text: Radek foto: Přemek Vida
Zajímalo by mě, jak často se ti stává, že ti někdo špatně napíše i/y ve jméně? Upřímně nevim, proč mi lidi prohazujou íčka ve jméně... Zatím sem se ve vyjmenovaných slovech neviděl, hehe. Každopádně jsou ty íčka to nejmenší, speakerům na závodech se daří mrvit moje jméno hodně úspěšně. Už jsem byl Mikyša, Miliska, Mikša... pokaždý jsem překvapenej, co vymyslej. Čekám na startu na svý jméno a na tyhle cizí vůbec neslyším. Takže pak mi někdo musí poklepat na rameno, že sem to já a že už mám jet! Rozhovor děláme po Skypu, protože se v Čechách přes zimu moc nevyskytuješ. Kde teď vůbec seš? Právě se nacházim na Penkenu, kam jsme vyjeli s partičkou, s kterou teďka jezdim. Takže já, Dušan Kříž, Petr Horák a Přemek Vida. Fotíme tady a děláme nějaký videa. Co je to ten tvuj nick MCPlachta, co máš na Skypu? To je taková ta věc, když si založíš profil v jedenácti letech a připadá ti to jak nejlepší nickname, co existuje... V sedmnácti pak zjistíš, že to zas tak vtipný neni, hehe. Možná je čas si ho změnit. Neni už ti blbě z prašanu? To tě nikdy neomrzí... Ale fakt ho teď máme na Penkenu hodně. Sněžilo tři dny v kuse, tak metr sedmdesát určitě napadlo. Po pár dnech však vysvitlo sluníčko, trošku to potálo a přes noc zmrzlo. Takže teď je beton, ale už na to nasypalo dalších deset. Po několika dnech ježdění po pás ve sněhu už jsme byli znuděný z prašanu kolem sjezdovek, kde se to moc neměnilo, a tak jsme si postavili a vyzvali backcountry skok. Bylo to docela zajímavý. Testoval jsem kicker jako první, chtěl jsem dát backside pět a nakonec z toho byl backside doublecork deset, hehe. Letěl jsem zhruba o dvacet metrů dál, než jsem chtěl, a dopad se samozřejmě nepoved. Na další pokusy sem už ten doublecork vracel na prkno, ale odjet takovejhle trik do prašanu je úplně něco jinýho než v parku. Jakej si měl vůbec podzim, trochu nám to popiš... Září, říjen jsme průběžně jezdili s Dušanem Křížem, Petrem Horákem a Kubou Králem na Hintr. Rozježďovali jsme se, dělali jsme vtipný edity. Proběhly i nějaký závody, byl jsem na Horsefeathers Pleasure jamu, na svěťáku v Londýně a ve Stockholmu, kde se závodilo uprostřed města na konstrukci se sněhem. Moc zajímavá akce se spoustou diváků kolem a dobrou atmosférou. Ale skákání na konstrukci je hrozně těžký, jsou tam omezený možnosti. Pak jsme jeli před Vánoci na měsíc do Ameriky, kde jsme zkoušeli nový věci a trénovali. A zkraje ledna jsem byl na O’Neill evolution v Davosu, což byl první závod, z kterýho jsem se kdy odhlásil. Ale zdraví je přednější, viděl sem tam spoustu lidí, co si něco udělali. Organizátoři závodu chtěli posunout level a postavili strašnej nesmysl s ohromnou
