Potřebujeme radikální změnu životního stylu

Vrámci Národního plánu obnovy se Mendelova univerzita chystá otevřít nové studijní programy. Na Provozně ekonomické fakultě takto vznikne program věnovaný cirkulární ekonomice. Ačkoliv je nedílnou součástí udržitelného rozvoje, nepatří cirkulární ekonomika kvšeobecně známým pojmům. Co tedy tento pojem znamená, jaké dopady na život lidí bude mít, vjaké fázi transformace se nacházíme, o tom jsme si povídali s Ladislavou

Issever Grochovou zÚstavu ekonomie

Provozně ekonomické fakulty.

TEXT: Martina Šmídtová

FOTO: AVC MENDELU

Můžete nám prosím na začátek vysvětlit pojem cirkulární ekonomika?

Cirkulární ekonomika je způsob dlouhodobě udržitelného hospodaření, které se zaměřuje na ochranu ekosystému. Snaží se zacílit na nejproblematičtější část naší existence, což je spotřeba a produkce, která by dle principů cirkulární ekonomiky měla být zacyklená a sminimálními vstupy. Cílem je co nejdelší využití výrobku, sdůrazem na jeho znovupoužití, recyklaci, a to vše při využití obnovitelných zdrojů energie a při produkci minimálního odpadu. Znamená to mimo jiné změnu způsobu myšlení jak na straně výrobců, tak spotřebitelů. Bez této změny transformace dnešní lineární ekonomiky není možná.

Kdy se tento pojem objevil, je to úplně nový trend?

De nice vznikala postupně, první informace o dopadech a rizicích našeho chování na životní prostředí se objevují v70. letech. Vroce 1972 vyšla zpráva The Limits to Growth (pozn. red.: o ciálně česky vyšlo vroce 1995 jako Překročení mezí), která upozorňuje na problém plynoucí zpopulačního růstu a omezených zdrojů. To bylo první vážné varování, které se dostalo i kveřejnosti. Od té doby počet publikací ktématu exponenciálně roste. Následně vzniká termín udržitelného rozvoje, tedy ekonomického rozvoje, který zohledňuje sociální a environmentální aspekty. Koncept cirkulární ekonomiky, jehož prostřednictvím by společnost měla dosáhnout udržitelného rozvoje, vzniká postupně a neustále se upřesňuje. Současné pojetí je představeno v publikaci Towards The Circular Economy zroku 2013. Vrámci EU je problematika oběhového hospodářství zakotvena v akčním plánu pro cirkulární ekonomiku ve velmi diskutovaném evropském Green Dealu. Vněm se mimo jiné klade důraz na eko-účelovost. To znamená, že od tvorby hodnoty se přesouváme ktvorbě a udržování hodnoty.

Cílem je tedy mimo jiné prodlužování životnosti produktu jeho opravami, znovupoužíváním, sdílením. Není to spíše návrat dominulosti, kdy uvedené bylo běžné?

Ano, když o tom člověk přemýšlí, tyto principy existovaly už dávno. Lidé si nástroje mezi sebou půjčovali, opravovali je. Nemohli si pořídit všichni všechno.

„Uvědomme si, co k životu potřebovali naše prababičky a pradědečci před sto lety, a co k životu vyžadujeme my.“

Postupně, jak společnost bohatla, však docházelo kdůrazu na konzum. Tento způsob produkce a spotřeby se však ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný. Na důsledky bohužel nejcitelněji doplácejí nejchudší země, kde lidé nežijí konzumním způsobem života a které vytvářejí nejmenší ekologickou zátěž. Právě zde trpí extrémními klimatickými výkyvy – suchem, záplavami, tsunami, tornády a tak dále.

Současně se také vkrádá myšlenka, zda je stoprocentní cirkularita možná…

Zavést stoprocentní oběhové hospodářství by bylo jako sestrojit perpetuum mobile. I pokud bychom si odteď stanovili, že již nebudeme těžit žádné nové zdroje, a pokud by bylo technologicky možné všechny materiály zrecyklovat, znovuvyužít či rozložit, nabízí se otázka, jestli by to vzhledem k rostoucí populaci, a zejména jejím rostoucím potřebám stačilo. Uvědomme si, co kživotu potřebovali naše prababičky a pradědečci před sto lety, a co kživotu vyžadujeme my. Pro dosažení udržitelnosti našich aktivit je nutná radikální změna životního stylu.

Poměrně dlouho jsme se učili třídit odpad, aby mohl být recyklován. Zpohledu cirkulární ekonomiky však nejsou všechny způsoby recyklace vhodné, proč?

V současnosti recyklací často dochází k degradaci materiálu, takzvanému downcyclingu. Největším znečišťovatelem, pokud jde o množství odpadu na váhu, je stavebnictví. Beton se například recykluje tak, že se rozdrtí a přidává se do asfaltu. Nevyrábíme zněj stejnou hodnotu, a navíc je asfalt těžko znovupoužitelný. Jedna holandská rma se naopak snaží použitý beton rozložit znovu na cement, štěrk a písek. Vytváří granulát, ze kterého je znovu možné vyrobit beton. Je vidět, že část rem se snaží neudržitelnost našeho chování re ektovat, ale nedělám si iluze, vněkterých případech půjde o marketingový tah, o takzvaný greenwashing (pozn. red.: dezinformace o ekologické prospěšnosti produktu či celé rmy).

Máme-li předcházet negativním ekologickým dopadům, znamená to snižovat spotřebu. Ta je ale pohonem ekonomického růstu. Neblížíme se tedy konceptu takzvaného nerůstu?

Lineární ekonomika je založena na konzumu, který vytváří HDP. Naopak vcirkulární ekonomice jde o prodlužování životního cyklu výrobků a materiálů, tedy i méně časté nakupování nových. Produkce vněkterých oblastech může být utlumována, na druhou stranu zde ale vzniká velký prostor pro nové služby voblasti logistiky, marketingu, oprav, repasování i recyklace. Pohonem ekonomiky se tak mohou stát služby.

Není přechod na cirkulární ekonomiku drahý? Vyžaduje poměrně masivní změnu technologií či velké investice do inovací.

Samozřejmě, že transformace v mnoha oblastech bude velmi nančně náročná. Nicméně vněkterých případech jde o sadu určitých zásad, principů, které bychom mohli dodržovat, a ne vždy je ktomu nutná nová či nákladná technologie. Třeba recyklace odpadu či snižování produkce odpadu nančně náročné není.

Funguje tedy nějaká systémová podpora, dotační či legislativní, rozvoje cirkulární ekonomiky, ať už na národní, či evropské úrovni?

Vtomto smyslu vnímám větší dynamiku na úrovni Evropské unie. Země, které jsou tradičně silně zaměřené na ochranu životního prostředí, třeba severské země nebo Rakousko, vyvíjí velký tlak tímto směrem. Samotná aplikace na národní úrovni je záležitost více politická.

Řada potřebných ustanovení vlegislativě zatím zakotvena není, ale postupně se to mění. Pro větší rmy se například blíží povinnost reportovat ESG (pozn. red.: environmental social governance), což znamená, že budou muset dokládat, jak naplňují cíle v environmentální, sociální a právní oblasti. To by mohlo přinést další pozitivní změnu. Bohužel vsoučasnosti vlivem invaze na Ukrajině a krize zní vyplývající logicky ustupuje tato problematika trochu do pozadí.

Co by nám tedy pomohlo, aby byl odklon od lineární ekonomiky rychlejší?

Větší osvěta a vzdělání vkombinaci svhodnými dotacemi pro rmy a spotřebitele, jako je Zelená úsporám nebo kotlíkové dotace. Neobejdeme se ani bez restrikcí, jako jsou třeba zákazy zastaralých typů kotlů, což bude obzvláště těžké, pokud má část obyvatel vdnešní době problém vyjít svýplatou. Dále je zapotřebí, aby se spotřebitelé naučili více přemýšlet o svém spotřebním a pospotřebním chování a rmy více uvažovaly nejen o výrobě, ale i o tom, jaké zdroje využívají, jak je samotný produkt koncipován, aby mohl být znovu použit, znovu opraven či recyklován.

A jak si stojí ČR vnaplňování cílů cirkulární ekonomiky?

Podle výzkumu agentury Ipsos dodržuje alespoň jeden zprincipů cirkulární ekonomiky každá rma. Nejčastěji tříděním odpadu, využíváním ekologických materiálů či opravováním svých výrobků. Činí tak často nevědomky. Vědomě se udržitelností zabývá třetina rem, do tří let to plánuje 70% rem. Motivy mohou být ideové, ale mnohem silnější jsou motivy nanční. Znovupoužívání, recyklace či opravy starých výrobků mohou vést ke snižování nákladů. Zdá se tedy, že rmy tyto výhody vnímají.

Vmnožství recyklovaného odpadu na hlavu jsme mírně nad průměrem Evropské unie, což může být překvapující, vporovnání s průměremEU také méně skládkujeme a méně spalujeme. Dle zpráv Evropské komise ale máme problém vdalším zpracování odpadu.

Můžete dát nějaký příklad cirkulárního produktu, pokud už takový existuje?

Plně cirkulární produkt neexistuje. Ale jsou rmy, které se k tomuto principu hodně hlásí. Typický příklad je IKEA –zakládá si na tom, jaké materiály zapojí do výroby, nabízí zpětný odběr použitého nábytku, který pak dále poskytuje. Dalším příkladem může být Philips, který provozuje vlastní second handy selektronikou. Nemusí jít jen o soukromé rmy, některé zajímavé projekty vznikají i na úrovni samosprávy. Třeba město Brno chystá výstavbu chytré čtvrti Špitálka, kde se počítá skomplexním řešením pro nakládání senergiemi, vodou, teplem, odpady. V plánu je také komunitní bydlení i zapojení znevýhodněných skupin obyvatel, které se hůře uplatňují na trhu práce. Brno vtomto může být vzorem pro ostatní municipality.

Obvyklá a logická otázka: Co může na podporu udělat jednotlivec?

Domácnosti produkují 13% zcelkového odpadu, to je relativně hodně. Na nakládání s odpadem by se měli zaměřit obce i jednotlivci. Můžeme odpad třídit, recyklovat, kompostovat, ale především se zamyslet nad vlastní spotřebou. Opravdu danou věc potřebuji a musím si ji koupit? Nemohu ji využívat po delší dobu? Musím si koupit to, co mi konzumní společnost podsouvá? A pak co svěcmi, které již nepotřebuji – musím je vyhodit, nebo je mohu poskytnout, za úplatu či zdarma, někomu dalšímu? Jde jen o to naučit se na spotřebu dívat zjiné perspektivy. Velkou roli v tomto hraje právě vzdělávání a okolí, ve kterém žijeme.

Není překážkou naše vlastní pohodlí?

VPraze vypracovali studii, ve které se zabývají korelací mezi tříděním a vzdáleností knádobám na tříděný odpad. Když máme možnost rozdělit odpad hned vmístě bydliště, jsme schopni vytřídit až 98% odpadu. Skaždými dvaceti pěti metry účinnost klesá. Už při vzdálenosti 200 metrů je účinnost úplně minimální. Pro maximální třídění bychom tedy měli mít všechny sběrné nádoby přímo u domu, na druhou stranu by pak vzrostla celková nákladová a energetická náročnost svozu. Tedy ano, změna chování vyžaduje i jisté uskromnění. Jsem vtom ale optimistka. Myslím, že ke změně dochází, zejména u mladší generace je přístup kenvironmentálním problémům velmi pozitivní.

Otázkou je, zda je to dost rychle, zda to bude stačit…

Linearita není udržitelná, to už je jasné. Pokud tento problém budeme přehlížet, narazíme. Pokud neudržíme zdravý ekosystém, pokud budeme nadále bezohledně drancovat přírodní zdroje, musíme si uvědomit, že tím ničíme i náš domov.