Board 163

Board Magazine | Boardmag.cz

THE END 163

INTERVIEW KIKO / SPOT QUEST RIGA BOARD 4 FUTURE / LAST TRICK číslo 163 | duben 2017 | ročník 23 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

SB BLAZE ALWAYS FRESH

SB BLAZER VAPOR AS WORN BY KYRON DAVIS

BLAZER NIKESB.COM

VZPOMÍNÁME Děkujeme současným i bývalým redaktorům, fotografům, kameramanům a všem, kteří se podíleli na tvorbě Board magazínu a tím přispívali ke zvelebování česko-slovenské sk8 a snb scény.

BAGS & LUGGAGE

All Burton bags & luggage are backed by a

LIFETIME WARRANTY AVA I L A B L E AT B U R T O N . C O M , B U R T O N F L A G S H I P L O C AT I O N S A N D P R E M I U M R E TA I L E R S A R O U N D T H E G L O B E

163

INTRO

„Měsíc před tím, než jsme měli jet fotit, jsem si odrazil patu a už to vypadalo, že nikam ani nepojedu. Nakonec jsem byl ale fit, takže jsme spolu s Petěm Mercellem a Štěpánem Folkmannem vyrazili směr Albánie, hlavní město Tirana. Takovej byl původní plán. Jenže cestou začalo strašně pršet a předpověď nehlásila pro celý Balkán nic jiného, tak jsme pokračovali dál na jih, až jsme dojeli do Atén. Tam svítilo sluníčko a bylo fakt parádně.“ 24

rozhovor s Kikem Nguyenem začíná na straně 24

ročník 23 / číslo 163 / duben 2017 / toto číslo vyšlo 29. března 2017 / cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

163 58 16

SPOT QUEST RIGA Poslední zastávkou loňské Spot Quest tour se stala Riga, kde se k naší redakční partě a Rišovi Turymu přidali vítězové soutěže o letenky Daniil Platonov a Dan Beringer. Všichni dohromady pak v hlavním městě Lotyšska zažili několik plodných skateboardových dnů.

24

INTERVIEW KIKO NGUYEN Bánovce nad Bebravou, adresa jak z konce světa vypěstovala několik schopných riderů. Tím nejmladším z nich je dvacetiletý Kiko Nguyen, kterého jsme za účelem rozhovoru vytáhli na focení do Atén.

35

BOARD 4 FUTURE Naše redakce loni uspořádala celorepublikový seriál závodů pro jezdce mladší 14 let a objevila při tom pár talentů. Následně jsme si domluvili s Kryštofem Hujou, Patrikem Pluháčkem, Adamem Piatkiewiczem, Adélkou Dončukovou, Johanem Taberym a Kryštofem Mackem menší fotosession, aby si tak česká skate budoucnost už v útlým věku zvykla na pozornost médií.

56

MUSIC Na rozloučení s Boardem si můžete pustit jeden z pohřebních cajdáků, který jsme pro vás u týhle funusový příležitosti dali dohromady. A jsou to fakt pecky, jedno oko nezůstane suchý.

58

LAST TRICK Ten opravdu poslední trik dostává na závodech rider, který se během svý jízdy nejvíc snaží. V Boardu to vždy nejvíc zabíjeli jeho fotografové, a vy si tak budete moct na závěr 23leté kariéry časopisu přečíst jejich krátké vzpomínkové povídání na dobu, kdy stáli za redakčním fotopřístrojem.

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

BOARD MAGAZINE

16 24 35 48

10 31 56 58

VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz FOTO > Peter Mercell, Dan Vojtěch

SPOT QUEST RIGA INTERVIEW KIKO NGUYEN BOARD 4 FUTURE WALL

NEWS RIDERS, MARKET, PRODUCTS POSTERS MUSIC/ THE LAST FAREWELL LAST TRICK

16

35

24

56

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Tomáš Gaži, Jan Lohynský, Petr Novák KOREKTURA > Redpen.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Altair, Praha PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588 DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia

na obálce: Na poslední cestu vyprovodili Board zakladatelé Marek Přibyl a Radek Hruška, spolu s Board fotografy Matějem Homolou, Hofikem a Kivou. Současný redakční fotograf Peter Mercell pak skáče ollie a bývalý fotograf Dan Vojtěch obálku fotí. Jediný, kdo z fotografů chybí, je Panker a toho omlouvá pracovní pobyt na Kubě. Květinu k hrobu pak položili redaktoři Soňák, Tomsh, Kvapil, Bulet, Lohy a další. Čest!

Za výrobu rakve děkujeme Liborovi „Zrzovi“ Mikešovi, Elišce Kvapilové a Andree „Žábě“ Klváčkové

10

RIDER‘S NEWS 1

2

3 5

4

6 8

7

1/ Po úspěšné operaci zápěstí a delší rehabilitaci začíná Rišo Tury opět skejtovat. Před nedávnem ruku otestoval, zdá se, že drží perfektně, a tak už vyhlíží konec dubna, kdy mu začíná letošní závodní sezóna.

První destinací je Brazílie, a tak držíme palce pro co nejlepší výsledek!

2/ Kvalifikací na olympiádu celkem úspěšně prostupuje Kačka Vojáčková. Na právě probíhajícím Mistrovství světa v Sierra Nevada ve Španělsku, kde je sníh posypán pískem ze Sahary, se jí povedlo ve slopestylu zajet 16. místo, což se hodí. Není to sice bedna, ale každý bodík se v závěrečném součtu počítá a Kačce přejeme, aby se jí olympijský sen vyplnil. V době, kdy bude časopis v tiskárně, se pojede ve Špindlu SnowJam a na domácí trati by jí to tam mohlo opět dobře padnout.

3/ Filip Lucký si zranil achilovku, ale už se pomalu dává do kupy. Nyní se intenzivně začal věnovat rehabilitaci a za pár měsíců vyráží doladit nohu k moři, kde bude plavat a posilovat. Koncem léta by už měl být v plný formě a s kámošema opět vystřelit za snowboardingem.

9

4/ Počkat na jaro v trochu příznivějším prostředí se rozhodl Max Habanec, který momentálně skejtuje a cestuje po Asii. Kromě toho dává i menší location check na další sezónu Skate of Mind, kdy má plán navštívit například Japonsko. Tam to bývá náročný se security, a právě proto si to Max obhlíží už radši předem, aby se na místě vyhnul případným problémům.

5/ Hlavu do knížek zabořil Fanda Šesták, který se momentálně připravuje na závěrečný test z angličtiny a přijímačky na několik VŠ. Doufá, že se alespoň na jednu dostane a bude si moct užít léto naplno.

Naštěstí to však s těma přípravama moc nepřehání, a tak zvládá skejtovat každej den. Přejeme mu, aby mu to se školou vyšlo!

6/ Po minulý sezóně, kterou Láďa Hrstka proležel se zlomenou nohou doma v posteli, v létě si zlomil ruku a na začátku podzimu žebra, se zase pomalu dostává do formy a povedlo se mu ukořistit dvě třetí a jedno druhý místo na Českým poháru. Na závěr zimy se chystá vyrazit na mistrovství světa juniorů, takže držíme palce, aby zajel co nejlepší výsledek.

7/ Před několika týdny uspořádal Honza Zajíc již dvanáctý ročník svého snowboardového kempu NitroHorsefeathers Camp Rejdice a opět se mu to povedlo.

Kromě kempů Zája působí i jako rozhodčí a taktéž jako trenér juniorské repre, se kterou vyrazil na soustředění do rakouského Zillertalu, které zakončili finálovým závodem série Valley Rallye. Nedávno pak v okruhu přátel oslavil třetí narozeniny svého mladšího synka Filípka, kterému, viz foto, jehlou prásknul balonek.

8/ Závodní sezóna už Miki Pajerovi pomalu končí, a tak hurá na jarní shred. Zrovna nedávno se vrátil z mistrovství světa ve Španělsku, kde skončil 25., teď už ho čekají jen dva evropáky v rampě, a snad mu zbyde čas na nějaký natáčení, než roztaje sníh. Kvůli nabitý sezóně toho totiž nestihl natočit a nafotit tolik, kolik by si přál.

9/ Štěpán Bareš zdraví z Paříže, kde byl se svojí holkou na pooperačním odpočinku po vyndavání šroubů z ramene. Teď už ale opět skejtuje a moc se těší na výlet do Manchesteru, kam jede spolu s Vojtou Freitagem.

Krom toho začal Štěpán točit streetpart, o kterém sní už dva roky, a snad se mu ho letos konečně povede vydat!

12

MARKET NEWS 2

1 3

4 6

5

1/ Legenda freeridingu Xavier De Le Rue představil svoji novou firmu Resero, která se zaměřuje na lavinovou bezpečnost. Společnost aktuálně nabízí dva produkty. Prvním z nich je zařízení, které při utržení laviny a odpálení airbagu na ABS batohu dokáže odpálit i vaše vázání, a zabránit tak tomu, aby se snowboard stal kotvou, která táhne dolů pod sníh. Druhým produktem je pak komunikační zařízení, které je spolehlivějším a přesnějším řešením než telefon, když potřebujete přivolat horskou službu. Více informací na Avalanche-float.com.

2/ Dva dlouholetí kámoši Tyler Quarles a Mike Cerka společně založili značku Baro, která vyrábí technický outerwear v městském stylu. Tihle dva lokálové z Vancouveru se znají od druhé třídy a společně vyrůstali, snowboardovali a skejtovali. To je dovedlo až k založení společného brandu. Tyler dosud stihl nasbírat zkušenosti jako art director třeba ve firmách Herschel Supply Co., CAPiTA a YES Snowboards, zatímco Mike pracoval například pro kanadský Rip Curl.

Více informací o značce najdete na Barodrywear.com.

3/ Na evropský trh akčních sportů vstupuje legendární firma Thermos, jejíž začátky sahají až do roku 1904, kdy byla založena v Berlíně. Thermos se pyšní vynalezením láhví s vysokým stupněm izolace, čímž se zároveň firma stala synonymem pro tento typ láhví po celém světě. Firma vstupuje na evropský trh z Německa a cílit bude na zákazníky, kteří se pohybují kolem outdoor a akčních sportů. Společnost dále uvedla, že během nadcházející sezóny začne pracovat na vytvoření týmu sportovců jako součást své marketingové strategie. Nechme se překvapit, jaká jména se v týmu objeví…

4/ Bývalý profesionální snowboarder Orlando von Einsiedel a režisér dokumentů Skateistan: To Live and Skate Kabul (2010) a We Ride: The Story of Snowboarding (2013) získal Oskara za svůj nejnovější počin The White Helmets, na kterém spolupracoval se společností Netflix. Dokument pojednává o skupině, která v Sýrii zachraňuje životy po bombových útocích, přičemž se jí podařilo zachránit už více než 82.000 lidí.

Na trailer a dokument samotný se můžete podívat přímo na Netflixu.

5/ Ředitel World Surf League Paul Speaker ohlásil svou rezignaci. Na jeho pozici ho nově nahradí spolumajitel WSL Dirk Ziff. Speaker byl jmenován do role ředitele v roce 2013 a po dobu svého působení udělal velké změny, mezi které patří například změna jména z Association of Surf Professionals (ASP) na dnešní World Surf League (WSL). Speakerovou vizí bylo také přiblížit surfing masovému publiku, což se mu pomocí zařazení surfingu mezi olympijské sporty podařilo. Po dobu Speakerova krátkého působení ve WSL také docílil odkupu většiny akcií společnosti, která pracuje s technologií umělé vlny, za kterou stojí Kelly Slater s názvem Kelly Slater Wave Company.

6/ Craig Anderson, Dane Reynolds a Austyn Gillette po měsících spekulací a odhalení jména značky společně založili firmu Former. Tenhle skejtovo-surfový brand má ve svém portfoliu produktů oblečení a doplňky, které si můžete prohlédnout na webu Former.xxx. Na webu navíc najdete i nový film s Craigem Andersonem. S nápadem na založení firmy přišli Anderson a Reynolds v roce 2015 po tom, co se rozhádali s firmou Quiksilver a ukončili spolupráci.

text: Jan Lohynský

7

8

9 10

11 12

13

7/ Timberline Lodge a USSA (U.S. Ski and Snowboard Association) uzavřeli dohodu, která z resortu Mt. Hood, domova Windells a High Cascade Snowboard Campu, dělá oficiální tréninkový resort amerických snowboardistů a lyžařů před olympiádou v Pchjongčchangu 2018. Obrovskou výhodou resortu je, že nabízí kvalitní podmínky pro ježdění i v létě, a američtí rideři tak nebudou muset cestovat přes půl světa za sněhem.

8/ Výrobce akčních kamer GoPro oznámil ukončení své „entertainment divize“ a uzavření 200 pracovních míst. Cílem je omezit a nahradit ztráty, které společnost utrpěla v roce 2016. Ve vydané zprávě se dále píše, že dojde ke snížení nákladů ve výrobě a snížení otevřených pozic zhruba o 15 %. Své působení ve firmě ukončil také prezident firmy Tony Bates. Cena spojená s celkovou restrukturalizací je odhadována na 24—33 miliónů dolarů.

9/ Neff Headwear a Mad Engine Inc. podepsali smlouvu o spolupráci týkající se výroby a prodejních kanálů.

Spolupráce si klade za cíl rozšířit potenciál Nett Youth a dále pracovat na licencovaných designech a produktech Warner Bros., Star Wars a Disney.

10/ Profesionální surfaři a legendy Conner Coffin, Brian Bielmann, Clay Marzo a Parker Coffin společně založili značku Leus, která vyrábí 100% bavlněné funkční osušky. Jejich cílem je zvýšit zájem zákazníků o tuto kategorii, čehož chtějí dosáhnout inovativní komunikací a kvalitním marketingem v místě prodeje. S designy si tahle parta pohrála, a přináší tak zajímavé portfolio produktů.

11/ Billabong oznámil prodej své značky dámských plavek a oblečení Tigerlily obří společnosti Crescent Capital Partners, která vlastní velké portfolio značek, včetně brandu Crumpler. Cena, za kterou byla značka prodána, je 60 miliónů dolarů, což je o 54 miliónů dolarů více, než za kolik Billabong firmu v roce 2007 koupil. Krok k prodeji Tigerlily udělal Billabong v souvislosti se svou novou strategií zjednodušit své portfolio značek.

12/ Firma Ride Snowboards představila obměněný management. Jim Linnberg bude nově zastávat klíčovou pozici Global Brand Director. Team managerem se stal Tanner McCarty. Brandon Pendergast je nově Retail Marketing Specialist. Novým designerem je Dave Banks, který má za sebou řadu zkušeností právě v oblasti snowboardových designů. V teamu s ním budou pracovat také Lauren Oka (Global Design Manager) a Alana Rung (Junior Designer). Jsme zvědaví, jak se tyhle velké změny projeví na Ride prknech a dalších produktech.

13/ TransWorld SKATEboarding uděloval v Los Angeles svoje TWS Awards. Ocenění pro největší legendy skateboardingu letos získal Ray Barbee a cenu mu předal dlouholetý kamarád a také legenda skateboardigu Lance Mountain. Během večera zároveň proběhla premiéra 29. TWS filmu Riddles in Mathematics, které předcházelo uctění památky Dylana Riedera ručně malovanou animací od Joea Peasea.

14

PRODUCT NEWS

3

2 1

5

4

6

7

1/ Ponožky se smajlíkovým motivem Happy Sad se v Polar katalozích objevujou odjakživa. Barevnejch kombinací bylo habaděj, mezi posledníma nechyběla ani tahle oranžovo-bílá za klasickou cenu 250 Kč.

2/ Sluníčko začíná pálit a nepříjemně svítit do očí, takže je na čase nasadit nějakou čepici. S pětipanelkou Nike SB Performance se vám hlava nezapaří, což může potvrdit i Marek Zápražný, který tuhle čapku nosí. Koupíte za 940 Kč.

3/ Nike SB mikina příjemného střihu, to je Dry Everett Hoodie. Návaly jarního tepla i zimy lehce regulujete

zipem u krku a kapucou, a kdybyste se náhodu při ježdění zapotili, materiál Dri-FIT si s tím poradí. Připravte si 2.690 Kč.

4/ Flanelku pro chlapy, kteří chtějí vypadat jak lokálové z města Brighton, má v nabídce Burton snowboards.

Klasický střih, mnoho barevných variant, 100% flanel, kapsy na prsou, to vše může být vaše za 1.890 Kč.

5/ Mikina od Vans s názvem The Side Stripe Pocket je klasika z matroše 60 % bavlna, 40 % polyester, která vyniká kapsičkou na straně. K dostání za 1.890 Kč.

6/ Skateboardová bota Nike SB Blazer Low je postavená na legendárním modelu Blazer, který vládne Americe již od roku 1972. Svršek ze semiše a gumová špička vydrží na mnoho ollie, polštář Nike Zoom Air v podrážce utlumí dopady a vulkanizovaná podrážka se stromečkovým vzorem bude dobře držet na gripu.

Paráda za 2.390 Kč.

7/ S poslední kolekcí oblečení Polar Skate Co. do našich končin přišla i mikina Striped Zip Neck s cenovkou 1.873 Kč. O branding se stará jednoduchý kontrastní logo na srdci a maximální stylovost obstarávaj límeček se zipem.

8

10

9

11

14

13

12

8/ Pantofle na zewling Nike SB Benassi Solarsoft 2 mají příjemnou, měkkou a ohebnou podrážku, která vám při chůzi navíc skvěle namasíruje chodidla.

Nejlepší řešení jak si za 1.090 Kč ulevit po celodenním skateboardingu.

10/ Dámská stylová mikča Burton Crystal je vyrobena z pružného materiálu DryRide Ultrawick, který zaručuje teplo, sucho a funkčnost. Můžete s ní vyrazit ven bez obav, jaké bude počasí, neboť vás nemůže nic ohrozit.

Cena 2.430 Kč.

9/ Pokud se chystáte vyrazit do přírody a musíte si s sebou vzít svůj počítač či tablet, batoh Burton Annex je pro vás jako dělaný. Objem 28 litrů, odolný ripstop materiál, ergonomické polstrované popruhy, mnoho barevných variant, spousty kapes a mnoho dalšího na vás čeká za cenu 2.430 Kč.

11/ Vans tričko Tell A Friend je potištěno heslem, které lze volně parafrázovat: Byli jsme tu před vámi a budeme, i když vy tady už nebudete. A maj pravdu! Cena 790 Kč.

12/ Vans boty Crockett Pro 2 jedou stejně dobře jako jedničky, v nabídce mají i tenhle zeleno-černý model s cenovkou 1.990 Kč. Vychytávkou dvojek je i podrážka

Wafflecup, která kombinuje to nejlepší z vulkanizovaný a cupsolový podešve.

13/ Burton triko Tarot Traveler je vyrobeno ze 100% organické peruánské bavlny, má předepraný slim fit střih a vaše může být za 950 Kč.

14/ Nejen do divadla by se člověk měl slušně oblíknout, příležitost se nabízí, i když si jdete jen tak zajezdit.

Nike SB tričko Dry Polo Dip Dye je luxusní kousek v pěkným designu, navíc vyroben z rychleschnoucícho materiálu Dri-FIT. Kvalita za 1.590 Kč.

RIGA RIGA, HLAVNÍ MĚSTO LOTYŠSKA A POSLEDNÍ DESTINACE POBALTSKÉ SPOT QUEST TOUR, NEMĚLA V LÉTĚ 2016 VŮBEC TUŠENÍ, JAK JI VYTRESTÁ TECHNICKÉ DUO DAN BERINGER A DANIIL PLATONOV. text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

Letošní Spot Quest Tour uzavírá Riga, do které si postup prostřednictvím pěti streetových triků zasloužili Daniil „Willy“ Platonov a Dan Beringer. Kluci měli s námi sraz ve Vilniusu, kam přiletěli s přestupem v Kyjevě, kde to bylo hodně zajímavý kvůli Daniilově vykalené fotce v pasu. Naštěstí si ho tam nenechali, a tak mohl na noc vychillovat u nás na hotelu ve Vilnisu a ráno jsme všichni vyrazili směr Riga.

Tyto dvě pobaltské metropole od sebe dělí jen necelých 300 km, které jsme zmákli za něco málo přes tři hodiny. Se spoty nám pomáhala aplikace Spot Digger, která v Rize ukazovala jen pět spotů. Klasicky

daniil platonov /g/ nollie bs heelflip přes schody v místní stoce

17

jsme proto zapátrali po corovém krámě a pod ruku nám přišel Tikari skateshop, kde nám majitel Kaspars zakroužkoval skate místa do mapy. Hned jsme chtěli vyrazit do ulic, ale stopku nám dalo počasí a místo skateboardingu jsme řešili ubytko a podobné sračky.

Jak na potvoru nám nikde nezvedali telefon, tak jsme se v zoufalství vydali do nejbližšího nákupního centra ve snaze najít nové ubytování. Místo toho jsme objevili nejlepší bufáč, který nám pak plnil břicho po celý pobyt v Lotyšsku. Největší props Pipars za jídlo jako od babičky! Po několika desítkách minut nesmyslného vysedávání v upršené Rize jsme se konečně dostali

světelných let a jako bonus tam byly louže o velikosti Balatonu.

Dali jsme proto šanci monumentu, před kterým byla zajímavá dvojzídečka, z menší jste museli skákat na vyšší a přes hranu. Rišo po zranění z Ruska konečně začínal jezdit, a když to vypadalo, že vrátí bs tailslide flip out, najela na nás policie. Hrozili flastrem 500 € za skateboarding na monumentu a nenechali se ukecat, že vlastně ta zídka už není součástí monumentu. Naštěstí byli příslušníci v pohodě a nakonec zůstalo jen u zastrašování pokutou.

V zoufalství jsme se vydali na obyčejnou zídečku, kde

konečně padly první triky. Dan vrátil své inwardové klasiky a Daniil vyčaroval kombíčko nollie fs pop to nosegrind revert. Hecoval ještě větší bombu, která mu nakonec padla na jiném spotu, ale o tom později.

Grindovat se nám chvilku nechtělo, proto jsme zašli na gap se skvělým výhledem na město, bohužel spot tak úžasný nebyl. Skáčeš z parkoviště posetého zámkovkou, popíš přes obrubník, a když ti podjede, tak skejt lovíš z vody. Tato nedokonalost kupodivu padla do oka Willymu, který bojoval s nollie 360 shove-item. Nádherně to popil, lepil, ale dočkali jsme se jen jednoho dopadnutí, zrovna když jsme za prdelí

1

do kontaktu s ubytováním a vyrazili na místo.

Paradoxně, za kreténským přístupem byl schován velmi příjemný byt nedaleko centra. Abychom chillem v apartmánu úplně nezabili celý den, očekovali jsme alespoň pár spotů a pak se nemohli dočkat, až konečně doprší a uschne.

Ráno nás probudil nádherný sunshine a hned jsme se vydali k hlavnímu spotu v Rize, k lotyšské Národní knihovně. Překrásná budova, kterou z každé strany lemovaly kilometry mramoru, je legální spot. Ale jak na potvoru, zrovna když jsme dorazili na místo, se tam konaly nějaké slavnosti a nedovolili nám tam skejtovat.

Zkusili jsme tak štěstí na spotu, který lokálové nazývají The Berrics, takový DIY plácek. Po příjezdu následoval výbuch smíchu. Plácek měl do Berricsu daleko pár

18

1/ daniil platonov /g/ nollie bs bigspin heelflip to bs tailslide na zídce u knihovny 2/ rišo tury uchystal klukům na letišti přivítání ve velkém stylu

2

rišo tury /g/ warm up bs tailslide u pomníku rainisa. bohužel jsme byli vyhozený policií pod hrozbou 500 euro pokuty, a tak rišo nemohl vrátit svůj oblíbený tailslide flip out

19

20

dan beringer /r/ inward heelflip manual flip out

měli sekuriťáka. Třetí vyhazov dne byl velkej nápor na psychiku.

Neztráceli jsme však naději a vyrazili na poslední spot, grindovatelné fotogenické schůdky před zelenými dveřmi. Na tomto spotu si zablbli všichni. Rišo v rámci rozjezdu vrátil flip bs tail, Dan naložil noseslide nollie heelflip a tailslide bigspin, a klasicky nejvíce zabil Daniil s bs smithem a nollie popem do noseslidu.

Po deštivém dni to nebylo vůbec špatný, dopřáli jsme si pivko, mega pálivý kebab a zakvasili jsme na bytě,

kde jsme si připomínali zlaté časy československého skateboardingu prostřednictvím videí s Povlakem, Markem a dalšími.

Hned zrána jsme šli znovu zkusit štěstí ke knihovně.

Tentokrát jsme uspěli a z warm up session se to protáhlo na dvouhodinový zásek, během kterého jsme natočili lajničky, techniku a schody. Daniil to přehnaně zabil a ze spotu si odnesl zhruba sedm záběrů, ze kterých stojí za zmínku shifty kickflip ze schodů nebo šílené kombo nollie bigspin heelflip bs tailslide

do strany, kvůli které jsme museli cestovat dvacet kiláků za město. MVP tripu Daniil zase nezklamal a skočka do strany na mostě mu padla pod nohy.

Nejprve s prstem v zadku vrátil jeden z nejkrásnějších 360 flipů, jaký jsem na vlastní oči viděl z banku na chodník, a pak to znovu posunul o úroveň výš, kdy dal stejný trik ze skočky přes rail s dopadem do silnice. Rišo ho hecoval v takovém stylu, že nebyla možnost, aby to nevrátil. Palec nahoru, žádné auto na silnici a krásný 360 flip pod nohama za obrovských

do fakie. Dan se také nenechal zahanbit a vrátil kickflip noseslide na hubbě ze schodů a tailslide flip out.

Spoty postupně ubývaly a mnoho možností na další session už jsme neměli. Na aplikaci Spot Digger se na nás tlemil zajimavý ditch, který naživo nevypadal až tak nereálně. Nejprve to kluci zkoušeli jezdit do fakie, ale po Daniilově zrevertovaném hardflipu jsme objevili schůdky, přes které by šlo skákat. Na spotu byli zrovna nějací měřiči, ale ani se na nás nepodívali, tak jsme si v klidu jezdili dál. Willy si beton krásně zametl a do pár pokusů vrátil perfektní kickflip přes schody. Najednou se posunul o sto levelů výš a kino vystřídal nollie bs heelflip 270, který aby se neřeklo, vrátil dvakrát za sebou.

Pomyšlení na pětiseteurovou pokutu jsme pohřbili hluboko v mozku a vydali se na monument na počest vítězství sovětské armády nad nacisty. Pro jistotu jsme na to však šli opatrně, spot si nejprve ošahali, a radši si to naplánovali až na další den. Slunce bylo stále dostatečně vysoko, a tak jsme dali šanci skočce

ovací ciderem napuštěného Riša. Večer klasicky patřil chmelu a kronice československého skateboardingu, se kterou jsme se přesouvali do posledního dne v Rize.

Nastal čas uctít sovětské vojsko z druhé světové války a oshredit gap na jejich počest. Na obrovský monument jsme se blížili s promyšleným a zákeřným plánem, jak kdybychom šli vyloupit banku. Daniil měl na kontě až příliš moc fotek, proto jsme potřebovali sportovní výkon od Dana, který si z gapu připravil varial heelflip. Padal mu pod nohy na každou, bohužel ani jednou se mu to nepodařilo ustát. Daniil ho v tom nenechal samotnýho a po dobu, co Dan trápil varheel, hecoval ho svým skateboardingem a vrátil čtyři triky.

Ano, čtyři triky! Začal nollie shove-it, pak nollie flip, nádherný nollie 360 flip a zakončil to nollie heelflipem.

To vše se odehrálo asi za patnáct minut, a jelikož jsme se začali bát pětiseteurové pokuty, tak jsme se raději zdekovali, sice bez varheelu, ale se čtyřmi triky od Willyho.

Měli jsme toho už nafoceného a natočeného strašně

1

2

21

1/ daniil platonov /g/ flip z tribuny u národní knihovny

2/ dan mění desku, aby mu tam padlo manuálové kombo. dobře udělal, nakonec mu to vyšlo

moc na to, že jsme na streetu byli jen necelé tři dny a z několika spotů nás vyhodili, takže jsme se rozhodli vyrazit ještě vychillovat k národní knihovně, a když tak natočit nějaké manuálky. Cestou jsme ještě dali meeting s obrovským truckem od Monster Energy, který nám naservíroval energii na zbytek tripu. Knihovna nabízela hrozně mnoho možností

jsme pokutu 50 €. Zmrdi, měli to dobře vymyšlené! No, alespoň jsme nemuseli platit za parkování.

Než jsme se dostali na pláž, bylo slunce už skoro za obzorem. Vyfotili jsme společnou fotku a utíkali do vody, jen Dan a Peťo zůstali na břehu, a dávali bacha na techniku. Utíkáme, utíkáme a voda nám furt byla po kolena, ale bylo to neuvěřitelně příjemné.

Slunce zcela zapadlo a teplota vody nám scvrkávala varlata na nulovou velikost. Na pláži jsme si vychutnali poslední pivka v Rize a zapečetili závěrečnou zastávku Spot Questu. Děkujeme všem zúčastněným, každému, kdo nám pomohl se spoty, a Monster Energy, která již třetí rok podporuje tento projekt, který umožňuje českým a slovenským skaterům jezdit v zahraničí.

1

na skateboarding a stále jsme je všechny nevyužili.

Chillová manuálka byla místem poslední session, Willy ani Dan se nenechali zahanbit a naložili dohromady šest kombíček. Mezi nejlepší rozhodně patří inward heelflip manual flip out od Dana a nollie late flip manual flip out od Willyho.

Na ostatní triky se můžete těšit ve videu, které se krátce po vydání tohoto časáku objeví na webu.

Za odměnu za excelentní sportovní výkony nás Peťo vzal k nedalekému moři. Naložení v autě s úsměvem na tváři se blížíme k pobřeží Baltského moře, nad hlavami nám visí nesrozumitelné nápisy a najednou nás člověk v uniformě láká na stranu. Neměli jsme zaplacené 2 € mýtné, takže klasická past na turisty, a vyfasovali

22

1/ dan beringer /r/ inward heelflip to kiss 5-0 na blueboxu 2/ cestou kluci potkali monster truck, a tak bylo o energii a osvěžení postaráno

2

daniil platonov /g/ bs smithgrind na ulici ausekla

23

KIKO NGUYEN PROSTOR PRO ROZHOVOR JSME DALI KIKOVI NGUYENOVI, KTERÉHO JSTE V POSLEDNÍ DOBĚ NEJSPÍŠ ZAREGISTROVALI V EDITU Z PLECHÁRNY. UŽ JE TO NĚJAKÝ PÁTEK, CO MĚL PROFIL NA STRÁNKÁCH ČASÁKU, A TAK JSME SI ŘEKLI, ŽE JE OPĚT NA ČASE MU POMOCT, TROCHU HO POSTRČIT DOPŘEDU. ONO SE TOTIŽ DOST TĚŽKO PROSAZUJE, KDYŽ BYDLÍTE V BÁNOVCÍCH NAD BEBRAVOU, KDE ZA BARÁKEM ROZHODNĚ NELEŽÍ SVĚT SKATEBOARDINGU. text: Radek, foto: Peter Mercell

Jak už bylo v úvodníku řečeno, Kristian „Kiko“ Nguyen pochází z Bánovcí nad Bebravou. Právě oslavil dvacáté narozky, v loňském roce dokončil střední školu a plus mínus za podpory brigád nebo pracovního úřadu se teď věnuje naplno skateboardingu. Závodní kariéru obohatil několika dobrými umístěními na lokálních a menších závodech, ale na nějakou pořádnou pecku stále ještě čeká. Kika sponzoruje Nike SB, Bones a Uknow skateboards.

Když jsme dělali rozhovor naposled, bylo ti šestnáct, měřil si 165 cm a skákal sedm desek. Už si narost?

Ale jo, teď už mám metr sedmdesát, haha, víc svalů, a i to ollie mi jde skákat líp. Jak mám delší nohy, tak je

ten pop vyšší. Dlouho už sem ale žádnej ollie contest nejel, tak ani nevím, jak vysoko dokážu vyskočit. No, myslim, že bych teď určitě dokázal skočit přes metr.

Zrovna nedávno jsem zkoušel v Bánovcích grind na railu nahoru, ještě jsem to teda nedojel, no ale ten náskok do toho může bejt o deset cenťáků výš, než mám koleno.

A taky si v rozhovoru říkal, že máš sen dokončit střední školu. Klaplo to?

Ano, ano, maturoval jsem už loni a všechno v pohodě. Šlo to celkem dobře, slovenštinu a angličtinu jsem zvlád, akorát pak nedal praktickou část a musel si to zopakovat v září... Prázdniny mi to zas tak moc nezkazilo, párkrát jsem přemýšlel, jestli bych se neměl

bs boardslide na jednom z railů u olympijského stadionu v aténách. hry tu proběhly v roce 2004, kdy nikdo ještě netušil, že v roce 2020 se na nich pojede i skateboarding

25

učit, ale s tím jsem začal až týden před zkouškou, haha. Já jsem to už uměl v květnu, ale bohužel jsem si vytáhnul takovou blbou otázku a nedal to na first try.

Ta tvoje škola byla něco s počítačema, to je dnes žádanej obor. Asi nebudeš mít problém sehnat dobře placenou práci...

Jo, IT obor, to je dobře placené. Ale je těžký se někam dostat, všude chtějí praxi dva roky, a to je, když vyjdeš ze školy, nemožný. A čím dýl seš bez práce v oboru, tím víc vycházíš ze cviku. Je to prostě blbý.

S bývalými spolužáky jsem chvíli pracoval v dřevařský firmě, natírali jsme desky chemikáliema... Ale už tam nechodím. Dneska jsem byl na pohovoru v jedný firmě, kde shánějí někoho na brigádu do skladu, balit produkty, dávat do krabic, takže uvidíme, haha.

Hm, svět je plnej sraček... Naštěstí máme skateboarding. Kdy sis naposled dobře zajezdil?

Přesně, skateboarding mě udržuje při životě. Zrovna včera jsem si dobře zajezdil, vlastně jak teď nepracuju, tak mám spousty času na ježdění. Chodím skoro každý den, zdokonaluju se, jde mi karta a baví mě to. Cítím, že jsem chytil druhý dech, jezdí se mi fakt skvěle. Učím se spousty nových triků, na switch, na nollie... Škoda, že ten park u nás máme hodně zničený a že tam chodí spousty malejch děcek, takže to tam vypadá spíš jak někde na prolejzačkách. Éra koloběžek dorazila už i k nám do Bánovců, člověk pak někdy ztratí nervy a musí mladejm rázně domluvit. Ve svý podstatě jsem tam jediný skater, jezdil ještě Adam Tran, který teď studuje v Brně. Někdy se spolu s Adamem a ještě

Petrem Laššem přes víkend vychytáme a zajezdíme si.

Z Bánovců je i Filip Krchník, který už se přestěhoval do Prahy, a já taky cejtím, že odsud musím vypadnout.

Předpokládám ale, že už ses byl díky sponzoringu od Nike SB někde podívat...

Jezdím za ně asi třetím rokem a povedlo se mi dostat na několik tour, byli jsme třeba ve Slovinsku, a teď fotit v Řecku, za což velmi děkuju. Super by bylo potkat někoho z evropskýho nebo světovýho Nike SB teamu a zajezdit si s ním. Ještě sem neměl tu čest, ale doufám, že to jednou vyjde.

Ale jinak podpora od sponzorů dobrá, ne?

Určitě. Když jezdím úplně každý den, boty mi vydrží tak tři týdny. Mají fakt super modely, prostě TOP! Desky mám od Uknow skateboards, je to značka o mixu

bs 5-0 na slavné zídce v přístavu

umění a skateboardingu, což mě baví. Drží to dobře, zatím sem zlomil jenom jedinou, no vlastně já vůbec nelámu. Asi na to nemám váhu nebo dopadám všechno na šrouby, haha. Ale měním si desku tak jednou za měsíc a půl, když už jí hodně obouchám ze stran.

Jak se fotil tenhle rozhovor?

Měsíc před tím, než jsme měli jet fotit, jsem si odrazil patu a už to vypadalo, že nikam ani nepojedu. Nakonec jsem byl ale fit, takže jsme spolu s Petěm Mercellem a Štěpánem Folkmannem vyrazili směr Albánie, hlavní město Tirana. Takovej byl původní plán. Jenže cestou začalo strašně pršet a předpověď nehlásila pro celý Balkán nic jiného, tak jsme pokračovali dál na jih, až jsme dojeli do Atén. Tam svítilo sluníčko a bylo fakt parádně. První den jsme šli na začátek fotit na dvě

bedničky, jen tak na rozježdění, na pohodičku a padl mi tam flip beknogr. Druhý spot byla taková hubba z devíti, desíti, kde jsem chtěl udělat crooked. Jak sem se o něj snažil, opět jsem si narazil patu, ale nedalo se nic dělat, musel jsem to přemoct a jezdit dál...

Těžkej život skate profíka!

Já se s tím snažil bojovat a odjet vše, co se dalo. Pro ten crooked jsme se pak museli asi třikrát vracet, nějak se mi to nedařilo odjet, ale nakonec to padlo a bylo dobře. Pak jsme šli na takové zídky, které vypadaly jako obří schody, kde jsem dělal flip to 5-0 s dropem dolu. Chtěl jsem tam původně udělat flip bs taislide, ale moc ta hrana nejezdila, tak jsem šel radši do toho grindu. Úvodní fotku mám od olympijského stadionu, kde je takové velké schodiště s mnoha raily. Myslel

jsem si tam na feeble, ale pata bolela, a tak jsem jako první udělal boardslide, aby byla aspoň nějaká fotka, a padlo mi to tam hned. Následně se na spotě objevily nějaký čínský turistky, začaly si mě fotit, byly z toho v úžase, jenže mě to nějak znervóznilo a přestalo se mi dařit.

Myslíš, že by tam šly vyzvat tři raily za sebou do sérky?

Problém je s tím prvním nahoře, je tam na zemi spousta štěrku, a ani se nedá rozjet, maximálně na ten přítlačák v rohu. Vlastně už sem viděl na nějakým videu, jak to týpek jezdil. Ale z tý prostřední platformy, jak sem to dával já, tak by asi šly do sérky dva. Já to nezkoušel, všude byla spousta kamínků, a jenom zamést ten jeden rail chvíli trvalo.

27

Hm, na fotce to vypadá jak posyp při náledí... A to bych koncem září v Řecku rozhodně nečekal!

Já fakt nevim, proč tam bylo tolik štěrku. Ale uklidili jsme si to fakt pěkně, o žádnej šutr jsem se ani jednou nezasek.

A co ta hubba, jak tam máš 5-0?

Jo, to bylo hnedka kousek od těch úvodních bedýnek, spot nedaleko od moře. První den jsem si to jen okouknul a šel na to až ten poslední. Představa byla do toho udělat flip, ale to bych musel dělat na hodně pokusů, a už sem si říkal, že nebudu trapnej a fotografa nebudu zdržovat. Tak jsem zvolil klasiku.

No a jsme u poslední fotky s těma dětma.

To bylo úplně super, z toho mám velký zážitek. Když se v Řecku konaly olympijské hry, postavili kvůli tomu letiště, které už se pak vůbec nepoužívalo. Nyní z toho udělali tábor pro uprchlíky a my tam vyrazili na focení.

Vlezli jsme i dovnitř do hangáru, jestli tam nenajdem nějakej spot, ale najednou se ozvala taková divná rána, tak jsme šli radši pryč. Já byl z celý party ten nejposranější, vůbec se mi tam nechtělo. Venku jsme našli gap a na něm jsem hned udělal kick flip. Na fotce vidíte i malý děti, některý z nich si prohlížej Board.

Totiž už jak jsme tam přijížděli, tak jsme si říkali, že jim

dáme nějaký časáky. No a jen co jsme zastavili a děti viděly, že jim chceme něco dát, seběhly se všechny a během sekundy byly Boardy pryč. No a pak si tam sedly na stranu, fandily mi a tleskaly, byly v pohodě.

Chystal ses i na rail v Novákoch, to je ještě nepokořená věc. Rail ze sedmnácti, vražda!

Ještě jsem ho chtěl zkusit teď na jaře, už jsem na to připravený, ale Peťo říkal, že bude na obálce něco jinýho. Byl jsem v Novákoch už párkrát a nikdy jsem do toho nedokázal ani skočit. Až naposled, kdy jsme tam jezdili s kámošem, s Matušem Mozolou, který zkoušel grind a já boardslide. On si přitom navařil dršťkovku a já odrazil patu. Dojel sem boardslide až na konec, ale rail je tam nějak divně zahnutý, že mě to vyhodilo a udělal jsem si zranění. Ale příště už to dám!

Jo, tak to se těšíme na video. Hele, ještě k tomu rozhovoru před pěti lety. To si říkal, že tvý oblíbený triky jsou kino do a nollie bigspin?

Haha, tak zas tak moc se to nezměnilo. Dělat kombinace něco do něčeho mě fakt baví, takže do všeho heelflip, kickflip, rád mám pocit i ze shove-it, který je úplně super. Ježdění těchto věcí věnuju nejvíc času, no a ještě se zkouším učit věci na nollie a na switch, něco pořádnýho.

Co tě teď nejvíc baví ve skate světě?

Ze všech lidí nejvíc sleduju Shane O´Neilla, ten je úplně krutej. Ale jinak mě baví věci, který dobře vypadaj, co maj dobrý styl a dá se na to koukat. Hodně se mi líbil nový part Marka Zápražnýho, to bylo super, a taky nový part Seana Malta, který mu vyšel asi po šesti letech.

Jak si na tom s ježděním závodů? Máte na Slovensku nějaké?

Loni kluci ze Zvolena udělali opět Slovenský skate pohár, mělo to asi čtyři zastávky. Objel jsem je skoro všechny, jen ten finálový vynechal, protože sem měl tu prokletou patu. Ta mi prostě loni zničila úplně všechno. Zvolenčani to zorganizovali dobře, byla skvělá atmosféra, a za to jim patří velký dík. Jestli se to pojede letos, ještě nevím, zatím jsem nic neslyšel, ale stejně bych se z těchto závodů chtěl posunout někam dál, jet třeba Mystic, kde to je o hodně vyšší úrovni než pohár.

Zase jsi zmínil patu... Bylo to největší zranění, který si kdy měl?

Párkrát jsem měl i kotník, ale ta pata je nejhorší zranění. To se nedá ani nijak léčit, to chce prostě klid a čas. Nedá se na nohu ani pořádně došlápnout, takže

bs crooked kika pořádně vytrápil, musel se sem vrátit třikrát

29

jenom čekáš a vidíš, jak kolem tebe všichni skejtujou...

No tak zas máš čas dělat něco jinýho. Máš nějaký koníčky?

S kámošema chodíme hrát hacky sack, sem tam si do toho zakopat... Taky se věnuju svý holce a někdy si zahraju poker.

O peníze?

No, bohužel, haha. Ale jen o drobné. Á, bohužel! To znamená, že prohráváš?

Tak občas jde karta a daří se, ale stejně je to jen o malý peníze, aby se nehrálo jen tak.

Neštěstí ve hře, štěstí v lásce...

Jo, to se říká a docela to sedí, protože teď nám to s mojí holkou klape. Moni se snaží i skejtovat, umí nějaký triky, občas jí něco dalšího naučím, ale spíš fotí a točí. No a to se hodí, haha. Když nevracim, mám

30

nervy a nadávám, tak je pak nešťastná, a jsem ještě pod větším tlakem. Všechno má svý plusy a mínusy.

Seš spokojenej, že jezdí?

Když vidím, jak padá, tak si někdy myslím, že by s tím měla přestat. Ale ono jí to baví a jezdit chce. A někdy jsem zas rád, že skejtuje, protože spolu můžeme jet někam po ulici a nezdržujeme se.

Jaký máš plány na nejbližší budoucnost?

Už jsem říkal, že se odsud musím dostat pryč.

Plánujeme si s přítelkyní, že jen co si teď dodělá školu, začne studovat v Praze, a tak se tam spolu přestěhujeme. Doufám, že to vyjde, podmínky pro skateboarding tam budu mít o hodně lepší. Chtěl bych si v Praze najít práci v IT oboru a při tom jezdit každý den, nějak prorazit a pak se tomu věnovat profi, živit se ježděním.

Hm, to budeš mít co dělat, doba je fakt složitá. Víš, že tohle je úplně poslední číslo Boardu, který kdy vyjde. Takže máš štěstí, že si rozhovor stih.

No, vím to, jsem z toho hodně zklamaný. Náš jediný československý časopis a skončil, je to velká škoda.

A proč to končí, jestli se můžu zeptat?

No protože už tu neni tolik firem, co by do toho chtěly dávat peníze.

Hm, to sem si myslel.

No a právě proto já tobě držim palce a fandim, aby ti vyšel tvuj plán se skateboardingem živit. Budeš to mít asi těžký, když vidim, jak to tu teď na scéně vypadá. No a vlastně splnění svýho snu přeju i vám, všem ostatním riderům, který si čtete tyhle řádky. Odteď už je to jen na vás samotných!

flip přes gap za potlesku dětí uprchlíků. tento gap se nachází na opuštěném letišti, které bylo speciálně postavené kvůli olympiádě a nyní je z toho refugee camp

nejznámější český skate youtuber a vítěz série board 4 future kryštof huja

BOARD

4

35

text: Radek, foto: Peter Mercell

FUTURE

LOŇSKÝ LÉTO ZORGANIZOVALA NAŠE REDAKCE SÉRII ZÁVODŮ BOARD 4 FUTURE PRO MLADÝ DO 14 LET. ZA PODPORY CHARGE SKATEBOARDS A VANS JSME OBJELI CELOU REPUBLIKU A ZKONTROLOVALI, JAK TEN NÁŠ SKATE POTĚR ROSTE A JESTLI VLASTNĚ VŮBEC VE VŠECH KOUTECH REPUBLIKY NĚJAKEJ JE. A VÝSLEDEK?

Skateboarding u nás nezemřel, pár young guns tu pořád máme, a pokud se budou nadále snažit, za deset let by mohli opouštět hranice a opět zapisovat naši zemi do světových skateboardových map! Na pražském finále závodu B4F v Řepích jsme se domluvili s těmi nejlepšími na menší photosession a následně si s nimi popovídali u redakčního mikrofonu. Vznikl tak následují článek, který přesně ukazuje, jak vypadá skateboarding v České republice v kategorii 10–15 let.

KRYŠTOF B4F HUJA 15LETÝ SKATER Z KLADNA, ŽÁK DEVÁTÉ TŘÍDY ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY PETŘINY V PRAZE, NEJZNÁMĚJŠÍ ČESKÝ SKATE YOUTUBER, VÍTĚZ SÉRIE BOARD 4 FUTURE ČI LAKAI RIDES ON AMB, NESPONZOROVANÝ „Skate jsem objevil někdy v osmi letech, přivedl mě k tomu Robert Pavlů. Naši rodiče se znali, navštěvovali jsme se, Robert už skejtoval dlouho, a tak nějak mě to napadlo to taky zkusit. Hned mě to začalo bavit, nejdřív jsem jezdil ve skateparku ve Slaným s Pavlem Vágnerem a ostatníma, postupně se pak dostával na další místa. Momentálně mám zlomenou nohu, takže nejezdím, ale jinak skejtuju každej den, snažím se. Dělal jsem back 3 ze skočky na Stalinu, přelomil si u toho dvě kosti, takže mě rovnou ze spotu odvážela sanitka do nemocnice na operaci. Ale už je to v pohodě, už chodim, a snad za chvíli budu skejtovat.

Kromě skateboardingu se snažím i kreslit, ale spíš radši jezdim. Skončí mi škola a hurá na prkno, teďka si vychytávám komba heelflip do grindu nebo inward

heel front tail, heel noslide a tak. V plánu jsem měl svič varhel ze skočky, ale zlomil jsem si těsně před tim nohu, tak to na mě na Stalinu čeká. Nejvíc jsem dřív jezdil asi v parku na Kladně, teď je to spíš Štvanice nebo Stalin. Jak jsem z Kladna, tak to mám z Prahy po ježdění asi hodinku domu. U nás na základce jsem jedinej, kdo skejtuje, ale na Kladně je pár dalších kámošů stejně starejch jako já, co jezdí. Spolužáci ze školy maj tak maximálně longboard, a ještě na tom stojej jak na koloběžce.

Skateboarding mě baví, chtěl bych ho dělat i v budoucnu, a třeba se tím i živit. Nevím, jestli to půjde, ale doufám, že jo. Budu se snažit vyhrávat závody, i v cizině, všude... Na olympiádu bych asi nejel, jako mám chuť reprezentovat Česko, ale ne zrovna takhle.“

kryštof huja /g/ bs boardslide v dejvicích

37

38

patrik pluháček /g/ 360 flip ve frýdku-místku

11LETÝ SKATER Z FRÝDKU-MÍSTKU, ŽÁK MÍSTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY, NĚKOLIKRÁT NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ NA LOKÁLNÍCH ZÁVODECH, NESPONZOROVANÝ

PATRIK PLUHÁČEK B4F

„Ke skejtu mě přivedl brácha, to mi bylo nějakých devět let. Dostal jsem od něj jeho starý prkno a začal jezdit před barákem. V současnosti se snažím skejtovat každý den, většinou ve skateparku ve Frýdku. Prostě přijdu domů ze školy a jdu ven. Ani nemám žádný jiný koníčky, baví mě jenom skateboarding.

K mým oblíbeným trikům patří 360 flip a backside tři šest, nejlíp si zajezdím ve skateparku v Třinci nebo v Praze na Štvanici či Řepích. Baví mě jezdit skočka, transfer, rail a bedny. U nás na základce nikdo nejezdí, jenom já. Spolužáci o tom ani nevědí, že skejtuju, protože já do školy s prknem nechodim. V parku ale potkávám osmáky, deváťáky, kteří tam jezdí na koloběžkách. Hrajou si tam na frajery a pomlouvaj mě, že jezdim na skejtu. Já jim ale vždycky řikám, že mě baví skate a že spíš ta jejich koloběžka vypadá divně.

Na skateboarding koukáme na internetu, na videa, a když se mi líbí nějaký trik, tak se ho snažím naučit.

Za vzory mám Jirku Bulína a Torey Pudwilla, líbí se mi, jak jezdí technicky, taky by mě bavily kombinace triků, dal jsem jednou flip frontslide boardslide shove-it ven.

Až budu starší, chtěl bych jezdit tak, abych měl sponzora na desku a na boty, a taky abych byl známej.“

ADAM PIATKIEWICZ B4F

13LETÝ SKATER Z MALENOVIC, ŽÁK ZŠ FRÝDEK-MÍSTEK, VÍTĚZ NĚKOLIKA BEST TRICKŮ NA LOKÁLNÍCH ZÁVODECH, SPONZOROVANÝ SLEVOVOU KARTOU V DARKSLIDE.CZ

„K desátým narozeninám jsem dostal peníze a vyrazil do Sportisima, kde jsem si koupil obyčejnej skate. Začal jsem na něm jezdit, mezitím hrál i Tony Hawk Pro skater, viděl ve hře ty triky, a nějak to zkoušel. Baví mě to až do dneška, jezdím tak čtyřikrát do týdne, tři hoďky denně. Prostě přijdu ze školy, chvíli se učím a pak jdu hned na skejt, vlastně nemám ani žádný jiný koníčky.

Nejvíc mě teď baví hardflip ze schodů, ze skočky, nedávno jsem se naučil treflip. Většinou jezdim gapy než bedny nebo raily, snažím se triky pilovat na litry, abych to dokázal sázet i v jízdách a mohl vyhrávat i něco jinýho než best tricky. Jak sem z vesnice, tak u nás nemáme moc spotů na ježdění, občas nějaké ty schodky. Takže se spíš cestou ze školy vždy na chvíli stavím ve Frýdku ve skateparku, někdy jedu i do parku v Porubě nebo

do Trojhalí. U nás na základce nikdo neskejtuje, je to takový divný. V mým věku je jenom Paťa Pluháček, takže jezdím s ním, nebo s těma staršíma, třeba s Kopou. Vlastně kluci od nás ze základky jezděj v parku na koloběžce, což mi ani nijak nevadí, když nedělaj bordel. A ani mě nijak neotravujou, celkem mě uznávaj.

Triky se učím od Kopy nebo koukám na internetu na Berrics, na Thrasher, nejradši sleduju Andrew Reynoldse, to je takovej můj vzor. Taky bych chtěl jednou být sponzorovaný, chtěl bych jezdit za Charge skateboards a za českou distribuci Emerica. No a potom mít desku, být profík, a žít tak, že bych jenom jezdil a natáčel, prostě vydělával si tím skateboardingem.

Kdybych měl pak možnost jet na olympiádu, asi bych jel, ale nijak po tom zatím netoužím.“

adam piatkiewicz /r/ hardflip z pomníku ve frýdku-místku

41

ADÉLKA DONČUKOVÁ B4F

10LETÁ SKATERKA Z PARDUBIC, ŽÁKYNĚ ZŠ POLABINY 1, MISTRYNĚ ČR VE STREETU A OSMÁ NA MYSTIC SK8 CUPU, SPONZOROVANÁ AMBASSADORS A DRRK (DĚDOVA FIRMA NA OPRAVY PRAČEK)

„Táta jezdil, mně se to taky líbilo, a tak mě přihlásil do skate kroužku. To mi bylo pět let. Chodila jsem tam ale jenom jeden rok, pak ho zrušili, a od tý doby mě trénuje taťka. V současnosti jezdím tak pětkrát týdně, dvě, tři hodinky. Po škole mám nějaký kroužky, třeba angličtinu, francouzštinu, a pak si mě vyzvedne táta a jdeme spolu jezdit. Jednou za týden se k nám přidá ještě kámoška, kterou teď táta taky trénuje. Většinou chodíme jezdit do skateparku v Pardubicích nebo do Hradce, někdy jedem na výlet na Štvanici, do Ústí, prostě se to snažíme střídat. Kromě skejtu dělám ještě snowboard, a občas jedeme v létě i na surfa.

S panenkama si nehraju, maximálně s mámou nějaký deskový hry.

Loni jsem se naučila dělat na railu boardslide, takže to teď hodně trénuju, a taky zkouším frontside boardslide

42

adélka dončuková /g/ ollie ze schodů na florenci

a kickflip. U nás na základce asi nikdo další nejezdí, občas někoho vidím na pennyboardu. Já na něm taky dřív jezdila do školy, ale teď si s sebou nosim normální prkno ve skatebagu, abych mohla po škole jít jezdit k babičce, která bydlí nedaleko skateplazy. Spolužáci se mně kvůli tomu, že skejtuju, nijak nesmějou. Teď jsme byli na lyžáku, táta tam dělal instruktora na snowboard, a tak bych řekla, že pár lidí i obdivuje, jak umím jezdit.

Na youtube se občas dívám na nějaký tutoriály, jak dělat triky, ale jinak moc na internetu skateboarding nesleduju.

Za vzory mám Dave Bachinskyho a Candy Jacobs, ty sem potkala na závodech, plácla jsem si s nima a popovídala.

Tenhle rok mám v plánu objet světový pohár, chtěla bych tam skejtovat co nejlíp. Pojedeme do Francie, Španělska, Berouna, Rakouska a Kanady. No a kdyby mě nominovali na olympiádu, tak bych taky ráda jela.“

johan tabery /r/ bs noseslide na gerbeře v českých budějovicích

„Dostal jsem se k ježdění přes tátu, kterej taky skejtuje.

Poprvý jsem si na to stoupnul, když mi bylo asi šest.

Nejdřív mě táta bral jen tak na cestu, jezdil jsem rovně, potom jsme začali chodit do skateparku. Bohužel nám ho ale zrušili a nějakých pět let jsme neměli vůbec nic.

Naštěstí tu postavili nový skatepark a já začal jezdit hodně aktivně. Prostě se snažim chodit každej den po škole do parku, většinou jsem tam od čtyř tak do osmi, zpravidla se to povede pětkrát za týden. Jinak ještě hraju na klavír a na flétnu, učím se karetní magii, ale skateboard je pro mě číslo jedna.

Baví mě jezdit bedny a raily, nedělám moc techniky, ale chtěl bych se tomu věnovat, učím se třišest flip. V bowlu neskejtuju, ale letos jsem se začal vozit v minirampě, kterou jsem si postavil, aby bylo kam chodit přes zimu.

Moje oblíbený místo je teda ten náš skatepark, street si dobře zajezdím na Gerbeře na schodech nebo za hokejovým stadionem. Na základce jsem jedinej, kdo

skejtuje. Ostatní na mě koukaj skrz prsty, teda jako žáci.

Učitelé mě berou v pohodě, ale spolužáci na mě koukaj jak na debila... Ale pořád lepší než jezdit na koloběžce.

Ty by se měly spálit!

Sleduju skateboarding Chrise Joslina, ale nějak zas ty jména moc neřešim. Když na něco narazim a líbí se mi to, tak to video dokoukám do konce. Nejčastějc se dívám na netu na Thrasher, triky se pak učim z různejch tutoriálů. Ale dobrý je se ptát i kluků v parku, co umí jezdit líp než já. Úplně nejradši bych se skejtem chtěl živit a dostat se do Kalifornie. To bych ale musel strašně moc makat. Bylo by dobrý to vymyslet tak, abych za ježdění mohl mít peníze a dělat, co mám rád. Na olympiádu nevim, jestli bych jel. Nejdřív se podívám, jak bude vypadat tahleta a pak se rozhodnu. Spousta lidí říká, že je to blbej nápad, že je skate na olympiádě, a pro druhý je to zase dobrá věc. Já zatim nevim.“

TABERY JOHAN B4F

14LETÝ SKATER Z ČESKÝCH BUDĚJOVIC, ŽÁK CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY RUDOLFOVSKÁ, PÁRKRÁT STÁL NA BEDNĚ NA LOKÁLNÍCH ZÁVODECH, NESPONZOROVANÝ

45

46

kryštof macek /g/ flip ze schodů na břevnově

14LETÝ SKATER Z NÁCHODA, ŽÁK MÍSTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY, PÁRKRÁT VYHRÁL LOKÁLNÍ ZÁVODY, NESPONZOROVANÝ

KRYŠTOF MACEK B4F

„K ježdění jsem se dostal přes DVD Tomáše Vintra, který vyšlo jako příloha časopisu ABC, a taky díky Sk8.is.Gr8 10, s Maximem Habancem na titulu, který jsme měli doma. Bylo mi asi deset, měl rybu bez gripu a nějak se na tom plácal, ale až od dvanácti začal fakt naplno. Teď se snažím jezdit každej den, akorát že v Náchodě nemáme použitelnej skatepark, a tak musim do Polska. A tam jezdim buď s rodičema, nebo s kámošem. Kromě skejtu mě baví stříhání videí a taky focení na instagram, a asi pět let už hraju na kytaru.

V současnosti se snažím jezdit na railech, grindy, třeba fifty fifty. Teď si chci najezdit crooked, potom fs boardslide shove-it out, feeble a smith.

No a taky se teď učím tři šede flip. Nejoblíbenější místa na ježdění mám v Polsku, buď park hnedka za Náchodem v Kudowě, nebo plaza ve Szczytný, a pak samozřejmě v Praze, skatepark Štvanice

nebo Stalin. Na základce nás moc neskejtuje, spíš lidi hrajou fotbal. Vždycky někdo začne jezdit, ale hned přestane, když zjistí, že se padá a že to neni tak jednoduchý. Naštěstí mám dva spolužáky, kteří skejtujou, no a pak pár starších kluků z Náchoda, kterym už je přes dvacet a choděj jezdit po práci.

Když sem byl malej, tak jsem koukal, jak jezdí Max Habanec a Tomáš Vintr, líbil se mi P-Rod a Ryan Sheckler. Teď spíš sleduju Chrise Joslina, velký schody a všechno v rychlosti. Dívám se hlavně na youtube, na instagram nebo na facebook. Triky se učím z netu, koukám na slow motion záběry, hodně si to vracim a sleduju nohy, a pak se to snažim taky tak kopnout. Se skejtem bych se chtěl jednou někam podívat, třeba do Barcelony nebo do Ameriky, zajezdit si tam. Na olympiádu bych se podívat chtěl, to by asi každej, ale ta šance je malá, protože je tu spousta lepších skaterů.“

Daniil Platonov /g/ huge 360 flip přes svodidla až na cestu −daži, Litva. (foto: Peter Mercell) na mostě v A

163

Štěpán Folkmann /g/ fs nosebluntslide na railu v Aténách, Řecko. (foto: Peter Mercell)

163

Olda Čížek: „Vylezli jsme na střechu Novasova ateliéru se záměrem udělat nějakej dropík s pěkným výhledem, aby bylo na pozadí vidět Vrchlabí. Sranda byla, že ten dopad jsem nestavěl já, ale kluci od nás z party, který pak nepřišli na focení, a tak skákání bylo na mně. Dopad ale stál za hovno, postavili to moc při zdi a člověk to přelít až na placku.

Takže jim ani neděkuju, haha.“ (foto: Novas) 48

1

2

51

1

Dominik Kirka: „První den se mi wallride na tomhle spotě u cesty do skateparku Řepy nepovedl, protože nás hned vyhodili. Zídka je totiž vedle restaurace a majitelé jsou přísný. Takže jsme se vrátili hned druhý den před otvíračkou a odjel jsem to do pár pokusů. Lehký to moc nebylo, odjezd je do kopce, takže to po dopadu se mnou házelo o zem. Ale jinak super spot, bavilo mě to se hecovat, užil jsem si to.“ (foto: Peter Mercell)

2

Tomáš Zelinka: „Máme penzion v Herličkách, a tak jsem pozval Novase, aby mi udělal nějaký fotky baráku. Trochu si mi při práci postěžoval, že fotí samej park nebo streety, a že když je takhle pěkná zima, že ho to nebaví, že chce prašan. Tak jsem mu řek, že za barákem máme pěknou skalku a že to můžem cvaknout... Odjel jsem to na první dobrou a za deset minut jsme byli zpátky v teple.“ (foto: Novas)

1

1

Michal Coufal: „Tak tohle jsme fotili v Rozáriu v Olomouci, někdy koncem léta. Svítilo sluníčko, byl tam klídek, frontside ollie mi padlo hned. Pak jsem chtěl zkoušet ještě něco dalšího, ale přihnala se nějaká ženská sekuriťačka a byl konec.“ (foto: David Buček)

2

David „Záhul“ Záhumenský: „Tenhle spot jsem objevil na Kolbence, když jsem jel autem na Štvanici. Vedle silnice byl připravenej materiál na stavbu kanálu a mě hned napadlo, že by šel udělat transfer. Naběhli jsme tam kolem sedmý večer, Peťo nastavil blesky a já sem si autem svítil na cestu. Ty roury jsou vysoký asi jenom dva metry, takže nabrat rychlost byl docela problém, ale vydařilo se.“ (foto: Peter Mercell)

52

2

1

2

55

1

Matúš Mozola: „Byli jsme s Chill na tour v Aténách, kde kousek od skateparku stojí olympijský stadion a u něj tento bank.

Nejdřív jsem zkoušel ollie transfer a pak tam poslal backside ollie transfer. Bylo to trošku trápení, asi nejprudší bank, co jsem kdy jezdil, ale nakonec jsem to vrátil a měl radost největší.“ (foto: Matej Uhler)

2

David Pánek: „Napadlo mě udělat nějaký fotky, tak jsem zavolal Peťovi a domluvil si sraz. Začli jsme na Stalinovi, grindem na zídce u schodů, a pak se přesunuli na tenhle backside heelflip.

Bylo to docela trápení, a navíc panovalo šílený vedro. Během deseti pokusů sem to dopadal, pak se dalších deset válel, no a nakonec to teda přišlo. Jsem rád, že jsem si nezničil triko i záda zbytečně.“ (foto: Peter Mercell)

Adele Someone Like You

Johnny Cash Hurt

Radiohead Creep

Nirvana Something In the Way

Pearl Jam Black

U2 With Or Without You

Simon & Garfunkel The Sounds of Silence

David Bowie Black Star

Sinead O‘ Connor Nothing Compares 2 U

REM Everybody Hurts

Coldplay Fix You

Morphine Saddest Song

Joy Division Love Will Tear Us Apart

Red House Painters Moments

The Smiths Please, Please, Please Let Me Get What I Want

Morrissey Everyday Is Like Sunday

Alice in Chains Nutshell

Amy Winehouse Back To Black

The National Sorrow

Elliott Smith Needle In The Hay

The Verve The Drugs Don’t Work

Portishead Glory Box

Blur No Distance Left To Run

Bruce Springsteen The River

New Order Dreams Never End

Depeche Mode In Your Room

Red Hot Chili Peppers Under The Bridge

Elbow The Bones Of You

Biffy Clyro Many of Horror

Feeder Just The Way I‘m Feeling

MUSIC

Editors An End Has A Start

The Smashing Pumpkins Disarm

Placebo Without You I‘m Nothing

The Bufalo Tom Mineral

Manic Street Preachers She Is Suffering

Hot Chip Need You Now

The God Machine In Your Dreams

The Catherine Wheel My Solituda

Jimmy Eat World Hear You Me

Bush Leting The Cables Sleep

At The Drive-In Invalid Litter Dept.

Aloof One Night Stand

57

THE LAST FAREWELL NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ – TAHLE TRAPNÁ HLÁŠKA, RESPEKTIVE SPÍŠ JEJÍ PRVNÍ ČÁST, SE BOHUŽEL NEVYHNULA ANI NAŠEMU ČASOPISU. A PROTOŽE VY, JAKO POZŮSTALÍ, SE OD TÉTO CHVÍLE BUDETE MUSET V KULTURNÍ DŽUNGLI OBEJÍT BEZ NAŠICH PRAVIDELNÝCH KULTURNÍCH TIPŮ, ROZHODLI JSME SE PRO VÁS PŘIPRAVIT COSI JAKO POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ V PODOBĚ 50 NEJSMUTNĚJŠÍCH SKLADEB.

Nina Simone I’ve Got It Bad (And That Ain’t Good)

Kings Of Leon Over

Adorable Submarine

Dead Can Dance The Carnival Is Over

Vzhledem k faktu, že moc hudebních textů o ukončení fungování jednoho časáku není, řada z našich následujících tipů je o lásce, ale i smrti a jinejch sračkách. Skladby nejsou řazeny podle nějakého klíče, uvádíme jen obal alba či nahrávky, ze které pocházejí, a doufejme, že při jejich případném poslechu nepropadnete do beznadějné depky jako my... Bylo to s vámi fajn a třeba se ještě někdy, za jiných okolností, setkáme. Pic a mír!

Pigeonhed Her

Julee Cruise Falling

autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM foto: archiv

Nine Inch Nails Every Day Is Exactly The Same

The Cure To Wish Impossible Things

LAST TRICK BOARD SI DÁVÁ SVŮJ LAST TRICK, A TO JE PŘÍLEŽITOST K ZAMYŠLENÍ. VYZVALI JSME PROTO ZÁSADNÍ TVŮRCE TOHOTO ČASOPISU, ABY ZAVZPOMÍNALI NA SVÉ PŮSOBENÍ V REDAKCI A ODPOVĚDĚLI NA TŘI OTÁZKY: 1/ JAK SI VNÍMAL SK8 A SNB V DOBĚ, KDY SI V BOARDU PRACOVAL? 2/ KTERÁ ZAJÍMAVÁ PŘÍHODA, SETKÁNÍ PŘI REDAKČNÍ PRÁCI, SE TI JAKO PRVNÍ VYBAVÍ? 3/ POUŽÍVÁŠ DNES NĚJAKÝ DOVEDNOSTI, KTERÝ SI ZÍSKAL BĚHEM PRÁCE V BOARDU? text: Radek, foto: Dan Vojtěch

MAREK PŘIBYL ZAKLADATEL BOARDU Parafrázuji-li Ludvíka XIV. „Board jsem já“... Tak teď vážně. U Boardu jsem byl od samého začátku, tj. od roku 1994, kdy jednoho letního večera se nápad na vydávání časopisu zrodil v intoxikovaných hlavách mé a Radka Hrušky v klubu 007. Jako jedinec s nejvyšší počítačovou gramotností v redakční partě jsem byl delegován na grafické práce. Že jsem o tom zhola nic nevěděl, nebylo na překážku, moje bravurní práce s myší všechny přesvědčila. Ostatně nikdo z nás netušil, jak se takovej časák dělá. Vydržel jsem až do konce roku 1999, poté jsem usoudil, že je čas na změnu.

Po opuštění Boardu jsem opatrně dostudoval (čemuž už nikdo nevěřil;-), nějakou dobu dělal s Láďou Čihákem Sk8isGr8 videa, a pak se vrátil zpět k softwarovému inženýrství, což dělám dodnes. A to především proto, že jak zpívají plzeňští Požár mlýna: „Inženýr, inženýr, kdo je víc než inženýr!“

1/ Sk8 a snb scénu jsem vnímal veskrze pozitivně, dalo by se říct, že jsem jí byl nadšený! Prostě taková druhá rodina, znáte to. Na začátku nás nejezdilo mnoho, všichni jsme se v podstatě znali a Board ve svých začátcích byl vlastně takovej fanzin pro kámoše. V tý době ale už začínal masivní boom skateboardingu (snowboarding jsem sledoval spíš okrajově), rozjížděl se Mystic Cup, Čechy se staly populární destinací pro profi skatery z celého světa a díky Boardu jsem byl ve středu tohoto dění, což bylo vskutku splendidní. Byla to skvělá doba a skvělá partička, jsem rád, že jsem to zažil.

2/ Co mě tak narychlo napadá: v začátcích peneření po nocích po různých DTP studiích, kdy jsme ještě neměli vlastní vybavení, výhružný anonym od nácků, kauza s porno reklamou Rock‘n‘Rollu, press karty vlastní výroby, díky kterým jsme se akreditovali na koncerty pro nás v té době zcela zásadních kapel, televizní reklama na Board na Nově...

3/ Moje současná práce s děláním časáku ani sk8/snb

scénou nemá v podstatě nic společného, takže zůstaly pěkné, ač dost neúplné vzpomínky, ale profesně tam žádný přesah není.

A na závěr ještě zvláštní poděkování Vláďovi Rybovi, který již není mezi námi. Půjčil nám prvních 10 tisíc kaček, zařídil, abychom mohli po nocích vyrábět Board v cizích DTP studiích, a celkově nás zasvětil do toho, jak se takovej časopis vlastně dělá. Bez něj by asi první čísla vůbec nevznikly.

MATĚJ HOMOLA FOTOGRAF BOARD 1–15 Když Radek Hruška a Marek Přibyl zakládali Board, potřebovali nějaký fotky, a tak slovo dalo slovo, protože jsem původním povoláním fotograf. Domluvili jsme se v klubu 007 na Strahově, bylo to venku na schodech, nějak tak přesně si to pamatuju. Myslím, že někdy od pátýho čísla jsem to pojmul jako zaměstnání a pro

1994 1995 1996 1997 1998 2000 2001

1/ Když Board začínal, byla skejtová scéna trochu v depresi, nejezdilo moc lidí a dobře jen málokdo.

Všechno bylo ještě hodně v punku, to se týkalo i focení a psaní pro Board, první čísla byly jen o pár listech, kde se na fotkách točilo asi deset lidí dokola. Takovej fanzin pro úzkou partu. Snoubič na tom byl lépe, protože se z něj stala dost masovka, jezdilo na něm spoustu normálních lidí, ale skejtu to chvíli trvalo.

2/ No, pamatuju si, že byly různý tlaky od firem, co v Boardu inzerovaly. Jednou si celou jednu stránku zaplatil Mystic na reklamu na Volcom a dal tam skejtovou fotku Petra Lowyho, jak letí někde v nosebone. A z druhý strany si silně konkurenční firma Rock‘n‘Roll dala reklamu, kde nebyl skejt, ale bůh ví proč fotky nahejch chlapů, natvrdo zkopírovanejch z nějakýho porna a u toho nápis Veselé Velikonoce.

Kdo se nepohoršil, ten se smál, ale Tomáš Rajman, šéf Mysticu byl brutálně vytočenej a bombardoval redakci s tím, že jsme hovada, že jsme to otisknuli, že to teď nemůže poslat do Volcomu a že to nezaplatí a tak.

Dopisy od rodičů k tomuto byly taky super. Byla to „aféra péra“.

3/ Moje současná práce, což je výroba a hraní písniček, toho se skejtovou novinařinou nemá moc společného.

Možná je to trochu podobný psaním textů a taky tím, že je to obojí kreativní činnost.

1999

Board fotil a psal asi tři roky. Byli jsme první, tak jsme si museli na všechno přijít sami a chvíli trvalo, než Board vypadal jako normální skejtovej časopis. Ale srandy, večírků, průserů a podobně jsme si užili dost.

HOFIK FOTOGRAF BOARD 16–73 Na sportovní výstavě se mi do ruky dostaly úplně první Boardy, takový ty s černobílou obálkou, a srdce mi zaplesalo, že i další lidi jezdí na snowboardu a že diktujou. V tý době jsem fotil s Prakticou svýho bráchu, takže jsem vyvolal negativy, udělal fotky a odnes to do redakce. Tam jsem se potkal s Radkem Hruškou, se kterým jsem se chtěl podělit o radost z fotek, ale ještě se to zdvojnásobilo, protože mně dal impuls k tomu, abych k fotkám napsal článek a že se to otiskne. To mě nakoplo. V tý době jsem nějak končil se školou, přemýšlel o práci, a Board mi přišel do cesty. Skloubilo se nadšení a potřeba pracovat.

1/ Za mý doby focení bylo míň skateparků, celá skate rodina byla menší a všichni se potkávali na těch pár spotech. Jezdilo se po závodech, který byly významnější než dnes, protože se tam lidi měli šanci spolu setkat, zajezdit si a zapařit, v nějakém novém městě, takže super výlet. Prostě víc fyzickýho kontaktu než koukání na video někde na netu. A určitě je ještě jeden rozdíl proti dnešku, dřív museli za tím lidi víc jít, mít tužší kořínek, být silnější osobnosti. Člověk jezdil tam, kde moh, nevymlouvalo se na nekvalitní podmínky ani výbavu. Když ses chtěl naučit nějakej trik, tak si ho dělal na tom jednom místě, kde si jezdil každej den. Bez výmluv a bez stěžování. Dneska si můžeš podle triku celkem jednoduše vybrat i místo, kde to budeš zkoušet.

2/ Příhod bylo mraky. Teď se mi asi nejvíc vybaví setkání s Timem Brauchem, vzpomněl jsem si na to,

když jsme fotili do tohodle čísla Boardu. Někdy v létě v roce 98 jsem s ním měl fotit do časáku. Sraz byl před hotelem v centru, neuměl jsem moc anglicky, a najednou jsem tam stál sám se slavným skaterem.

Začal jsem klasicky „how are you“, haha, pak naštěstí dorazili ostatní a jeli jsme fotit do Prachatic. Cejtil jsem se trochu trapně, kvůli angličtině, ale zároveň i dobře, protože každej měl svou úlohu a bylo jasný, že Tim dobře zaskejtuje a já „dobře“ nafotim. Teď jsem držel v ruce tu jeho obálku, která už je neopakovatelná, protože rok nato Tim umřel na nenadálou zástavu srdce. Fotka má super moc, že když se na ní díváš, naběhnou ti ty emoce, ta nálada, při který vznikla, a můžeš se vrátit v čase a připomenout si to.

3/ V době, kdy jsem pracoval v časáku, se fotilo na filmy a na diáky, takže se člověk velmi zaškolil do fotografickýho řemesla. Všechno stálo velký peníze, muselo se pořád chodit do fotolabu, a tam člověk z výsledku neměl někdy dobrej pocit. Tak jsem se rozhod, že se to naučím perfektně, a začal si psát poznámky, jaký políčko filmu jsem s jakou clonou a rychlostí nafotil, jak daleko a kde jsem měl postavenej blesk. Nabral jsem při tom profesní zkušenosti, tu pozornost při vzniku fotky, kterou používám až do dneška, protože už je to víc jak dvacet let, co si na chleba vydělávám jako fotograf.

KIVA FOTOGRAF BOARD 74–84 Spolupráce s Boardem začala vlastně velmi rychle

a zničehonic. Bylo to tuším zjara 2004, kdy mi hodil laso Radek Hruška, kterej hledal náhradu za Hofika.

Sk8 jsem už fotil cca dva roky, převážně brněnskou scénu. Vůbec první fotky jsem cvakal s Jirkou Fraňkem a pak Honzou Minolem, kolem téhle party se to celé ze začátku motalo. Bylo by fajn zmínit i lidi jako Jirka Dobeš, Křivan, David Berger, Aleš Bindr a další. Bylo to skvělý období.

1/ Pro Board jsem pracoval dvě sezóny, 2004 a 2005.

Lehké to vždy nebylo, hlavně ze začátku získat důvěru „skalních“ stalinářů nebylo vůbec jednoduchý. Board měl stigma, že je to časopis určený více pro generaci mladší, než jsou samotní jezdci. Ale skateboardingu byla tenkrát doba více než nakloněná, stal se společenským mainstreamem, kterým se žilo globálně.

To bylo neskutečný, kolik lidí ovlivnil módou, stylem, názorama... i na malejch závodech se většinou sešly stovky lidí a atmosféra byla skvělá. Velký závody jako Mystic nebo pohár to završovaly a punc tomu dodával sk8 camp v Prachaticích. Když člověk přežil léto ve zdraví, nastávala snb sezóna a vše nanovo i s parties.

Do toho, co si vzpomínám, jsem průměrně najezdil okolo 6 tisíc km za měsíc autem, což bylo výživný. Proto u mě nastal čas jít dál, táhlo mě to i k jiným směrům ve fotce, chtěl jsem se posunout. Sk8 focení jsem se pak věnoval intenzivněji až do roku 2009, především ve formě roadtripů s firmami jako Meatfly, Funstorm nebo Nike SB. Těm patří dík za super background a možnost jezdit po všech různejch místech Evropy!

2002

61

2007 2008

2/ Příběhů bylo tolik, ale bohužel ty nejlepší jsou, jak to tak bývá, v nepublikovatelné formě. Jedna historka za všechny, roadtrip na Sicílii s Funstormem, hlavní aktér Ivan Thai. Po dosednutí na letiště v Palermu a dlouhém čekání na stativy, které pro jednou nikdo nikde po cestě neztratil ani nezničil, se jako poslední pasažéři šouráme odbavovací halou. Naše zpoždění a osamocenost dala o to víc vyniknout celkovému vzezření osazenstva naší crew. Ne náhodu jsme se pak setkali s celníkem se psem vycvičeným na hledání drog... Když po dalších dvou hodinách pustili Ivana, ani jsme se raději neptali, co bylo. Nechápavým hlasem jen opakoval – já opravdu nevím, jak se mi ta palička hulení do toho pasu dostala! A cenné skate setkání? Sandro Diaz v roce 2004 na Mysticu namotal jako první v Evropě v rampě devítikilo a já to měl na sekačku!!!

3/ Je těžký říct, co konkrétního si odnášíš z určitýho období. Je to cesta a ta tě formuje, a zkušenosti, který na ní potkáš, se spojují s dalšími a dohromady to celý dává to, čemu říkáme život. Pro mě osobně to bylo hlavně o svobodě a nezávislosti, o tom, o čem to v té fázi života je. Bylo to o cestování, o změnách, o fajn lidech i užívání si. Ale občas si vzpomenu, jak dnes vidím tu produkci, kdy při focení používám šílený množství techniky, který zaplní dodávku, jak bylo dřív jednoduchý fotit s pár bleskama... Člověk vše složil dohromady do báglu společně s foťákama a sklama a bylo. Když si dnes balím výbavu a potřebuju jen pár věcí, tak tomu říkám skejtovej fotoset :)

2006

2005

2004

2003

LAST TRICK

62

LAST TRICK

DAN VOJTĚCH FOTOGRAF BOARD 85–112 Bavilo mě jezdit na skejtu, bavilo mě fotit, tak jsem to zkoušel dohromady. V Pardubicích jsem fotil s Tadeášem Pavlíkem, což se pak nějak dostalo do redakce a Radek Hruška mě vyslal někam fotit.

Akorát pak tu moji práci nikde nepoužil, ale já přesto vydržel, a začal dostávat další a další příležitosti.

1/ Byl jsem mladej a odolnej. Focení skejtu je náročný v tom, že jezdci k tomu nemaj vždy úplně dobrej přístup a ty se snažíš udělat nějakou práci. Ale bavilo mě to, jezdil jsem všude možně. Hodně lidem tenkrát přišlo, že ta skate scéna stojí za prd, že by to mohlo bejt lepší, víc parků, víc všeho, ale nikdo si ani neuvědomoval, že to nejlepší byla právě ta jejich doba. V porovnání s dneškem to za mýho focení pro Board byly zlatý časy skateboardingu i snowboardingu.

2/ Přišlo mně hodně dobrý, jak jsem se moh potkávat s lidma, o kterých jsem si jako malej kluk četl v časopise. Třeba s Shaunem Whitem a taky s různejma americkejma skate legendama, to je pro člověka splněnej sen. Veselejch příhod bylo spousty, většinou jsme se večer nějak opili a druhej den už ani nemohli nic dělat.

3/ Zkušenosti z Boardu používám pravidelně, byla to taková moje škola života. Naučilo mě to třeba, jak si napsat fakturu, což dělám do dneška, haha.

Nebo jak vyměnit kolo u auta, jak nasadit řetězy, jak řídit na sněhu. Co se týče focení, tak jsem si odnesl schopnost fotit relativně rychle. Když se fotí skate, tak tě pořád chce někdo vyhodit, zmlátit, takže se s tím nemůžeš moc zdržovat. Proto mě ani teď nevadí fotit

někde na ulicích v bordelu, což pro některý umělce může bejt dost nekomfortní prostředí.

PANKER FOTOGRAF BOARD 87–135 Díky tomu, že skejtuju a baví mě fotit, jsem se dostal k týhle práci. Jsem v současnosti pracovně na český ambasádě na Kubě, a tak jsem nemohl přijít na focení.

Jeden čas jsem makal v Argentině a ve volným čase cestoval po okolních zemích, takže jsem pro Board začal připravovat reportáže „Exotický skateboarding“.

Pak jsem se vracel do Čech, neměl práci, a Radek Hruška mi nabíd, abych začal nastálo pracovat jako fotograf v časáku.

1/ Na začátku mý práce v časáku to jelo na obrovský vlně, fotili jsme dva, já a Dan Vojtěch. Časák byl tlustej, hodně reklam, prostě populární doba. Pak to pomalu začlo upadat, odcházet, časák začal slábnout a pak mě vystřídal Peťo Mercell. V době, kdy jsem fotil, tak si nevzpomínám ani na žádný problémy, že bych někomu zavolal a on mi řek, že se mnou fotit nepude. Nechal sem lidi jezdit tak, jak chtěli. Akorát jsem vždycky upozorňoval, ať nechoděj dělat triky do rozhovorů na Stalina a na provařený spoty, protože jsme nechtěli, aby se nám místa v časáku dokola opakovaly. Dokonce jsme pak udělali rubriku Stalin, kam jsme naopak dávali jenom fotky ze Stalina v domnění, že to lidem bude stačit. Ale nepomohlo to, každej chtěl mít v rozhovoru vždycky fotky ze Stalina, což se Radkovi nelíbilo, a tak jsme řekli dobře, jednu teda, haha. Jo a dřív taky bývaly větší problémy s policajtama při focení na streetu, teď

už si na to nějak zvykli, už to znaj.

2/ Potkal jsem se se spoustou zajímavých lidí. Jak jsem žil v Argentině, naučil se španělsky a znal nějaký Brazilce, tak jsem pak na Mysticu nebo někde v Evropě neměl po závodech problém za nima zajít a domluvit se na nějakém focení. Jinak příhod mám mraky. Vždycky jsem rád fotil s Jurdou, Peťem Molcem, snowboarding pak s Pepé Samkem, s nima byla vždycky sranda. Párkrát se mi povedlo na focení do bazénu vytáhnout Ivana „Zobáka“ Pelikána, akorát že si při tom posledním zlomil krček a skončil v nemocnici. To bylo asi to nejvíc nepříjemný, co jsem zažil. Radost mi ale přinášely projekty jako skejtový Insight Builders nebo snowboardový Rip Curl search, stavěli jsme spoty po celý republice a jezdili na nich.

3/ Když jsem skončil v Boardu, pracoval jsem jako mechanik pro Buggy racing a po závodech i fotil.

V dnešní době je pro mě focení už jen hobby, na Kubě fotím surf, skate, natáčím. Zkušenosti z oboru ale využívám pořád, třeba teď jsem v práci na ambasádě připravoval fotovýstavu, chystal a tisknul fotky.

PETER MERCELL FOTOGRAF BOARD 136–163 Na závodech sem vždycky felil s Mirkem Kvapilem, viděli jsme ten skateboarding podobně. Slovo dalo slovo, a já začal externě pracovat pro Boardmag. Po nějakých čtyřech letech spolupráce mi psal Radek z Boardu, kdy končím školu, jaký mám plány a jestli to nechci zkusit jako fotograf v časáku... A dělám to dodnes.

1/ Na začátku bylo všechno veselý a neřešily se debility.

2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

Lidi měli nadšení, vraceli těžké triky... Postupem času se tohle vytrácelo a teď mám pocit, že se většina nechce nikam posouvat, že je spokojená tam, kde je.

Dokud za člověkem nepřijdu a někam ho nevytáhnu, tak sám nemá tendenci něco ohledně focení vymýšlet.

A to se týká i natáčení. Prostě už zbylo hrozně málo lidí, kteří ten skateboarding cítí jako kdysi. Ale pořád jsou!

Zlaťáci, co do toho dávaj všechny svoje peníze.

2/ Nejzajímavější byl hned jeden z mých prvních pracovních výletů, kdy jsme s Tomshem Velickým vyrazili na Downtown Showdown do Amsterodamu.

Dělal jsem tam rozhovor s Tony Alvou a dalšími, a viděl, jak jsou ty skate celebrity v pohodě. No a když jsme Alvovi řekli, že jsme z Čech, tak hned začal povídat o tom, jak má východní blok rád, že všechno, co je z východu, je v pohodě, dokonce i východní pobřeží USA, haha. Ze streetu si vzpomínám, jak na nás při focení railu v Komárnu nastoupili policajti. Začli mluvit rovnou maďarsky, což je hodně divný, když je člověk pořád ještě na území Slovenska. Pak po Rišovi Turym chtěli, aby zaplatil fakturu za výměnu celého zábradlí, bylo to hodně zvláštní, a nakonec to skončilo pokutou 45 euro.

3/ Do Boardu jsem nastoupil hned po škole, z ní jsem neuměl nic a vše se naučil až tady, hlavně tu samostatnost. Když něco chci, tak si to musí sám zajistit, udělat. Chci na skate tour? Ok. Všechny tam autem dovezu, zajistim ubytování, najdu spoty, seženu sponzora, aby to zaplatil... Aspoň že nemusim i sám skejtovat. A protože se při práci v Boardu pořád experimentovalo, sledovali se trendy, mám teď hodně filmové a fototechniky, umím spoustu věcí a myslím si, že se o sebe dokážu v životě dobře postarat.

64

LAST TRICK

RADEK HRUŠKA BOARD -2 AŽ 163 Nastal čas napsat závěrečný řádky Boardu. Musím říct, že jsem se na tuhle chvíli rozhodně netěšil. Naopak.

Snil jsem, přál si, aby ten časák jednou dělal někdo jinej a já si s radostí, každej měsíc nebo dva, vzal do ruky nový číslo a užil si ho tak, jako každej z vás čtenářů. To se nepovedlo. Nezbyde mi teda nic jinýho než poslední časák přiložit do bedny na půdu k těm ostatním a otevřít ji za dvacet let. Doba dá určitě na vše zapomenout, a když pak budu v Boardu listovat, bude to skoro jako bych ty čísla viděl poprvý.

Začátky našeho magazínu byla fakt Prdel s velkým P. Ve vzduchu člověk stále cítil svobodu sametový revoluce, každej si dělal, co chtěl, a policajti se báli. Opravdu krásný časy. No a my, parta pražskej parchantů, se rozhodla, že si bude vydávat časák o skateboardingu a snowboardingu. Nikdo neměl vzdělání v oboru a ani představu, jak se to vlastně dělá, poháněla nás jen obrovská chuť něco tvořit. A první čísla podle toho taky vypadaly. Nic nám nesvazovalo ruce ani nohy, od nápadu k realizaci vedla přímá cesta, nic jsme nerozmejšleli dvakrát. Fotky a články o ježdění se v časáku míchaly s komiksy, graffiti, sranda příhodami a debilitami. Chtěl mít někdo na reklamě stříbrný hovno? Jasný, zaplať, můžeš... Aha, zapomněl si za reklamu zaplatit, tak to hned o tobě napíšeme, že seš idiot... Žádný politikaření, žádný hraní na obě strany, který je pro úspěšný byznys to nejdůležitější.

Nasrat! Nám o prachy nešlo.

Vše se neslo v mlžným oparu hulení a velkýho přísunu chlastu, i v časopise to byla jedna alko-nikotinová reklama vedle druhý, což už je dneska dávno zakázaný.

K nepřetržitýmu vypatlání mozků nám pomáhali i různý spotřebitelský soutěže, výrobci lihovin posílali do redakce kartony pití a my se dělili ve spravedlivým poměru lahev pro nás, lahev pro vás. Podzimní pěstitelská soutěž Rolník roku zase vyzývala čtenáře, aby se pochlubili svou úrodou. Když pak paní pošťačka začala donášet první balíky, vstoupila s ní do dveří

vůně skunku a my měli až do jara co dělat, abychom to všechno zkontrolovali a mohli vyhlásit vítěze.

Postupem času nás ten absolutní punk a nonstop párty přestaly bavit, začali jsme se posunovat směrem ke klasickýmu novinářskýmu řemeslu, brali to víc jako práci a snažili se to dělat profesionálně. Bohužel, tady to narazilo na fakt, že u nás jezdí 99,9 % lidí jenom pro pohodu, a to i přesto, že zrovna mají nějakýho sponzora. Většina věcí, fotek i videí vzniká v Čechách na náhodu, a slova jako plán a práce nejdou s naší scénou dohromady. My si ale v redakci nad sebou vytvořili bič uzávěrky a pracovali v přesných termínech.

Ne každýmu se pak vždycky chtělo jezdit zrovna tehdy, když jsme to my potřebovali. Někteří sponzorovaný rideři navíc zneužívali situaci, že tu bylo milion značek a schopnějších jezdců málo, přičemž firmy potřebovaly mít někoho, kdo by jejich výrobky prezentoval. Takže srali na práci a dělali jen to, co se jim hodilo, a ani se nějak moc nesnažili zlepšovat, posunovat dál. To se pak dost střetávalo s naší vizí dělat časák profesionálně, líp a věci si plánovat. Ale na nikoho se nezlobíme, prostě už jsme to nechtěli mít jako párty v osmnácti, což se právě v době, kdy je vám těch osmnáct, blbě chápe.

Pravda života je však taková, že bez práce nejsou koláče, a cokoliv dělat nebo organizovat většinou bolí. Ví to každý, kdo si to někdy zkusil. Dobrý časy skateboardingu a snowboardingu jsou dávno pryč, teď už tady zbylo jen hodně roboty za celkem málo muziky.

Většina sk8 a snb firem na našem trhu se týhle situace

lekla, zařízla veškerý svý rozpočty, rozpustila teamy, přestala sponzorovat akce, a jedou jen tak na neutrál s představou, že Američani a facebook udělají vše za ně... Tím pádem taky došly peníze na časopis Board. Pár let se s tím naše redakce snažila bojovat, uskromnili jsme se, ale v současnosti to došlo tak daleko, že chybí peníze už i na redakční činnost. Prostě nemáme prostředky na to, abychom jezdili po Čechách a po Slovensku a fotili s lokálama. A sedět v redakci a čekat na náhodu, že někdo něco pošle nebo nás někam doveze, tak se prostě časopis s pravidelným datem vydání dělat nedá. Přesto ale doporučuju si dobře prohlídnout firmy, které mají v tomto čísle reklamu. Nebýt jejich podpory, zvlášť v posledních letech, Board by skončil už před dvěma roky. Nike SB, Vans, Burton, Darkslide.cz, Snowboard Zezula a Nitro, těmhle značkám na scéně opravdu záleží.

Board magazín ve svý současný podobě končí, už tu nebude časopis, který by pravidelně každý měsíc či dva informoval o sk8 a snb dění v Čechách a na Slovensku.

Měl jsem tu čest stát u kormidla třiadvacet let. Viděl jsem legendy, viděl jezdce se legendami stát, viděl jsem triky, který posunovaly hranice, viděl jedny žít si svůj sen a druhý odcházet do úplnejch sraček. Spousta věcí se nám za ty roky povedla a spousta nepovedla, ale určitě bych neměnil nic. Board končí, skateboarding a snowboarding rozhodně ne. A to je dobrá zpráva!

Díky a čau, Radek Hruška

PS: Když jsme měli párty na oslavu Boardu číslo 100, redaktor Hormon se tam vožral tak, že usnul s čelem v míse s kuřecími křidýlky, a domů pak dorazil bez bot a bez bundy, a nic si nepamatoval. No tak jsem mu řek, že půlku večera pořvával, že párty Board 200 platí on! A od tý doby na mě Hormon, kterej už v Boardu dávno nepracuje, se stále více utrápenějším výrazem vyzvídá, jaký že už to děláme číslo... Takže Hormone, pohoda, můžeš přestat šetřit :) A teď už opravdu konec, 23 let práce za mnou. Tečka.

NOVÉ KOLEKCE

JARO/LÉTO 2017

PRODEJNA: Palackého třída 170 | 612 00 Brno

www.snowboard-zezula.cz