Board 160

Board Magazine | Boardmag.cz číslo 160 | říjen 2016 | ročník 22 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

M 160 NUMENTS DARKSLIDE LOVES SLOVAKIA BLACKCOMB TOUR SPOT QUEST TALLINN

N I K E

S B

A S F O R

K O S T O N

W O R N

B Y

3

H Y P E R F E E L

E R I C

U L T I M A T E

K O S T O N

B O A R D F E E L

X T

VANS.COM

ELIJAH BERLE

Danny Davis enjoying a little headlong adventure in New Zealand during overcast skies and low temps. Featuring the Grove Full Zip Fleece.

Available at Burton.com, Burton Flagship locations and Premium Retailers around the globe.

Letos v létě uskutečnil Peťo Mercell svoji druhou výpravu po monumentech a podivných stavbách východní Evropy. Jeho cesta, na které ho doprovázeli Frederik Lupták, David Štefaník a Juraj Vartík, byla opět trnitá, ale o to víc s sebou přinesla zážitků. Na fotce nám partička pózuje u monumentu Popine, který se nachází v Srbsku, a jak sami vidíte, nejzajímavější je na něm ten fullpipe uprostřed. No schválně, podařilo se tam klukům zajezdit?

36

160

Odpověď naleznete na straně 36, kde začíná tento cestovatelský článek.

INTRO

ročník 22 / číslo 160 / říjen 2016 toto číslo vyšlo 5. října 2016, příští číslo vyjde 23. listopadu 2016 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

160

16

DARKSLIDE LOVES SLOVAKIA Naplněna silným pocitem lásky, jako když si hippie šlukne afghánský hašiš, vyrazila alkoholická parta z Darkslidu na Slovensko. Byl to již jejich druhý výlet tímhle směrem, takže přesně věděli, do čeho jdou.

Situace na místě je však stejně neustále překvapovala, a dost často i negativně, zvlášť při setkání s místními strážci pořádku, kteří je obrali o peníze.

24

BLACKCOMB TOUR Nejoblíbenější část roku si v Blackcomb teamu pravidelně zpestřují hromadným výletem po okolních zemích, které prozkoumávají nejen po skejtové stránce. Letos si to zaměřili směr nevyzpytatelný Balkán, který podle mnohých není zrovna tou nejbezpečnější destinací. A na místě pak byli velmi mile překvapeni!

36

MONUMENTS 1.2 Náš dvorní fotograf Peter Mercell loni obdařil svět dokumentem o skejtování na monumentech a zaznamenal s ním celkem velký úspěch. Na vlně spokojenosti vyplul k tvorbě druhého dílu, ale do plachet se mu opřel nečekaný boční vítr a cíl cesty byl tak nakonec úplně někde jinde. No schválně, jak byste asi koukali vy, kdybyste vyrazili do Moldavska a skončili v Řecku?

56

SPOT QUEST TALLINN Redakční léto bylo opět ve znamení cestování s Rišem Turym, ke kterému se díky soutěži s Monster Energy připojila parta šesti Čechů a Slováků, aby společně navštívila hlavní města pobaltských republik. Jako první si na stránkách Boardu můžete vychutnat článek z Tallinnu. Schválně jestli uhodnete, které země to je hlavní město.

56

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

16 24 36 48 56

10 31 35 52 64

DARKSLIDE LOVES SLOVAKIA BLACKCOMB TOUR MONUMENTS 1.2 SSP 2016 SPOT QUEST TALLINN

NEWS RIDERS, MARKET, PRODUCTS POSTERS Z PAMĚTI/ DIDI AUGUSTINOVÁ TEST THE BEST/ BUNDY, PONOŽKY, KOLEČKA LAST TRICK/ JAPAN

36

16

24

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz FOTO > Peter Mercell, David Záhumenský, Martin Moucha

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Jan Lohynský, Tomáš Gaži, Marek Lovas, Luboš Harbich KOREKTURA > Redpen.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Altair, Praha PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588 DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia

na obálce: Frederik Lupták /g/ rock ‘n’ roll na střeše opuštěné benzínky. Foceno kdesi v Bulharsku při cestě do Řecka za sluníčkem (foto: Peter Mercell).

10

RIDER‘S NEWS 2

1

3 5

4

6 8

7

9

1/ Pohodu u protinožců v Sydney si stále užívá Matěj Hakl. Nastřádal si tu už dostatek záběrů na dva profily, které by mu co nevidět měly vyjít u HFka a Vans. Jinak kromě pravidelnýho ježdění nebo poflakování se na pláži zakládá Matěj s kámošem firmu na skateboardy. Více info prý bude co nevidět.

4/ Letní nedostatek sněhu si snowboarder Pavel Vyroubal kompenzuje na skejtu a celkem mu to vyhovuje. Nemusí se nikde dřít v posilce a na podzim je vždycky dostatečně připravenej na všechny jibový akce.

Schválně ho teď sledujte, přesvědčí vás o tom svými výsledky.

7/ Na zdraví z Islandu posílá Maťo Nedorolík. Vyrazil sem na desetidenní trip a cítil se tu jako Alenka v říši divů – příroda jak z jiné planety a milión vodopádů.

Prej si sem máme též udělat výlet. Nicméně po zbytek podzimu bude Maťo doma připravovat se na sezónu a vyhlížet první sníh.

2/ U Igora Hanečáka se nic nemění, a tak se snaží „drec“, co to dá. Po dlouhý době si smontoval novej komplet a zjistil, že to líp jezdí a drží pod nohou, a proto ho skateboarding začal bavit ještě víc. Již brzo nám to bude moct ukázat přímo v Praze, neboť v říjnu nastupuje na exkluzivní stáž do redakce Boardu. Má pro tuto příležitost nachystané projekty a chystá se i tetovat, uvidíme, kolika redaktorům zůstane kůže suchá.

5/ Honza Lohynský vyrazil po prowejkovanym létě, který pro něj ale bylo i dost o práci, za surfingem do francouzského Hossegoru. Tam s kámošem Honzou Hlaváčkem kromě vln poznávali místní bowly. Po návratu domů sotva stihl vyměnit prkna a hned vyrazil do Salzburgu, kam se stěhuje na půl roku za školou a snowboardingem v okolních Alpách.

8/ Úspěšnou návštěvu Améru má za sebou Rišo Tury, který si v Denveru vyjezdil sedmej flek na závodě Fise World. Odměnil se pak několikadenní skejtovačkou v Los Angeles a po návratu domů si odskočil do Budapešti pro první místo na Offline sport games. Bohužel přišlo další zranění, a to již podruhé zlomená navikulární kůstka v ruce, což znamená příští tři měsíce se sádrou na zápěstí. Rozhodně mu to ale nebrání v objíždění dalších závodů, takže ještě na podzim hurá do Belgie, Ruska, Číny a podobně.

3/ Se začátkem školy odstartovala pro Davida Kordiaka i příprava na zimu. Lopotění se v posilce prokládá zábavou na bratislavské Line 36, tedy skákáním na snowboardu do nafukovacích dopadů.

První ježdění na sněhu proběhne na některém openingu ledovců, a jak sám David přiznává, bude to po tý letní pauze dost těžký.

6/ Letní přípravu vzala Katka Vojáčková poctivě. Pár horkých dnů strávila na sněhu na Dachu, ale zbytek dřela ve fitku nebo ve Freestyle Kolbence. Na podzim Kačka nastupuje na VŠEM, což bude muset skloubit s hromadou openingů a později v zimě i se spoustou svěťáků, protože v sezóně se závodům musí věnovat na plno. Opět se totiž začínají jezdit kvalifikace na olympiádu, a tak držíme palce, ať se zadaří.

9/ Po dlouhotrvajícím zranění ramene je Štěpán Bareš konečně zpátky na skejtu. Dochází sice ještě na rehabilitace, ale už jezdí naplno jak ve skateparku, tak na streetu, kde dohání natáčení triků do promovidea pro Charge skateboards, který by mělo vyjít někdy v listopadu. Máme se prý na co těšit.

for a wider world @blackeyeczsk

objektivnamobil.cz nejen širokoúhlé objektivy na telefony

#blackeyeczsk black-eye.cz

12

MARKET NEWS 1

2 3

4

5

6

7

1/ Společnost Vail Resorts sídlící v americkém Coloradu koupila kanadský Whistler Blackcomb resort za 1,06 miliardy dolarů a od sezóny 2017/2018 ho tak zařadí do své nabídky v rámci známého Epic Passu, do kterého patří i vyhlášené resorty jako Keystone a Breckenridge. Podle dostupných informací společnost Vail Resorts zachová vedení resortu bez větších změn.

Whistler Blackcomb se díky své poloze nepotýká s nedostatkem sněhu a výkyvy počasí tak jako další areály po celém světě a jedná se tak o strategický krok, který má majitelům Epic Passu zajistit větší nabídku sněhu.

2/ Značka Neff Headwear oznámila kolaboraci se studiem Lucas Film, která přinese Star Wars kolekci.

Ta vyjde v souvislosti s blížící se premiérou nového Star Wars filmu Rogue One: A Star Wars Story. Zakladatel a ředitel Neff Headwear Shaun Neff prohlásil: „Sen se stal skutečností a my jsme spojili síly s touhle skvělou společností. Celý život jsem byl a stále jsem velký fanda Star Wars. Nemůžu se dočkat, až obohatíme Star Wars naším Neff stylem. Ať nás provází síla!” Součástí kolekce budou trika, čepice a samozřejmě kulichy.

3/ Future Motion, parta z amerického Santa Cruz, uvedla na trh svůj produkt Onewheel. Jedná se

o prkno na ježdění, a jak název napovídá, pohyb jede přes jedno kolo uprostřed. Zdá se vám to už teď jako další technologický nesmysl? Schválně mrkněte na představovací video, které najdete na webu onewheel.com. Zjistíte, že tahle parta skejtrů, snowboarderů a surfařů možná vytvořila něco, co se nesnaží nahradit ani jedno z těchhle tradičních a námi vyznávaných prken, ale věc pro další boardsports zážitky. Nevýhodou je v tomhle případě jen cena, činí 1.499 dolarů.

4/ Vans představil ve spolupráci s neziskovou organizací Positive Vibe Warriors novou kolekci inspirovanou oceánem a jeho vlivem na nás všechny.

Vznikly tak nové designy modelu bot Black Ball, který je beach-friendly a je určen všem surfařům a skejtrům, co tráví čas právě u oceánu. Za designy stojí bráchové a Vans surfaři Gudauskasové, kteří se angažují i v organizaci Positive Vibe Warriors. Ta se snaží o vzdělávání komunit po celém světě v oblasti oceánu a jeho pozitivním vlivu, pořádá workshopy, surfové závody a mnoho dalšího.

5/ Dave Likins se stal novým prezidentem Mammoth Resorts. Jedná se o reakci na loňský úspěšný rok kalifornské společnosti Mammoth Resorts, pod kterou

spadá například Bear Mountain. Během minulé sezóny se totiž zisk společnosti zdvojnásobil a byl to právě Likins, který se na tom podílel. Jeho novou agendou bude správa akvizicí, nemovitostí, strategického plánování a budování nových obchodních příležitostí.

6/ Scott Keating se stal novým výkonným ředitelem nadace Snowdays, která se zaměřuje na výuku snowboardingu a rozšiřování povědomí o něm mezi dětmi a mladými lidmi z chudých oblastí s horším přístupem ke vzdělání i sportu. Scott nadaci přináší silné know-how a mnoho zkušeností, které získal jako dlouhodobý Business Development Director v Nike SB. „Jsem nadšený, že jsem nově součástí Snowdays a můžu tak vracet něco zpět snowboardové komunitě, kterou mám velmi rád,” uvedl ke svému jmenování Scott.

7/ Výrobce batohů a tašek z recyklovaných materiálů Mafia bags představil novou kolekci. Za značkou stojí sourozenci Marcos a Paz Mafia, kteří v roce 2012 začali vyrábět batohy pro své kámoše ze starých windsurfových, kitesurfových a lodních plachet. Krátce poté zaznamenali úspěch na Kickstarteru a nyní působí už ve 4 zemích. Z původní myšlenky, kterou bylo vytvořit ze starých plachet pár batohů na neoprény

text: Honza Lohynský

8

9 10

11 12

13

14

a další věci, se tak stal brand o větším a rozrůstajícím se týmu zaměstnanců, který stále pracuje na nových designech.

8/ Mountain Dew a Ten: The Enthusiast Network oznámily návrat legendární Dew Tour do amerického Colorada. Zkraje prosince se zde uskuteční snowboard a freeski závod v několika kategoriích jako oslava 10 let existence Dew Tour. Nezapomeňte si zapnout live stream!

9/ Výrobce snowboardů Niche Snowboards přesouvá výrobu do rakouské továrny The Mothership, která patří Capita Snowboards. Následuje tak další snowboardové firmy, které podnikly stejný krok.

Továrna se nachází v rakouském Feistritz an der Gail nedaleko Villachu a pyšní se nulovými emisemi CO2 emisí a faktem, že materiály k výrobě prken dováží z co možná nejbližší vzdálenosti a snaží se tak zabránit znečišťování životního prostředí během přepravy. Mimo jiné se hned vedle továrny nachází sjezdovka, na které se prkna testují.

10/ Se zajímavými produkty pro boardsporty přichází přední světový výrobce kompaktního nářadí Leatherman. Snowboarders ocení tool s názvem Hail,

který na první pohled vypadá jako karabinka na bágl, ale na druhý se začnou dít věci: škrabka na čištění skluznice, výřezy pro namotání kabelu sluchátek, výřezy na dotahování tkaniček, desítka klíč, šroubovák na dotahování vázání a jako bonus otvírák na láhve.

Pro skejťáky tu je nástroj Jam, který má taktéž výřezy na sluchátka, škrabku na nečistoty, otvírák na láhve, ale hlavně větší sadu utahovacích klíčů. Zajímavostí je, že oba produkty jsou kompatibilní s multitoolem Leathermanem Style PS. Prostě Jam nebo Hail nacvaknete na Style PS a rázem máte mnohofunkční nářadíčko, který jednoduše připnete na batoh a hurá jezdit.

11/ Doug Palladini se stal novým Global Brand presidentem značky Vans. Po 12 letech, které strávil ve firmě na vyšších manažerských pozicích, se Palladini posouvá dál a na starosti bude nyní mít globální strategické směřování společnosti a zajišťování podpory pro regionální týmy. „Vans se stal součástí mého života poté, co jsem se v 6 letech přestěhoval do Kalifornie a koupil si svůj první skateboard. Po vysoké jsem pracoval pro sportovní časopisy a měl jsem tak možnost poznat Vans ridery, jako je třeba Geoff Rowley a Jamie Lynn, což u mě vytvořilo silné spojení se značkou,” uvedl Palladini ke svému posunu v rámci firmy.

12/ Firma Coalatree představila cestovní deku The Kachula 2.0, která je určena všem, kdo často přespávají na různých outdoor i indoor místech. Tahle travel deka je vyrobena z recyklovaných materiálů a nově obsahuje dvojité zipy, voděodolnou vrstvu a je silněji vyztužená pro větší pohodlí. Fajn záležitost pro všechny, kdo cestují s prknem i bez něj.

13/ Havajsko-kalifornský výrobce designových ručníků Slowtide a organizace Keep A Breast Foundation oznámili novou kolaboraci. Určitě znáte náramky a další věci se sloganem „I love boobies!”. Kolaborací nyní nově vznikl umělecky laděný plážový ručník, který má za cíl upozornit na rakovinu prsu. Pět dolarů z každého prodaného ručníku, který vychází na 39,95 dolarů, jde přímo organizaci Keep A Breast.

14/ Lifestylový kalifornský brand Richer Poorer, který se zaměřuje na výrobu designového spodního prádla, přibral nové ambasadory. Těmi se stala skate/surf parta ve složení Ian Crane, Oliver Kurtz, Evan Mock a Dylan Goodale, která tak rozšířila dosavadní surf team. Podle Jeffa Weinse, který má ve firmě na starost oblast Culture & Engagement, mají tito ambasadoři pomoct firmě v aktuální expanzi na nové trhy.

14

PRODUCT NEWS

2 1

3

4

5

7

6

1/ Kostka jak od pravýho Anglána se potkala s moderním střihem a zateplenou podšívkou a vznikla z toho Burton košile Mill. Skvěle funguje místo bundy, čemuž i odpovídá cena 2.750 Kč.

k batohu se dá připnout skateboard, nechybí polstrovaná kapsa na počítač a spousty přihrádek uvnitř. Díky ergonomickým poprhům pěkně sedí na zádech a hrudní pás zamezí hýbání batohu při jízdě. Připravte si 2.490 Kč.

2/ Tak a konečně víte, za co utratit prachy z letní brigády.

Zateplení 686 Cult vyhovuje všem milovníkům lehkých bund. Před nástrahami počasí vás ochrání i kapuce s utahováním à la mikina. Všechny svý potřeby v pohodě vyskládáte do mnoha kapes. A všemu tomu ještě šéfuje mrtvej indián, jehož hlava kryje celý záda. Poď si za 7.990 Kč.

4/ Slimfit triko Turner nechá vyniknout vaší, létem vyšejpovaný postavě. V Burton prostě vědí co na holky platí. Stačí si nachystat 970 Kč a losos na prsou je váš.

3/ Skejtový bágl NikeSB RPM je vymazlená věc.

Vyrobeno z pevného a voděodolného materiálu,

5/ Holky, ukažte, že umíte být taky divošky. Na kopci i po ježdění. Snowboarding na začátku sezóny bývá provázen nižšími teplotami. To my holky nemáme rády, no viď? Mikina Ella od kalifornské značky 686 má prodloužený střih, tak vás za 2.490 Kč zahřeje a neofoukne vás. Odolá i vodě, takže se hodí na podzimní

procházky i jarní ježdění. Ale to si ještě počkáme, a rády!

6/ Podzim a zimu v pohodě zaručí vašim nohám Vans kožené boty Sk8-hi MTE, které pořídíte za 2.490 Kč.

Impregnace Scotchgard si poradí s mokrem, fleece vystýlka zahřeje, extra vrstva v podrážce odizoluje a nově navržená zimní vulkanická podrážka podrží na sněhu.

7/ Mons Royale je novozélandská značka, která na své výrobky zásadně používá merino vlnu. A to dělá velmi dobře, protože jak známo, merino je zázrak. V tomhle tričku Temple Tech můžete běhat, jezdit, kalit a pak klidně druhej den na rande, aniž byste smrděli jak kanál.

Oceníte také při delších tripech, kdy si nemusíte balit s sebou tolik věcí. Cena 1.990 Kč odpovídá kvalitě.

9 10 8

11

12

15

13

14

8/ Do prodeje se v těchto dnech dostává novej design desek Charge skateboards, za kterým už tradičně stojí skejtr. Tím je tentokrát Igor Hanečák, kterej technikou linorytu vytvořil motiv s názvem Open Your Mind. Cena zůstává na 990 Kč s gripem.

11/ Zajímavá bunda Vans nese název Deming Varsity.

Jedná se o teplou vlněnou bundu s koženkovými rukávy, prostě styl, který znáte z amerických středních a vysokých škol. Koupíte za 2.950 Kč.

9/ Hoodie klasického střihu od Analog s názvem Filter je fleecová mikča, kterou díky impregnaci lze vytáhnout i na sníh. A díry v rukávech na palce máte v ceně 1.930 Kč jako bonus.

12/ Tričko s dlouhým rukávem NikeSB Dry Top vám zaručí skateboarding ve stylu se střihem pro pohyb.

Prodloužený zadní lem zakreje vaše záda při ježdění, DryFit technologie si poradí s potem a teplá a příjemná látka krásně hřeje v pauzičce. Připravte si 1.190 Kč.

10/ Kdo chce cestovat a nemá chuť se tahat s kufrem, pro toho Burton připravil bágl Traverse pack. Objem 35 litrů, rozměr vyhovující na palubu letadla, váha 1 kg, spousta kapes. Pecka s doživotní zárukou za 4.100 Kč.

13/ Na pohodu! Tak by jazykoví mudrci přeložili sousloví Shaka Brah! A přesně takové je i nové freestyle vázko Zero od Nitro Snowboards. Se surfem a pláží ho spojuje nejen design, ale i polstrování na podlaze, které si Nitro

vypůjčilo z pěnových surfů. Tohle pohodlí ještě umocňuje airbag pod patou a vystlaná patka. Vše za skvělých 5.990 Kč.

14/ Nike SB botky Stefana Janoskiho s označením Hyperfeel XT jsou vyladěny na pružnost a tlumení, tedy dvě pro skateboarding důležité vlastnosti. Svým střihem padnou na nohu stejně dobře jako ponožky, díky plyšové vystýlce se budete cítit jak v bavlnce a protiskluzová podrážka navíc umocňuje boardfeel. Špičková kvalita stojí 2.790 Kč.

15/ Novinkou u Nitro snowboards je bágl Cypress, jehož easy zapínání s hliníkovou přezkou zaručuje ideální dotažení. Objem 28 litrů bude váš za 1.650 kaček.

16

vojta freitag /g/ fs 5-0 na střeše diy depo v trnavě

text: Mirek Kvapil, foto: David „Záhul“ Záhumenský

V DÁRKŠLÍDU PŘIKLÁDAJ CESTOVÁNÍ A SCHMELOVÁNÍ TÝMU EXTRÉMNÍ VÁHU, A TAK NENÍ DIVU, ŽE SE I LETOS VYRAZILO NA ZAHRANIČNÍ TOUR. PO BERLÍNĚ, SLOVENSKU, CHORVATSKU SE SLOVINSKEM, VARŠAVĚ, SARAJEVU A HANNOVERU SE OŽRALOVÉ ZNOVU VRÁTILI K NAŠIM VÝCHODNÍM SOUSEDŮM S CÍLEM NAJÍT NEOKOUKANÝ SPOTY A VYTVOŘIT POŘÁDNEJ FOTO I VIDEO MATROŠ. JESTLI SE JIM TO POVEDLO, NEBO NE, VÁM PROZRADĚJ NÁSLEDUJÍCÍ STRÁNKY A BRZY I EDIT NA NAŠEM WEBU.

DARKSLID LOVES SLO

DE OVAKIA

Do Čobolandu, jak Slovensko tahle partička s oblibou nazývá, se poprvý vyjelo na jaře roku 2013, a to ještě v původní zakladatelský bandě, tedy složení Mercell, Hanečák, Krňávek, Tarzan a Kudrnáč. Byla to krutá jízda a s výsledkem tenkrát byli všichni navýsost spokojeni.

Tým se od tý doby ale hodně změnil a Kudrnáč nechtěl nový ridery ochudit o svoji oblíbenou tresku v majonéze, halušky, pivo Smädný mnich, hruškovou pálenku nebo ty krásný slečny, který běhaj všude kolem. Z Prahy se dvěma kárama vyrazilo poslední červencovej den ráno.

Byla neděle, cesta ubíhala v klídečku, nikdo nikam nespěchal a ani se nepředpokládalo, že by se dnes něco

co by se stalo, kdyby třeba přišel majitel… Slušnej punk!

Pondělí tedy patřilo poznávání spotů v RK. Začalo se u nádraží, kde se na parkovišti nacházel strmej wallride.

Pár pokusů a hned vyhazov od procházejících fízlů. „Vypadnite na ihrisko!“ A vlastně proč ne, aspoň se všichni rozjezděj. Nebylo by to Slovensko, aby do parku po deseti minutách nepřijeli měšťáci a nebyl zas nějakej průser. „Piva do skateparku nepatřej, ty, ty a ty, pojďte sem.“ Po FOTRovi stále ještě abstinující Kudrnáč se zpovzdálí smál, ale rychle ho to přešlo, protože v návštěvním řádu byl někde malejma písmenkama i zákaz psů. Polar byl sice na vodítku, ale fízlové ani tak

který mezitím někdo kvůli prznění pomníku zavolal, ale naštěstí neměly chuť hrotit a jelo se bez pokuty pryč. Strmej bank u nádru nedal spát hlavně Igorovi s Vojtou a při následující session jim tu padnul boneless do nosebluntu a fs no comply, po kterym ten blázen frýdeckej odjel i neskutečnej bs flip. Ostatní z týmu se tu maximálně tak otočili, takže nikdo nechápal nic…

Mezitím fotograf Záhul běžel k autu, který už znovu čekovali strážci zákona, prej kvůli špatnýmu parkování.

Rychle odtud pryč!!!

Ružomberok je relativně blízko Liptovskýmu Mikuláši, odkud je to zase kousek do městečka Liptovská

1

18

1/ fanda šesták /g/ fs boardslide na dream spotu v žilině 2/ i na slovensku už věděj, že fanda má top var!

3/ bez pokuty neodjel ani pes polar 4/ fízlové byli na spotech dřív, než by to stihla záchranka!

tvořilo. Po vyzvednutí Krnise v Brně, Igora v Trenčíně a Vojty Freitaga v Žilině, kam to měl z Frýdku nejblíž, se zašlo na pozdní oběd do čínskýho bistra.

Vzhledem ke Kudrnáčově časový vytíženosti a absenci hlavního plánovače cest i spotů Peťa Mercella se vedení ujal Mr. Hanetlak a evidentně nenechal při přípravách nic náhodě. Prvním spotem totiž byla totální Amerika, tedy rail nad příjemným bankem a streetovej roh, kterej v našich končinách naprosto nemá obdoby! Dárkšlíďani tu strávili asi čtyři hodiny, během kterejch padnulo fs boro Fandy Šestáka, monstrózní Krnisův fs flip plus Vojtův bs 270 přes roh a nakonec i Igorův grind indy výtrh. Lepší začátek tour si nikdo nemohl přát, i když to byly občas pořádný nervy lidi přesvědčovat, aby postavili svý auto jinde, než si usmysleli. Celej spot se totiž nachází na parkovišti.

Víceméně hned po session se strhla průtrž mračen a po nakoupení nezbytností se celá skvadra i se psím maskotem Polarem odjebala směr Ružomberok. „Kde budeme v tomhle chcanci spát, Igy?“ zněla otázka.

Popradskej lamač dívčích srdcí pak znovu u zbytku týmu posbíral plusový body, když všechny smradlavce dotáhl do 3+1 svý kámošky a všichni dostali vlastní postel! Nikdo nic neřešil a vlastně až druhej den se parta dozvěděla, že tu holčina už dávno nebydlí a jen si nechala od bytu klíče. Nikdo si radši ani nepředstavoval,

3

2

neměli slitování. Výsledkem bylo čtyřikrát deset éček za pivka a deset za psa. Skvělý, co?

No nic, jde se na další spot, kterým byl památník s až podezřele skejtovatelnejma rádiusama po všech stranách. Igor tu onehdá chtěl jednu část dropovat na titulku svýho rozhovoru, ale záhy všichni jasně věděli, proč k tomu nesebral odvahu. Našla se ale deska a po chvilce práce s ducktapem se vedle udělal suprovej wallride. Ježdění se ujal Krnis a po chvilce tu jezdil v chycenym wallridu do fakie ve vejšce několika metrů. Fotka byla, záběr taky, tak hurá pryč.

Při balení aut samozřejmě nemohly chybět švestky,

4

tomáš krňávek /r/ wallride hippie jump v liptovský porúbce

5

1

vojta freitag /g/ wallie frontside u divadla v nitře

Porúbka. Právě tady se podle instagramový fotky jednoho z dárkslajdích fans nacházel vypuštěnej bankovej bazén, kterej prostě bylo třeba najít! Žádná místní omladina ani podle fotek netušila, ale nakonec se na partu usmálo štěstí a štamgasti v hospodě věděli kudy kam. Betonová stavba patřila k opuštěnýmu rekreačnímu středisku, všude kolem byly hory a bylo tedy jasný, kde se dneska bude nocovat. Ještě před rozděláním stanů a ohně se strhla skvělá session, natočilo se pár záběrů, a když pak došla piva i vína, mohlo se jít spokojeně spát.

Už při Darkslide tour v roce 2013 se blízko odtud hledal fullpipe u elektrárny, ke který liptovští locals kdysi dávno přelezli přes plot a vyfotili si tu otočku. Místo se

sice konečně našlo a cíl byl na dohled. Ostraha objektu teď ale byla o dost přísnější a po rozhovoru s hlídačem se tu skejtovačka jevila jako naprosto nereálná.

Podobný roury se podle rady securiťáka nacházej taky u horní nádrže tohodle vodního díla jménem Čierny Váh.

Tam sice vedla silnice se zákazem vjezdu, ale značka se dala otočit a i přes Kudrnáčovy zbabělecký kecy se jelo nahoru. Nakonec po fullpipech nebylo ani vidu ani slechu, ale aspoň ten výhled na nádrž za to zdržení a risk stál.

Následoval přesun do Igorova rodnýho města Popradu, kde se zároveň vyzvedával novej člen Darkslide crew Dominik Kirka. Hanetlak měl spoty samozřejmě v merku, ale focení vždycky zhatil již klasickej problém.

jménem DIY Štrky, kde se později skejtovalo, popíjelo, proběhl skvělej koncert kytaristy Dášy Fon Fľašy, za vegeburgery a trička se vybíraly prachy na další beton, no byl to prostě jeden z nej večerů celý tour! A to ještě zdaleka nekončil...

Následovala totiž epická afterparty ve slovenskym stylu, kde se většina týmu poslala do komatu. Popisovat ji celou by zabralo tři strany, ale děly se tu hrozný věci. Krnis například usnul před hospodou a pár lidí z týmu ho jakožto vzpomínku na starý popradský punkáče pochcalo. To by ještě nebyl takovej extrém, kdyby se byla nepřemluvila i jedna holka, která si k němu dřepla a dala mu zlatej déšť na nohu. Záhul se mezitím koupal v přilehlý řece, Fandy boty schytaly

2

21

3

5

2/ jakub karel /g/ pivot 270 out na popradskym diy štrky 3/ kytarista dáša fon flaša na igorový vernisáži udělal skvělou show 4/ přežít slovenskou kalbu ve vší počestnosti moc nejde 5/ tak kdo bude dnes řídit?

4

Fízlové byli všude, no a kde nebyli, tam byli v mžiku přivoláni. Domobrana prostě na Slovensku nyní funguje lépe než za druhý světový války! Už tak na píču náladu ještě umocnila návštěva hnusný číny v centru a chudáci Igor s Dominikem tak byli nuceni víceméně nonstop poslouchat nadávky na svoji domovinu. Vše se naštěstí bleskurychle obrátilo k dobrýmu, protože Igor měl na večer připravenu vernisáž fotek ve svym podchodě. Pokud chcete vědět víc, určitě googlete „projekt podchod Poprad“, ale ve zkratce jde o hnusnou díru, která se pod Igorovým vedením přetváří v něco smysluplnýho. Kromě výstav je tu ve výstavbě i spot

taky chcanec a následně mu je někdo omlátil o záda.

Zvěrstvo nekončilo, když Záhul poskakoval po střeše svý Oktávky, načež přijeli fízlové, ale po tom, co jim ukázal doklady, museli uznat, že může v klidu pokračovat.

Mezitím si jedna z holek, u kterejch se mělo spát, rozsekla na skejtu bradu, přijelo asi osm policejních aut, jelo se do nemocnice atd. Z druhý holky následně vypadlo, že nocleh bude u její babičky a doufá, že tam nikdo z rodiny nebude. To by byla takhle ve čtyři ráno moc příjemná zpráva. Vše naštěstí dobře dopadlo a až na ranní kocovinu se nic zlýho nestalo.

Z Popradu tradá do nedalekýho města Svit, kde se u domu kultury nachází úžasný náměstí plný spotů.

Igor vrátil nepochopitelnej rock do nosemanualu indy výtrh s hrozným dropem a Vojta se pokoušel o boro, který můžete vidět na plakátu. Mezitím půlka týmu místo povzbuzování zmrdsky odešla do hospody, a tak znovu následovalo pochcání Fandovejch bot jakožto odplata. Ty pak do konce tour lítaly za autem přivázaný k zahrádce a překvapivě je nikdo nechtěl koupit ani za pěknejch 20 €.

Kalendář ukazoval středu 3. 8. odpoledne, následoval dlouhej přesun a stanovalo se v Nitře, přesněji na super místě zvanym Hidepark, kde klukům vůbec nic nechybělo. Z místních spotů se stihlo ošredit akorát divadlo, kde byly zas a znovu problémy se security, ale

i tak tu Vojta zvládl vrátit wallie a wallie frontside aka last trick z videa! Čtvrtek nabídl ještě návštěvu skvělejch DIY spotů v Trnavě, kde zrovna probíhal nějakej fotbalovej zápas, a všichni byli rádi, že se nemusíme zdržovat v centru a nedejbože tu někde zkoušet spát.

Místní ultras sou totiž pekelně v hejtu vůči všemu nefotbalovýmu a neplešatýmu. DIY Depo nabídlo super chládek, natočila se spousta sérek, no a střecha nad ním, to byl asi nejzajímavější spot, co se tenhle tejden navštívil. Stavitelé Rudko Rokošný, Braňo Moravčík a spol. pochvalu zasloužej i za nedalekou Čistou stoku,

a začal provozovat takzvanej dumpsterdiving. Rozuměj vyndal vyhozenou zeleninu a ovoce z koše a začal se tím cpát. Bylo tam toho opravdu dost a chudší z týmu se jídlem odtud živili ještě další dva dny. Aby těch zážitků nebylo málo, kolem úplnou náhodou prošla Igorova kámoška, která tu pracovala, a někdo se jí zeptal, jestli nemá volnej byt k přespání. A že prej jo! Klaudie celou crew zachránila od stanování v dešti a odměnou jí byla, kromě čerstvého ovoce od Igora, taky top kalba plná vína, tance, zpěvu, ale i bouchání, zvonění a nadávek od sousedů. Sorry a díky!

z ničeho nic probral ve vodě s mobilem v kapse. RIP iPhone. Kocovina byla děsná stejně jako fakt, že tohle je poslední den celýho výletu. Ve chvíli, kdy z řidičů vyprchal alkohol, dojelo se do Blavy, kde ještě na známejch schodech u divadla a na DIY pod mostem Apollo padlo posledních pár triků. Dílo bylo dokonáno a nezbejvalo než do navigace zadat slovo Praha. Znovu to byl skvělej výlet super triků, nezapomenutelnejch kaleb a skvělejch zážitků, no a to je přeci to nejvíc, co nám skateboarding nabízí. Neseďte na prdeli a hurá na tour!

1

22

1/ dominik kirka /r/ rovný no comply ze schodů u divadla v bratislavě 2/ kdo se neštítí kontejnerů, může si odnýst pěknou výslužku 3/ kreativní chvilka 4/ možná kvůli tomuhle se ssp v šuranech skoro nikdo z týmu nezúčastnil

což je spotík pod vlakovou tratí nabízející skvělý nakoplý rádiusy.

Když už byl Dárkšlíd na západě, bylo nasnadě navštívit i hlavní město Bratislavu. Tady střechu nad hlavou poskytl lokál Kubo Ťapucha, kterýmu tři dny nemytá banda humusáků ležela na chodbě, v kuchyni a všude, kde se jen trochu dalo. Kluci jsou naštěstí vychovaní a kromě smradu nic zlýho u nikoho nevyvedli. To jen tak, kdyby vám někdy volali, že sháněj ubytko.

Nemusíte se jich bát! Páteční dopoledne se strávilo v parku Andreje Hlinky, což je klasický, ale zrenovovaný místo nabízející spoustu spotů vhodnejch hlavně na sérky. Záběrů se posbíralo habaděj a za zmínku stojí hlavně Dominikův noseslide do ss 5-0 revert.

Nebyla by to skejtová tour, aby nenásledoval zásek.

Tím bylo hledání číny s nudlema za 1 €, který díky demenci všech zúčastnenejch trvalo snad čtyři hodiny a stejně nebylo úspěšný. Po jídle za 5 € se šly zchladit hlavy na Zlatý písky a následoval přesun na Secret DIY. Evidentně se blížil mordor a nebylo moc času, ale vrátily se pěkný triky, jako třeba Tarzanův bs lipslide 270 do protipohybu.

Déšť se nakonec ukázal jako rána osudu. Po nákupu v Bille byli kluci vyhozeni z prostoru před ní, kde se prej nesmí konzumovat ani jídlo zde zakoupený. Vedle obchoďáku byl pod střechou ale super prostor na žraní a blízko zároveň kontejnery, kam hned naběhl Igor

2

Na sobotu byl plánován závod slovenskýho poháru v Šuranech. Pořadatelé se těšili, co tu Dárkšlíd předvede, ale o skejtu to zrovna moc nebylo. Přihlásil se vlastně jen Dominik, Igor a Záhul, kterej po wallie do lipslidu na railu ze schodů s pěti promilema pod kůží povýšil z fotografa na oficiálního člena Darkslide týmu! Ostatní se váleli s vínkem v trávě a bylo jim dobře, což nemůže mít nikdo nikomu za zlý. Přece jen šlo o tour, a ne nějakou exhibici a závodění. Áfterka probíhala v kempu u jezera a tady byl Darkslide o dost výraznější. Taneční kreace na pódiu pobavily a v konzumaci lihovin se v soutěži týmů jistě odneslo první místo. Best trick pak vyhrál Vojta, kterej se

3

4

igor hanečák /g/ rock do nosemanualu indy výtrh ve svitu

5

hanz hellebrant /r/ 360 flip na spotu u rozstřílenýho hotelu v kupari

25

BLACKCOMB TOUR 2016 text: Luboš Harbich, foto: Martin Moucha

CHORVATSKO A BOSNA? CO TAM? TAM SE PŘECE NESKEJTUJE A V BOSNĚ NENÍ BEZPEČNO, JE PLNÁ SLIMÁKŮ A NAVÍC ZAMINOVANÁ. TAKOVÝ A PODOBNÝ ŘEČI JSEM SLÝCHÁVAL, KDYŽ JSEM ZAČAL NAHLAS PLÁNOVAT LETOŠNÍ BC TOUR...

VÁŽENÍ, OPAK JE PRAVDOU. SNAD JSME MĚLI ŠTĚSTÍ, MOŽNÁ TO BYLA JEN DOBRÁ VOLBA, KAŽDOPÁDNĚ HISTORIE SE OPAKUJE A JÁ PO ROCE ZASE SEDÍM NAD ČLÁNKEM. Problémy se kupily hned od začátku. Zvolit správnou partu byl asi ten nejzásadnější. Vloni nás jelo sedmnáct a dva psi. Parta byla skvělá, ale letos se jelo na dva týdny a dost lidí nemělo dovolenou. Navíc finanční náročnost letošní akce byla vyšší, tudíž skupinka výletníků se dávala dohromady až téměř do odjezdu. Problém číslo dva byla auta. Dvanáct lidí, dvacet skejtů, několik desítek kartónů relaxačních nápojů, hromada dalších věcí, JÉŽ i pekelně smrdutá Mílova mastička, Lamaxky a vysílačky. Kam to všechno nacpat? Dvě slíbený dodávky se odslíbily, takže nakonec to všechno spolkla jedna dodávka a jeden kombík s rakví. Každý auto dostalo svoje jméno, Německo a Korea.

Ve středu ráno jedeme z Český Lípy do Prahy vyzvednout skejtový náplavy z celý republiky.

V Německu osm lidí, v Koreji zbytek, vyrážíme kolem poledne z Prahy do chorvatského Splitu. Před sebou máme 3.000 km a dva týdny skejtování, ráchání se

1

jan machačka /g/ polejam ve splitu

námi otevřel jako hysterická ženská před svým psychologem. Místní skatepark jsme měli v navigaci, je hned u moře a vedle kemp pro nenáročný nocležníky.

Pod ním dvě hospody, za ním market, volba byla jasná.

Tady je naše základna! Rocco dostal 100 euro. V ceně bylo ubytování na dvě noci, několikrát převrácená sprchovací kabinka a růžový nafukovací lehátko, zapůjčený Adamovi pod přísahou vrácení v původním stavu. Přežil jen podhlavník.

Pochopitelně nejdřív vyrážíme k moři spláchnout

v moři a spoustu dobrodružství. Korea s navigací udává směr přes Jindřichův Hradec, trochu nudný Rakousko, Maďarsko, kde nás ten den neměli rádi, a to si tam Mates chtěl jen obhlídnout jednu z tisíce toalet do svojí WC appky. Cesta ubíhala v poklidu, většinu času zabralo štelování vysílaček, který fungovaly jen do Prahy. Zbytek cesty jsme to intenzivně a trpělivě zkoušeli, ale zbytečně. Vždycky se našel někdo, kdo vzal vysílačku do ruky. „Německo volá Koreu, Koreo, slyšíš mě?“ Korea neslyšela, protože zrovna volala

2

4

3

Německo. Šlo by to i bez vysílaček, ale bylo by míň legrace.

Chorvatskou hranicí projíždíme v noci, děláme jen odpočinkový zastávky, nikde neskejtujeme, i když třeba Zagreb by za to stál, je to velký město se spoustou spotů. Kolem třetí hodiny ráno toho máme dost, stavíme na zavřený pumpě, deset lidí rozhodilo spacáky na asfalt i trávník a bylo nám úplně jedno, že přesně tohle nemají v Chorvatsku rádi. V šest ráno vstanu, nahmatám jeden ze stovek relaxů, balím cígo a lezu ven z auta vzbudit kluky. Míla zamžourá a říká mi: „Viděls ty policajty? Přijeli, posvítili a potichu odjeli, aniž by nás vzbudili.“ Zjištění, že policie tu asi nebude tak špatná, nám teprve navodilo tu správnou letní atmosféru.

Pokračujeme v cestě mimo dálnici, projíždíme pohořím, všude vedro, sucho a sem tam ještě pár rozbitejch baráků tady připomíná lidskou blbost.

Německo vyfunělo poslední z asi padesáti táhlých kopců na třetí rychlostní stupeň a Split se pod 27

2/ míla milouch /r/ 360 kickflip na fajn spotu ve splitu

ze sebe špínu a pak se uvidí. Pepa Havel to tu má najetý, tak kam spěchat. Večer bereme skejty, kamery a vyrážíme do města. S očima na stopkách, všichni hladoví po nejlepších spotech a záběrech z nich.

Ve Splitu je dost míst, kde se dá skejtovat. My jsme si vybrali jedno na nábřeží mezi zakotvenýma jachtama.

Krásný devítky oddělený railem od vysokých čtyřek s lavičkama, kolem plno lidí s foťákama připravených zatleskat každýmu, i neodjetýmu pokusu, co víc si přát? Tady to zejtra zabijeme. A zabili! Jencek si hned druhej den při dlouhým a vysokým flipu ze čtyř velkých schodů vyronil kotník. Zle vyronil! Snažili se všichni, ale Pepa Havel a jeho fs lipslide na vysoký tyči asi na pátej pokus byl největší lahůdkou.

Podtrženo, sečteno, Split jsme si za tři dny užili, a dokonce tam po nás zůstal i Adamův skate na dně móře. Německýho turistu jeho půjčení vyšlo dost draho na to, že se ani neprojel. Sjetí střechy stadiónu a následná honička s ochrankou jak z americkýho filmu, Pepův drop přes auto z nějaký rozvodny mezi

3/ s adamem lošťákem je vždycky sranda

4/ adam si první dny na tour užíval

panelákama a fandění lidí z oken místo přivolání policie je to, proč tohle město můžu s klidem nazvat městem skejtovým a proč se tam chci někdy vrátit.

V sobotu se loučíme se Splitem. Cesta podél pobřeží směr Kupari byla výživná, všude kolem HAJDUK, asi místní skejtová organizace. Nocování v kempu před Dubrovníkem ještě výživnější, majitel si mnul ruce, když jsme u něj koupili asi 30 lahví červený domoviny.

V neděli jsme v polovině cesty a na místě, od kterýho jsme dost očekávali. Kupari je letovisko pod Dubrovníkem, s mega komplexem hotelových budov.

Krásná kamínková pláž a nad ní rozstřílenej hotel plnej

bordelu a bujný vegetace. Na střeše se moc jezdit nedalo, ale pár spotů se našlo uvnitř a na terasách hotelu. Můj obdiv patří Hanzimu za drop z okna druhýho patra do banku o patro níž. Hned pod ním totiž byla neodstranitelná tyč na štorc a Hanzi se přes ní nepěkně proletěl. Tenhle večer už jsme s chorvatskou policií i pokecali, dokonce na mejdan přizvali i hasiče kvůli nějaký partě křepčící na pláži kolem táboráku.

Pokárání proběhlo v přátelském duchu. Zajímavý je to, že u každýho z nás chtěli mít napsaný křestní jméno otce. Bylo nám doporučeno vystřízlivět a vyhledat kemp, hlavně nespat na pláži a v autech. Část z nás

byli ozbrojený tvrďáci. Třetina z nás jen s občankama, Korea vezla na střeše dvoumetrovej palmovej list jako suvenýr a obě auta v papírech jinýho vlastníka.

Vykouřil jsem něco tabáku a propotil sedačku auta, než přišel celník a s výrazem ledního medvěda mi odevzdal všechny doklady a popřál šťastnou cestu.

Během chvíle jiná příroda, nevíš kam koukat dřív, vpravo kopce, vlevo údolí s řekou, olivy nahradila réva a my museli zastavit a kochat se tou nádherou.

Přestávka u zchátralý hospůdky, prázdno, uvnitř vlaštovčí hnízda i s posádkou, obsluha třináctiletej kluk, co řídí do města starýho golfa stejně často, jako

1

2

3

1/ pepa havel vyzval každej spot a nebál se ani sjetí banku s dopadem mezi auta ve splitu 2/ adam málem zůstal v mostaru 3/ v bosně jsme narazili na super hospodu u silnice, kde se nám hodně líbilo 28

tedy přespala v torze hotelu, část mezi dalšími auty kousek od pláže v místní džungli.

Pondělní dopoledne si Machy zpestřil asi stovkou pokusů o drop z třímetrový střechy bejvalýho bungalovu. Pokus zlomit si nohu mu naštěstí nevyšel, a tak jsme mu vysekli poklonu a šli se rozloučit s mořem. Cílem dnešního dne byly vodopády Kravica v Bosně a Hercegovině. Čekalo nás pár dní relaxace.

Po pár kilometrech šplhání do kopců jsme si odstáli frontu na bosenské hranici celkem v nervech a očekávání problémů, jelikož Bosna je trochu jinej svět než Chorvatsko, což bylo vidět na jejich celnicích.

Ta chorvatská ve stylu moderní benzínový pumpy, ta bosenská měla štýlo zednický buňky a jejich celníci

my chodíme pro rohlíky. Majitel po přijetí drobných darů beze slova odchází, aby se vrátil s lahvinkou domácí rakije. Vezeme si odtud dalších hodně litrů domácího červenýho a pokračujeme k vodopádům.

Trochu se zamotáme, nenajdeme je, ale zato objevíme něco jako kemp s bazénem a venkovním barem, majitel za nocleh nechce nic, jen nějakou útratu na baru. Dopadlo to tak, že po dvaceti zaplacených pivech majitel bere další dvě rundy na sebe. Nechápeš nic, jsi v Bosně. Úterní ráno podobný předchozím, rozdíl jen v koupání v bazénu a návštěvě tureckých toalet. Nedoporučuju.

Vodopády Kravica si najděte na netu sami a jeďte tam, víc k tomu nemá smysl psát, je to nezapomenutelný.

Jedeme do Mostaru nasát historii a vidět jeden z nejstarších mostů v Evropě, podívat se na skok drsnýho týpka do řeky z 25 metrů, poskejtovat na mramoru pošty Bosny a Hercegoviny, odkud nás přátelsky vykázali asi až po hodině, a na několik dlouhých hodin nasadit Adámkovi klepeta, která se válela v křoví u parkoviště.

Ale ještě před návštěvou Mostaru jsme projížděli malým městem, kde nás zaujala poměrně velká luxusní budova místní diskotéky. Byla celá prosklená a mezi vysokýma dveřma svítil doslova skateparkový tripleset s dvouma doposud neodpaněnejma tyčema…

Na otázku, jestli si tu můžeme zajezdit a něco natočit

nejzajímavější fotka z celý tour. hanzi se dlouho na drop hecoval, a zrovna když ho dal, tak pod ním prošla slečna v červeném

4

a nafotit, nám barman nechápavě odpověděl: „A proč byste jako nemohli?“. Úkolu se zhostil Míla a po odjetí fs boardslajdu jsme odepsali další kotník. Kolem půlnoci vjíždíme do Sarajeva, hodně roztáhlýho města v údolí, a kontaktujeme lokála, kterej nás měl ubytovat. Stojíme na drahým parkovišti v centru, všude kolem toulaví hafani. Dozvídáme se, že ubytko není, takže se přesouváme k místnímu „jakoby“ skateparku s přilehlým parkovištěm, taháme karimatky, domácí červený a usínáme pod velkou mešitou. Machy bere

skejta, Jencek berle a jdou s Chosém očíhnout město.

Ráno platím parkoviště v ceně slušnýho hostelu a tradá hledat to, proč jsme tady. Spoty a areál zimních olympijských her. Průvodce na nás zatím nemá čas, hledáme sami, ale když se nemůžeme doptat a naše pokusy končej v takovým prudkým kopci, že raději nechávám vystoupit posádku z auta kvůli bezpečnosti, vzdáváme to a ve fast foodu čekáme na místní skejtry. Mezitím procházka po Sarajevu, historické centrum za to určitě stálo. Odpoledne

mezi spoustou komárů. Přestali nám vadit, až když jsme vytáhli osvědčené domácí víno. Průjezd Chorvatskem do Maďarska nebyl ničím zajímavej, čekali jsme důsledný kontroly, fronty běženců, ale nic kromě pár kilometrů ostnatýho drátu na maďarských hranicích jsme neviděli. Klídek a pohoda. Budapešť jsme vynechat nechtěli, kluci si užili dost vodky a ježdění na dvou místech u Dunaje. Vodky bylo víc a kluci rozdávali prezenty Maďarkám tak urputně, až jsme museli urychleně opustit Budapešť i Maďarsko,

1

3

2

1/ pepa havel /r/ wallride v sarajevu u olympijskýho stadiónu 2/ večer ve splitu byla jedna velká párty a ježdění po spotech 3/ věkový omezení na řízení v bosně = žádný 30

se konečně seznamujeme se Sulem a Armanem a jdeme na prověřené spoty. Večer se bez problémů přesouváme nad Sarajevo a sjíždíme na skejtech celou bobovou dráhu. Na poslední chvíli stíháme krásnej západ slunce nad městem a přitom se od místních dozvídáme, jak se jim tam žije. Loučíme se Sulem a opouštíme město a Bosnu vůbec. Za celou dobu jsme tu neměli vážnější konflikt, naopak vstřícnost lidí je pro nás až nepochopitelná.

Přespáváme až v chorvatském vnitrozemí, u hřbitova

neboť jedna přecitlivělá slečna považovala lípnutí samolepky na svoje pozadí za znásilnění a hrozilo vyhlášení války Maďarskem České republice. Únava se stupňovala, byl čtvrtek, osmý den cesty, Kuba v noci nachází další hřbitov, tentokrát už na Slovensku, skoro na domácí půdě. Slavili jsme dost, hlavně Hanziho ztracenou botu. Ráno nás vzbudila slovenská policie, žádnej problém, žádnej vyhazov, dejte to tu kluci do pořádku a děkujeme za dárky od Blackcombu.

Příjemnou dovolenou.

V Bratislavě jsme se ubytovali na Zlatých pískách, ale kdeže je honosnost a zašlá sláva kempu... Ovšem koupání tam bylo luxusní. Začalo se kazit počasí, bylo hodně větrno, nekonečný trmácení za spotama, za zmínku stoji mramor u divadla. Místní slečny ochotně přijímaly náramky a samolepky, Mílovu „ahoj, holky“ nemohly odolat. Něco jsme natočili a věděli, že nás čeká poslední noc. Byla veselá a plná zážitků jako celá letošní tour.

Díky, kluci, že jste se mnou jeli, díky všem firmám i kamarádům, kteří nám pomohli, a největší dík patří Blackcombu, že nám tohle všechno umožnil, a už vyhlížíme tour 2017.

Z PAMĚTI 2

3

1 6

4

5 9

7

8

DIDI AUGUSTINOVÁ EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEJÍHO TELEFONU 1/ Místo toho, aby nám lidi stavěli v kempu stany, tak tu plavaly kachny.

2/ Nejlíp se chladí naložený kotník ledově namraženým Jägerem.

3/ Ráno po párty na Vranově mi tohle přistálo na fb od nějakého kluka.

4/ První místo, kam jsem zamířila při návštěvě Londýna.

5/ Žába přijela z Kodaně a cestou na Playground jsme si koupily palmu ve slevě.

6/ Poslední zimy v Česku jsou fakt smutné, snad to letos bude lepší.

7/ Můj první downhill na cruiseru před 2 rokama. Nejlepší zážitek.

8/ Nejlépe se skejtuje s vlastní rodinou.

9/ V životě bych nevěřila, že se mi Mnichov bude libit.

35

160

Během Darkslide tour na Slovensku vrátil Vojta Freitag ve Svitu bs boardslide. (foto: Igor Hanečák)

Jasná noc byla jako stvořená pro Frederika Luptáka, který si na monumentu bulharsko-sovětského přátelství ve Varně vychutnal bs noseslide. (foto: Peter Mercell)

160

36

dávid štefaník /g/ hardflip uprostřed monumentu beklemento, troyan pass, bulharsko

MONU MENTS

1.2 text: Radek Hruška, foto: Peter Mercell

Prapůvodní, půl roku starý plán pokračování Monuments bylo vyrazit ze Zvolena v brzkých hodinách 18. srpna ve složení Peťo Mercell, kameraman Martin Malo, zvukař Gregor Hanes a skejtová dvojka Rišo Tury a Igor Hanečák. Postupem času se to Peťovi rozleželo v hlavě a na GP Beroun přizval ještě Frederika Luptáka a Davida Julika Štefaníka, aby mohl sledovat, jak se na výletě vypořádá Igor a Rišo s mladou skejtovou krví.

Celá parta se na trip strašně těšila a energie a nadšení byly cítit ve vzduchu.

NEKŘIČ HOP, DOKUD NEPŘESKOČÍŠ Týden před odjezdem začal Rišo špekulovat, že dostal pozvánku na Světový pohár do Tokia, že mu jde o kvalifikační body na olympiádu a že tam musí jet. Začalo se hledat řešení a chvíli to vypadalo, že by mohl letět rovnou z Monuments tour z Bukurešti, ale to nakonec nedopadlo. Rišo řekl Peťovi, ať se nezlobí, že je Tokio pro něj důležitější a že nikam nejede. No, nevadí, pořád zbyl Igor a produkční parta se rozhodla, že pozve ještě Juraje Vartíka, který je zvyklý cestovat, vytváří vlastní projekty a Monuments tak může obohatit. Zavolali mu, zrovna měl ceremónii ve škole, proto si vzal chvilku na rozmyšlení, a jen co dostal diplom a vyhodil čepici do vzduchu, nadšeně telefonoval, že jede.

URČITĚ JSTE LONI ZAZNAMENALI DOKUMENT MONUMENTS, VIDEO O SKATEBOARDINGU NA PODIVNÝCH SOCHÁCH A PAMÁTNÍCÍCH, KTERÉ PARTA TURY, HANEČÁK A HIPPLER OBJEVOVALA NA SVÉ TÝDENNÍ CESTĚ PO 13 ZEMÍCH VÝCHODNÍ EVROPY. ZA PROJEKTEM STÁL NÁŠ DVORNÍ FOTOGRAF PETER MERCELL, KTERÝ BYL VELMI POTĚŠEN ÚSPĚCHEM CELÉHO DÍLA, A PROTO SE ROZHODL NATOČIT DRUHÝ DÍL. Tři dny před odjezdem si Peťo u Canonu vyzvedl domluvenou kameru, ke které mu zapůjčili i filmové objektivy. Celkem ho to překvapilo, protože jen ta skla měla hodnotu kolem půl miliónu, ovšem podepsal na to krutou zápůjční smlouvu, a tak se ve firmě nebáli. Pomyšlení, jak cestuje s takovouhle výbavou do Moldávie a ručí za to vlastním krkem, mu nedělalo dobré spaní, ale brzo se oklepal. To už ovšem běžel v Praze do kanceláře Jagermaisteru, kde měl domluvené zapůjčení dodávky, auta za víc než milión korun. Ručil za něj taktéž svým životem, ale prostě kdo se bojí, nesmí na Východ.

Vše vypadalo nadějně, čas odjezdu se již počítal na hodiny, a najednou volá Igor, že má problém.

Z přehnané snahy být na výlet připraven si šel udělat nový pas a přitom mu na úřadě nabídli, že si rovnou může nechat předělat občanku. No, tak proč ne? Trochu si neuvědomil, že to nebude na počkání a slíbený termín třeba úředník nezvládne. A taky že jo. V den odjezdu byl Igor bez jakéhokoliv dokladu, a tak musel zůstat doma! Peťo byl zralej na poslední ránu. Celý plán, scénář, vtípky, vše se mu rozsypalo jak domeček z karet...

Myšlenka na Monuments 2 byla taková, že přes noc doveze spícího Igora a Riša k létajícímu talíři Buzludhza a oni se ráno probudí, nebudou chápat

1

2

Probuzení bylo pětihvězdičkové, snídaně v nedalekém Kauflandu jakbysmet. Jedlo se hned u auta, které díky své oranžovočerné barvě a Jager nápisům přitahovalo prapodivný živly jako mucholapka. Peťo začal žebrákům rozdávat plechovky Monsteru, ale čím víc dával, tím víc jich přicházelo. Znenadála se objevil týpek s košíkem nějakých lesních plodů a hned taky vyfasoval plechovku. Jak se ukázalo, nebyl to somrák, ale prodavač. Juraj chtěl jednu bobuli ochutnat, týpek mu jich dával celou hrst, za což se Jurajovi nechtělo platit, když chtěl jen koštovat. Aby nebyl za zmrda, obdaroval týpka další plechovkou, čímž mu fakt udělal radost, protože si pak energetický nápoj vychutnával,

a tím začne jejich cestování po Balkáně směrem Moldávie. Jenže když hlavní herci nejeli, muselo se vymyslet něco jinýho. Všichni se pořád bavili o Moldávii, zkoumali místní monumenty a Peťa napadlo, že skaterům nic neřekne a odveze je do Řecka. No a tak se i stalo. Nový scénář si vyžádal i změnu názvu, žádný pokračování, žádná dvojka, jen vylepšená jednička. Prostě Monuments 1.2.

Vyjíždělo se v 11 večer od paneláku, kde bydlí rodiče Peťa Mercella. Ti celí natěšení z okna sledovali, jak se parta skládá do dodávky a strašně chtěli klukům zamávat na rozloučenou. Pro lepší ozvučení videa se do auta nejdřív štelovaly mikrofony, pak různě skládala výbava, tašky, skejty, prostě chvíli to zabralo a čas letěl jako splašený. V jednu v noci, kdy se konečně auto vydalo na cestu, se Peťo ani neměl sílu podívat do oken, jestli tam ty rodiče ještě vůbec jsou.

RUMUNSKO Prvním cílem výletu byla Transfăgărăsanská magistrála, horská silnice uprostřed rumunských Karpat, která díky výhledům a přírodě patří mezi jedny z nejkrásnějších na světě. Kluci tam ani nechtěli skejtovat, záměrem bylo si natočit nějaká intra do videa, ale nakonec si přeci jen zajezdili. Ukázalo se to jako znamení pro zbytek výletu, prostě spojení hlášky Nepřestávej lovit a hesla Sport, kde byste ho nehledali. Toho se pak drželi a objevovali jeden nečekaný spot za druhým.

Do Karpat dorazili ve dvě odpoledne, což byl proti plánovanému příjezdu v devět ráno lehký zásek.

Pršelo, silnice se neuvěřitelně klikatila, všude spousta autobusů, turistů, krámků u cesty. Za své vzaly plány na krásné panoramatické záběry. Mlha by se dala krájet a o přísun adrenalinu se staralo pomyšlení, kterýmu autobusu to ustřelí a smete kluky i s dodávkou ze skály.

Prostředí trochu vypadalo, jako když jedete autem v Alpách na nějakou horní stanici lanovky. Najednou ale parta projela tunelem a otevřel se před ní nádherný výhled na horskou silnici klikatící se po úbočí. Žádné Alpy, ale příroda à la Norsko.

Juraj ze zadní sedačky ukazuje na rozpadlý barák, kde se uprostřed na podlaze tyčí polejam. Zastavilo se, začal to zkoušet, hned se rozpršelo a panovaly podmínky se skateboardingem zcela neslučitelné.

Přesto to Juraj nevzdal a za trikem si došel, z čehož mu na památku zůstala hodně zajímavá fotka. Kluci si ještě cvakli nějaké skupinkovky, díky používání masky Riša Turyho byla celkem sranda a mohlo se jet dál.

Příštím spotem bylo kasino v Konstantě u moře, které za druhé světové války sloužilo jako nemocnice a následně se z něj za vlády komančů stala restaurace.

Pro kluky to znamenalo sjet z výšky dva tisíce metrů do nuly k moři, což se jim během pár hodinek celkem bez problému povedlo. Čekalo tam na ně ale zklamání.

Kasino vypadá super, jenže ho sedm dní v týdnu hlídá ochranka a na skateboarding to nevypadalo. Peťo se hned aktivně snažil vyjednávat, sekuriťáci neuměli anglicky, ale přivolali odpovědnou osobu, která sdělila, že se dovnitř dostanou, ovšem musí mít povolení z radnice, a jestli ho chtějí, ať si tam napíší žádost.

Hmm, celkem neřešitelnej oříšek, když jste u kasina

38

3

jen na pár hodin.

Na Peťa přišly chmury, šel si lehnout do auta a trochu se prospat. Parta mezitím skejtovala v okolí, což se znelíbilo úřednici z rakouského konzulátu, před kterým byla dodávka zaparkovaná. Meganasraná paní nejen že křičela, ale zavolala i policii a mezinárodnímu konfliktu zabránila náhodně kolemjdoucí partička lokálních skaterů, kteří tlumočili a vše uvedli na pravou míru. Člověk by si řek, že potkat lokály bude i výhra kvůli spotům, jenže se ukázalo, že místní street vůbec nejezdí, pouze skatepark, a třeba v kasinu se ani nikdy podívat nebyli a jezdit se tam prej stejně nedá. Blížila se noc a naše parta se přesunula na pláž, která za pomoci outdoorových pomůcek Wolfox posloužila jako luxusní hotel s výhledem na moře.

1/ kameraman martin malo si užívá točení s kamerou canon c100 mark II za každého počasí 3/ juraj vartík /g/ pop shove-it přes díru uprostřed podlahy v kasině v rumunsku

jakoby to pil poprvé v životě.

Ač tomu nedával moc naděje, vyrazil Peťo na magistrát pro povolení ke vstupu do kasina. Jak se ukázalo, nějak si to splet a dojel do budovy městského soudu. Začal to tam řešit s nějakým chlápkem, ze kterýho nakonec vypadlo, že jsou kluci úplně blbě, ale že nevadí, že má na magistrátu známost. Přivolal telefonem celkem dost mladou holku, která se party ujala a dovedla je na magistrát. Pak kdesi zmizela s Peťovým novinářským průkazem a po deseti minutách přišla jiná paní, která požadovala vypsání žádosti. To Peťo vůbec nečekal, neměl nic připravenýho, a tak celou slohovku postavil na třech anglických větách, které různě točil dokola. Paní ale dýlka pořád nestačila, a tak Peťo stále opakoval to stejný, až měl popsanou

2/ frederikovy doštípané nohy. v kasinu chytil blechy, které poctivě umyl slanou vodou v moři

frederik lupták /g/ bs drop z railu do banku v thessalonikách, řecko

4

dávid štefaník /g/ flip v hlavní hale opuštěného kasina constanta v rumunsku

celou stránku. To už bylo ok! Jenže následně úřednice zjistila, že kluci chtějí, aby žádost byla vyřízena hned.

Začala lamentovat, že se to asi nestihne, a vyptávat se, jestli to natáčení bude pozitivní nebo negativní. Kluci ji ujistili, že kasino vykreslej v těch nejlepších barvách, a paní slíbila, že teda zkusí odchytit primátora... No a za tři hodiny bylo povolení na světě.

Prvotní euforii z povoleného vstupu vystřídalo setkání s realitou. Ve svý podstatě je to staré, zchátralé kasino, dá se říct, že skoro až hnusné. Podle toho, jak budova vypadá zvenku, by člověk uvnitř čekal nějaký super prostředí, ale ve svý podstatě kromě vstupní haly je to celkem nuda. Navíc kluci neměli v lejstrech povolený skateboarding, ale když už tam byli, tak tu ochranku ukecali. Nejdřív se do toho pustil Fedík flipem a pak to se stejným trikem vyzval David Štefaník ve vstupní hale. Kluci začali prolézat druhé patro a najednou někdo křičí, že tu jsou blechy a strašně útočí. Chudák Fedík dopadnul nejhůř, měl uplně doštípanou nohu a vůl si to škrábal o grip, čímž si nohu uplně oddělal.

Je prostě ještě dítě! Juraj měl stejně jako Peťo štěstí, že po něm krvelačný paraziti tolik nešli, a tak mohl vyfotit pop shove-it přes gap. A pak už všichni hurá do moře, drhnout se pískem a utopit ty malý černý svině ve slaný vodě.

40

BULHARSKO Pozdě odpoledne se parta rozhodla přesunout do Varny. Po celodenním natáčení měla všechna elektronika slabý baterky a jediná šance na jejich nabití byla v autě se stále zapnutým motorem. Peťo proto motor při zastavování zásadně nevypínal.

Když dojeli na rumunsko-bulharskou hranici, čekala je pěkná fronta. Po nějaký době se dostali na řadu a celník jim vysvětloval, že stojí v blbým pruhu, a kdyby byli vedle, mohli být odbaveni o půl hodiny dřív. Na to mu Peťo odvětil, že to partě nevadí, že si dobíjejí baterky. Chlápek nechápal!

Po příjezdu do města se volant stočil hnedka na pláž, kluci byli po cestě celkem rozbitý, a tak si dávali čil.

Peťovi se nechtělo přespávat přímo ve městě, přece jen je Varna v létě plná lidí a nocovačka by nemusela být bezpečná. Navrhl proto přesun do přírody, k monumentu, což se u kluků nesetkalo s nadšením, zvláště pak zvukař Gregor, nezvyklý kočovného života, hodně remcal. Nakonec se vyjelo a po pár kilometrech auto zastavil policajt. Choval se meganasraně, otázku: „Do you...„ přerušil rezolutním: „Ně“, aniž by si teda počkal, co vlastně bude po dujů následovat. Peťo si musel vystoupit, poprvé vypnout motor a foukat do testeru za fízlova povzbuzování: „Davaj, davaj, fúkaj“. Výsledkem byly tři nuly a spruzelej strážce zákona je musel nechat jet dál.

Peťo následně špatně odbočil, a tak musel kolem policajta projet znovu, pak se tankovalo na Shellce a jelo se kolem fízla podruhý, no a nakonec se zjistilo, že ta správná odbočka je těsně před tím, kde stojí to policejní auto. Při třetím průjezdu už na kluky v dodávce koukal bengo smrtelným pohledem, a kdyby mohl, určitě by je zastřelil. Ale neudělal nic, a tak parta dorazila k monumentu sovětskobulharského přátelství v kopci nad Varnou, který byl postaven za komančů na důkaz lásky k ruskému národu. V dnešní době je místo opuštěné, s rozbitými vstupními vraty, a tak prohlídce nic nebrání. Peťo musel jít jako první, a jak přiznal, prdel měl staženou, ale na rozdíl od loňska už byl letos vybaven baterkou, a tím se šlo příjemnějc. Chvíli se v útrobách bloudilo, Fedíkovi strachem bušilo srdce, ale nakonec se přece jen objevil výstup na střechu, odkud byl nádherný výhled na celé město.

Kluci si chvíli odpočinuli, zhodnotili situaci, že ráno bude moudřejší večera, a začali hledat cestu zpět.

Nějak se jim to prolejzání zalíbilo a objevovali jednu místnost za druhou, až najednou Peťo posvítí baterkou na nějakou deku, pod kterou leží houmlesák. Lek se tak, jako kdyby spatřil mrtvolu, otočil se a s ním i celá parta

a začali utíkat ven. Během ten stres ze sebe dostali a venku už se mohutně smáli a ujebávali, jaký jsou to hrdinové. Část party ulehla v dodávce k odpočinku a zbytek se vydal na zídku u vchodu skejtovat. Spot to byl celkem hrubý, klasický komunistický beton, na kterém jsou vidět pruhy od prkenného bednění.

David na hranu nalepil ducktape, aby se tam dalo slajdovat, následně se to namydlilo, a světe div se, jezdilo to dobře jak stalinský mramory. Feďo chtěl vyzvat backtail, ale blbě se mu do toho naskakovalo, takže to vyzval na backside noseslide.

Hodinky ukazovaly čtyři hodiny ráno, celá parta byla uplně hotová a už bylo opravdu na čase se rozhodnout,

všechny jebal, proč ho nepropleskli dřív, vždyť utíká drahocený čas. Hecoval partu, že se nepřestává lovit, a vyrazilo se na obhlídku monumentu, na tajňáka bez skejtů. Kluci si koupili vstupné, sranda bylo, že se platilo za dva dospělé, dva studenty a dvě děti.

Paní pokladní zajímalo, odkud výletníci jsou, a když se dozvěděla, že ze Slovenska, hrozně se omlouvala, že nemá průvodcovský výklad v jejich řeči. Nicméně kluky vybavila šanonem se stohy papíru v češtině, což je přestalo po chvíli bavit číst, a jen se kochali tou kubistickou krásou monumentu a zajímavými mozaikami. Parta začala Peťu hecovat, ať jde zkusit přemluvit paní, aby povolila skateboarding, protože

1

kde se bude spát. Při nakládání auta věcma se odkudsi přimotal nějakej vzteklej pes, kterej hrozně štěkal, vrčel a cenil zuby. Nejvíc se mu znelíbil Peťo, který se proto musel trochu vzdálit od dodávky, jinak by se ji nepodařilo za dorážení čokla naložit. Jen co bylo vše připraveno k útěku, naskočil na místo řidiče a jelo se. Trochu ho pak vyděsilo, když si na psa posvítil dálkovkama, že to bylo pořádný hovado, který kdyby zaútočilo, tak by šel Peťo určitě k zemi. Nicméně všechen ten adrenalin mu dodal takovou energii, že následně odřídil 150 kilometrů na další monument do Šumenu. Tam zjistil, že kvůli nainstalovaným kamerám se nejspíš nebude dát jezdit, a tak už konečně mohl, nasranej, usnout.

Jen co se kolem jedný odpoledne Peťo probudil, hned

2

42

když už tu jednou vyšlo u kasina, tak se třeba historie bude opakovat. Opět se oháněl novinářským půkazem a k velkýmu překvapení mu to ochránci monumentu po chvíli přemýšlení dovolili. Jediný, o co se sekuriťáci báli, aby si kluci při ježdění neudělali nějakej úraz.

Hned u vstupu stála mramorová zídka, která končila u mozaiky, a Peťo se radoval, jakou pěknou fotku bude opět mít. Právo ježdění pak padlo na Juraje Vartíka, kterej, aby to nebyla nuda, si vymyslel něco pořádnýho, a tak vyzval fakie halfcab heelflip do noseslidu. Zajímavej technickej trik jak z arzenálu chybějícího Riša Turyho. Juraj se začal trápit a po nějaké hodince už to vypadalo, že to tam padne.

V ten moment ale začala docházet baterka v kameře, a tak kluci museli běžet do auta pro novou. Zpátky už sprintovali, a jen co ji vyměnili, Jurajovi to padlo a radost byla obrovská. Ostatní si ještě dávali nějaký sérky na kameru, Peťo si točil timelapsy a pak přišel sekuriťák, že se tedy omlouvá, ale že za půlhodiny dorazí autobus s hromadou turistů a že kluci budou muset skončit. Prostě král ochrankářů! Šumeno vypadalo celkem zajímavě a kromě monumentu se internet tvářil, že je tu ještě jedna zajímavá budova. Kluci měli čas město prozkoumat, a když tam dorazili, vůbec nechápali, jaký jsou tu spoty. Během obhlížení dokonce natrefili na lokála, jehož nadšení nebralo konce. Prý do města nejezdí žádný turisti, takže je hrozně rád, že kluci přijeli a že jim teda ukáže, kudy se do vyhlídnutý budovy leze.

Peťo na ty jeho zrychlený pohyby koukal s údivem a pak se ho ptá, jestli v tý lahvi, co drží, má vodku?

A on že jo, že má rád tu chuť... Jak se pak ukázalo, alkohol mu zatím nedělal problém ve fungování a zdál se platným průvodcem.

Stará budova byla vlastně novostavba pošty, na který se ovšem přestalo makat před pětadvaceti lety a od tý doby jen tak chátrá. Díky příhodný poloze v centru města ji obývá milión bezďáků, takže Feďo se opět strašně bál, a to i průvodce. Ten cestou vyprávěl, že pracuje v bance, ale že je to tam na nic, že ani nemůže nosit piercingy. A jak to tak řiká, tak si je začíná nasazovat, přičemž mu jeden kroužek nějak padá na zem. Začal strašně nadávat a byl uplně nepříčetnej, ale naštěstí náušnici našel a uklidnil se. Po hodině motání se v chodbách se konečně dorazilo k hlavnímu vstupu, kterej byl ovšem totálně zapancířovanej, takže smůla. Špatnou náladu si pak kluci spravili na náměstí, kde napadlo pár triků a Juraj hecnul crooked na lámaný zídce.

Nastal zásadní úkol překopírovat natočený materiál z kamer na disk počítače, což už nabíječka v autě nemohla zvládnout, a tak se musela najít nějaká příhodná zásuvka. Peťo vlez do hotelu a začal v lobby kopírovat a počítač ukazoval, že to bude trvat dvě hodiny. Proto zavolal Jura, ať dorazí i s ostatní elektronikou, že aspoň dotankujou baterky. Následně se dostavil i zbytek týmu a začal popíjet s recepční piváky na baru, což skončilo tím, že se produkce slušně vožrala. Pak kluci přinesli lahev Jageru z auta a nutili holku z baru, aby si dala s nima. Dokonce ji i natáčeli na kameru, čemuž se statečně bránila, a nejspíš jen její slabá angličtina zabránila tomu, aby partu slovenských vožralů vyhodila. Nakonec Peťo všechny vožralý naložil 3

1/ frederik lupták /g/ bs boardslide na railu v shumene, bulharsko 2/ monuments 1.2 crew v constantě u moře 3/ 5hvězdičková tráva u monumentu v shumeně. takhle se spalo sedm nocí

juraj vartík /g/ pole jam 2.000 metrů nad mořem v transfagarašanských horách v rumunsku

4

do auta a zavezl je zpátky k monumentu, kde se všichni do růžova vyspali.

Posledním spotem na Peťově bulharský mapě bylo dílo Beklemento, což je vlastně takový obrovský vítězný oblouk na kopci uprostřed Balkánských hor postavený na počest osvobození Bulharska od Osmanské říše ruskou armádu. Je to neskutečný, kolik energie tu v celý zemi vyplácali na nesmyslných stavbách k poklonkování Rusákům. A ještě hustější je, jakou na to zvolili architekturu. Ty neuvěřitelný nápady, ta volnost v tvorbě... Když se v dnešní době staví něco novýho u nás a jen trochu se to vymyká, tak se hnedka píšou petice! A tak díky za bulharský díky Rusku, aspoň je kde skejtovat.

padla stará opuštěná pumpa, se střechou vhodnou k pojezdu. Peťo v euforii vybíhá a vše čekuje, a ani mu v tom nebrání nechutný smrad rozkládajícího se masa, který se šířil okolím. Feďo se bál, že tam někde leží mrtvola a že se jeho smrt taktéž blíží, ale nakonec se z toho vyklubalo hnijící torzo krávy. Feďovi spadl kámen ze srdce a odjel rock´n´roll. Pokračovalo se dál a celá posádka usínala se sladkými sny o černookých Moldavankách s velkou chutí blíže poznat západní euroturisty ze Slovenska.

MOLDÁVIE À LA ŘECKO Někdy uprostřed noci dorazila dodávka k Tessalonikám a začalo se špekulovat, jak před posádkou tajit zemi

tři minuty baterky, a tak bylo potřeba všechno dobít, než se začnou natáčet překvapený tváře výletníků.

Peťo ukecal týpka v nedaleké pekárně, který mu dovolil si napíchnout dvě prodlužovačky, za což byl odměněn Monsterem. Zkrátka energie za energii. Juraj s Fedíkem byli nadšený z toho, jak je ten Moldavan přívětivý a hodný člověk. Týpek pak začal vypravovat, jak občas sleduje street league na netu a že by mohl i doporučit nějaký spoty na ježdění. K hrůze produkce vytáhnul mapu a začal ukazovat, kde co je. To už si Peťo fakt myslel, že Juraj musí vědět, kde se nachází, ale on to pořád netušil. Chlápkovi dokonce říkal, že má takový zvyk, že vždycky, když je v nějaký nový zemi, tak si tam koupí v sekáči oblečení. A že jeho holka má

1

2

3

44

1/ divoké koně v beklementu. neuvěřitelný pocit, chvílemi se člověk bál, aby se na něj nerozeběhli 2/ natáčení 24/7 vyžaduje mnoho energie 3/ nádherné a opuštěné kasino constanta 4/ řecká oslava moře. štáb ve složení zvukař gregor a kameraman martin nepřestávají lovit 5/ frederikův výraz říká vše, velká demonstrace v thessalonikách

Stavba se nachází na kopci, asi v pátnacti stech metrech, takže si dodávka v serpentinách od moře pěkně frkla a možná i proto se zasekly posuvné dveře u spolujezdce. Ale nevadí, jede se dál. Peťo měl v plánu vylézt na střechu oblouku, jenže na místě se zjistilo, že všechny vstupní dveře byly zavřený a kapitán začal upadat do hluboký deprese. Naštěstí to trochu zachránil fungl nový povrch v okolí oblouku, který na fotkách na netu ještě vůbec nebyl. Dalo se na něm jezdit, akorát se člověk musel vyhýbat koblížkům od divokých koní, kteří se tu volně potulovali. Natočily se nějaký triky na zemi, David udělal celkem vysoký hardflip a pak kluky napadlo, že by si na cestách mohli dát párkrát downhill, a tak jim Peťo dělal s dodávkou taxikáře.

V podvečer vše zakončilo natáčení záběrů, jak se kluci těší do Moldávie, jak si tam zajezdí, nabalí místní holky, jak se tam bude nasávat východní energie. Vyjelo se směr Sofie a po cestě řidiči do oka

5

4

pobytu co nejdéle. Kvůli tomu se i zavrhl nápad jít se vyspat na pláž, protože kdo kdy viděl moře v Moldávii.

Teda, dalo by se spoléhat na to, že skejťáci v hodinách zeměpisu nedávají pozor, pokud se zrovna neprobírají města Kalifornie. Peťo neriskoval a objevil odlehlé místo v parku, kde to vypadalo celkem v pohodě, akorát že se tam všude povalovaly injekční stříkačky.

Suchá tráva a borovicový les taky moc pohodlí nenabízel, ale Peťo remcání ukončil hláškou, že „Co se ti nelíbí na ukrajinský stepi?“ Čehož se chytli probouzející se mladý a jen se utvrdili v tom, že jsou v Moldávii.

Ráno se kluci z produkce probudili trošku pozdějc a ranní ptáče Juraj už byl dávno vzhůru a zkoumal okolí. Hatilo to plán si ho natočit, jak bude překvapený, až zjistí, kde je. Zpátky k dodávce se přiřítil s očima navrch hlavy, že je to neuvěřitelný, že tu mají moře a dá se platit eurama, že je prostě z těch Moldavců nadšenej. Kameraman naneštěstí zjistil, že má jen

tady v Moldávii nějaký příbuzný, takže má i kontakty.

Dokonce chtěl vytáhnout telefon a rovnou jim zavolat.

Naštěstí měl mobil jako všichni na nabíječce, takže si ani nemohl přečíst tu vítací roamingovou esemesku.

No prostě konec.

Pravdě na kloub pak přišel Feďo. Stál před pekárnou, měl v ruce telefon a Peťa se vyptával, jestli si je jistej, že jsou v Kišiněvě. A Peťo, že jasný, kde jinde by byli.

Feďovi to bylo nějaký divný, když mu mobil ukazuje, že jsou v Řecku, a taky, že támhle na baráku vlaje řecká vlajka... Tak se šlo s pravdou ven a Feďo pak v největší radosti Peťa objímal, asi jak se mu ulevilo, že není v Moldávii, kam se bál jet. Domluvili se, že bude mlčet jako hrob, aby parta dál nevěděla, kde skutečně jsou.

Proběhlo rozloučení s pekařem, který všem popřál, aby si to v Řecku užili, a stále ve sladkém nevědění se nasedlo do auta. Tam už si ale všichni pustili mobily a pravda za brutálního smíchu vyšla najevo.

A co je nejlepšího na Řecku? Pláže! A tak se jelo k moři, na pláž, kterou doporučil lokál. Večer se šlo skejtovat a začal se řešit bezpečný parking. Trochu

juraj vartík /g/ fakie half cab heelflip to noseslide, shumen monument, bulharsko

6

1

juraj vartík /g/ mega dlouhý bs crooked přes celou king zídku v shumene

divný bylo, že všude byla spousta policajtů a kolem pořád lítal vrtulník. Peťo se šel zeptat policajtů, jestli může zaparkovat na žlutý čáře, a oni že ne, ale že kus dál to jde. A že si prej Peťo má dát pozor na bomby a na teroristy, že se ve městě chystá velká demonstrace. Cože?! Vrátí se za klukama, vysvětluje situaci, ale to už k dodávce míří čtveřice fízlů s obušky.

A hnedka výslech, že co je to za náhodu, že tak velká partička kluků se objeví ve městě zrovna v den, kdy tu jsou protesty a očekávají se střety s policií. Naštěstí otázkama to i skončilo a policajti doporučili, ať jdou skejtovat k opeře.

To ale parta neměla v plánu, takže se vyrazilo do centra na zídky. Začalo se jezdit a Fedík trochu prudil, že se kameraman dostatečně nevěnuje Julikovi a pořád natáčí jen Juraja. Atmosféra ještě víc zhoustla, jak se ke spotu začala blížit armáda a pak kolem párkrát proběhli demonstranti požadující otevření hranic do Evropy. Když si pak člověk pomyslel, že nedaleko odsud, v Turecku, právě probíhá státní převrat, byla ta hrozba bombového útoku celkem reálná. Naštěstí se vše uklidnilo včetně Fedíka a mohl se opět odehrávat skateboarding, až dokud se nešlo spát.

Po probuzení na pláži kluci nedaleko objevili zajímavý ditch a hned ho začli uklízet, aby si tam mohli zajezdit.

Julo se snažil o hardflip revert, ale nezadařilo se, Feďo vrátil flip do fakie přes trávu a Juro vyzval smith a nosepick na kameni. Řešil se oběd, Maťo dostal chuť na pizzu, a tak se šlo do pizzérky vyzvídat, kolik že to koštuje. Cena 8 euro se zdála vysoká jak cesta přes Karpaty, ale paní prodavačka začala velikost pizzy popisovat v superlativech, že se prej z jedné v pohodě nají tři lidi, a když se koupí víc kusů, dá dvě eura slevu.

Takže si kluci koupili tři pizzy a to, co jim paní přinesla, byly asi ty nejmenší pizzy na světě. Klasika.

Kromě žaludku bylo potřeba vyřešit i problém věčně nenasytných baterek. Peťo našel cestou zpátky do Tessalonik místo se zásuvkou, připojil si počítač, stahoval záběry, nabíjel baterky a parta odpočívala.

Po pár hodinách se pokračovalo zpátky do města a jen, co kluci přijeli do centra, začalo je sledovat šest policejních motorek, které je po chvíli předjely, zastavily a policajti auto začali prohledávat. Nakonec kluky pustili, ale byl to celkem nepříjemný pocit.

Do večera se jezdil street, v areálu univerzity toho moc nebylo, ale pak se objevil gap, kde Julo dával 360 flip, kterej moc nevyšel. Peťo našel ještě bank s railem, který vypadal celkem nadějně. Feďo se to z railu snažil do banku dropnout a kluci ho hecli, aby udělal backside drop. To se mu nakonec povedlo a zavládla velká radost.

MAKEDONIE Bylo na čase opustit Řecko, takže si kluci dali v jedný kebabárně durum, dobili baterky a někdy kolem druhé ráno se vyrazilo na cestu. Peťo si našel na netu, že ve Skopje by mohla být dobrá architektura pro skateboarding. Akorát že když tam přijeli, tak na vyhlídlé spoty vůbec nenatrefili. Ale nevadí, všude se rozprostíraly velká mramorová náměstí a velké budovy. Divný bylo, že všechno měli brutálně pomalovaný nějakýma nápisama, čemuž kluci přesně nerozuměli, ale vypadalo to na nějaký výzvy k boji.

Barva ještě ani zcela nezaschla, což znamenalo, že se tam demonstrace musely odehrát před pár dny. Trochu se to projevilo na atmosféře ve městě, třeba když si parta chtěla vyfotit parlament, hned se přihnal voják s tím, že se žádný fotky dělat nebudou. A když pak konečně kluci objevili pomník, který by se dal skákat, chyběl mu dopad. Začalo se tedy přemýšlet, kde složit hlavy. Ač centrum města vypadá celkem luxusně, jeho okraj je pravý opak. Bordel největší, člověk se až bál zastavit, ale při objíždění kluci natrefili na zajímavou zídku, a tak si ji uložili do navigačky na zítřek. Po pár kilometrech putování periférií to radši otočili zpátky

do středu Skopje a rozhodli se, že přespí kdesi v parku přímo v centru.

Ráno bylo v plánu natočit na pěší zóně nějaké slow mo záběry pro Monster, který chtěl kameraman obohatit o přeskakování laviček. A kdo jiný by to měl dělat než Peťo? Ten se ze začátku vzpouzel, že je na tripu kvůli focení, řízení a tak dál a že skejtovat nebude.

Ale neměl šanci, takže si šel nakonec pro věci do auta a musel nasadit svoje mega ollie. Následoval přesun na zídku na okraji města, kde to ovšem utnul sekuriťák po jedný minutě, což bylo pro kluky závěrečný znamení, že v týhle zemi to fakt nemá cenu.

v jehož středu je fullpipe díra. Jak se ukázalo, povrch nebyl pro skateboarding stvořený a spáry nepobraly ani nejměkčí cruiser kolečka. Místo ale mělo super akustiku, a tak se tu do filmu natočily aspoň nějaké manuály.

A nastal čas na návrat domů. Na maďarsko-srbské hranici to kvůli uprchlíkům trvalo kolem tří hodin, ale to už byl opravdu ten poslední zásek, který kluky trochu zabrzdil před ulehnutím do vlastní postele.

Všechno na závěr zhodnotil zcela vyčerpaný lovec Peťo: „Nečekal jsem, že to bude takhle super. Začátek byl hodně komplikovaný, jak to odřekl Rišo a nemohl

2

POSLEDNÍ KARTA Protože se návštěva Makedonie trochu zkrátila, vytáhl Peťo z rukávu ještě jeden spot. Tím byl Popine monument park v Srbsku, kterému se lidově říká Snajper park a je věnován povstalcům, kteří bojovali proti fašismu. Stavba se nachází v horách a cesta tam není vůbec jednoduchá, ale naší, tripem zocelený partě už v ní nemohlo nic zabránit, dokonce ani divoký želvy, které svojí nejvyšší rychlostí přebíhaly přes silnici.

Monument je vlastně takový obrovský trojuhelník,

jet Igor, tak to nevypadalo vůbec dobře. Naštěstí mě, nevím co, osvítilo a již dopředu jsem pozval ke spolupráci víc lidí, což se ve finále sakra hodilo.

David Štefaník byl největší glosátor a plně nahradil Riša, Feďo měl spací zásek, ale perfektně skejtoval a Juraj tomu všemu dělal otce. Sem hodně zvědavý, jak se podaří celý dokument dodělat. V našich končinách rozhodně není zvykem, aby se skejtový film natáčel se zvukařem, a tak se opravdu těším na výsledek. Bude to unikát a děkuju všem, kteří se na tom podíleli.“

2/ frederik lupták /g/ flip přes trávu do fakie ve stoce nedaleko moře. paralia epanomis, řecko

47

SS 48

vítěz ssp 2016 braňo moravčík /g/ fs bluntslide. všimněte si desky, jezdí na ní už od mysticu, kde mu pomohla k prvnímu místu v předkvalifikaci, a pak na ní úspěšně odjezdil celej skate pohár. na slovensku se nevymlouvá, jedině trebadrec!

SP 2016 KDYBY NÁM NĚKDO PŘED DESETI LETY VYPRÁVĚL, ŽE SKATEBOARDOVÝ POHÁR SE V ROCE 2016 POJEDE POUZE NA SLOVENSKU, ASI BYSME SE MU VYSMÁLI. POSLEDNÍ ROKY OVŠEM BYLY PRO SKATEBOARDING V ČECHÁCH TAK TRAGICKÝ, ŽE SE TU PROSTĚ ŽÁDNÝ POHÁROVÝ SERIÁL ZÁVODŮ NEJEZDÍ A BRZO ASI JEN TAK NEZAČNE. ORGANIZÁTORSKÁ DŘINA V ZEMIČCE POD KOPCEM ŘÍP NIKOMU NEVONÍ, A TAK MŮŽEME BRATIAM JEN TIŠE ZÁVIDĚT ZVOLENSKOU PARTIČKU LOWCOST, KTERÁ SI POHÁR NA SLOVENSKU VZALA NA TRIKO. VÍC NÁM UŽ ALE ŘEKNE JEDEN Z ORGANIZÁTORŮ, MAREK LOVAS. text: Marek Lovas, foto: Dodiak Lukáč

1

igor hanečák sa toho nebál..., dvakrát si vyrazil dech a pak hecnul drop v šuranech.

Skateboardový Pohár měl na Slovensku tradici, ale posledních pár ročníků se nejelo. Tak jsme se po nekonečném přemýšlení, mnoha pivech a desítkách hodin na Skypu s Dodem Filkusem a Tomášem Hofbauerem rozhodli tu tradici obnovit. Rozdělili jsme si úkoly, pustili se do práce a za měsíc bylo „na stole“ 1.000 euro na prizemoney, vymyšlené a dohodnuté zastávky, plus se k nám přidalo pár dalších lidí, aby s organizací pomohli. I přes několik varování, abychom se do toho radši nepouštěli, jsme makali dál a těšili se na znovuzrození SSP. KOŠICE – TLAKERS SKATE CUP Do Košic jsme dorazili již v pátek, abychom mohli v betonovém skateparku na Alejovej zkontrolovat situaci, natočit tréninkové video a obvolat všechny na večerní přípravu do klubu Colloseum. Tu jsme pak udělali opravdu pečlivě a za takovouhle beforeparty by se nemusel stydět ani ten nejzaritější tlaker. V sobotu ráno už jsou ale všichni ready v parku, z DC dodávky

mává divoká karta Jirka Houka, se zástupcem Tlakers Ďurym Turym ladíme poslední věci a Slovenský skateboardový pohár oficiálně začíná.

Na startovce je nějakých 50 jezdců, což potěší, stejně jako kvalita předváděného skateboardingu. Braňo Moravčík surfoval celým parkem, jako by tam byl doma, Jirka Houka lítal transfery všemožnými triky, Adam Tran s Matúšem Mozolem zapomněli, kterou nohou jezdí dopředu, a Kiko Nguyen vracel flip do všeho.

Z vítězství se nakonec radoval Jiří Houka, hned za ním Braňo Moravčík, Richard Daboczi a čtvrtý skončil Kiko Nguyen, který zároveň vyhrál i DC Bestrick za svůj flip bs lipslide na největším railu. Všichni byli spokojený, závod se odjel plus minus bez komplikací, se kterými se ale kvůli premiéře tak trochu počítalo. Každopádně bylo co oslavovat, a tak se celý skatepark opět odebral do klubu Colloseum na Jagermeister afterparty, kde už hrál DJ Frenkee a později i já, aka DJ Mitch. Vzpomínky žádné, zážitků spousty! Šikovní hledači si mohou vše najít na FB a pochopí, co je to skejtová akce v Košicích.

ŠURANY – BONBON SKATE CUP Tahle zastávka byla pokus, protože na Slovensku lidi rádiusy moc nejezdí, a bylo dobře, že jsme to zkusili.

Skejťáci se bowlu nezalekli a pořádně ho potrápili.

Do toho hrála metalová muzika, prostě bazénová akce jak vyšitá. Velmi nás potěšila Darkslide parta, která v rámci své slovenské tour do Šuran dorazila. Pojali to po svém a rumy a piva skrz ně tekly celý den jak voda. Igor Hanečák se Záhulem tak nabrali nekonečnou odvahu a pouštěli se do největších nesmyslů, které zakončil Igor svým neskutečným bonelessem ze střechy altánku přímo do banku v skateparku. Zaplatil zato jedním truckem a dvojnásobným vyražením dechu, ale stálo to za to! Co se výsledků contestu týče, tak tam se to seřadilo takto: 1. Braňo Moravčík, 2. Jiří Houka, 3. Peter Molec, 4. Braňo Mrváň a 5. domácí skryťák Martin Holota. Litry vypitého Excelentu táhly každého na afterparty, která se tentokrát konala pod širým nebem u šuranského jezera. Takový malý festival, stage, koupání, stanovačka, hostesky, ... Frenkee hrál hity

2/ nestárnoucí peter molec /g/ fs feeble v liptovském mikuláši

3/ málokdo má tak čistý styl jako jiří houka a jeho bs nosegrind v košicích 4/ na finále do zvolena kromě frenkeeho dorazil i grizzly, aby zahrál hip hop bomby 5/ ssp 2016 je za námi, díky všem, kdo přišli! 6/ pivko točila i kikova holka. se jeden nediví, že s takovouhle motivací se pak best triky vyhrávají lehce.

2

4

5

3

od Tupaca a punkáči na to skákali. Podařené závody si zaslouží bordel na party. Tlak!

LIPT. MIKULÁŠ – CHILL SKATE CUP Mikuláš už není, co býval, kdy skate závod tu oslavovalo celé město. Přesto se na letošní pohárový závod sjelo 42 jezdců, které svým potleskem podpořila početná skupina diváků. Všechny potěšila návštěva slovenských skate legend, objevil se tu třeba Kriaky, Dano Kolinovský nebo Kameň, což jsou týpci, kteří pravděpodobně skejtují dýl, než vy jste na světě. Ale pojďme ke skateboardingu. Celý den padaly neskutečný bomby. Dominik Hreus a Tomáš Kubala vraceli flipy na transferch na počkání. Peťo Molec s Leskem ukázali, že za ta odzávoděná léta v Liptovském Mikuláši tu teď dokáží jezdit i poslepu. Nakonec první místo bral opět Braňo Moravčík, druhý skončil Ondrej Leskoviansky a třetí Peter Molec. 50 euro za best trik a boty od DC k tomu opět dostal Kiko Nguyen, který vrátil feeble heelflip out na šikmym railu a flip fs boardslide

6

na největším handrailu! Asi ho motivuje jeho nová holka Monika, protože to, co Kiko předvádí, to je fakt neskutečný! Ani Lipťák se neobešel bez afterky, a tak se všichni odebrali do legendární myslivecké hospy, kde koreňovice tekla proudem. Pravda, oficiální party se měla konat v klubu Kolotočovo, ale skaters jsou svobodný národ, a tak si to udělali podle sebe.

ZVOLEN – PICNIC SKATE CUP Poslední, finálové kolo SSP si vyžádalo o mnoho víc příprav než zbytek. V první řadě bylo potřeba opravit skatepark, za což největší dík patří Miroslavovi Necpálovi aka Šecpovi a Borisovi Lacenovi. A protože závod trval dva dny, muselo se sehnat i víc sponzorů. První den se nesl v thrasher duchu, takže jsme pro jezdce kromě DC best triků připravili i Deathrace či skoky přes sudy piva. Závod smrti vyhrál pijan piva Jano Ondrejka a Braňo Moravčík potvrdil, že má nohy jak černošský atlet, protože jako jediný dokázal přeletět deset sudů!

Slunce zapadlo, Excelent zóna se naplnila, Grizzly

pouštěl svoje hip-hop pecky a Smrťák skejtoval rádius nasvícený vlastní motorkou. Ráno jsem přišel do parku, pokecal se spícími a stanujícími lidmi a nemohl se dočkat začátku závodu. Dorazila dvě auta z Čech s Picnic teamem a bylo téměř jistý, kdo se ze 44 startujících dostane do devítičlenného finále. V závodě probíhaly čisté jízdy, triky padaly jeden za druhým a finále bylo rozhodně to nejlepší z celé série SSP. První místo bral Michal Jež, hned za ním Jiří Houka a třetím flekem velmi mile překvapil mladý zabiják ze Žiliny Dominik Hreus.

Celkovým vítězem SSP se pak po sečtení všech výsledků stal Braňo Moravčík, gratulujeme. Vše pak zakončila Jagermeister afterparty v BarBaru s kapelkou The Tones, která to roztočila tolik, že se muselo předčasně končit, neboť se majitel bál o svůj bar.

A to je pro letošek ze Slovenského poháru všechno.

Nejvíc děkuju Frenkeemu, Robovi Olšiakovi, Šecpovi, Julovi Petríkovi, Dodiakovi Lukáčovi, celej LowCost partě i všem ostatním, co s pohárem pomáhali. Bez vás by to nešlo!

51

1

2

4

1/ Nike SB Bolt Coaches Ani v aktuální kolekci Nike SB nechybí oblíbená bunda inspirovaná koučema americkýho fotbalu. Její střih je vypiplanej tak, aby absolutně neomezovala při pohybu, zapínání je na dvoucestnej zip. Pořídit si ji můžete za cenu kolem 2.500 Kč.

2/ Burton Sherman Sherman jacket klasickýho střihu z dílny legendární značky Burton vidíte na fotce v barvě Wood Thrush.

Vyjde na 4.400 Kč a jedná se o zateplenou bavlněnou bundu ideální hlavně na toulky po městě, cesty do školy atd.

3/ Nike SB Holgate Winterized Holgate Winterized je prošívaná bunda z nabídky značky Nike SB. Branding je minimální, pohodlí maximální.

3

5

O zateplení není nouze, oblíkání a svlíkání se realizuje za pomoci knoflíků. Cenově se vlezete do 3.000 Kč.

4/ 686 Parklan Bedwin Bedwin jacket od 686 je již klasikou v katalogu týhle americký značky. Její tělo odolá i slabšímu chcanci a bunda jako celek vás ochrání i při prvních překvapivejch mrazících nebo při pozdních návratech z knihovny. Cena je 3.190 Kč.

5/ Vans Lismore Deluxe Vylepšená Lismore jacket od Vansu je voděodolná bunda s dominantníma kapsama ve spodní části.

Zapínání je řešeno knoflíkama a uvnitř najdete flanelovou podšívku. Tenhle odpuzovač zimy a nalákávač roštěnek je ke koupi za 3.150 Kč.

6/ Burton Bryce Burton Bryce, tady konkrétně v barvě Keef, seženete za 6.600 Kč. Na první pohled zaujme kožíškem na kapuci a stylovejma velkejma knoflíkama. O odolnost před deštěm se stará třítisícová membrána DRYRIDE, o úložnej prostor není nouze a kvalita zpracování je famózní.

7/ Polar Herrington Newyorskej skejtr Aaron Herrington nemá u Polaru slabost jen pro modely desek, ale teď i pro bundy. Ta na fotce je v barvě Golden Brown, seženete ji za 2.748 Kč a jedná se o bavlněnou stylovku s límečkem na zip.

8/ Polar Coach V Polaru se furt snažej vylepšovat svoji kolekci oblečení a rozhodně to není jen potištěnej textil za pár kaček.

TEST THE BEST 6

7

8

Bundy jsou už pár sezón vyladěný do detailu a teď se na trh znovu vrací klasická Coach jacket z odolnýho matroše ve dvou barvách za cenu 2.499 Kč.

9/ 686 Parklan Fligth Drsnej vnější materiál, delší střih, to je jasnej důkaz toho, že se bunda 686 Flight s počasím absolutně nepáře. V klidu se popere s mokrem i chladem a kapes má spousty úplně na všechno možný i nemožný.

V ČR je k sehnání za 3.790 Kč.

10/ Vans Torrey Za cenu 1.590 Kč můžete pořídit stylovou coach jacket s Vansovým printem na srdci. Kapsy jsou klasicky dvě ve spodní části, nechybí límeček, stahovací šňůrka a elastický lemy rukávů. Výhodou je voduodpudivej materiál.

9

10

AUTUMN JACKETS LÉTO UTEKLO JAKO VODA A VYJÍT SI VEČER VEN JEN V TRIČKU UŽ JE BOHUŽEL ZASE UNREAL. PROTO JSME SI PRO VÁS PŘIPRAVILI PŘEHLED STYLOVEJCH PODZIMNÍCH BUND, KTERÝ VÁS OCHRÁNĚJ PŘED CHLADEM A NĚKTERÝ I PŘED DEŠTĚM.

53

54

TEST THE BEST

1

2

4

3

5

SUPER WHEELS FIREM, KTERÝ DO OBĚHU CHRLEJ SKEJTOVÝ KOLEČKA, JSOU STOVKY. VĚTŠINOU JE TO STAREJ DOBREJ URETHAN BEZ INVENCE, KTEREJ SICE FUNGUJE, ALE PROČ TO NEPOSUNOUT TROCHU DÁL A NEDOPŘÁT RIDEROVI NEBÍČKO POD NOHAMA. JASNĚ, MUSÍTE MÍT LABORATOŘ, TESTOVAT OSTOŠEST, ALE VÝSLEDKEM LETITÉHO VÝZKUMU JSOU PAK KOLA, KTERÝ VĚTŠINA KONKURENCE ZÁVIDÍ, JAK TO JEN JDE. A TADY JSOU NĚJAKÝ Z NICH.

1/ Bones SPF Bratříček STF má jméno SPF, tedy Skatepark Formula.

Tenhle matroš je ještě o něco tvrdší, a pokud jezdíte hlavně v betonovejch parcích, tohle je pro vás to pravý ořechový. Takovej speed jinde nenajdete a na plošinky po prvním tailslidu v rádiusu zapomeňte. Cena je taktéž 990 Kč.

2/ Spitfire Formula Four Legendární firma Spitfire hodně dlouho hledala odpověď na skvělý kola od Bonesu a zdá se, že se jí to po letech bádání konečně podařilo. Formula Four jedou jak hovado, jejich odolnost je skvělá a lidi si dost

pochvalujou, že jim perfektně držej třeba ve wallridech, ale zároveň dovolej powerslidovat. Na pultech českejch shopů vyjdou na 1.299 Kč.

3/ Bones STF Asi nejzásadnější produkt americký značky Bones wheels nese zkratku STF, což je takzvaná Street Tech Formula.

Kola jsou rychlý na rozmanitejch površích, odolnost proti ploškám je famózní a skvěle slidujou. Vyráběj se v několika tvarech pro různej typ skateboardingu a vyjdou na 990 Kč.

4/ OJ Insane-a-thane Ani u OJ wheels neusnuli na vavřínech a snažej se

skejtrovi nabídnout co nejlepší možnej produkt. Poslední novinkou jsou kolečka z materiálu Insane-a-thane. Ten se vyrábí ve dvou tvrdostech a podle slov výrobce kromě super rychlosti skvěle drží tam, kde je třeba. Do ČR se zatím nedostala, ale to distributor jistě brzy napraví.

5/ Ricta SLIX Známá americká firma Ricta wheels na trh přichází s unikátníma kolečkama s označením SLIX, který kombinujou skvěle jedoucí a odolnej materiál NRG Formula se speciální vložkou, která zajišťuje o 2/3 menší tření při grindech. U nás jsou k mání za 990 Kč.

1

2

5

3

4

SOCKS PONOŽEK JE NA TRHU TISÍC MILIÓNŮ A ZÁKAZNÍKA MŮŽE FIRMA ZAUJMOUT DESIGNEM, TECHNOLOGIEMA NEBO TŘEBA CENOU. TADY JE PÁR KOUSKŮ ZAJÍMAVEJCH FUSEK, KTERÝ JSME NAŠLI NA NAŠEM TRHU A KTERÝ VÁM TŘEBA POMŮŽOU S ROZHODOVÁNÍM, CO SI PŘÁT OD BABIČKY POD STROMEČEK.

1/ Vans Classic Crew Pack se třema párama ponožek Vans Classic Crew můžete pořídit za 290 Kč. Na výběr je z bílý, černý a šedivý barvy vždy s kontrastním logem v horní části.

Fusky dobře sajou pot a něco vydržej.

2/ Polar Happy Sad Classic Majitel Polar Skate Co. Pontus Alv si od nepaměti svý boty zdobil smutným a veselým smajlem. Později to přešlo i na ponožky, který se vyrobily v mnoha různejch barvách. Jeden pár týhle parády s nápadem vyjde na 250 Kč.

3/ Mons Royale Mons Snow Tech Merino vlnu provází spousta až neuvěřitelnejch historek. V těhle ponožkách můžeš jezdit pomalu celou zimní sezónu a bez obav ze společenskýho znemožnění nelidskym záčmuchem pak po večerech zvát na pokoj lechtivé návštěvy. Tenhle luxus ale taky něco stojí, přesněji 750 Kč.

4/ Burton Apres Po celym dnu shredění a šlapání si i vaše nohy zasloužej trochu pohodlí a odpočinku. Ty jim dopřejou fusky Apres

od Burtonu, který se v troj-packu prodávaj za cenu 1.020 Kč, jsou maximálně příjemný a zesílený přesně na místech, kde je to nejvíc třeba.

5/ Nike SB Elite Crew U Nike SB se kromě packů ponožek po třech za super cenu rozhodli vyrábět i maximálně vychytaný fusky Elite Crew z materiálu Dri-FIT. Na potřebnejch místech jsou vystlaný pro měkčí dopady a dávaj noze potřebnou podporu. Cena za pár je 390 Kč.

text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

ESTONSKO, LOTYŠSKO, LITVA. ZEMĚ, JEJICHŽ HLAVNÍ MĚSTA SI PLETU OD DOB ZÁKLADNÍ ŠKOLY, JINAK O NICH NIC EXTRA NETUŠÍM. VŠE ZMĚNILA SPOT QUEST TOUR, KTERÁ NÁS V JEJÍM TŘETÍM ROCE FUNGOVÁNÍ ZAVEDLA PRÁVĚ DO POBALTÍ.

TALLIN Spot Quest se na stránky našeho časáku vrací i letos.

Tentokrát jsme trochu změnili koncept, a tak si zájemci o zájezd museli své místo na tour zasloužit.

Vyhlásili jsme soutěž, které se mohl zúčastnit úplně každý, jedinou podmínkou bylo natočit pět největších bangerů na streetu. Odhodlalo se nakonec patnáct soutěžících, bohužel jsme měli jen šest míst, ale všem jsme za jejich snahu nesmírně vděčni! Vybrali jsme tři Čechy a tři Slováky, rozdělili po dvojicích, a do každé

pobaltské země za námi přiletěla jiná partička.

Sérii článků začínáme estonským Tallinnem, kam si své místo vyjel pražský Štěpán Folkmann a dobře známý Riško Daboczi a.k.a. Jiggy z Košic, fotky a volant měl na starosti klasicky Peťo Mercell, video bylo v mé režii a tváří Spot Questu byl znovu Rišo Tury. Chronologicky byl Tallinn až na posledním místě, ale v časáku dostal prostor jako první. Společně s projektem Spot Quest objevujeme spoty v nepřevařených zemích, a jelikož

NN

štěpán folkmann /g/ fs flip do downhillu v centru města

57

1

rišo tury /g/ fakie bigspin tailslide flip out

jsou tyto země tak neokoukané, neustále se spoty bojujeme. Naštěstí tuto válku furt vyhráváme. Třeba hned po vyhlášení soutěže nás na redakčním mailu čekala zpráva od Davida Fišary, který se dobrovolně obětoval, že nám ukáže spoty v Tallinnu. Místní scéna street příliš neřeší a zasekává se na jednom spotu, prostě něco podobného jako v Praze. Naštěstí David se do toho angažuje i za lokály a na své instagramové stránce @tallinnskatespots má nafocené spoty od výmyslu světa.

Za parkování v Tallinnu utratíte za den tolik peněz jako u nás za jídlo za týden, proto jsme se snažili vychytat nějaký dobrý parkovací spot v centru, kde jsme si

s Davidem dali meeting. Nakonec to bylo místo jen pro diplomaty a naše mise moc diplomatická nebyla, tak jsme museli sáhnout do kapsy a zaplatit několik éček za pár hodin. Skejtovat se začalo na centrálním spotu na Freedom Square v místním nesrozumitelném jazyce Vabaduse Väljak, který nabízel hromadu možností. Ve vyšší části se nacházely dvě mramorové zídky do sérky v mírném downhillu, při kterém stál gigantický kříž. V jiné zemi byste na takovém spotu dostali pokutu, deportovali by vás, a ještě byste měli zákaz vstupu minimálně na dva roky. Tady to byl legální spot se vším všudy. Trochu níže, při vstupu do nákupního centra, byly dokonalé zídky na výtrh.

Pokud si chcete dát session s lokálama, toto je správné místo, a ani my jsme si na začátek nemohli vybrat lepší spot. Štěpán, Jiggy a konečně i Rišo se začali rozježďovat v horní mramorové části. Konečně proto, že Rišo jel na tour se zraněním paty a nemohl na úvodních zastávkách skejtovat. Neustálé přežírání Wobenzymem a konopná mast udělaly zázraky a Rišo sází techniku jako předtím. Jiggy do pár pokusů vrátil perfektní flip bs tail, který mu pak padl i do sérky, Štěpán svou lajnu zakončil fs pop shove-item do bs nosegrind a Rišo si dal rozjezdový fs tailslide flip out. Pomalu nám končilo předplacené parkování, tak se Peťo vydal přeparkovat

2

3

59

2/ richard jiggy daboczi /g/ bs tailslide přes celý třetí schod 3/ rozcvička před ježděním je základ

auto, nechal ho nakonec při našem apartmánu a my jsme se zatím šli podívat na zmíněné výtrhovky. Rišův rozjezdový tail flip out bleskurychle vyměnil fakie flip tailslide flip out. Jiggy dal kombíčko s grindem do manuálu a mezitím se Rišo skoro naučil nové kombo. Tak si počkal na Peťa a rovnou na sekačku cvaknul jeho fakie bigspin do tailslide flip out.

Centrální spot zabit, pobíráme se dále do centra.

Ladným cruisingem procházíme ulicemi estonské metropole, až jsme se zastavili na plechové zídce, na které je nasazen kratší plechový rail. Tento spot

by Amíci zabili zle! A proč jen Amíci, a ne nějaký Folkmann z Čerňáku? Nakonec i ten zavraždil a vrátil bs crooks do boardslidu. Hned za rohem nás čekaly grindovací schody ve stylu New Yorku. Jiggy si třetí schod ukázkově navoskoval a po vzoru jeho kolegy Younesse Amraniho vrací ukázkový bs tailslide. Rišo zkoušel znovu tailslide flip out, ale na tomto spotu ho štěstěna minula z velké dálky a jen se při tom vypsychoval.

David nás ještě v Čechách naladil na velké schody, které jsou 5 + 5 do sérky. Hrozně jsme se na to těšili, protože podobný sérkový spot najdete jen zřídka.

Na místě nám ale sekuriťáci velmi rychle vysvětlili, že tudy cesta nevede a nemůžeme točit, fotit, ani na Instagram, ani na Snapchat. Z Davidova Instagramu jsme měli ještě vyhlídlý obrovský rail, který byl v reálu bohužel nereálný, z čehož byl Štěpán hrozně zklamaný.

Den pomalu končil, ale ještě jsme chtěli dát šanci fotogenické manuálce u moře. Tallinn se nachází jen 80 kilometrů přes vodu od Helsinek, odkud sem proudí studený vzduch a přehnané ceny. Ty jsme pocítili hned první den našeho příjezdu a u moře nás pak čekal vítr, který dostal i Riša, člověka s kořeny ve městě, odkud pochází hláška VKV (vyjebaný košický vítr). U vody jsme tak dali jen nějaké portréty a šli jsme očekovat

jakýsi ruský pomník na kopci. Hned u vstupu vás čeká výstražná tabule, že je zde riziko zhroucení, ale prej to není tak vážný a spot je hojně využíván na kalby.

Následně jsme si nakoupili pár potravin a šli domů načerpat energii na další den na streetu.

Ráno nás čekalo nádherné slunečné počasí, konečně bez větru. Co čert nechtěl, celá posádka po prvním dni chytila chronické onemocnění s názvem zásek, což komplikovalo ranní vstávání a vycházení z baráku.

Naštěstí jsem zjistil, že lék na zaseknutost je odsek a velmi rychle jsem všechny nahnal do auta a mohli jsme vyrazit na lokální DIY spotík. Tomuto místu fakt nic nechybělo! Byly tady rádiusy do zatáčky, dokonce

štěpán folkmann /g/ bs crooked ve varšavě. cesta domů byla neskutečně dlouhá a tato přestávka na trik nám dodala sílu pokračovat.

i do spiny, railík, grindbox, bouličky, šikminy, prostě všechno. Celý spot se rozprostíral na podlouhlé asfaltové ploše, takže to byla úplně ideální volba na lajny a warm up.

Společně s Jiggym jsme využili mou pokročilou filmařskou techniku a natočili sérku jak z dokumentu We Are Blood. Jiggymu do oka padla ještě boulička se zabetonovaným diskem z kola od auta, kde vyzval benihanu. Riško má tento trik fakt na litry, tak jsme se na spotu vystřídali s Petěm a našimi fisheye objektivy. Když to Jiggy vracel pro mě, stala se mu hrozná věc, do které se dokáže vcítit pouze majitel varlat. Jak dopadal benihanu, nohou dupl do tailu

a dal si nosebonk na vejce. Au! Asi pět minut ležel na zemi a my všichni kolem něj jsme sdíleli jeho bolest a připomínali si podobné scénáře z našich životů. Jiggy se oprášil, zkontroloval potomstvo a ještě to dvakrát vrátil s prstem v zadku. Příště si vezmi suspenzor!

Z DIY spotu jsme se společně s naším průvodcem Davidem přesunuli na další spot, plechovou zídku ze schodů. Místo dost zásadně zasáhl zub času, jak zídka, tak povrch byly v hrozném stavu. David bohužel už musel frčet domů, proto jsme mu poděkovali za spolupráci, obdarovali ho plechovkami s Monstrem a popřáli šťastnou cestu. Ještě jednou dík moc za všechno! Znovu jsme se vrátili do centra,

kde jsme objevili gap do downhillu, známý z editu Dave Bachinskeho na Ride Channelu. Jiggy velmi suverénně plánoval bs flip, proto čekal, dokud si Peťo nerozloží blesky, a sliboval first try. To je přesně něco, co nikdy nemůžete na spotu říkat. Jiggyho pak čekal nekonečný, bohužel prohraný battle. Jeho trápení přilákalo množství kolemjdoucích a ani oslavné písně německých turistů ho nevyhecovaly k lepšímu výkonu.

Jiggydab pak byl na pokraji sil a jeho tělo mu již nedovolilo jít dál. Své zklamání neskrýval a mezitím, co ho Rišo utěšoval, stihl Folkmann do pár pokusů vrátit fs flip do magorského perfektu. Někdy je třeba na spot přijít skromně a s pokorou, že Jiggy?

61

Den číslo dva byl na konci a felláci z yr.no předpovídali na další dva dny samé špatné, mokré, z nebe padající sračky. Proto jsme si koupili pivka a vydali se na byt sledovat Street League New Jersey, ještě předtím než vymyslíme, co dál. Užívali jsme si pohodičku, s otevřenými ústy čuměli na 9 cluby, ale mezitím bylo třeba stvořit plán, protože nám k dokonalosti chyběla už jen jedna fotka. Celé Pobaltí ukazovalo podobnou předpověď jako Tallinn, ale dostali jsme nápad se za hezkým počasím přiblížit k Praze, od níž jsme byli daleko jen chillových 1.700 km. Navíc si díky

vůbec jednoduché se do railu hecnout, ale po prvním pokusu jsme všichni věděli, že to Štěpán vrátí.

Neuběhlo mnoho času a přibližně do deseti pokusů odjíždí perfektní bs crooked a za prdelí mu stojí ochranka v golfovém autíčku, které si ani jeden z nás nevšiml. Nakonec byli velmi příjemný, šlo jim o to, aby v záběrech nebylo vidět stadión, a jelikož jsme měli to, pro co jsme si přišli, nebyl důvod se s nima hádat a s úsměvem jsme vypadli.

Tak se nakonec vyplatilo strávit noc v autě, ráno ve Varšavě a zakončit pobaltské dobrodružství

povedeným bs crookem. Vrácený trik nám dodal obrovskou dávku energie, kterou jsme potřebovali na cestu do Prahy. Estonskou zastávku Spot Quest tour hodnotím velmi pozitivně. Pokud si chcete zaskejtovat v Tallinnu, rozhodně se ozvěte Davidovi, sledujte jeho stránku @tallinnskatespots, našetřete si trochu víc peněz, plavky asi klidně nechte doma, a hlavně se připravte na skvělou skejtovačku na skvělých spotech.

Děkujeme, že jste se dostali až sem, ještě jednou si vychutnejte fotky, zanedlouho video na našem webu a příště se ozveme z Vilniusu!

1

tomu Jiggy zjednoduší cestu domů a odletí z Varšavy.

A právě ve Varšavě může Štěpán čarovat, protože je to tady bohatý na spoty a určitě se tu najde i nějaký pořádný rail.

Ráno znovu probíhalo ve znamení záseku, ale tentokrát jsme to tolerovali, aby se Peťo, jediný řidič naší posádky, pořádně vyspal. Přibližně na oběd jsme opustili svoje sídlo v Tallinnu a navigace ukazovala, že do cíle nám chybí jen necelých 1.000 km. Ve čtveřici se cestovalo celkem příjemně, až na brainwashingový rap, který v autě ladila mladší část naší party. Cestou jsme si dali pauzu na čůrání u moře, večeři v Rize, dvě kontroly od polských policistů a brány Varšavy jsme překročili přibližně o třetí ráno. Zaparkovali jsme u stadiónu, kde se nacházely luxusní raily ze schodů, a čekali na východ slunce.

Přibližně o šesté jsme již byli všichni vzhůru, protože spát ve čtveřici v autě je asi tak pohodlné jak sedět vedle dvěstěkilového člověka v letadle. Následovala snídaně v Mekáči, vyprazdňování střev a v rámci warm upu si Peťo se Štěpánem dali Game of Skate na zemi.

Přesunuli jsme se k railům. Kolem stále chodili lidé do práce, v pozadí vlaky, za sebou 1.000 km. Nebylo

2

62

1/ štěpán folkmann /g/ bs crooked to bs boardslide 2/ jiggy a jeho klasické faded pózy na spotech. ten chlapec to prostě umí, hehe.

richard „jiggy“ daboczi /g/ benihana v tallinnském diy parku

3

64

LAST TRICK

Jak se říká, když jednou zkusíš, už nehceš jinak! Nemluvíme teď o asijský kuchyni, lesbickým sexu či jiných libůstkách, ale o ježdění v prašanu. To je prostě to nejlepší, co vás na snowboardu může potkat. Bohužel, nejspíš kvůli globálnímu oteplování, bylo několik posledních zim na rochnění se v pudru velmi slabých, a to nejen v Čechách, ale vlastně v celý Evropě. Co s tím? Můžeme čekat, jestli to teda letos konečně vyjde a peřina se protrhne za barákem, anebo vyrazit na výlet někam dál. A stejně tak jako každý správný muslim alespoň jednou za život vyrazí do Mekky, teda pokud mu to zdraví nebo finanční prostředky dovolí, měl by se ortodoxní snowboarder vypravit do Japonska. Prašan, který země vycházejícího slunce nabízí, je prvotřídní kvality a je ho hodně.

A právě o něm bude příští číslo časáku, který připravujeme s podtitulem Focus on Japan.

TĚŠIT SE NA BOARD #161 MŮŽETE 26. LISTOPADU

Na Japonském ostrově Hokkaido padá ten nejlehčí sníh na světě a to téměř nepřetržitě. O to více si ale užijete okamžiků, kdy aspoň na chvilku místní bohové vyčistí oblohu.

Svý o tom ví Vilém Hamtil, který tu práší jako blázen už v půl osmý ráno. (foto: Anders Helvig)