INTERVIEW NILS ARVIDSSON

DNES SE NÁM V RUBRICE ROZHOVORŮ S PROFÍKY PŘEDSTAVÍ DVAADVACETILETÝ RIDER NILS ARVIDSSON. KDO SE ÚČASTNIL LOŇSKÉ PRAŽSKÉ PREMIÉRY RIP CURL FILMU THE GUM, MOHL SE S TÍMHLE SYMPATICKYM TÝPKEM NEVELKÝHO VZRŮSTU POTKAT NAŽIVO. NÁM SE TO POVEDLO, DOMLUVILI JSME SI INTERVIEW A NILSE PAK PŘES TELEFON ODCHYTLI DOMA V RODNÉM ŠVÉDSKU, KDYŽ SE PRÁVĚ CHYSTAL NA ODLET SMĚR ČÍNA.

Severní vítr nebo spíš severský přístup k práci s mládeží má za následek to, že skandinávskými jmény se světový snowboarding jenom hemží. Nils Arvidsson určitě patří mezi ty nejlepší Švédy, momentálně je devátý v TTR rankingu, přestože závody moc nejezdí. Na svým kontě má například čtvrtý místa na Air and Style v Mnichově, v Innsbrucku či Pekingu. Nils pochází z vesnice Järvsö, což je asi tři hodiny severně od Stockholmu, a sponzorují ho Rip Curl, Nitro, DVS, Hollywood. Navíc je součástí projektu Itsontvinternet.com.

Jak si přišel k tý přezdívce Cobra?

Celá naše snb partička, která dělá blog na Itsontvinternet.com, si ze srandy říká Deamon Cobra. Takže já a dalších pět šest kámošů má na Facebooku u jména napsáno Cobra. Prostě takový poznávací znamení.

Kdyby si měl popsat svůj styl na prkně, co o sobě řekneš?

Baví mě jezdit všechno. Užívám si ježdění v lese, v prašanu, miluju snowpark. Teda kromě rampy, tu moc nemusim. Takže skáču, jibuju, všechno je dobrá zábava. Dokonce i ježdění na streetu.

A jak vypadá tvuj trick list?

Nejradši dělám fs 3, baví mě tyhle jednoduchý easy věci s různejma grabama. Na závodech si dávám dvanáctky, mám i nějaký switch doublecork 12, cab 10 doublecork, bs double rodeo a tak. Ale skoky netrénuju, v dnešní době se velký závodní rotace musí nadřít a to neni muj styl. Já si triky dělám podle toho, jestli mám ze skoku dobrej pocit, a je jedno, jestli je to v závodě, nebo někde jinde. Jednou jsem zkoušel i switch triplecork 14... Bylo by dobrý to udělat, mít nějakej triple, abych věděl, jaký to je.

Kolik takovejch lidí s podobnou zásobou triků asi jezdí?

Hodně. A to je problém dnešní doby, už je to úplně crazy. Musíš strašně makat, aby si byl stále ve formě a dokázal pravidelně odjíždět ty doublecorky. Přijde mi, že už se z toho snowboardingu vytrácí ta zábava, když musíš pořád dávat tyhle těžký rotace. Takovou fs sedm si uděláš pokaždý pro pocit, při double je to naopak, vždycky se strachem. Jak tě to pak může bavit?

Co je klíčem k tomu, aby si z řady doublecorkařů vystoupil a dostal se do povědomí veřejnosti a snowboard průmyslu?

Myslim si, že klíčem je jezdit, jezdit a jezdit. Naučit

fs stalefish to wallride ve středisku nelson v kanadě

NILS ARV

VIDSSON text: Radek Hruška foto: Jerome Tanon

se všechny triky, začít s těma lehčíma a postupně se vypracovávat. Spousta riderů umí udělat double rotace, ale chybí jim základy. Podle mě se to nesmí uspěchat, stavět se prostě musí na dobrejch základech. Když seš potom ve špičce, tak pak už taky záleží na tvý osobnosti, na tvých vlastnostech. Musíš se umět chovat, mluvit s lidma, být otevřenej novým věcem. I kdybys uměl jezdit nejlíp, ale všechno fuckoval, tak se neprosadíš.

Ty si v international teamu Rip Curl a zároveň i Nitro snowboards. Kterýho sponzoringu si víc vážíš?

S Rip Curl jsem již od svých začátků a s Nitro mě to taky strašně baví. Nedá se to nějak porovnat, ale obě firmy mně velmi pomáhají... Takhle položený je to strašně těžká otázka, hehe. Nejlepší na tom všem ale je, že jak RC, tak Nitro maj svý fotografy a filmaře. Takže se během sezóny dostanu na víc tripů, poznám víc lidí a tak.

Nitro dělá dobrý prkna, co?

Nitro dělá hodně dobrý prkna! Věnují se tomu už pěknou řádku let, takže s tím mají zkušenosti a stále přicházejí s novými nápady. Mám T1, to co se bude

Natáčení se Standard films bude mít na scéně asi větší váhu než ty předchozí videa s Rip Curl?

Jo, je to takovej velkej krok směrem vpřed. Videa s Rip Curl a Nitro byla velká zábava, ale natáčet s filmovou společností, jejíž hlavní pracovní náplní jsou snowboardová videa a která už strašně dlouhou dobu natáčí ty nejlepší věci, je cool. A taky jsem docela zvědavej, jak to nakonec dopadne.

A vyvíjí se to jak?

Zatim začínáme... takže jen pár zábradlí. Bohužel jsme neměli ve Švédsku moc sněhu, a navíc sem se teď potýkal z lehčím zraněním, takže sem se tomu nemoh věnovat tolik, kolik bych chtěl. Doufám ale, že brzo už proběhne spousta backcountry věcí po Evropě, protože už konečně začalo sypat. Kam se přesně pojede, ještě neni jistý, musí se nás domluvit větší parta. Já osobně bych chtěl jet do Montafonu a Arlbergu.

prodávat příští rok a je super, z novýho lehčího a lepšího materiálu. Prkno mám sto padesát trojku do parku, úhly patnáct patnáct. Do backcountry používám sto padesát pět, model Thief, vybral jsem si ho kvůli super sick grafice. Ta je při volbě prkna taky důležitá!

Tak to si taky asi pečlivě vybíráš oblečení?

Rip Curl teď používaj novej matroš Gum a to jsou takový velmi pružný látky. Když v tom jezdíš, tak se vůbec necejtíš nějak omezenej oblečením, prostě skoro jako kdyby si jezdil nahej. A kromě toho ty hadry i dobře vypadaj. Celej náš team hodně makal na týhle zimní kolekci spolu s designérama, a to si myslím, že tomu pomohlo.

fs bluntslide na sketchy zábru s pastí na konci

Tam bych taky jel, zvlášť potom, co sem viděl na FB tu fotku toho roadgapu.

Jo tamtu s těma autama? Jenže to právě neni vůbec fotka ze St. Anton, jak je tam napsáno, ale rok stará věc z Japonska. Všichni se toho chytli a začli to šérovat jako St. Anton, hehe... dobrý ovšem je, že právě v Antonu maj teď takhle hodně sněhu, a tak tam musíme jet.

No já si řikal, jak to, že je tak fotka s azurem, když všichni ostatní maj fotky z ježdění v naprostý mlze, hehe. Jo, Facebook... Ještě sem se chtěl zeptat, jestli u vás ve Švédsku máte scénu roztříštěnou na různý partičky, který si hrabou na svým písečku?

Máme to tady celkem otevřený... si myslim. Jako samozřejmě jsou tady různý party, který si dělaj svý projekty, takže mezi nima trochu panuje konkurenční boj, ale všichni chodí fotit a točit se všema, a pak spolu sledujou ten výsledek. Je tu skvělá atmosféra mezi lidma a mám pocit, že se ještě zlepšuje, dáváme se dohromady i s lyžařema, i já s nimi hodně jezdím. Když jsou lidi mezi sebou přátelský, může ježdění bejt ještě větší sranda.

Jak na tom vůbec snowboarding ve Švédsku je?

Hmm, je to jako skoro všude jinde. Prostě samý lyžaři. Ale přijde mi, teda doufám, že se snowboarding opět začíná trochu zvedat. Kdyby se to bralo podle závodů, tak to bývalo o hodně lepší. Dřív se jezdily samý závody, různý víkendový contesty pro amatéry. Teď už jsou jen čas od času takový turistický závody v resortech, což může bejt dobrý pro ty, co jedou v zimě na tejden na hory. Jinak se nic neděje. Možná letos se pojede víc závodů...

Ale mistrovství Švédska máte, ne?

Jo, to jo. Kdysi jsme měli i nějakou reprezentaci a nějak se to organizovalo. Pak to trochu upadlo, ale teď už se opět dává dohromady repre team, je tu reprezentační trenér a někdo se o ridery stará, když se třeba jede na závody. Dostal jsem se do výběru taky, neni nás tam moc, asi deset lidí, a absolvovali jsme takovej

tréninkovej program. Vše má pod sebou Švédský lyžařský svaz, ale naštěstí tyhle lidi, co snowboardingu vůbec nerozumí, najali na práci ty, co tomu rozumí.

A co olympiáda? Chtěl by sis tam jet zazávodit pod zapálenou pochodní v duchu fair play?

Ani nevim. Hodně známých a taky rodina mi říká, že jet na olympiádu je velká věc a bla bla. Ale pro mě to neni závod, ale taková velká marketingová show na propagaci zemí. Bylo by asi hezký se olympiády zúčastnit, ale pokud teď mám příležitost točit filmy, určitě se vydám tímhle směrem. A když budu závodit, tak jenom nějaký velký snowboardový závody, a ne lyžařský poháry, abych se kvalifikoval na olympiádu. Ale uvidíme, jak to dopadne, třeba bude všechno jinak. No, to ani ne. Spíš se všeobecně ví, že nejvíc na severu chlastaj Finové, hehe. No a taky Rusové. Ve Švédsku se zase tolik nepije.

Ale jak se pije v Čechách, to víš, byl jsi tu na premiéře Rip Curl filmu The Gum. Jak bys zhodnotil pražskou zastávku v porovnání s ostatníma evropskýma?

Byla to nejvíc zastávka ze všech. Hodně lidí, hodně přátelskejch tváří, hodně chlastu... Mluvili jsme, ne pořád mluvíme o Praze. Pořád.

Se ani nedivim. Docela sem nechápal, že co půl hodiny někdo z RC teamu táhnul nějakou pičku do backstage a prcal jí tam na mrazáku. Ty zdatný si přivedli i několik fanynek za večer...

Bylo to fakt divoký. Možná ještě tak Finsko by se Praze mohlo vyrovnat, protože taky chlastaj. Když jsme tam přiletěli, už na nás místní RC team čekal na letišti, úplně vožralí, s kartonem piváků pro nás... Přiletěli jsme ráno! Avšak co se holek týče, tak se Praze nic

Jo klasika, máme tu samý děvky... V Praze si mi říkal, že máš holku a že se ti po ní stejská. Platí tahle informace pořád?

Jsme pořád spolu. A to dokonce viděla i nějaký fotky z Prahy, hehe. My si ale věříme, takže je to dobrý.

No tak v tom případě, když je tak tolerantní,

třikrát týdně a jen dva dny učí. Hodně studentů si ty tři roky, který škola trvá, protáhne na čtyři, protože kvůli ježdění tu školu nestíhá, hehe. Hodně se tam trénovalo a učili jsme se i marketingový věci, jak fungovat se sponzorama a tak. A úplně nejvíc bylo, že se tam sešli ty nejlepší rideři a pomáhali si mezi sebou navzájem. Myslím si, že takovouhle školu by měla mít každá země.

Kolik studentů tak školu navštěvuje? Pro nás je to důležitá informace, abysme věděli, jestli to nemáme zabalit, když škola rok co rok vyflusne

fs 9 při loňském tripu s rip curl do kanady

to nám tu teď můžeš říct nějaký divoký historky z tvýho života.

Tak to je potřeba se trochu zamyslet, hodně se toho událo. Párkrát sem se třeba doma probudil a řikal si, co je to tu za holku... Ale nejvíc to asi bylo na závodech v Crans Montana před pár lety. Po závodech jsme se nějak vožrali, a pak jsme, nevim jak, ukradli někomu auto. Jako asi jsme s nim nikam nechtěli jet, ale chytili nás, když jsme seděli uvnitř. Takže nás zavřeli na fízlárnu a čtyři hodiny na nás nikdo nepromluvil, protože neuměli anglicky, a my na ně pořád what the fuck a podobně. No a pak přijel ten týpek, co závod zorganizoval, strašně nás seřval a odvez zpátky na hotel. Potácel jsem se úplně vyřízenej na pokoj, a když jsem tam došel, před dveřma seděl kámoš s dvěma holkama a jako že no hurá, už seš tady, tak jdem dovnitř. What?! Bylo pět ráno! Dobře mi kámoš zařídil holku do postele, hehe.

padesát týpků tvýho nebo Halldórova levelu...

Hehe, tolik lidí tam nechodí. Každý rok přijímají pět šest top snowboarderů a zbytek jsou lyžaři. Do školy se může přihlásit každý, pošleš tam životopis, popíšeš proč a jak jezdíš, no a potom jsou denní talentovky na sněhu, kde tě sledují učitelé. Škola není jako v Americe, nemusí se za ní platit, což je super.

Co předcházelo tomu, než ses na tu školu dostal?

Muj starší soused skejtoval a snowboardoval, takže byl pro mě vždy vzorem. Byly mi tři roky, když jsem začal skejtovat. Pak sem to zkoušel na lyžích, ale nebavilo mě to, a v šesti jsem konečně k Vánocům dostal snowboard. No, bylo to takový to plastový prkno, jak má provrtanou špičku a v ní provázek, kterýho se držíš, hehe. Táta ten provázek uříz a namontoval mi na to dva popruhy jako vázání. To sem ale jen tak blbnul na zahradě. Pak si třeba pamatuju, že jsem dostal kazetu True Life a tu jsem viděl asi milionkrát... Potom jsem se přihlásil do lyžařskýho klubu u nás ve vesnici a začali jsme objíždět snowboardový závody. V patnácti jsem získal sponzoring od Rip Curl a dostal jsem se jako flow k Electric. Byl jsem jak v nebi, u nás na vesnici o tom všichni věděli a ve škole jsem byl za hvězdu. Následně sem se přihlásil na tu snowboardovou střední školu a můj progres šel nahoru. Třeba sem začal jezdit i na switch, což mi předtím nepřipadalo důležitý.

Ještě sem se zapomněl zeptat, jestli se takhle někdy setkáš na svahu s nějakýma Čechama nebo Slovákama?

Hmm... Jo potkal sem jednoho, jak on se jmenoval... Mindl? Mindo? Nevim. Hlavně já mám špatnýho pamatováka na to, kdo je z jaký země. Každej je prostě odněkud a lidí potkáš hodně. Omlouvám se.

Neomlouvej se, stejně to asi nebyl Čech. Někde sem čet, že si hrál za mlada hokej. Tak to asi znáš nějaký Čechy z ledu, hehe?

Znám. Mým největším idolem byl Dominik Hašek, mám strašně moc jeho plakátů a hokejových karet. A dokonce, když jsme měli ve škole projekt „napiš dopis do cizí země“, tak jsem psal k vám do Čech! Asi jste mi nějaký souzený...