MAX HABANEC NA ZÉLANDU

S HNUSNÝM PODZIMEM A ZIMOU SE DÁ NALOŽIT RŮZNĚ. V NEJHORŠÍM PŘÍPADĚ SE MŮŽETE ZAVŘÍT DO HOSPODY, V LEPŠÍM JEZDIT NĚKDE V KRYTÝ MINIRAMPĚ ČI PODCHODU, A V TOM NEJLEPŠÍM SE SEBERETE A ODLETÍTE NA PÁR TÝDNŮ NĚKAM ZA TEPLEM. POKUD SE VÁM UŽ NECHCE PO STOOSMDESÁTÝSEDMÝ DO BARCELONY, MUSÍTE SE KOUKAT SMĚR NĚJAKÝ JINÝ KONTINENT, TŘEBA JAKO MAXIM HABANEC, KTERÝ DOHLÍDL AŽ NA NOVÝ ZÉLAND.

text: Radek, foto: Jake Darwen

spot, na kterým se maxovi nejdřív nechtělo moc jezdit kvůli security a těžkýmu přístupu, ale nakonec to s fotografem jakem hecnul v sedum ráno a frontside pivot je toho výsledkem

Jak tě, Maxi, napadlo se vydat na Nový Zéland?

Nejspíš kvůli tomu, že tam žije Dan Kašpar a pokaždý, když s nim chatuju, tak se mě ptá, kdy přijedu. Byla to výzva! Přeci jen, když takhle jedete za někým, je to o hodně lepší. Můžete u něj bydlet, ukáže vám spoty a seznámí vás s lokálama. Prostě nejste někde jako turista.

Proč si tam letěl zrovna na Vánoce?

Tady je to před Vánocemi každý rok to samý a kromě dvacátýho čtvrtýho celkem nuda. Řekl jsem si, že to radši pojedu na Zéland a užiju si to tam. Byl to celý nápad z mý hlavy, takže jsem si to financoval z vlastních peněz a cestovního budgetu, který mám od svých sponzorů.

Na Zéland je to celkem z ruky...

Cesta byla drsná. Než člověk dolítne z Prahy do Aucklandu, dohromady v letadle nasedí dvacet čtyři hodin čistýho času. Směrem na Zéland mi to přišlo celkem v pohodě, asi kvůli tomu, jak jsem se těšil. Nazpátek se to zdálo jako tři dny, měl jsem z cesty oteklý nohy a nemoh sem pak ani chodit. Naštěstí už jsem to dal dohromady a už skejtuju.

Jak se na druhou stranu země přesně letí?

Z Prahy letíš do Jižní Koreje, do Soulu, a to těch dvanáct hodin. Pak si tam dáš na dvanáct hodin sezení na letišti a pak poslední let, dalších dvanáct hodin, směr Auckland. Letenka se pohybuje kolem třiceti tisíc korun, což asi za tu vzdálenost celkem odpovídá.

Jak tě Nový Zéland přivítal?

Byl to určitě šok. Já byl předtím nejdál v Číně, což skoro není jiný kontinent, a najednou člověk stojí na druhý straně země. Ze začátku to bylo opravdu jiný, prostě sem se i já cejtil jinak. Nevím, jak to popsat.

Co tě nejvíc dostalo?

Úplně nejvíc mě šokovala mentalita místních. Lidi jsou tam hrozně hodný, hrozně kamarádský, což je úplně rozdílný, než jaký to tu máme v Čechách. Chvilkama je to až podivný.

tenhle spot je ve škole a ve svý podstatě 50 % zélandských spotů bejvá právě ve škole. naši architekti by si tady mohli vzít příklad. fotka fs lipslidu vznikla druhý den maxova pobytu a byla to jeho první novozélandská skejtová

olíčko na celkem nepříjemném spotě s kolmým nejhorším rozběhem. všimněte si, že horní část railu někdo uříznul. dan mu za to posílá velký thanx!

Kdy ses po tom dlouhým letu aklimatizoval a mohl jít prvně skejtovat?

Všichni mě varovali před časovým posunem a s ním spojenou únavou. Já sem to vzal trošku zprudka a hned, co jsem ráno vylezl z letiště, tak jsem šel jezdit. Díky tomu jsem vydržel celý den nespat a aklimatizoval jsem se okamžitě. Pravda je, že sem se ten první den na skejtu cejtil strašně, ale byl jsem nadšenej z toho, že je teplo, sluníčko.

Jak je Nový Zéland drahý?

Je to tam trošku problematický, a co se týče jídla a pití, je to docela drahý. Samozřejmě si to člověk nějak vychytá, ale většinou je všechno třeba o půlku dražší než u nás. Hlavně mi tam ty ceny přijdou takový pomatený, třeba voda je dražší než cola, sushi je levnější než pizza a tak. Takže když chceš šetřit, jíš sushi a piješ k tomu colu, hehe. Myslim si, že na den jsem potřeboval tak pět set šest set korun, a to obnášelo ovoce k snídani, normální obědy a večeře. Žádný přehnaný šetření.

Jak sis tam teda zajezdil?

První tejden jsme s Danem byli v Aucklandu, kde jsme objeli skateparky po městě a různý spoty, na kterých se nejčastěji skejtuje. Začal jsem fotit a točit lehčí triky, nechtěl jsem se hnedka zrakvit. Pak jsme jeli na týden na výlet do Taurangy, což je menší městečko u moře. Smůla byla, že se tam nedalo koupat, protože moře zalila ropná skvrna z potopenýho tankeru. Ale užili jsme si to tam maximálně, jsou tam nádherný pláže. V plánu jsem pak měl ještě jeden trip, ale protože pršelo, tak jsme zůstali v Aucklandu a objížděli a hledali nový spoty.

Jak se na Zélandu cestuje?

Dan má skůtr, takže po městě jsem jezdil vtipně s ním. No a když se jelo někam dál, tak jsme jeli s nějakýma jeho kámošema autem. Městská hromadná doprava tam skoro vůbec neexistuje, jsou tam tak tři linky autobusu a tím to končí. To je úplně neuvěřitelný, na to jsem koukal jak blázen. Celkově má Auckland i s okolím asi jeden a půl milionu obyvatel, a je to hodně roztahaný město, pořád přes nějaký kopce, kolem parků, prostě přejet to autem z jedný strany na druhou zabere třeba hodinu.

Řekni ještě víc k tomu skejtování na Zélandu.

Je to o něco jiný než tady. U každého baráku je sekuriťák anebo se o to stará nějaká bezpečnostní firma, která hlídkuje z aut. Proto, když někam jdete jezdit, chce si to načasovat. Celý město leží v kopcích, takže je daleko těžší tam skejtovat. Všude jsou krpály jak ze San Francisca, takže většinou do triku nenaskakujete z roviny. A povrch je z betonu, celkem kvalitního, ale takový hrubosti, že dělá plošinky na kolečkách. Třeba já ze ten měsíc sjezdil šestery a byl z toho úplně na nervy.

Jak to řeší místní?

No, jezdí s plošinkama. Tam, když kolem tebe projede člověk se skejtem, tak to zní jak traktor, hehe.

A byly nějaký problémy s ochrankou?

Jenom jednou, a to když jsme jezdili na ragbyovým stadionu. Přiběh hlídač, nejspíš bejvalej hráč, a jednomu našemu kámošovi zabavil skejta. Následně se s náma chtěl prát, byla to vyhrocená situace, ze který jsme vyšli celkem bez úhony, až na toho skejta. Aby kluk neměl škodu, tak jsem mu dal desku a od někoho dostal trucky, takže měl zpátky skoro novej komplet.

dan kašpar a flip fs noseslide na spotě ve měste tauranga, kam jeli s maxem a dalšíma lidma na výlet (foto: bearnard bridges)

jedno z posledních míst, na kterým max na zélandu jezdil, se ukázalo jako ideální na hardflip přes rail

Jak na tebe působili místní skaters?

Je tam spousta lidí, co jezdí dobře. Největší legenda tam je Toby Locke, kterej má úžasnej styl a se kterým jsem jezdil hned první den. Pak tam bylo asi dalších deset lidí, kteří skejtujou na úrovni jak my tady v Praze. Místní scéna je taková zdravá, lidi si tam choděj kupovat desky do skateshopů a v celým městě jsou tři skateshopy. Lidi, co jezdí, tak do těch obchodů chodí i felit, prostě kamarádská věc a je vidět, že skateboardingem se na Zélandu žije. To se mi líbilo.

Jsou tam nějaký profíci?

Na Zélandu maj štěstí, že tam docela vyžiješ z podpory. Hodně lidí ji pobírá a pracuje jen tak pro zábavu, že nemaj co dělat. Takže třeba fotografové a kameramani byli rádi, že maj co dělat a můžou se mnou někam jít. A dokonce mi dal kameraman moje záběry zadarmo, prostě nic nechtěl, měl radost, že se něco děje.

Jak ti přijde, že tam zapad Dan? Mluví ještě vůbec česky?

Jo, mluví normálně a anglicky už se naučil. Myslím si, že tam zapad a všichni ho tam berou jak místního.

Co nějaký další Češi?

Potkal jsem tam jednoho týpka z Havířova, který tam teď bydlí a maká. Češi tam můžou normálně získat pracovní vízum, takže třeba teď se tam chystaj mý dva kamarádi na rok. Vím, že tam byl Marek Kocák, prostě mi přijde, že tam máme docela dobrou pověst mezi lokálníma skaterama, a to třeba právě i díky Danovi.

Pojedeš na Zéland někdy příště?

Rád bych se tam vrátil, ale je spousta dalších míst, kde sem ještě nebyl. Takže úplně nevím, jestli Nový Zéland znova... Jednou snad jo.

A nezapomněli jsme dát i nějaký prostor Danu Kašparovi, který už na Zélandu žije nejeden pátek. Někdo z vás si na tohodle Pražáka možná ještě vzpomene, kdysi tu s náma skejtoval.

Hele Dane, po dlouhý době sis asi opět zaskejtoval s nějakým Čechem. Jaký to bylo?

Naštěstí to po dlouhý době nebylo, protože je tady Martin Hostínský z Havířova, samozřejmě punkáč. Takže občas si zajezdím s někým, kdo taky umí česky. Jinak to bylo samozřejmě super, když tu Max byl. Hrozně mě to bavilo, dával mi víc chutě do skateboardingu, dával mi energii ho vzít po spotech okolo, na tour s mýma kámošema, udělat si výlet do přírody...

Co na Maxe říkali tvý kámoši?

Občas někdo vůbec nechápal. Všichni si tu skejtujou v chillu, nikdo tady moc nehrotí. Max je pořád akční a chce něco točit nebo fotit, a taky si u toho občas zařve, hehe. Skateboarding na Zélandu je jinej styl než v Evropě a na Maxovi to bylo dobře vidět.

Na Zélandu už jsi dlouho. Co tam teďka děláš?

Pracuji ve skateshopu, bydlím se svojí přítelkyní, skejtuju a momentálně si užívám léta. Čas na ježdění mám skoro každý den, protože jsem v práci maximálně tak do tří, a světlo je tu do půl desátý. A hlavně, můj boss je skejťák a nejvíc v pohodě, takže nikdy nemám problémy, když potřebuju extra volno.

A přijedeš někdy do Čech?

Určitě! Na návštěvu. Kupuju si letenku na zimu... A to bude v Čechách vlastně léto!

skupinka asi patnácti lidí přijde do přístavu a napadne je si zajezdit na lodi. zeptá se proto prvního člověka v přístavu, jestli jim otevře a pustí je na loď. a on to ochotně udělá! dan kašpar tak dostal šanci vrátit svůj bs flip (foto: bearnard bridges)