BOARD 132
BERLIN BY NIKE SB | GO JUNIORS GO! | MAX HABANEC NA ZÉLANDU | INTERVIEW MARTIN MIKYSKA | VINTR’S 2011 TRAVEL DIARY | INTERVIEW NILS ARVIDSSON | FREESTYLE AREA VÍTKOVICE | MATĚJ NOVÁK / KITZSTEINHORN | RIP CURL SEARCH PAPRSEK
132
ROZHOVOR
MARTIN MIKYSKA
INTERVIEW NILS ARVIDSSON | BERLIN BY NIKE SB
RIP CURL SEARCH: PAPRSEK | MAX HABANEC NA ZÉLANDU VINTR’S 2011 TRAVEL DIARY | MATĚJ NOVÁK /KITZSTEINHORN
číslo 132 / únor 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK
Nils Arvidsson by Jérome TANON & Rémi PETIT
«Ex 4 way stretch fabrics» 20k-20k/30% Tested Elasticity Level See more about the Paragon Jacket at RIPCURL.COM
OUTPUT SOURCE MARK SOLLORS LOCATION: WHISTLER, BC PHOTO: JEFF CURTES
BURTON.COM FACEBOOK.COM/BURTONEUROPE
RIDER SERVICE EUROPE: 00800 287 866 13 (TOLLFREE)
SWITCH POP SHOVE
GARRETT HILL & BILLY MARKS ISTANBUL, TURKEY
A DOCUMENTARY FILM BY FALLEN FOOTWEAR
INTRO 132
BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Přemek Vida, Peter Mercell TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Přemek Vida, Tomáš Vintr ŠOTEK Sviňák sr. KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588
na obálce: Martin Mikyska /r/ fs air v Cardoně na Novém Zélandu. (foto: Přemek Vida) ročník 18 / číslo 132 / únor 2012, toto číslo vyšlo 1. 2. 2012, příští číslo vyjde 28. 3. 2012, cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
MARTIN MIKYSKA „Snowboardingem si plním sny...“ rozhovor začíná na straně 52
9
SKATEBOARDING 26
BERLIN BY NIKE SB Prodloužený víkend v Berlíně si dal československý NikeSB team, kdy Pavlačič se Zápražkou dělali tátu s mámou Cínovi a Rahmanovi. Jako vychovatelé tam byl Mercell s Frkalem, kterej už se nakonec neudržel a musel na děti vztáhnout ruku!
44 62
MAX HABANEC NA ZÉLANDU VINTR’S 2011 TRAVEL DIARY Jestli vám přijde, že se Tomáš Vintr loni na českých závodech moc neobjevoval, přečtěte si tento článek a hned vám dojde proč.
SNOWBOARDING 36
GO JUNIORS GO! Česká juniorská reprezentace se vydala na měsíční soustředění do USA, aby zde potrénovala v nejlepších parcích. Zlepšení bylo maximální!
52 70
INTERVIEW MARTIN MIKYSKA INTERVIEW NILS ARVIDSSON Rozhovor se švédským profíkem zlehka poodhalí pokličku úspěchu seveřanů na poli snowboardingu.
76 80 84
DOMA JE DOMA: FREESTYLE AREA VÍTKOVICE ONE DAY ONE RESORT: MATĚJ NOVÁK / KITZSTEINHORN RIP CURL SEARCH: PAPRSEK Když se řekne Paprsek, redakční oči se rozzáří. Máme tohle středisko rádi a rádi tam jezdíme. Navštivte ho a poznáte proč.
90 94
ENTERTAINMENT 14 18
RIDERS NEWS TEST THE BEST: LUXOURIOUS HELMETS Do přehledu hrnců, škopků, lavorů a kokosek jsme vybrali ty nejspolehlivější, které na českém trhu můžete pořídit.
20 21 22 96
TEST THE BEST: PADDED SHORTS TEST THE BEST: BACK PROTECTORS BIZ NEWS PŘED DESETI LETY: BOARD 53 Dalo by se s trochou nadsázky říct, že přesně před deseti lety začala zlatá dekáda českého skateboardingu a snowboardingu. Co to asi znamená pro současnost?
OBSAH 132
COMING SOON: DUŠAN KŘÍŽ MINIPROFIL ADAM PAULÍČEK
FIZZA.IT
SIMON GRUBER - MAZE HELMET & I/O GOGGLE
S M ITHOPTIC S.EU
SKATE.VANS.COM/TNT5
© 2012 VANS, INC - PHOTO: MORFORD
RIDER‘S NEWS
Zima Tomáše Kopáčka probíhá zatím v pohodě, právě dokončil zimní semestr ve škole a může se naplno věnovat skateboardingu. Radost mu kazí jedině sníh, který pokryl Ostravu, ale díky bohu má nedaleko havířovskou Duklu, kde jezdí skoro pořád. Jinak má v plánu objet pár následujících Game of s.k.a.t.e. a doufá, že vyjde trip s fellákama do Barcelony. Po návratu z USA si Roman Dlauhý nestihl ani užít tý správný vánoční pohody, jen tak tak rozbalil dárky, narval kapsy cukrovím a vyrazil na natáčení novýho Snowporningu. Kluci stihli poškrábat veškerý zábradlí v Libereckym kraji a následně Roman putoval ukázat polskejm jiberům co a jak a vyhrát Jibbing day v Jelenei Góře.
Ve Špincku je spousta sněhu, a tak Pepe Samek může učit mladou krev ze Sportovní akademie chovat se v horách a stavět si svoje spoty. Jeho nový trenérský job mu dělá opravdu radost a podívá se při něm daleko častěji do zahraničí než za svejch vlastních závodnických let. Jinak Pepemu se po loňském brutálním pádu v břichu všechno zahojilo a to, co mu tam zbylo, funguje parádně a nebrání mu to v užívání si letošní nadílky. Na starý kolena též dostal novou podporu od firmy Electric, aby na to lépe viděl a neboural zbytečně do překážek!
Začátek sezóny trávil Filip Lucký ve Špindlerově Mlýně, kde oslavil světový den snowboardingu ve shred parku a dále si užíval s kámošema místní freeriding, na což se udělaly v lednu velmi vhodný podmínky. V současnosti by se měl Filip pohybovat na tripu v Itálii, kde natáčí záběry do nového videa pro Ride Snowboards a 32. Ondra Bauer si dal tejden ježdění, stavění kikrů a natáčení na Zillertalu, kterej pokryl, stejně jako celý alpy „japonskej“ prašan. Následoval shooting v novym výbornym parku ve Vítkovicích a ve zbylym čase shredding všeho druhu na severu Čech. Skvělej začátek sezony!
filip lucký
Leden byl u Richarda „Jiggyho“ Dabocziho ve znamení opravování si pololetních známek ve škole. Na skateboarding samozřejmě nezapomněl, a s bráchou a felákama vyrazili na dvoudenní výlet do Nového Mesta nad Váhom, kde je jediná skate hala na Slovensku. Nedostatek příležitostí k pojezdu si Jiggy léčí snowboardingem, ale přesto už se nemůže dočkat, až sleze sníh a on si bude moct surfovat v košickém betonovém ráji.
roman dlauhý
ondra bauer
tomáš kopáček
jiggy daboczi
pepe samek
Novým home resortem Lucky Zábranský se stal Les2Alpes. Začátkem zimy zde napadlo neuvěřitelné kvanta sněhu, je tu parádní park s lajnou tří macatých kickerů za sebou, na které přímo následuje halfpipe o parametrech jak v Coloradu. Zúčastnila se zde závodů Evropského poháru a pak se spolu s českou partou přesunula na další evropák do Rakouska. Pak chvílí Čechy a 9. února let směr Oslo na WSC. Vuoalá!
Díky tomu, že na Štvanici zatím nenapadl žádnej sníh, může tam Daniel Rahman pořádně trénovat svoje skills a sex appeal! Nechal se už proto ostříhat jako Chat Ortiz, i když triky mu zatím stejný nepadaj. Ale sestřih má jenom krátce, tak se to ještě neprojevilo. Daniel se bude snažit přes zimu maximálně rozjezdit, protože jak sám říká : „Konkurence je vždycky velká, hlavně v zahraničí, o čemž jsem se na podzim přesvědčil na Wild in the parks.“
Nedávno v Innsbrucku proběhly první Olympijské zimní hry pro juniory a za naší zemi zde byli vysláni Ondra Porkert a Diana Augustinová s osobním strážcem a coachem Honzou Kaňůrkem. Ondra měl jet jen slopestyle, ale aby se nenudil, dohoupal se až na 21. místo v rampě a ve slopestylu to zabil 8. flekem! Diana byla favoritkou ve slopestylu, ale nakonec na ní bohužel zapracovala trochu nervozita a ze dvou kvalifikačních jízd se jí ani jedna nepovedla. Zato v rampě, kde jí o nic nešlo, postoupila a zajela skvělé 9. místo. Oběma tedy gratulujeme!
RIDER‘S NEWS
Cestovatelský svátky měl Marek Zápražný, který spolu s Dani Lebronem navštívil Čínu. Doma se skoro ani neohřál a už je opět v Asii, tentokráte na Tchaj-wanu, kam vyrazil spolu s teamem Nike Europe natáčet video pro Nike webovky. Koncem února se chystá do Ameriky, kde by měl být celkem tři měsíce, a pobyt si vyplní natáčením a focením pro své sponzory, a zároveň se bude snažit domluvit na smlouvě s nějakou firmou vyrábějící skate desky.
Radost jak malý dítě měl u vánočního stromečku Lukáš Cína, když si rozbalil svůj nový iPad2. Tráví na něm svůj volný čas, když zrovna neskejtuje a neučí se nový technický triky. Na poslední Game of s.k.a.t.e. v Praze totiž skončil na pátém místě a dělá si zálusk, že tu další v Olomouci už vyhraje. Po pauze kvůli letnímu natáčení celovečerního filmu se Nikolas Tušl nestihl ani pořádně rozjezdit a hned si vyhodil rameno, takže byl až do 10. prosince mimo. Teď už ho čeká absolvovat jen pár rehabilitací a může se těšit na nějaký zimní trip s Nike. Na soupisce jeho sponzorů došlo k pár změnám, už není součástí Nugget teamu, a naopak začal jezdit na kolečkách Entity. O peníze má nyní postaráno, neboť se v AZ kvízu dostal až k bankomatu.
Pepa Tipanic nemá doma v Českých Budějovicích kde skejtovat, takže celou zimu tráví v podchodě anebo jezdí do haly do Linze. Jak sám přiznává: „Minulej rok sem zkazil dost věcí, takže se tenhle rok musím víc snažit.“ Do konce února tak od něj uvidíte reklamu na ACE trucks a možná i něco pro nového sponzora, kolečka Paradise. Před tím, než v Čechách napadl sníh, se Michal Biša toulal po Tuxu a Stubai, ale nyní už se plně věnuje našim kopcům. Světový den snowboardingu strávil na Klínovci, kde Maximal animal připravili super jibárnu, na které si vyhrál sud Plzně, což se velmi hodilo na Silvestra. Nezapomněl navštívit ani otvíračku Freestyle Areny ve Vítkovicích a v těchto dnech už plně naskakuje do kolotoče 4x4, kde se bude snažit obhájit vítězství v juniorský kategorii. Pár dní před Vánocemi se vrátil Honza Lohynský z Colorada, kde trávil měsíc ježděním v resortech Breckenridge a Keystone. Naučil se tam spoustu nových triků a hodně si to užil, takže jsme i my zvědaví, kam se ve 4x4 letos dostane. Vzhůru stoupá i u sponzorů, čerstvě se upsal firmám Skullcandy, Level gloves a Smith Optics. Honzu teď nejčastěji potkáte ve Špindlu, kam si koupil sezónní permici, a v rakouském Penkenu, kde to má rád.
michal biša
nikolas tušl
lukáš cína
honza lohynský marek zápražný
pepa tipanic
Na nedávném světovém poháru v Ruce ve Finsku zajel Matěj Novák v rampě 21. místo. Velkou novinkou ale je změna hlavního sponzora. Po šesti letech spolupráce s Quikem, za kterou děkuje, odešel do zbrusu novýho teamu Vans. Je moc rád, že se dostal k této corové firmě, která se točí okolo boardových sportů už od roku 1966 a angažuje se i třeba v hudební kultuře. Další změnou je i začátek spolupráce se švédskou firmu POC, která vyrábí technicky velmi dokonalé helmy a páteřáky. Matěj to komentuje: „Zdraví je důležité, takže jsem rád, že ho mohu chránit tou nejlepší POC výbavou.“
Krásu islandské přírody obdivovala Baša Števulová, která zde spolu s Anou Rumihou a Urškou Pribošič natáčela pro Lipstick production. Pravda, trochu záviděly přívaly prašanu, které v době jejich pobytu na Islandu zasypaly Evropu, ale aspoň měly více času na turistiku. První týden pobytu se pohybovaly kolem Reykjaviku a druhý v okolí Akureyri, což je místo, odkud jsou bráchové Helgasonovi. Následně Baša odlítla přímo na Roxy photoshoot do Francie a nyní se chystá na Roxy Snow pro závod, který se odehraje 10. února v Saalbachu.
Poslední dobou si Miki Pajer hodně zafreeridoval. Přes zimu bydlí ve Špindlu, kde padá a padá, a s Pepe Samkem byl na Penkenu potrénovat park, ale nasypalo 2 metry pudru, takže opět freeriding. Na prvním závodě sezony v Livignu na World Rookie Fest se mu nepovedlo postoupit do finále, a tak se chystá spravit si chuť na 4x4 ve Špindlu. A ještě na závěr chce Miki dodat, že: „Taky se trochu učím do školy...“
Jakub „Vejce“ Jarolím
' 8 K S a v NO E C K E L O K 2 1 0 2 JARO PUMA S
YAMA BOARDSHOP Praha Rock 'n' Roll Praha TORNADO Metropole Zličín, Praha TORNADO OC Letňany, Praha TORNADO Revoluční, Praha RIP CURL OC Chodov, Praha TORNADO OC Olomouc City TORNADO Avion, Ostrava TORNADO Zlaté Jablko, Zlín TORNADO OC Forum, Kolín SNOWBITCH Františkánská 1, Plzeň
PUMA S
QUIKSILVER WILD CAT Designovej skvost z dílny značky Quiksilver dostal jméno Wild Cat a jeho pořizovací cena je 2.225 Kč. Helma se znovu opírá o moderní a maximální bezpečí zajišťující systém In Mold a s váhou pouhých 370 g vás ušetří nepříjemnejch bolestí svalů na krku. Jak je u Quiku dobrým zvykem, vše je propracováno do nejmenších detailů a uživatele potěší třeba uzavíratelný průduchy větrání nebo odnímatelný části chránící uši.
RED FORCE Přilba s názvem Force je letošní novinkou u firmy RED. Nabízí unikátní systém větrání, plně nastavitelný vnitřní polstrování, díky kterýmu perfektně padne na každou hlavu, vyndavací náušníky nebo třeba prodyšnou podšívku z tkaniny Dryride Ultrawick. Přezka je vyrobena přesně tak, aby jí bylo možno kdykoli rozepnout a zapnout, a to i v rukavicích. Po všech stránkách vychytaná a přísný normy splňující helma RED Force na krámech stojí 3.900 Kč.
BERN BAKER Podle informací firmy Bern je Baker prvním modelem, na kterým byl použit dnes tak oblíbenej tvar helmy s kšiltem. Baker je na trhu od olympiády v roce 2006 a za tu dobu si našel spoustu přívrženců. Helma je vybavena standardní absorbční hmotou EPS, vpínacím úpletem a poutkem na uchycení brejlí. Zajímavostí je, že pokud si dokoupíte letní vložku, tuhle přilbu můžete používat i jako plnohodnotnej škopek na skejta. Helma samozřejmě splňuje všechny potřebný normy a koupíte jí za 1.890 Kč.
MEATFLY NEXUS LEATHER Model Nexus z nabídky značky Meatfly poznáte hned na první pohled, protože je helma pokrytá jemnou kůží, a to jak v černým, tak i bílým barevným provedení. Vnitřní absorpční materiál je při výrobě vstřikován ve vrstvě s vysokou hustotou, což zaručuje tenkost provedení při zachování bezpečnostních vlastností. Vnitřní polstrování, který se dá hodit do pračky, je zárukou přesnýho vymezení přilby pro jakejkoliv tvar hlavy a samozřejmostí je větrání pomocí pěti otvorů. Luxus koženýho Nexusu si užijete již za 1.290 Kč.
18
PRO-TEC VIGILANTE Helma Vigilante je nejnašláplejším modelem v zimní lajně značky Pro-Tec. Vyznačuje se nízkým profilem ve skejtovym stylu, lehkost garantuje In Mold technologie výroby skořepiny, na kterou je nanesena EPS pěna. Pohodlnej posez na kedlubně zajišťuje BOA systém, sedmnáct průduchů se stará o cirkulaci vzduchu a zabraňuje i mlžení brýlí, který díky wind shieldu drží přesně na svym místě. Vnitřek helmy, kterej je vyjímatelnej a lze ho prát, je vybaven technologiemi, který se staraj o stálou vlhkost a teplotu na povrchu hlavy. Nechybí ani Recco systém. Cena základní verze v černý nebo bílý barvě je 3.350 Kč a černej model se zabudovanym sound systémem od Plantronics pak přijde na 4.290 Kč.
SMITH VANTAGE-AD Nejvychytanější helmou z nabídky Smith je Vantage-AD. Za cenu 4.499 Kč se vám na hlavu dostane stylová, detailně zpracovaná nízkoprofilová a lehká přilba s vynikajícíma ochrannýma vlastnostma. Jednadvacet, ve dvou skupinách nastavitelnejch, větracích průduchů a vylepšená aktivní AirEvac2 ventilace zajišťuje proudění vzduchu a zabraňuje zamlžování brejlí. O to, aby helma perfektně seděla, se stará BoaFit systém. Vnitřní vystýlka X-Static s vláknama ze stříbra zase zabraňuje zápachu, vzniku statický elektřiny a v zimě hřeje, v létě chladí. Z helmy se daj sundat chrániče uší i zadní držák pásku brejlí. Spousta z vás taky jistě ocení možnost dovybavení přilby Skullcandy Audio systémem.
GIRO SHIV 2 Top freestyle helma z produkce značky Giro čerpá inspiraci z designu oldschoolovejch skejtovejch přileb. Na rozdíl od nich je ale nařáchlá moderníma technologiema, jako je třeba In Mold, díky který je helma superlehká. O pohodlí se kromě plně nastavitelnýho systému odnímatelnejch výstelek staraj i ventilační otvory Super Cool. S nima si designéři dali fakt práci a výsledkem je vymakaná výměna vzduchu s okolím, a to i během horkejch slunečnejch dní. Samozřejmostí je fakt, že helma na hlavě sedí jak prdel na nočníku a i díky tomu je Shiv 2 volbou většiny Giro týmu. Na výběr máte ze sedmi různejch barev za přijatelnou cenu 1.999 Kč.
LUXURIOUS HELMETS Testy produktů tohodle čísla se nesou v duchu hesla safety first. Snowboarding není zrovna nejbezpečnějším sportem a rozhodně není od věci se při něm chránit. Jako první je tu přehled těch nejlepších helem, který náš trh nabízí. Ty vaši hlavu při pádu udržej pohromadě a zároveň se díky jejich designu budete cejtit stejně stylově jako v kulichu.
RED BASE LAYER
PRO-TEC IPS HIP PROTECTOR
Při výrobě šortek Base Layer značky RED byl použit matroš d3o Shock Impact. Ten zajišťuje absolutní ochranu při naprostý zachování volnosti pohybu. Podstatou jsou inteligentní molekuly, který jsou při běžnym pohybu měkký a pružný, ale při nárazu ztvrdnou a absorbují energii. Za cenu 1.560 Kč se vám dostane ochrany kostrče a kyčlí, ergonomickýho prodyšnýho polstrování a dokonalýho odvodu potu.
Kalhoty ze série Super Park Series mají vyjímatelný chrániče, takže je můžete uzpůsobit přesně svejm potřebám. Kalhoty jsou odlehčený, anatomicky tvarovaný a s inspirací v boardovejch šortkách. Mají vysokou prodyšnost a po vyjmutí chráničů je můžete pohodlně vyprat. Cena na krámě je 1.650 Kč.
AMPLIFI SALVO Salvo jsou lycrový šortky s měkkým polstrováním na nohou a kostrči. Střih i polstrování jsou přispůsobeny mužský anatomii, takže všechno sedí, jak má. U Amplifi prostě vsadili na pohodlí a žádný omezení v pohybu. K dostání za pouhých 1.190 Kč.
MEATFLY SCHNABI Schnabi je chránič kostrče a stehen vyvinutej značkou Meatfly. Tyhle šortky jsou vyrobený s důrazem na anatomickou konstrukci a přiléhavost, tak aby spolehlivě ochránily potřebný místa a zároveň odváděly pot. Plastový kryty se daj sundat a chránič bez problémů vyprat. Cena na krámech je 1.290 Kč.
PADDED SHORTS Každej z vás to určitě moc dobře zná, zmrzlej dopad za překážkou nebo na skoku, ne úplně ideální landing a prásk. Člověk si potom ještě pár dní, či dokonce týdnů bez bolesti nesedne. Už vám je určitě jasný, že teď bude řeč o chráničích zadních partií.
UFO Chránič zadku značky UFO je postavenej na lycrovejch kraťasech s integrovanejma dílama chránícíma stehna. O bezpečí kostrče se stará odnímatelnej plast. Kraťasy jsou dále doplněny polstrováním na bocích a zadku. Všechno made in Italy za 2.490 Kč.
BACK PROTECTORS Určitě se shodneme na tom, že pořádnej páteřák by měl bejt v základní výbavě každýho snowboardera a u jibberů je pak naprostou nezbytností. Tady je přehled oblíbenejch a osvědčenejch modelů na našem trhu.
MEATFLY BA-YA-YA Chránič z produkce značky Meatfly s pohádkovym názvem BA-YA-YA pokrejvá celou horní polovinu těla a je určen jak pro letní, tak pro zimní sporty. Bederní pás a spousta suchých zipů zaručují správný a pevný postavení jednotlivejch dílů chrániče na těle i při těch nejhorších kreších. Samozřejmostí je vychytaný odvětrávání. Vyrábí se ve velikostech S, M, L a XL a prodává za 2.590 Kč.
AMPLIFI COLLISION JACKET Amplifi Collision Jacket je ultralehkej a prodyšnej chránič páteře navrženej tak, aby se tělo nepřehřívalo. Jeho základem je jádro EPS, který funguje stejně jako deformační zóna u auta. V případě nárazu absorbuje a rozloží energii. O širokou nastavitelnost se staraj kvalitní zipy YKK a dvojitý bederní pásy s ochranejma poutkama. Páteřák je měkce vypolstrovanej a jeho hlavní panel se dá bez problémů vyměnit. Cena je 2.990 Kč.
RED TOTAL IMPACT WAISTCOAT Chránič z dílny RED s názvem Total Impact Waistcoat je navržen pro maximální bezpečnost svýho majitele. Disponuje ergonomicky tvarovanou podšívkou z EVA materiálu a dvěma elastickejma pásama, který se pohybují společně s tělem. A cena? Ta je stanovena na 2.340 Kč.
UFO Italskej výrobce UFO vsadil na kvalitu zpracování. Dlouhou životnost zajišťujou kovový nýty upevňující jednotlivý pláty páteřáku. O jezdcův komfort se staraj osvědčený gumový kšandy, který chránič v kombinaci se širokym bedernim pásem držej přesně tam, kde maj. Pás navíc pevně obepíná břicho a zahřívá ledviny. Vnitřní vložku není problém vyndat a vyprat. Cena páteřáku UFO je 2.490 Kč.
PRO-TEC IPS BACK PROTECTOR Odlehčenej páteřák Pro-Tec z lajny Super Park Series nabízí maximální ochranu bez omezení pohybu. Na krámech vyjde na 2.090 Kč a prodává se v bílý nebo černý barvě. Páteřák je anatomicky designován a je vybaven lehce odjímatelnýma ramenníma popruhama, jejichž dýlku lze jednoduše nastavit. Stejně tak pás, takže vše perfektně sedí. 21
BUSINESS NEWS
Letos K2 snowboarding vyzbrojila celkem čtyři all-mountain prkna, jedno parkové a také nový splitboard patentovaným jádrem K2 Bambooyah. To je vyrobeno ze tří druhů dřevin s několika pruhy bambusu, které se táhnou podél obou hran se zesílením v oblasti vázání. Houževnatost a pružnost bambusu je známa již několik staletí, a tak hlavními vlastnostmi jádra K2 Bambooyah je maximální flex, neuvěřitelnej pop a nesrovnatelná odolnost proti zlomení. Na obrázku vidíte parkový snowboard K2 Fastplant se zmiňovanou technologií, která byla do tohoto modelu aplikována poprvé v roce 2010. Skvělé schopnosti prkna při odrazech byly inspirací k celosvětové K2 PopThis! tour, která probíhá i v ČR a při níž se hledá ollie šampion. Současný český rekord je 96 cm a více info o tour najdete na K2snow.cz.
Nádhernou bundu Mathieu má v nabídce na letošní zimu Quiksilver. Jak už název napovídá, je pod ní podepsaný pro rider Mathieu Crepel, který si bundu navrhl, aby co nejvíce vyhovovala jeho stylu ježdění. Takže se můžete těšit na vodní sloupec a prodyšnost 10K / 10K, veškerý funkční vybavení do sněhu a propracované detaily, jako je kapsa na brýle či kapsa na iPod a sluchátka. Bundu seženete za 5.975 Kč.
Rukavice Level Joker jsou ideální volbou pro ridery, kteří chtějí od rukavic kvalitní zpracování, funkčnost i líbivý design. Membrána Membra-Therm Plus zajistí dokonalou prodyšnost. Silikonová dlaň zamezí vyklouzávání prkna z ruky, je dostatečně odolná a zaručí perfektní cit v ruce. Díky fleecovému zateplení se nemusíte bát ani tuhého mrazu. Za 1.999 českých je to parádní deal, tak neváhejte a jedny Levely si pořiďte!
Tento dlouhodobě ozkoušený a osvědčený tradiční camber twin patří mezi jezdci stále k nejoblíbenějším freestyle konceptům Meatfly. Na prkně Hungry najdete nejnovější materiály a vychytávky jako antivibrační vložku pod vázáním a pod hranami, odlehčené jádro tip to tail či carbon-armidová vlákna po celé délce. Twinová konstrukce je uprostřed záměrně odlehčená a dává prknu snadnější a nezávislé ovládání, což lépe umožňuje zdolání překážek v parku třeba i na switch. Díky střednímu flexu a ochrannému laminátu pod vázáním navíc výborně podrží i při vysokých rychlostech, a zcela potom vyniká v parku, na skocích, streetu, jibbech a v halfpipe. Letos prkno jezdí například Honza Kaňůrek nebo Pavel Kupčík. Váš hlad nasytíte s Hungry ve velikostech 150, 155, 158 a 162 cm za cenu 7.990 Kč.
Performance model z nové skate kolekce Pumy na jaro léto 2012 nese název Puma S Mid. Lehce zaoblený design špičky boty, Puma stripes na stranách, branding na jazyku a patě – to vše je čistý, klasický design Pumy. Svrchní vrstva je kombinací kůže, semiše a syntetických materiálů, ventilační otvory na stranách a jazyku zajišťují dokonalé odvětrání a komfort. Kotníky chrání zesílený horní okraj boty s měkkou vnitřní vycpávkou. Díky vulkanizované podrážce se speciálně upravenou gumou je bota perfektně přilnavá a citlivá při kontaktu s deskou. Ne náhodou si modely z řady Puma S a Puma Suede v osmdesátých letech oblíbil i legendární Steve Caballero.
Akorát nám do redakce přišla hláška od kapitána S. Apfelbauma, že rejduje s jarní kolekcí Red Dragon do přístavu v Zaandamu. Na druhou půlku února tedy čekejte novou várku RDS ve vybraných obchodech po celé ČR. Originální témata, které se promítají do designů triček, opět nezklamaly. Proto až přijdete v novým trígu na párty, rozhodně čekejte nejednu pochvalu a debatu na téma nápaditosti RDS triček jaro 2012. A o tom, že se kolem vás zvýší frekvence mihu děvčat, ani nemluvě. Určitě to pak neskončí jako obvykle s jinejma tričkama: „Čau kámo! hm, dobrý triko... a neměl bys na pučení dvoukilo?“
Firma Nike přichází s úplně novou řadou bot se jménem Mogan Mid, která by měla být na pultech obchodů k dostání na sklonku zimy. Na obrázku je model Mogan Mid 3, který je vybaven podrážkou s revolučním materiálem Lunarlon. Tato „vesmírná“ pěna je o 30 % lehčí než standardní matroše používané v podrážkách, a přesto poskytuje pružné a výkonné tlumení. Navíc zátěž na podrážku rovnoměrně rozloží, čímž pomáhá snižovat tlak na došlapové či dopadové body chodidel. Botky budou k sehnání za cenu 2.190 Kč.
Již druhou sezonu jsou na světovém trhu k mání prkna Jones snowboards, která patří snowboardové legendě Jeremy Jonesovi. Tenhle rider je známý především díky freeridingu ve velkých horách a svoje životní zkušenosti promítl právě do těchto prken. Pokud tedy hledáte desku do backcountry, právě jste ji našli. Pozitivní zprávou je, že od letošního roku by se prkna měla objevit i v ČR, a to díky firmě Destiny distribution.
22
BUSINESS NEWS Legendární promodel Vans bot Half Cab od Steva Caballera letos slaví neuvěřitelnejch dvacet let. K téhle příležitosti bude každý měsíc v roce vydána limitovaná edice jeho modelu Half Cab, kterej nabídnou jen pulty corovejch krámů po celém světě a samozřejmě i u nás. Stevovi přejeme, ať mu to jezdí ještě další partu let.
Zajímavá trička nejen svým designem přináší na trh firma Nike. Na obrázku vidíte slim trígo Defense Photo Slim Tee, které svým úzkým střihem dá vyniknout kráse vašeho těla. Materiál je kombinace bavlny a Dri-Fit, což je speciální látka vyvinutá firmou Nike. Ve své podstatě se jedná o dvojsložkový matroš, jehož spodní vrstva dokáže odvádět vlhkost z vašeho těla a rozprostírat ji do horní vrstvy, čímž se výrazně urychlí vysychání. Tělo v suchu si pořídíte již za 790 Kč.
Do detailu propracovaná freestylová koncepce z nejnovějších materiálů, to je prkno Meatfly SFX. Na desce najdete vychytávky jako například antivibrační vložku pod vázáním či od insertů banánovitě shapované celodřevěné odlehčené jádro tip to tail, které společně s triax laminátem dohromady zajišťují velmi příjemné freestyle vlastnosti. Navíc vetkaná carbon-armidová vlákna po celé délce ještě zvyšují celkovou dynamiku a skvělý pop do ollie. Banana shape přitom odlehčuje špičku a patu prkna, a díky tomu se hrana zakusuje mnohem méně a později jak na překážce, tak při ustávání rotací. Prkno si užijete na sjezdovce i v prašanu, kde banán funguje a reaguje mnohem snadněji, a díky střednímu flexu a laminátu navíc u insertů výborně podrží i při vysokých rychlostech. V dostání ve velikostech 155, 158 a 162 cm za 7.990 Kč.
Santa Cruz přichází na trh s neuvěřitelným modelem cruisera Homer Simpson. Designéři se nespokojili s nějakou klasickou malůvkou na spodek desky, ale podle Homerovy vypité hlavy a břicha obřízli celý tvar! S prknem si pohráli i do těch nejmenší detailů, takže například kolečka vypadají jako Homerovy oblíbené donuty. Údiv na streetu vyvoláte za 3.990 Kč.
Brýle Smith Stance mají hned několik předností, které zaručí maximální komfort a prožitek z jízdy. Například ergonomický polohovací systém, aby brýle co nejlépe seděly, technologie Vaporator odstraňující meziskelní mlžení, filtr Porex™ propouštějící do brýlí pouze molekuly vzduchu a žádnou vodu, vrstvu Carbonic-X poskytující ochranu před vnějším poškozením a vrstvu Fog-X zamezující zamlžení vnitřního skla. Navíc jako bonus k nim dostanete náhradní sklo zdarma! Vyrábí se ve víc než deseti barevných kombinacích rámu, na obrázku vidíte barvu Black foundation se skly Green SoleX mirror, které s 15% propustností světla tlumí prudké záření, a hodí se tak do slunečného počasí. Brýle seženete za 2.300 Kč.
Helma Smith Vantage je v mnohých směrech jedinečná. Nová generace nastavitelného Systému Helmet Fit přizpůsobí přilbu na každou hlavu. Revoluční hybridní skořápka spojuje tuhou konstrukci Bombshell ABS se super-lehkou technologií In-Mold™, a maximalizuje tak pohodlí a ochranu hlavy. Antibakteriální výstelka X-Static ze stříbrných vláken skvěle reguluje teplotu, a zamezuje tak pocení a případnému zápachu. Ventilační systém Regulator využívá 22 nastavitelných průduchů pro dokonalou kontrolu nad cirkulací vzduchu. Helma váží 440 gramů, na výběr je ze tří velikostí a mnoha barevných provedení za cenu 4.500 Kč.
Značka K2 snowboarding již čtvrtou sezónu nabízí několik modelů snowboardových vázání s patentovaným systémem K2 Auto, kdy je fixace obou strapů ovládána pouze horní ráčnou, a to díky propojení ocelovým lankem. Například i model K2 National umožňuje maximální variabilitu nastavení. Spodní strap je rozdvojený a obě části jsou na sobě nezávisle nastavitelné, což zaručuje poctivý upnutí respektující tvar špičky boty. Další vychytávkou je měkká uretanová patka K2 Tweakback, která zapadá přímo do podkovy vázání, a zajistí tak přímý přenos energie a maximální hravost. Tuhost patky je nastavena na řádnej jibbing, ale také dostatečně podrží při tvrdých dopadech a agresivnější jízdě.
Košile Break a Dawn od firmy Quiksilver je velká stylovka. Střih slim fit s dlouhým rukávem, který můžete vyhrnout a pomocí malého knoflíčku na straně upevnit, dá vyniknout vašim širokým ramenům a namakaným pažím. Kdo to ocení, asi není potřeba dodávat... Košili pořídíte za 1.725 Kč. 24
NIKE SB BERLINTRIP SE HEKTICKY ZAŘIZOVAL NA KONCI ZÁŘÍ A VŠICHNI ÚČASTNÍCI SE O NĚM DOZVĚDĚLI TEPRVE PÁR DNŮ PŘED ODJEZDEM. DATUM SE VYBÍRAL PODLE POČASÍ, A HLAVNĚ JSME POTŘEBOVALI CHYTIT MARKA ZÁPRAŽNÝHO DŘÍV, NEŽ ODJEDE DO AMERIKY. PROBLÉM JEŠTĚ NASTAL S PANKEREM, KTEREJ SI NA KOLE PŘERAZIL RUKU VEJPŮL, A MUSEL HO TEDY ZASTOUPIT NÁŠ REDAKTOR ZE SLOVENSKA PETER MERCELL. TAK TO TEDY VŠE ZAČALO...
BERLIN BY NIKE SB text: Frkal Jr., foto: Peter Mercell
26
Všichni jsme se pak ráno sešli poslední zářijový pátek v Praze na Hlavním nádraží ve složení Marek Zápražný, Martin Pavlačič, Lukáš Cína, Daniel Rahman, Peter Mercell a já. Největší nadšení pro nás bylo seznámení s Lukášovou krásnou sestrou. Nakonec jsme se dozvěděli, že je to jeho máma a bylo po srandě! Nabrali jsme zavazadla, karton Red Bullů a šup na pár hodin do vlaku. Hned po usednutí nám bylo jasný, že hyperaktivní děti budou bez maminek zlobit. Vcítit se do role maminky není lehká záležitost. Chce to pevný nervy a trpělivost, což jsme neměli. Jen si představte Maťa jako vzornou maminku... Každopádně touto dobou začaly perlit hláškama, jak už to u malejch dětí bejvá. Lukáš se například Markovi přiznal: „Viděl jsem tvojí čtyřiadvacítku a svlékal jsem si u toho kalhotky.“ S čudlama bylo prostě veselo. Sranda nás přešla ve chvíli, kdy nás Němčouři vyhodili místenkama z kupéčka. Danke! Museli jsme těch pár hodin vydržet na chodbě. Kolem půl třetí už jsme si to po Berlíně štrádovali k Sun Flowers hotelu. Nejdřív jsme vystoupili na špatný zastávce. Naštěstí nám místní poradil jet ještě jednu zastávku dál na Ostbanhof. Těsně před hotelem na nás koukal libovej spot, profláklej z hodně videí. Dřevěný lavičky s kovovou hranou na sérky. Rychle jsme si hodili věci do úschovny zavazadel v hotelu a zamířili k týhle lokalitě. Kousek vedle stály stánky s kebabama, na který mě Kudrnáč upozorňoval již před odjezdem.
marek zápražný /g/ big 360 flip ve volksparku
lukáš cína /g/ ss heelflip na kinder gapu
28
martin pavlačič /r/ bs nosegrind nollie bs heelflip out na nejznámějších lavičkách na warschauer strasse
A měl pravdu... Sakra dobrá chálka jen za 3 éčka. To by se Pankerovi určitě líbilo! Mladý se na spotě rozježďovali, tak jsem jim rovnou natočil pár sérek. Čekali jsme do pěti hodin, kdy jsme si mohli hodit věci z úschovny zavazadel do našeho pokoje. Potom jsme se na lavičky vrátili a točili navzdory tmě s mým LED diodovým světlem. K highlightům patří například Maťův fs tailslide frontside flip out a Markův bs tailslide kickflip out. Po osmý hodině se kolem laviček začal tvořit shluk všech různejch skaterů i neskejtrů, kteří začali bezstarostně popíjet. Pro nás to byl docela nezvyk, páč lokalita byla dost frekventovaná. Tohle udělat v Praze, tak přijedou
švestky raz dva. Ty Němci v tom maj holt systém. Na mapě jsme našli, že kus dál od laviček je berlínská krytá hala. Museli jsme jí koštnout. Marek a Maťo si usmysleli, že na nás počkají venku, že už jsou stejně unavený. V hale jsem s malejma natočil 5+5 triků, nebo-li 5 triků Lukáše a 5 Daniela. Tohle videjko jste mohli vidět na Boardmag.cz začátkem října. Lukáš zde překvapil svým manuál heelflip out a Dan velkým ollíčkem z plošiny do banku. Po hale se rozléhaly hlasy „Sie sind für Nike SB!“. Malý se zde museli cejtit jako velký páni. Během dotáčení posledních triků jsem si všimnul spícího Petera. Už bylo na čase se vrátit do hotelu a spát.
posádka ve vlaku: marek zápražný, martin pavlačič, daniel rahman, lukáš cína, peter mercell a tomáš frkal
pán průvodčí
martin pavlačič /r/ flip late pop shove-it na vlnkách
ranní rozcvička aneb lukáš nechce vylízt z postele
30
lukáš na trampošce
snídaně s nutellou
daniel rahman /g/ dlouhý bs grind na monumentu
Druhej den nás Maťo vzbudil pozdravem příjemného dne: „Budiček dopiče!“ Tenhle den jsme měli v plánu stihnout co nejvíc spotů, takže řádná snídaně u švédskýho stolu nesměla chybět. Narvali jsme do sebe všechno, co šlo, a šli na nedaleký lavičky. Prostor pro sérky jsem tentokrát nechal prověřenýmu Markovi a Maťovi. Maťo během chvilky vypráskl dvě super sérky. Jednou z nich je nollie crooked, nollie 360 flip a bs nosegrind nollie heelflip out. Více najdete ve videu, bude co nevidět na Boardmag.cz. Markovi při sérce nepřálo štěstí a poslední trik série nollie nosegrind nollie flip bohužel nevrátil. Laviček už jsme měli plný zuby, tak jsme jeli o kus dál. Jako další spot jsme navštívili obrovskou betonovou
vlnu, na který bylo dost obtížný něco vrátit. Mladý se na ní párkrát projeli, ale na triky si ještě netroufli. Zato Marek s Matěm to vzali zodpovědně. Chvíli trvalo, než si na spot zvykli, ale výsledek stojí za to. Maťo vrátil backside flip do rohu vlny a Marek oslnil svým 360 flipem transfer. Jak fotka, tak záběr stojí za zhlédnutí. Prostě pecka! Po dobře provedený práci naše cesty směřovaly o kus dál ke známýmu mramorovýmu pomníku. Lukáš se celou dobu těšil, že zkusí switch heelflip z devíti schodů. Bohužel byly mokrý a ve stínu, takže nebyla šance ani na jeden pokus. Situaci však nerozvážně podcenil lokální rider, kterej chtěl mermomocí skákat schody přes nástrahy mokra. Celá naše patra
zpozorněla a bedlivě pozorovala, jak tento úkaz dopadne. Stalo se to, na co jsme se těšili. Čili podkluz a strašná. Dobře mu tak... Daniela to heclo a chtěl ukázat skopčákům, co jsme my Češi zač. Vyhlídl si grindovací zídku z extrémně dlouhýho double setu. Když už konečně dojel bs grindem nakonec, zjistil, že ho tam čeká spára, o kterou se zasekl a málem si dal horší než skopčák před vteřinou. Pak už stačilo jen během chvíle přeskočit spáru na konci a dílo bylo dokonáno. Teď přišel čas práce druhýho čudly, tedy Lukáše. Místo devíti schodů, pro něj Marek vymyslel náhradu v podobě menšího double setu 2+2, kde měl předvést svůj ss heelflip na litry. K dokonalosti spotu chyběl
fotograf peter mercell
kameraman tomáš frkal v metropóze
děti ve fellingu, hehe
martin pavlačič na vlně muziky
dan dělá vopičky
marek zápražný
32
dobrej rozjezd. Vyběhnout na plošinu, během vteřiny si připravit nohy a hned skákat nebylo pro mladý tělo to pravý ořechový. Práci mu ještě znepříjemňovali kolem jezdící kolaři, pač hned vedle byla cyklostezka. Po delší době šlo vidět, že je malej už moc vyčerpanej a nemělo cenu ho trápit. Tento trik jsme tedy odložili na další den. Marek byl i po 360 flipu plnej energie a chtěl ještě stihnout nollie inward heelflip revert na známym double setu nedaleko centra. Začalo se stmívat, a tak jsme rychle vyrazili. Když jsme ke spotu dojeli, tak nás pomalu začalo obklopovat šero. Marek začal rychle zkoušet no inward heel rev, kterej mu bohužel moc nešel. Pro jistotu během pár pokusů vrátil switch heelflip. A sotva to vrátil, byla tma jak v pytli. Co dělat večer v centru Berlína, když je 1. říjen? Právě začali známý oktoberovský slavnosti. Byl by hřích si to na místě trochu neužít. Udělali jsme si romantickou večerní procházku a obdivovali architekturu města. Nakonec jsme zakotvili u obří skákací trampolíny, kde jsme nechali čudly dobře vyblbnout. Hned naproti na nás čekaly stánky s pivem. Bohem obdařený Němky nám začaly dělat chutě nejen na jejich vzácná ňadra, ale i na tupláky, co pod ňadry točily. Já tuplák nikdy neměl, takže byla jasná volba, kdy přijít o toto pivní panictví. Nechali jsme se obsloužit a v klidu popíjeli. Za chvíli jsem slyšel to, čeho jsem se nejvíc bál. Švestky. Policie začala obcházet stánky a vyhlížela si bezmocný mladíky, u kterejch kontrovali plnoletost. Zblednul jsem. Do osmnácti mi zbejval už jen měsíc... Peter mě rychle vyslal od stolu pryč, ale já se bál, že právě tak budu nejvíc nápadnej. Pomalým a rozvážným krokem jsem štrádoval od stolu pryč a pár minut počkal v ústraní. Vyšlo mi to, uff. Když jsem se vrátil ke stolu, švestky už byli pryč a já si v klidu mohl dopít tekutou odměnu za celodenní práci. Hned potom jsme se vrhli na zpáteční cestu do hotelu. V hotelu mě napadlo, že by nám někdo mohl do kamery říct název tripu. Vzal jsem tedy extrovertního Daniela a obcházeli jsme hotel se slovy „Can you tell me Nike SB Berlin?“. Nevim, jak berou v Německu angličtinu, ale jediný, co ze sebe v angličtině vytáhli, bylo „What?“. My to však nevzdávali a zkoušeli jsme to dál. Nejvíc lidí bylo v druhym patře, kde se kolem nás po nějaký době vytvořil shluk lidí, z jehož čela vystoupil decentně nakorbenej skopčák. Byl docela podobnej jedný postavě z Pádu třetí říše. I jeho jsme se slušně zeptali, jestli by nám mohl říct pouhá tři slova. „What the fuck? Nike SB Berlin?“ odpověděl. Konečně to někdo řekl. Hned potom začal mírně rudnout, nejspíš ho znervózňovalo moje rybí oko u jeho rybího ksichtu. Raději jsme se šli schovat na pokoj a spát. Poslední den jsme už neměli moc času, protože nám vlak jel kolem pátý hodiny. Vzbudili jsme se tedy o něco dřív, abychom ještě něco stihli. Čudlové byli celkem ospalý, protože ještě nejsou zvyklý na nedostatek spánku. Nejvíc byl zničenej Lukáš, čehož řádně využil Maťo. Vzal ho za nohy a chtěl ho z postele vytáhnout. Lukáš se ale postele pevně držel, takže začali postel posouvat přes půlku pokoje, dokud se Lukáš nepustil a málem nepřevrhnul notebook ze stolu. Prostě slušná ranní show. Hned potom jsme si vyhlídli spoty na netu a vyrazili. Nejvíce nás zaujaly profláklý vlnky na Wiebestrasse. Tomuhle spotu se nedá odolat, dokonalý vlnky na klidným místě. Maťo pokračoval s konáním dobré práce a udělal kickflip late fs show-it do strany, kterej se mimochodem na místě naučil. Marek zkoušel fakie kickflip, při kterym si nešťastnou náhodou udělal ošklivej výron na kotníku, jeho práce na tripu tedy skončila. Ještě, že už měl dávno odpracováno z předešlýho dne... Lukáš potřeboval nějakej matroš, protože doposud neměl ani jednu fotku. Vyprásknul tedy nollie backside heelflip a nollie backside biggie do strany a se mnou natočil sérku do videa. Daniel se pokoušel o backside bigspin, kterej mu nakonec nevyšel. Břicha zase začala naléhat o dodání potravy. V centru jsme uviděli restauraci Vapiano, tak proč jí nezkusit.
marek zápražný /g/ výzva večerního ss heelflipu na asi nejznámějším berlínským doublesetu
lukáš cína /g/ nollie bs heelflip na vlnkách
Hned po příchodu nám vecpali kartičky, který jsme následně vyměnili za pagery. Asi půl hodiny jsme čekali, než zapípaj a my si mohli dojít pro vysněnou pizzu. Ve frontě na ní jsem uviděl, jak se u jedný z nich spálilo těsto a putovala přímo do koše. Samozřejmě byla moje a musel jsem čekat dalších pár minut na novou. T-Frkovo štěstí se opět projevilo. Maťo chtěl ještě ukázat svoje manuálový umění. Vrátili jsme se na mramorovej pomník z minulýho dne a na stejný zídce, kde dělal Daniel bs grind, Martin vrátil nollie heelflip nosemanul. Ač se to zdá, nebo ne, šlo o smrt, pač zídka byla široká skoro stejně jako trucky. Šlo tedy o přesnost a balanc. Čas se pomalu krátil a bylo na čase se pomalu vrátit na hotel pro věci a jít na nádraží. Ale potřebovali jsme ještě alespoň jeden Lukášův trik. S klukama se dohodlo, že nám vemou věci k nádraží, abysme získali víc času pro Lukášův prostor. Šli jsme na 2+2 double
set z minulýho dne. Fotku switch heelflipu už Peter měl, takže sem tu byl jen já a Marek, kterej hlídal čas a vlastně i nás oba, hh. Větší psycho u vrácení triku jsem nezažil. Šlo doslova o vteřiny, abychom stihli poslední tramvaj, která nás dovezla k nádraží. Sotva Lukáš vrátil ss heelflip v perfektu, sjeli jsme šupem downhill a na chlup přesně stihli tramvaj. Uff. Pak už jsme doplnili výpravu a vlakem jeli zpátky do Prahy, kde nás potkalo asi pětihodinový zpoždění. No aspoň jsme stihli videorozhovory s mladejma a Markem. Během spousty volnýho času do našeho kupé vstoupila seriózní zlatokopka, která se chtěla převléknout do latexu za nějaký ten peníz. Prej zrovna jela z mezinárodního veletrhu sexuálních pomůcek. Nakonec jsme si řekli, že by tohle ještě čudlové neměli vidět. Určitě by nás práskli maminkám. Už tak stačilo, že jsme jim museli vysvětlovat, co je to poštěváček!
crew na lavičkách, kde se parta každý den rozježďovala
posezení v blízkosti alexanderplatz, od stolu se nevstává, dokud to lukáš nedopapá...
crew v metru, přesun na vlnky
berlínska skatehala
martin pavlačič /r/ nollie heelflip nosemanual na monumentu
35
GO JUNIORS GO! text a foto: Přemek Vida
honza lohýnský točí fs 7 na ještě malém skoku v keystonu
SEDÍM ZROVNA V JEDNÉ KAVÁRNIČCE VE LES2ALPES, KAM JSME VČERA PŘIJELI Z WORLD ROOKIE FESTU V LIVIGNU. NAPADL NÁM SKORO METR NOVÉHO PRACHU A MÍSTO ZÁVODŮ V RAMPĚ JSME POTRESTALI OKOLNÍ KOPCE. USRKÁVÁM EXPRESSO A CHYTÁM WI-FI, ABYCH MOHL DO REDAKCE POSLAT SLIBOVANÝ ČLÁNEK O NAŠEM PŘEDVÁNOČNÍM POBYTU V AMERICE. JE DEN DO UZÁVĚRKY, ŠÉFREDAKTOR ŠÍLÍ, NESPÍ, A TO JE TA SPRÁVNÁ CHVÍLE ZASEDNOUT PŘED PRÁZDNÝ WORD DOKUMENT A VYLOVIT PÁR VZPOMÍNEK Z PROSINCE LOŇSKÉHO ROKU...
37
Předvánoční trip za velkou louži měl několik vrcholů, ať už mám na mysli samotné ježdění ve snowparcích Keystone, Breckenridge, Copper Mountains, nebo den na skůtrech v Jones Passu. Viděli jsme zápas NHL i Shauna Whita poletovat s lehkostí sobě vlastní šest metrů nad koping v rámci závodu Dew Tour, ale víc už nebudu předbíhat a vezmeme to hezky popořádku.
Téměř všichni krajánci, co do Colorada zamířili, znají tohle místo a nebyla náhoda, že jsme tady potkali i Slovenky Klaudii Medlovou a freeskierku Natálii Šlepeckou. Za týden po našem příjezdu navíc dorazilo za Šárkou Pančochovou trenérské duo Martin Černík a Jožin Toufar, a tím se kruh partičky operující ve střediscích Keystone, Copper a Breck uzavřel.
ČÁST PRVNÍ: ODLET
ČÁST DRUHÁ: PARKY, SKOKY ATD.
Je konec listopadu, padl nový ministr ze starých důvodů, po sněhu stále ani památka, a kdo mohl, zamířil na Hintr. A já do světa. Ne na měsíc na měsíc, jak zpívá Jirka Macháček v textu jedné své písničky, ale na měsíc do Colorada. Spolu se mnou vyrazili Petr Horák, Roman Dlauhý, Martin Mikyska, Dušan Kříž, Honza Lohýnský a Kačka Vojáčková. Let proběhl hladce a žádným překvapením nebylo ani sterilní jídlo a klasická volba kuře nebo rybu. Dokonce ani setkání s maminkou hokejisty, kapitána Colorada Avalanche Milana Hejduka, kterou jsme potkali přesně před rokem v letadle do Denveru, a věřte tomu nebo ne,
Warmupový první týden jsme střídali resort Keystone a Breckenridge, natáčeli první společný videoedit z menších skoků, shredili na milionech railů a celkově se snažili oprášit všechny možné triky. Začátkem druhého týdne dodělali XL lajnu skoků v Keystonu a hned bylo jasné, proč je tady v Coloradu přítomný prakticky každý, kdo v snb světě něco znamená, ať nosí kalhoty, jak chce nízko. Jen namátkou si vybavuju: Horgma, McMorrise, Sandbecha, Braatena, Badertschera, Guldemonda, Humphreysa, Banga, Austba, Toutanta, Smitse, Burgenera, Willetta a mnoho dalších. Logicky jsme většinu dní strávili v Keystonu. Sněhu
dušan kříž piluje svůj fs double 10 v keystone
opět seděla sedačku za mnou. Na letišti v Denveru nás uvítalo nezvykle teplé počasí, sluníčko a indický řidič Kindu z Top Colorada Express, který nás zavezl do hoďku a půl vzdáleného Frisca, do legendami opředeného Motelu Snowshoe, který vede neméně legendární kluk ze Šumperka, jemuž neřekne nikdo jinak než Paul.
sice nebylo moc, ale 18 děl namířených do parku vytvořily pořádné základy na masivní park čítající osm skoků a nespočet railů, které se pravidelně měnily. Skoky byly postavený jako step-upy a byly ideální na učení nových triků. Viděli jsme naživo tripl rodeo Billy Morgana, a to kluky nakoplo ještě víc zkoušet nové prasárničky. Nejvíc to zabil Horis, který odjel
ač to na fotce z woodwardu nevypadá, tak horis se trampolínám spíše vyhýbá
petr horák a bs double 1080 na největším skoku v keystone
39
martin mikyska a fs 7 tail v keystone
kromě bs 10 doublu i cab doubl 9, 10. Dušan vypiloval fs doubl 10, bs 9, Martin odjel fs 10 a vychytával hlavně rotace na switch. Roman diktoval na jibbech a na skoku přidal rotace jako fs 9, 10. Kačka se naučila točit na backside a Honza drtil sedmy na obě strany. Zajezdili jsme si taky v nemožné rampě v Coppru, kde zas řádili borci jako Kokubo, Lago, Vito, Ipod, Davis, Mitrani, Piiroinen či pan Bílý. Myslím, že letošní soustředění bylo mnohem vydařenější než to loňské a level ježdění téhle partičky se hodně posunul.
ČÁST TŘETÍ: WOODWARD Nepochybuju, že už jste o tréninkové hale ve Woodwardu nebo její sestře v Laaxu slyšeli, ale pro jistotu připomenu, že jde o halu, která disponuje
happy hour, tohle prostě nevymyslíš
společná póza všech učastníků zájezdu
roman dlauhý na druhém skoku v keystonu rotoval fs 9 tail
skokem do foampitu – jakýchsi molitanových kostek, spoustou trampolín, skateparkem s bazénky a mini a dalšíma srandama, které vám vyplní odpoledne po ježdění. Do haly jsme chodili pravidelně protáhnout tělo na trampošky a vyzkoušet nové triky. Například Kačka si tady vypilovala frontflip a backsidovou 360, kterou teď sází s přehledem na skoku.
s trenérem univerzitního snowbaordového týmu Patem Abramsonem na skůtry do Jones Passu. Celý den jsme řádili ve volném terénu na její nové Yamaze, která dostala jméno Sharkkilla, a i když nebylo moc sněhu, postavili jsme menší gap skok přes stromky a blbli až do večera. Byl to jeden z těch výjmečných dnů plný nových zkušeností.
ČÁST ČVRTÁ: JONES PASS DEN NA SKŮTRECH
ČÁST PÁTÁ: NHL A JEDEN SPLNĚNÝ SEN
Stejně jako patří k výletům do Colorada Paul a Snowshoe, patří k němu i Martinka Němcová, která tady už nějaký ten pátek studuje v Boulderu na University of Colorado. Letos si pro nás Martinka připravila speciální překvapení. Vzala nás spolu
Když jsem letos odlétal do Colorada, tajně jsem si někde v koutku duše myslel, že bych se mohl podívat na nějaký zápas místních Lavin. Už dlouho dopředu jsem loboval a hledal možnosti. Kromě Milana Hejduka hraje v místním týmu taky odletoška Honza Hejda a dostat se k němu jako k bývalému slávistovi nebylo 41
katka vojáčková a fs 3 na prvním skoku v keystonu 42
návštěva kostela v historické části frisca
typický taxik v denveru, před návštěvou zápasu nhl
tak těžké. Jeden telefon od všemocného Vládi Růžičky a lístky byly na světe, a to dokonce na zápas Lavin vs. Detroit, kde z Čechů válí taky Jirka Hudler. Do Denveru jsme dorazili v den zápasu hodně s předstihem. Venku -18, a tak jsme rychle zapluli do burgrárny Chillies, kam za mnou, Horisem a Romanem dorazila Martinka, která nám vyplnila zbývající tři hodinky do zápasu tím, že nás zavezla kousek za město do obřího nákupáku pomazlit se do Apple storu a vyřešit Vánoce. Před pátou konečně parkujeme přímo u Pepsi Arény. Vyzbrojeni dresy, čepicemi a dalšími fanouškovskými nezbytnostmi míříme na tribunu. Kdo tvrdí, že na NHL se nefandí, nezažil to co my. Strhující tempo, nasazení, doprovodný program, to vše bylo opravdovým zážitkem. Nejen že domácí vyhráli gólem při power play 5:3, ale korunu celému večeru nasadil Honza Hejda. Vzal nás totiž po zápase do kabiny domácích. Seděli jsme vedle čestného místa Joa Sakica, viděli síň slávy, prohlédli si, kde hráči relaxují, a jako bonus prohodili pár slov s kapitánem Milanem Hejdukem. Připadal jsem si trochu jak Homer Simpson na exkurzi v pivovaru. Cestou do Frisca jsem si celý ten den přehrával v hlavě a důkladně zálohoval na hard disk! Tohle musíme někdy zopakovat.
ČÁST ŠESTÁ: DEW TOUR Na tenhle mega závod se podařilo přihlásit z naší partičky pouze Klaudii Medlové, která tu vloni byla ve finále šestá, a pozvaná byla pochopitelně Šárka Pančochová. Klaudii se letos moc nedařilo a nepostoupila z kvalifikace, to Šárce závod vyšel skvěle. Nově nastavená spolupráce s Martinem Černíkem a Jožinem Toufarem začíná být vidět a důkazem toho bylo skvělé třetí místo ve slopestylu. Kromě závodů Dew tour jsme se byli podívat na US Grandprix v Coppru. Jedná se o unikátní závod, který je jak pod hlavičkou FIS, tak je zároveň součástí série TTR, a díky tomu na něm byla snad větší konkurence než na olympiádě. Ze všech těch poletů a rotací mi nejvíc utkvěla v hlavě fs 9 s tailem od Scottyho Laga, radost pohledět.
ČÁST SEDMÁ: TAKOVÝ NORMÁLNÍ DEN Jelikož jsem se v předchozím textu snažil vylíčit všechny naše zásadní zážitky, tak vám závěrem přiblížím, jak vypadal náš typický den. Budíček jsme měli nastavený na sedmou ráno. Následovala grande delux snídaně obvykle doprovázená hláškou od Paula „Ahoj, jak se máš?“, kterou se po čase naučíte ignorovat stejně jako její anglickou verzi, jenž za den slyšíte od každého, koho potkáte. Na kopec jsme se dopravovali busem, který měl zastávku přímo před okny motelu, a když nad tím tak zpětně přemýšlím, měsíc bez kroucení kolečkem není vůbec špatný. Autobusy jsou tady hodně ve stylu. Skvělá hudba a zajímaví lidé. Většinou cizinci. Místní jezdí autem snad i vynášet smetí, ty v busu nepotkáte. Do Keystonu to trvá s jedním přestupem necelou půlhoďku, během které poladíte playlist, dopijete kávičku a celkově se připravíte na ježdění. V parku jsme bývali okolo půl desáté a rovnou se pustili do natáčení a focení, dokud nebylo na platformách tolik čumilů. Nejlepší ježdění bylo zpravidla do dvanácti, potom se park už hodně zaplnil a my jsme se přesouvali na shredy. Z kopce jsme se vraceli okolo čtvrté, dali sváču ve Wendy’s a vyrazili do haly, whirlpoolu nebo sauničky. Po večeři zpravidla proběhl videocoaching, filmeček, facebooking a spánek.
ČÁST OSMÁ: SEČTENO A PODTRŽENO Na závěr by se slušelo tenhle výlet ze své pozice tátymámytrenéra a fotografa zhodnotit. Musím říct, že jsme udělali hodně práce. Točilo a fotilo se jak
scotty lago si dává svůj signature trik fs 9 za nose na závodech grandprix v copper mountains
o život a kluci i Kačka udělali obrovský pokrok. Oproti loňsku se jejich progress i přístup k ježdění a věcem okolo posunul. Zlepšení bylo vidět u každého z nich a jsem zvědavý, jak se tenhle trip projeví ve zbytku sezóny. Myslím, že celý projekt juniorské reprezentace kráčí správným směrem a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Slušelo by se poděkovat sponzorům, kteří nás v ježdění podporují. A stejně tak je potřeba poděkovat rodičům, bez kterých by to nešlo.
MAX HABANEC NA ZÉLANDU S HNUSNÝM PODZIMEM A ZIMOU SE DÁ NALOŽIT RŮZNĚ. V NEJHORŠÍM PŘÍPADĚ SE MŮŽETE ZAVŘÍT DO HOSPODY, V LEPŠÍM JEZDIT NĚKDE V KRYTÝ MINIRAMPĚ ČI PODCHODU, A V TOM NEJLEPŠÍM SE SEBERETE A ODLETÍTE NA PÁR TÝDNŮ NĚKAM ZA TEPLEM. POKUD SE VÁM UŽ NECHCE PO STOOSMDESÁTÝSEDMÝ DO BARCELONY, MUSÍTE SE KOUKAT SMĚR NĚJAKÝ JINÝ KONTINENT, TŘEBA JAKO MAXIM HABANEC, KTERÝ DOHLÍDL AŽ NA NOVÝ ZÉLAND.
text: Radek, foto: Jake Darwen
spot, na kterým se maxovi nejdřív nechtělo moc jezdit kvůli security a těžkýmu přístupu, ale nakonec to s fotografem jakem hecnul v sedum ráno a frontside pivot je toho výsledkem
45
Jak tě, Maxi, napadlo se vydat na Nový Zéland? Nejspíš kvůli tomu, že tam žije Dan Kašpar a pokaždý, když s nim chatuju, tak se mě ptá, kdy přijedu. Byla to výzva! Přeci jen, když takhle jedete za někým, je to o hodně lepší. Můžete u něj bydlet, ukáže vám spoty a seznámí vás s lokálama. Prostě nejste někde jako turista. Proč si tam letěl zrovna na Vánoce? Tady je to před Vánocemi každý rok to samý a kromě dvacátýho čtvrtýho celkem nuda. Řekl jsem si, že to radši pojedu na Zéland a užiju si to tam. Byl to celý nápad z mý hlavy, takže jsem si to financoval z vlastních peněz a cestovního budgetu, který mám od svých sponzorů. Na Zéland je to celkem z ruky... Cesta byla drsná. Než člověk dolítne z Prahy do Aucklandu, dohromady v letadle nasedí dvacet čtyři
tenhle spot je ve škole a ve svý podstatě 50 % zélandských spotů bejvá právě ve škole. naši architekti by si tady mohli vzít příklad. fotka fs lipslidu vznikla druhý den maxova pobytu a byla to jeho první novozélandská skejtová
hodin čistýho času. Směrem na Zéland mi to přišlo celkem v pohodě, asi kvůli tomu, jak jsem se těšil. Nazpátek se to zdálo jako tři dny, měl jsem z cesty oteklý nohy a nemoh sem pak ani chodit. Naštěstí už jsem to dal dohromady a už skejtuju.
olíčko na celkem nepříjemném spotě s kolmým nejhorším rozběhem. všimněte si, že horní část railu někdo uříznul. dan mu za to posílá velký thanx!
Jak se na druhou stranu země přesně letí? Z Prahy letíš do Jižní Koreje, do Soulu, a to těch dvanáct hodin. Pak si tam dáš na dvanáct hodin sezení na letišti a pak poslední let, dalších dvanáct hodin, směr Auckland. Letenka se pohybuje kolem třiceti tisíc korun, což asi za tu vzdálenost celkem odpovídá. Jak tě Nový Zéland přivítal? Byl to určitě šok. Já byl předtím nejdál v Číně, což skoro není jiný kontinent, a najednou člověk stojí na druhý straně země. Ze začátku to bylo opravdu jiný, prostě sem se i já cejtil jinak. Nevím, jak to popsat.
Co tě nejvíc dostalo? Úplně nejvíc mě šokovala mentalita místních. Lidi jsou tam hrozně hodný, hrozně kamarádský, což je úplně rozdílný, než jaký to tu máme v Čechách. Chvilkama je to až podivný. Kdy ses po tom dlouhým letu aklimatizoval a mohl jít prvně skejtovat? Všichni mě varovali před časovým posunem a s ním spojenou únavou. Já sem to vzal trošku zprudka a hned, co jsem ráno vylezl z letiště, tak jsem šel jezdit. Díky tomu jsem vydržel celý den nespat a aklimatizoval jsem se okamžitě. Pravda je, že sem
se ten první den na skejtu cejtil strašně, ale byl jsem nadšenej z toho, že je teplo, sluníčko. Jak je Nový Zéland drahý? Je to tam trošku problematický, a co se týče jídla a pití, je to docela drahý. Samozřejmě si to člověk nějak vychytá, ale většinou je všechno třeba o půlku dražší než u nás. Hlavně mi tam ty ceny přijdou takový pomatený, třeba voda je dražší než cola, sushi je levnější než pizza a tak. Takže když chceš šetřit, jíš sushi a piješ k tomu colu, hehe. Myslim si, že na den jsem potřeboval tak pět set šest set korun, a to obnášelo ovoce k snídani, normální obědy a večeře. Žádný přehnaný šetření.
47
48
Jak sis tam teda zajezdil? První tejden jsme s Danem byli v Aucklandu, kde jsme objeli skateparky po městě a různý spoty, na kterých se nejčastěji skejtuje. Začal jsem fotit a točit lehčí triky, nechtěl jsem se hnedka zrakvit. Pak jsme jeli na týden na výlet do Taurangy, což je menší městečko u moře. Smůla byla, že se tam nedalo koupat, protože moře zalila ropná skvrna z potopenýho tankeru. Ale užili jsme si to tam maximálně, jsou tam nádherný pláže. V plánu jsem pak měl ještě jeden trip, ale protože pršelo, tak jsme zůstali v Aucklandu a objížděli a hledali nový spoty.
jedno z posledních míst, na kterým max na zélandu jezdil, se ukázalo jako ideální na hardflip přes rail
Jak se na Zélandu cestuje? Dan má skůtr, takže po městě jsem jezdil vtipně s ním. No a když se jelo někam dál, tak jsme jeli s nějakýma jeho kámošema autem. Městská hromadná doprava tam skoro vůbec neexistuje, jsou tam tak tři linky autobusu a tím to končí. To je úplně neuvěřitelný, na to jsem koukal jak blázen. Celkově má Auckland i s okolím asi jeden a půl milionu obyvatel, a je to hodně roztahaný město, pořád přes nějaký kopce, kolem parků, prostě přejet to autem z jedný strany na druhou zabere třeba hodinu.
Řekni ještě víc k tomu skejtování na Zélandu. Je to o něco jiný než tady. U každého baráku je sekuriťák anebo se o to stará nějaká bezpečnostní firma, která hlídkuje z aut. Proto, když někam jdete jezdit, chce si to načasovat. Celý město leží v kopcích, takže je daleko těžší tam skejtovat. Všude jsou krpály jak ze San Francisca, takže většinou do triku nenaskakujete z roviny. A povrch je z betonu, celkem kvalitního, ale takový hrubosti, že dělá plošinky na kolečkách. Třeba já ze ten měsíc sjezdil šestery a byl z toho úplně na nervy.
dan kašpar a flip fs noseslide na spotě ve měste tauranga, kam jeli s maxem a dalšíma lidma na výlet (foto: bearnard bridges)
Jak to řeší místní? No, jezdí s plošinkama. Tam, když kolem tebe projede člověk se skejtem, tak to zní jak traktor, hehe. A byly nějaký problémy s ochrankou? Jenom jednou, a to když jsme jezdili na ragbyovým stadionu. Přiběh hlídač, nejspíš bejvalej hráč, a jednomu našemu kámošovi zabavil skejta. Následně se s náma chtěl prát, byla to vyhrocená situace, ze který jsme vyšli celkem bez úhony, až na toho skejta. Aby kluk neměl škodu, tak jsem mu dal desku a od někoho dostal trucky, takže měl zpátky skoro novej komplet.
Jak na tebe působili místní skaters? Je tam spousta lidí, co jezdí dobře. Největší legenda tam je Toby Locke, kterej má úžasnej styl a se kterým jsem jezdil hned první den. Pak tam bylo asi dalších deset lidí, kteří skejtujou na úrovni jak my tady v Praze. Místní scéna je taková zdravá, lidi si tam choděj kupovat desky do skateshopů a v celým městě jsou tři skateshopy. Lidi, co jezdí, tak do těch obchodů chodí i felit, prostě kamarádská věc a je vidět, že skateboardingem se na Zélandu žije. To se mi líbilo. Jsou tam nějaký profíci? Na Zélandu maj štěstí, že tam docela vyžiješ z podpory. Hodně lidí ji pobírá a pracuje jen tak pro zábavu, že nemaj co dělat. Takže třeba fotografové a kameramani byli rádi, že maj co dělat a můžou se mnou někam jít. A dokonce mi dal kameraman moje záběry zadarmo, prostě nic nechtěl, měl radost, že se něco děje. Jak ti přijde, že tam zapad Dan? Mluví ještě vůbec česky? Jo, mluví normálně a anglicky už se naučil. Myslím si, že tam zapad a všichni ho tam berou jak místního. Co nějaký další Češi? Potkal jsem tam jednoho týpka z Havířova, který tam teď bydlí a maká. Češi tam můžou normálně získat pracovní vízum, takže třeba teď se tam chystaj mý dva kamarádi na rok. Vím, že tam byl Marek Kocák, prostě mi přijde, že tam máme docela dobrou pověst mezi lokálníma skaterama, a to třeba právě i díky Danovi. Pojedeš na Zéland někdy příště? Rád bych se tam vrátil, ale je spousta dalších míst, kde sem ještě nebyl. Takže úplně nevím, jestli Nový Zéland znova... Jednou snad jo. A nezapomněli jsme dát i nějaký prostor Danu Kašparovi, který už na Zélandu žije nejeden pátek. Někdo z vás si na tohodle Pražáka možná ještě vzpomene, kdysi tu s náma skejtoval. Hele Dane, po dlouhý době sis asi opět zaskejtoval s nějakým Čechem. Jaký to bylo? Naštěstí to po dlouhý době nebylo, protože je tady Martin Hostínský z Havířova, samozřejmě punkáč. Takže občas si zajezdím s někým, kdo taky umí česky. Jinak to bylo samozřejmě super, když tu Max byl. Hrozně mě to bavilo, dával mi víc chutě do skateboardingu, dával mi energii ho vzít po spotech okolo, na tour s mýma kámošema, udělat si výlet do přírody... Co na Maxe říkali tvý kámoši? Občas někdo vůbec nechápal. Všichni si tu skejtujou v chillu, nikdo tady moc nehrotí. Max je pořád akční a chce něco točit nebo fotit, a taky si u toho občas zařve, hehe. Skateboarding na Zélandu je jinej styl než v Evropě a na Maxovi to bylo dobře vidět. Na Zélandu už jsi dlouho. Co tam teďka děláš? Pracuji ve skateshopu, bydlím se svojí přítelkyní, skejtuju a momentálně si užívám léta. Čas na ježdění mám skoro každý den, protože jsem v práci maximálně tak do tří, a světlo je tu do půl desátý. A hlavně, můj boss je skejťák a nejvíc v pohodě, takže nikdy nemám problémy, když potřebuju extra volno. A přijedeš někdy do Čech? Určitě! Na návštěvu. Kupuju si letenku na zimu... A to bude v Čechách vlastně léto!
50
skupinka asi patnácti lidí přijde do přístavu a napadne je si zajezdit na lodi. zeptá se proto prvního člověka v přístavu, jestli jim otevře a pustí je na loď. a on to ochotně udělá! dan kašpar tak dostal šanci vrátit svůj bs flip (foto: bearnard bridges)
text: Radek foto: Přemek Vida
Zajímalo by mě, jak často se ti stává, že ti někdo špatně napíše i/y ve jméně? Upřímně nevim, proč mi lidi prohazujou íčka ve jméně... Zatím sem se ve vyjmenovaných slovech neviděl, hehe. Každopádně jsou ty íčka to nejmenší, speakerům na závodech se daří mrvit moje jméno hodně úspěšně. Už jsem byl Mikyša, Miliska, Mikša... pokaždý jsem překvapenej, co vymyslej. Čekám na startu na svý jméno a na tyhle cizí vůbec neslyším. Takže pak mi někdo musí poklepat na rameno, že sem to já a že už mám jet! Rozhovor děláme po Skypu, protože se v Čechách přes zimu moc nevyskytuješ. Kde teď vůbec seš? Právě se nacházim na Penkenu, kam jsme vyjeli s partičkou, s kterou teďka jezdim. Takže já, Dušan Kříž, Petr Horák a Přemek Vida. Fotíme tady a děláme nějaký videa. Co je to ten tvuj nick MCPlachta, co máš na Skypu? To je taková ta věc, když si založíš profil v jedenácti letech a připadá ti to jak nejlepší nickname, co existuje... V sedmnácti pak zjistíš, že to zas tak vtipný neni, hehe. Možná je čas si ho změnit. Neni už ti blbě z prašanu? To tě nikdy neomrzí... Ale fakt ho teď máme na Penkenu hodně. Sněžilo tři dny v kuse, tak metr sedmdesát určitě napadlo. Po pár dnech však vysvitlo sluníčko, trošku to potálo a přes noc zmrzlo. Takže teď je beton, ale už na to nasypalo dalších deset. Po několika dnech ježdění po pás ve sněhu už jsme byli znuděný z prašanu kolem sjezdovek, kde se to moc neměnilo, a tak jsme si postavili a vyzvali backcountry skok. Bylo to docela zajímavý. Testoval jsem kicker jako první, chtěl jsem dát backside pět a nakonec z toho byl backside doublecork deset, hehe. Letěl jsem zhruba o dvacet metrů dál, než jsem chtěl, a dopad se samozřejmě nepoved. Na další pokusy sem už ten doublecork vracel na prkno, ale odjet takovejhle trik do prašanu je úplně něco jinýho než v parku. Jakej si měl vůbec podzim, trochu nám to popiš... Září, říjen jsme průběžně jezdili s Dušanem Křížem, Petrem Horákem a Kubou Králem na Hintr. Rozježďovali jsme se, dělali jsme vtipný edity. Proběhly i nějaký závody, byl jsem na Horsefeathers Pleasure jamu, na svěťáku v Londýně a ve Stockholmu, kde se závodilo uprostřed města na konstrukci se sněhem. Moc zajímavá akce se spoustou diváků kolem a dobrou atmosférou. Ale skákání na konstrukci je hrozně těžký, jsou tam omezený možnosti. Pak jsme jeli před Vánoci na měsíc do Ameriky, kde jsme zkoušeli nový věci a trénovali. A zkraje ledna jsem byl na O’Neill evolution v Davosu, což byl první závod, z kterýho jsem se kdy odhlásil. Ale zdraví je přednější, viděl sem tam spoustu lidí, co si něco udělali. Organizátoři závodu chtěli posunout level a postavili strašnej nesmysl s ohromnou
BUDOUCNOST ČESKÉHO SNOWBOARDINGU LEŽÍ I V RUKÁCH MARTINA MIKYSKY. TENHLE SEDMNÁCTILETÝ TÝPEK JEZDÍ NA PRKNĚ UŽ DESET LET, STUDUJE GYMNÁZIUM V PRAZE NA PROSEKU, PŘÍŠTÍ ROK HO ČEKÁ MATURITA A ROK NATO TŘEBA OLYMPIÁDA. NEJ ÚSPĚCH V JEHO KARIÉŘE JSOU URČITĚ DVĚ DRUHÁ MÍSTA Z WORLD ROOKIE FEST SÉRIE NEBO TITUL MISTR ČR V RAMPĚ V JUNIORSKÉ KATEGORII A DRUHÉ MÍSTO MEZI MUŽI. SPONZORY JAKO VOLCOM, SMITH, LEVEL GLOVES, SKULLCANDY, LIBTECH, CASINO ADMIRAL A STYX SI URČITĚ ZASLOUŽÍ.
MARTIN MIKYSKA
backside 1080 mute na letním snb campu ve val senales, kam jezdím jako kouč 53
grind bomb drop ve valle nevado v chile, kam mě organizátoři world rookie festu pozvali na shooting
kompresí na odraze... Zajímavý bylo sledovat reakce riderů na startu, kdy třeba i takovej Sebastien Toutant říkal, že vůbec netuší, co se s nim ve vzduchu děje. Při jedný jízdě dával backside sedm, spadnul na hlavu a celej se pak z toho klepal... Kvalifikace se nakonec jela na malym skoku, takže mě mrzelo, že jsem se odhlásil, zvlášť když pak ten velkej na finále upravili. Za tři měsíce si procestoval tolik, co většina z nás nedá za celej život. Jak dlouho to trvalo, než ses dostal až na tuhle úroveň? Tak vše se zlepšilo za poslední tři čtyři roky, kdy jsem do toho šlápnul. Jinak sem ale začal v sedmi letech, a když mi bylo jedenáct, tak jsem poprvé zkusil snowpark. Ve dvanácti letech jsem začal jezdit po závodech, nejdřív čtyřikrát čtyřku, pak World Rookie
makat víc na nohy, na břicho, abych měl sílu do odrazů. Už to neni sranda a já to začínám i jinak brát. V tomhle Boardu je i rozhovor s Nilsem Arvidsonem a on tam říká, že když trénuješ megarotace na sucho, že to ubírá zábavu ze snb a dělá to z toho trochu jinej sport. Co si o tom myslíš? Mě osobně moc neoslovily ty různý mega-dvojitý kotrmelce přes hlavu. Třeba Seb Toots udělá v závodě tři doublecorky, protože je má natrénovaný z trampolín. Jenže to je právě ta gymnastika. Já si ty doublecorky vůbec neužiju, je tam taková divná odstředivá síla. Líbí se mi flat spin rotace, které si i víc vychutnám. Nemyslím si však, že by trénování na sucho ubíralo srandu ze snowboardingu. Nejspíš se ten závodní snowboarding přesune do trénování v tělocvičnách,
s Přemkem, co tě trénuje, probírali nějaký tvý zranění ramene. Přišlo mi to dobrý, že se táta o tebe takhle stará, že tomu snowboardingu tak rozumí. Táta to docela sleduje, ale že by poznal, co přesně dělám za trik, to asi ne. Spíš ohodnotí celkově jak lítám, a když se mi něco povede, má z toho vždycky ohromnou radost. Teďka se mnou pojede do Livigna na World Rookie Fest a doufám, že ho tam potěšim. Chtěl bych na tomhle místě rodičům poděkovat za jejich obrovskou podporu. Na kolik tak vyjde jeden rok tvýho ježdění? O tyhle věci se stará Přéma s tátou a já to nemusím naštěstí moc řešit, takže přesnou částku nevím, ale je to ve statisících. V létě jezdím na soustředění na celej srpen, v září pár výletů na Penken a Stubai. Potom jedu
fróňo na railu během tréninku na o‘neill evolution v davosu
Fest. A jak sem řek, poslední tři roky jsem přes zimu víc na horách v cizině než doma v Čechách. Na tvym zlepšení má určitě zásluhu i trenér. Celkem už asi sedm let spolupracuju s trenérem Přemkem Vidou. Začínal jsem ve snowboard Ride School, kde sem se naučil základy, a právě Přemek tam byl jedním z trenérů. Pak založil team Wild Kids, kde jezdili mladý rideři, a když se to potom nějak rozpadlo, protože ostatní už neměli chuť pokračovat na profesionální úrovni, zůstali jsme spolu sami dva. Po těch letech musim říct, že Přemek pro mě neni jenom trenérem, fotografem či kameramanem, ale že spolu máme suprovej kamarádskej vztah. Díky za to Přémo. Co si myslíš o trénincích na sucho, na trampolínách a tak? Skákání na trampolíně je super pro prostorovou orientaci. Cokoliv, co člověk dělá navíc k ježdění na prkně, se zúročí. Já třeba teď cejtim, že potřebuju
ale zase tu bude obrovská spousta jezdců, kteří si to jezděj jenom proto, aby si to užili, prášej si, stavěj back country skoky, dělaj si, co chtěj. A je pak na každym, kterou cestou se vydá. Velký dík, že si takhle můžeš cestovat, bude určitě patřit vaší rodině, tátovi. Jaký to je, když tě ve snowboardingu takhle mocně podporují? Neni to na tebe tlak? Rodiče by mě podporovali v čemkoliv, co bych se rozhod dělat, takže určitě z jejich strany necejtim žádnej tlak. Podle mě to neni dobrý, když rodiče na děti moc tlačej, to se potom musí blbě jezdit. Budeš z nervů zkoušet nějaký triky, na který nemáš, můžeš se zranit, dostaneš strach a je konec. Podpora rodičů je ale to nejdůležitější, dokud nejezdíš v levelu, kdy můžeš mít sponzory. Já tvýho tátu vůbec neznám, potkal sem se s ním jednou a byl sem svědkem toho, jak zrovna 55
před Vánoci na celej měsíc do Ameriky, což samo o sobě vyjde třeba na šedesát tisíc. V lednu, únoru jsou to tripy po svěťácích po Evropě, konec sezony jsou pak český hory nebo zase nějaký ledovce v Rakousku či Francii. A v červenci třeba výlet někam na jižní polokouli. To se ani nedivim, že máš v rozhovoru fotky z celýho světa... Fotili jsme třeba v Livignu. Nejdřív při jarním ježdění, kdy se točilo a fotilo, a já zkoušel bs 10. Záběr docela vyšel a já si ho schoval do videa, který teďka dávám dohromady pro svý sponzory. Na Schnalstalu na ledovci sem něco nafotil při Rookie summer campu, který tam pořádá Jarda Boček s Asociací. Už druhým rokem tam působím jako trenér. Podle mě je to jeden z nejlepších letních campů, je tam spousta lidí ze snb scény. A ty tam třeba poučuješ dvaceti, třicetiletý týpky? Ono to neni o věku, ale o schopnostech. Takže pokud
se třeba čtyřicetiletej chce něco naučit, tak si pro tu radu ke mně může dojít. Ale jako pravda je, že je to občas vtipný ten rozdíl věku... Jinak pár fotek mám i z Ameriky, kam jsem jel už druhý rok po sobě na měsíční podzimní soustředění. Letos to bylo lepší než loni, v Keystone se změnil shaper a postavil nádherný step up skoky pro rotace, takže jsme se naučili hodně věcí na různý strany. Mám tu jednu fotku z lesa, je na ní vidět, že mimo sjezdovky bylo míň sněhu. Ale v parku foukali asi osmnácti děly, a když jsme se jich ptali, jak to s těma dělama maj, tak říkali, že letos je krize, že nemaj moc peněz na zasněžování. To jsme se museli smát, že osmnáct děl znamená krize, hehe. Pak tu jsou i nějaký fotky z Jižní Ameriky, co? Do Chile sem byl pozván od lidí z World Rookie Festu, byla nás tam celá parta Evropanů. Pokud by se mi letos poved v Livignu udělat nějakej výsledek, nejspíš by mě mohli na výlet pozvat znovu. Akorát se už nepojede do
Chile, ale jelo by se do Austrálie. Takže bysme si tam mohli zase zasurfovat, zasnowboardovat i zaskejtovat... Pak mám fotku na trubce z Davosu, která vznikla při O’Neill evolution. Byly tam super fotogenický překážky, ale ten skok byl vyhrocenej. Obálku si chtěl mít z rampy, protože ta tě baví... Schoval jsem si jednu pěknou fotku ze Zélandu, kam jsem se dostal s Honzou Nečasem. Během tý návštěvy sem se zúčastnil juniorskýho mistrovství světa a Burton NZ Open. Byl to úplně neuvěřitelnej trip, viděl sem věci, co nikdy předtím. Ta novozélandská krajina je úplně nádherná. Do dneška, když si na to vzpomenu, tak mě mrazí v zádech. Zajímalo by mě, jestli ti v tomhle fofru zbejvá vůbec čas na nějaký další aktivity? Že bych teda momentálně něco cíleně dělal, tak to fakt ne. Když jsem v Praze, tak makám co nejvíc ve škole,
frontside air v šestimetrovým umyvadle na mistrovství světa juniorů ve valmalencu
když jsem na horách, tak se soustředím čistě jenom na snowboard. V náhodný volný chvíli si rád zahraju na kytaru nebo zajezdím na motorce. Mám teď nově enduro, takže s tím můžu jezdit jak po silnici v Praze, tak si to vzít někam na dráhu. Neni ti ještě osmnáct, takže párty zatim asi ne. No to vůbec, hehe. Sem tam se někde objevim, ale jak si řek, neni mi osmnáct, takže nemůžu. Ale brzo ti osmnáct bude. To bude kalba.... No to bude úplně nejvíc! Domu určitě po dvou nedojdu. Nejspíš po čtyřech, hehe. Osmnáctiny se musí zapít pořádně. V Livignu se chystám nakoupit nějaký rumy, určitě Ron Zacapa. Prostě budu na svý osmnáctiny pít tenhle dvacet tři let starej rum, hehe. Budeš si hned dělat řidičák? A co by sis chtěl pořídit za káru?
Já už auto mám, hehe. Multivana, toho bílýho. Všichni si myslej, že je to auto Přemka, ale neni. Už se nemůžu dočkat, až ho budu řídit a Přemkovi se určitě uleví, že to šoférování nebude furt jen na něm. Máš rád hazard? Docela si frčim v online pokeru, i když asi ještě legálně nemůžu. Dokonce si s klukama s sebou bereme na hory pokerovej kufříček, na tomhle tripu jsme se k tomu ještě nedostali, ale v Livignu si zahrajem. To je taková tradice. Párkrát jsem byl na firemní akci, kde bylo soukromé kasino, takže jsem si vyzkoušel i ruletu a black jack. Úplně mě to nechytlo, to mě baví spíš ten poker. To je sport, ze šedesáti procent to můžeš ovlivnit. Ale jako až mi bude osmnáct, tak se chystám do Casino Admirál, to je taky jeden z mých sponzorů. Půjdu si tam ten svůj badžet pořádně roztočit, hehe. Ale já to mám pod kontrolou, já tam pudu vyhrát! 57
Hazard bude asi i olympiáda v Rusku. Byl si někdy jezdit někde na Východě? Jednou sem jel na závody do Srbska a kvůli sněhový vánici to zrušili, a já jel po patnáctihodinový cestě tam hned dalších patnáct hodin zpátky. To bylo příjemný... Takže nijak neplánuju, že bych se tam chtěl vrátit. Ale na olympiádu bych jel. Je to můj největší cíl, ale ne na krev. Teď se vyjížděj kvóty do kvalifikačních závodů po světě a Evropě, aby se nás na olympiádu mělo šanci kvalifikovat co nejvíc. Snažim se zlepšovat a makat na sobě. Až nastane kvalifikace a viděl bych, že má někdo jinej šanci udělat lepší výsledek, nebudu to hrotit. Ale pokud budu mít výsledky, budu na to mít, hrozně moc bych se tam chtěl dostat. A co X Games, Dew Tour? Víc by mě potěšilo, kdybych vyhrál X Games nebo Dew Tour než olympiádu, ale to se asi nestane. Takže je lepší zúčastnit se olympiády, která je vrytá do myslí celýho národa, což X Games nejsou, o nich ti ve zprávách nic
kde to je hotovej festival se spoustou doprovodnýho programu. Letos se asi na českých horách moc neobjevíš, co? Ale jo. Budu na 4x4 ve Špindlu a v Peci. Ve svý podstatě budu ve Špindlu letos trávit hodně času, protože tam máme byt, a můžu tak jezdit hodně s Dušanem Křížem, který tam bydlí. Školu si dám pondělí až středa v Praze, a prodlouženej víkend strávim ježděním ve Špindlu. Podle mě je tam nejlepší skok v celý ČR, i když je zatim jenom jeden, takže se nedaj dávat sérky, a to je největší problém českých parků. Chybí tu prostě aspoň dva dobrý skoky v řadě, to by si pak viděl, jak by se level ježdění v Čechách posunul. Baví mě na Špindlu i ta komunita lidí, přijde mi to jako rodinný prostředí a rád se tam vracim. Jezdíš se sluchátkama? Jasně, mám teď Skullcandy a jsem spokojenej. Když si vytvoříš zábavnej playlist, který tě baví, tak se
cestou domů z keystonu jsem objevil tenhle spadlej strom, a tak jsem neodolal
neřeknou. Tím pádem i pro sponzory je olympiáda stále důležitější. Ty kvalifikace to jsou závody pořádaný lyžařskou federací FIS a spousta lidí na ně jede hejt. Ty těchhle závodů objedeš dost. Co si o nich myslíš? Spousta lidí má na FIS negativní názor, já taky vím něco o historii, jak vznikl ten spor se snowboarderama. Taky nemůžu souhlasit s tím, jak se to tenkrát v začátcích odehrálo, ale chci se dostat na olympiádu a je mi jedno, kdo to pořádá. Většina světových jezdců to neřeší. Potkáš je jak na svěťáku, tak třeba na šestihvězdě TTR. Moje zkušenosti ze světovejch závodů nebo mistrovství světa jsou takový, že i lidi z FIS to dokážou připravit dobře a postarat se o jezdce. Chápu, že by bylo lepší, kdyby se o snowboardový závody starali snowboarďáci, ovšem já za sebe nemůžu říct nic moc špatnýho. Určitě rád pojedu znovu třeba na FIS svěťák do Londýna,
jezdí úplně jinak. Dřív jsem poslouchal rock’n’roll a kytary, ale teď jsem se dal na drumy a dubstep, i když zrovna na ten se nedá moc dobře jezdit, je to takový depresivní. Já si vůbec nemůžu na ježdění se sluchátkama zvyknout. Pořád mám strach, že neuslyšim, až na mě někdo bude řvát, že se něco děje... Já jezdím jenom s jedním nasazeným sluchátkem anebo s oběma, ale s hudbou jen tak na pozadí. A když jedu na velkej skok dělat těžkej trik, třeba dvanáctikilo, a potřebuju se soustředit, tak si to vypnu. Ale na rutinní ježdění, na devítky, na desítky, tu hudbu mám. Ta tě nakopne i uklidní a triky se odjížděj úplně jinak. Mám vyzkoušený, že když se celej den při ježdění udržuju v dobrý náladě a jsem muzikou nakoplej, dávám do všeho maximálně energie, a to strašně pomáhá.
Jestli se nepletu, máš banán od LibTechu. Některym lidem to nevyhovuje, že je to měkký na odraz. Co ty, jak se ti na tom jezdí? Mně nepřijde, že je měkkej na odraze. Já si myslim, že je to jedno z tvrdších prken, co jsem kdy měl, a že je vhodný pro všechny podmínky. Skvěle se na něm jibuje, skvěle se jezdí v rampě, ani na skocích nevadí. Chtěl bych ale určitě od LibTechu vyzkoušet promodel Travis, protože sem slyšel, že dokáže podržet na velkých skocích. Banán mi teď ale vyhovuje skvěle, úhly mám patnáct patnáct, vzdálenost nohou pořád měnim a ladim. Vázko mám Bent Metal, model Mortal, boty DC Rogan. Děláš si servis na prkno? Mažu, co to jde, a když vidím, že je skluznice na nějakým místě vysušená, už to přejíždím čímkoliv, co je po ruce, třeba i obyčejnou svíčkou. Když máš prkno namazaný, nespaluje se ti skluznice a vydrží ti to mnohem dýl. No a když se objeví nějaká díra, tak si to
tahle fotka cab 7 vznikla den po world rookie festu. nebylo nic moc vidět, ale hecnul jsem se na druhém skoku na switchovou sedmu! 59
vzdušnej kicker na světovým poháru ve stockholmu a backside 7
zakapu kofixem. Snažím se prostě prkno udržovat. Je dobrý mít rád svoje prkno, ono tě potom podrží.
bych tedy touto cestou poděkoval Michalovi z Oakley za ty roky spolupráce.
Viděl sem teď u Přémy fotky z Ameriky a měl tam i Shauna Whitea, kterej jezdí v koženym křiváku a v džínách. To seš na podobný cestě, už taky jezdíš v džínách. Nejvíc jsem se mu ale přiblížil loni, když jsem měl kožený slimky. Letos už nemám tak slimový věci. Shaun mě baví, letos se zas předved v nemožným modýlku jako kovboj, je super, že ten styl snowboardovýho oblečení rozděluje do víc cest. Já jezdím oblečení Volcom, teď sem si poladil skvělý věci, moc se mi to líbí. Mám šedou bundu s obrovským vyjícím vlkem na zádech, džínový kalhoty, je to styl. Kalhoty maj skvělou impregnaci, fungují i v prašanu, nijak mi nepromokli, prostě to má Volcom vychytaný. Jsem rád, že mě sponzorují, velmi jim za to děkuju a dík samozřejmě patří i všem ostatním mým sponzorům, kteří mě kdy podporovali. Čerstvě jsem teď přešel ke Smithu a rád
Který další lidi na světový scéně sleduješ? Pořád čekuju stránky Helgasonů, Torsteina a dívám se i na šreďácký pořady jako Sunday in the park z Bear mountain. Prostě sleduju co nejvíc videí, objevuju nový triky a potom je zkouším. Ve snowboardingu se nejde zaseknout, nikdy nenastane moment, že už by si všechno uměl. Pořád je se co učit a sledování videí ti v tom hodně pomáhá. Zajezdil sis už s nějakym zahraničnim profíkem? Tak třeba se Seppe Smitsem na Hintru, když jsme ho tam potkali. Párkrát jsem s ním jel na lanovce, takže sem se ho zeptal, jestli by se nemrknul na nějaký moje triky a neřek, co dělám špatně a tak. A co řikal? Ať se na to vyse... Hehe, jo ať to zabalim a jdu domu... Ne ne, prostě mi
poradil úplně skvěle, kam se koukat s hlavou, a ukázal, jak to dělá on. Je dobrý takhle slyšet názory z různých stran, pak se trik naučíš líp. Myslíš, že se mezi profíky někdy dostaneš. Třeba tak daleko, jak je Šárka Pančochová? Bylo by to super. Doufám, že když budu v progresu pokračovat, že bych se moh prosadit i v zahraničí. Zatim ale nepřemejšlim o snowboardingu jako o svým zaměstnání, prioritou je škola. Chtěl bych se dostat na vysokou ekonomickou, abych si ty peníze uměl dobře spočítat, hehe. Ale vážně, ekonomka mi dá jediný užitečný vzdělání, já nechci bejt doktorem ani inženýrem. Já sem dobrej v matice. A v angličtině taky? Když jsem byl malej, tak sem měl učitele angličtiny, co docházeli k nám domu a učili mě. Dával jsem to takhle až do deseti let a pak jsem se už spoustu dalších věcí naučil z počítačovejch her nebo ze sledování filmů
prašanová zatáčka při heliboardingu v chile
a seriálů v angličtině. Už sem si na to tak zvyk, že se nemůžu dívat na zahraniční film v českým dabingu. To už nesnášim. No a jakmile vidím nebo slyším nějaký slovíčko, kterýmu nerozumím, tak si ho okamžitě překládám a snažim se ho naučit. Je super, když se dostaneš do zahraničí, denně tam mluvíš cizím jazykem, to pomůže. Ale musí ta konverzace bejt víc než lanovkový hovor – jak se jmenuješ, odkud jsi, na jak dlouho tu si... Já chci víc do hloubky, takže si proto teď hodně píšu s klukama, s kterýma jsem byl v Chile. Tím se taky hodně naučíš. Co bys doporučil začínajícím riderům, co maj dělat, aby se naučili jezdit jako ty? Jaká je nejrychlejší cesta, aby na Olympiádu 2018 jeli oni, a ne ty, hehe. Podle mě je to o tý zábavě, jestli je ten sport baví a chtěj se zlepšovat. Když to takhle budou mít, tak to budou zkoušet a půjde jim to. Do snowboardingu tě nesmí nikdo nutit, musíš si jezdit pro sebe, ale zároveň dohromady s kámošem, se kterým se budete hecovat.
Pak ten progres přijde úplně jinak. Já třeba na začátku v Americe uměl jen základní jib triky, ale při ježdění s Horisem jsem se motivoval a začal to zkoušet taky. Viděl jsem, co všechno se můžu a chci naučit. Prostě největší progres ti daj kámoši, který si nejlíp seženeš v nějakým snowparku. Samozřejmě taky můžete jet na nějaký camp, tam se vám budou věnovat lidi, co to už uměj. A nebojte se přijít si pro radu, když něčemu nerozumíte. A ještě nám na závěr řekni, jak dlouho už si nebyl v ČR, za jak dlouho se vracíš a na co nejvíc se těšíš. Naposled jsem byl doma o Vánocích, ve Špindlu jsem si dal Silvestra a prvního vyrazil na trip. Zpátky se vracim sedmadvacátýho na čtyřičtyřku do Špindlu, ale teprve prvního přijedu domu do Prahy. A to se těšim na knedlíky, objednám si hezky kachničku se zelím, to mi na cestách asi nejvíc chybí. A taky svíčková!
61
tahle sekvence byla docela boj, fotilo se přímo u la lakers stadionu, což je dowtown, takže tu prudí úplně každej. když vás chytí policajti, máte minimálně $250 pokutu nebo jdete k soudu, a to je mnohem dražší. naštěstí po pár pokusech přišel tenhle fs lipslide fakie na railu s kinkem a my mohli utéct
NEJLEPŠÍ NA SKATEBOARDINGU JE, ŽE SI HO DÁVÁŠ PŘESNĚ TAK, JAK POTŘEBUJEŠ. POKUD TI KE ŠTĚSTÍ STAČÍ JEŽDĚNÍ ZA BARÁKEM V PARKU, MŮŽE BÝT. KDYŽ TĚ BAVÍ ZÁVODY, MÁŠ TO TAKY MÍT. A JESTLI CHCEŠ CESTOVAT PO SVĚTĚ A MAKÁŠ NA TOM, BUDEŠ TO TAKY MÍT. TOMÁŠ VINTR MĚL LONI SKATEBOARDING V TOM NEJVYŠŠÍM LEVELU A V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU SE S VÁMI O NĚJ PODĚLÍ. text: Tomáš Vintr, foto: Chris McDonald
za tenhle ss fs 180 přes rail a vozejk děkuju čínskýmu pánovi, kterej uklízel jezera v huzhou a tu káru takhle krásně zaparkoval
Je konec prosince, sedím doma v Praze v obýváku, dívám se na videa na YouTube a uvědomuju si, že je to poprvé od ledna, kdy jsem v roce 2011 víc než 2 týdny v kuse v Český republice... Až teď mi vlastně dochází, čím vším jsem za ten rok prošel, kde jsem byl a co jsem zažil. Rekapituluju, přemýšlím a zjišťuju, že za dvanáct měsíců se toho dá stihnout vážně dost. Tedy pokud člověk chce a jde štěstí alespoň trochu naproti. Rozhodl jsem se tenhle článek napsat tak trochu cestovatelsky, trochu vypravěčsky i dokumentárně, ale hlavně o životě a všem, co s sebou přináší. Začneme teda pěkně od začátku, lednem 2011. V Čechách bylo jako obvykle, to znamená zima, mráz, sníh, sem tam déšť a o skateboardingu nemohla být řeč. Sebral jsem se a odjel do Los Angeles, kde poslední dobou trávím vcelku dost času. Hned po příjezdu jsem 63
na tenhle spot v severní části la nás zavez kameraman a byl tu s námi i fabrizio santos a pár dalších lidí. mimochodem, jedno číslo thrasheru má obálku s torey pudwillem právě z tohodle místa. santos tu zkoušel bs tailslide, k čemuž nakonec nedošlo. nechápal jsem, jak strašně těžkej a obrovskej tenhle spot je. při jednom pokusu o ten crooks mi sjela noha na druhou stranu zdi a ze tří metrů jsem spadl přímo na obě dlaně
zamířil do hlavního officu Monster Energy domlouvat a vyjednávat, co budeme v následujícím roce dělat. Už podle plánu to vypadalo na docela nabitej rozvrh, ale k tomu se dostaneme v průběhu článku. Následující tři měsíce jsem tedy strávil v US of A. Kdykoli jsem v LA, je hlavní náplní mýho pobytu skateboarding a natáčení. Tyhle dvě činnosti jsou vlastně jediný dvě věci, který děláme. Ráno vyrazíme z baráku, skočíme do auta a nevracíme se domů dřív 64
než po setmění, kdy si naprosto vyčerpaný dáme sprchu, večeři, drink a jsme rádi, že neusneme při první hře u PS3. Dá se říct, že takhle se tráví každej den. Lidi si řeknou, že by je to začalo nudit, ale v LA je tolik spotů a možností, takže to člověka nemůže začít nudit, ani kdyby chtěl. Každej den potkáváte nový lidi, vidíte nový spoty, zažíváte nový věci. V půlce března přišel vcelku spontánní nápad vypadnout z LA a vyrazit na Floridu na Tampa Pro. Vzhledem k tomu, že jsem na Tampě Pro ani na Floridě nikdy předtím nebyl, rozhodnutí trvalo vteřinu. Za pár dní už jsme byli ubytovaný v hotelu vedle skateparku a šli jezdit do SPoT, což je SkatePark Of Tampa. Hned při příjezdu do města mi bylo jasný, že tohle není „normální“ závod. Tampu Pro můžete jet pouze po předchozím pozvání od organizátorů a každej z asi 100 lidí, který závod jel, by teoreticky mohl vyhrát. Asi není potřeba říkat jména, protože Tampu Pro jezdí prostě všichni, haha. Jinak musím říct, že mě Florida docela baví, a ještě víc mě baví bílej písek na plážích, holky v plavkách po celej rok a teplá voda v oceánu. Sice nerad, ale po příjezdu zpátky do LA jsem si sbalil kufry a vracel se do ČR, kde jsem vydržel asi 4 dny a seděl jsem v letadle do Číny na X Games. V Shanghai jsem byl už po několikátý, takže jsem věděl, co mě čeká. Čínu mám rád, protože je tam všechno z mramoru a security zásadně neprudí, takže můžete jezdit, kdy a kde chcete. Navíc stojí všechno strašně málo peněz, takže skoro nic neutratíte. V tuhle chvíli jsem ještě netušil, že do Číny tenhle rok pojedu ještě několikrát... Po návratu do Čech mi zazvonil telefon z kanceláře WCS a šéf na druhým konci drátu mi oznámil, že mě kvalifikovali a pozvali na další WCS závod do Brazílie. Pár dní nato jsem tedy opět opouštěl Prahu a byl na cestě do Fortalezy, na tropickym severu země. Brazílie byla jedním z míst, který jsem chtěl vždycky navštívit, a nebýt skateboardingu, musím říct, že bych si nemohl dovolit tam vyrazit jen tak na dovolenou. Druhým pozvaným byl můj kamarád Phil Zwijsen z Belgie, kterýho určitě znáte z Mystic Cupu a pamatujete si jeho fakie flip z obrovský skočky přes pyramidu, který se mezi skaterama říká příhodně Harrachov... Na letišti ve Fortaleza na nás už čekal týpek, aby nás odvezl na hotel, a při projíždění městem nám na každým rohu říkal: „Tohle je varvella, tedy ghetto. Dívejte se na mříže v oknech a lidi postávající všude kolem,“ a podobný věci. Když potom projel asi třetí křižovatku na červenou, nedalo mi to a zeptal jsem se ho, co dělá. S absolutním klidem mi řekl: „Nechci, aby nás někdo přepadl, ukradl mi auto a pak unesl i vás dva...“ V tuhle chvíli jsem se chtěl vrátit na letiště a nastoupit na letadlo zpátky do Prahy, ha! Druhej den ráno jsme se ale probudili do krásnýho počasí, všude byli fajn lidi, vedle hotelu nádherná pláž, čistý moře a o ghettu nemohla bejt ani řeč – alespoň mně, člověku, kterej bydlí v Praze, to tu přišlo úplně normální. Celej týden jsme neměli s nikým sebemenší problém. Řekl bych, že skaters mají mezi lidma takovej svůj zvláštní respekt a většinou po nich ostatní moc nejdou, což se při cestování a skateboardingu všude po ulicích docela hodí. Po týdnu v Brazílii jsem se v pátek večer vrátil do Prahy, abych hned v sobotu jel do Strašnic na Pražskýho démona a týden nato zorganizoval závody Grand Prix Beroun 2011. Musím říct, že v tuhle chvíli jsem se cítil tak vyčerpaně, že jsem nevěděl, jak zbytek roku dotáhnu. Tím spíš, když léto a všechny tour, dema a závody teprve začínaly. Ale šlo to a já se podíval na hodně míst, přesně to nemá cenu rozepisovat, takže jen ve zkratce: Itálie, Anglie, Chorvatsko, USA, Belgie, prostě závody, tour, točení a focení. Při jednom ze závodů Dew Tour jsem obdržel velice zvláštní telefonát, kdy mi zavolal někdo z čínský vlády
tohle odpoledne jsme jezdili s lamontem, theotisem a nigel alexanderem, kterej nás právě na tenhle super rail z velkejch vysokejch osmiček u kostela zavedl. nebyl tam skoro žádnej rozjezd, ale nakonec ten fs flip přišel na třetí
pojďte na kuřecí párty!
s belgičanem philem zwijsenem v brazílii
jedna z mých oblíbených fotek. kickflip od bb, což je čínskej fotograf ze shanghaie. pod bankem začínalo po pár metrech nechutně špinavý jezero plný bordelu, naštěstí jsem to vybral a nespadl do něj
z videí známá škola v la. nejdřív jsem natočil jednu sérku a pak tenhle single nollie fs 180 alleyoop
velká čínská zeď stojí za návštěvu
a zval mě na závody do Číny. Na můj dotaz, kdy a kde se závody konají, mi bylo sděleno, že „za 3 dny, asi 300 km od Shanghai“. Já jsem zrovna přiletěl do Los Angeles, neměl jsem čínský vízum, letenku, neměl jsem vůbec nic. Na to mi bylo sděleno, že to nebude problém. Vízum na mě čekalo na čínské ambasádě v Los Angeles, letenka mi přišla za půl hodiny na email společně s cestovními informacemi, místem konání akce, oficiální pozvánkou a já tak druhý den ráno byl znovu na cestě do Shanghai. Ještě lepší však bylo složení naší crew – já, Diego Bucchieri a Matt Bennett. Netuším, jak dali zrovna nás tři dohromady, ale bylo to vcelku dobrý. Po závodech u Shanghaie jsem se vrátil do LA, natáčel svoje Welcome Video pro Theeve Trucks a dva týdny nato mi volal jiný člověk z Číny, že jsou za 4 dny závody v Pekingu, spojené s exhibicí a podpisovou akcí, jestli mám zájem přijet. Teď už jsem vážně nechápal, odkud tenhle telefonát přišel. Byl jsem bez peněz, vyčerpanej z natáčení a poslední, co bych v tu
chvíli chtěl, je cestovat 30 hodin do Číny. Na druhou stranu je to příležitost se do Pekingu podívat a já tam vždycky chtěl, řekl jsem tedy ano a za pár dní jsem byl opět na cestě. Tentokrát se zastávkou v Tokiu, takže jsem se podíval i do Japonska. Co je na celý věci nejvíc absurdní je fakt, že jsem do Číny odjížděl rovnou z LA, a to hned několikrát za sebou, bez vracení se do ČR. Takže se defakto stalo LA mým prozatimním hometown. Sestava, která byla pozvaná do Pekingu, byla ještě šílenější než při prvním výletu a tohle fakt stojí za zmínku: Mike Mo, Kenny Anderson, Brian Anderson, Eric Koston, Cory Kennedy, Guy Mariano, Alex Olson, Jeron Wilson, Raven Tershey, Vincent Alvarez, Chany Jeanguin, Kenny Hoyle, Spencer Hamilton a ano, z nějakýho divnýho důvodu jsem tam byl i já, haha. Sám nevím proč, jak, ale byl jsem tam a výlet to byl parádní. Hned druhej den po příjezdu do Pekingu jsme si udělali celodenní výlet na Velkou čínskou zeď, což byl už odmala jeden z mejch snů. Vždycky jsem si 67
přál se na tohle místo podívat, ale nedokázal jsem si představit, jak bych si to mohl splnit. Peking je obrovský město s asi deseti milionama lidí, ale na druhou stranu bych řekl, že působí mnohem více „venkovsky“ než třeba Shanghai, kde je všechno vyvedený do největších extrémů. Jen pro příklad, v Shanghai jsou všechny dálnice ve městě postavený ve vzduchu, ano, všechny, a to třeba i ty desetiproudý. Takže když po dálnici někam jedete, nevidíte nikde kolem žádný lidi, jen koukáte kolem sebe do pátých a vyšších pater všudypřítomnejch mrakodrapů. V Pekingu naopak vidíte kromě mrakodrapů a starobylých paláců, což už je sám o sobě vcelku velikej kontrast, taky lidi na koních, rolníky se spřežením, který táhnou oslové, a tak podobně. Je to prostě úplně jinej svět a dle mýho názoru je tady silnější mongolskej vliv, co už se kultury, tak i vizáže lidí týká. Závody samotný se potom konaly v sobotu a v neděli. My, západní riders, jsme jeli až nedělní semifinále a finále, v pátek byla kvalifikace pro asijský riders. Kromě skateboardingu se jako obvykle v Číně závodilo taky na bmx, mtb, motorkách, in-line bruslích anebo třeba v extrémním horolezectví. Číňani milujou extrémní sporty a jsou pro jakoukoli extrémní činnost, haha! Poprvé v životě jsem se osobně setkal s Guy Marianem a zapůsobil na mě neuvěřitelným skate skillem a charismem, který z něj vyzařuje na míle daleko. Už jen ježdění s ním vám dává radost a chcete prostě skejtovat. V závodě, kterej se jel systémem Street League a přenášely ho naživo všechny čínský televize, mě pak překvapil právě Guy a Spencer Hamilton. Guy tím, že za celej den nezkazil ani jeden trik, a Spencer, jak je neuvěřitelně dobrej ve skákání velikejch schodů. 3flipy, 3shuvity, ss bs flipy a podobný mu není vůbec cizí a na první pokus to vrátí klidně z dvanácti schodů – nepochopitelný. Guy nakonec celý závody vyhrál, já skončil druhej a Spencer třetí. Na vyhlášení přišli všichni vysoce postavený papaláši z městský rady, předali nám medaile a bylo doskejtováno. A ještě jedna perla nakonec, tahle akce se konala přímo v Birds Nest, což je oficiální olympijskej stadion, kterej byl postavenej pro poslední olympiádu, konanou v Pekingu v roce 2008. To, že se bude někdy jezdit v Birds Nest na skejtu, asi moc lidí nenapadlo. Ale jak je vidět, v Číně je všechno možný. Po závodě jsem se vrátil do USA, odkud jsem ještě několikrát během podzima putoval do Čech a zpět, a pak už jsem konečně, na začátku prosince, přijel do Prahy, kde v klidu trávím Vánoce a konec roku. Rok 2011 byl v hodně věcech velmi zvláštní až neuvěřitelnej. Na druhou stranu musíte obětovat pohodlí domova, odpoledne v lokálním baru, zvyknout si na vztahy na dálku, dřít od rána do noci a cestovat bez přestání z místa na místo, investovat všechny, ano – všechny peníze, který vyděláte zpátky do cestování a žít v nejistotě bez stálý práce, daleko od rodiny a všech lidí, co znáte. Často jsem se setkával s tím, že mi kamarádi říkali, jak rádi by cestovali tak jako já a musím říct, že cestovat je krásný, ale v žádným případě ne lehký, a už vůbec ne pro každýho. Žít permanentně po hotelech, zvykat si na nový prostředí, nemít nikoho, na koho se můžete obrátit, s kým si pořádně promluvit... Život je továrna na sny, tak ten svůj žijte na 100 %, bez předsudků a bez váhání. Nečekejte, až se na vás štěstí usměje, ale jděte mu naproti a splňte si to, co si přejete. Good luck a happy skateboarding v roce 2012. Tomáš Vintr
v číně je vždycky živo
surfovačka na pláži ve fortaleze v brazílii
bristol farms — prodejny potravin v kalifornii
nollie bs flip jsem tady vrátil několikrát, nejdřív na kameru poprvý, pak se to muselo přetočit, pak sem to další den dělal s fotografem na fotku, a potom chtěl ještě sekačku. stage gap vypadá na fotce vcelku malej, ale v reálu je to velký
69
DNES SE NÁM V RUBRICE ROZHOVORŮ S PROFÍKY PŘEDSTAVÍ DVAADVACETILETÝ RIDER NILS ARVIDSSON. KDO SE ÚČASTNIL LOŇSKÉ PRAŽSKÉ PREMIÉRY RIP CURL FILMU THE GUM, MOHL SE S TÍMHLE SYMPATICKYM TÝPKEM NEVELKÝHO VZRŮSTU POTKAT NAŽIVO. NÁM SE TO POVEDLO, DOMLUVILI JSME SI INTERVIEW A NILSE PAK PŘES TELEFON ODCHYTLI DOMA V RODNÉM ŠVÉDSKU, KDYŽ SE PRÁVĚ CHYSTAL NA ODLET SMĚR ČÍNA. Severní vítr nebo spíš severský přístup k práci s mládeží má za následek to, že skandinávskými jmény se světový snowboarding jenom hemží. Nils Arvidsson určitě patří mezi ty nejlepší Švédy, momentálně je devátý v TTR rankingu, přestože závody moc nejezdí. Na svým kontě má například čtvrtý místa na Air and Style v Mnichově, v Innsbrucku či Pekingu. Nils pochází z vesnice Järvsö, což je asi tři hodiny severně od Stockholmu, a sponzorují ho Rip Curl, Nitro, DVS, Hollywood. Navíc je součástí projektu Itsontvinternet.com. Jak si přišel k tý přezdívce Cobra? Celá naše snb partička, která dělá blog na Itsontvinternet.com, si ze srandy říká Deamon Cobra. Takže já a dalších pět šest kámošů má na Facebooku u jména napsáno Cobra. Prostě takový poznávací znamení. Kdyby si měl popsat svůj styl na prkně, co o sobě řekneš? Baví mě jezdit všechno. Užívám si ježdění v lese, v prašanu, miluju snowpark. Teda kromě rampy, tu moc nemusim. Takže skáču, jibuju, všechno je dobrá zábava. Dokonce i ježdění na streetu. A jak vypadá tvuj trick list? Nejradši dělám fs 3, baví mě tyhle jednoduchý easy věci s různejma grabama. Na závodech si dávám dvanáctky, mám i nějaký switch doublecork 12, cab 10 doublecork, bs double rodeo a tak. Ale skoky netrénuju, v dnešní době se velký závodní rotace musí nadřít a to neni muj styl. Já si triky dělám podle toho, jestli mám ze skoku dobrej pocit, a je jedno, jestli je to v závodě, nebo někde jinde. Jednou jsem zkoušel i switch triplecork 14... Bylo by dobrý to udělat, mít nějakej triple, abych věděl, jaký to je. Kolik takovejch lidí s podobnou zásobou triků asi jezdí? Hodně. A to je problém dnešní doby, už je to úplně crazy. Musíš strašně makat, aby si byl stále ve formě a dokázal pravidelně odjíždět ty doublecorky. Přijde mi, že už se z toho snowboardingu vytrácí ta zábava, když musíš pořád dávat tyhle těžký rotace. Takovou fs sedm si uděláš pokaždý pro pocit, při double je to naopak, vždycky se strachem. Jak tě to pak může bavit? Co je klíčem k tomu, aby si z řady doublecorkařů vystoupil a dostal se do povědomí veřejnosti a snowboard průmyslu? Myslim si, že klíčem je jezdit, jezdit a jezdit. Naučit
fs stalefish to wallride ve středisku nelson v kanadě
NILS ARV
71
VIDSSON text: Radek Hruška foto: Jerome Tanon
se všechny triky, začít s těma lehčíma a postupně se vypracovávat. Spousta riderů umí udělat double rotace, ale chybí jim základy. Podle mě se to nesmí uspěchat, stavět se prostě musí na dobrejch základech. Když seš potom ve špičce, tak pak už taky záleží na tvý osobnosti, na tvých vlastnostech. Musíš se umět chovat, mluvit s lidma, být otevřenej novým věcem. I kdybys uměl jezdit nejlíp, ale všechno fuckoval, tak se neprosadíš. Ty si v international teamu Rip Curl a zároveň i Nitro snowboards. Kterýho sponzoringu si víc vážíš? S Rip Curl jsem již od svých začátků a s Nitro mě to taky strašně baví. Nedá se to nějak porovnat, ale obě firmy mně velmi pomáhají... Takhle položený je to strašně těžká otázka, hehe. Nejlepší na tom všem ale je, že jak RC, tak Nitro maj svý fotografy a filmaře. Takže se během sezóny dostanu na víc tripů, poznám víc lidí a tak. Nitro dělá dobrý prkna, co? Nitro dělá hodně dobrý prkna! Věnují se tomu už pěknou řádku let, takže s tím mají zkušenosti a stále přicházejí s novými nápady. Mám T1, to co se bude
jsem dostal příležitost u Standard films. Im super stoked on that! Natáčení je o hodně víc kreativnější než závody, s prknem můžeš jít nejen do hor, ale i do města. O tom si myslím, že ten snowboarding má bejt. Prostě hledat si nový věci a dělat si je podle sebe.
road gap ve whitewater v kanadě přelít nils svojí oblíbenou fs 360
Natáčení se Standard films bude mít na scéně asi větší váhu než ty předchozí videa s Rip Curl? Jo, je to takovej velkej krok směrem vpřed. Videa s Rip Curl a Nitro byla velká zábava, ale natáčet s filmovou společností, jejíž hlavní pracovní náplní jsou snowboardová videa a která už strašně dlouhou dobu natáčí ty nejlepší věci, je cool. A taky jsem docela zvědavej, jak to nakonec dopadne. A vyvíjí se to jak? Zatim začínáme... takže jen pár zábradlí. Bohužel jsme neměli ve Švédsku moc sněhu, a navíc sem se teď potýkal z lehčím zraněním, takže sem se tomu nemoh věnovat tolik, kolik bych chtěl. Doufám ale, že brzo už proběhne spousta backcountry věcí po Evropě, protože už konečně začalo sypat. Kam se přesně pojede, ještě neni jistý, musí se nás domluvit větší parta. Já osobně bych chtěl jet do Montafonu a Arlbergu.
fs bluntslide na sketchy zábru s pastí na konci
prodávat příští rok a je super, z novýho lehčího a lepšího materiálu. Prkno mám sto padesát trojku do parku, úhly patnáct patnáct. Do backcountry používám sto padesát pět, model Thief, vybral jsem si ho kvůli super sick grafice. Ta je při volbě prkna taky důležitá! Tak to si taky asi pečlivě vybíráš oblečení? Rip Curl teď používaj novej matroš Gum a to jsou takový velmi pružný látky. Když v tom jezdíš, tak se vůbec necejtíš nějak omezenej oblečením, prostě skoro jako kdyby si jezdil nahej. A kromě toho ty hadry i dobře vypadaj. Celej náš team hodně makal na týhle zimní kolekci spolu s designérama, a to si myslím, že tomu pomohlo. Na Air and Style si zajel dobrý výsledky, popsal by ses jako contest guy? Když s ježděním začínáš, tak se musíš hodně věnovat závodům, aby si se dostal do povědomí. Teď jsem ale ve fázi, že bych se chtěl víc věnovat natáčení a letos
Tam bych taky jel, zvlášť potom, co sem viděl na FB tu fotku toho roadgapu. Jo tamtu s těma autama? Jenže to právě neni vůbec fotka ze St. Anton, jak je tam napsáno, ale rok stará věc z Japonska. Všichni se toho chytli a začli to šérovat jako St. Anton, hehe... dobrý ovšem je, že právě v Antonu maj teď takhle hodně sněhu, a tak tam musíme jet. No já si řikal, jak to, že je tak fotka s azurem, když všichni ostatní maj fotky z ježdění v naprostý mlze, hehe. Jo, Facebook... Ještě sem se chtěl zeptat, jestli u vás ve Švédsku máte scénu roztříštěnou na různý partičky, který si hrabou na svým písečku? Máme to tady celkem otevřený... si myslim. Jako samozřejmě jsou tady různý party, který si dělaj svý projekty, takže mezi nima trochu panuje konkurenční boj, ale všichni chodí fotit a točit se všema, a pak spolu sledujou ten výsledek. Je tu skvělá atmosféra mezi lidma a mám pocit, že se ještě zlepšuje, dáváme se dohromady i s lyžařema, i já s nimi hodně jezdím. Když
jsou lidi mezi sebou přátelský, může ježdění bejt ještě větší sranda. Jak na tom vůbec snowboarding ve Švédsku je? Hmm, je to jako skoro všude jinde. Prostě samý lyžaři. Ale přijde mi, teda doufám, že se snowboarding opět začíná trochu zvedat. Kdyby se to bralo podle závodů, tak to bývalo o hodně lepší. Dřív se jezdily samý závody, různý víkendový contesty pro amatéry. Teď už jsou jen čas od času takový turistický závody v resortech, což může bejt dobrý pro ty, co jedou v zimě na tejden na hory. Jinak se nic neděje. Možná letos se pojede víc závodů... Ale mistrovství Švédska máte, ne? Jo, to jo. Kdysi jsme měli i nějakou reprezentaci a nějak se to organizovalo. Pak to trochu upadlo, ale teď už se opět dává dohromady repre team, je tu reprezentační trenér a někdo se o ridery stará, když se třeba jede na závody. Dostal jsem se do výběru taky, neni nás tam moc, asi deset lidí, a absolvovali jsme takovej
73
tréninkovej program. Vše má pod sebou Švédský lyžařský svaz, ale naštěstí tyhle lidi, co snowboardingu vůbec nerozumí, najali na práci ty, co tomu rozumí.
No, to ani ne. Spíš se všeobecně ví, že nejvíc na severu chlastaj Finové, hehe. No a taky Rusové. Ve Švédsku se zase tolik nepije.
A co olympiáda? Chtěl by sis tam jet zazávodit pod zapálenou pochodní v duchu fair play? Ani nevim. Hodně známých a taky rodina mi říká, že jet na olympiádu je velká věc a bla bla. Ale pro mě to neni závod, ale taková velká marketingová show na propagaci zemí. Bylo by asi hezký se olympiády zúčastnit, ale pokud teď mám příležitost točit filmy, určitě se vydám tímhle směrem. A když budu závodit, tak jenom nějaký velký snowboardový závody, a ne lyžařský poháry, abych se kvalifikoval na olympiádu. Ale uvidíme, jak to dopadne, třeba bude všechno jinak.
Ale jak se pije v Čechách, to víš, byl jsi tu na premiéře Rip Curl filmu The Gum. Jak bys zhodnotil pražskou zastávku v porovnání s ostatníma evropskýma? Byla to nejvíc zastávka ze všech. Hodně lidí, hodně přátelskejch tváří, hodně chlastu... Mluvili jsme, ne pořád mluvíme o Praze. Pořád.
V Čechách máme rčení, vožralej jako Dán. Hehehehehehe. Počkej, mě by zajímalo, jestli taky máte nějaký rčení na Dány?
Se ani nedivim. Docela sem nechápal, že co půl hodiny někdo z RC teamu táhnul nějakou pičku do backstage a prcal jí tam na mrazáku. Ty zdatný si přivedli i několik fanynek za večer... Bylo to fakt divoký. Možná ještě tak Finsko by se Praze mohlo vyrovnat, protože taky chlastaj. Když jsme tam přiletěli, už na nás místní RC team čekal na letišti, úplně vožralí, s kartonem piváků pro nás... Přiletěli jsme ráno! Avšak co se holek týče, tak se Praze nic
nevyrovná. Francouzi i Janne z našeho teamu maj holky rádi, takže jich na tour pár zblízka poznali. Ale to, co se odehrávalo u vás, to bylo o několik levelů dál. Jo klasika, máme tu samý děvky... V Praze si mi říkal, že máš holku a že se ti po ní stejská. Platí tahle informace pořád? Jsme pořád spolu. A to dokonce viděla i nějaký fotky z Prahy, hehe. My si ale věříme, takže je to dobrý. No tak v tom případě, když je tak tolerantní,
to nám tu teď můžeš říct nějaký divoký historky z tvýho života. Tak to je potřeba se trochu zamyslet, hodně se toho událo. Párkrát sem se třeba doma probudil a řikal si, co je to tu za holku... Ale nejvíc to asi bylo na závodech v Crans Montana před pár lety. Po závodech jsme se nějak vožrali, a pak jsme, nevim jak, ukradli někomu auto. Jako asi jsme s nim nikam nechtěli jet, ale chytili nás, když jsme seděli uvnitř. Takže nás zavřeli na fízlárnu a čtyři hodiny na nás nikdo nepromluvil, protože neuměli anglicky, a my na ně pořád what the fuck a podobně. No a pak přijel ten týpek, co závod zorganizoval, strašně nás seřval a odvez zpátky na hotel. Potácel jsem se úplně vyřízenej na pokoj, a když jsem tam došel, před dveřma seděl kámoš s dvěma holkama a jako že no hurá, už seš tady, tak jdem dovnitř. What?! Bylo pět ráno! Dobře mi kámoš zařídil holku do postele, hehe. Ty jsi studoval stejnou střední školu jako Halldór, takovou tu snowboardovou. Jak ses tam dostal? Tahle škola je super sick, na snowboardu se tam jezdí
třikrát týdně a jen dva dny učí. Hodně studentů si ty tři roky, který škola trvá, protáhne na čtyři, protože kvůli ježdění tu školu nestíhá, hehe. Hodně se tam trénovalo a učili jsme se i marketingový věci, jak fungovat se sponzorama a tak. A úplně nejvíc bylo, že se tam sešli ty nejlepší rideři a pomáhali si mezi sebou navzájem. Myslím si, že takovouhle školu by měla mít každá země. Kolik studentů tak školu navštěvuje? Pro nás je to důležitá informace, abysme věděli, jestli to nemáme zabalit, když škola rok co rok vyflusne
padesát týpků tvýho nebo Halldórova levelu... Hehe, tolik lidí tam nechodí. Každý rok přijímají pět šest top snowboarderů a zbytek jsou lyžaři. Do školy se může přihlásit každý, pošleš tam životopis, popíšeš proč a jak jezdíš, no a potom jsou denní talentovky na sněhu, kde tě sledují učitelé. Škola není jako v Americe, nemusí se za ní platit, což je super. Co předcházelo tomu, než ses na tu školu dostal? Muj starší soused skejtoval a snowboardoval, takže byl pro mě vždy vzorem. Byly mi tři roky, když jsem začal skejtovat. Pak sem to zkoušel na lyžích, ale nebavilo mě to, a v šesti jsem konečně k Vánocům dostal snowboard. No, bylo to takový to plastový prkno, jak má provrtanou špičku a v ní provázek, kterýho se držíš, hehe. Táta ten provázek uříz a namontoval mi na to dva popruhy jako vázání. To sem ale jen tak blbnul na zahradě. Pak si třeba pamatuju, že jsem dostal kazetu True Life a tu jsem viděl asi milionkrát... Potom jsem se přihlásil do lyžařskýho klubu u nás ve vesnici a začali jsme objíždět snowboardový závody. V patnácti jsem získal sponzoring od Rip Curl a dostal jsem se jako flow
fs 9 při loňském tripu s rip curl do kanady
k Electric. Byl jsem jak v nebi, u nás na vesnici o tom všichni věděli a ve škole jsem byl za hvězdu. Následně sem se přihlásil na tu snowboardovou střední školu a můj progres šel nahoru. Třeba sem začal jezdit i na switch, což mi předtím nepřipadalo důležitý. Ještě sem se zapomněl zeptat, jestli se takhle někdy setkáš na svahu s nějakýma Čechama nebo Slovákama? Hmm... Jo potkal sem jednoho, jak on se jmenoval... Mindl? Mindo? Nevim. Hlavně já mám špatnýho pamatováka na to, kdo je z jaký země. Každej je prostě odněkud a lidí potkáš hodně. Omlouvám se. Neomlouvej se, stejně to asi nebyl Čech. Někde sem čet, že si hrál za mlada hokej. Tak to asi znáš nějaký Čechy z ledu, hehe? Znám. Mým největším idolem byl Dominik Hašek, mám strašně moc jeho plakátů a hokejových karet. A dokonce, když jsme měli ve škole projekt „napiš dopis do cizí země“, tak jsem psal k vám do Čech! Asi jste mi nějaký souzený...
shredding parádních polštářů v kanadě, kdy hned vedle nilse právě něco točil gigi rüf 75
DALŠÍM ČESKÝM SNOWPARKEM, KTERÝ SI NA STRÁNKÁCH BOARDU PŘEDSTAVÍME, JE FREESTYLE AREA VÍTKOVICE V KRKONOŠÍCH. TOHLE MENŠÍ STŘEDISKO LEŽÍ NA STRATEGICKY PŘÍHODNÉM MÍSTĚ, A TO STO DVACET KILOMETRŮ Z PRAHY A ŠEDESÁT OD LIBERCE. POKUD SEM VYRAZÍTE AUTEM, NEMŮŽETE TO MINOUT, NA DRUHÉM KRUHÁČI V JILEMNICI ODBOČTE SMĚR MÍSEČKY, STOUPEJTE VZHŮRU A ZA CHVÍLI JSTE NA MÍSTĚ.
S myšlenkou parku přišel Marvin s Migim za starostou Vítkovic někdy před rokem a půl, kdy si s ním dali kafe a představili mu svůj projekt. Vleky a kopce jsou tu vlastněné obcí, a tak byli na správném místě. Následně si spolu prohlédli sjezdovku Jizerka, myšlenka obohacení malého zimního střediska o freestyle park se na obci líbila a klukům nabídnutý kopec s vlastním vlekem taky. Slovo dalo slovo, začal se připravovat územní plán, smlouvy a zlehka hrnout hliněný základy... Na letošní zimu je již všechno nachystáno a Freestyle Area se právě otvírá. Čekají tam na vás dva parky, napravo od kotvy Beginners park a nalevo Pro park. Začátečnický park tvoří tři platformy, první je šestimetrový a třímetrový kluziště z beden. Druhá platforma je šestimetrová rovná bedna, skok s dvou až třímetrovým tablem a dvoumetrová duha z jeklu. Třetí platforma je tří až čtyřmetrový table skok a šestimetrová nízká dvoutrubka streetrail. Pro park má celkem čtyři platformy, první je kinkrail 2 x 3 metry, pak stair set se sedmimetrovým streetrailem a vedle je ještě trošku širší jednotrubkový pětimetrový rail s hokejkovým zakončením jeden metr do rovna. Druhá platforma je funbox s bonkovacím kládami, šestimetrovým step-up boxem, sedmimetrová dvojtrubka, šestimetrový doublekink z jeklu a streetrail jednotrubka. Třetí platforma je taková rozdělená, napravo má skok se šestimetrovým tablem, pak rail „balkon“ do elka v takovým americkým stylu a nalevo stojí čtyřmetrová dřevěná hokejka. Vše končí spodním skokem s třinácti až patnáctimetrovým tablem, butterem a šestimetrovým skokem. Navíc pro lajna bude ještě doplněna minimálně o dva skoky, jejichž velikost rozhodne sněhová pokrývka. Freestyle Arena je otevřena klasicky jako vlek, takže od osmi od rána až do čtyř odpoledne a o park se stará celkem pět shaperů. Designér parku Michal Ritter alias Migi je headshaper, takže dohlíží na to, aby koncept parku byl z papíru přenesen i na svah. Dva shapeři jsou na plnej úvazek, a to Kolda Martin Kolařík a Šmoula. Ty dva tu přes zimu vegetěj a k ruce mají ještě dva lokály, studenty, kteří ale pravidelně každý den odpoledne nastupují s lopatou do roboty. Co se financí týče, měli byste být ve Vítkovicích v klidu, protože hlavní idea Freestyle Areny je za málo peněz spousta snowboardingu. Zjistíte to už při nákupu permanentky, kdy vás celodenka na vlek u snowparku vyjde na 320 korun. Ubytko se tu dá taky sehnat v klidu, od punku za dvě kila až někam lehce přes tři
martin „kolda“ kolařík /g/ 50-50 fs 360 na balkoně
DOMA JE DOMA
ondra bauer /r/ transfer bs lipslide na doublekinku
FREESTYLE AREA VÍTKOVICE text: Radek, foto: Panker
77
honza „šmoula“ havlíček /r/ fs nose bluntslide to ss 50-50 ss bs 360 out
78
kila za pohodu. Kluci z parku spolupracují s penzionem Starý Mlejn, který se nachází padesát metrů od parku a je tam domluveno v rámci různých snowboardcampů a akcí ubytko s polopenzí za čtyři kila. Jinak jídlo se tu dá taky pořídit za lidovku, hotovky jsou kolem osmi pětek. Protože je park teprve v začátcích, ještě se nedá říct, které partičky tu nejčastěji potkáte. Cílem Marvina a Migiho je sem dotáhnout celou snowboardovou komunitu, která chce „zavdat nějakej progres a nechce u toho finančně zahořet“. Trubky tu zatím brousí šreďáci kolem Koldy a Šmouly, a pak samozřejmě lokálové s padesátikilometrovýho okolí. Letošní zima zamíchala ve Vítkovicích, stejně jako v celé zemi, trochu kartami a kalendář závodů se lehce měnil. Na první akci tak můžete vyrazit 4. února, a to na King of Jib, kdy se pojede o prizemoney. V sobotu je kvalda pro všechny, v neděli šest postupujících se přidá venca kutil /r/ fs 360 indy za tmy
ve snowparku samozřejmě pomáhá rolba
k šesti pozvaným profíkům. 14. února proběhne podle stejnýho systému freeski King of Jib a pak 25. února King of Air, což bude klasickej slopestyle závod s podobným konceptem jako ten jibový King. Dále se tu přes zimu odehraje několik kempů, přesné datumy zjistíte na Freestylearea.eu. Vyučovat bude například Ondra Bauer, Martin Bidlo či Hanka Vojtěchovská, a na jednom z kempů se dokonce objeví koučující dvojka Honza Nečas a Matěj Novák. A velmi zajímavá bude i návštěva mezinárodního teamu K2 a SUB, která by měla proběhnout někdy v průběhu března. Pro všechny z vás, kteří uvažujete o návštěvě, přichází s pozvánkou Marvin, táta celýho Freestyle Area projektu: „Zvu vás do Vítkovic na kvalitní a finančně nenáročný pojezd. Doufám, že park oceníte, dřeme na tom intenzivně. A staročeský heslo: Chceš-li řádnej progres míti, ráčej ve Vítkovicích zajezditi.“
čerstvě učesaný úsek vítkovické freestyle areny
S NASTÁVAJÍCÍ OPOZDILOU ZIMOU BOARD REDAKCI NAPADLO, ŽE BY NÁS, A URČITĚ I RIDERY, BAVILA OPĚT NĚJAKÁ RUBRIKA NA TÉMA SOUBOJ S ČASEM. INSPIRACI JSME VZALI Z ČLÁNKU 240 MINUT, KDY RIDER MUSÍ UKÁZAT NĚKDE NA STREETU ZA ČTYŘI HODINY ČTYŘI TRIKY. VE SNOWBOARDINGU BY SE NĚCO TAKOVÉ NESTIHLO, TAKŽE NA ČTYŘI TRIKY RIDER DOSTANE JEDEN DEN A BĚHEM TOHO SE UŽ DÁ PROJET JEDEN RESORT A UDĚLAT RŮZNÝ TRIKY NA RŮZNÝCH MÍSTECH.
bs 9 mute v jednom ze tří kitzsteinhornských snowparků
text: Radek, foto: Panker
Jako první pán na holení přichází Matěj Novák, a kdo ho nezná, ať věří, že je mu dvacet tři let, na snowboardu jezdí jedenáct sezón a momentálně v Plzni studuje Sociální a kulturní antropologii na Západočeské univerzitě. K jeho nejoblíbenějším disciplínám určitě patří rampa, v níž se stal mistrem republiky, a další zajímavý výsledek je například šesté místo na Snowjamu. Matěje sponzorují Vans, POC a LibTech. Na souboj s časem si Matěj vybral rakouské středisko Kitzsteinhorn, kde se nachází jedna z nejlepších ramp v Evropě. Velmi strategická je blízkost resortu k naší zemi, z Prahy je to nějakých 480 km a z Brna 540. Na Kitzsteinhornu si zajezdíte ve výšce 2.000
až 2.800 metrů nad mořem, kde na vás kromě již zmíněné luxusní rampy čekají také 3 snowparky, jibová zahrádka Railgarden a asi 5 značených freeride tratí. Celodenní permice na Kitz stojí 43 euro a celosezónka využitelná i na mnoho jiných resortů v okolí koštuje 530 euro. Více informací samozřejmě naladíte na Kitzsteinhorn.at. Leden je pro všechny vysokoškoláky ve znamení zkoušek, a ne jinak tomu bylo i u Matěje. Kromě školy si také stihnul střihnout světový pohár ve Finsku, kde se umístil na jednadvacátém místě, a trochu si zajezdil na Hintru a ve Špindlu. Náš výlet jsme museli ladit podle počasí a Matějových zkoušek a opravdu to nebylo nic jednoduchého. Nakonec padla volba
ONE DAY ONE RESORT
fs indy v hafpipe. tady na kitzsteinhornu mají jednu z nejlepších v evropě 81
nadílce padesáti čísel prašanu nešlo odolat. na kitzsteinhornu mají dokonce značené freeride trasy 82
na víkend v půlce ledna, přičemž už se jelo v pátek odpoledne, aby byl čas fotit celou sobotu nebo neděli, prostě podle počasí. Co čert nechtěl, v pátek se protrhla obloha a vysypala pod kola Pankerova auta vše, co mohla. Kvůli tomu se klasická pětihodinová cesta protáhla asi na hodin deset a kluci dorazili až ve tři ráno. Sobotní snowboarding byl tedy ohrožen, zvlášť když sypat nepřestalo, foukal strašnej vítr a teploty se pohybovaly asi kolem mínus dvaceti. Kluci to přesto šli dopoledne vyzvat, ale zvládli jenom zmapovat resort a zase si jít na chvíli lehnout. V sobotu odpoledne už začínal být Matěj nervózní, že jestli se počasí nezlepší, těžko dokáže něco nafotit. Navrhl proto vyrazit na parkáč, kde byl celkem zajímavý šutr a mohl z něj udělat drop. Vzhledem k tomu, že má Panker přeraženou hnátu a nemůže makat lopatou, musel si dopad a odraz nachystat Matěj celej sám. Bylo to v tom ledu celkem psycho, potřebovaly se vyházet ledový hroudy, což zabralo víc než půlhodinku. Kolem pátý večer se indy drop povedl nafotit a rozehřátý organismus nemělo cenu ještě vypínat. Matěj si o kus dál v lese naházel rádius ke stromu, aby měl na zítřek připraven takový záchranný spot, kdyby náhodou nevyšlo počasí. Na nedělní ráno kluky přivítalo azuro a teploměr padající až ke dvaceti pod nulou. Volba prvního triku padla na rampu, kterou má Matěj ze všeho nejradši. Vzhledem k předchozí kalamitě to však nebylo zrovna nejlepší, dno rampy bylo měkčí a naopak kopingy brutálně přemrzlý. Matěj měl co dělat už na nájezdu: „Ten shape nájezdu do rampy byl pro mě novinka, musel sem se učit to dropovat, protože rampa začíná rovnou od kolmýho. Boulička na rozjezd nebyla moc velká, takže sem si to musel vyšlapat třeba třicet metrů nahoru, abych měl rychlost. A taky jsem neměl zrovna moc nabroušený prkno, prostě byl jsem takovej jalovej.“ Focení tu zabralo dvě a půl hodiny, Matěj radši rampu šlapal, než aby jezdil nahoru vlekem, což by trvalo mnohonásobně dýl. Nakonec se kluci museli spokojit s fs airem, protože víc tam prostě nešlo udělat. Následoval přesun do snowparku na kicker, stály tu dva za sebou a pod nimi sérečka bedýnek. Kluci si vybrali tenhle menší park, protože na něj svítilo sluníčko a bylo to tu v tý strašný kládě přeci jen trochu snesitelnější než ve stínu ve druhým parku se čtyřma kickerama. Matěj si tu dal jednu tři šede na speedcheck, sedmu na rozehřátí a pak už fotil backside 9 naostro. Tenhle trik má na jistotu: „Zkoušel jsem do toho různý graby, nejdřív nose. Přemejšlel jsem i o melon, ale s tímhle chytem už mám spoustu fotek, a tak jsem radši dal mute a vyšlo mi to hned na druhý pokus. Skok měl dobrej odraz, i se na to dalo najet správnou rychlostí, akorát byl dopad trochu menší, a když jsem to chtěl poslat daleko, byly to docela rány.“ Ve svý podstatě už měli kluci nafocený tři fotky, takže si po obědě šli užít freeriding. Matěj si pak hajknul od vleku kousek nahoru, přelez několik ledových skalek a zapnul se do vázání: „Panker mi zavolal, že je ready, tak jsem si pustil muzičku, dropnul to z takový miniskalky a dal jsem si pár zatáček. Byla to pěkná lajna mezi dvěma skalama, nikdo v tomhle úseku ještě nejel, takže sem byl spokojenej.“ Kluci se spustili dolu do údolí a šli do lesa na strom, který si tu Matěj večer připravil. Během dvou pokusů mu vyšel grind a bylo hotovo. Jeden den, respektive dvacet čtyři hodin stačily Matějovi na to, aby si udělal pár svých oblíbených triků. Na závěr jsme ho ještě požádali, aby celý resort zhodnotil. „Tenhle krátký trip na Kitzsteinhorn se mi fakt líbil, škoda jen mínus dvaceti a sobotního sněžení. Myslím si, že se sem vyplatí koupit i sezónka. Je to tady velký, maj tu dobrý podmínky a díky tomu, že se jezdí na ledovci, tak můžete od podzimu až do jara. Řekl bych, že tu je nejlepší rampa v Evropě, protože tu mají Super Pipe Dragon, plus mně tu vyhovuje snowpark a díky velikosti resortu se tu dají jezdit i freeridy. A hlavně je to sem kousek, pět hodin cesty!“
drop indy ze šutru na parkovišti pod lanovkou
grind na stromě, trik navíc do zásoby
vašek gába /r/ bs 1 střecha cab 1 aneb první fotka a hned sekačka na světě!
NA VÁNOCE SE ŠÉF ŇÁKO PŘEŽRAL A V POSTELI PŘELEŽEL, AŽ SE Z TOHO ROZNEMOH A V LEDNU PO NĚM NEBYLO V NAŠÍ VELKÝ STAVEBNÍ FIRMĚ ANI VIDU ANI SLECHU. PÁR DNŮ JSME SE JEN TAK FLÁKALI, ALE PAK NÁS NAPADLO, ŽE VEZMEME MOC DO SVÝCH RUKOU A POSTAVÍME SI NĚCO PODLE SEBE. PROBĚHLA PORADA, KAFE SE PILO, BYLY NERVY, AŽ PANKER STRATEGICKY ZAVELEL: „VZHŮRU NA PAPRSEK!“ 84
Teprve až po prohlížení hotovejch fotek ze Searche všem došlo, proč si Panker vybral zrovna Paprsek. Na místo ho hnal jeho mlsnej jazíček, nenasytnej žaludek a taky fakt, že si na podzim přerazil hnátu vejpůl a těch osmnáct šroubů v předloktí se fakt hojí pomalu. Kvůli tomu nedokáže vzít lopatu do ruky, a na stavbě skoků tak nemůže jít příkladem. Naštěstí mu ještě slouží paměť, a tak si vzpomněl, že mu pohostinná parta z Paprsku už loni slibovala, že až napadne, tak se něco postaví. Po telefonátu s Michalem Urbanem, který se stará
PAPRSEK
o místní park, se dozvídáme, že je na Paprsku ranec sněhu a pořád kydá. Naše návštěva je naplánována na pondělí, kdy má většina místních kluků čas anebo si může vzít dovolenou v práci. Jako objekt stavby si místní vyhlídli opuštěný jeřáb v lese, jenže když se ho den před naším příjezdem vydali na skůtru hledat, vrátili se s nepořízenou. V záplavách sněhu, kdy všude na férovku leželo poctivých padesát čísel ještě poctivějšího pudru, se skůtr třikrát utopil, a tak se muselo hledat jiný řešení. Volba proto padla na seník, a když se na něj Panker
podíval, hned viděl butterbox na střeše, wallride z boku i transfer přes střechu do banku. Stavitelská radost obrovská, bylo čerstvě po ránu a kluci plný energie berou lopaty do ruky. Panker dělá stavbyvedoucího z cesty, poroučí a ukazuje, ale jde to v těch záplavách sněhu pomalu. Za chvíli přijíždí majitel resortu pan Mika, chvíli kouká a pak se smíchem povídá: Kluci, rukama to nikdy neuděláte!“ Odchází, během deseti minut je zpátky i s rolbou a brm brm, hrn hrn, za pět minut stojí před seníkem obrovská hromada sněhu a za dalších pět stejně
text: Honza Lopata, foto: Panker
ondra mader /r/ blunt to fakie
velká i z druhý strany. Pak už stačilo doházet dopad na wallride z boku, po rolbě doladit odrazy lopatama a před dvanáctou hodinou bylo hotovo. Když Panker pozoroval macatost stavby, bylo jasný, že tohle neni jen na jednu odpolední session. Hned začal u kluků sondovat, jak to má kdo s prací a jestli si může někdo vzít dovolenou i na zítra. Vypadalo to, že nikdo, ale vůně pocukrovanýho seníku mysl nahlodá, takže nakonec robotu zrušili úplně všichni. Euforii ještě umocnil Michal, který na skůtru právě přivážel plzničky a luxusní bio hamburgry z domácí farmy. No, kdyby Panker moh, zůstal by tam kvůli tomu žrádlu i tejdny dva. A nastalo focení. Teda, na začátek se losovalo, kdo ze stavitelů bude mít tu čest se nechat skůtrem
na paprsku se nešlape!
roztáhnout jako první. Sirky se rozdaly mezi tři snowboardery a jednoho lyžníka, který taky pomáhal. Osud ukázal právě na něj, jenže zbytek party se mu demokraticky vysmál, že to neplatí a losovalo se znova. Tentokrát vyhrál Fíla a moh jít odpanit butter na střeše, což se mu ovšem nepovedlo. Druhý po něm následoval Vašek Gába, kerej zkušeně dal sto osmde na střechu a čistě odjíždí. Session se rozjela, každý si ještě dává několik pokusů a určitě tu musíme zmínit vostrou Ondrovu dršku, kdy se mu na konci střechy kouše hrana a dává si ukázkovýho placáka až na zem. Naštěstí do naduchaný bílý peřiny. Parta obešla seník z druhý strany a začala se projíždět střecha až úplně na hřeben s cílem nějakých liptriků nebo airů. Bylo tam po kolena prašanu, takže
dopad wallridu
vašek gába /r/ bs disaster na štítu střechy
87
ondra mader /r/ wallride bonk 270
ze začátku padaly modely jako fs rocknroll nebo lehčí air to fakie, ale jen co se sníh ujezdil, už se střecha spíš nechtěně přelítávala na druhou stranu. Vašek zkoušel bs noseblunt a postupně ho posouval směrem ke štítu seníku, čímž zvyšoval riziko, že spadne z dobrejch osmi metrů přímo na zem. Je to ale zabiják a nakonec to čistě vyprásknul skoro na hraně střechy! Pankera pak napadlo, že by se dala rychlost na nájezdu využít k přelítávání střechy jako spiny
na paprsku to nebyla stavba, ale jen šejping
a doporučoval k tomu 360, o kterou se pak několikrát bez úspěchu pokusil Fíla. Během session se zjistilo, že náskok na střechu by šel ještě trochu vyšperkovat, takže Michal znovu přijel s rolbou a nahrnul úplnej hovaďák. Velikost to mělo takovou, že by někdo odvážnej moh vyzvat i transfer přes celou chalupu, a tak už se všichni těšili na zítřek. Večer se samozřejmě věnoval jídlu a pití. Labužník Panker si pomlaskal nad rajskou a zelnou polívkou,
druhej chod bylo uzený se zelím a knedlíkem a vše se zalejvalo Holbou. Pak už jen slivka na dobrou noc a hurá spát do chatky. Vstávání druhý den ráno bylo velmi brzy, ještě dřív než kdokoliv chtěl. Panker si totiž zapomněl na mobilu přeřídit budíka, takže v pět ráno vyhrávala písnička z Křemílka a Vochomůrky. Za boha mu to nešlo vypnout a zabít ho taky nikdy nemoh, protože kdo by pak asi fotil, že? Na svah se vyrazilo někdy
michal urban ladí rozjezdy rolbou
filip „fíla“ dobrota /r/ bs 1 tail do hřebenu střechy
po osmý, v žaludku dobrá snídaně, očekávání veliký. Objevil se jen jeden problém, a to neustálý kydání sněhu z oblohy. Bylo potřeba opět povolat rolbu a doladit skok. Jako první se zkoušely rovňáky, pak přišla na řadu bs jedna a Venca vyzval fs i bs rodeo. Bohužel bez úspěchu, a ještě si při tom dal ránu hlavou do střechy, až to zadunělo. Parta se proto rozhodla přesunout na bok seníku a blbnout tady na wallridu. K vidění byly různý pojezdy po zdi seníku,
místní specialitka — bio hambáč a k tomu plznička
bonky 360 i slajdování na otevřeným okně. A to je asi tak všechno, co se na prvním Searchy letošní sezony povedlo udělat. Klukům z Paprsku lze jen závidět, jakou super překážku, a ještě suprovějšího majitele areálu tam maj. Až jim vysvitne sluníčko, určitě si to tam kolem seníku dodělaj a už se těšíme na ty videa. Vy ostatní k lopatě čelem a dejte nám vědět, Panker s uzdravenou rukou k vám určitě rád dorazí.
takhle staví majitel resortu... aby se jezdci neunavili!
89
text: Radek, foto: Přemek Vida
PŘED NĚKOLIKA LETY MĚL DUŠAN KŘÍŽ NA TOMHLE MÍSTĚ MINIPROFIL A BUM, PÁR DESÍTEK POLETŮ NATO UŽ TU MÁ ČTYŘSTRÁNKOVÝ COMING SOON. TOMUHLE RIDEROVI JE NYNÍ ŠESTNÁCT LET, POCHÁZÍ ZE ZLÍNA, ALE PŘED DVĚMA LETY SE PŘESTĚHOVAL S RODIČI DO ŠPINDLU, A TAK TEĎ CHODÍ NA GYMPL VE VRCHLABÍ. K NEJ VÝSLEDKŮM V JEHO KARIÉŘE PATŘÍ JEDENÁCTÝ FLEK NA BEO V JUNIORSKÝ KATEGORII VE SLOPESTYLE, ŠESTÝ NA WORLD ROOKIE FEST A JE VICEMISTR ČR V JUNIORECH V RAMPĚ. DUŠANA SPONZORUJÍ O‘NEILL, BATALEON, VANS, PRO-TEC, CELTEK, DRAGON A SPORTOVNÍ AKADEMIE IMPROMAT.
warm up v keystone a fs 7 tail
Když jsme spolu dělali před dvěma lety rozhovor, řikal si, že chodíš do osmičky a dřeš, protože známky jsou důležitý kvůli střední škole. Kam jsi se dostal a jak se ti tam daří? Dostal jsem se na gympl do Vrchlabí a nakonec ty známky nebyly vůbec důležitý, protože jsem stejně musel dělat přijímačky. Jsem v prváku, zatím jsem v tý škole moc nebyl, jen září, říjen a půlka listopadu. Čeká na mě dost dohánění a doufám, že to zvládnu.
V posledním rozhovoru si říkal, že jezdíš klasickej camber kvůli potřebný tvrdosti prkna. Došlo v setupu k nějaký změně? Za tímhle názorem si pořád stojím, a i proto jezdím Bataleon, kteří jsou radikálně proti všem rockerům a banánům. Klasickej camber je podle mě nejlepší volba pro člověka, co chce skákat nebo jezdit rampu. Na šredíky se ten banán možná dá, já to na něm taky chvilku zkusil, ale pak sem to zahodil, nebavilo mě to.
Tak ty dva měsíce ti mohly stačit, abys poznal spolužačky... S holkama sem se určitě seznámil, hehe, ale spíš s učitelama, aby věděli, až tam na jaře přijdu, kdo vůbec jsem.
A co tě teda na tý tvý letošní výbavě baví? Prkno mám Bataleon Evil twin artist edition. Tahle deska vyhrála Best design na TWS snowboarding 2011. Jsou tam vyobrazený líbající se holky, k tomu štěká pes, úplně crazy design. Vázko budu mít novinku od bratrů Helgasonů. Bundu mám od O‘Neill model Seb Toots,
kalhoty O‘neill model Jeremy Jones. Brýle jsou Dragon APX, takový ty velký a docela mě baví. Boty Vans Cirro, nejvyšší řada, boa systém, a chrániče mám Pro-tec. Myslím si, že mám na letošek vybranou pěknou výbavu. Jak se ti vyplatila či nevyplatila letní příprava? Kde si byl a jak se ti tam jezdilo a trénovalo? Od září jsem jezdil ledovce, Hintertux, Saas Fee, a pak sem byl na měsíc v Americe. To si myslím, že se mi strašně vyplatilo. Najezdil sem tam za čtyři tejdny tolik, co v Česku nenajezdim za rok. Byl to docela progress, naučil jsem se tam bs 9, zkoušel bs doublecork 10, cab 9. V podstatě sem tam odjel tři devítky, jednu desítku a fs double 10. Taky jsme v Americe hodně ladili styl, aby ty skoky vypadaly hezky čistě, technicky, což se v závodech hodí.
dušan točí fs double cork 1080 na bertě ve val senales
Ze začátku sezony to nevypadalo se sněhem moc dobře, teď se to však zlepšilo... Jsme na Penkenu, připravujem se tu na World Rookie Fest a evropský poháry. Park tu postavený moc není, takže prášíme jak divý. Hele, zkoušel si někdy nějakej pořádnej freeride? Tak před dvěma rokama na Zillertalu jsem si dal docela horu, klasicky jsem to vyhajkoval a pak si to sjel. I teďka na Penkenu jsme si dali takovej žlábek, to šlo. Ve Špindlu mám za sebou sjezdy ze Zlatého návrší a tak. Docela mě ten prašan a backcoutry baví. Uvažoval sem i o splitboardu, ale jsem spíš víc na to skákání než chození, Pepé Samek mě ještě nepřesvědčil, hehe. To bych si radši koupil nějakou rybu a plul si s ní v tom prašanu. 91
ranní fs air ve vyžehlené rampě v saas fee
Kam se letos ještě chystáš a jaký máš v sezoně cíle? Teď mě čeká jeden z mých velkých cílů, a to je World Rookie Fest v Livignu, kde bych se chtěl umístit do desátýho místa. (Nakonec skončil Dušan devátý. Gratulujeme – pozn. red.). Tenhle závod je takovej středník do světa mezinárodního snowboardingu. Pak bych chtěl bodovat v evropských pohárech, abych se celkově umístil do patnáctého místa. Mým snem je se nominovat na světové poháry a nějak to směrovat k olympiádě. Objevíš se na českých závodech? Tak na třech závodech bych se měl objevit a mým cílem je se tam dostat na stupně vítězů. Nejvíc bude Špindl, to je klasika, a taky Klínovec, kde bude závod jenom čistě v rampě. To bude zajímavé. Těším se i do Pece, kde to bylo loni dost dobrý a konkurovalo to Špindlu.
Na fotkách u tohodle rozhovoru máš skoky a rampu. Co nějakej streetek, dáváš si to taky? Po pravdě řeknu, že moc jibovat neumim. Ale pracuju na tom. Streetek by mě bavil, ale zábradlí se trošku bojim. Na Penkenu jsem se teď ale docela rozjiboval, od kluků se učim, co se dá. Takže Halldór asi neni tvuj vzor? Ale je. Stejnej vzor jako Torstein Horgmo. Tyhle kluky sem viděl v rampě, kde dali věci, co sem si myslel, že ani neuměj. Pak vjeli na skoky, tam to byl úplnej úlet a o jibech ani nemluvim. Takže to znamená, že člověk musí umět všude. Přijede se na nějaký shooting, a ať tam bude postaveno cokoliv, všestranný člověk může něco předvíst. Tímhle směrem se chci taky vydat.
A z český party máš jaký vzory? Respektive s jakýma lidma tě nejvíc baví jezdit? Řekl bych, že určitě Horis, s tím se mi jezdí uplně super. Pak Martin Mikyska, Roman Dlauhý... Ono se to nedá ani takhle vyjmenovat, protože já rád jezdím se strašně moc lidma. Jakmile někam přijedu, třeba na Mísečky, tak si tam rád zajezdím s kýmkoliv. Prostě o tom ten snowboarding je, zajezdit si s kámošema. A nejvíc tě to teda baví kde? Momentálně určitě vede Keystone v Coloradu a pak bych řekl Livigno. V Čechách je to určitě Špindl, je to můj home resort a já ani nikam jezdit nepotřebuju. Jsem tam spokojenej. Sice tam bydlim, ale stejně nemůžu kvůli škole jezdit každej den. Dojíždím na gympl do Vrchlabí, což je od Špindlu kousíček, ale než se ze školy dostanu domu a převlíknu se, tak si můžu zajezdit tak maximálně
fs 9 tail ve snowparku v saas fee
hodinku. Proto teda jezdim čtvrtek až neděle a pondělí až středa chodím do školy. Natáčíš nějaký videa? Kde tě lidi můžou na webu vidět? Začal jsem si teď dělat hodně edity, protože jsem dostal nový počítač a na tom to jde. Taky mám nové fanouškovské stránky na Facebooku, takže to tam všechno vydávám a šířím to i přes snowboardový weby. A na co naopak nejvíc koukáš ty? Kromě porna... Asi blogy Thorsteina a Helgasnů, a taky co kdo poustne na Facebook. Nejlepší jsou ale blogy těch pro snowboarderů, přidávaj tam nejen sebe, ale i svý kámoše, jsou tam novinky ze snowboardingu a dost se tam toho dozvíte.
A zakončíme to děkovačkou a nějakou tvojí předpovědí budoucnosti. Prostě až si tohle budem za deset let číst, tak abysme se mohli zasmát... Chtěl bych poděkovat hlavně rodičům, kteří mi umožňují tento sport dělat a podporují mě v tom. Děkuju i všem sponzorům za finance i výbavu, jsem jim za to vděčný. A hlavní dík patří všem trenérům, jako je Přemek Vida, Pepa Samek, Pepé Povýšil, co mě trénovali a trénují a snaží se mě někam posunout. A zdravim kámoše, co mi fandí a přejí mi to. Budoucnost? Za deset let, jestli bude ještě nějakej sníh, tak se budou dělat nesmyslný quatrocorky, točit dva tisíce sto šedesát a všichni budou nastřelený nějakým práškem. Prkna se už asi tolik měnit nebudou, vrátí se to ke klasickým camberům, a věci se budou odlehčovat, budou jako pírko. Nebudeš to na nohách ani cejtit!
93
UŽ JSME NA NAŠICH STRÁNKÁCH DLOUHO NEMĚLI NIKOHO OPRAVDU MALÝHO, TAKŽE TO DNES S ADAMEM PAULÍČKEM NAPRAVÍME. TENHLE JEDENÁCTILETEJ, SORRY KÁMO, ŠPUNT BYDLÍ VE VRCHLABÍ, KAM TAKY SAMOZŘEJMĚ CHODÍ NA ZÁKLADKU. ZÁVODY JEZDÍ HLAVNĚ V ČECHÁCH, S PŘEHLEDEM SE VŽDY POHYBUJE DO PÁTÉHO MÍSTA, COŽ CENÍ SAMOZŘEJMĚ I SPONZOŘI BURTON, POC A SPORTOVNÍ AKADEMIE IMPROMAT.
bs 360 indy v livignu na world rookie festu
text: Radek foto: Přemek Vida
Miniprofil máš kvůli tomu, že ti to celkem jde na sb. Kdy si začal, proč a jak se to tvoje ježdění vyvíjelo? Se snowboardingem jsem začal ve čtyřech letech a díky tomu, že táta pracuje ve Skiareálu Špindlerův Mlýn, tak jsem stál na snowboardu skoro celou zimu. A když mi bylo něco kolem sedmi let, tak jsem to šel zkusit do parku, začalo mě to tam bavit a jezdím tam až do teď. Na jaký závody se letos chystáš? Letos mě čeká 4x4 Český pohár ve freestyle snowboardingu a jinak už jsem byl s akademií na Penkenu a taky v Livignu na World Rookie Tour. Připravuješ se nějak přes léto? V létě jezdim na horským i na downhillovym kole a hraju fotbal za Vrchlabí.
Jaký triky máš teď v zásobě a jaký chystáš? Umím frontside 360 s různými graby, backside 360 s graby a teď se učim frontside 540 a backside 540. Jinak na jibech třeba umim tailslide 270 out nebo grind 360 out. Uvidíme, jak mi to přes zimu pujde, ale určitě se naučim hodně nových věcí. Jaký to vůbec je ve Sportovní akademii. Co tam děláte? Ve Sportovní akademii je to dobrý. V zimě máme svého kouče a objíždíme různý závody. Na jaře, v létě a na podzim jezdíme na ledovce potrénovat na sezónu. Trenér nám pomáhá se zlepšovat, radí, co a jak máme dělat, opravuje chyby. Baví mě to s ním. Předpokládám, že tvuj homeresort je Špindl. Jo, ve Špindlu jsem skoro celej rok. Přes zimu jezdim na snowboardu a v létě jezdim na downhillovym kole. Občas ze srandy si zahraju i tenis a zalezu na
horolezecký zdi. Sportů se tady dá dělat hodně. Kolik dnů za rok tak strávíš na snb? Jezdím hned, jak napadne, a až do jara, plus výlety na nějaký ty ledovce... Tipuju tak šest měsíců v roce. Kdo z ostatních riders tě nejvíc baví? Můj oblíbenej jezdec je Keega Valaika, protože fakt zabíjí! Umí lítat, dává neuvěřitelně na backcountry skocích, a nebojí se ani streetovýho zábradlí. Prostě všestrannej jezdec. A co bys chtěl na snb dokázat? Já o tom ještě moc nepřemejšlel... Ale jednou bych se chtěl dostat na olympiádu a zajet si X Games. Děkovačky nebo props? Chtěl bych hlavně poděkovat rodině a našemu trenérovi Pepovi Samkovi. Diks.
MINIPROFIL
tenhle drop spot si adam našel v mayrhofenu, když měli soustředění se sportovní akademií na penkenu
95
BOARD 53 (ÚNOR 2002) text: Radek
NOČNÍ FRONTSIDE BOARDSLIDE NA RAILU PŘED AUDI BAREM NA SVATÝM PETRU VE ŠPINDLU SI NA TITULKU PŘIPRAVIL RICHARD SKANDERA, A JEŠTĚ MÁME S HOFIKEM V ŽIVÝ PAMĚTI, JAK JSME DOSTALI ZA FOTKU ZMRDÁNO. JO, PREJ BYLA MOC PRŮSVITNÁ... V TÝ DOBĚ JSME TO JEŠTĚ NEVĚDĚLI, ALE Z DNEŠNÍHO POHLEDU JE TO JASNÝ, PŘED DESETI LETY ZAČALA DOBA HEJTOVÁNÍ!
Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428
YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172
přemek vida
petr horvát
venca kutil
honza minol
96
jája čechová
david maxim
tomáš šimůnek
V úvodníku si Mirek Špek posteskl nad olympijskými čachry lyžařské federace a ve svých oblíbených odpovědích na dopisy čtenářů byl naopak krotkej jako beránek a ani jednou neřekl sprostý slovo. V Novinkách ze scény „Čerstvý lečo“ se například dozvíte, že Zajíc se Skanderou a dalšími založili snb partu Zarikut$, Martin Černík vyhrál Big Air v Itálii a dostal za to auto, Salabanzi bude mít pro model u Vans, SPC na Hintru končí, ve Strašnicích byl otevřen betonovej skatepark a Jirka Volmuth začal jezdit za Horsefeathers. V reportáži z Air‘n‘Style v Innsbrucku se píše, že bylo při závodech -25 ºC a vyhrál po třetí za sebou Stefan Gimpl, a to s fs 900, přičemž byly dokonce vidět i rotace o 1080! Zajímavý též bylo, že Martin Černík skončil v závodě na corneru druhý. Měl tenkrát obrovskou formu a škoda, že ho nepozvali na olympiádu a nejel se tam slopestyle, jak tomu bude za dva roky. Vše potvrzuje i další reportáž v čísle ze závodu Lords of the Boards v Rakousku, kde Martin skončil opět druhý. Dvojrozhovor měla snowboardová láska Richard Skandera a Jája Čechová, tou dobou špička českýho snowboardingu a dnes spokojený táta a máma dvou capartů. Na otázku cílů ve snowboardingu odpovídají, že nechtějí ježdění na prkně nikdy zabalit, a to se jim na sto pro povedlo. Na dvoustránce rozhovorů s americkými pro se představil Jerry Hsu a Brandon Turner. Velký skate rozhovor čísla padnul na Honzu Minola, osmnáctiletý talent z Brna. V rozhovoru říká, že by mu nevadilo jezdit pár let v Americe, ale že na starý kolena by se stejně přestěhoval zpátky do Brna. Taky prozradil, že jako hobby točí video a učí se to stříhat na počítači. A že nemá na holky vůbec čas... Po deseti letech žije Honza opravdu v Brně, prací s videem se živí profesionálně a má ženu a dítě. V reportáži z českého poháru v rampě ve Špindlu figurují jména jako Horváth, Zajíc, Šimůnek, Skandera a triky bs fs air, 360, a dokonce 540. Na big airu v Mečůvce pak byli k vidění lokálové jako Talaš, Žáček, Adámek či přespolní Přemek Vida, kterýmu tam padnul backflip. Článek mapující skate závody přináší jména a triky jako Vašek Štecher a fs lip na railu, David Klos a minirampový fs ollie na extension to smith grind, David Maxim a 5-0 na railu ve Strašnicích či Aleš Vodvářka a blunt fingerflip to fakie. V reportáži z Jizerských hor se ukáží severští lokálové Šimůnek, Bauer, Zajíc, Kutil a Marčík, přičemž se navštíví místní resorty jako Bedřichov nebo Špičák. Následuje Skateparáda, což byla taková hlasovací soutěž pomocí mobilů o nej skate fotku. A pak už je rychlá sada jednostránkových článků, a tedy punk rock a hip hop rozhovory, právníkova rada, reklama na Gambrinus, tři na třetí s Petrem Horvátem, snb škola triků a vopička Davida Horvátha na snowdecku nakonec.
PŘED 10 LETY
SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481 Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645
SHOPS