Stáže v rozvojových zemích mi dávají velkou pokoru

Přestože je Adam Miler teprve ve třeťáku, absolvoval již šestitýdenní stáž na Barbadosu a v únoru 2023 se jako první student Zahradnické fakulty MENDELU zapojil do projektu

Lesnické a dřevařské fakulty v Zambii, kde v době našeho rozhovoru sbíral data od tamních farmářů. „O stáži jsem původně neuvažoval. Chtěl jsem vyjet na Erasmus do Finska, ale nakonec mnou vybraný program neotevřeli a já se snažil najít jinou alternativu,“ popisuje Miler. Přitom právě stáže ho dle jeho slov nejvíc obohacují a inspirují k tomu, aby se projektům v rozvojových tropických oblastech v profesním životě věnoval.

AUTOR: Kateřina Červíková

FOTO: archiv Adama Milera

Co tě vedlo k tomu, že jsi už ve druháku vycestoval na stáž mimo Evropu?

Chtěl jsem vyjet hlavně proto, že jsme měli kvůli covidu celý prvák online a člověk se nedostal s nikým do kontaktu. Protože jsem ale promeškal deadline přihlášek na Erasmus a nechtěl jsem o možnost vycestování ve druháku přijít, tak už mi zbývala jen možnost stáže. Organizaci, která by mě přijala, jsem si musel najít sám. V únoru a březnu, kdy jsem cestu plánoval, nicméně není v Evropě zahradnická sezóna, a proto jsem začal obepisovat instituce v zámoří. Napsal jsem asi padesátce institucí, ale odpovědi, možná i kvůli doznívající pandemii, skoro nechodily – přišlo jich možná pět, z toho dvě kladné. Jednou z nich byl Karibský permakulturní institut na Barbadosu, kam jsem nakonec odjel.

Čím se institut zabývá a co jsi měl na starosti?

Institut se nyní věnuje zejména rekultivaci tamního písečného lomu. Před třemi roky se majitelé lomu rozhodli těžbu postupně ukončit a plochu s přibližně 500 hektary obnovit. Práce na rekultivaci stále probíhají a plán je jasný – celou plochu přetvořit v souladu s původními ekosystémy, vytvořit plochu k pěstování i příležitosti pro turismus a zvýšit biodiverzitu. Moje pozice byla terénní pracovník, ale měl jsem také možnost pomáhat s plánováním dalších prací a výsadeb.

Jak dlouho ti trvalo, než ses zaučil, a jak probíhal pracovní den?

První den po příjezdu jsem se sešel s manažerkou institutu, povídali jsme si o náplni práce a následující den jsem byl přiřazen k pracovní skupině. Zúrodňovali jsme půdu, sázeli a prováděli jsme údržbu již vytvořených systémů. Terénní věci se dělaly většinou dopoledne a odpoledne jsme plánovali, vytvářeli návrhy osazování a podobně. Různorodost aktivit byla velká a každý týden byl zaměřený na něco jiného. Jeden týden jsme se více soustředili na výsadbu, další na plánování, jiný zase na sklizeň a na zpracování produktů. Jezdili jsme také na lokality mimo lom, třeba na základní školu, která si od insitutu objednala vytvoření permakulturní zahrady (permakultura označuje progresivní směr udržitelného zemědělství a zahradničení, který je v souladu s přírodou – pozn. autor).

Vnímal jsi na Barbadosu jiný přístup k plánování krajiny?

Určitě. Většina tamních obyvatel žije z toho, co si doma vypěstují, aby nemuseli suroviny poměrně draze kupovat v obchodě. Z pohledu krajinářské architektury se tam řeší produkce a využitelnost zahrad. V Česku se naopak krajináři věnují okrasným zahradám, zahradám kolem rodinných domů nebo parkům. Z pohledu okrasných zahrad a výsadeb se na Barbadosu řeší jen ty u hotelových komplexů. Přístup je tedy jiný v tom, že se více klade důraz na produkční část než na estetickou.

Zážitky z Barbadosu

„Co mi utkvělo v paměti, jsou třeba večery, kdy jsme společně se stážisty a kamarády byli na pláži, měli rozdělaný oheň, zpívali, pili výborný barbadoský rum a pak na pláži přespávali. Dalším velkým zážitkem byl vůbec první větší kontakt s opravdu panenským deštným pralesem.“

Byl podle tebe přístup k rekultivaci krajiny profesionální?

Rozhodně ano. Američtí majitelé lomu jsou velmi majetní a chtějí, aby rekultivace proběhla profesionálně. Nemají proto problém zaplatit drahou techniku jako velký mulčovací stroj, traktory, nářadí a pozvat si odborníky z celého světa, aby vyškolili jejich pracovníky. Manažerka institutu je například velká odbornice na permakulturu s celosvětově uznávaným kurzem. Další ženy ve vedení byly jedna specialistka na půdu, druhá na sortiment rostlin a výsadby a skutečně mě učily, co se dalo, a hodně jsem od nich pochytil.

Nyní jsi na stáži v Zambii. V čem je tato stáž jiná oproti Barbadosu?

Jedná se o projekt Lesnické a dřevařské fakulty a jsem tady s třemi lidmi z univerzity – docentem a dvěma doktorandy. Na Barbadosu jsem byl většinou na jednom místě a dělal terénní činnosti, zatímco v Zambii jsem spíše analytikem, tím, kdo sbírá informace a data pro projektové výzkumy. Zároveň hodně cestujeme. Aktuálně jsme v západní provincii a zítra se přesouváme do hlavního města. Druhý a třetí týden budeme v jižní provincii a čtvrtý týden plánujeme být na severu. Za měsíc tak poznám minimálně tři úplně rozdílná místa s jinými

Bezpečnost v Zambii

„S tématem bezpečnosti a různých předsudků o Africe se setkávám poměrně často. Zambie ale patří mezi nejbezpečnější a nejstabilnější africké země. Posledních pětadvacet let neměli žádný výraznější kon ikt ani občanskou válku, což je na tomto kontinentu poměrně vzácné. Co se týče například nočního vycházení, tak záleží oblast od oblasti. Stačí se ale držet doporučení a díky tomu, že už mám nějaké zkušenosti z podobných krajin, se v zemi cítím bezpečně.“ aktivitami, takže v náplni to bude ještě různorodější. Také vnímám, že univerzitní projekt v Zambii je víceletý a budu mít možnost se na něm podílet i po návratu a třeba v něm najít i téma své závěrečné práce.

Na projektech v Zambii pracují především odborníci a studenti z LDF a Agronomické fakulty. Je ti téma blízké?

Ano. Sbírám sice data pro projekt LDF a pracuji na agrolesnických a silvopastorálních systémech (kombinace pěstování stromů a keřů s pastvinami pro hospodářská zvířata – pozn. autor), ale zároveň cítím, že se téma hodně týká i mého oboru, zvlášť ekologie krajiny, udržitelnosti, biodiverzity a využívání přirozených vlastností stromů a rostlin. Nyní se učím například mapování ortofotomap z dronů, což jsou upravené mapy z leteckých snímků, a vkládání do aplikací, které pak využívají architekti ze Zahradnické fakulty. Z mezifakultní spolupráce mám radost a myslím si, že mi tato stáž hodně přinese.

Co ti stáže dávají?

Kromě angličtiny hlavně poznání, jak funguje úplně odlišný svět rozvojových zemí oproti bohaté střední Evropě. S tím souvisí velká pokora. Když vidím, jaké problémy tady lidé mají a jak jsou i přes to všechno spokojení, tak si uvědomuji, že mohu být vděčný za to, kde žiji, jaké mám možnosti studia, zdravotnictví a další. A protože si pořád hraji s myšlenkou, že bych v profesním životě pracoval na projektech v rozvojových zemích v tropických oblastech, tak mi stáž dává zkušenosti právě z těchto míst, jako jsou sortiment rostlin, práce s vodou, jak tady funguje farmaření, hospodářství, jak funguje místní správa, úřady nebo komunikace s nimi.

MENDELU v Zambii

Odborníci z MENDELU, především z LDF a AF, vedou v Zambii několik rozvojových projektů na podporu tamních farmářů a obnovu přírodních zdrojů. Spolupracují přitom jak s univerzitou v Copperbeltu, tak například s Českou zemědělskou univerzitou a tuzemskými rmami. Projekty podporuje Česká rozvojová agentura. MENDELU v zemi působí již od roku 2013.

Můžeš přiblížit, čemu by ses chtěl dál věnovat?

Jsem ve třeťáku, ale náš obor je čtyřletý, takže co se týče bakalářské práce, mám ještě čas se rozhodnout. Poslední týden současné stáže budu v oblasti Copperbelt, kde se ve velkém těží měď, a docela by mě zajímala rekultivace této industriální krajiny plné dolů. Uvidím ale, až tam budu a jestli mi budou stačit nasbíraná data, případně jestli bude možnost podívat se do oblasti v budoucnu znovu a pokračovat v terénním výzkumu a sběru dat. Co se týče dalšího studia, chtěl bych pokračovat minimálně na inženýra, ale ještě je to daleko, takže to nechávám otevřené.

Adam Miler

Studuje 3. ročník krajinářské architektury na ZF MENDELU.

Pochází z Jaroměře u Hradce Králové.

Absolvoval šestitýdenní stáž na Barbadosu, letní školu v americké Louisianě a měsíční stáž v Zambii.

Posledně zmíněný pobyt probíhal v době tohoto rozhovoru.