Skip to main content

Board 162

Page 1

Board Magazine | Boardmag.cz číslo 162 | únor 2017 | ročník 23 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

162

THE WEDGE PROTI VĚTRU V TATRÁCH / NEVER TOO LATE SPOT QUEST VILNIUS


REACH AROUND CUFF STRAP / TONGUE LOCK D OW N S Y S T E M / H E AT M O L D A B L E L I N E R

VAN S.CO M/ SN OW ©2017 Vans, Inc. Photos: Aaron Blatt


„Já osobně už taky nejsem úplně nejmladší, takže název Never Too Late souvisí tak trochu i s tim, že ani v mym pokročilejšim věku není ještě pozdě natočit projekt s klukama o 15 let mladšíma,“ říká Márty Večerka o významu názvu velkého česko-slovenského filmu, který se tuto zimu natáčí. 36

162

Více se dozvíte v článku na straně 36.

INTRO

ročník 23 / číslo 162 / únor 2017 toto číslo vyšlo 1. února 2017, příští číslo vyjde 29. března 2017 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk


162

24

PROTI VĚTRU V TATRÁCH Hanácká parta Proti větru, kterou na jejich splitboard výpravách doplňuje i pár naplavených Pražáků, se nejčastěji vydává do Vysokých Tater. Z jedný takový šlapačky si přivezli hromadu pěkných fotek, který jsme v článku doplnili o rozhovor s jedním z kapitánů, s Michalem „Kůžou“ Kuželou.

36

NEVER TOO LATE Nikdy neni dost pozdě se pustit do natáčení „celovečerního“ československýho snowboardovýho filmu. Tak přesně tohle si řek Márty Večerka, domluvil se s Filipem Jäschkem, a letošní zimu proto stráví s kamerama na kopci. Celej počin můžete podpořit na Hithitu i vy a právě o crowdfundingu se Márty v článku rozpovídal.

44

THE WEDGE Kdo se trochu zajímá o surfing, ten ví, že The Wedge je brutálně vysoká vlna v Kalifornii. Nejspíš odtud si v Söldenu vypujčili název pro svůj skok, který si svou monstrózností s onou vlnou rozhodně nezadá. Výzvu skočit si 40 metrů do dálky nakonec přijali tři stateční Češi a vy se dočtete a podíváte, jak se s tím poprali.

16

SPOT QUEST VILNIUS Loňská soutěž o letenky na Spot Quest tour zavedla dva šťastné výherce do Vilniusu. Přidali se zde k Rišo Turymu a poskejtovali spolu místní spoty. Samozřejmě nechyběl pořádný kopec srandy a dostalo se i na vaření dršťkovky.

62

36

MUSIC Po roční přestávce se na stránky Boardu vrací hudební rubrika, která by po celý letošní rok měla být obohacena o představování kapel známých ze skate a snb videí. Začínáme partičkama ze soundtracku k Emerica videu Made: Chapter two, ke kterým jsme ještě jako bonus přiřadili seznam zajímavých alb roku 2016.

SNOWBOARDING

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

24 36 44 50

16 SPOT QUEST VILNIUS

10 31 35 58 62 64

PROTI VĚTRU V TATRÁCH NEVER TOO LATE THE WEDGE WALL

NEWS RIDERS, MARKET, PRODUCTS POSTERS ZPAMĚTI/ HONZA LOHYNSKÝ TEST THE BEST/ BREJLE, HELMY, CHRÁNIČE, TERMO MUSIC/ MADE: CHAPTER TWO LAST TRICK/ RIGA


16

24

62

44

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz FOTO > Peter Mercell, Michal Kužela, Jan Kasl, Michal Prouza

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Honza Lohynský, Tomáš Gaži, Martin Večerka, Petr Novák KOREKTURA > Redpen.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Altair, Praha PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588 DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia

na obálce: Pauzu po zranění zakončil Ondra Porkert methodem na obřím skoku The Wedge v rakouském středisku Sölden. (foto: Peter Mercell)


10

RIDER‘S NEWS 1

3

2 4

5

6 8

7

1/ Po hektickym konci roku zůstal Tomáš Vintr přes svátky v ČR, aby se konečně viděl s holkou a rodinou. V lednu začíná všechno znovu, na konci ledna míří do Dubaje, v únoru do LA a s Rišem Turym pak do Asie. Pracují spolu na projektu SkateTripping, který by se měl již brzy objevit na televizních obrazovkách. No a pak už na Tomáše čeká makačka na organizování GrandPrix Beroun 2017, který se bude konat opět koncem června, a to 23. až 24.

9

v garážícch „underground tape“ na starou Sony kameru. 4/ Igor Hanečák se vydal načerpat energii do Indonésie, kde si čistí hlavu a učí se přistupovat k novým výzvám s klidem, aby se mu nehromadily a on se z nich nezbláznil. Před odjezdem stačil doma v Popradě otevřít kreativní centrum, kde teď staví Miloš Ogurčák rádius, a zorganizoval freebox v podchodě. Zpátky do Čech se vrací co nevidět, neboť musí dokončit rozdělanou praxi v redakci Boardu.

2/ Rozjetý skateboarding zbrzdila Honzovi Malýmu škola, na VOŠG Hellichova, kde studuje propagační grafiku a design, se musel věnovat zkouškám. Ale zvládnul to úspěšně, takže už opět jezdí naplno, většinou Štvanice a Plechárna, a možná si dá menší výlet do haly v Plzni. Taktéž se mu podařilo zapůjčit si slušnou filmařskou techniku, a tak shání člověka, který by měl chuť mu pomoct s realizací férovýho streetpartu. Nebojte se mu přes FB ozvat!

5/ Ondra Porkert se před pár týdny vrátil z Ameriky, z Colorada, kde se svým bráchou měsíc natáčeli a blbli ve snowparcích. Rozježděnost by tak oba měli mít maximální a vytěžit z toho dobrý umístění na závodech, zvláště pak na Evropském poháru. Ten se Ondra chystá objet celý a uvidí se, co to v celkovém součtu udělá. Kromě závodní dřiny se chystaj bráchové i natáčet, převážně street, aby vybalancovali závodní stres.

3/ Během několika dní se chystá Štěpán Bareš na operaci ramene, odkud mu budou vyndavat kovovou dlahu. Když u toho nezabrečí, za odměnu poletí se svojí holkou na výlet do Paříže. Ale rameno, nerameno, Štěpán skejtuje furt, momentálně natáčí s Chargem

6/ Zima neznamená pro Jiggyho Dabocziho přestávku ve skateboardingu, ba právě naopak. V jeho domovských Košicích je krytý dřevěný bazén, kde si udržuje boardcontrol, a tak když pak vyrazí někam do zahraničí, nemusí se prvních pár dní trápit rozježďováním. Momentálně se nachází v Barceloně

na tradičním zimním tripu s košickou partou, se kterou tam loví záběry na připravované promo video Tlakers skateboards. 7/ V okolí Banskej Bystrice nasypala krásná sněhová nadílka, takže si to teď Maťo Nedorolík užívá plnými doušky. Dá se jezdit všechno, street, park i freeride, ale nejvíc se Maťo samozřejmě zabává na ulicích. Pokud nepřijde nějaké extrémní oteplení, měla by to být jedna z jeho nejlepších sezón s kopou srandy a nových zážitků s kámošema. 8/ Max Habanec si užívá volno po sezóně a konečně pořádnou zimu na chatě v Krkonoších, takže ideální relax. Jen co doklepe zkouškový, má v plánu vypadnout až do jara do Asie, hlavně jezdit a hrotit to. Pomalu už taky rozmýšlí další sezónu Skate of Mind, kterou bude natáčet na konci léta, a tentokráte s ní obletí svět. 9/ Konec roku 2016 si Rišo Tury zpestřil výhrou závodu i bestriku na X-Mas jamu v Trondheimu v Norsku a následně se vrátil domů do Košic, kde ho čekala operace zápěstí. Dostal šrouby, aby už mu to konečně srostlo, protože se zlomeninou jezdil loni defakto celou sezónu. Během února půjde z ruky sádra dolů a Riša čeká rehabilitace a pak nějaký skejtový výlet do tepla.


for a wider world @blackeyeczsk

objektivnamobil.cz nejen širokoúhlé objektivy na telefony

#blackeyeczsk black-eye.cz


12

MARKET NEWS 3

1

2

4 6

5

1/ Švýcarský výrobce snowboardů a snowsurfů Nidecker získal do svého vlastnictví firmu Flow Snowboarding. Flow se tak přidá mezi značky jako Jones Snowboards, YES Snowboards, NOW Snowboard bindings a další, které jsou řízeny ze švýcarské základny. Nidecker Group se koupí Flow stává třetím nejvýznamnějším hráčem na snowboardovém trhu za Burton Snowboards a K2 Sports. 2/ Koncem roku 2016 z mlhy konečně vystoupila firma Villager Goods, o které jsme vás informovali v předchozích vydáních. Hlavním produktem firmy je kokosová voda, která nabírá na popularitě po celém světě. Josh Landan, jeden ze zakládajících členů a výkonný ředitel firmy, prohlásil: „Spoustu našich přátel má energy drink sponzory. Nikdy jsem je ale neviděl ty plechovky pít… Ale všiml jsem si, že pijou kokosovou vodu. Tak jsme se jednoduše rozhodli ji začít dělat.“ V teamu najdete například Paula Rodrigueze, Erica Kostona, Alanu Blancharda, Coco Ho, Pata Moora a další. 3/ Signal Snowboards opět přichází s nápadem, který zaujme snad každého, kdo miluje skateboarding

a snowboarding. Ve své videosérii ETT – Every Third Thursday představili projekt No Board Left Behind, ve kterém ze starých skateboardových desek vytvoří snowboard do své už tak nabité kolekce. Jedná se o limitovanou edici a cena prkna je 485 doláčů. Na video se můžete podívat, když zadáte tenhle short link: Bit.ly/Signal-Sk8deck. 4/ Se zajímavým nástrojem pro značky přišel Google. Trendy se dnes mění rychleji než dříve, a je tak náročnější plánovat strategii. Think With Google na základě analýzy vyhledávání nabízí odhad, o co budou mít zákazníci v roce 2017 zájem. Z analýzy vyšlo například, že zákazníci kladou větší důraz na funkční oblečení, které zároveň odpovídá fashion trendům, nebo že se zákazníci chtějí odlišit, a vyhledávají tak na oblečení unikátní detaily. Možná si říkáte, jak to souvisí s trhem akčních sportů, je ale statisticky známo, že značky v tomhle odvětví přebírají fashion trendy 1–2 roky poté, co se objeví. 5/ Firmy Danner a Burton Snowboards přicházejí s novou kolaborací na pro-modelu snowboardových bot Dannyho Davise. Boty se vyznačují tradičním stylem

outdoor firmy Danner a zkušenostmi firmy Burton ze světa snowboardingu. Bota má klasické tkaničkové zavazování a robustní kožený vnějšek. Pyšní se také Vibram® gumovou podrážkou, která zajišťuje spolehlivý pohyb na sněhu. Cena se pohybuje kolem 400 dolarů. 6/ Firmy Rumpl, Ravean a Power Practical spojily síly a vytvořily přenosnou, baterií poháněnou cestovní deku Puffe-, vychytávku pro všechny snowboardery, skejtry, surfaře a další, kdo rádi a často cestují a sem tam spí venku. Deka se dokáže během několika sekund zahřát, je voděodolná, lze jí prát v pračce atd. Baterie, která je k dece připojená, vám navíc třeba i nabije telefon a můžete si s ní posvítit. Puffe- vyjde zhruba na 225 dolarů. 7/ Dřívější ředitelé firmy Volcom Troy Eckert a Derek Sabori přicházejí na trh s firmou Kozm, která se zaměřuje na pánské vybavení na jógu, a sloganem: „Není to jen pro ženy.“ Troy Eckert, který pracoval přes 20 let pro Volcom, dostal nápad na založení firmy zhruba před rokem, když na internetu hledal kraťasy, ve kterých by mohl jógu dělat. Jeho cílem je s firmou zároveň změnit stereotyp, že jóga je jen pro


text: Jan Lohynský

8

9

10

11

7

13

12

ženy. Jejich prvním ambasadorem je Chet Thomas, kterému jóga umožňuje si vybalancovat tělo, aby mohl stále skejtovat. 8/ Firma Elevety se zaměřuje na Wearable Personal Audio zařízení, nás zaujal produkt Domio. Přidělává se na helmu, propojíte ho s telefonem, a pak si pouštíte hudbu rovnou do hlavy bez toho, aby jí slyšel někdo ve vašem okolí. Kouzlo je v použití Vibro-Audio™ technologie, díky které se zvuk dostává rovnou do vnitřního ucha. Produkt bude dostupný od léta 2017 a vyjde zhruba na 129 dolarů. 9/ Brand Nike SB představil novou kolekci oblečení Briana Andersona. Pro Briana Andersona se jedná o první vlastní řadu oblečení. Kolekce je postavena na designu hokejového dresu ve žluté a černé barvě s hlavou jaguára, kapitánským „C“ a Nike swooshem, který vytvořil Brian sám. Kolekce také staví na Brianově volání po velikosti „Large Extra“, která je určena těm, kdo chtějí trochu větší věci, ale zároveň v nich nechtějí „plavat“. Kromě dresu budou součástí kolekce i Mikina Nike Icon Hoodie, bunda Nike Shield Coaches Jacket, Nike sluneční brýle a boty Nike SB Bruin Hyperfeel.

10/ Firma Burton Snowboards zařadila do své aktuální nabídky Step On vázání, se kterým tu již bylo posledních zhruba 20 let několik pokusů. Burton označil své Step On vázání za novou generaci snowboardových vázání a cílit bude na zákazníky, kteří vyhledávají high-end produkty. Podle dostupných informací firma pracovala na vázání čtyři a půl roku. Bezpečnost a výkon produktu má být podle Burton Snowboards ještě vyšší než u ostatních jejich vázání. Nechme se překvapit…

12/ Hitem maloobchodního prodeje v Americe a západní Evropě byly v uplynulém roce pop-up shopy. Tenhle hit bude podle odhadů pokračovat i v roce 2017. Firmy se tak začínají objevovat na místech, kam chodí jejich zákazníci. Příkladem může být výrobce slunečních brýlí a doplňků Electric, který vzal svůj pop-up přívěs na celoroční tour s názvem Legends of the Volt. Kolemjdoucí si tak mohli prohlédnout a zakoupit produkty z nejnovější kolekce nebo si zahrát vtipnou hru s jejich claw automatem.

11/ SnowSports Industries America (SIA) oznámila 90 nových vystavovatelů na své 2017 Snow Show. Jedná se o největší veletrh zimních sportů na světě, který se pravidelně koná v americkém Denveru ve státě Colorado a účastní se ho na 500 vystavovatelů a zhruba 18.000 návštěvníků. „SIA Snow Show přináší perfektní přehled nejnovějších a nejvíce inovativních aspektů na trhu zimních sportů,“ nechal se slyšet prezident SIA Nick Sargent. Větší zájem vystavovatelů a návštěvníků je tak signálem, že snowboardovému trhu se možná blýská na lepší časy.

13/ Online platforma RideWithLocal se rozšiřuje a nabízí svým uživatelům možnost stát se spoluvlastníky. Platforma, o které jste už možná slyšeli, funguje jako prostředek pro spojení se s místními ridery na různých spotech, od kterých získáte důležité informace o daném místě. Nově firma s cílem dalšího růstu rozjela crowdfundingovou kampaň, ve které mohou uživatelé přispívat, a získávat tak části firmy s vizí budoucího zisku. Do projektu se již zapojili osobnosti jako například Nicolas Müller. Více informací o kampani: Crowdcube.com/ridewithlocal.


14

PRODUCT NEWS

3

2

1

4

5

7

6

8

1/ Helma anon. Prime vyniká systémem MIPS (Multi-directional Impact Protection System). Prostě za 6.050 Kč se můžete mlátit hlava nehlava a stejně budete v cajku. 2/ Velmi studená zima plná prašanu si žádá pořádný kulich a právě s Nitro Good Times čepicí budete mít really good time! Cenovka je 790 Kč. 3/ Vans boty Crockett Pro 2 navazují na obrovský úspěch prvního modelu, který se stal nejoblíbenější skate botou této značky. Vychytávkou dvojek je kromě jinýho ještě o něco odolnější podrážka Wafflecup, která kombinuje to nejlepší z vulkanizovaný a cupsolový podrážky. Cena 1.890 Kč.

4/ Dobrý poježdění zaručují boty Nike SB Zoom Blazer Mid, jejichž tvar se v nabídce objevil již roku 1972. Svrchní textilní a semišový materiál si rozumí s gripem, Nike Zoom Air v patě tlumí dopady a tradiční vulkanická konstrukce podrážky zaručuje excelentní boardfeel. Připravte si 2.690 Kč. 5/ Do českejch a slovenskejch shopů přišla nová kolekce hardwaru z kolekce Polar Skate Co. Holiday 2016. Mezi jiným nechyběj ani další desky z další povedený spolupráce s uměleckou skupinou AMTK. Cena je 1.550 Kč s gripem zdarma. 6/ Mikina s kapucou Nike SB Everett vám zaručí pohodu i v nepříznivým, chladným počasí. Nejenže je příjemná

na nošení a krásně hřeje, ale díky DWR impregnaci odolává i vodě. Do kapsy 3 in 1 schováte věci i ruce, a kdybyste se náhodou začli potit, ventilace v podpaždí vám to vybalancuje. Cena 2.990 Kč. 7/ Zázrak do bot, to jsou Mons Royale technický fusky Mens Lift z merino vlny. Nejenže hřejí, ale odvádějí i pot, a hlavně nesmrdí. Ani po týdenním nošení! K nezaplacení za 690 Kč. 8/ Do polstrovanýho Nitro obalu na prkno s názvem Cargo bag narvete snowboard do velikosti 159 cm, a k tomu i boty, helmu, spousty mokrých hadrů nebo nářadí. Vyrobeno z materiálu 600D polyester, celkový objem 50 litrů a cena 1.690 Kč.


11

10

12

9

14

15

13

9/ Nitro snowboard Mountain v letošních nánosech sněhu oceníte. Jeho tvar tapered directional vás podrží v prašanu a skluznice Sintered speed formula HD krásně pojede. Dále tu máme Nitro technologie jako camber Cam-out, All terrain flex či jádro Powercore II. Prkno seženete v délkách 160 a 163 za 14.000 Kč. 10/ Pánský kožený gore-tex Burton rukavice Gondy Gore vás podrží i v krutym mrazu, nemluvě o tom, jak dobře se s nima bude držet prkno. Za cenu 2.750 Kč se dělají v provedení palčáky i klasika. 11/ Zateplená 686 bunda Forest Bailey Cosmic Happy z vesmírné kolekce kreativního ridera Foresta Baileyho vyniká parametry 10K/10K, podlepenými

švy, kapsou na permici na rukávu, podpažní ventilací a cenou 5.600 Kč.

několik barevných variant, nás zaujaly tyhle růžováky s cenovkou 1.890 Kč.

12/ Ikona, ve který se dá skejtovat. To jsou boty Nike SB Zoom Dunk Low Pro kombinující klasickej look Dunků s Nike Zoom Air polštářem v podrážce. Tím pádem je tlumení dopadů zaručeno, k tomu se přidává pružná odolná podrážka a gripu odolný svrchní materiál. Prostě super skejtová bota za 3.690 Kč.

14/ Jednou z největších peciček v podzimním katalogu Polar Skate Co. je bunda Bomber Jacket za cenu 3.625 Kč. Na výběr je z černý, bronzový a olivový barvy, materiál i střih jsou klasicky dokonalý!

13/ Nový model Vans Kyle Walker Pro je signature bota Kyleho Walkera, který se stal v roce 2016 na Transworldu skaterem roku. Proto se na technologii nešetřilo, čeká na vás vložka UltraCush HD, vylepšená Wafflecup podrážka či zpevnění Duracap. Na výběr je

15/ Firma Charge skateboards se rozhodla vzdát hold výkonům Vojty Freitaga v roce 2016 a vydala mu model skejtu, jehož koupí kromě jinýho podpoříte Vojtův skate trip do Manchesteru za fellákem Jirkou Bulínem. Cena je 1.150 Kč s gripem.


16

matúš mozola /r/ bs boardslide vrácenej do perfektu na zábradlí školy cestou na gedimino

text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

VI


CO VÁS NAPADNE, KDYŽ ZAZNÍ SLOVA VILNIUS A LITVA? UPŘÍMNĚ SÁM NEVÍM, CO SI MÁM POD TÍM PŘEDSTAVIT, POZITIVNÍ ASOCIACE TO VE MNĚ VŠAK NEVYVOLÁVÁ. NEDOKÁZAL JSEM SE PROTO DOČKAT, AŽ SE VŠECHNO ZMĚNÍ DÍKY SPOT QUEST TOUR, KAM BOARD ODJEL S ČISTĚ SLOVENSKOU SESTAVOU.

ILNIUS


18

matúš mozola /r/ bs crooked na railu z banku


Vilnius se v časáku objevuje jako druhý článek o Spot Quest Tour, ale v reálu to je naše první destinace. Z Prahy jsme vyráželi v sestavě Peťo Mercell jako řidič a fotograf, Rišo Tury jako zrakvená studnice hlášek, Matúš Mozola a Juro Vartík v roli skateboardistů a já měl na starosti kameru a spoty. První komplikace se vyskytly už v Praze, protože se Peťo čerstvě vrátil z dovolené a musel vytunit auto audio výbavou. Netrpělivě jsme čekali na výpad z Prahy, který se

Brány Vilniusu jsme otvírali přibližně o druhé odpoledne a namísto nesmyslného hrocení jsme radši nechali Peťa si odpočinout a mezitím se rozhlédli

jeden z nejlepších skejťáků z Litvy, a dokonce i spoluautor mapy spotů. Hned jsem ho proto poprosil, aby zkontroloval místa, který jsme z mapy vybrali, a poradil nám, co je dobré, kde se dá jezdit i přes týden, a hlavně, kde parkovat zdarma, protože u katedrály po nás chtěli nekřesťanský peníze za parkování. Chvilku jsme s Artu–rasem pofelili, dali mu časáky a pak se přesunuli na další spot, který nám poradil. Nebylo

po okolí. Do Vilniusu jsem popravdě nevkládal extrémní naděje, ale překvapil po každé stránce. Při toulkách městem jsme objevili poctivou 30cm pizzu za 2 €, kterou jsme nakonec žrali do konce tripu. Nejvíc nás ale potěšila online mapa spotů, která nám neskutečně zjednodušila celý pobyt v Litvě. Pokud si sem náhodou plánujete cestu, doporučujeme navštívit portál Abigj.com/skate-spots. Takže přežraní z pizzy a s adresami prvních spotů jsme se uchýlili do našich postelí a hned ráno pak rozjeli plnohodnotný skejtový trip. První svezení bylo na centrálním spotu u Katedrály svatého Stanislava. Dali jsme si warm up a natočili první triky. Juro vyzval rychlou sérku ollie a bs heelflip do double setu a Matúš provětral svůj obrovský pop a na metr vysoké zídce vyslal bs noseslide. Rišo kvůli zranění z Moskvy nemohl prvních pár dní skejtovat, tak si chilloval na náměstí a najednou se dal do řeči s nějakým týpkem. Nakonec se ukázalo, že to je Artu–ras Jendovickis,

to moc daleko, tak jsme tam frčeli na skejtech. Jednalo se o vysoký rail z banku, který se zalíbil Matúšovi, ale hned toho litoval. Spot vypadá skvěle, jenže je těžký jak hovado. Rozjezd do downhillu, zámková dlažba a skoro tři metry dlouhý bank, ze kterého skáčeš na metrový rail. Zatímco Matúš zkoušel bs crooked, tak začalo poprchávat, ale nenechali jsme se odradit počasím a hecovali ho. Matouš odjíždí sketchy crook, ale v jeho stylu to stejně vypadalo super. Chtěl ho vrátit na čistotu a hned na další pokus vrací dokonalý crook s výtrhem. Za krátkou dobu měl na kontě dvě skvělé fotky a mohli jsme se přesunout na rovnou zídečku ze tří schodů na Gedimino prospektas. Předtím jsme si dali krátkou přestávku na zaplnění žaludku a vyprázdnění střev a session mohla pokračovat. Gedimino spot byl narozdíl od předchozího psycho railu velmi příjemný a dalo se tu zaseknout na pár hodin. Juro a Matúš si zídečku navoskovali a sázeli jeden trik za druhým. Jurovi padl noseslide bigspin nahoru, což vůbec nebylo jednoduché, protože

nakonec posunul o dvě hodiny, ale je to jedno, protože jsme cestovali přes noc. Navigace ukazovala chillových 1.126 km a více než dvanáct hodin cesty. Všichni v autě se už pár let známe, a tak cesta byla příjemná a docela utíkala.

1

2

19

1/ juraj vartík /g/ half cab noseslide bigspin out na zídce v parku na ulici gedimino

2/ rišo si pokecal s panem školníkem, který díky tomu pak kluky nechal jezdit na zábradlí u vchodu


1

tím směrem nebyl na spotu absolutně rozjezd. Směrem dolů vrátil half cab noseslide bigspin a half cab noseslide 270 do back to back sérky s Matúšovým ss bs crooks revert. Matúško ještě zabombil krásný fs blunt a mohli jsme jít zpět k autu a na další spot. Cestou jsme ještě našli nechutný vysoký rail s třímetrovým rozjezdem, ale to Matúšovi vůbec nevadilo a chtěl vrátit alespoň boardslide. Počkal, dokud si Peťo nerozložil blesky, a do pár pokusů ho vrátil. Rišo ho hecoval, ať to zkusí vrátit i do fakie, protože s jeho stylem to bude vypadat úplně top. Matúš připraven strhnout boro do fakie ten boardslide ani nenaskočil a místo toho navařil již čtvrtou dršťkovou pro náš web. Napíchl se přirozením na rail a zkomplikovalo mu to celý zbytek tripu. Nakonec byl však rád, protože tak pěknou krysu si ještě neuštědřil, blázen. Příležitost si vybrat spot, jaký chce, proto dostal Juro. Namířili jsme si to na špičatou střechu s extrémně odporným povrchem... Tak jsem mu půjčil svůj cruiser, který má normální skejtovou desku, ale měkký kolečka, aby ten povrch vůbec nemusel řešit. Spot se nacházel ve vnitrobloku a párkrát se na nás někdo dost nepřátelsky podíval z okna, ale Matúš vždy ukázal prostředníček a pokračovalo se ve skejtování. Juro odjel fakt nádherný half cab heelflip a tím ukončil první den v ulicích Vilniusu. Měli jsme fakt nádherný start, natočili jsme deset triků, což se někdy nepodaří ani za celou tour. Večer nás čekala zasloužená odměna v podobě pizzičky za 2 € a pak pivka na privátu. Matúš si musel svou naraženou mužnost mazat konopnou mastí a aplikovat elektrošoky přístrojem, který mu zapůjčil vždy dobře vybavený Rišo. Matúš byl zatím bez pochyb MVP tripu a vysloužil si i přezdívku „Mozolas“, protože v Litvě každé druhé slovo končí na „as“. No a díky své ukázkové dršťce padala často hláška, že ze všech boardslidistů je Mozolas největší vajčák. Až uvidíte tu krysu, pochopíte proč, haha. Krásně jsme se vyspali a mohli jsme znovu vyrazit do ulic. Jako první byl na programu další centrální spot ve městě na Šnipškiu gatve, na kterém bylo dohromady šest zídek různých velikostí a úhlů. Po prvním úspěšném dni se kluci začali mega trápit a jejich sérky nás zasekly na pár hodin. Naštěstí to nebylo zbytečné a Juraj i Matúš si odnesli super lajny, do kterých zakomponovali nedaleké schůdky. V podobném, zaseknutém duchu jsme dál pokračovali, ale nemohli jsme najít spot, který by nás dostatečně

2

20

1/ juraj vartík /g/ half cab heelflip na střeše garáží mezi panelákama ve čtvrti šnipiškés 2/ rišova specialita aka ice cube do vody. půlhodina v takovýhle ledový lázni vás postaví na nohy i po tom nejnáročnějším skejtovym dnu


zaujal, a na všechny velké spoty se Mozolas kvůli včerejšímu zranění vůbec necítil. Nakonec jsme našli vítěze v podobě fotogenické zídečky na Jono Basanavičiaus gatve, na kterou byl rozjezd z uzoučkého schodu a za zídkou koukala socha. Juro měl pocit, že si se spotem porozumí nejlépe, tak pomalu navoskoval hranu a začalo oťukáváníčko. Až byl se zídkou na jedné vlně, začal zkoušet bs crook nollie 360 shove-it out. Teprve nyní dala zídečka najevo, že si s Jurom zcela nerozumí a zámkovka na dopadu to cítí stejně. Jurovi trvalo dvě hodiny, dokud nad spotem nevyhrál, a po vráceném triku si

dával high five s každým, dokonce i s kolemjedoucím v autě. Korunoval to pak hláškou, že se mu po vrácení ulevilo, jak kdyby se rozvedl. Dopřál si pivko a my jsme mohli zapečetit ne až tak úspěšný, ale nakonec produktivní druhý den. Program na večer byl jasný, pizza a pivo. Nakonec se to zvrtlo a vznikl z toho bottle flippingový celovečerní battle, který jsme nakonec odvysílali na našem facebooku a mělo to větší sledovanost než skateboarding. Lidé nám fandili, ale překážkovou dráhu složenou z deseti levelů po celém bytě jsem zvládl jen já, a to jen díky tomu, že mi Rišo dal na last

šesti. Ani zde město nešetřilo zámkovkou, která mu znepříjemňovala celý proces trápení, ale nenechal se rozhodit tímto architektonickým odpadem, ani zfetovaným kolemjdoucím, který se tvářil, že nás pobodá, a vrátil ukázkový switch bs grind. Měli jsme ještě hromadu času, tak jsme vyzvali manuálku jen pár metrů od Matúšové zídečky. Juro tam rychle vrátil ss fs do manuálu pivot do ss nose manualu a nám už jen zbývalo se vychillovat na náměstí u katedrály a zvýšit náš bottle flippingový skill s pětilitrovým kanystrem. Kupodivu, toto náměstí bylo zaplaveno desítkami lidí s telefony v ruce, a když jsme zjistili, co dělají,

1

2

22

trick ještě jeden pokus. Díky, bro! Tuto session ukončil až soused z bytu odnaproti. Mysleli jsme si, že nás jde vyhejtovat kvůli hluku, ale nakonec nás jen upozornil, že máme otevřené dveře. Bottle flipping v našich srdcích zůstal nadále a tuto závislost jsme předváděli na každé další zastávce Spot Questu. Před námi byl poslední den na vytvoření skejtového matroše, protože hned další ráno odlétali Matúš i Juraj zpět do Prahy a my jsme se přesouvali do Rigy. Ještě před spaním si kluci dali ledovou vanu jak správní profíci a bolest ze studené vody kompenzovali slovenskými virálními videi, díky kterým si pobyt v ledu prodloužily na půlhodinu. Ráno jsme začali nedaleko katedrály na Vilniaus gatve, kde byly zídečky na zemi, do zatáčky nebo ze schodů. Zatímco probíhal warm up, tak z nedalekého hotelu vyběhla manažerka, že tam nemůžeme skejtovat, ale když jsme se přesunuli ke schodům, tak nás nikdo neřešil. Matúšovi pomohla ledová lázeň a odvážil se na switch bs 50-50 na zídečce ze

1/ juraj vartík /g/ bs crooked nollie 360 pop out na zídce u fakulty architektury

skoro jsme se posrali smíchy. Všichni do jednoho hráli Pokemon Go. Když si Juro z jednoho týpka dělal legraci, tak na něj s ukrajinským přízvukem jen zavrčel „Mind your own bussiness!“ Tehdy jsme si řekli, že jim nebudeme narušovat auru jejich virtuálního světa, a vydali jsme se na nedalekou pevnost užít si výhled a udělat skupinovou fotku. Rišo si mezitím fotil holky na snapchat a zjistil, že pokud mu nevyjde skateboarding, tak by se mohl uživit i focením modelek. Dali jsme si poslední downhill, poslední slaninovou pizzu za dvě éčka a rozloučili jsme se s Jurom a Matúšem, kteří nás brzy ráno opustili a odjeli na letiště. Rišo, Peťo a já jsme ještě zůstali poslední noc ve Vilniusu, kde jsme načerpávali energii na další zastávku Spot Questu, kam nám přiletí dva technici, Dan Beringer a Daniil Platonov. Konečně vím, co si mám pod Vilniusem představit. Hezké město, hrozně moc spotů a ani vaši peněženku to tady nebude bolet. Příště se vidíme v Rize!

2/ prosím už jen 5 minut a vracím to... bohužel je matúš nedostal


matúš mozola /r/ ss bs grind na zídce v parku u obchodního centra go9. ač ho během pokusů pořád otravovala nějaká fetka, tak to nakonec bravurně zvládnul

23


PRO V


tak pro tyhle panoramata jezdí do tater ty čehůni nejvíc! jan „jencek“ hlobil si to šlape po hřebeni slavkovského štítu

OTI VĚTRU TATRÁCH

text: Radek, foto: Michal Kužela

ŠLAPAT SI PO HORÁCH A SJÍŽDĚT NEDOTČENÝ TERÉNY, TO JE KOUZLO, KTERÝ ČLOVĚK OBJEVÍ AŽ S VĚKEM. KDYŽ TI JE POD DVACET, NEJSPÍŠ HROTÍŠ ROTACE NA KICKERECH, DO TOHO ŠMIDLIKÁŠ BEDÝNKY A VŠECHNO OSTATNÍ MÁŠ V PÍČI. VĚŘ ALE, ŽE TAM ZA LESEM, KAM NEDOHLÍDNEŠ A VLEK NEVEDE, JE PLÁŇ, KDE ČEKÁ ABSOLUTNÍ TICHO A SVOBODA. JEDNOU NA TO PŘIJDEŠ, STEJNĚ JAKO KŮŽA Z PROTI VĚTRU, SE KTERÝM JE NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR.

25


Na začátek se Kůžo představ, aby si tě mohla za to, co řekneš, snáž najít policie. Tak ahoj, já jsem Michal „Kůža“ Kužela z Hané, kde s kámošema již víc jak 20 let jezdím na snowboardu. Po určitý době jsem dostal chuť se s prknem podívat dál do lesa, netvrdnout jen na vleku, začal jsem šlapat a poznávat víc přírodu. Dá se proto říct, že díky splitboardingu se tak posledních pár roků věnuju přes léto i lezení. Jak ses probojoval životem až ke splitboardu? Začalo to někdy na přelomu základky a střední, kámoš objevil skateboarding. Smontovali jsme si svojí první desku a nějak jsme se lopatili před barákem. Pak přišla zima, skejtovat nebylo kde, a protože jsem jezdil

se splitem začínal. Zasvětil mě do toho a mě to chytlo natolik, že jsem pak splita vyprosil u rodičů na Vánoce, hehe. Poslední velkej dárek, co mi kdy dali. A jak vznikla ta vaše parta Proti větru? Dali jsme to dohromady právě s Jirkou Bůžkem, protože shodou okolností hned první sezónu, kdy jsme spolu začali šlapat po kopcích, jsme přes kámoše dostali šanci se podívat na Kamčatku. Přemejšleli jsme, jak to udělat, abysme lidem dali vědět, že někam jedeme, takže jsme si založili Proti větru. Nad názvem jsme přemejšleli dlouho, hodně jsem v tý době objížděl koncerty a natáčel a fotil kapely, a bývalá přítelkyně mi říkala, ať to s těma jejich názvama nějak zkombinujeme. Tak jsme jednoduše vzali anglický slovník a hned na první stránce našli piss against the wind. Čůrat proti větru nebudem, ale na horách chodíme proti němu furt. A bylo to! No a pak muj kámoš Otto Měrka si ten název vyložil, že jako větry vytvářej fazole alá plechovka Heinz, a tak jsme poprosili našeho lokálního grafika Martina Brnu a ten dal celému logu duši. Nejoblíbenější destinace vaší party jsou Vysoký Tatry. Jak se tam jezdí? Lidi kolem pětatřiceti se do Tater nejspíš podívali s rodiči ještě za společnýho státu. Já jsem se tam s tátou vrátil v nějakých dvaadvaceti, a hned se mi tam se snowboardem zalíbilo. Skalky u sjezdovky, pěkný terény, prostě jsem svoje návštěvy začal opakovat, pak jsem tam začal chodit se splitem, no a nakonec tam i přes léto horolezit. Dá se říct, že je to můj druhý domov. Nejspíš tím některý Slováky urazím, ale já to pořád beru tak, že ty hory jsou naše, československý. Hrozně mě baví, že tam přijedeš, dostaneš se na Štrbský pleso a hned po sto metrech už si můžeš vybírat první žlaby. Když chceš samotu, jdeš do Zlomisk či nějaké severy, a tam si skoro/úplně sám. Spousta lidí jezdí radši do Nízkých Tater, na Chopok a Dereše, ale mě v těch Vysokejch nejvíc baví, že za tu dobu, co tam jezdím, jsem tam potkal spoustu lidí, co ti mají do dalších let, jak splitových, tak i lezeckých, co dát! Který místa jsou tvý nejoblíbenější? Veĺká a Malá Studená dolina, tam je spousty možností. V každé dolině chata, Terinka či Zbojanda, v pátek večer se tam dotáhneš a pak máš krásný dva dny ježdění, kdy si jenom vybíráš. Koho baví širší stráně, ten si vybere Mengusovku a tam to může poslat z Volovek či Rysů. Kdo má rád žlaby, tak v té samé dolince má nachystaného Satana či místní výzvu Červený zářez. Snad tam letos již pořádně nasněžilo a padne. Začátečníkům bych doporučil Štrbské pleso a odtud šup do Mlynické doliny. Už na dohled od vleku jsou první žlaby ze Solisek, v klidu se dá dojít a jezdit Dámský žlab nebo si to můžete šlápnout na protější Patriu či do Širokého žlabu.

1

na lyžích, věděl jsem něco o snowboardingu a zkusil to. Samozřejmě mě to bavilo, pokračoval jsem v tom dál, začali jsme s klukama jezdit do parků, objížděli závody, ale nakonec jsem u toho zůstal sám. Chodil jsem na vejšku, na hory mě samotnýho nebavilo jezdit, flákal jsem se, ale pak jsem natrefil na Jirku Bůžka ze Snowbirds shopu, který byl jedním z prvních, kdo tu

26

Kolik se tam toho za jeden den najezdí? Měří se to na výškové metry, dáme jich tak 1.500, což znamená dva dobrý sjezdy. Skialpinisti toho zvládnou daleko víc, oni jsou takový nabušení žiletkáři a taky mají úplně jiný materiál než my. Kilometrově to může být se splitem třeba deset nahoru a deset dolu. Jsou Vysoký Tatry nebezpečný? Když to v zimě někomu řeknu, že jedu šlapat do Tater, tak se každej hned zajímá, co a jak laviny. Po těch letech už to tady mám nakoukaný, hlavně z léta, podle čeho pak poznám skutečné množství sněhu v zimě. Taky sleduju reporty od lidí na ksicht-knize, kde byli a jaké jsou aktuální podmínky, plus místní horská dává dobré informace. Musím zaťukat, že jsem tu zatím

1/ kůža vyměk a 100 metrů pod vrcholem to v bachledovém žlebu otočil... hrdinů jsou ale plné hřbitovy! no aspoň tak moh nafotit honzu koukola ve sjezdu


a prej že přišlo globální oteplování. koncem dubna práší honza koukol v priečné štrbině

27


28

žlab z nižnej popradskej štrbiny museli kluci kvůli masivní desce a z ní plynoucímu riziku v půlce otočit. přesto stihli cestou dolů pár oblouků, viz jencek na fotce


1

žádnou velkou masovku nezažil. Chce to prostě vědět, kam a kdy jít, a hlavně se furt učit. Loni bylo dva metry prašanu ve žlabech, člověk by tam nevlez, ale skialpinisti věděli, že to nesjede, takže se tam šlapalo a bylo to úžasný. Ono se to chce nejspíš učit už od zkušených splitařů. Může vás někdo takhle nakontaktovat přes FB a jít s váma? Když se někdo přidá, budeme jedině rádi. Nás je v partě tak deset, ale někdy na víkend se nedáme dohromady ani tři. Takže každej novej člen je vítanej. Musíte se ale připravit na to, že je to dřina. Jak přes den venku, tak večír na chatě, haha. Už sem na split vzal hodně kámošů, o kterých vím, že něco dělají, sportují, ale jak je to šlapání jinej pohyb, tak je to celkem prověřilo a zabolelo. Chce si to prostě nejdřív vyzkoušet a pak člověk teprv může machrovat, že je něco kousek a že tam dojde hned. Některé fotky k článku máme z vašeho velikonočního tripu do Tater. Zavzpomínej... To se hodně povedlo. V zimě moc nepadalo, sem tam něco, ale na Velikonoce tam nad 1.800 metrů slušně nasypalo. Do toho se přidalo krásný počasí, prázdná chata, prostě skvělý. V sobotu ráno jsme přišli na Terinku, 2.045 metrů vysoko, akorát Honza Koukol měl nějakou virózu a byl z tý cesty vyšisovanej. Museli jsme všechno nést na zádech, sníh začal až těsně pod chatou. Řekli jsme si, že si to dáme v klidu, tak jsme si šlápli a sjeli Priečne sedlo, a pak si dali vedlejší Sedielko. Jsou to takový klasiky, nic prudkýho, sklon tak 35 stupňů, maximálně 40 navrchu. Druhej den se šla krásně vysněžená Žltá lávka, která touhle dobou vyjíždí, ale prostě jsme tam zkusili nalézt, v půlce zjistili, že to drží, a dorazili to až nahoru. Následoval asi jeden z nejhezčích sjezdů loňskýho roku, prašan minimálně nad kolena, bylo to super. Pak jsme si dali pívo na Terince a že to teda ponesem dolů. Moc se nám nechtělo, ale jak se udělalo ještě lepší počasí, rozhodli jsme se, že si to dáme přes Baranie sedlo, odkud je sjezd 2 kilometry. Nahoře na sedle jsme pak zjistili, že ten severní svah má úplně skvělý podmínky, a následoval asi nejlepší sjezd Baranieho sedla, co jsem si kdy dal. Veselý Velikonoce! S vaší partičkou Proti větru jezdíte i na jiný kopce, že jo? Tak nás nastartovala ta Kamčatka, a proto víme, že nás výlety baví. Loni jsme byli v Japonsku, na Hokkaidó, a teď v lednu v Gruzii, kam se v březnu ještě vrátíme, ale na jiný kopce. V plánu máme Kanadu, zrovna teď by se to hodilo, snad podobný podmínky budou i příští rok. 2

3

30

1/ na žlté lávce si honza koukol nahazuje svýho fotografa

Naděl nám na závěr nějaký moudro. Začal si skejtem, pak klasika ježdění na snowboardu v parku, freeride v lese, až si skončil na splitu. Co na lidi na rozpolcenym prkně čeká? Čeká na vás krásná dřina, kdy se všechno řídí podle hesla: Nešlapeš, nejedeš. Možná to bude znít jako klišé, ale cejtíte tam ten pocit svobody. Něco podobnýho, jako když jste začínali jezdit na skejtu, na snowboardu, kdy člověk zkoušel ty svý první triky. Když přijdete se splitem do dolinky a jste ve správnou chvíli na správným místě, bude tam jen samota a kámoši. To jsou nádherný pocity. Uprostřed přírody jste hrozně malí a rychle pochopíte, co a kdo vlastně jste.

2/ kůžovo selfie při drápačce na žltou lávku

3/ lomnický štít, to je krása!


Z PAMĚTI 1

35

3

2 4

6

5

8

7

9

JAN LOHYNSKÝ EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO STUDIJNÍHO POBYTU V SALZBURGU 1/ Když v září přijedete do města a jdete se podívat, kde budete studovat dalšího půl roku... 2/ Ze Salzburgu jsem si střihl trip do Innsbrucku na premiéru Ísland Born, kde jsme dali pivko s Eikim. 3/ Klasika na Dachsteinu. 4/ Brácha a ségra, oba snowboarders, na návštěvě v Salzburgu.

5/ Mnichovskej Eisbach je vyhledávanej celoročně. Úlet! 6/ Podzimní Dachstein byl fajn. 7/ My Kristina in my hood! 8/ S pivní basou upgradovaným city bikem jsem si pohrál a hodně toho s ním v Salzburgu zažil. Díky za něj panu Svobodovi na Orlík! 9/ Občas stojí za to vstát na sunrise. Tohle je výhled z Gaisbergu na Salzburg a hory v mlze...


Při natáčení filmu Never Too Late u ruiny hotelu Helios na Štrbském plese objevila parta betonový skruže, který Zoltan Strcuľa pokřtil fs 3 miller flipem. (foto: Jan Kasl)


162


Krásu ledovce Hintertux si v rychlosti prohlíží Venca Kříž. (foto: Aleš Foff)


162


36

v liberci napadlo tolik sněhu, že jsme mohli jezdit úplně všude, třeba i přilepený na baráku jako lukáš bendák se svým grindem (foto: michal prouza)

NEVER TOO


Podle názoru spousty lidí je skvělá doba snowboardingu dávno za náma. Proto když jsme s klukama vymýšleli název snowboardovýho filmu, který tuhle zimu budeme natáčet, padnul návrh Never Too Late. Nikdy není pozdě. I když si dost lidí myslí, že je snowboarding mrtvej, my to určitě ještě nechceme vzdát, a proto jsme se tomu rozhodli dát ještě jednu šanci. Já osobně už taky nejsem úplně nejmladší, takže jméno filmu souvisí tak trochu i s tim, že ani v mym pokročilejšim věku není ještě pozdě natočit projekt s klukama o 15 let mladšíma. Naše parta má za sebou několik větších filmů, já osobně jsem byl u vzniku třeba The Lab nebo Vo(a) yage, což bylo někdy v letech 2006 až 2008, a vlastně od tý doby tu nevznikl žádný další dlouhý „partový“ snb film. Už delší dobu mi to vrtalo hlavou, že by tu něco podobnýho mělo bejt, že to scéna potřebuje. Aby se ukázalo, jaký tu máme šikovný riders, co umí jezdit a jak jsou kreativní. Přeci jen když vidíš český video, tak ti to je o dost bližší, než když koukáš na největší hvězdy z celýho světa. Poslední roky do lidí skrz internet proudí každý den tisíce krátkých editů, což od natáčení „celovečeráku“ dost odrazuje, a ani celosvětově už mnoho velkých produkcí, které by produkovaly jeden velký film každý rok, nezbylo. Prostě mi přišlo škoda, že na naší scéně dlouho podobný film nebyl a chtěl jsem se do toho pustit. Akorát jsem k sobě neměl filmaře, který by se do toho opřel v natáčení samotnym a vzal by si to za svoje. No a shodou okolností se mi v létě ozval kamarád Filip Jäschke, který točí snowboarding už léta a sám je snowboarďák z Liberce. Má za sebou spoustu různejch snb editů, ale do toho samozřejmě musí pracovat a normálně vydělávat peníze, takže má svojí menší produkci Inmove Films. Ukázalo se, že to Fíla teď cítí stejně jako já a má chuť udělat nějakou větší věc, a to byl ten hlavní impuls, po kterým jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.

PŘI POHLEDU NA STAV ČESKÉ SNOWBOARDOVÉ SCÉNY, KTERÁ POSLEDNÍCH PÁR LET S KAŽDOU NEPOVEDENOU ZIMOU DOSTÁVALA VÍC A VÍC NA PRDEL, MUSÍ I TY NEJVĚTŠÍ OPTIMISTY NAPADNOUT, ŽE POKOUŠET SE TADY O COKOLIV UŽ JE BOHUŽEL OPRAVDU POZDĚ. AVŠAK POŘÁD SE NAJDOU BLÁZNI, ČI SNAD VIZIONÁŘI, KTEŘÍ PŘICHÁZEJÍ S NOVÝMI A NOVÝMI SNOWBOARDOVÝMI PROJEKTY. PRÁVĚ JAKO PARTA KOLEM FREERIDE.CZ S KAPITÁNEM MÁRTYM, KTERÝ NA LETOŠNÍ ZIMU NAPLÁNOVAL SPOLEČNĚ S FILIPEM JÄSCHKEM Z INMOVE FILMS NATÁČENÍ VELKÝHO ČESKO-SLOVENSKÝHO SNOWBOARDOVÝHO FILMU, A V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU VÁM O TOM ŘEKNE VÍC.

LATE MOVIE text: Márty / Radek


Jak asi chápete, tak natočit snowboardový film neni úplně levná záležitost. Kamery, foťáky, světla, cestování, ubytování, permice, práva na hudbu, fotografové, winch, postprodukce, samotná produkce... to jsou všechno drahý položky, se kterejma se musí počítat, pokud to chcete dělat pořádně. Dali jsme si tedy dohromady rámcovej rozpočet a začali shánět finance. Po řadě jednání se mi podařilo seskládat asi půlku toho, co bychom ideálně potřebovali. V tuhle chvíli nás podporují ve svý podstatě tři corový snowboardový subjekty – Snowboard Zezula s Flow, Horsefeathers s Bataleon Snowboards a Vans. Zbytek je upečenej od firem mimo snb scénu, převážně Sony a Red Bull. Mercedes-Benz nám poskytl na celou sezónu dodávku, což je obrovská

pomoc a moc si toho vážíme, cestování je díky tomu mnohem snadnější. Pořád to všechno ale finančně nestačí na to, abychom mohli být v klidu. Asi vás napadne, proč si teda neseženeme víc peněz od snowboardových firem, abysme nemuseli dělat nic jinýho než ten film? Jednoduchá odpověď, situace v snb byznysu je bohužel pořád dost bídná. Celý boardsport trh šel dolů, přesto tu ale skoro žádná značka nezkrachovala. Při pohledu do zahraničí vidím, jak snb firmy podporují filmový produkce, takže s celkem příjemnými rozpočty vznikají další a další filmy. Bohužel u nás většina majitelů distribucí běduje, že byly špatný zimy a špatný prodeje, a první, co se oseká, je rozpočet na reklamu. Chápu taky argument, že v posledních letech proběhla revoluce v marketingu

polovinu peněz, které potřebujeme, jsme začali váhat, jestli se teda do projektu pustit, nebo ne. A v tu chvíli nás napadla varianta financování přes tzv. crowdfunding, což ve světě, a poslední dobou i u nás, celkem funguje. Sešli jsme se s lidma z portálu Hithit a schůzka to byla hodně pozitivní, protože podle nich by se nám, vzhledem k jasný cílový skupině a funkčním komunikačním kanálům, kterýma disponujeme, mělo podařit vybrat zbylou částku na projekt. No a to je vlastně to, co nás teď čeká, a teprve nyní se ukáže, jestli celý projekt proběhne tak, jak jsme si naplánovali, anebo z nedostatku peněz budeme muset udělat film kratší a natáčet na míň místech. Většina z vás nejspíš pravidla crowdfunding kampaní zná. Základ je v tom, že zájemce, fanoušek chce podpořit

1

2

38

na sociálních sítích, ale na druhou stranu ve světě značky nepřestaly podporovat média, filmy, závody a podobně. Právě sponzoring takovýchto projektů dělá ze snowboardových firem snowboardový firmy, a pokud to někdo zařízne jako první, přijde mi to jako velká škoda. Já jsem názoru, že podpora médií a filmů od snb značek je základ toho, co posouvá tenhle sport dopředu, co inspiruje mladý a motivuje je to k tomu, aby jezdili. A tím se vlastně ten kruh uzavírá, protože ty stejný lidi si pak musí někde kupovat výbavu a investice firem se jim vrací zpátky. Rozhodně ale nechci brečet stejně jako většina těch firem, rozhodli jsme se jít do projektu, kterej je hodně rizikovej, a uděláme maximum pro to, abychom to dotáhli do co nejzdárnějšího konce. Pevně věřím, že se tahle situace – třeba i díky zimě, která je momentálně skvělá – na snb trhu změní. A třeba se některá firma po přečtení tohodle článku rozhodne náš projekt nějakou tou korunou podpořit. Právě po tom, co jsme zjistili, že máme vlastně

1/ na pár spotů v liberci se přidal i dára bergmann, tady ogrindoval římsu v prvním patře (foto: michal prouza)

nějaký projekt, který se mu líbí, a chce se tak stát jeho součástí. Podle výše příspěvku dostává různý odměny, ale o ty ani většině lidí nejde, spíš to berou jako bonus. Do naší kampaně na Hithitu se bude přispívat libovolnou částkou od pár stovek až po tisíce, za což na každýho čeká nějaký dárek, a cílem je vybrat vysněnou sumu na realizaci projektu. Za podporu Never Too Late si budete mít možnost pořídit věci jako vstupy na premiéry, trička nebo velkoformátový printy fotek z natáčení, custom made snowboard nebo ježdění s riderama z filmu a podobně. Moc vás proto prosíme, sledujte Freeride.cz, Boardmag.cz a Facebook, protože na vás už brzy stoprocentně vyskočí naše crowdfundingová kampaň a my budeme strašně moc vděční, pokud nám byť malou částkou přispějete. Zpátky ale k samotnýmu videu. Od začátku jsme se shodli, že našim cílem je natočit hezkej, líbivej film. V poslední době vychází spousta filmů, který jsou nabušený náročnejma trikama, ale natočený

2/ crew čekuje záběr při tripu na slovensku. zleva: roman, márty, filip a zolo (foto: jan kasl)


během ntl slovenskýho tripu napadlo i v čechách mega sněhu, a tak producenti neváhali a narychlo dali dohromady druhou crew. za kamerou byl martin kolařík aka kolťák, za foťákem michal prouza aka prouzič a na place štěpán rokos s dropem do wallu v liberci

39


na horší techniku, takže výsledek nevypadá zas tak dobře. Já i Filip jsme názoru, že snowboarding je krásná vizuální věc a byla by škoda ho nezachytit co nejkvalitněji, nevyužít slowmotionů, technicky čistejch záběrů a podobně. Všechno točíme na vybavení Sony – na kameru FS5 a pak většinou na stabilizačním systému DJI Ronin upevněnej foťák Sony A7s. K tomu dron DJI Phantom, ale na některý shootingy budeme brát velkej vrtulník, který umí nést právě foťák A7s. Většinu bude natáčet právě Filip a s návaly sněhu teď pomáhal v Liberci Martin Kolařík, fotí nám střídavě Honza Kasl, Yan Renelt a Michal Prouza. Další bod k zamyšlení bylo, jak to vlastně celý pojmeme z pohledu „scénáře“, protože možností je víc. V poslední době frčí částečně cestopisný filmy a různý webizody, prostě jako že parta jede na nějakou lokaci a z toho je jeden díl, pak jede někam jinam a z toho je další atd. V podobným ražení byly i všechny český Snowporningy, vlastně poslední větší video projekty, který tu v Čechách vznikly. My jsme si s Fílou i riderama řekli, že je na čase se vrátit k tomu, co jelo dřív, když jsme byly mladý, a co jsme hltali od produkcí jako Absinthe, Standard, Isenseven, Pirates nebo Forum. Prostě filmy rozdělený na party jednotlivých jezdců. Takovýhle uspořádání filmu motivuje ridery, každý si chce za tu sezónu natočit to nejlepší, ty největší bomby, který dokáže. Takže rámcovej scénář jasnej, akorát teď zvolit dobrý lokace a naplánovat sezónu. Po předešlých zkušenostech, a i vzhledem k tomu, že já i Filip máme svojí práci, nedokážeme být celou zimu stand-by a čekat, až třeba ve Špindlu napadne, a pak se tam vydat, tak to naše filmování musíme dělat tak trochu obráceně. Naplánovalo se několik časových oken během sezóny, kdy se bude natáčet, a jak my, tak fotografové a rideři, s tím mohou počítat. Podle sněhu se pár dnů před odjezdem rozhodne, kam se vůbec pojede, a podle místa se pak určí, kteří jezdci se toho zúčastní, protože nemá cenu tahat streetový šreďáky do backcountry a naopak skokany na street, to je jasný. Tenhle plán se nám ale „lehce“ změnil, protože jako na potvoru napadlo i u nás strašně moc sněhu. Samozřejmě je to super, jsme nadšený, že zrovna v sezóně, kdy točíme video projekt, tak nasněží magory. Nicméně nám to překopalo celej plán a od začátku roku s Fílou skoro nevíme kam dřív skočit. Je to skvělý, zároveň ale dost únavný, protože aby člověk mohl natáčet, odkládá svojí normální práci. Na druhou stranu to nechceme propásnout, protože může přijít obleva a my chceme domácí lokace využít na maximum, už jenom proto, že třeba týden natáčení v Krkonoších stojí desetkrát míň než v Alpách. Začali jsme tedy točit u nás a u sousedů na Slovensku, převážně to jsou streety, prostě využíváme ty hromady sněhu, co napadly. Na Slovensku to bylo dost zajímavý, celou dobu jsme měli mínus 25 stupňů a v tom se dost blbě pracuje, protože začíná zlobit technika a lidi samozřejmě taky nemůžou fungovat jako za normálních teplot. Při natáčení se hodně snažíme využít winch, naviják, který nám na zakázku vyrobil Honza Zajíc. Ve světě se tohle používá dost, u nás zatim ne v tak výrazný míře. Díky navijáku se můžeme rozjíždět i po rovině do dostatečný rychlosti, což otvírá úplně nový možnosti. Kromě Slovenska se zatím točilo v Liberci a okolí, kde je to pravej šreďákův ráj. Spotů tam je strašně moc a kluci pořád nacházejí další a další. Klasickou základnou je i Špindl, ve kterym máme dobrý zázemí, a v okolí je spousta ještě nezprzněných spotů.

40

zolo strcuľa zatočil backflip tailgrab ze střechy v areálu technických služeb na štrbském plese. příprava spotu tu byla trošku složitější, rozjezdový naviják musel bejt umístěnej na úrovni dopadu, a lanko tak při roztahování riderů dřelo o hranu střechy. proto tam kluci jako podložku šoupli kus rozbitý plynový trubky, kterou našli v nedalekym rozbořenym hotelovym komplexu. kuba šimůnek navíc šikovně připravil dlouhou větev, kterou se podávalo lanko zpátky na střechu (foto: jan kasl)


42

roman dlauhý a jeho stylish transfer do backlipu na doublekinku v liberci, ráji všech shreďáků (foto: michal prouza)


Film ale samozřejmě nebude jen o streetu, to rozhodně ne. Jen v tuhle chvíli chceme využít podmínek, které máme u nás. Plány na návštěvu větších hor tu jsou, ale vše bude záležet, jak se nám podaří rozjet Hithit, protože na spousty tripů do vzdálenějších lokací není rozpočet. I když to ale dopadne nejhůř a peníze se nevyberou, stejně pojedeme minimálně dvakrát do backcountry, pravděpodobně Rakousko nebo Švajc. Máme vytipovanejch několik lokalit, kde známe lokály, který nás provedou a ukážou, kde jsou dobrý místa na bc kickery a dobrý terény. Skákání do prašanu

Snowboard Zezula, Horsefeathers, Vans a Red Bullu máme jasno v lidech jako Petr Horák, Zoltán Strcuľa, Klaudie Medlová, Dušan Kříž, bráchové Porkertové, Šárka Pančochová, Štěpán Rokos nebo mladej slovenskej zabiják Samo Jaroš. Zdaleka to ale neznamená, že budeme pracovat jen s nima. Už teď mají celkem hodně natočeno Roman Dlauhý nebo Lukáš Bendák, v plánu je určitě makat s Honzou Nečasem, Dárou Bergmannem, Kubou Šimůnkem, Mikim Pajerem... Nechceme to nijak uzavírat, prostě jsou tu lidi, o kterých víme, že mají jezdeckej potenciál

stavět bc kickery ještě v květnu. Vývoj projektu můžete sledovat na facebookové stránce Never Too Late movie nebo na @freeridecz instagramu. V létě bude probíhat střih finálního filmu, řešení hudby a postprodukce, no a na podzim náš pak čeká premiérová tour po republice, nejspíš nějakých pět, šest měst, buď v kinech, nebo klubech. To bude úplně první možnost, kde Never Too Late vidět, pak proběhne online premiéra na Redbull.cz a následně se video objeví na Youtube nebo Vimeu. Těším se na to a předem všem děkuju za podporu. Držte nám palce!

1

naší scéně chybí a právě filmový projekt by to měl nakopnout. Jsme třeba v kontaktu s Davidem Vladykou z Absinthe Films, který natáčí každý rok v Champéry ve Švýcarsku, a máme tam přes něj domluvenýho guida, tam bychom se chtěli vydat určitě. V řešení jsou i další lokace jako Laax, Arlberg, klasickej Zillertal nebo backcountry kolem Söldenu. A když bude dost financí, tak určitě v druhý polovině sezóny vyrazíme někam dál, jestli na Balkán, nebo do Skandinávie, to se teprve ukáže. Rozhodně ale víme, že nám rozpočet nebude stačit na trip do USA nebo Japonska. Co se týče „herců“, tam se to taky pořád vyvíjí a nemáme to nijak dopředu daný. Hned na podzim jsme se setkali s pozitivníma reakcema, snad jedinej menší problém byl v tom, že ty nejlepší český snowboarders mají sezónu nabitou závodama, přesto ale do toho všichni chtěli jít. Full part ve větším video projektu je jedna z největších motivací pro každýho ridera, a to je super. Naše snaha je, aby se ve filmu objevili ti, kdo u nás jezdí nejlíp, jsou kreativní, produktivní, a co je hlavní – zapálí se pro natáčení. V zahraničí se to dělá tak, že značky, kteří film podpoří, tak v něm pak jezdí jejich jezdci. U nás se to tak úplně nedá aplikovat, ale díky supportu

natočit dobrý věci, ale zbytek je už hodně na jejich snaze a iniciativě. Samozřejmě budeme natáčet spíš s tím, kdo je aktivní a sám do toho projektu vloží svoje nadšení, než s někým, koho musíme nahánět a přemlouvat. Hodně lidí si možná neuvědomuje, jak časově a psychicky je natáčení snb filmu náročný. Ve finálním filmu vidíte nasekanej jeden záběr za druhym, ale už málokomu dojde, že každej trik někdy znamená i několik hodin práce na spotu, nemluvě o hodinách organizace a přípravy před. Kvůli nedostatku financí tomu nikdo z naší party nemůže dát všechen svůj čas, každý z nás musí ještě chodit do práce, takže natáčení vyžaduje i velký sladění mnoha lidí. A když pak ještě nevidíš nadšení a zápal riderů, tak to už opravdu nejde. Proto bych chtěl už teď poděkovat riderům, který se hodně snažej a vzali NVRTLT za svoje. Co se týče dalšího plánu, tak momentálně dáváme dohromady trailer pro crowdfund kampaň, kterou pošleme mezi lidi někdy v polovině února. Mezitím budeme natáčet tam, kde budou ideální podmínky, a jak nám čas dovolí. Filmovat budeme, až dokud to půjde, třeba v alpských horských pasech vydrží sníh až do léta a podle vývoje letošní zimy se budou dát

1/ roko ukazuje 5-0 styl libereckýmu děcku, který evidentně taky jezdí na regular (foto: michal prouza)

2

2/ bendys si připravuje spot v liberci (foto: michal prouza)

43


THE text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

44

honza nečas jako jediný z český posádky přeletěl tuhle čtyřicetimetrovou krávu, a to navíc fs 720 tailgrab


WEDGE V SÖLDENU Z JARA OPĚT VYROSTL MAMUTÍ KICKER, NA JEHOŽ STAVBU PADLA VĚTŠÍ HROMADA SNĚHU, NEŽ V ČECHÁCH NAPADALO ZA CELÝ LOŇSKÝ ROK. PROTO JSME PŘIJALI POZVÁNÍ OD QPARKS, OSLOVILI TŘI JEZDCE A HYBAJ NACH ÖSTERREICH. Ještě před tím, než začneme poutavé vyprávění o našem dvoudenním shootingu v Söldenu, by bylo fér, abyste se seznámili s rozměry stavby. Tradice mega překážky se v Söldenu dodržuje už čtrnáct let. Tentokrát nesl sněhový obr jméno „The Wedge“. Za jeho designem a realizací stál QParks project manager Sven Toller a park designer v Area 47

Stefan Morocutti. The Wedge se skládal z velkého a malého kickeru a corneru. Velký kicker svým 45° nakopnutím vysílal do 24metrové dálavy, malý kicker umožňoval „jen“ 17 metrů, ale byl o tři stupně strmější, no a na corneru se skákalo v sedmi metrech skoro 20 metrů daleko kamsi do 40 metrů dlouhýho nánosu sněhu.


46

boris mouton poslal svojí fs 360 do dálky skoro 25 metrů podle hesla „leť a toč“! malá fotka/ dan kašpar ukazuje, kam se mu teď zrovna moc nechce...

Další zajímavý fakta, který při pohledu na The Wedge nejsou vidět, prozradili tvůrci projektu Sven a Stefan. Celá stavba zabere více než dva týdny, prvních pár dní se jen šesti rolbami shrnuje sníh na hromadu, aby bylo z čeho stavět. Pak na scénu nastupuje šest shaperů a jedna rolba, a maká se kolem stovky hodin. Ani potom však práce nekončí, po každé session se o reshape stará dalších sedm shaperů. Prostě něco neuvěřitelného! Celý trip jsme zorganizovali narychlo, nechtěli jsme


propást příležitost být opět součástí této čtrnáctileté tradice. Zjistili jsme volný termín, napsali každému letci z Česka i Slovenska a nakonec se s náma vydala trojice českých zabijáků, Ondra Porkert, Dan Kašpar a Honza Nečas. Ten si bohužel zapomněl snowboardové boty, takže se musel vrátit domu, a tak jel po vlastní ose a dorazil až další den. My upalovali přes Plzeň, kde jsme vyzvedli Dana Kašpara, a kvůli nějakým kolonám jsme se do Söldenu dostali až na oběd. Zbývaly ale ještě dvě hodiny času, kdy byl

skok otevřen, tak jsme nasedli na gondolu a nechali se vyvézt k tomu gigantu. Znáte ten pocit, když něco vidíte na fotce nebo videu a ve skutečnosti je to mnohem větší? Tak v tomto případě to platilo stonásobně! Když jste se postavili k té překážce, tak jste měli pocit, že jste malinký jako mravenec. Vůbec jsem klukům nezáviděl, že to hecujou, i když pocit z toho airtime musel být nepopsatelný. Ondra s Danem jezdili corner a po prvních sketchy pokusech se v tom začali cítit přirozeně, airy létaly výše, Dan chytal indy

a Ondra protahoval method. Bohužel nám ale dvě hodiny ježdění moc prostoru nedaly, a tak jsme si kromě pár záběrů moc zážitků a zkušeností neodnesli. Přesunuli jsme se do nižší nadmořské výšky, udělali chillový nákup a šli očekovat ubytko. Samozřejmě recepce prázdná a barák byl navíc zamčený... Čekání na Godota jsme si krátili skejtovou session na parkovišti, protože jak se nakonec ukázalo, Ondra i Dan jsou do skateboardingu zapálenejší než většina naší scény. Všichni jsme vyčerpali náš chudý arsenal


triků přibližně desetkrát, ale paní zlatá z ubytování se pořád neukázala. Venku začalo mrznout, tak jsme se schovali do auta a čekali dál. Nakonec se recepční dostavila a my neumřeli zimou, ale při drkotání zubů naplánovaná pohoda v podobě záseku na sociálních sítích nenastala. Smůla, nefunguje wifi! Jako bonus pak v hotelu vládla přísná recyklační politika, takže v případě nesprávné recyklace by platil celý pokoj pokutu. Nechápeš nic. Z nudy jsme radši šli spát. Mezitím Neči vyřešil své zatoulané snowboardové boty a do Söldenu se dostal v pozdních nočních hodinách. Společnost mu dělal Matyáš Novák, který pouštěl tak neuvěřitelný hlášky, že nám všem zpříjemnil trip. Bohužel neexistuje hláška, která ti usnadní skákání přes čtyřiadvacetimetrový table, haha. Vstali jsme relativně brzy ráno, vychutnali si snídani v doprovodu Matyášových průpovídek, který se většinou týkaly naduchcané buchty naší postarší recepční. O desáté jsme již byli nastoupení u The Wedge a snažili se vytvořit kvalitní matroš a vyhecovat někoho z naší party, aby to proletěl. Veterán Neči má se söldenským odpalovacím zařízením již zkušenosti, takže nebylo žádným překvapením, že to hecne právě on. Při prvním pokusu se rozhodl, že

radši zabrzdí na skoku, ale rychlost už byla tak vysoká, že hranu stejně přeletěl… naštěstí bez újmy. Pak to už létalo, přidával rotace, až skončil u 720. Po pokusu o 900 nastal reshape skoku a Honza to už pak necítil. Přesunuli jsme se na menší, ale furt solidní skok, kde Dan vrátil fs trojku a Neči vypráskl double rodeo. Ondra furt kempoval na corneru a nakonec vrátil nádherný, protáhlý method, ve kterém se jako bonus magorsky přeletěl až přistál na titulce tohoto časáku. The Wedge kromě nás obklopovala hromada produkcí, převládali freeskieři, ale mezi snowboardisty jsme poznali francouzského zabijáka Borise Moutona, který si nakonec také vysloužil fotku v tomto článku. Odpoledne pak završila Oakley grilovačka pro všechny zúčastněné crew, prostě lepší finále si neumím představit. Na následující den bohužel předpověď hlásila hnusotu, a tak jsme to v Söldenu museli zabalit trochu dřív, než jsme plánovali. Ale nevadí, něco se nám podařilo vytvořit, a hlavně vidět The Wedge byl zážitek sám o sobě. Jsem zvědavý, co si QParks připraví na patnácté výročí této tradice... Když se do Söldenu teď v půlce dubna vypravíte, určitě si na ten výroční megaskok budete moc šáhnout. A možná i trochu víc! :)

dan kašpar /g/ indy na corneru. podle dana to byla velká trefovačka, ale skok místní shapers postavili neskutečně dobře! malá fotka/ chilling před hrotem, úsměvy ve tvářích těch největších odvážlivců

49


Olda Čížek: „Nedělní návštěva kostela s partou Snowscrapers, hezky jsme si při tom tady ve Vrchlabí zablbli. Postavili jsme si skočku, naházeli dopad a lítali přes zábradlí jako neznabozi. Do časáku mi pak fotograf posvětil indy.“ (foto: Novas) 51


1


2

53

1

Matheo Slavík: „Peťo Mercell za náma dorazil do Špindlu, všude spousta sněhu, takže jsme fotili, co to šlo. První den jsme cestou domu z heňa u Akvaparku objevili tenhle pole jam, na který jsme se pak vrátili. Byla to rychlá akce, docela to vysílalo, takže člověk měl i nějakej airtime na pěknej průtah, třeba jako já tady na ten tailgrab.“ (foto: Peter Mercell)

2

Viktor Židlický: „Po letech přišla vytoužená sněhová nadílka, tak jsme nelenili a ve skoro kompletní Snowscrapers sestavě jsme v mžiku oka vyrazili na dlouho plánovaný railik nad potokem. Úkol zněl jasně – vyzkoušet nepromokavý obal. A hle, grind jak při pohledu z ponorky.“ (foto: Novas)


Tomáš Hafner: „Přesně na Silvestra jsem vyrazil na opravdu poslední prašan sezóny. Na Slovensku nebyl ještě žádný sníh a to, co napadlo, někam odfouklo. Ale protože vanulo od jihozápadu, tak jsem věděl, že v západních Tatrách bude nafoukaná půlka žlebů. Z radosti jsem si pak dal indy a bez mravenců.“ (foto: Silvia Rázgová) 54


1

1

Filip Lucký: „Dávali jsme si s Klimákama na kozí farmě chalupy Freestyle snb house takovej přírodní butterbox, až to mečelo.“ (foto: Novas)

2

Kartman: „Na parkovišti u Bognera ve Špindlu je taková široká zídka. Říkali jsme si s klukama, že bysme pod to mohli dotáhnout popelnici a dropovat do ní, že by to mohla bejt taková decentní Američka. No a mám z toho fotku, voe!“ (foto: Peter Mercell)

56


2


2

1

3

4

5

FIRST LAYER KDYŽ SE TAK ZAMYSLÍME, VLASTNĚ NEZNÁME NIKOHO, KDO BY PŘI SNOWBOARDINGU NEPOUŽÍVAL TERMOPRÁDLO. NO A NENÍ DIVU, TAKOVÁ KVALITNÍ PRVNÍ VRSTVA MÁ JEN SAMÝ POZITIVA – ČLOVĚKA UDRŽÍ PĚKNĚ V TEPLÍČKU A NECHÁ PROJÍT VLHKOST OD TĚLA VEN. POKUD UŽ VÁM PODVLÍKAČKY DOSLOUŽILY, NA TÝHLE STRÁNCE SE MŮŽETE POOHLÍDNOUT PO NOVÝCH!

1/ Rip Curl 37.5 Baselayer Top Termoprádlo Rip Curl 37.5 Baselayer je vyrobeno ze speciálního, super strečovýho matroše, kterej díky technologii 37.5 dokáže perfektně odvádět vlhkost a udržovat vaši pokožku stále suchou. Švy jsou navíc zapracovány tak, aby bylo trígo vždy maximálně pohodlné a nedocházelo při ježdění k nadměrnému tření. Na fotce vidíte barvu Jet Black, kterou pořídíte za 1.399 Kč. 2/ Mons Royale Boyfriend L/S Novej Zéland prostřednictvím svejch ovcí vyhlásil válku chemickým vláknům. A do bitvy nasadil opravdu

težkej kalibr – Merino vlnu. Holčičí triko Boyfirend je navrženo tak, aby zvládlo celodenní ježdění a ještě delší řádění, to vše bez nepříjemný vlhkosti a zápachu. Tahle stylovka vyjde na 2.090 Kč. 3/ Mons Royale Core Shot Raglan V tomhle triku rozhodně nebudete vypadat jak v běžkařský Moiře svýho otce. Zároveň vám bude t-shirt fungovat stejně dobře jako fotrovi, a navíc budete mnohem líp vonět. O to se totiž postará famózní 100% merino vlna. Střih je ve stylu raglanu, nechyběj očka na palce, paráda za cenu 2.090 Kč.

4/ Burton Base Layer Midweight Crew I u Burtonu se nespokojili pouze s obyčejnou jednobarevnou první vrstvou a svý kousky zdoběj i všelijakejma designama. Tohle termo vyjde na 1.520 Kč, a jak už jsme u týhle značky zvyklý, technologie DRYRIDE vás udrží jak v suchu, tak v teple. Po celej den a téměř za jakýhokoli počasí. 5/ Burton Base Layer Midweight Crew Stejná paráda je v Burton katalogu připravena i pro dámičky, a to, kromě jinýho, i v tomhle funky havajskym provedení. Teplo, sucho, žádnej zápach, maximální pružnost materiálu, a tedy žádný omezení v pohybu, to vše za cenu 1.520 Kč.


TEST THE BEST

1

2

3

4

5

BODY ARMORS K UŽÍVÁNÍ KRÁS SNOWBOARDINGU VÁM TEORETICKY STAČÍ JEN PRKNO, BOTY A NĚJAKÝ HADRY. PAK JE TU ALE SPOUSTA DOPLŇKŮ, KTERÝ VÁM USNADNĚJ VÝHLED, POSTARAJ SE O VAŠE BEZPEČÍ NEBO VÁS UDRŽEJ V TEPLE. A OCHRANNÝ PRVKY JSOU URČITĚ DOPLNĚK, KTERÝ BYSTE NEMĚLI OPOMÍJET.

1/ Pánský Burton Total Impact Short G-FORM Stalo se to asi každýmu. Neodhadnete rychlost, sekne se vám hrana na odrazu, no prostě začnete plachtit vzduchem a letíte přímo na bok nebo prdel. Právě pro tyhle případy jsou tu Burton Total Impact Short s technologií G-FORM za 3.030 Kč. 2/ Dámský Burton Total Impact Short G-FORM Stejný šortky za stejnou cenu se vyráběj i v dámskym provedení na tělo s elastickou gumou kolem pasu. Total Impact Short poskytujou chrániče kostrče, boků a stehen. Jsou ušity z lehký a maximálně prodyšný tkaniny DRYRIDE Ultrawick za použití technologie G-FORM, která při nárazu okamžitě ztuhne.

3/ Páteřák Amplifi Fuse Pack Certifikovanej chránič páteře Amplifi Fuse Pack je konstruovanej ze dvou plástvovejch vrstev, který se vyznačujou nízkou hmotností, skvělou cirkulací vzduchu a tlumením nárazů. K dotažení slouží širokej bederní pás na suchej zip a nastavitelný ramenní popruhy. Chránič drží na místě, nevyhrnuje se, a skvěle tak chrání páteř. Jeho cena je 2.390 Kč. 4/ Šortky Amplifi Cortex Skin Pant Cortex Skin Pant jsou ochranný šortky zhotovený z materiálu MIHARO 6.0, kterej zaručuje optimální tepelnej komfort a eliminuje případnej zápach. Zevnitř jsou našitý silikonový pásky, který zabraňujou

nepříjemnýmu vyhrnování. Chránič kostrče, hýždí a boků je pohodlnej, nijak neomezuje v pohybu a vyjde na 1.990 Kč. 5/ TSG Backbone Tank D3O Značka TSG nabízí i neobvykle vypadající páteřák Backbone Tank D3O s vysokym výkonem tlumení nárazů a maximální flexibilitou, kterej je zároveň velmi pohodlnej a poskytuje vynikající proudění vzduchu skrz chránič. Samozřejmostí je nastavitelnej pás, ramenní popruhy a po vyjmutí samotnýho chrániče i možnost vše vyprat v pračce. Váš může bejt za cenu 4.050 Kč.

59


60

TEST THE BEST

1

2

4

3

5

6

HELMETS JEŽDĚNÍ S HELMOU VÁM SICE MOŽNÁ NEPŘIDÁ NA SWAGU, ALE ZATO SI NĚKDE JEN TAK NEROZSTŘELÍTE KEBULI. STAČÍ CHVILKA NEPOZORNOSTI, SEKLÁ HRANA, ZLEDOVATĚLÁ SJEZDOVKA A OTŘES MOZKU JE NA SVĚTĚ. HELMY V DNEŠNÍ DOBĚ DÍKY JEJICH HMOTNOSTI NA HLAVĚ UŽ SKORO ANI NECEJTÍTE, TAKŽE TO ZA TEN POCIT BEZPEČÍ URČITĚ STOJÍ.

1/ anon. HELO 2.0 Za cenu 3.580 Kč si můžete na svou hlavu poladit pánskou helmu anon. s označním Helo 2. Ta váží úžasnejch 370 g a kromě prvotřídní ochrany, ventilace nebo kompatibility s audio zařízeníma nabízí i přesný utahování kolečkem Boa. 2/ anon. KEIRA Keira je helma kvalitou vyhlášený značky anon. přizpůsobená hlavám něžnýho pohlaví. Její cena na českym trhu je 4.130 Kč a vyniká nízkou hmotností, 360° Boa utahováním nebo třeba příjemným fleecovým potahem náušníků. 3/ Helma Bern Macon Macon, nejoblíbenější pánskej model helmy značky

Bern s cenovkou 2.590 Kč si zamilujete pro jeho čistý linie, nízkej profil, design, vynikající kvalitu a vysokou odolnost. Velikost se snadno nastavuje pomocí Boa kolečka, navíc se dá používat po celý rok, třeba na skejta nebo kolo, a to díky odepínatelný vložce. 4/ Helma Bern Lenox Lenox je helma navržená speciálně pro ženy, tedy s menší skořepinou a ženským designem. Má pevnej kšilt, větrací otvory, Boa kolečko pro nastavení a vložku, která se dá odepnout. Díky tomu lze helmu používat i v letních měsících. Cena je 2.590 Kč. 5/ TSG Gravity Gravity je stálicí v nabídce TSG již řadu let. Vyznačuje se jednou z nejtenčích skořepin ve svý třídě, která

ale neubírá na tvrdosti. Bezpečně chrání vaší hlavu, jak při freestylu, tak freeridu. Perfektně padne díky povedenýmu designu ve spojení s pohodlným polstrováním a taky nabízí odnímatelný kryty uší pro jarní a letní ježdění. V českejch krámech je k mání za 2.450 Kč. 6/ Smith Maze Smith Maze je jednou z nejlehčích helem na světě, vážící pouhejch 350 g. Má nadčasovej minimalistickej design, kterej vás hned tak neomrzí. Co je ale nejdůležitější, tahle helma parádně sedí, díky propracovanýmu systému průduchů skvěle větrá a v případě pádu skvěle chrání. Maze je k sehnání ve 4 velikostech za cenu 2.799 Kč.


2

1

3

5

4

GOGGLES MLHA PŘED OČIMA, I KDYŽ VŠUDE OKOLO SANŠAJN JAK HOVADO, TOMU SE URČITĚ CHCETE VYHNOUT. KVALITNÍ BREJLE JSOU PROSTĚ ZÁKLAD VÝBAVY KAŽDÝHO SNOWBOARDERA! VŽDYCKY JE URČITĚ LEPŠÍ SI VYBRAT Z NABÍDKY ZABĚHLEJCH FIREM, KTERÝ UŽ NĚJAKÝ TY LÉTA INVESTUJOU DO TESTOVÁNÍ A TECHNOLOGIÍ. TADY JSOU ZAJÍMAVÝ MODELY PÁR Z NICH.

1/ anon. MIG MFI Značku anon. asi nemusíme nikomu představovat. Velikou parádou v jejím katalogu jsou brejle s technologií MFI (Magnetic Facemask Integration), což značí integrovanou masku, kterou si můžete pomocí magnetů nandat v případě hnusnýho počasí a chránit si celej obličej. A mlha? Ta nehrozí! Cena kousku na fotce je 4.680 Kč. 2/ Electric Electrolite Firma Electric svý brejle Electrolite označuje jako „nejvíce inovativní a nejlehčí brýle na trhu“. Za cenu 3.290 Kč se vám dostane 100% UV ochrany, fixního dvojitýho skla, ergonomickýho ultra lehkýho EVA rámu a širokýho periferního vidění. Skla poskytujou

nejvyšší možnou ochranu proti zamlžení, poškrábání a odleskům. Electrolite jsou kompatibilní s helmou a vážej pouhejch 77 gramů.

připojení k jakýmukoli typu helmy. Tyhle brejle s dobrým periferním viděním nabízejí méně oslnění a zkreslení. Vyjdou na 2.290 Kč.

3/ Dragon D1 Další stálicí na trhu je firma Dragon. Tady vidíte model D1 za cenu 3.250 Kč, kterej je vybavenej dvojitým sklem s odvětráním, super anti fog systémem, 100% UV filtrem a dvojitou pěnou s hypoalergenní úpravou. Brejle jsou kompatibilní s helmama všeho druhu a maj ve výbavě i náhradní sklo pro horší počasí.

5/ Smith Squad Částečně bezrámová konstrukce brejlí Smith Squad s cenovkou 2.599 Kč se přizpůsobí tvaru obličeje, a navíc podstatně zvýší zornej úhel. Technologie vrstvenýho skla TLT zaručí nezkreslenej výhled a skvělý vnímání prostoru. Technologie Fog-X slouží jako tepelná přepážka a eliminuje možnost mlžení. Nechybí ani karbonová vrstva proti poškrábání a šmouhám na vnější straně skla. V ceně balení je navíc extra sklo zdarma. Prostě skvělej poměr cena/výkon.

4/ Brýle Bern Juno Model dámskejch brejlí Juno známý značky Bern s výkonným systémem odvětrávání mimimalizuje mlžení skel. Široká nastavitelná guma umožňuje


EMERICA

MADE: CHAPTER TWO

POČÍNAJE TÍMTO ČÍSLEM PRO VÁS MÁME NOVINKU – ROZHODLI JSME SE VÁM PŘIBLÍŽIT HUDEBNÍ PODKRES V ZAJÍMAVÝCH SK8 VIDEÍ. DNES ZAČNEME S LOŇSKÝM TITULEM EMERICA – MADE: CHAPTER TWO. JSME VELMI MILE PŘEKVAPENI, ŽE NA SOUNDTRACKU SE SÁZÍ NA SPÍŠE NEZÁVISLEJŠÍ, ALE O TO KVALITNĚJŠÍ JMÉNA, KTERÉ SE VÁM POKUSÍME TROCHU PŘEDSTAVIT, PROTOŽE SI MYSLÍME, ŽE ROZHODNĚ STOJÍ ZA VAŠÍ POZORNOST. JEZDCI A JEJICH SKLADBY Intro, Jon Dickson: Psicomagia – El Congreso Pt. 1 Bryan Herman: Earthless – Acid Crusher Andrew Reynolds: Explosions In The Sky – The Ecstatics Rob Maatman, Eniz Fazliov: Psicomagia – El Memorioso Kevin Long: Explosions in The Sky – Disintegration Anxiety Jerry Hsu: Mogwai – Remurdered Justin Figueroa: Earthless – From The Ages Credits: Mogwai – No Medicine For Regret EARTHLESS jsou psychedeličtí instrumentalisté pocházející ze San Diega. Fungují nějakých 16 let a doposud vydali čtyři studiová alba. Za základní stavební kameny jejich tvorby můžeme brát rock a řadu jeho odnoží stejně tak jako krautrock

(vznikl v Německu v 60. letech). Rozhodně si nepředstavujte, že Earthless se prezentují skladbami v klasické stopáži, protože je zcela běžné, že na jejich deskách najdete pouhé dvě kompozice, z nichž každá má okolo 20 minut. U zrodu, tohoto mýty opředeného tria, stál bubeník a vášnivý skater Mario Rubalcaba, který dříve působil například v Rocket From The Crypt nebo Off!. S jeho spoluhráči Isaiahem a Mikem ho pojí láska k psychedelické hudbě a do dnešního dne nechali vzniknout třem studiovým a dvěma koncertním albům. Jejich vystavěné instrumentální opusy zazněly i před pár lety na pražské 007, kde se odehrála koncertní premiéra Earthless u nás. Skladba, která doprovází jízdu Bryana Hermana, se jmenuje Acid Crasher a v podstatě jde o nejauktálnější ukázku z tvorby Earthless, protože vyšla v roce 2016 na splitovém LP s kapelou Harsh Toke. Justin Figueroa pro změnu

jezdí na stejnojmennou skladbu z vrcholného díla From The Ages. V loňském roce Earthless mimo jiné spolupracovali i s Baker Skateboards. Sestava kapely: Isaiah Mitchell (kytara), Mike Eginton (basová kytara), Mario Rubalcaba (bicí) Doporučené album: From The Ages (2013) Kapela pro fanoušky: Kyuss, Om, Fu Machu, Masters Of Reality, Monster Magnet

EXPLOSIONS IN THE SKY jsou důkazem, že i Texas může být domovem kytarové kapely s evropským zvukem, od roku 1999 je jejich působištěm hlavní město Austin. Kvartet dal o sobě poprvé vědět v roce 2000, tedy pouhý rok poté, co se ustálila jeho sestava. Skladby od Explosions In the Sky mají také delší stopáž, 8 až 10 minut žádný problém, ale oproti tvorbě Earthless jde v podstatě o kratičké záležitosti. Poslední ze sedmi studiových


63

MUSIC

alb vyšlo kapele vloni a dostalo se mu stejně kladného přijetí jako jeho předchůdcům – obecně lze říci, že všechny desky EITS jsou velmi pozitivně hodnoceny kritikou i fanoušky. Přestože se jedná v podstatě o instrumentální rockové skladby, jejich stavba a gradování nálad jsou velmi působivé. V roce 2004 kývli poprvé na nabídku filmové hudby a k dnešnímu dni mají na kontě hned čtyři filmové soundracky – žádné blockbustery však nečekejte, spíše kvalitní nezávislé filmečky. 18. října loňského roku u nás Explosions In The Sky svojí atmosférickou tvorbou totálně rozsekali návštěvníky pražského klubu Roxy, jednalo se o jejich první koncertní návštěvu u nás. Sestava kapely: Mark Smith (kytara), Michael James (basová kytara), Munaf Rayani (kytara), Christopher Hrasky (bicí) Doporučená alba: Those Who Tell the Truth Shall Die, Those Who Tell the Truth Shall Live Forever (2001), The Wilderness (2016) Kapela pro fanoušky: Caspian, Mogwai, Godspeed You! Black Emperor, Mono, Sigur Rós, 65daysofstatic

MOGWAI, skotský kvartet, který vznikl v roce 1995 se prezentuje tvorbou, pro kterou jsou typické dynamické skladby s dlouhými instrumentálními pasážemi s melodickou basovou linkou, vše pak těžce zkreslené nejrůznějšími efekty. Celková nálada skladeb je spíše melancholická s pomalejším tempem. Přestože svojí tvorbou na první pohled přímo nezapadají mezi punkové skupiny, je pro ně, podle jejich slov, punkové cítění důležité. Mogwai přiznávají vliv kapel jako Fugazi, MC5, My Bloody Valentine, Sonic Youth, Pixies nebo The Cure na svoji tvorbu. Od roku 1997 až dodnes nechali Mogwai vzniknout osmi řadovým nahrávkám, řadě singlů, remixů, EP a několika soundrackům. O tvorbě této formace se velmi těžko hovoří, nejlepší je jí zažít na vlastní uši i oči. V České republice se poprvé představili před devíti lety v rámci turné k desce The Hawk Is Howling. Sestava kapely: Stuart Braithwaite (kytara, basa, vokál), Dominic Aitchison (basa, kytara), Martin Bulloch (bicí), Barry Burns (kytara, basa, klávesy, flétna, vokály) Doporučená alba: Hardcore Will Never Die, But You Will (2011), Rave Tapes (2014) Kapela pro fanoušky: This Will Destroy You, Russian Circles, Pelican, Arab Strap, Slint, The Twilight Sad

PSICOMAGIA již podle názvu může napovědět, ale nemusí. Zároveň je velmi těžké o tomto projektu najít bližší informace. Místem událostí je opět San Diego, v hlavních rolích pak hudební styly psychedelie a krautrock. Kapelu založili multiinstrumentalista Brian Ellis, baskytarista Trevor Mast, který působil v kapele Joy, Paul Marrone, Bernardo Nunez a Tyler Daugh. Největší devizou kapely je zvláště jedinečný zvuk, který jako by měl kořeny v 70. letech, přesto zní výsledek velmi originálně. Stěžejní a v podstatě jedinou jejich nahrávkou je debutové album Psicomagia, které vyšlo v roce 2013 a ze které pocházejí i obě dvě skladby, které na videu zazní. Úvod i jízda Jona Dicksona jsou podbarvené trackem El Congreso Pt. 1, Roba Maatmana a Enize Fazliova pro změnu doprovází tóny El Memorioso. Sestava kapely:Tyler Daughn (klávesy), Trevor Mast (basa), Paul Marrone (bicí), Brian Ellis (saxofon), Bernard Nunez (words), Daniel Guttierez (words) Doporučená alba: Psicomagia (2013) Kapela pro fanoušky: Soft Machine, Seid, Hawkwind, La Revolución de Emiliano Zapata, Iceberg, Earthless meets Heavy Blanket

autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM foto: archiv

BEST OF 2016 DAVID BOWIE – Black Star Důkaz, že stylově se dá odejít i z tohoto světa – 25. album Blackstar vznikalo v naprosté tajnosti, produkoval ho Tony Visconti a vyšlo přesně v den Davidových 69. narozenin. O dva dyn později Bowie navždy opustil tuto planetu. LEONARD COHEN – You Wanted Darker Krátce před svou smrtí vydal dvaaosmdesátiletý Kanaďan svůj testament, který je hudebně nejpestřejší od dob nahrávek, které vydával v 70. letech. KINGS OF LEON – Walls Upřímně, nejde o nějaké zásadní dílo, spíše o příjemnou comebackovou nahrávku této čtveřice z Nashville. Ale chlapi jsou ve formě, a deska tak trochu připomíná úspěšné tituly Because Of The Times nebo Only By The Night. BIFFY CLYRO – Ellipsis Tohle skotské trio nezpomaluje a v kvalitě svých nahrávek nepolevuje – deska Ellispis patří k tomu nejlepšímu v diskografii Biffy Clyro – najdete na ní hymnický kytarovky stejně tak jako příjemný oplodňováky. IGGY POP – Post Pop Depression Pokud vám záda kryjí Josua Homme, Dean Fertita a Matt Hellders, nemůže být výsledek špatný, a přesně to je i případ poslední nahrávky Iggyho Popa, která svou atmosférou připomíná jeho legendární berlínskou éru v 70. letech. FAT WHITE FAMILY – Songs For Our Mothers Deska č. 2 je ještě temnější než dva roky starý debut. Kdo je letos viděl v rámci české koncertní premiéry, ten ví, že tenhle sextet z jižního Londýna se s ničím nemaže, a to se týká i loňský nahrávky. DINOSAUR JR. – Give A Glimpse Of What Yer Not Starej mazák J Mascis je zpět a spolu s ním i Murph a Lou Barlow. Na desce znějí jak na nahrávkách z 90. let a ve videu ke skladbě Going Down předvedli svojí lásku ke skateboardingu. Sázka na jistotu. CHRISTINE & THE QUEENS – Chaleur Humaine Za tímto projektem se skrývá mladá a sympatická Francouzka, jejíž tvorba zní velmi originálně a nás hned chytla za srdce. Christine má před sebou zářivou budoucnost. Jo a budou se vám líbit i její videa. SAVAGES – Adore Life Konečně nějaký holky, který dobře vypadaj i hrajou! Těch už dneska moc není. Jejich loni vydaná druhá deska Adore Life nabízí syrové kytarové skladby. Oslavte život se Savages!!!

WARRPAINT – Heads Up Americké indie-divoženky Warpaint loni vydaly třetí desku, která se nestane zásadním počinem roku, ale její přednost je především v tom, že se dobře poslouchá. JAGWAR MA – Every Now & Then Tuhle australskou trojici si dobře zapamatujte, možná o nich ještě uslyšíte. Na letošní dvojce najdete příjemné kousky s tanečními podklady i zasněné kytarovky. PRIMAL SCREAM – Chaosmosis Po třech letech vydali tihle skotští kaliči novinku, a přesto, že jsou to páni ve středních letech, mají stále hudebně co nabídnout. Spokojeni budou nejenom jejich příznivci. Jo a žádný lovesongy nečekejte. JAMIE T –Trick Bez zbytečnejch keců, tohle je jedna z desek loňského roku. Stojí za to od začátku až do konce. Nutnost! FRANK OCEAN – Blonde Na tuhle desku se čeká od roku 2014, kdy měla původně vyjít. Frank nic neuspěchal a je to dobře. V nahrávacím studiu mimo jiné vypomohli i Jamie XX, André 3000 nebo Kendrick Lamar. A TRIBE CALLED QUEST – We Got It From Here... Thank You 4 Your Service První deska po osmnácti letech a zároveň i poslední, protože před dokončením zemřel Phife Dawg, který byl pro tuhle partu z New Yorku klíčovým. BANKS & STEELZ – Anything But Words Tento projekt tvoří Paul Banks z kapely Interpol a RZA z Wu-Tang Clanu, velmi pestré spojení stejně jako celá deska. Překvapení roku! BLOOD ORANGE – Freetown Sound Devonté „Dev“ Hynes se světu v minulosti představil coby Lightspeed Champion a teď ho dobývá pod pseudonymem Blood Orange. Tvorba tohoto projektu se těžko popisuje, ale o to snadněji poslouchá. UNDERWORLD – Barbara Barbara, We Face A Shining Future Devátá studiová placka od těchto veteránů britské elektro scény vyvolala nadšení i rozpaky. My zastáváme názor prvního z táborů a desku doporučujeme. THE AVALANCHES – Wildflower Šestnáct let trvalo těmhle Australanům vydat druhou desku. A začínají na ní tam, kde na té minulé končili – připravte se na veselé tracky plné ještě veselejších samplů. The Avalanches vás vezmou na výlet do pouště, k moři i do města. RADIOHEAD – A Moon Shaped Pool U Radiohead člověk nikdy neví – je tahle deska poslední, nebo ne… kapela k tomu podle všeho přistupuje stejně a jejich devátá studiovka je krásná a melancholická zároveň.

KONCERTNÍ TIPY 21. 2. THE 1975 – Praha, Forum Karlín 25. 2. THIEVERY CORPORATION – Praha, Roxy 2. 3. BAND OF HORSES – Praha, Lucerna music Bar

25. 3. MACY GRAY – Brno, Sono centrum 22. 4. CIRCA WAVES – Praha, Rock Café 20. 5. KISS – Brno, Výstaviště BVV


Při pohledu z okna, kde slunce a smog čaruje ponurý obrazce na sibiřským mrazem sežehlou oblohu, by se člověk nejradši teleportoval časem na konec března, kdy bude vycházet další Board. Teploty už budou určitě příjemnější, vzduch dejchatelnější, ulice skejtovatelnější. O ještě větší pohodu se postará náplň časáku, jako lahůdku jsme si uschovali reportáž ze Spot Questu v Rize, kam se vypravili výherci soutěže s Monster

energy, Daniil Platonov a Dan Beringer. V souboji s místními spoty se jim dařilo, třeba Daniil tam vracel nollie 360 flip přímo pod nohama vojáků. Největším lákadlem čísla však bude velká reportáž o nový český skate krvi. Redakční fotograf objel republiku křížem krážem a nafotil talenty budoucnosti z věkový kategorie 12 až 14 let. Podle výsledku se dá soudit, že nám tu skejtová scéna hned jen tak neumře!

foto: Peter Mercell

UVIDÍTE SAMI 29. BŘEZNA, KDY VYCHÁZÍ

BOARD #163

64

LAST TRICK


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook