INTERVIEW MARTIN MIKYSKA

text: Radek foto: Přemek Vida

Zajímalo by mě, jak často se ti stává, že ti někdo špatně napíše i/y ve jméně?

Upřímně nevim, proč mi lidi prohazujou íčka ve jméně... Zatím sem se ve vyjmenovaných slovech neviděl, hehe. Každopádně jsou ty íčka to nejmenší, speakerům na závodech se daří mrvit moje jméno hodně úspěšně. Už jsem byl Mikyša, Miliska, Mikša... pokaždý jsem překvapenej, co vymyslej. Čekám na startu na svý jméno a na tyhle cizí vůbec neslyším. Takže pak mi někdo musí poklepat na rameno, že sem to já a že už mám jet!

Rozhovor děláme po Skypu, protože se v Čechách přes zimu moc nevyskytuješ. Kde teď vůbec seš?

Právě se nacházim na Penkenu, kam jsme vyjeli s partičkou, s kterou teďka jezdim. Takže já, Dušan Kříž, Petr Horák a Přemek Vida. Fotíme tady a děláme nějaký videa.

Co je to ten tvuj nick MCPlachta, co máš na Skypu?

To je taková ta věc, když si založíš profil v jedenácti letech a připadá ti to jak nejlepší nickname, co existuje... V sedmnácti pak zjistíš, že to zas tak vtipný neni, hehe. Možná je čas si ho změnit.

Neni už ti blbě z prašanu?

To tě nikdy neomrzí... Ale fakt ho teď máme na Penkenu hodně. Sněžilo tři dny v kuse, tak metr sedmdesát určitě napadlo. Po pár dnech však vysvitlo sluníčko, trošku to potálo a přes noc zmrzlo. Takže teď je beton, ale už na to nasypalo dalších deset. Po několika dnech ježdění po pás ve sněhu už jsme byli znuděný z prašanu kolem sjezdovek, kde se to moc neměnilo, a tak jsme si postavili a vyzvali backcountry skok. Bylo to docela zajímavý. Testoval jsem kicker jako první, chtěl jsem dát backside pět a nakonec z toho byl backside doublecork deset, hehe. Letěl jsem zhruba o dvacet metrů dál, než jsem chtěl, a dopad se samozřejmě nepoved. Na další pokusy sem už ten doublecork vracel na prkno, ale odjet takovejhle trik do prašanu je úplně něco jinýho než v parku.

Jakej si měl vůbec podzim, trochu nám to popiš...

Září, říjen jsme průběžně jezdili s Dušanem Křížem, Petrem Horákem a Kubou Králem na Hintr. Rozježďovali jsme se, dělali jsme vtipný edity. Proběhly i nějaký závody, byl jsem na Horsefeathers Pleasure jamu, na svěťáku v Londýně a ve Stockholmu, kde se závodilo uprostřed města na konstrukci se sněhem. Moc zajímavá akce se spoustou diváků kolem a dobrou atmosférou. Ale skákání na konstrukci je hrozně těžký, jsou tam omezený možnosti. Pak jsme jeli před Vánoci na měsíc do Ameriky, kde jsme zkoušeli nový věci a trénovali. A zkraje ledna jsem byl na O’Neill evolution v Davosu, což byl první závod, z kterýho jsem se kdy odhlásil. Ale zdraví je přednější, viděl sem tam spoustu lidí, co si něco udělali. Organizátoři závodu chtěli posunout level a postavili strašnej nesmysl s ohromnou

BUDOUCNOST ČESKÉHO SNOWBOARDINGU LEŽÍ I V RUKÁCH MARTINA MIKYSKY. TENHLE SEDMNÁCTILETÝ TÝPEK JEZDÍ NA PRKNĚ UŽ DESET LET, STUDUJE GYMNÁZIUM V PRAZE NA PROSEKU, PŘÍŠTÍ ROK HO ČEKÁ MATURITA A ROK NATO TŘEBA OLYMPIÁDA. NEJ ÚSPĚCH V JEHO KARIÉŘE JSOU URČITĚ DVĚ DRUHÁ MÍSTA Z WORLD ROOKIE FEST SÉRIE NEBO TITUL MISTR ČR V RAMPĚ V JUNIORSKÉ KATEGORII A DRUHÉ MÍSTO MEZI MUŽI. SPONZORY JAKO VOLCOM, SMITH, LEVEL GLOVES, SKULLCANDY, LIBTECH, CASINO ADMIRAL A STYX SI URČITĚ ZASLOUŽÍ.

MARTIN MIKYSKA

kompresí na odraze... Zajímavý bylo sledovat reakce riderů na startu, kdy třeba i takovej Sebastien Toutant říkal, že vůbec netuší, co se s nim ve vzduchu děje. Při jedný jízdě dával backside sedm, spadnul na hlavu a celej se pak z toho klepal... Kvalifikace se nakonec jela na malym skoku, takže mě mrzelo, že jsem se odhlásil, zvlášť když pak ten velkej na finále upravili.

Za tři měsíce si procestoval tolik, co většina z nás nedá za celej život. Jak dlouho to trvalo, než ses dostal až na tuhle úroveň?

Tak vše se zlepšilo za poslední tři čtyři roky, kdy jsem do toho šlápnul. Jinak sem ale začal v sedmi letech, a když mi bylo jedenáct, tak jsem poprvé zkusil snowpark. Ve dvanácti letech jsem začal jezdit po závodech, nejdřív čtyřikrát čtyřku, pak World Rookie

V tomhle Boardu je i rozhovor s Nilsem Arvidsonem a on tam říká, že když trénuješ megarotace na sucho, že to ubírá zábavu ze snb a dělá to z toho trochu jinej sport. Co si o tom myslíš?

Mě osobně moc neoslovily ty různý mega-dvojitý kotrmelce přes hlavu. Třeba Seb Toots udělá v závodě tři doublecorky, protože je má natrénovaný z trampolín. Jenže to je právě ta gymnastika. Já si ty doublecorky vůbec neužiju, je tam taková divná odstředivá síla. Líbí se mi flat spin rotace, které si i víc vychutnám. Nemyslím si však, že by trénování na sucho ubíralo srandu ze snowboardingu. Nejspíš se ten závodní snowboarding přesune do trénování v tělocvičnách,

s Přemkem, co tě trénuje, probírali nějaký tvý zranění ramene. Přišlo mi to dobrý, že se táta o tebe takhle stará, že tomu snowboardingu tak rozumí.

Táta to docela sleduje, ale že by poznal, co přesně dělám za trik, to asi ne. Spíš ohodnotí celkově jak lítám, a když se mi něco povede, má z toho vždycky ohromnou radost. Teďka se mnou pojede do Livigna na World Rookie Fest a doufám, že ho tam potěšim. Chtěl bych na tomhle místě rodičům poděkovat za jejich obrovskou podporu.

Na kolik tak vyjde jeden rok tvýho ježdění?

O tyhle věci se stará Přéma s tátou a já to nemusím naštěstí moc řešit, takže přesnou částku nevím, ale je to ve statisících. V létě jezdím na soustředění na celej srpen, v září pár výletů na Penken a Stubai. Potom jedu

Fest. A jak sem řek, poslední tři roky jsem přes zimu víc na horách v cizině než doma v Čechách.

Na tvym zlepšení má určitě zásluhu i trenér.

Celkem už asi sedm let spolupracuju s trenérem Přemkem Vidou. Začínal jsem ve snowboard Ride School, kde sem se naučil základy, a právě Přemek tam byl jedním z trenérů. Pak založil team Wild Kids, kde jezdili mladý rideři, a když se to potom nějak rozpadlo, protože ostatní už neměli chuť pokračovat na profesionální úrovni, zůstali jsme spolu sami dva. Po těch letech musim říct, že Přemek pro mě neni jenom trenérem, fotografem či kameramanem, ale že spolu máme suprovej kamarádskej vztah. Díky za to Přémo.

Co si myslíš o trénincích na sucho, na trampolínách a tak?

Skákání na trampolíně je super pro prostorovou orientaci. Cokoliv, co člověk dělá navíc k ježdění na prkně, se zúročí. Já třeba teď cejtim, že potřebuju ale zase tu bude obrovská spousta jezdců, kteří si to jezděj jenom proto, aby si to užili, prášej si, stavěj back country skoky, dělaj si, co chtěj. A je pak na každym, kterou cestou se vydá.

Velký dík, že si takhle můžeš cestovat, bude určitě patřit vaší rodině, tátovi. Jaký to je, když tě ve snowboardingu takhle mocně podporují? Neni to na tebe tlak?

Rodiče by mě podporovali v čemkoliv, co bych se rozhod dělat, takže určitě z jejich strany necejtim žádnej tlak. Podle mě to neni dobrý, když rodiče na děti moc tlačej, to se potom musí blbě jezdit. Budeš z nervů zkoušet nějaký triky, na který nemáš, můžeš se zranit, dostaneš strach a je konec. Podpora rodičů je ale to nejdůležitější, dokud nejezdíš v levelu, kdy můžeš mít sponzory.

fróňo na railu během tréninku na o‘neill evolution v davosu

před Vánoci na celej měsíc do Ameriky, což samo o sobě vyjde třeba na šedesát tisíc. V lednu, únoru jsou to tripy po svěťácích po Evropě, konec sezony jsou pak český hory nebo zase nějaký ledovce v Rakousku či Francii. A v červenci třeba výlet někam na jižní polokouli.

To se ani nedivim, že máš v rozhovoru fotky z celýho světa...

Fotili jsme třeba v Livignu. Nejdřív při jarním ježdění, kdy se točilo a fotilo, a já zkoušel bs 10. Záběr docela vyšel a já si ho schoval do videa, který teďka dávám dohromady pro svý sponzory. Na Schnalstalu na ledovci sem něco nafotil při Rookie summer campu, který tam pořádá Jarda Boček s Asociací. Už druhým rokem tam působím jako trenér. Podle mě je to jeden z nejlepších letních campů, je tam spousta lidí ze snb scény. se třeba čtyřicetiletej chce něco naučit, tak si pro tu radu ke mně může dojít. Ale jako pravda je, že je to občas vtipný ten rozdíl věku... Jinak pár fotek mám i z Ameriky, kam jsem jel už druhý rok po sobě na měsíční podzimní soustředění. Letos to bylo lepší než loni, v Keystone se změnil shaper a postavil nádherný step up skoky pro rotace, takže jsme se naučili hodně věcí na různý strany. Mám tu jednu fotku z lesa, je na ní vidět, že mimo sjezdovky bylo míň sněhu. Ale v parku foukali asi osmnácti děly, a když jsme se jich ptali, jak to s těma dělama maj, tak říkali, že letos je krize, že nemaj moc peněz na zasněžování. To jsme se museli smát, že osmnáct děl znamená krize, hehe.

Pak tu jsou i nějaký fotky z Jižní Ameriky, co?

Do Chile sem byl pozván od lidí z World Rookie Festu, byla nás tam celá parta Evropanů. Pokud by se mi letos poved v Livignu udělat nějakej výsledek, nejspíš by mě mohli na výlet pozvat znovu. Akorát se už nepojede do Chile, ale jelo by se do Austrálie. Takže bysme si tam mohli zase zasurfovat, zasnowboardovat i zaskejtovat... Pak mám fotku na trubce z Davosu, která vznikla při O’Neill evolution. Byly tam super fotogenický překážky, ale ten skok byl vyhrocenej.

Obálku si chtěl mít z rampy, protože ta tě baví...

Schoval jsem si jednu pěknou fotku ze Zélandu, kam jsem se dostal s Honzou Nečasem. Během tý návštěvy sem se zúčastnil juniorskýho mistrovství světa a Burton NZ Open. Byl to úplně neuvěřitelnej trip, viděl sem věci, co nikdy předtím. Ta novozélandská krajina je úplně nádherná. Do dneška, když si na to vzpomenu, tak mě mrazí v zádech.

když jsem na horách, tak se soustředím čistě jenom na snowboard. V náhodný volný chvíli si rád zahraju na kytaru nebo zajezdím na motorce. Mám teď nově enduro, takže s tím můžu jezdit jak po silnici v Praze, tak si to vzít někam na dráhu.

Neni ti ještě osmnáct, takže párty zatim asi ne.

No to vůbec, hehe. Sem tam se někde objevim, ale jak si řek, neni mi osmnáct, takže nemůžu.

Ale brzo ti osmnáct bude. To bude kalba....

No to bude úplně nejvíc! Domu určitě po dvou nedojdu. Nejspíš po čtyřech, hehe. Osmnáctiny se musí zapít pořádně. V Livignu se chystám nakoupit nějaký rumy, určitě Ron Zacapa. Prostě budu na svý osmnáctiny pít tenhle dvacet tři let starej rum, hehe. Já už auto mám, hehe. Multivana, toho bílýho. Všichni si myslej, že je to auto Přemka, ale neni. Už se nemůžu dočkat, až ho budu řídit a Přemkovi se určitě uleví, že to šoférování nebude furt jen na něm.

Máš rád hazard?

Docela si frčim v online pokeru, i když asi ještě legálně nemůžu. Dokonce si s klukama s sebou bereme na hory pokerovej kufříček, na tomhle tripu jsme se k tomu ještě nedostali, ale v Livignu si zahrajem. To je taková tradice. Párkrát jsem byl na firemní akci, kde bylo soukromé kasino, takže jsem si vyzkoušel i ruletu a black jack. Úplně mě to nechytlo, to mě baví spíš ten poker. To je sport, ze šedesáti procent to můžeš ovlivnit. Ale jako až mi bude osmnáct, tak se chystám do Casino Admirál, to je taky jeden z mých sponzorů. Půjdu si tam ten svůj badžet pořádně roztočit, hehe. Ale já to mám pod kontrolou, já tam pudu vyhrát!

Hazard bude asi i olympiáda v Rusku. Byl si někdy jezdit někde na Východě?

Jednou sem jel na závody do Srbska a kvůli sněhový vánici to zrušili, a já jel po patnáctihodinový cestě tam hned dalších patnáct hodin zpátky. To bylo příjemný... Takže nijak neplánuju, že bych se tam chtěl vrátit. Ale na olympiádu bych jel. Je to můj největší cíl, ale ne na krev. Teď se vyjížděj kvóty do kvalifikačních závodů po světě a Evropě, aby se nás na olympiádu mělo šanci kvalifikovat co nejvíc. Snažim se zlepšovat a makat na sobě. Až nastane kvalifikace a viděl bych, že má někdo jinej šanci udělat lepší výsledek, nebudu to hrotit. Ale pokud budu mít výsledky, budu na to mít, hrozně moc bych se tam chtěl dostat.

A co X Games, Dew Tour?

Víc by mě potěšilo, kdybych vyhrál X Games nebo Dew Tour než olympiádu, ale to se asi nestane. Takže je lepší zúčastnit se olympiády, která je vrytá do myslí celýho národa, což X Games nejsou, o nich ti ve zprávách nic

Letos se asi na českých horách moc neobjevíš, co?

Ale jo. Budu na 4x4 ve Špindlu a v Peci. Ve svý podstatě budu ve Špindlu letos trávit hodně času, protože tam máme byt, a můžu tak jezdit hodně s Dušanem Křížem, který tam bydlí. Školu si dám pondělí až středa v Praze, a prodlouženej víkend strávim ježděním ve Špindlu. Podle mě je tam nejlepší skok v celý ČR, i když je zatim jenom jeden, takže se nedaj dávat sérky, a to je největší problém českých parků. Chybí tu prostě aspoň dva dobrý skoky v řadě, to by si pak viděl, jak by se level ježdění v Čechách posunul. Baví mě na Špindlu i ta komunita lidí, přijde mi to jako rodinný prostředí a rád se tam vracim.

Jezdíš se sluchátkama?

Jasně, mám teď Skullcandy a jsem spokojenej. Když si vytvoříš zábavnej playlist, který tě baví, tak se

Jestli se nepletu, máš banán od LibTechu. Některym lidem to nevyhovuje, že je to měkký na odraz. Co ty, jak se ti na tom jezdí?

Mně nepřijde, že je měkkej na odraze. Já si myslim, že je to jedno z tvrdších prken, co jsem kdy měl, a že je vhodný pro všechny podmínky. Skvěle se na něm jibuje, skvěle se jezdí v rampě, ani na skocích nevadí. Chtěl bych ale určitě od LibTechu vyzkoušet promodel Travis, protože sem slyšel, že dokáže podržet na velkých skocích. Banán mi teď ale vyhovuje skvěle, úhly mám patnáct patnáct, vzdálenost nohou pořád měnim a ladim. Vázko mám Bent Metal, model Mortal, boty DC Rogan.

Děláš si servis na prkno?

Mažu, co to jde, a když vidím, že je skluznice na nějakým místě vysušená, už to přejíždím čímkoliv, co je po ruce, třeba i obyčejnou svíčkou. Když máš prkno namazaný, nespaluje se ti skluznice a vydrží ti to mnohem dýl. No a když se objeví nějaká díra, tak si to

cestou domů z keystonu jsem objevil tenhle spadlej strom, a tak jsem neodolal

neřeknou. Tím pádem i pro sponzory je olympiáda stále důležitější.

Ty kvalifikace to jsou závody pořádaný lyžařskou federací FIS a spousta lidí na ně jede hejt. Ty těchhle závodů objedeš dost. Co si o nich myslíš?

Spousta lidí má na FIS negativní názor, já taky vím něco o historii, jak vznikl ten spor se snowboarderama. Taky nemůžu souhlasit s tím, jak se to tenkrát v začátcích odehrálo, ale chci se dostat na olympiádu a je mi jedno, kdo to pořádá. Většina světových jezdců to neřeší. Potkáš je jak na svěťáku, tak třeba na šestihvězdě TTR. Moje zkušenosti ze světovejch závodů nebo mistrovství světa jsou takový, že i lidi z FIS to dokážou připravit dobře a postarat se o jezdce. Chápu, že by bylo lepší, kdyby se o snowboardový závody starali snowboarďáci, ovšem já za sebe nemůžu říct nic moc špatnýho. Určitě rád pojedu znovu třeba na FIS svěťák do Londýna, jezdí úplně jinak. Dřív jsem poslouchal rock’n’roll a kytary, ale teď jsem se dal na drumy a dubstep, i když zrovna na ten se nedá moc dobře jezdit, je to takový depresivní.

Já si vůbec nemůžu na ježdění se sluchátkama zvyknout. Pořád mám strach, že neuslyšim, až na mě někdo bude řvát, že se něco děje...

Já jezdím jenom s jedním nasazeným sluchátkem anebo s oběma, ale s hudbou jen tak na pozadí. A když jedu na velkej skok dělat těžkej trik, třeba dvanáctikilo, a potřebuju se soustředit, tak si to vypnu. Ale na rutinní ježdění, na devítky, na desítky, tu hudbu mám. Ta tě nakopne i uklidní a triky se odjížděj úplně jinak. Mám vyzkoušený, že když se celej den při ježdění udržuju v dobrý náladě a jsem muzikou nakoplej, dávám do všeho maximálně energie, a to strašně pomáhá.

zakapu kofixem. Snažím se prostě prkno udržovat. Je dobrý mít rád svoje prkno, ono tě potom podrží.

Viděl sem teď u Přémy fotky z Ameriky a měl tam i Shauna Whitea, kterej jezdí v koženym křiváku a v džínách. To seš na podobný cestě, už taky jezdíš v džínách.

Nejvíc jsem se mu ale přiblížil loni, když jsem měl kožený slimky. Letos už nemám tak slimový věci. Shaun mě baví, letos se zas předved v nemožným modýlku jako kovboj, je super, že ten styl snowboardovýho oblečení rozděluje do víc cest. Já jezdím oblečení Volcom, teď sem si poladil skvělý věci, moc se mi to líbí. Mám šedou bundu s obrovským vyjícím vlkem na zádech, džínový kalhoty, je to styl. Kalhoty maj skvělou impregnaci, fungují i v prašanu, nijak mi nepromokli, prostě to má Volcom vychytaný. Jsem rád, že mě sponzorují, velmi jim za to děkuju a dík samozřejmě patří i všem ostatním mým sponzorům, kteří mě kdy podporovali. Čerstvě jsem teď přešel ke Smithu a rád poradil úplně skvěle, kam se koukat s hlavou, a ukázal, jak to dělá on. Je dobrý takhle slyšet názory z různých stran, pak se trik naučíš líp.

Myslíš, že se mezi profíky někdy dostaneš. Třeba tak daleko, jak je Šárka Pančochová?

Bylo by to super. Doufám, že když budu v progresu pokračovat, že bych se moh prosadit i v zahraničí. Zatim ale nepřemejšlim o snowboardingu jako o svým zaměstnání, prioritou je škola. Chtěl bych se dostat na vysokou ekonomickou, abych si ty peníze uměl dobře spočítat, hehe. Ale vážně, ekonomka mi dá jediný užitečný vzdělání, já nechci bejt doktorem ani inženýrem. Já sem dobrej v matice.

A v angličtině taky?

Když jsem byl malej, tak sem měl učitele angličtiny, co docházeli k nám domu a učili mě. Dával jsem to takhle až do deseti let a pak jsem se už spoustu dalších věcí naučil z počítačovejch her nebo ze sledování filmů

vzdušnej kicker na světovým poháru ve stockholmu a backside 7

bych tedy touto cestou poděkoval Michalovi z Oakley za ty roky spolupráce.

Který další lidi na světový scéně sleduješ?

Pořád čekuju stránky Helgasonů, Torsteina a dívám se i na šreďácký pořady jako Sunday in the park z Bear mountain. Prostě sleduju co nejvíc videí, objevuju nový triky a potom je zkouším. Ve snowboardingu se nejde zaseknout, nikdy nenastane moment, že už by si všechno uměl. Pořád je se co učit a sledování videí ti v tom hodně pomáhá.

Zajezdil sis už s nějakym zahraničnim profíkem?

Tak třeba se Seppe Smitsem na Hintru, když jsme ho tam potkali. Párkrát jsem s ním jel na lanovce, takže sem se ho zeptal, jestli by se nemrknul na nějaký moje triky a neřek, co dělám špatně a tak.

prašanová zatáčka při heliboardingu v chile

a seriálů v angličtině. Už sem si na to tak zvyk, že se nemůžu dívat na zahraniční film v českým dabingu. To už nesnášim. No a jakmile vidím nebo slyším nějaký slovíčko, kterýmu nerozumím, tak si ho okamžitě překládám a snažim se ho naučit. Je super, když se dostaneš do zahraničí, denně tam mluvíš cizím jazykem, to pomůže. Ale musí ta konverzace bejt víc než lanovkový hovor – jak se jmenuješ, odkud jsi, na jak dlouho tu si... Já chci víc do hloubky, takže si proto teď hodně píšu s klukama, s kterýma jsem byl v Chile. Tím se taky hodně naučíš.

Co bys doporučil začínajícím riderům, co maj dělat, aby se naučili jezdit jako ty? Jaká je nejrychlejší cesta, aby na Olympiádu 2018 jeli oni, a ne ty, hehe.

Podle mě je to o tý zábavě, jestli je ten sport baví a chtěj se zlepšovat. Když to takhle budou mít, tak to budou zkoušet a půjde jim to. Do snowboardingu tě nesmí nikdo nutit, musíš si jezdit pro sebe, ale zároveň dohromady s kámošem, se kterým se budete hecovat. Pak ten progres přijde úplně jinak. Já třeba na začátku v Americe uměl jen základní jib triky, ale při ježdění s Horisem jsem se motivoval a začal to zkoušet taky. Viděl jsem, co všechno se můžu a chci naučit. Prostě největší progres ti daj kámoši, který si nejlíp seženeš v nějakým snowparku. Samozřejmě taky můžete jet na nějaký camp, tam se vám budou věnovat lidi, co to už uměj. A nebojte se přijít si pro radu, když něčemu nerozumíte.

A ještě nám na závěr řekni, jak dlouho už si nebyl v ČR, za jak dlouho se vracíš a na co nejvíc se těšíš.

Naposled jsem byl doma o Vánocích, ve Špindlu jsem si dal Silvestra a prvního vyrazil na trip. Zpátky se vracim sedmadvacátýho na čtyřičtyřku do Špindlu, ale teprve prvního přijedu domu do Prahy. A to se těšim na knedlíky, objednám si hezky kachničku se zelím, to mi na cestách asi nejvíc chybí. A taky svíčková!