraňuje železo nebo mangan. A tím, že taniny vyvazují kovy, dala by se ekonomicky snížit náročnost úpravy takové vody,“ dodává Vítěz. Jestli se předpoklady z laboratoře projeví i v praxi, ukáže přesun technologie směrem do provozů.
Odborníci ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně ve spolupráci se zástupci praxe přišli s novou unikátní technologií, která umožňuje jímání kvasných plynů, zejména oxidu uhličitého. Ten se uvolňuje samovolně při fermentaci moštů, tedy při jejich kvašení.
Může být přitom nebezpečný, protože není cítit. Vědci se tento plyn snaží zkrotit a zpětně jej využít tam, kde je to potřeba, tedy například při chlazení nebo sycení vín či vody. Ta se navíc směsí plynů i ochutí.
TEXT: Tereza Pospíchalová
FOTO: Archiv MENDELU
Objem a vlastnosti kvasných plynů zachytávaných při procesu fermentace moštů jsou podle vědců ohromné. „Umíme během kvašení moštu z révy vinné chytit buď úplně čistý CO2, nebo umíme odstranit selektivě zapáchající látky a nechat CO2 s těmi voňavými, což je úplně nová komodita, která má hodnotu v oboru vinařství i mimo něj,“ uvedl Mojmír Baroň, vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství Zahradnické fakulty MENDELU.
Moderní vinařství už oxid uhličitý využívají při zpracování hroznů, skladování, lahvování vína a dezinfekci. Plyn, který samovolně vzniká v každém provozu, však paradoxně nakupují. Nová technologie to může změnit. „Jímáním vlastního plynu si provoz vytvoří během několika týdnů vinobraní zásobu CO2 na celý rok. Plyn je možné aplikovat při stále využívanější kryomaceraci, při skladování vína v neplných nádobách, ale také pro výrobu v létě hojně vyhledávaných perlivých vín anebo nealkoholických nápojů,“ přiblížil Baroň.
Na Zahradnické fakultě vyrábí tímto způsobem oxidem uhličitým sycenou vodu. Přestože se nasbíraný plyn po jímání čistí od nežádoucích látek a pachů, vůně hroznů v něm zůstává. Přidáním plynu se voda tedy i ochutí. „Plyn, který vyrábíme, je mnohem lepší než ten, který nakupujeme. Je to zajímavé i z chemického pohledu, když si vezmeme dvě molekuly, které jsou stejné, ale stejné ve skutečnosti nejsou,“ nastínil vedoucí ústavu. Oxid uhličitý vzniklý z kvašení má podle něj jiné vlastnosti, je jemnější, déle a lépe se rozpouští do kapalin, což je při sycení nápojů výhodné. „Vody jsou jemnější, jemněji perlí, déle perlí, nejsou s prominutím říhavé. A když selektivně necháme projít jen voňavé látky, tak díky přidání plynu do vody vzniká krásný nápoj, který má nula kalorií, ale voní a chutná po víně,“ popsal.
Nová technologie má i ekologický aspekt. „Zachytáváním CO2 se vinařské provozy stanou uhlíkově neutrálnějšími, a tím mohou také přispět ke zlepšení vývoje současné klimatické situace,“ dodal Baroň. Pokud by se tato technologie rozšířila v rámci vinařství plošně, mohla by ušetřit velké množství
průmyslově vyráběných plynů. „Bubliny, které se dnes na trhu nachází, nevznikají z kvašení, jsou většinou vedlejším produktem při těžbě ropy a zemního plynu,“ konstatoval.
Prvotní myšlenkou bylo opětovné využívání plynu, které by fungovalo jako uzavřený cyklus, podobně jako v pivovarnictví. „Proč ho na jedné straně uvolňovat v obrovských objemech a na druhé straně ho kupovat. Z 10 000 litrů vína jsme schopní vysokým tlakem zkapalnit téměř 1 000 kilogramů plynů. Při představě, že se každoročně na světě vyrobí 28 miliard litrů vína, to jsou miliardy kilogramů, které nám lítají do atmosféry úplně zbytečně,“ uvedl.
Přitom vinařství samo o sobě je podle Baroně cirkulární. „To CO2, které vinaři vypouští do atmosféry, musela jednoho dne réva chytit ve vinici, a následně ještě ohromné množství spotřebovat na biomasu. Něco málo pak vloží do hroznů, které my prokvášíme, a CO2 tak znovu uvolňujeme,“ popsal Baroň. Snahou je ale jít ještě dál. Vinaři ze Zahradnické fakulty si nechali spočítat uhlíkovou stopu vinařství, následně
budou řešit, jak ji minimalizovat. „Pokud jsme schopní CO2 zachytit a znovu využít čili o setovat, tak se dostáváme do negativní bilance a vinařství může do budoucna fungovat jako farma, která vysává oxid uhličitý pomocí vinic,“ popsal možnou budoucnost.
Dalším bene tem se podle Baroně stává zvýšení bezpečnosti provozu. Oxid uhličitý lze jímat přímo v uzavřeném systému do tlakových lahví a nehrozí tak nebezpečí úrazů či problémů souvisejících s otravou CO2 způsobených nedostatečným odvětráním prostoru.
Technologie jímání kvasných plynů
už vzhledem ke své velikosti s úspěchem používají pivovary, nové možnosti se otevírají i vinařským podnikům. „Vzhledem k enormnímu množství CO2, které lze najímat během fermentace, se z kvasných plynů stává ekologická a široce využitelná komodita s vysokým ekonomickým potenciálem. Vlastnosti získané směsi plynů představují slibnou škálu uplatnění do potravinářského průmyslu a samozřejmě zpět v průmyslu vinařském,“ uvedl vinař.
Do budoucna je možné jít s využitím technologie jímání kvasných plynů ještě dál. Z drobných objemů je možné natěžit stovky kilogramů až tuny kapalného plynu, a z jednoho kilogramu plynu pak nasytit stovky litrů vody nebo vín. „Z jedné produkce velkého vinařství jsme schopní zásobovat desítky milionů litrů třeba vody sycené kvalitním přírodním plynem. Potenciál začíná sycením nápojů, ale může jít přes výrobu přírodních hnojiv až po výrobu léčiv, kde se nebudou inzertovat různé frakce a deriváty ropné, ale bude se pracovat s přírodními látkami. Ten potenciál je ještě zatím neobjevený,“ uzavřel Baroň.
Technologii jímání kvasných plynů využívá Zahradnická fakulta k výrobě Nebeské vody, vody s vůní révy vinné.
Za výzkumem jímání a druhotného využití kvasných plynů stojí Mojmír Baroň.
Rozsáhlý chov sladkovodních ryb mají přímo v areálu MENDELU odborníci z Agronomické fakulty. Využívají takzvané recirkulační akvakulturní systémy, které umožňují udržitelný chov při opakovaném použití vody v nádržích. Až do současnosti se vzniklý odpad v některých chovech vypouštěl rovnou do kanalizace, což studentovi rybářství
Lukáši Harabišovi přišlo škoda. Nečistoty by proto rád přeměnil na hnojivo pro rostliny nebo energii vhodnou k vytápění vody v nádržích.
TEXT: Ivana Chatrná
FOTO: AVC MENDELU
Ve dvou experimentálních akvarijních místnostech chovají na Agronomické fakultě například pstruhy duhové nebo sumečky africké. Voda v nádržích díky čerpadlům neustále koluje a čistí se. Při biologické ltraci se z vody odbourává amoniak, při ltraci mechanické se zase odděluje velké množství odpadních kalů a výkalů ryb, které jsou vzhledem ke složení krmiva bohaté na dusík nebo fosfor.
„Mám rád, když se dokáže něco ušetřit nebo znovu použít. Proto mi přišlo škoda, že se všechen kal vypouští pryč a nijak se nezužitkuje. Ten odpad je přitom výborným zdrojem živin, které jsou důležité pro růst rostlin,“ vysvětluje Harabiš, který coby doktorand působí na Oddělení rybářství a hydrobiologie AF MENDELU.
Cílem studenta je přeměnit vzniklý odpad za pomoci aerobní digesce na kapalné hnojivo, které by se dalo využít při hydroponickém pěstování rostlin. „Aerobní digesce je ve své podstatě proces, při kterém různé skupiny heterotrofních organismů rozkládají rybí výkaly až na jednotlivé minerály,“ přibližuje Harabiš. Takto získané živiny by podle doktoranda mohly najít uplatnění například při produkci listového salátu. „Chtěl bych vytvořit hnojivo, které bude srovnatelné s běžně dostupnými chemickými minerálními hnojivy, na jejichž výrobu je potřeba minerály těžit. To ale nebude řešením napořád, nabízím proto obnovitelnou alternativu,“ říká student.
Kvalitu produktu by Harabiš rád otestoval přímo s kolegy na MENDELU, kteří se specializují na pěstování rostlin. „Samozřejmě, podle složení odpadu a toho, kolik živin se nám podaří mineralizovat, budeme hnojivo upravovat. Počítám s tím, že bude nutné ho například naředit, abychom rostlinu nespálili,“ upřesňuje. Sám ale předpokládá, že půjde spíše o doplňkové hnojivo, které zajistí plodinám dostatek dusíku, fosforu a jiných minerálů.
Se svým výzkumem cílí doktorand na praxi, s některými chovateli už je dokonce v kontaktu. „Důležitá je pro nás jednoduchost celého procesu. Chovatelé by si buď odpad mohli
zpracovávat sami, nebo by ho mohli nabízet výrobcům hnojiv,“ popisuje Harabiš. Cokoli je však podle něj lepší než vypouštět odpad ven. „V povrchových vodách je dneska obecně hodně fosforu. Původ má v hospodářství, průmyslu, do vody se dostává i z domácností, například z pracích gelů a podobně. V létě je pak v rybnících živnou půdou pro růst sinic. Jakákoli možnost, jak snížit výskyt fosforu v přírodě, mi proto přijde dobrá,“ zamýšlí se.
Projekt podpořený interní grantovou agenturou má Harabiš rozfázovaný na nadcházející měsíce. „Musím zkonstruovat systém pro separaci nerozpuštěných látek. Následně odpad vysušíme s využitím lyo lizace a prostřednictvím aerobní digesce necháme ty látky mineralizovat,“ říká student. Testovat bude různé fyzikální podmínky v průběhu mineralizace, jako je například teplota, pH a čas, s cílem najít tu nejvhodnější kombinaci pro výrobu co nejvýživnějšího hnojiva. Součástí výzkumu bude i test stravitelnosti jednotlivých živin a porovnání rybích výkalů na základě rozdílného složení krmiv.
Do budoucna by se student rád pustil také do anaerobní digesce, při které vzniká metan využitelný pro spalování v bioplynové stanici. Vzniklá energie by se podle Harabiše dala použít například k ohřevu vody. „Pro chov sumečka afrického je potřeba teplota alespoň pětadvacet stupňů Celsia. V podmínkách, kdy zdražuje energie, to může být pro farmáře zajímavá cesta, jak zlepšit ekonomickou stránku chovu,“ dodává.
Počet recirkulačních chovů ryb celosvětově stoupá. Podle Harabiše je výhodou ve srovnání s klasickým rybníkářstvím snazší dodržování hygienických podmínek i větší efektivita chovu. „Nádrže máte někde pod halou, takže je menší pravděpodobnost, že si do chovu zavlečete nemoci, nemají se tam jak dostat predátoři, spotřebujete velice málo vody. A navíc, pokud bude i do budoucna populace stále růst, potřebujeme lidi nějakým rozumným způsobem nakrmit,“ říká. Jaké výsledky přinese jeho výzkum, bude Lukáš Harabiš vědět na konci letošního roku.
Lidstvo čelí jedné výzvě za druhou. Nejde jen o války, klimatickou změnu, chudobu některých rozvojových zemí spojenou s migrací, ale také o stav Země, od níž chce stále více a více. Jedním z řešení je bioekonomika, je o tom přesvědčený Vojtěch Tamáš z Ústavu regionální a podnikové ekonomiky Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU.
TEXT: Vladimír Klepáč
FOTO: Archiv FRRMS, Adobe STOCK
GRAF: ©United Nations, DESA, http://population.un.org/wpp (redakčně upraveno)
S pojmem bioekonomika se budeme setkávat často. Zpřesněte prosím jeho de nici. Kombinuje udržitelnost, cirkularitu a efektivitu. Často je mylně označována za „něco jako“ biozemědělství, ale tak to není, to by byla naprosto slepá ulička. Samotné biozemědělství nebo řekněme ekologické zemědělství nám totiž ještě nezaručuje, že se při produkci zdravých a kvalitních potravin chováme z hlediska využití všech zdrojů i šetrně k životnímu prostředí.
Zpět k pojmu bioekonomika. Udržitelnost spočívá v hospodaření tak, abychom se chovali maximálně šetrně k životnímu prostředí, abychom jen nebrali s touhou po maximálním zisku, ale chovali se šetrně v tom smyslu, že krajinu sice využíváme, ale na druhé straně ji udržujeme v dobré kondici. V ideálním případě bychom se měli snažit její stav zlepšit.
Cirkularity dosahujeme snižováním množství odpadu, který při produkci vytváříme. Ideou je nemít žádný, ale v dnešním světě jde zatím jen o sen. Snažíme se proto vyprodukovaný odpad snížit na únosné minimum. Do této kategorie lze přidat i výrobu recyklovatelných obalů, zálohování PET lahví nebo zamezení naprosto zbytečné produkci.
Proč si například k novému mobilnímu telefonu musíme pořizovat i novou nabíječku a nestačí nám ta stará?
Třetím pilířem je efektivita. Naše zdroje nejsou nevyčerpatelné a s vědomím toho potřebujeme nakrmit, ošatit a postarat se o stále větší zástupy lidí. S využitím nejmodernějších technologií, chytrých nápadů a zkušeností, čerpat můžeme například z Japonska, musíme být současně po všech stránkách efektivní. Zdůrazňuji po všech, nejde jen o ekologii a nanční zisk.
Je bioekonomika jakousi novou lozo í? Zůstaňme u toho, že jde o moderní, holistický a v mnoha směrech inovátorský přístup, který by mohl lidstvo dostat na vyšší úroveň. Uvědomují si to i představitelé Evropské unie (EU). Státy EU
jsou již nyní schopny při využití nejmodernějších technologií uživit několikanásobně více obyvatel, než kolik jich v EU žije. My si ale samozřejmě s ohledem na budoucnost musíme klást otázku, zda je tento stav udržitelný a zda je to
v souladu s přírodou. Intenzi kací, tedy snahou dosáhnout maximálních výnosů od pěstování zemědělských plodin až po dobývání uhlí, bylo poznamenáno dvacáté století, přesněji řečeno několik desetiletí po druhé světové válce. Tuto etapu máme ale už za sebou.
Do roku 2030 bude lidstvo potřebovat o 50 procent více potravin, o 45 procent více energie a o 30 procent více vody. Do roku 2050 bude podle odhadů OSN na planetě 9,8 miliardy lidí.
Nyní hledáme chytrá řešení pro Zemi, přírodu i sami pro sebe. Termín bioekonomika vychází z anglického termínu bioeconomy, ten samotný pojem vyznívá dost „ekonomicky“. Z mého pohledu by bylo přesnější označení biohospodářství. Je to holistický přístup kombinující více vědních oborů včetně například sociologie, environmentalistiky a využívání nejmodernějších technologií. Bez nich to nepůjde.
Řeší se bioekonomika i v akademické sféře?
Podílíme se na projektu Bioera+. Vznikl v rámci programu Erasmus+ KA2 a jeho hlavním řešitelem je Zemědělská univerzita v Krakově. Mendelova univerzita v Brně je spoluřešitelem. Na projektu se podílejí také naši kolegové ze Španělska a Portugalska. Zkoumali jsme povědomí o bioekonomice v akademickém prostředí. Dotazníky jsme se na ni zeptali akademiků i studentů.
Je nutné snížit závislost na fosilních zdrojích, zmírňovat dopady klimatických změn, využívat obnovitelné biologické zdroje v rámci udržitelné produkce a udržitelného využívání těchto zdrojů a maximálně omezit negativní dopady na životní prostředí. Podtrženo a sečteno, jednou z cest řešení je bioekonomika.
Graf je odvozen z pravděpodobnostních prognóz OSN celkového počtu obyvatel světa. Tyto prognózy jsou založeny na pravděpodobnostních projekcích úhrnné plodnosti a střední délky života (naděje dožití) při narození.
Zjistili jsme, že je to termín téměř neznámý a že se často zaměňuje s biozemědělstvím. Na druhé straně si část dotázaných uvědomuje, že souvisí s cirkulární ekonomikou, což je dobře. Dobrou zprávou pro nás je to, že když jsme termín respondentům vysvětlili, označili bioekonomiku za důležitou, s tím, že má smysl se jí zabývat. Jsme tedy na pomyslné startovací čáře, ale zároveň víme, že perspektiva je dobrá. Samozřejmě potrvá, než se principy bioekonomiky v širší míře dostanou do praxe, tedy například mezi zemědělce, lesní hospodáře nebo třeba do potravinářských podniků.
Pracujeme na tom. Nejprve by mohlo jít o určitou inovaci některých existujících odborných předmětů a v budoucnu pak i o samostatný akademicky zaměřený studijní obor. Měl by kombinovat fyzickou výuku, která by byla co nejvíce v souladu s principy agilní výuky, s online
výukou. Za pandemie koronaviru jsme zjistili, že tato kombinace úspěšně funguje. Konkrétně v projektu Biomaster, na němž spolupracujeme s polskými kolegy z Krakova, jsme již na něj získali nanční podporu. Našim cílem je připravit nový společný magisterský obor (vyučovaný v angličtině) mezi MENDELU a Zemědělskou univerzitou v Krakově. Bude se přednášet na obou školách, tedy v Brně i Krakově, což by mohla být atraktivní forma vzdělávání zejména pro zahraniční studenty ze zemí mimo EU, na které cílíme. Velkou inspirací nám je univerzita v nizozemském Wageningenu, která se tomuto tématu věnuje dlouho a je světovou špičkou.
Bioekonomika, často překládaná jako biohospodářství, je relativně novým ekonomickým konceptem, v němž jsou přírodní zdroje využívány inovativním způsobem a který je součástí oběhové ekonomiky, čímž přispívá k trvale udržitelnému růstu. Ústřední myšlenkou bioekonomiky je nahrazení fosilních zdrojů a jejich produktů obnovitelnými zdroji a produkty z nich. Evropská unie de nuje bioekonomiku jako komplexní přístup pro řešení současných výzev, ať už ekologických, energetických, nebo týkajících se potravinové bezpečnosti. Základem bioekonomiky je zemědělství, lesnictví, akvakultura, potravinářský a chemický průmysl nebo energetika.
zdroje: www.enviwiki.cz, https://bioeconomy.czu.cz/cs
Šetrný přístup k přírodním zdrojům, snížení množství odpadů a opětovné využití
starých věcí či materiálů jsou témata, která se v dnešní době skloňují ve všech pádech. Šetrný přístup k přírodě je blízký i lidem z Institutu
vzdělávání MENDELU, kteří organizují Mezigenerační univerzitu pro prarodiče a jejich vnoučata. Proto také jedno setkání Prázdninové mezigenerační univerzity zaměřují na upcycling, který dává starým a nepotřebným výrobkům novou přidanou hodnotu.
TEXT: Martina Urbánková
FOTO: archiv Mezigenerační univerzity MENDELU
Upcyklace přitom není žádnou převratnou novinkou. Prarodiče ji dobře znají z dob minulého režimu, kdy byla „in“ z ekonomických důvodů. V obchodech totiž nebyla zdaleka tak velká nabídka zboží, jako je teď, a domácí tvořivost dostávala velký prostor. Kreativita při přeměně starých věcí na nové hraje hlavní roli i v tvůrčí dílně Prázdninové mezigenerační univerzity. Babičky předávají své dovednosti vnoučatům a při vzájemném tvoření popouští uzdu svojí fantazii. Skleničky od jogurtu, dřívka od nanuků, stará trička nebo knížky, které už nikdo nechce. To všechno může být skvělým materiálem pro neotřelé dekorace.
Jak využít například oblíbené triko, ze kterého děti už vyrostly, ale stále se s ním nechtějí rozloučit? Rozstříhají ho na dlouhé úzké provázky, smotají do velkého klubka a následně z něj pletou originální náhrdelník. Nové využití nachází i staré knížky. Děti přeloží všechny stránky na polovinu, uspořádají je do vějíře, doplní drobnými ozdobami a získají dekoraci na stůl. Když k ní vytvoří přáníčko z krabicových kartonů a zbytků papírů, získají i dárek, který může potěšit jejich blízké. Na použité skleničky od jogurtu malují děti s babičkami různé květinové ornamenty. Následující den mohou takto dekorované skleničky použít na jogurt nebo sýr, které si vyrobí v univerzitních laboratořích.
Další kreativní dílna Prázdninové mezigenerační univerzity proběhne v srpnu a přihlašování je možné už teď ZDE
Masarykův les Křtiny vznikl před 100 lety v roce 1923 a stal se správcem univerzitních lesů tehdejší Vysoké školy zemědělské.
FOTO: AVC MENDELU
V rámci oslav připravil ŠLP Křtiny putovní výstavu Pestrý život v pestrém lese. Na velkoformátových fotogra ích lze spatřit například lezce a olympionika Adama Ondru, herce Pavlu a Dušana Vitázkovi, skladatelskou legendu Miloše Štědroně, spisovatele a ilustrátora Pavla Čecha či generálního ředitele rmy
TON Milana Dostalíka. Všichni mají jedno společné: jsou nějakou formou provázaní s univerzitními lesy. Každý fotoportrét je zároveň pozvánkou na výlet do těchto lesů.
Výstava bude k vidění na Moravském náměstí do 30. 5. Poté poputuje k Domu přírody Moravského krasu, kde zůstane do 11. 8. Po zbytek letních prázdnin a v září budou panely umístěny v kampusu MENDELU v Černých Polích.
1| Na velkoformátových fotogra ích jsou zachyceny osobnosti různých profesí, společný je jim vztah k lesům MENDELU.
2| Na zahájení výstavy Pestrý život v pestrém lese panovala dobrá nálada.
3| Na zahájení výstavy přišli i někteří z fotografovaných. Doktorandka LDF MENDELU Aneta Bačová je příkladem úzkého sepětí akademického prostředí s praktickým výzkumem v lesích MENDELU.
4| Do projektu Pestrý život v pestrém lese se zapojilo na 16 osobností nejrůznějších profesí, mezi jinými i Adam Ondra – lezec a olympionik, který má skály na území ŠLP Křtiny spojené se svými lezeckými začátky.
5| Pro někoho jsou lesy MENDELU výzvou, pro někoho „vesmírem“ a pro někoho tím největším dobrodružstvím…
6| Dalším fotografovaným byl malíř, ilustrátor a spisovatel Pavel Čech.
Rok je a není dlouhá doba. Úkoly pro loňský rok z velké části zdědili prorektoři a prorektorky po předchozím vedení. Na mně je zhodnotit, co se povedlo z hlediska univerzity. Upřímně to pro mne není jednoduché. Moji dlouholetí kolegové vědí, že posun k lepšímu nebo úspěchy vnímám spíše jako samozřejmost, nerad příliš chválím a věnuji se spíše nedostatkům. Druhým faktorem je má netrpělivost. Přestože jsem rybář – i ve své inaugurační řeči jsem zmínil čtyřletý chovný cyklus kapra –, pokud rychlost práce, změn či procesů není podle mých představ, pak trpělivost není má silná stránka. Přesto bych rád pár úspěchů zmínil. Čeká nás ale ještě mnoho práce k dosažení vizí prezentovaných v roce 2022. Základem je říkat si vzájemně pravdu, de novat problémy a společně je řešit. Slovo „nejde“, často znamená jen „nechce se mi“.
A co se nepovedlo v mém případě vůbec?
Za celý rok jsem nebyl ani jednou na rybách.
Jan Mareš, rektor
→ Nastavení komunikace mezi vedením a jednotlivými fakultami, rektorátními pracovišti i děkanáty, mezi námi samotnými. Za úspěch považuji aktuální komunikaci se studenty a studentskými spolky naší univerzity. Ještě je třeba více posílit týmového ducha a spolupráci. Vadí mi čekání na chybu ostatních nebo nezájem namísto nabídnuté pomoci a spolupráce.
→ Změna fungování a přístupu kanceláře rektora a paní kancléřky.
→ Změna řídící struktury rektorátních a celoškolských pracovišť a struktury některých odborů. I zde je potřeba ještě zlepšení zejména v oblasti komunikace a spolupráce. Snažíme se zefektivnit práci centrálních pracovišť a servis pro jednotlivé fakulty, ale nejde to ze dne na den.
→ Započetí odkládaných rekonstrukcí v kampusu.
→ Rozšíření spolupráce s externími partnery, včetně zahraničních, zapojení například do projektu Univerzitní sítě bioekonomiky
BIOEAST Uni Net nebo podpis memorand o spolupráci v rámci města Brna.
→ Ve spolupráci s CSR MENDELU proběhlo mapování udržitelnosti v rámci projektu UNILEAD, na kterém se podílí téměř všechny české vysoké školy.
→ Byla rozšířena spolupráce s partnery v regionu (zejména JIC, JCMM a JINAG) a podali jsme přihlášku do Národní klastrové asociace, která MENDELU v loňském roce ocenila za spolupráci s klastrem CREA Hydro&Energy.
→ Naplněním cílů Memoranda o partnerství s městem Brnem k adaptaci na klimatické změny (#PripravBrno) se MENDELU stala bronzovým partnerem za rok 2022.
→ Založili jsme spolek „Voda v krajině – centrum odborného vzdělávání“, který sdružuje partnery při podpoře inovativních přístupů a řešení ve vzdělávání v oblasti vodního hospodářství a osvětové činnosti v udržitelném řízení vodních zdrojů.
→ Na obou školních podnicích probíhá optimalizace jejich nemovitého majetku a praktická aplikace adaptačních opatření na klimatickou změnu, s kontinuální snahou o posílení pozitivní propagace role zemědělců a lesníků v současné krajině.
→ V Centru sportovních aktivit MENDELU pokračuje již třetím rokem podpora talentovaných sportovců z projektu UNIS, který jsme opět získali, a nancujeme také obnovu sportovního vybavení v posilovně.
→ Připravili jsme projekt na komplexní řešení závlah v Botanické zahradě a arboretu MENDELU doplněním současného stavu o vlastní zdroj vody z vrtu.
→ Organizační změny.
→ Podpora zaměstnanců-rodičů –koordinátorka pro slaďování práce a rodiny (nově příručka i v angličtině).
→ Návratový grant GAGJM pro rodiče-vědce –podpora návratu k plnohodnotné vědecké kariéře (včetně úhrady nákladů souvisejících se zajištěním péče o děti mladší šesti let).
→ Nový web Bezpečná MENDELU – sociální bezpečí, prevence nevhodného chování.
→ Proškolení pracovnic OŘLZ a zástupců součástí – techniky prevence řešení vztahové patologie.
→ Vzdělávání vedoucích pracovníků –mentoring, osobní plány, vedení hodnoticích rozhovorů, individuální jazykové vzdělávání.
„Za největší úspěch považuji vytvoření Bezpečné MENDELU, šlo nejen o přípravu webových stránek, ale i o zaškolení zaměstnankyň a zaměstnanců, na které je možné se v případě problému obracet. Na celém konceptu se podílela řada kolegů. Mám radost, že se setkáváme s pozitivní zpětnou vazbou na tuto práci.“
„Kromě již zmíněných projektů a ocenění v oblasti udržitelnosti a společenské odpovědnosti považuji za velký úspěch vylepšení naší pozice v žebříčku UI GreenMetric a děkuji všem kolegům na MENDELU, kteří se o to zasloužili.“
→ Digitalizace procesů v souvislosti s konceptem Erasmus Without Paper, který se MENDELU podařilo zprovoznit počátkem roku 2023.
→ Obměna klíčových prvků infrastruktury pro Univerzitní informační systém.
→ Započetí zásadní inovace UIS prostřednictvím řešení projektu NPO, která poskytne řadu nových funkcionalit v tomto a příštím roce.
→ Úspěšné zvládnutí uprchlické krize spojené s MENDELU, která zajistila ubytování, podporu a integraci ukrajinských uprchlíků a podala projekt na obnovu Ukrajiny.
→ Zahájení procesu implementace systému Erasmus Without Paper a zajištění elektronického podepisování meziuniverzitních smluv skrze UIS.
→ Zvýšení počtu studentů i zaměstnanců, kteří přijíždějí a odjíždějí na mobility, což přispívá ke zlepšení našich vztahů s partnerskými institucemi a zvýšení mezinárodního povědomí o naší škole.
→ Zprovoznění nových moderních webových stránek mendelu.cz, webů fakult a ICV, ŠZP Žabčice, BZA a international.mendelu, což poskytuje návštěvníkům přehledné a uživatelsky přívětivé informace o naší univerzitně a jejích aktivitách.
→ Zorganizování oslav 100 let od narození Gregora Johanna Mendela v ČR i v zahraničí, organizace úspěšné Mendelovy genetické konference a zajištění realizace výstav po ČR i v zahraničí, což nám umožnilo propagovat dědictví G. J. Mendela.
„Cílem rozvoje v oblasti IT je zajistit potřebnou digitalizaci procesů ve vzdělávací, tvůrčí i provozní oblasti, proto jsme nyní přistoupili i k projektu Jednotné digitální brány, která umožní plnou elektronizaci kontaktu mezi studenty a univerzitou.“
→ Uspořádání prvního celouniverzitního dne otevřených dveří, úzká spolupráce všech součástí na stěžejním eventu pro uchazeče umožnila prezentovat celou univerzitu v jeden den.
„Byl jsem ohromen tím, jak silný je vliv osobnosti Gregora Johanna Mendela na propagaci naší univerzity, jak doma, tak v zahraničí. Jeho jméno otevírá dveře a umožňuje nám lépe se propojovat s lidmi z různých koutů světa, což nás velmi inspiruje a motivuje v naší práci v oblasti internacionalizace a vnějších vztahů.“
→ Úprava akreditačních procesů, aby byly efektivnější, transparentní, profesionálně administrativně zajištěné a umožňovaly univerzitě vytvářet studijní programy na skutečně vysoké kvalitativní úrovni.
→ Proměna institucionálního prostředí, aby bylo schopno lépe reagovat na případné nedostatky při uskutečňování studijních programů.
→ Digitalizace agendy vzdělávací činnosti, zjednodušení a homogenizace všech procesů napříč všemi součástmi univerzity.
→ Novelizace Studijního a zkušebního řádu (revize zejména doktorských studijních programů).
→ Proběhla inventarizace procesů souvisejících s podporou tvůrčí činnosti a následná reorganizace pracovišť směřující k zefektivnění podpůrné činnosti v projektové oblasti. Provedené změny povedou k profesionální podpoře projektových týmů.
→ Univerzita schválila Strategii Open Access a Open Science a vzniklo Open Science centrum pro podporu otevřeného publikování.
→ Univerzita má vytvořeno interní hodnocení tvůrčí činnosti s cílem podpory kvalitních výsledků vědy a výzkumu.
„Zahájili jsme také debatu nad standardy doktorského studia a s tím spojeným standardem školitele. To vše nejen z důvodu aktuální situace na MENDELU, ale také na základě celonárodní debaty, která na toto téma aktuálně probíhá.“
„Mým cílem je vytvořit takové zázemí pro naše pracovníky a doktorandy, aby získali dostatek času pro koncentraci na samotnou tvůrčí, vědeckou a uměleckou činnost. Zároveň podpořit vznik mezioborových a excelentních týmů. To je možné za předpokladu, že jim na celouniverzitní úrovni budeme poskytovat profesionální administrativní podporu.“
Mezi budovami C a T kampusu Mendelovy univerzity v Brně zahájil provoz design lab
MENDELU. Vzniklo místo pro setkávání spolužáků, studentů s vyučujícími nebo i odborníky z neakademického prostředí. Příležitost navrhnout vybavení interiéru na základě daných kritérií dostali studenti programu Design nábytku. Z patnácti studentských prací byl k realizaci vybrán návrh Anny Horákové, tehdy studentky
6. ročníku studijního programu Design nábytku.
TEXT: Monika Pevná
FOTO: AVC MENDELU
Jak to bylo přesně s tou studentskou spoluúčastí na projektu design lab MENDELU?
V rámci studia, konkrétně v jednom z ateliérů Design nábytku 4, jsme dostali zadání, abychom navrhli nábytkové vybavení dvoupodlažní budovy s tím, že v prvním nadzemním podlaží budovy by se měly konat výstavy a zároveň by tam měla být kavárna, což je podle mě výzva. V druhém nadzemním patře jsme se měli zaměřit na prostor přednáškové místnosti, kuchyňky a kanceláře. Bylo nám řečeno, že odevzdání této práce je předpokladem pro úspěšné zakončení předmětu. A zároveň, že návrh, který bude nejvíce vyhovovat, bude také realizován.
Bylo zadání nějak blíže speci kované? Například požadavky na použití materiálů, barevnost a podobně?
Ne, nebylo, dostali jsme volnou ruku. Snad jen, pokud si dobře vzpomínám, tam byl požadavek na variabilitu a funkčnost výstavních prvků. Podkladem k práci nám byla výkresová dokumentace.
Jak jste k tomu přistoupila, kudy se ubíraly vaše první myšlenkové pochody?
Mně to zadání hodně sedlo. Dovolilo mi být kreativní. To, že vám zadání sedne, je podle mě základ úspěchu. Nápady ke mně začaly přicházet od první chvíle, kdy jsem se dívala na 3D model budovy na počítači. Je hodně prosklená, vzdušná… No, zkrátka prostor za odměnu. Následně jsem si stanovila body, kterých jsem se chtěla držet: srozumitelná konstrukce, variabilita a to, aby materiály odpovídaly veřejnému interiéru a použití. Musí být bezpečné z hlediska konstrukce, tak aby splňovaly určitou pevnost, a samozřejmě funkčnost. Pokud požadavek zněl, aby se nábytek dal využít na více způsobů, tak jsem myslela na to, aby nebyl těžký, aby se s ním dalo snadno manipulovat. Dalším bodem byly materiály. Vytyčila jsem si tři základní, které jsem chtěla prolnout celým objektem.
A které materiály u vás zvítězily? Prvním a nejdůležitějším je březová překližka, je velmi pevná a zároveň se s ní dobře pracuje. Už jsem s ní měla zkušenost. Navíc se vyznačuje na řezu krásnou texturou. Ačkoli jde o materiál, který je slepený z dýh, tak z něj pořád vyzařuje „teplo“ dřeva. Druhým materiálem je laminovaná dřevotříska. Je to jeden z nejvíce užívaných deskových materiálů v nábytkářství, a to i díky tomu, že se dobře opracovává a následná údržba je snadná. Třetím materiálem, který se vyznačuje mimořádnou trvanlivostí a odolností vůči vlhkosti, je kompaktní deska použitá v gastro provozu.
Ještě nějaký pevný bod, který jste si na začátku práce stanovila?
Odlišení funkcí jednotlivých pater a v souladu s tím odlišení místností barevně. V prvním patře, které je více o setkávání, jsem zvolila barvy, které místnost zútulní. Dominují tady proto barvy světlé, pastelové. Druhé patro je určeno k přednáškám a workshopům a k této funkci jsem zvolila černo-bílou barevnost. Podle mě to jsou barvy, které člověka nevyrušují od práce.
Několikrát tady zaznělo, že jeden z požadavků byl, aby některé z prvků byly variabilní. Pod tím si představím jakési dva v jednom… Je to tak. Přemýšlela jsem nad tím tak, že pokud zde mají být výstavní prvky, tak musí být zároveň prvky vhodnými pro kavárnu. Není možné tady vyměňovat dvě sady nábytku. Výstavní prvky musí sloužit pořád. Takže když tady výstava nebude, musí ten prvek posloužit k sezení nebo jako konferenční stolek. Navrhla jsem proto takovou krychličku z překližky, která výškově odpovídá sedací ploše a zároveň konferenčnímu stolku. V patře jsem použila stejný prvek, jenom z jiného materiálu. Slouží i ke krátkodobému sezení, a protože má tvar krychle otevřené ze dvou stran, je možné do něj odložit batoh, knihy a podobně, což mi často v přednáškových a výukových místnostech chybí.
Variabilní krychličky, o kterých mluvíme, a nakonec i další dřevěné komponenty, byly vyrobeny ve spolupráci s Lesnickou a dřevařskou fakultou?
Ano, veškerý variabilní nábytek a celé zařízení gastro prostoru, úložný nábytek v kanceláři a kuchyňka v druhém patře byly vyrobeny v dílnách Ústavu nauky o dřevě a dřevařských technologií LDF MENDELU. Spolupráce byla skvělá, odnesla jsem si z ní do praxe nové zkušenosti.
Jaká byla první reakce, když vám výsledek, že váš návrh byl vybrán, oznámili?
První reakce byla, že se museli splést! Upřímně! Nejdřív převažovaly negativní pocity, protože jsem v tu chvíli dokončovala diplomovou práci, připravovala jsem se na státnice a najednou do toho měl
přijít další velký projekt. Ale jak se ten projekt začal rozjíždět, tak mi začalo docházet, že takovou příležitost asi nemá každý. Zpětně si toho vážím hrozně moc. Toho, co mi design lab dal od počátku, ať je to samotné navrhování interiéru, nebo příprava veškerých podkladů pro výrobu nábytku… Opravdu mi to dalo hodně. Ale nebylo by fér, kdybych nepodtrhla, že jsem mohla neskutečně stavět na tom, co mi dalo studium na fakultě a také na praxi, kterou jsem absolvovala v truhlářské dílně mého otce. Najednou ty jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadly a pro mě bylo mnohem snazší zorientovat se v tom reálném světě, ať už jde o komunikaci s projektantem, architektem, truhlářem, nebo dodavatelskými rmami. Ti všichni mě brali jako kolegyni, která s nimi už dokáže mluvit odborným jazykem.
Jedna věc je model v počítači a druhá, když si můžete, nejlépe opakovaně, projít reálný objekt. Je to tak?
Rozhodně. Nedá se popsat ten skvělý pocit, že stojíte v prostoru, který jste dlouho před tím viděla pouze na obrazovce počítače. Až když jsem se v tom prázdném prostoru pohybovala, začaly ke mně přicházet i zcela nové nápady.
Z pohledu „běžného“ člověka, který do design labu vejde, je zde vše hotovo. Co na to ale říká váš odborný zrak?
Tady je stále spousta drobností, které je potřeba doladit. A náplní mé práce je i rozjezd nového pracoviště. V plánu jsou nejen výstavy, ale i odborné workshopy, konference, přednášky osobností, které mohou studenty inspirovat.
Akreditace je oprávnění pro vysokou školu vzdělávat studenty v určitém studijním programu. Toto oprávnění pro výuku v jednotlivých programech uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ).
Institucionální akreditace umožňuje vysokým školám, aby si nové studijní programy akreditovaly nezávisle na NAÚ. Jde o možnost, kterou univerzity získaly po novele zákona o vysokých školách v roce 2016. Což znamená, že Národní akreditační úřad (NAÚ) nemusí akreditovat každý studijní program, ale může udělit vysoké škole institucionální akreditaci v dané tematické oblasti vzdělávání. Následně si vysoká škola může v těchto oblastech akreditovat studijní programy sama. Přidělení či odebrání institucionální akreditace tak samo o sobě nezakládá ani neodnímá právo vysoké školy vyučovat studenty.
V roce 2018 MENDELU požádala o institucionální akreditaci.
V roce 2021 získala institucionální akreditace pro šest oblastí vzdělávání, včetně ekonomických oborů.
Z 26 veřejných vysokých škol v Česku má institucionální akreditaci 18
Pokud autor přeloží část textu z cizojazyčné odborné publikace a převezme jej do vlastní práce, přičemž tuto část vydává za vlastní, jedná se o překladové plagiátorství. Jde o velký problém, který stávající antiplagiátorské systémy zatím neumí odhalit a jemuž čelí i řada jiných univerzit v tuzemsku i v zahraničí. Možnosti vysokých škol předcházet překladovému plagiátorství jsou velmi omezené vzhledem k tomu, že neexistuje žádný so ware na jejich odhalování.
Jaké kroky vedení MENDELU přijalo k nápravě kvality studia a rovných podmínek ve všech studijních programech?
Vedení univerzity již před rozhodnutím NAÚ stanovilo pět klíčových opatření na Provozně ekonomické fakultě.
→Fakulta upustila od spolupráce se zahraničními agenturami pro nábor studentů.
→Byly zpřísněny podmínky pro přijímání studentů do doktorských studijních programů.
→Fakulta sjednotila požadavky na tvůrčí činnost studentů v českém doktorském studijním programu Ekonomika a management a anglickém doktorském programu Economics and Management.
→Nová vyhláška děkana zpřísnila standardy v oblasti vědecké činnosti, které musí splňovat školitelé doktorských studijních programů.
→Nová vyhláška děkana upravila a zpřehlednila evidenci plnění studijních povinností podle milníků semestru a ročníku, nově je zaznamenává do harmonogramu akademického roku v informačním systému univerzity.
Po rezignaci děkana má Provozně ekonomická fakulta od února nové vedení. Fakulta zrušila školitelství vyučujícím, u jejichž studentů byly prokázány plagiáty. Role předsedy oborové rady, která zodpovídá za kvalitu doktorského studijního programu, se ujme nový garant studijního programu Ekonomika a management.
Rada NAÚ se usnesla na odebrání institucionální akreditace pro doktorské ekonomické studijní programy, zároveň rozhodla o odebrání akreditace pro doktorský studijní program Ekonomika a management v češtině a Economics and Management v angličtině.
Vzhledem k tomu, že se MENDELU odvolala jen proti rozhodnutí o odebrání akreditace u zmíněných studijních programů, část rozhodnutí vztahující se k institucionální akreditaci nabylo právní moci. Univerzita si tedy nadále nemůže sama akreditovat nové ekonomické Ph.D. programy. V případě potřeby musí požádat o akreditaci prostřednictvím NAÚ. U dvou zmiňovaných doktorských studijních programů univerzita vynakládá veškeré úsilí, aby stávající Ph.D. studenti těchto programů mohli na MENDELU studium dokončit.
Rozhodnutím NAÚ nejsou dotčeny ostatní studijní programy a stupně studia na Provozně ekonomické fakultě a vůbec se rozhodnutí netýká studia na jiných fakultách.
Co vás k tomu vedlo?
Univerzitu k tomu vedla upozornění na překladové plagiátorství od platformy Vroniplag. Dva případy univerzita uzavřela odnětím doktorského titulu. Na doporučení sedmičlenné přezkumné komise zneplatnila tehdejší rektorka 10. září 2021 obhajobu jedné disertační práce a 27. června 2022 zneplatnil současný rektor obhajobu druhé disertační práce. Přezkoumání třetího případu univerzita zahájila 23. září 2022.
Za studijní programy vyučované v angličtině platí studenti poplatek. Výši za jednotlivé studijní programy stanovuje aktuálně platné nařízení rektora „Poplatky spojené se studiem a poplatky za úkony spojené s habilitačním řízením a řízením ke jmenování profesorem“. Studijní programy v angličtině jsou na každé fakultě, studují je jak čeští studenti, tak studenti ze zahraničí. Transparentní spolupráce se zprostředkovatelskými agenturami jako metoda náboru studentů ze zahraničí je běžným jevem v Česku i v zahraničí, přesto MENDELU na jaře roku 2021 ukončila spolupráci s agenturami, které nabízely doktorské studium ekonomických programů na Provozně ekonomické fakultě zahraničním studentům.
Pokud nabude rozhodnutí o odebrání jakékoliv akreditace právní moci, kdy a za jakých podmínek bude univerzita moci znovu požádat o získání akreditací?
V případě odebrání institucionální akreditace v konkrétní oblasti vzdělávání a typu studijního programu o ni univerzita může znovu žádat 5 let po nabytí právní moci. Jiných oblastí vzdělávání a typů studijních programů se toto rozhodnutí netýká. U akreditace studijních programů, například pro doktorský studijní program Economics and Management, je možno znovu pro tento studijní program požádat o akreditaci po uplynutí dvou let. Pro jiný Ph.D. ekonomický studijní program může univerzita žádat o akreditaci NAÚ kdykoliv.
Nikdy nebylo jednodušší opisovat cizí práce –články i celé knihy existují v elektronické podobě a mnohé jsou dostupné jednoduše online z pohodlí obýváku. Antiplagiátorské so wary, které detekují shodnost textu, se sice neustále rozvíjí, ale mají svá omezení. Jak lze tedy plagiátorství, hlavně u závěrečných studentských prací, kontrolovat? Na Provozně ekonomické fakultě, kde byly v roce 2021 odhaleny tři případy plagiátů u zahraničních doktorandů, má tuto agendu čerstvě na starosti Petr David, nový proděkan pro tvůrčí činnost a doktorské studium.
TEXT: Martina Šmídtová FOTO: Kristina Zapletalová
Pojďme si na začátek vysvětlit, co je plagiátorství. Existuje nějaká hranice pro to, co už je plagiátorství a co ještě není?
Obecně je plagiátorství převzetí výsledku činnosti někoho jiného pro vlastní účely, ve svůj prospěch. Existují obecně známá a přijatá fakta, která když uvedu ve své práci, tak je to v pořádku. Pokud ale použiji výsledek, který není takovýmto obecným faktem, a já sám jsem ho nezměřil, nezjistil, nespočítal, v tom případě musím uvádět zdroj. Když to neudělám, dopouštím se plagiátorství. Je třeba praktikovat nulovou toleranci, pokud daný případ naplní de nici plagiátu. Rozsah a úmyslnost jsou dva základní aspekty, které mohou hrát roli pouze při posuzování závažnosti plagiátorství.
Jakým způsobem lze tedy proti plagiátorství bojovat, zvláště u závěrečných prací?
Začnu z toho užšího pohledu: kontrola může být v zásadě fyzická anebo elektronická. Ani jedna z těchto cest však není samospasitelná. Fyzická kontrola je o dlouhodobé, pravidelné, cílevědomé práci se studentem ve chvíli, kdy dodává postupně vytvářený text a zapracovává změny, na kterých se se svým vedoucím domluví. Z toho by mělo být patrné, zda se student v problematice orientuje, zda rozumí tomu, co sám napsal a dokáže to vysvětlit a obhájit. Tomu se souhrnně říká prevence, což je nástroj ze všech nejúčinnější. Pak je menší pravděpodobnost, že student přebírá výsledky někoho jiného nebo že text zpracoval někdo jiný, ať už nezištně, nebo jako kontrakt za účelem zisku. Elektronická kontrola pak probíhá pomocí speciálního antiplagiátorského so waru.
Akademická obec je vzorkem společnosti. Jaká je společnost, taková je i akademická obec. Vychází to už jen z toho, jaký panuje ve společnosti přístup k podvodnému jednání. Malé podvody jsou obecně společensky
často akceptované, pouze podvody velkého rozsahu jsou společensky spíše nepřijatelné. Takový přístup se rozvíjí už od dětství, od základních škol. Když žák něco opíše, může být v kolektivu považován za hrdinu.
Může to mít souvislost také s tím, že řekněme mladší demokracie se snaží dohonit ty vyspělejší i v oblasti tvůrčí činnosti a dělají to někdy na úkor kvality. Systém je u nás do značné míry nastaven kvantitativně, tedy podle počtu publikovaných výstupů. Souvisí s tím i pod nancování vysokého školství. Ve chvíli, kdy počet publikací může znamenat, a teď budu doufám přehánět, existenční problémy nebo naopak jejich řešení, tak začínající akademický pracovník bude mít větší tendenci hledět na kvantitu, spíše, než aby hleděl na to, jak moc porušuje pravidla.
Antiplagiátorské programy kontrolují shodnost textů.
Dokážou ale zkontrolovat třeba parafrázovaný text?
Velmi špatně. Problém je také v tom, že se mohou měnit algoritmy, tedy principy, jak se vyhodnocuje podobnost. I pro akademiky to může být hodně matoucí, když se dozvídají, že jeden rok jim bude ve výsledcích vyskakovat více shody v odevzdaných pracích, protože se změnilo něco v samotném so waru.
A jak je to v případě takzvaných překladových plagiátů, kdy pisatel přeloží odborný text z jiného jazyka?
Pro antiplagiátorský program přeci nejde o shodu textu.
Tady je nejlepší cestou právě fyzický způsob kontroly. Překladové plagiáty v různých jazykových mutacích není so ware schopen detekovat a manuální kontrola ex-post je v praxi nerealizovatelná vzhledem k obrovské časové náročnosti, což potvrzují údaje německé antiplagiátorské platformy Vroniplag. Řešením je tedy především průběžná, soustavná, mravenčí práce se studentem, konzultace, vysvětlování, doplňování, postupná precizace práce.
Student nahrává svou závěrečnou práci do informačního systému, v němž je práce automaticky zkontrolována programem Theses.cz. Akademičtí pracovníci mají k dispozici také so ware PlagScan. Program neurčuje, zda jde o plagiát, pouze udává procento podobnosti s jinými texty.
1 2 3 4
Protokol o kontrole přijde vedoucímu práce/školiteli. Výsledné posouzení práce je vždy na něm. V případě shody nad 25% je do kontroly zapojen i vedoucí ústavu.
V případě prokázání plagiátorství hrozí v rámci disciplinárního řízení různě tvrdé sankce, od snížení stupně hodnocení práce přes neobhájení práce až po podmínečné či nepodmínečné vyloučení ze studia.
Pokud se plagiát odhalí až po ukončení studia, lze zahájit řízení o vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky, tedy i odnětí titulu. Postup se řídí zákonem o vysokých školách.
(s obhajobou v jednom akademickém roce)
Bakalářské a inženýrské/magisterské diplomové práce –max. 15 studentů na vedoucího (u některých studijních programů jen 12)
Disertační práce – max. 5 studentů na školitele
Můžeme mít i po kontrole so warem jistotu, že nejde o plagiát?
Ne, tu jistotu nemůžeme mít vlastně nikdy. Největší zárukou je práce se studentem, ale i zde stále existuje riziko. Pokud za něj jednotlivé části někdo napíše a potom mu vysvětlí, co tam napsal, tak už lze jen velmi těžko
posoudit, jestli text vytvořil sám student nebo ne. Ale získat či koupit takový plagiát, pochopit látku, prezentovat ji i obhájit, to už je časově a nančně náročné, takže by se to studentovi nemělo vyplatit.
jeden vedoucí/školitel dle předpisů MENDELU?
To, co říkáte, předpokládá, že školitelé nebo vedoucí prací mají dostatečnou kapacitu se studentům řádně věnovat. Je v tomto smyslu systém nastavený dobře?
Univerzitní i fakultní předpisy udávají maximální počet vedených prací na jednoho vedoucího. Obecně lze říci, že akademik by se měl snažit v rámci možností držet na takovém počtu závěrečných prací, u kterého dokáže posoudit, jestli student pracuje samostatně. Určitě jsou akademici, kteří toho zvládnou více, někdo naopak má více ostatních povinností, zastává různé funkce, pracuje v nejrůznějších univerzitních orgánech, a zvládne toho logicky o něco méně.
Tyto počty by se však neměly dlouhodobě a výrazně mezi akademiky lišit. Celkovou kapacitu na kvalitní vedení všech prací studentů na univerzitě samozřejmě musíme mít a máme.
Je nějaký rozdíl v plagiátorství v přírodních a technických vědách a vědách humanitních a společenských?
Principiálně je to stále stejné. V případě technických a přírodních věd může být více zřejmé, že jde o krádež, protože v těchto vědách je poněkud blíž ke komercionalizaci. Ve společenských a humanitních vědách může asi člověk snáz získat pocit, že opisováním nikomu neškodí. Ale je to stále ten stejný podvod.
Plagiátorské kauzy, které se dostanou na veřejnost, obvykle souvisí s mediálně známými osobami, často s politiky, kteří jsou pod drobnohledem médií. Jde o špičku ledovce, nebo výjimky?
Jak velký problém to vlastně je?
To nejsem schopen objektivně posoudit. Ale ukazuje se, že je třeba hledět i na motivaci studenta – jde mu o získání znalostí a dovedností, nebo o získání titulu? Bude mít nějaký okamžitý kariérní přínos z toho, že bude mít tři písmenka u svého jména? Jde-li mu o získání vzdělání, znalostí a dovedností, tak mu plagiátorství v ničem nepomůže.
KRÁTCE Na 28. března 2023 připadá 15. výročí založení Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií.
A tak budeme slavit, a to celý rok!
Oslavy odstartovaly 28. března společnou akcí studentů, akademiků i zaměstnanců FRRMS „Day in Magenta“. Zúčastnění se shromáždili před fakultou, velká část v dress kódu „fakultní růžová (magenta)“. Společně jsme připili fakultě kvýročí, následně proběhla slavnostní akademická obec a ve večerních hodinách byla představena nová kolekce fakultního merche.
Čeká nás rok oslav. Filmové večery vrežii jednotlivých ústavů, fotbálkový turnaj, oslava Dne Země úklidem okolí fakulty, Family Day, konference, slavnostní vědecká rada nebo setkání sabsolventy.
Jako dárek fakultě jsme vyhlásili soutěž pro studenty ZF a LDF, ve které mají navrhnout řešení atria a prostorů před fakultou. Vtéto souvislosti nás tak čekají vernisáže prezentující návrhy řešení a vbudoucnu snad i realizace. Jako dárek studentům vybavíme chodby sedacími vaky.
Oslavy zakončíme přesně rok po jejich zahájení fakultním plesem na téma Cesta kolem světa.
Rádi vás na oslavách přivítáme!
(red)
TEXT:
FOTO: archiv studentů
Erasmus+ je program Evropské unie, jehož součástí je mimo jiné podpora studia v zahraničí. Jde o jeden ze způsobů, jak lze vycestovat na stáž nebo studium v zahraničí. Využít můžeš také jiných programů, jako například CEEPUS, nebo smluv, které má univerzita uzavřené s partnerskými organizacemi. Erasmus je ale mezi studenty nejoblíbenější.
„Bylo to skvělý a moc ráda na to vzpomínám.“
Hana Kra ová o Erasmu v Maďarsku
JANA
JAN
Na jak dlouho a kam můžeš díky Erasmu vyjet?
S programem Erasmus+ můžeš vycestovat vícekrát až na 12 měsíců, a to nejen do zemí Evropské unie, ale i Norska, na Island nebo do Turecka.
JANA ADAMOVÁ, PEF: Dubrovník, Chorvatsko
KATARÍNA
JANA
Save the date
V termínu 2.–23. 5. 2023 bude probíhat 2. kolo výběrového řízení na výjezdy v letním semestru 2024. Výsledky budou zveřejněny na konci června. Více informací na webu international. mendelu.cz a na zahraničním oddělení.
Přestože je Adam Miler teprve ve třeťáku, absolvoval již šestitýdenní stáž na Barbadosu a v únoru 2023 se jako první student Zahradnické fakulty MENDELU zapojil do projektu
Lesnické a dřevařské fakulty v Zambii, kde v době našeho rozhovoru sbíral data od tamních farmářů. „O stáži jsem původně neuvažoval. Chtěl jsem vyjet na Erasmus do Finska, ale nakonec mnou vybraný program neotevřeli a já se snažil najít jinou alternativu,“ popisuje Miler. Přitom právě stáže ho dle jeho slov nejvíc obohacují a inspirují k tomu, aby se projektům v rozvojových tropických oblastech v profesním životě věnoval.
AUTOR: Kateřina Červíková
FOTO: archiv Adama Milera
Co tě vedlo k tomu, že jsi už ve druháku vycestoval na stáž mimo Evropu?
Chtěl jsem vyjet hlavně proto, že jsme měli kvůli covidu celý prvák online a člověk se nedostal s nikým do kontaktu. Protože jsem ale promeškal deadline přihlášek na Erasmus a nechtěl jsem o možnost vycestování ve druháku přijít, tak už mi zbývala jen možnost stáže. Organizaci, která by mě přijala, jsem si musel najít sám. V únoru a březnu, kdy jsem cestu plánoval, nicméně není v Evropě zahradnická sezóna, a proto jsem začal obepisovat instituce v zámoří. Napsal jsem asi padesátce institucí, ale odpovědi, možná i kvůli doznívající pandemii, skoro nechodily – přišlo jich možná pět, z toho dvě kladné. Jednou z nich byl Karibský permakulturní institut na Barbadosu, kam jsem nakonec odjel.
Institut se nyní věnuje zejména rekultivaci tamního písečného lomu. Před třemi
roky se majitelé lomu rozhodli těžbu postupně ukončit a plochu s přibližně 500 hektary obnovit. Práce na rekultivaci stále probíhají a plán je jasný – celou plochu přetvořit v souladu s původními ekosystémy, vytvořit plochu k pěstování i příležitosti pro turismus a zvýšit biodiverzitu. Moje pozice byla terénní pracovník, ale měl jsem také možnost pomáhat s plánováním dalších prací a výsadeb.
Jak dlouho ti trvalo, než ses zaučil, a jak probíhal pracovní den?
První den po příjezdu jsem se sešel s manažerkou institutu, povídali jsme si o náplni práce a následující den jsem byl přiřazen k pracovní skupině. Zúrodňovali jsme půdu, sázeli a prováděli jsme údržbu již vytvořených systémů. Terénní věci se dělaly většinou dopoledne a odpoledne jsme plánovali, vytvářeli návrhy osazování a podobně. Různorodost aktivit byla velká a každý týden byl zaměřený na něco jiného. Jeden týden jsme se více soustředili na výsadbu, další na plánování, jiný zase na sklizeň
a na zpracování produktů. Jezdili jsme také na lokality mimo lom, třeba na základní školu, která si od insitutu objednala vytvoření permakulturní zahrady (permakultura označuje progresivní směr udržitelného zemědělství a zahradničení, který je v souladu s přírodou – pozn. autor).
Vnímal jsi na Barbadosu jiný přístup k plánování krajiny?
Určitě. Většina tamních obyvatel žije z toho, co si doma vypěstují, aby nemuseli suroviny poměrně draze kupovat v obchodě. Z pohledu krajinářské architektury se tam řeší produkce a využitelnost zahrad. V Česku se naopak krajináři věnují okrasným zahradám, zahradám kolem rodinných domů nebo parkům. Z pohledu okrasných zahrad a výsadeb se na Barbadosu řeší jen ty u hotelových komplexů. Přístup je tedy jiný v tom, že se více klade důraz na produkční část než na estetickou.
„Co mi utkvělo v paměti, jsou třeba večery, kdy jsme společně se stážisty a kamarády byli na pláži, měli rozdělaný oheň, zpívali, pili výborný barbadoský rum a pak na pláži přespávali. Dalším velkým zážitkem byl vůbec první větší kontakt s opravdu panenským deštným pralesem.“
Byl podle tebe přístup k rekultivaci krajiny profesionální?
Rozhodně ano. Američtí majitelé lomu jsou velmi majetní a chtějí, aby rekultivace proběhla profesionálně. Nemají proto problém zaplatit drahou techniku jako velký mulčovací stroj, traktory, nářadí a pozvat si odborníky z celého světa, aby vyškolili jejich pracovníky. Manažerka institutu je například velká odbornice na permakulturu s celosvětově uznávaným kurzem. Další ženy ve vedení byly jedna specialistka na půdu, druhá na sortiment rostlin a výsadby a skutečně mě učily, co se dalo, a hodně jsem od nich pochytil.
Nyní jsi na stáži v Zambii. V čem je tato stáž jiná oproti Barbadosu?
Jedná se o projekt Lesnické a dřevařské fakulty a jsem tady s třemi lidmi z univerzity – docentem a dvěma doktorandy. Na Barbadosu jsem byl většinou na jednom místě a dělal terénní činnosti, zatímco v Zambii jsem spíše analytikem, tím, kdo sbírá informace a data pro projektové výzkumy. Zároveň hodně cestujeme. Aktuálně jsme v západní provincii a zítra se přesouváme do hlavního města. Druhý a třetí týden budeme v jižní provincii a čtvrtý týden plánujeme být na severu. Za měsíc tak poznám minimálně tři úplně rozdílná místa s jinými
„S tématem bezpečnosti a různých předsudků o Africe se setkávám poměrně často. Zambie ale patří mezi nejbezpečnější a nejstabilnější africké země. Posledních pětadvacet let neměli žádný výraznější kon ikt ani občanskou válku, což je na tomto kontinentu poměrně vzácné. Co se týče například nočního vycházení, tak záleží oblast od oblasti. Stačí se ale držet doporučení a díky tomu, že už mám nějaké zkušenosti z podobných krajin, se v zemi cítím bezpečně.“
aktivitami, takže v náplni to bude ještě různorodější. Také vnímám, že univerzitní projekt v Zambii je víceletý a budu mít možnost se na něm podílet i po návratu a třeba v něm najít i téma své závěrečné práce.
Na projektech v Zambii pracují především odborníci a studenti z LDF a Agronomické fakulty. Je ti téma blízké?
Ano. Sbírám sice data pro projekt LDF a pracuji na agrolesnických a silvopastorálních systémech (kombinace pěstování stromů a keřů s pastvinami pro hospodářská zvířata – pozn. autor), ale zároveň cítím, že se téma hodně týká i mého oboru, zvlášť ekologie krajiny, udržitelnosti, biodiverzity a využívání přirozených vlastností stromů a rostlin. Nyní se učím například mapování ortofotomap z dronů, což jsou upravené mapy z leteckých snímků, a vkládání
do aplikací, které pak využívají architekti ze Zahradnické fakulty. Z mezifakultní spolupráce mám radost a myslím si, že mi tato stáž hodně přinese.
Kromě angličtiny hlavně poznání, jak funguje úplně odlišný svět rozvojových zemí oproti bohaté střední Evropě. S tím souvisí velká pokora. Když vidím, jaké problémy tady lidé mají a jak jsou i přes to všechno spokojení, tak si uvědomuji, že mohu být vděčný za to, kde žiji, jaké mám možnosti studia, zdravotnictví
a další. A protože si pořád hraji s myšlenkou, že bych v profesním životě pracoval na projektech v rozvojových zemích
v tropických oblastech, tak mi stáž dává zkušenosti právě z těchto míst, jako jsou sortiment rostlin, práce s vodou, jak tady funguje farmaření, hospodářství, jak funguje místní správa, úřady nebo komunikace s nimi.
Odborníci z MENDELU, především z LDF a AF, vedou v Zambii několik rozvojových projektů na podporu tamních farmářů a obnovu přírodních zdrojů. Spolupracují přitom jak s univerzitou v Copperbeltu, tak například s Českou zemědělskou univerzitou a tuzemskými rmami. Projekty podporuje Česká rozvojová agentura. MENDELU v zemi působí již od roku 2013.
Můžeš přiblížit, čemu by ses chtěl dál věnovat?
Jsem ve třeťáku, ale náš obor je čtyřletý, takže co se týče bakalářské práce, mám ještě čas se rozhodnout. Poslední týden současné stáže budu v oblasti Copperbelt, kde se ve velkém těží měď, a docela by mě zajímala rekultivace této industriální krajiny plné dolů. Uvidím ale, až tam budu a jestli mi budou stačit nasbíraná data, případně jestli bude možnost podívat se do oblasti v budoucnu znovu a pokračovat v terénním výzkumu a sběru dat. Co se týče dalšího studia, chtěl bych pokračovat minimálně na inženýra, ale ještě je to daleko, takže to nechávám otevřené.
Studuje 3. ročník krajinářské architektury na ZF MENDELU.
Pochází z Jaroměře u Hradce Králové.
Absolvoval šestitýdenní stáž na Barbadosu, letní školu v americké Louisianě a měsíční stáž v Zambii.
Posledně zmíněný pobyt probíhal v době tohoto rozhovoru.
Řada studentů MENDELU si pravděpodobně v poslední době kladla otázku, kam se jít učit, zejména v souvislosti s tím, že stále zůstává uzavřená oblíbená studovna na „Xku“. Některé fakulty nyní diskutují o nových studijních prostorách. Než jednání přinesou reálné výsledky, přinášíme přehled současných míst ke studiu v univerzitním areálu a jeho okolí.
TEXT: Kateřina Červíková
FOTO: Kateřina Červíková, fotobanka MENDELU, FB Poppy Beans Co ee, archiv MZK
Stěžejním místem pro studium je knihovna, kde samozřejmě najdete i počítače a multifunkční tiskárny. Bez registrace můžete využívat studovny i fond ve volném výběru. Pokud si knížky chcete půjčit domů, je třeba se zaregistrovat, což můžete udělat zdarma online. V knihovně A si lze také rezervovat studijní boxy.
Prostory knihovny a běžná otevírací doba:
Knihovna A (suterén budovy A, Zemědělská 1),
Po–Pá 7–19 h
Knihovna IC s čítárnou (suterén budovy A, Zemědělská 1), Po–Čt 7–19 h, Pá 7–16 h
Knihovna Z (1. patro budovy Z, tř. Generála Píky 7), Po–Čt 7–19 h, Pá 7–16 h
Knihovna Lednice (přízemí budovy D, Valtická 337), Po–Čt 8–18 h, Pá 8–15 h
Takzvaná „Oranžová studovna“ a dvě chill-outové zóny (E.ON a PPG) v přízemí budovy Q jsou přístupné pouze na karty studentů PEF. Studovna je během semestru standardně otevřená Po–Čt 7–19h, Pá 7–16h a ve zkouškovém období 8–16 h. Najdete tam kopírku, počítače se nachází ve vedlejší počítačové studovně. Pro krátké učení studenti využívají také přízemí budovy Q, zejména bufetu. Respiria AF, LDF a ICV a ateliér na ZF
V budovách B (LDF), C (AF) a E (ICV) klasické studovny nenajdete, proto studenti pro krátké učení nebo odpočinek využívají alespoň respirií v přízemích v blízkosti hlavních vstupů. Na Zahradnické fakultě v Lednici studenti navštěvují především podkrovní ateliér D31, kde jsou i sedací vaky. Studovat ale mohou v jakékoliv učebně (vyjma laboratoří), kde neprobíhá výuka, a to včetně počítačových učeben.
Na FRRMS je k dispozici jak pohodlné atrium s gauči, tak prostorná studovna ve druhém patře, kde lze využít i počítače. V budově se nachází také už zmíněná knihovna Z.
MZK se čtyřmi miliony dokumentů je druhou největší knihovnou v České republice.
Pravděpodobně nejvyhledávanějším místem ke studiu mimo kampus je dva kilometry vzdálená Moravská zemská knihovna (MZK), kde bylo v roce 2022 registrováno přes 1400 studentů MENDELU. Studenti do 20 let včetně mají navíc registraci zdarma. Knihovna nabízí přes 700 studijních míst a k připojení lze využít Eduroam. Otevřeno má každý všední den od 8:30 do 19:30/22:00 (záleží na studovně) a v sobotu od 9:00 do 17:00
Kaváren je v Brně jako hub po dešti, takže si určitě vybere každý. Nejblíže kampusu jsou Kavárna ERA, Bee‘s cake café a The Cat Café, přičemž poslední zmíněná nabízí studentům a zaměstnancům MENDELU 10% slevu. Mezi oblíbená místa studentů patří i o něco málo vzdálenější kavárna Poppy Beans Co ee na ulici Staňkova. V Lednici pak studenti doporučují kavárnu Co eesquare.
Design lab je otevřený od roku 2023 a slouží také jako výstavní a výukový prostor.
Design lab MENDELU
a učení pod širým nebem
Branku do botanické zahrady MENDELU si otevřete studentskou nebo zaměstnaneckou kartou.
Nejnovějším přírůstkem mezi místy, kde se dá učit, je kavárna v design labu za budovou C. Je vybavena zásuvkami, míst k sezení ale není mnoho. Otevřeno má ve všední dny od osmi do čtyř. Pokud se chcete učit na čerstvém vzduchu a stačí vám k tomu jen skripta nebo kniha, zajděte do botanické zahrady. Stolky a zásuvky tam ale nehledejte a Eduroam chytíte jen na několika málo místech. Pokud PC a připojení nepotřebujete, můžete zkusit také nedaleký park Lužánky. V Lednici pak určitě zavítejte do Akademické nebo Tematické zahrady.
Tip: Mobilní aplikace Moje MENDELU nabízí jak průvodce kampusem, tak i detailní vnitřní mapy většiny budov, kde lze kromě místností najít i tiskárny, automaty, záchody a jiné objekty. Mimo jiné obsahuje také aktuální upozornění a informace z MENDELU.
Institut celoživotního vzdělávání MENDELU (ICV) se zaměřuje na pedagogická témata a problematiku učitelů, především pak učitelů působících na středních odborných školách. Právě učitelé patří k rizikovým skupinám ohroženým syndromem vyhoření. Jejich představy o školství po absolutoriu na pedagogických či jiných fakultách se rozcházejí s realitou, se kterou se denně potkávají ve školách. V důsledku toho ztrácí motivaci pro další práci a ze školství odchází. Jak motivaci pedagogů zlepšit a jak jim poskytnout potřebnou podporu, řešili odborníci z ICV ve dvouletém výzkumném projektu, jímž prošlo přes 80 učitelů z 10 škol z celé ČR.
TEXT: David Kryštof, redakce
FOTO: AVC MENDELU
Český vzdělávací systém je zaměřen na vzdělávání, upozaďuje však oblast výchovy a rozvoje žáka. „Českým pedagogům chybí nástroje, jak vychovávat a rozvíjet zdravé osobnosti. Nástroje, které jim pomohou respektujícím způsobem efektivně komunikovat
nejen s žáky, ale i s rodiči a mezi sebou. Nejsou připraveni na řešení kon iktních situací,“ uvádí David Kryštof z Oddělení sociálních věd ICV. Podpora začínajících učitelů je přenesena na bedra ředitelů škol a chybí jí jakýkoliv metodický rámec. Začátek učitelské kariéry tak spíše připomíná vhození do vody. Neexistují přesná čísla, ale dle kvali kovaných odhadů až 35% českých pedagogů opouští školství během prvních let po absolutoriu. Vzdělávací systém se
přitom potýká s nedostatkem kvali kovaných učitelů.
Odborníci ICV se proto rozhodli vyzkoušet v českém prostředí model TAPATE, jehož autorkou je profesorka Julia Hay z Middlesex University London z Velké Británie. Ta se mimo jiné na celém projektu podílela jako konzultantka. Model TAPATE je založen na psychologickém přístupu transakční analýzy, který se zabývá komunikací mezi jednotlivci.
V zásadě platí, že pokud si pedagog uvědomuje svou roli i své reakce, pak je snáze schopen efektivněji komunikovat
či přímo předcházet kon iktu. Model TAPATE tak pomáhá při vedení výuky, při komunikaci se žáky i rodiči, čímž zvyšuje motivaci učitelů. Součástí výzkumného projektu byly semináře s praktickými
nácviky řešení konkrétních modelových situací. Zapojení učitelé, přičemž účast byla zcela dobrovolná, pak sami mohli přispět konkrétními případy ze své
Semináři prošlo přes 80 učitelů, začínajících i s dlouholetou praxí. Semináře vedl také David Kryštof z ICV.
praxe. Například jak zvládat komunikaci s rozvedenými rodiči, kteří spolu vzájemně bojují, což se přenáší na děti i do školy. Účastníci se také učili správně strukturovat vyučovací hodinu, pracovat s třídním kolektivem, nastolovat respektující čili udržitelné vztahy s žáky či rodiči. Na semináře pak navazovaly individuální konzultace. „Ujasnila jsem si, že nemusím být perfekcionistka a že nemusím nést veškerou zodpovědnost za své žáky, protože ti jsou zodpovědní i sami za sebe,“ zhodnotila svou účast na projektu učitelka odborné školy pracující ve školství třetím rokem. „Jsem nyní snad ještě více motivovaná, než když jsem do školy nastupovala,“ dodala na závěr.
„Původně jsme projekt zamýšleli hlavně pro začínající učitele, ale protože probíhal v době koronaviru, dobrovolně se nám hlásili i učitelé s mnohaletou praxí, kteří najednou nevěděli, jak mají učit. Neuměli reagovat na změnu formy výuky,“ uvádí David Kryštof. „Oceňuji, že semináře byly velmi praktické, naučila jsem se respektující způsob komunikace se žáky, i když je během online výuky vidím jen jako ‚černá kolečka‘ na obrazovce,“ uvedla účastnice s 37 lety praxe. Dle jejích slov byl pro ni přechod na distanční vzdělávání velmi náročný, ale semináře jí pomohly se s tím vyrovnat.
Projekt skončil na podzim minulého roku, odborníci ICV však již nyní připravují návazný projekt, který by se více zaměřoval na komunikaci mezi učiteli a rodiči žáků. Stejně jako v prvním případě by výstupy z výzkumného projektu včetně způsobů implementace do vzdělávacího systému byly předány ministerstvu školství, aby případně mohly být využity v celorepublikové praxi.
Tématu udržitelnosti v oblasti vzdělávání se bude věnovat i Mezinárodní konference ICOLLE 2023, která se uskuteční 13. 9. 2023 v Brně na půdě MENDELU. Podrobnosti jsou k dispozici na www.icolleconference.cz.
V karpatských lesích žijí jedny z největších populací rysů, vlků i medvědů v Evropě. K jejich ochraně je třeba mezinárodní spolupráce, neboť Karpaty zasahují do několika států. Právě k tomu směřuje nový projekt přeshraniční spolupráce, který bude koordinovat MENDELU, konkrétně kolegové z Lesnické a dřevařské fakulty. Účastní se ho organizace z šesti zemí, ochranáři přírody, myslivci, zemědělci i státní instituce. Spolupracovat budou na monitoringu, řešení kon iktů s lidmi i prevenci pytláctví.
Každý měsíc se v menzách MENDELU vydá 300 až 600 jídel, které strávníci nekonzumují na místě, ale odnáší si je s sebou. Dosud se pro tento účel používaly papírové menuboxy, které však nebylo možné použít opakovaně a po prvním použití mířily do odpadu. Od března však všechny provozy začaly využívat REkrabičky, omyvatelné a uzavíratelné obaly, které je možné použít až 400krát. Lze je dávat do mikrovlnky i mýt v myčce, navíc jsou z recyklovatelného plastu, tedy i po čtyřstém prvním použití mohou najít využití jako druhotná surovina. REkrabičky se používají v mnoha gastrozařízeních, tedy je lze vrátit a získat zpět zálohu na mnoha místech v ČR, a na rozdíl od papírového boxu vám z nich omáčka nevyteče. Menza nabízí studentům i zaměstnancům dvě velikosti – větší na hlavní chod i menší na polévku.
Do krmiv pro odstavená selata je v rámci EU zakázáno přidávat antibiotika a od loňského roku i zinek. Přitom právě selata jsou náchylná na onemocnění různého bakteriálního původu. Tým vědců z Ústavu výživy zvířat a pícninářství Agronomické fakulty ve spolupráci s rmou Addicoo Group však vyvinul přírodní náhradu antibiotik: doplněk stravy z rostlinných éterických olejů a dalších látek. Do krmiv se bude přidávat ve formě transportních částic, které zabrání degradaci přírodních látek v trávicím traktu zvířat. Produkt bude brzy na trhu!
I českou a moravskou krajinu trápí eroze půdy, sucho či bleskové povodně. Na jevy související s klimatickou změnou se ale lze připravit – zatravněním pozemků, obnovou polních cest s větrolamy, vybudováním míst k zadržení vody v krajině a podobně. Obce v ČR přitom mají oproti zahraničí výhodu, že většinou vlastní okolní pozemky včetně zemědělské půdy. Mohou tak určovat, jak se na půdě bude hospodařit. Tým z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních vztahů se proto pustil do projektu, jehož cílem je pomoci vlastníkům půdy, obcím i soukromníkům zorientovat se v tom, jaké kroky ke změně mohou aktivně podnikat. Cílem je větší odolnost venkova vůči klimatické změně.
mendelova.univerzita MENDELUcz
Udržitelný rozvoj je takový, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrozil schopnosti budoucích generací uspokojit jejich potřeby.
Přinášíme inovace a konkrétní praktická řešení, která mohou pozitivně ovlivnit život na naší planetě. Přispíváme k poznání složitých problémů, naše poznatky mohou pomoci nastartovat změnu.
Výsledky bádání předáváme dál, inspirujeme ke změně hodnot a postojů. Studenti a studentky se mohou přímo účastnit výzkumu a přinášet vlastní nápady.
Jen společně můžeme rychleji dosáhnout změny. Spolupracujeme s ostatními výzkumnými institucemi, ale i s komerčním sektorem. Mezi naše partnery patří neziskové organizace, kulturní instituce, samospráva, a to v Brně, v ČR i po celém světě.
ZDROJE
Cesta ke změně začíná u každého z nás. Usilujeme o to být inspirací i vlastním fungováním, ať již nacházením udržitelných forem hospodaření, tak v péči o zaměstnance a celou univerzitní komunitu.
Reagujeme na společenské výzvy a diskutovaná témata. Aktivně vstupujeme do veřejné debaty, zabýváme se osvětou veřejnosti. Zajímá nás klimatická krize i společenské nerovnosti.
Hlásíme se k 17 cílům udržitelného rozvoje OSN, jsme zavázáni k jejich naplňování i k jejich propagaci široké veřejnosti.
Jsme první generace, která je schopna porozumět problému, a poslední generace, která má šanci něco s tím udělat.
www.mendelu.cz
