Student hledá cesty, jak využít odpad z recirkulačních chovů ryb

TEXT: Ivana Chatrná

FOTO: AVC MENDELU

Ve dvou experimentálních akvarijních místnostech chovají na Agronomické fakultě například pstruhy duhové nebo sumečky africké. Voda v nádržích díky čerpadlům neustále koluje a čistí se. Při biologické ltraci se z vody odbourává amoniak, při ltraci mechanické se zase odděluje velké množství odpadních kalů a výkalů ryb, které jsou vzhledem ke složení krmiva bohaté na dusík nebo fosfor.

„Mám rád, když se dokáže něco ušetřit nebo znovu použít. Proto mi přišlo škoda, že se všechen kal vypouští pryč a nijak se nezužitkuje. Ten odpad je přitom výborným zdrojem živin, které jsou důležité pro růst rostlin,“ vysvětluje Harabiš, který coby doktorand působí na Oddělení rybářství a hydrobiologie AF MENDELU.

Cílem studenta je přeměnit vzniklý odpad za pomoci aerobní digesce na kapalné hnojivo, které by se dalo využít při hydroponickém pěstování rostlin. „Aerobní digesce je ve své podstatě proces, při kterém různé skupiny heterotrofních organismů rozkládají rybí výkaly až na jednotlivé minerály,“ přibližuje Harabiš. Takto získané živiny by podle doktoranda mohly najít uplatnění například při produkci listového salátu. „Chtěl bych vytvořit hnojivo, které bude srovnatelné s běžně dostupnými chemickými minerálními hnojivy, na jejichž výrobu je potřeba minerály těžit. To ale nebude řešením napořád, nabízím proto obnovitelnou alternativu,“ říká student.

Kvalitu produktu by Harabiš rád otestoval přímo s kolegy na MENDELU, kteří se specializují na pěstování rostlin. „Samozřejmě, podle složení odpadu a toho, kolik živin se nám podaří mineralizovat, budeme hnojivo upravovat. Počítám s tím, že bude nutné ho například naředit, abychom rostlinu nespálili,“ upřesňuje. Sám ale předpokládá, že půjde spíše o doplňkové hnojivo, které zajistí plodinám dostatek dusíku, fosforu a jiných minerálů.

Se svým výzkumem cílí doktorand na praxi, s některými chovateli už je dokonce v kontaktu. „Důležitá je pro nás jednoduchost celého procesu. Chovatelé by si buď odpad mohli zpracovávat sami, nebo by ho mohli nabízet výrobcům hnojiv,“ popisuje Harabiš. Cokoli je však podle něj lepší než vypouštět odpad ven. „V povrchových vodách je dneska obecně hodně fosforu. Původ má v hospodářství, průmyslu, do vody se dostává i z domácností, například z pracích gelů a podobně. V létě je pak v rybnících živnou půdou pro růst sinic. Jakákoli možnost, jak snížit výskyt fosforu v přírodě, mi proto přijde dobrá,“ zamýšlí se.

Projekt podpořený interní grantovou agenturou má Harabiš rozfázovaný na nadcházející měsíce. „Musím zkonstruovat systém pro separaci nerozpuštěných látek. Následně odpad vysušíme s využitím lyo lizace a prostřednictvím aerobní digesce necháme ty látky mineralizovat,“ říká student. Testovat bude různé fyzikální podmínky v průběhu mineralizace, jako je například teplota, pH a čas, s cílem najít tu nejvhodnější kombinaci pro výrobu co nejvýživnějšího hnojiva. Součástí výzkumu bude i test stravitelnosti jednotlivých živin a porovnání rybích výkalů na základě rozdílného složení krmiv.

Do budoucna by se student rád pustil také do anaerobní digesce, při které vzniká metan využitelný pro spalování v bioplynové stanici. Vzniklá energie by se podle Harabiše dala použít například k ohřevu vody. „Pro chov sumečka afrického je potřeba teplota alespoň pětadvacet stupňů Celsia. V podmínkách, kdy zdražuje energie, to může být pro farmáře zajímavá cesta, jak zlepšit ekonomickou stránku chovu,“ dodává.

Počet recirkulačních chovů ryb celosvětově stoupá. Podle Harabiše je výhodou ve srovnání s klasickým rybníkářstvím snazší dodržování hygienických podmínek i větší efektivita chovu. „Nádrže máte někde pod halou, takže je menší pravděpodobnost, že si do chovu zavlečete nemoci, nemají se tam jak dostat predátoři, spotřebujete velice málo vody. A navíc, pokud bude i do budoucna populace stále růst, potřebujeme lidi nějakým rozumným způsobem nakrmit,“ říká. Jaké výsledky přinese jeho výzkum, bude Lukáš Harabiš vědět na konci letošního roku.