VINTR’S 2011 TRAVEL DIARY

tahle sekvence byla docela boj, fotilo se přímo u la lakers stadionu, což je dowtown, takže tu prudí úplně každej. když vás chytí policajti, máte minimálně $250 pokutu nebo jdete k soudu, a to je mnohem dražší. naštěstí po pár pokusech přišel tenhle fs lipslide fakie na railu s kinkem a my mohli utéct

NEJLEPŠÍ NA SKATEBOARDINGU JE, ŽE SI HO DÁVÁŠ PŘESNĚ TAK, JAK POTŘEBUJEŠ. POKUD TI KE ŠTĚSTÍ STAČÍ JEŽDĚNÍ ZA BARÁKEM V PARKU, MŮŽE BÝT. KDYŽ TĚ BAVÍ ZÁVODY, MÁŠ TO TAKY MÍT. A JESTLI CHCEŠ CESTOVAT PO SVĚTĚ A MAKÁŠ NA TOM, BUDEŠ TO TAKY MÍT. TOMÁŠ VINTR MĚL LONI SKATEBOARDING V TOM NEJVYŠŠÍM LEVELU A V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU SE S VÁMI O NĚJ PODĚLÍ.

text: Tomáš Vintr, foto: Chris McDonald

za tenhle ss fs 180 přes rail a vozejk děkuju čínskýmu pánovi, kterej uklízel jezera v huzhou a tu káru takhle krásně zaparkoval

Je konec prosince, sedím doma v Praze v obýváku, dívám se na videa na YouTube a uvědomuju si, že je to poprvé od ledna, kdy jsem v roce 2011 víc než 2 týdny v kuse v Český republice... Až teď mi vlastně dochází, čím vším jsem za ten rok prošel, kde jsem byl a co jsem zažil. Rekapituluju, přemýšlím a zjišťuju, že za dvanáct měsíců se toho dá stihnout vážně dost. Tedy pokud člověk chce a jde štěstí alespoň trochu naproti. Rozhodl jsem se tenhle článek napsat tak trochu cestovatelsky, trochu vypravěčsky i dokumentárně, ale hlavně o životě a všem, co s sebou přináší. Začneme teda pěkně od začátku, lednem 2011. V Čechách bylo jako obvykle, to znamená zima, mráz, sníh, sem tam déšť a o skateboardingu nemohla být řeč. Sebral jsem se a odjel do Los Angeles, kde poslední dobou trávím vcelku dost času. Hned po příjezdu jsem

na tenhle spot v severní části la nás zavez kameraman a byl tu s námi i fabrizio santos a pár dalších lidí. mimochodem, jedno číslo thrasheru má obálku s torey pudwillem právě z tohodle místa. santos tu zkoušel bs tailslide, k čemuž nakonec nedošlo. nechápal jsem, jak strašně těžkej a obrovskej tenhle spot je. při jednom pokusu o ten crooks mi sjela noha na druhou stranu zdi a ze tří metrů jsem spadl přímo na obě dlaně

zamířil do hlavního officu Monster Energy domlouvat a vyjednávat, co budeme v následujícím roce dělat. Už podle plánu to vypadalo na docela nabitej rozvrh, ale k tomu se dostaneme v průběhu článku. Následující tři měsíce jsem tedy strávil v US of A. Kdykoli jsem v LA, je hlavní náplní mýho pobytu skateboarding a natáčení. Tyhle dvě činnosti jsou vlastně jediný dvě věci, který děláme. Ráno vyrazíme z baráku, skočíme do auta a nevracíme se domů dřív než po setmění, kdy si naprosto vyčerpaný dáme sprchu, večeři, drink a jsme rádi, že neusneme při první hře u PS3. Dá se říct, že takhle se tráví každej den. Lidi si řeknou, že by je to začalo nudit, ale v LA je tolik spotů a možností, takže to člověka nemůže začít nudit, ani kdyby chtěl. Každej den potkáváte nový lidi, vidíte nový spoty, zažíváte nový věci. V půlce března přišel vcelku spontánní nápad vypadnout z LA a vyrazit na Floridu na Tampa Pro. Vzhledem k tomu, že jsem na Tampě Pro ani na Floridě nikdy předtím nebyl, rozhodnutí trvalo vteřinu. Za pár dní už jsme byli ubytovaný v hotelu vedle skateparku a šli jezdit do SPoT, což je SkatePark Of Tampa. Hned při příjezdu do města mi bylo jasný, že tohle není „normální“ závod. Tampu Pro můžete jet pouze po předchozím pozvání od organizátorů a každej z asi 100 lidí, který závod jel, by teoreticky mohl vyhrát. Asi není potřeba říkat jména, protože Tampu Pro jezdí prostě všichni, haha. Jinak musím říct, že mě Florida docela baví, a ještě víc mě baví bílej písek na plážích, holky v plavkách po celej rok a teplá voda v oceánu. Sice nerad, ale po příjezdu zpátky do LA jsem si sbalil kufry a vracel se do ČR, kde jsem vydržel asi 4 dny a seděl jsem v letadle do Číny na X Games. V Shanghai jsem byl už po několikátý, takže jsem věděl, co mě čeká. Čínu mám rád, protože je tam všechno z mramoru a security zásadně neprudí, takže můžete jezdit, kdy a kde chcete. Navíc stojí všechno strašně málo peněz, takže skoro nic neutratíte. V tuhle chvíli jsem ještě netušil, že do Číny tenhle rok pojedu ještě několikrát... Po návratu do Čech mi zazvonil telefon z kanceláře WCS a šéf na druhým konci drátu mi oznámil, že mě kvalifikovali a pozvali na další WCS závod do Brazílie. Pár dní nato jsem tedy opět opouštěl Prahu a byl na cestě do Fortalezy, na tropickym severu země. Brazílie byla jedním z míst, který jsem chtěl vždycky navštívit, a nebýt skateboardingu, musím říct, že bych si nemohl dovolit tam vyrazit jen tak na dovolenou. Druhým pozvaným byl můj kamarád Phil Zwijsen z Belgie, kterýho určitě znáte z Mystic Cupu a pamatujete si jeho fakie flip z obrovský skočky přes pyramidu, který se mezi skaterama říká příhodně Harrachov... Na letišti ve Fortaleza na nás už čekal týpek, aby nás odvezl na hotel, a při projíždění městem nám na každým rohu říkal: „Tohle je varvella, tedy ghetto. Dívejte se na mříže v oknech a lidi postávající všude kolem,“ a podobný věci. Když potom projel asi třetí křižovatku na červenou, nedalo mi to a zeptal jsem se ho, co dělá. S absolutním klidem mi řekl: „Nechci, aby nás někdo přepadl, ukradl mi auto a pak unesl i vás dva...“ V tuhle chvíli jsem se chtěl vrátit na letiště a nastoupit na letadlo zpátky do Prahy, ha! Druhej den ráno jsme se ale probudili do krásnýho počasí, všude byli fajn lidi, vedle hotelu nádherná pláž, čistý moře a o ghettu nemohla bejt ani řeč – alespoň mně, člověku, kterej bydlí v Praze, to tu přišlo úplně normální. Celej týden jsme neměli s nikým sebemenší problém. Řekl bych, že skaters mají mezi lidma takovej svůj zvláštní respekt a většinou po nich ostatní moc nejdou, což se při cestování a skateboardingu všude po ulicích docela hodí. Po týdnu v Brazílii jsem se v pátek večer vrátil do Prahy, abych hned v sobotu jel do Strašnic na Pražskýho démona a týden nato zorganizoval závody Grand Prix Beroun 2011. Musím říct, že v tuhle chvíli jsem se cítil tak vyčerpaně, že jsem nevěděl, jak zbytek roku dotáhnu. Tím spíš, když léto a všechny tour, dema a závody teprve začínaly. Ale šlo to a já se podíval na hodně míst, přesně to nemá cenu rozepisovat, takže jen ve zkratce: Itálie, Anglie, Chorvatsko, USA, Belgie, prostě závody, tour, točení a focení. Při jednom ze závodů Dew Tour jsem obdržel velice zvláštní telefonát, kdy mi zavolal někdo z čínský vlády

tohle odpoledne jsme jezdili s lamontem, theotisem a nigel alexanderem, kterej nás právě na tenhle super rail z velkejch vysokejch osmiček u kostela zavedl. nebyl tam skoro žádnej rozjezd, ale nakonec ten fs flip přišel na třetí

pojďte na kuřecí párty! s belgičanem philem zwijsenem v brazílii

jedna z mých oblíbených fotek. kickflip od bb, což je čínskej fotograf ze shanghaie. pod bankem začínalo po pár metrech nechutně špinavý jezero plný bordelu, naštěstí jsem to vybral a nespadl do něj

z videí známá škola v la. nejdřív jsem natočil jednu sérku a pak tenhle single nollie fs 180 alleyoop

velká čínská zeď stojí za návštěvu a zval mě na závody do Číny. Na můj dotaz, kdy a kde se závody konají, mi bylo sděleno, že „za 3 dny, asi 300 km od Shanghai“. Já jsem zrovna přiletěl do Los Angeles, neměl jsem čínský vízum, letenku, neměl jsem vůbec nic. Na to mi bylo sděleno, že to nebude problém. Vízum na mě čekalo na čínské ambasádě v Los Angeles, letenka mi přišla za půl hodiny na email společně s cestovními informacemi, místem konání akce, oficiální pozvánkou a já tak druhý den ráno byl znovu na cestě do Shanghai. Ještě lepší však bylo složení naší crew – já, Diego Bucchieri a Matt Bennett. Netuším, jak dali zrovna nás tři dohromady, ale bylo to vcelku dobrý. Po závodech u Shanghaie jsem se vrátil do LA, natáčel svoje Welcome Video pro Theeve Trucks a dva týdny nato mi volal jiný člověk z Číny, že jsou za 4 dny závody v Pekingu, spojené s exhibicí a podpisovou akcí, jestli mám zájem přijet. Teď už jsem vážně nechápal, odkud tenhle telefonát přišel. Byl jsem bez peněz, vyčerpanej z natáčení a poslední, co bych v tu chvíli chtěl, je cestovat 30 hodin do Číny. Na druhou stranu je to příležitost se do Pekingu podívat a já tam vždycky chtěl, řekl jsem tedy ano a za pár dní jsem byl opět na cestě. Tentokrát se zastávkou v Tokiu, takže jsem se podíval i do Japonska. Co je na celý věci nejvíc absurdní je fakt, že jsem do Číny odjížděl rovnou z LA, a to hned několikrát za sebou, bez vracení se do ČR. Takže se defakto stalo LA mým prozatimním hometown. Sestava, která byla pozvaná do Pekingu, byla ještě šílenější než při prvním výletu a tohle fakt stojí za zmínku: Mike Mo, Kenny Anderson, Brian Anderson, Eric Koston, Cory Kennedy, Guy Mariano, Alex Olson, Jeron Wilson, Raven Tershey, Vincent Alvarez, Chany Jeanguin, Kenny Hoyle, Spencer Hamilton a ano, z nějakýho divnýho důvodu jsem tam byl i já, haha. Sám nevím proč, jak, ale byl jsem tam a výlet to byl parádní. Hned druhej den po příjezdu do Pekingu jsme si udělali celodenní výlet na Velkou čínskou zeď, což byl už odmala jeden z mejch snů. Vždycky jsem si

přál se na tohle místo podívat, ale nedokázal jsem si představit, jak bych si to mohl splnit. Peking je obrovský město s asi deseti milionama lidí, ale na druhou stranu bych řekl, že působí mnohem více „venkovsky“ než třeba Shanghai, kde je všechno vyvedený do největších extrémů. Jen pro příklad, v Shanghai jsou všechny dálnice ve městě postavený ve vzduchu, ano, všechny, a to třeba i ty desetiproudý. Takže když po dálnici někam jedete, nevidíte nikde kolem žádný lidi, jen koukáte kolem sebe do pátých a vyšších pater všudypřítomnejch mrakodrapů. V Pekingu naopak vidíte kromě mrakodrapů a starobylých paláců, což už je sám o sobě vcelku velikej kontrast, taky lidi na koních, rolníky se spřežením, který táhnou oslové, a tak podobně. Je to prostě úplně jinej svět a dle mýho názoru je tady silnější mongolskej vliv, co už se kultury, tak i vizáže lidí týká. Závody samotný se potom konaly v sobotu a v neděli. My, západní riders, jsme jeli až nedělní semifinále a finále, v pátek byla kvalifikace pro asijský riders. Kromě skateboardingu se jako obvykle v Číně závodilo taky na bmx, mtb, motorkách, in-line bruslích anebo třeba v extrémním horolezectví. Číňani milujou extrémní sporty a jsou pro jakoukoli extrémní činnost, haha! Poprvé v životě jsem se osobně setkal s Guy Marianem a zapůsobil na mě neuvěřitelným skate skillem a charismem, který z něj vyzařuje na míle daleko. Už jen ježdění s ním vám dává radost a chcete prostě skejtovat. V závodě, kterej se jel systémem Street League a přenášely ho naživo všechny čínský televize, mě pak překvapil právě Guy a Spencer Hamilton. Guy tím, že za celej den nezkazil ani jeden trik, a Spencer, jak je neuvěřitelně dobrej ve skákání velikejch schodů. 3flipy, 3shuvity, ss bs flipy a podobný mu není vůbec cizí a na první pokus to vrátí klidně z dvanácti schodů – nepochopitelný. Guy nakonec celý závody vyhrál, já skončil druhej a Spencer třetí. Na vyhlášení přišli všichni vysoce postavený papaláši z městský rady, předali nám medaile a bylo doskejtováno. A ještě jedna perla nakonec, tahle akce se konala přímo v Birds Nest, což je oficiální olympijskej stadion, kterej byl postavenej pro poslední olympiádu, konanou v Pekingu v roce 2008. To, že se bude někdy jezdit v Birds Nest na skejtu, asi moc lidí nenapadlo. Ale jak je vidět, v Číně je všechno možný. Po závodě jsem se vrátil do USA, odkud jsem ještě několikrát během podzima putoval do Čech a zpět, a pak už jsem konečně, na začátku prosince, přijel do Prahy, kde v klidu trávím Vánoce a konec roku. Rok 2011 byl v hodně věcech velmi zvláštní až neuvěřitelnej. Na druhou stranu musíte obětovat pohodlí domova, odpoledne v lokálním baru, zvyknout si na vztahy na dálku, dřít od rána do noci a cestovat bez přestání z místa na místo, investovat všechny, ano – všechny peníze, který vyděláte zpátky do cestování a žít v nejistotě bez stálý práce, daleko od rodiny a všech lidí, co znáte. Často jsem se setkával s tím, že mi kamarádi říkali, jak rádi by cestovali tak jako já a musím říct, že cestovat je krásný, ale v žádným případě ne lehký, a už vůbec ne pro každýho. Žít permanentně po hotelech, zvykat si na nový prostředí, nemít nikoho, na koho se můžete obrátit, s kým si pořádně promluvit... Život je továrna na sny, tak ten svůj žijte na 100 %, bez předsudků a bez váhání. Nečekejte, až se na vás štěstí usměje, ale jděte mu naproti a splňte si to, co si přejete. Good luck a happy skateboarding v roce 2012.

Tomáš Vintr

v číně je vždycky živo

surfovačka na pláži ve fortaleze v brazílii

bristol farms — prodejny potravin v kalifornii

nollie bs flip jsem tady vrátil několikrát, nejdřív na kameru poprvý, pak se to muselo přetočit, pak sem to další den dělal s fotografem na fotku, a potom chtěl ještě sekačku. stage gap vypadá na fotce vcelku malej, ale v reálu je to velký