Základem úspěchu je, když zadání „sedne“. Tento prostor byl za odměnu

Mezi budovami C a T kampusu Mendelovy univerzity v Brně zahájil provoz design lab

MENDELU. Vzniklo místo pro setkávání spolužáků, studentů s vyučujícími nebo i odborníky z neakademického prostředí. Příležitost navrhnout vybavení interiéru na základě daných kritérií dostali studenti programu Design nábytku. Z patnácti studentských prací byl k realizaci vybrán návrh Anny Horákové, tehdy studentky

6. ročníku studijního programu Design nábytku.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: AVC MENDELU

Jak to bylo přesně s tou studentskou spoluúčastí na projektu design lab MENDELU?

V rámci studia, konkrétně v jednom z ateliérů Design nábytku 4, jsme dostali zadání, abychom navrhli nábytkové vybavení dvoupodlažní budovy s tím, že v prvním nadzemním podlaží budovy by se měly konat výstavy a zároveň by tam měla být kavárna, což je podle mě výzva. V druhém nadzemním patře jsme se měli zaměřit na prostor přednáškové místnosti, kuchyňky a kanceláře. Bylo nám řečeno, že odevzdání této práce je předpokladem pro úspěšné zakončení předmětu. A zároveň, že návrh, který bude nejvíce vyhovovat, bude také realizován.

Bylo zadání nějak blíže speci kované? Například požadavky na použití materiálů, barevnost a podobně?

Ne, nebylo, dostali jsme volnou ruku. Snad jen, pokud si dobře vzpomínám, tam byl požadavek na variabilitu a funkčnost výstavních prvků. Podkladem k práci nám byla výkresová dokumentace.

Jak jste k tomu přistoupila, kudy se ubíraly vaše první myšlenkové pochody?

Mně to zadání hodně sedlo. Dovolilo mi být kreativní. To, že vám zadání sedne, je podle mě základ úspěchu. Nápady ke mně začaly přicházet od první chvíle, kdy jsem se dívala na 3D model budovy na počítači. Je hodně prosklená, vzdušná… No, zkrátka prostor za odměnu. Následně jsem si stanovila body, kterých jsem se chtěla držet: srozumitelná konstrukce, variabilita a to, aby materiály odpovídaly veřejnému interiéru a použití. Musí být bezpečné z hlediska konstrukce, tak aby splňovaly určitou pevnost, a samozřejmě funkčnost. Pokud požadavek zněl, aby se nábytek dal využít na více způsobů, tak jsem myslela na to, aby nebyl těžký, aby se s ním dalo snadno manipulovat. Dalším bodem byly materiály. Vytyčila jsem si tři základní, které jsem chtěla prolnout celým objektem.

A které materiály u vás zvítězily? Prvním a nejdůležitějším je březová překližka, je velmi pevná a zároveň se s ní dobře pracuje. Už jsem s ní měla zkušenost. Navíc se vyznačuje na řezu krásnou texturou. Ačkoli jde o materiál, který je slepený z dýh, tak z něj pořád vyzařuje „teplo“ dřeva. Druhým materiálem je laminovaná dřevotříska. Je to jeden z nejvíce užívaných deskových materiálů v nábytkářství, a to i díky tomu, že se dobře opracovává a následná údržba je snadná. Třetím materiálem, který se vyznačuje mimořádnou trvanlivostí a odolností vůči vlhkosti, je kompaktní deska použitá v gastro provozu.

Ještě nějaký pevný bod, který jste si na začátku práce stanovila?

Odlišení funkcí jednotlivých pater a v souladu s tím odlišení místností barevně. V prvním patře, které je více o setkávání, jsem zvolila barvy, které místnost zútulní. Dominují tady proto barvy světlé, pastelové. Druhé patro je určeno k přednáškám a workshopům a k této funkci jsem zvolila černo-bílou barevnost. Podle mě to jsou barvy, které člověka nevyrušují od práce.

Několikrát tady zaznělo, že jeden z požadavků byl, aby některé z prvků byly variabilní. Pod tím si představím jakési dva v jednom… Je to tak. Přemýšlela jsem nad tím tak, že pokud zde mají být výstavní prvky, tak musí být zároveň prvky vhodnými pro kavárnu. Není možné tady vyměňovat dvě sady nábytku. Výstavní prvky musí sloužit pořád. Takže když tady výstava nebude, musí ten prvek posloužit k sezení nebo jako konferenční stolek. Navrhla jsem proto takovou krychličku z překližky, která výškově odpovídá sedací ploše a zároveň konferenčnímu stolku. V patře jsem použila stejný prvek, jenom z jiného materiálu. Slouží i ke krátkodobému sezení, a protože má tvar krychle otevřené ze dvou stran, je možné do něj odložit batoh, knihy a podobně, což mi často v přednáškových a výukových místnostech chybí.

Variabilní krychličky, o kterých mluvíme, a nakonec i další dřevěné komponenty, byly vyrobeny ve spolupráci s Lesnickou a dřevařskou fakultou?

Ano, veškerý variabilní nábytek a celé zařízení gastro prostoru, úložný nábytek v kanceláři a kuchyňka v druhém patře byly vyrobeny v dílnách Ústavu nauky o dřevě a dřevařských technologií LDF MENDELU. Spolupráce byla skvělá, odnesla jsem si z ní do praxe nové zkušenosti.

Jaká byla první reakce, když vám výsledek, že váš návrh byl vybrán, oznámili?

První reakce byla, že se museli splést! Upřímně! Nejdřív převažovaly negativní pocity, protože jsem v tu chvíli dokončovala diplomovou práci, připravovala jsem se na státnice a najednou do toho měl přijít další velký projekt. Ale jak se ten projekt začal rozjíždět, tak mi začalo docházet, že takovou příležitost asi nemá každý. Zpětně si toho vážím hrozně moc. Toho, co mi design lab dal od počátku, ať je to samotné navrhování interiéru, nebo příprava veškerých podkladů pro výrobu nábytku… Opravdu mi to dalo hodně. Ale nebylo by fér, kdybych nepodtrhla, že jsem mohla neskutečně stavět na tom, co mi dalo studium na fakultě a také na praxi, kterou jsem absolvovala v truhlářské dílně mého otce. Najednou ty jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadly a pro mě bylo mnohem snazší zorientovat se v tom reálném světě, ať už jde o komunikaci s projektantem, architektem, truhlářem, nebo dodavatelskými rmami. Ti všichni mě brali jako kolegyni, která s nimi už dokáže mluvit odborným jazykem.

Jedna věc je model v počítači a druhá, když si můžete, nejlépe opakovaně, projít reálný objekt. Je to tak?

Rozhodně. Nedá se popsat ten skvělý pocit, že stojíte v prostoru, který jste dlouho před tím viděla pouze na obrazovce počítače. Až když jsem se v tom prázdném prostoru pohybovala, začaly ke mně přicházet i zcela nové nápady.

Z pohledu „běžného“ člověka, který do design labu vejde, je zde vše hotovo. Co na to ale říká váš odborný zrak?

Tady je stále spousta drobností, které je potřeba doladit. A náplní mé práce je i rozjezd nového pracoviště. V plánu jsou nejen výstavy, ale i odborné workshopy, konference, přednášky osobností, které mohou studenty inspirovat.