Board 159

Board Magazine | Boardmag.cz

M LEC

číslo 159 | srpen 2016 | ročník 22 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

PETER JÍZDA ZA BETONEM CHARGE IN GRAZ DIY BUDAPEST

159

VANS.COM

ELIJAH BERLE

B U R TO N. C O M

Hit the road or trail. Pack with confidence.

Burton bags are backed by a LIFETIME WARRANTY.

„Člověk však musí být v životě spokojený s tím, co je. Mám rodinu, už nemůžu odjet na měsíc z domova. Všechno je daleko složitější, ale o to si zas víc skateboardingu vážím,“ říká v rozhovoru legenda česko‑slovenské scény Peter Molec.

36

159

INTRO

Nedočkavci mohou rovnou nalistovat stranu 36.

ročník 22 / číslo 159 / srpen 2016 toto číslo vyšlo 10. srpna 2016, příští číslo vyjde 5. října 2016 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

159

24

16

46

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

16 24 36 46

10 31 35 52 56 64

JÍZDA ZA BETONEM CHARGE IN GRAZ INTERVIEW/ PETER MOLEC DIY BUDAPEŠŤ

NEWS RIDERS, BYZNYS, PRODUCTS POSTERS Z PAMĚTI/ KIKO NGUYEN TEST THE BEST/ BOTY, DESKY, BATOHY WALL LAST TRICK/ SPOTQUEST

16

JÍZDA ZA BETONEM Partička bazénářů vyslyšela volání divočiny, což v tomhle případě není ani šum lesa či chuť tmavého likéru, ale vůně betonu. Opustila proto své vyhřáté, botama zasmrádlé kobky, naskákala do auta a volant stočila na západ. A to by jeden nevěřil, jaké rádiusové krásy Německo, Švýcarsko a Rakousko nabízí.

24

CHARGE IN GRAZ Progresivní značka Charge skateboards, tvořená skejťáky kolem Mirka Kvapila a Darkslidu, vyrazila na výlet do Rakouska, do Grazu. Za úkol si dali natočit skateparkový edit s jejich felákem, Kamilem Zajíčkem, který právě pro Charge vytvořil design na desku. No a protože v parku člověk vydrží jezdit jen pár hodin, zbylo i spousta času na okolní street.

36

INTERVIEW/ PETER MOLEC Jeden z nejlepších skaterů česko‑slovenské historie, zabiják ze Zvolena, Peter Molec, si udělal čas na několik session s naším fotografem a vznikl z toho celkem zajímavý rozhovor. Pokud se chcete dozvědět něco ze zákulisí profesionálního skateboardingu nebo si poslechnout Peterův názor na současnou scénu, neváhejte.

46

DIY BUDAPEŠŤ Slovenská parta stavitelů DIY spotů objevila před nějakou dobou v sousedním Maďarsku, přímo v jeho srdci, v Budapešti, zajímavý dýajváj místo. A protože nebylo ještě úplně dostavený, nechali ho tam pěkně dozrát. Sklízet do žlutava vyzrálé překážky se vydali až letos na jaře a my jsme u toho samozřejmě nemohli chybět.

36

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz FOTO > Peter Mercell, David Záhumenský

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Jan Lohynský, Tomáš Gaži, David Záhumenský, Tomáš Čekovský KOREKTURA > Redpen.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Altair, Praha PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588 DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia

na obálce: Peter Molec /g/ ss 50-50.

Legendární spot v Praze Čimicích, který má Piťu strašně rád. Kdysi tu jeho kámoš a legenda Michal Vavro dal na obálku 50-50 a Molec to teď má na switch a na první pokus. (foto: Peter Mercell)

10

RIDER‘S NEWS 1

3

2 4

5

6

8

7

1/ Léto znamená pro Matěje Nedorolíka hlavně chození do práce a ve volném čase výlety na hory, skateboarding a fotbal. Pomalu už začíná i s tréninkem, protože se řídí heslem: „Co namakáš v létě, v zimě jak najdeš.“ Na podzim se těší na výlet na Island a pak už bude jen sedět doma a vyhlížet sníh.

2/ Darkslide team se rozhodl vydat na Slovensko, a podpořit tak místní skate scénu, ale i rozpočet městské policie. Pomalu se tam ještě ani neohřáli a už parta ve složení Tarzan, Hanečák, Krnis, Šesták a Freitag dostala 40 euro pokutu za pití piva ve skateparku a 10 éček navrch k tomu, že tam s sebou měli psa Polara. Prý ale kvůli tomuto incidentu žádnou nenávist vůči městu Ružomberok nepociťují...

3/ Na vlně skate úspěchů a cestování si jede Rišo Tury.

Léto zahájil šestým místem na GrandPrix v Berouně, pak skončil třetí na Mysticu, na Berlin open zajel čtvrtý flek a na The Session v Tokyu na něj zbylo taktéž čtvrté místo. Nyní vyráží do Moskvy na závody House of Vans, pak na svěťák do Viga ve Španělsku a potom ho čeká Spotquest tour po baltských státech s Board redakcí, odkud se rovnou vydá na finále závodu FISE do Denveru v USA. Pěkný to život.

4/ Před několika dny řekl Max Habanec dasvidáňjá

9

Moskvě a vrátil se zpátky do Čech. Dokončil tak poslední natáčení pro projekt Skate of Mind a nyní se může plně věnovat editaci a přípravám filmu, aby mohl zkraje podzima vyrazit na premiérovou tour po naší vlasti.

Co se skateboardingu týče, čeká ho nyní ještě účast na závodě Copenhagen open. Zbytek času věnuje učení, protože v září dělá státnice.

7/ Martin Mikyska si splnil dlouholetý sen a je právě na cestě do Chorvatska 21. století, na Srí Lanku. S sebou si přibalil dobrou náladu a svojí nejoblíbenější milenku.

Doufá, že díky místní buddhistické kultuře nalezne odpovědi na fundamentální otázky smyslu života a vesmíru, a jeho mysl tak splyne s přírodou v harmonii.

Přeloženo do boardštiny – užívá si surfingu!

5/ Z nedávného výletu na závody do Japonska se vrátil Tomáš Vintr a přivezl zajímavé zprávy. Tak nějak jsme počítali s tím, že se mu tam líbilo a že místní kulturu a lidi bude chválit. Celkem v šoku jsme ale byli z reportu o kvalitách místní skate scény. V Japonsku je skateboarding na sakra vysokým levelu a to, co u nás vyhrává tituly mistra ČR, tam zajíždí třináctiletý děti!

Korunu všemu pak nasadilo video šestiletýho Japončíka, jak dělá bs 360 do hlubokýho bazénu.

8/ Fanda Šesták sklouzává po šikmé ploše rovnou k rohatýmu. Peklo zažil na soutěži Fotr, pak si dal dva týdny pauzu a teď je v pekle opět, a to na Darkslide tour po Slovensku. Dále se připravuje s Nike SB na tour do nějaké, teroristy napadené, západní země a pak už ho čeká zklidnění v podobě školy. Chodí na jazykovku, protože na vejšku se nedostal, ale aspoň se tak zdokonalí v angličtině a bude si moct se správnou výslovností přečíst jméno jeho nového sponzora na šroubky – Socket hardware.

6/ Kvůli problémům s pasem propásnul Igor Hanečák odjezd na Monuments tour 2. Aby neupadnul do deprese, vrhnul se do práce, a v Popradě tak vyrostl první betonový DIY spot. V mezičase mu proběhla další vernisáž výstavy, kde si lze koupit jeho trička, a věnovat tak finance na beton pro Poprad. Prostě je to kluk snaživá, akorát v tý škole mu to pořád hapruje, a tak přejeme pořádnou dávku štěstí, aby mu vyšla stáž v Praze.

9/ Mnoho radosti o letošních prázdninách nezažívá Štěpán Bareš, který si na konci června zlomil klíční kost. Stalo se mu to klasicky při největší blbosti, a to když se ve skateparku v Řepích zaseknul o kamínek a letěl ramenem na koping. Putoval hned do nemocnice v Motole na operaci, která znamenala konec všem snům o tour a výletech. Na prkno by se mohl dostat v září, tak držíme palce!

for a wider world @blackeyeczsk

nejen širokoúhlé objektivy na telefony objektivnamobil.cz

#blackeyeczsk

black-eye.cz

12

BUSINESS NEWS 1

2

3

4 5

6

1/ Legendární výrobce skateboardových bot a oblečení Vans se spojil se značkou Only NY a společně vytvořili kolekci v duchu New Yorku, ale zároveň i přírody.

Inspirace tak pochází nejen z pulsujícího velkoměsta a skateboardingu, ale třeba i z rybaření. Součástí kolekce je oblečení, doplňky a Vans skate boty.

s Oakley. Sage se smlouvou na několik let zavázal k nošení Oakley snowboardových i slunečních brýlí, outerwearu, streetwearu a helem. Doplnil tak už dost velký team, který tvoří například Mark McMorris, Torstein Horgmo, Mikkel Bang, Eero Ettala, Nicolas Müller, Stale Sandbech a další.

kteří rádi campují, a vybrali přes 396.000 dolarů.

Ohřívač vody bude podle dostupných informací poháněn dobíjecí baterií, která dokáže za krátkou dobu vyhřát 7,5 litru vody až na 100° a díky těsnění zůstane voda horká několik hodin. Sprchovací krabici pořídíte v přepočtu za 2.200 Kč.

2/ Svět snowboardingu obohatí výstava Parts & Labour. Nový projekt, který založili dva veteráni a milovníci snowboardingu Joe Suta z Nightmare Snowboards a Steven Kimura z Owner Operator, si klade za cíl ukázat to nejlepší, co snowboardová komunita nabízí. Historicky první výstava se uskuteční v Denveru (Colorado) 27.–29. ledna 2017. Mezi firmy, které se výstavy zúčastní, patří například Jones, Yes, Lobster, Bataleon, Dinosaurs Will Die, Vans, Now a další.

4/ V resortu Alta Ski Area v severoamerickém státě Utah, který se nachází poblíž Salt Lake City, stále platí zákaz snowboardingu. Novinkou však je, že tento zákaz soudně napadla společnost Wasatch Equality, která v žalobě vyzdvihovala především to, že tento zákaz staví lyžaře do vyšší pozice oproti snowboardistům, kterým se tak nedostává stejných práv. Soud v Denveru bohužel žalobu zamítl...

6/ Výrobce stylových a technických ponožek Stance rozšiřuje své pole působnosti o surfing. Přichází tak s novou Surf Legends kolekcí, na které firma spolupracovala s fotografem Jeffem Divinem.

Na designech se objevují ikony surfingu, které se podílely na jeho vývoji: Mark Occhilupo, Martin Potter, Christian Fletcher, Tom Curren a další.

3/ Vítěz historicky prvního slopestylu na Olympijských hrách v Soči 2014 a jeden z nejkreativnějších riderů světa Sage Kotsenburg nově podepsal smlouvu

5/ Po velmi úspěšném prvním prodejním roce přichází firma RinseKit, která vytvořila přenosnou sprchu, s novinkou v podobě ohřívacího doplňku, a rozjela na něj kampaň na Kickstarteru. I tentokrát se setkali s úspěchem u surfařů, snowboarderů a dalších lidí,

7/ Woodward v kalifornském Tahoe je prvním americkým resortem, který využije technologii SnowFactory, aby zajistil sníh i během léta. Tato technologie je podobná klimatizaci a spočívá v klasickém chlazení. Voda se posílá do vnitřní části „mrazáku“, který je vybaven dvojitou stěnou. Až

text: Honza Lohynský

9

7

8 11

10 13

12

uvnitř voda zmrzne, změní se ve sníh a je vysílána ven na svah. Ti, kdo tak během léta dorazí do Woodwardu jezdit, se můžou těšit na slušnou porci sněhu.

8/ Značky Etnies a Grizzly společně vytvořily kolekci bot a oblečení inspirovanou klasickým lifestylem Chrise Joslina a „brutalitou skateboardingu“. Chris Joslin je ve svých 19 letech mnoha významnými osobnostmi světa skateboardingu považován za nejlepšího skejtra, který kdy žil. Loni navíc Chris vyhrál anketu Best AM, kterou organizuje The Skateboard Mag. 9/ Vans v kolaboracích nešetří, a nově tak vznikla kolekce i s firmou Nintendo, která oslavuje historii videoher. Designéři se tak inspirovali legendárními hrami, jako je Super Mario nebo The Legend of Zelda.

Součástí kolekce jsou trika, batohy, tašky, ponožky, kšiltovky, jak pro dospělé, tak pro děti.

10/ Firmy Sharkbanz a Modom Surf se spojily, aby společně vytvořily první leash, který ve vodě odpudí žraloky. Shrakbanz je výrobcem technologie, která

14

dokáže odpudit žraloka pomocí elektromagnetického pole, a Modom Surf je surfová firma, která mimo jiné vyrábí právě surfové leashe. Shark Leash by Modom se od klasického leashe na pohled příliš neliší, obsahuje v sobě však právě malé zařízení, které vysílá elektromagnetické pole. To na žraloka působí asi tak, jako když člověku někdo v setmělé místnosti zasvítí ostrým světlem do očí.

11/ Značka Heshbacks rozšiřuje svou působnost ze světa wakeboardingu na skate, snow a surf trhy.

Firmu v roce 2013 založil profesionální wakeboarder Nick Dorsey. Přišla mu totiž kšiltovka od sponzora, která mu neseděla, a tak vzal nůžky a tkaničku od bot a upravil kreativně její velikost a vzhled. Když to viděli jeho kámoši, byli z toho nadšení a rozhodli se společně založit brand. Nyní se Nick Dorsey a spolumajitel Dylan Miller chystají vyrábět i Heshbacks oblečení.

12/ Ponožky jedou a tentokrát by měli zbystřit především skejtři. Firma EEKOE vytvořila ponožky pro ty, kdo jsou často na cestách. Obsahují bambusová

vlákna, která jsou přirozeně odolná a zápachuvzdorná – ideální kombo. Podle zakladatelů firmy Chada Ottenbreita a Marka Gardnera stačí ponožky prát každé čtvrté až šesté nošení, dřív zápach rozhodně neucítíte!

13/ Instagramový účet Kook of the Day, který baví skoro půl miliónu followerů tím, že sdílí fotky a videa zvláštních a bláznivých situací a lidí okolo surfingu, přerostl v brand. Kdo za účtem stojí, se neví, novinkou ale je, že tenhle anonym se rozhodl využít příležitost a začít prodávat trika.

14/ Michael Marckx a Bob Haro vytvořili novou značku Modern Technocracy (MT). Hlavními produkty firmy jsou POV mounty na akční a jiné kamery. Mounty jsou vyrobeny z eloxovaného hliníku a uhlíkových vláken, a zajišťují tak vysokou odolnost. Jejich předností je i fakt, že jsou kompatibilní s jakýmkoliv zařízením a mohou se otáčet o 360°. V rozjetí firmy pomohla mimo jiné crowdfundingová kampaň, při které za jeden měsíc získal Michael a Bob přes 80.000 dolarů.

14

PRODUCT NEWS

1

2

3

4

5

6

1/ Technická rychloschnoucí mikina Burton Bonded Full-Zip Hoodie je přesně to, co chcete mít na sobě na svahu i v přírodě. Materiál a použitý technologie zaručují teplo, prodyšnost i pohodlí, a za to se těch 2.620 Kč vyplatí zaplatit.

3/ Chladnička do přírody, to je Burton termotaška Lil Buddy Das Cuda. Vejde se vám do ní až dvanáct plechovek plus led, takže nějaký čas mimo domov se dá vydržet. A jako bonus v kapse tašky najdete otvírák. Cena 1.930 Kč.

6/ Bota Nike SB Paul Rodriguez 9 Elite je vybavena několika Zoom Air tlumiči a pružnou podrážkou, což znamená neuvěřitelné pohodlí a boardfeel. Svršek boty je ze speciálně pletené síťoviny, která je odolná vůči gripu a zároveň skvěle dýchá. K pokladně jděte s 2.990 Kč.

2/ Myšácký kombo u Nike SB sestavíte z Mouse trička a pětipanelky. Věci jsou vyrobeny z rychleschnoucího matroše Dri-FIT a při nákupu zaplatíte 790 Kč za trígo a 890 Kč za čepici.

4/ Osprey je anglická surf/skate značka s dlouhou tradicí a v nabídce mají i tento komplet Wrath za cenu 1.790 Kč.

7/ Poctivá skejtová bota od Nike SB s označením Bruin Hyperfeel zaručuje dobrý povožení. O boardfeel a pohodlí se stará speciálně tvarovaná vložka, vnitřní popruh u jazyku podrží nohu a pavučina na podrážce drží na gripu všemi směry. Cena 2.490 Kč.

5/ Flanelkou se nedá nic zkazit, ba naopak. Burton pánská košile Brighton Flannel z vás za 1.930 Kč udělá velkýho šviháka.

7

8

10

9

12

13

11

14

8/ Chtě nechtě největší tepla pominuly a bude dobrý se poohlédnout po něčem teplejším. Bunda Vans Torrey Jacket je voděodolná a čeká na vás za 1.890 Kč.

za sadu 8 šroubků a matiček na trucky zaplatíte 88 Kč, v nabídce jsou různé velikosti, a to jak na imbus, tak i na křížák.

13/ Novinka u Nitro snowboards, batoh Cypress, je zařazen do kolekce Urban. Jednoduché zapínání s hliníkovou přezkou, objem 28 litrů, cena 1.650 Kč

9/ Batoh Aerial od firmy Nitro je moderní sportovně střižený přenášedlo čehokoliv. Popruhy na břiše batohu hravě udrží skejt i snowboard. Objem 27 litrů za cenu litr a sedmsetpáďo k tomu.

11/ Do kolekce Chima Fergusona u Vans patří i tahle čepice Chima Camper Hat. Klasická pětipanelka ze 100% bavlny bude vaše za 690 Kč.

14/ Pro model Kyle Walkera od Vans je směs semiše, plátna a kůže podávaná na wafflový podrážce.

Technologicky je bota nabušená UltraCush HD tlumením či Duracap zpevněním, a koštuje 1.890 Kč.

10/ Pokud potřebujete na skejta nové šroubky či matičky, můžete šáhnout po značce Socket Hardware. Například

12/ Nike SB si pro vás nachystal balíček tří párů ponožek Crew Sock, za který zaplatíte 290 Kč. Stylová věc s nápisem, vyrobená z kombinace bavlna, nylon, elastan se prodává ve dvou různých velikostech.

handplant kombo v mnichově, michal musil /g/ andrecht, záhul /g/ invert

JÍZDA

text a foto: David Záhumenský

16

ZA BET

NÁPAD JET NA VÝLET SE VYLOUP NĚKDY V LEDNU, CHLASTALI JSME S KORPUSEM A DALŠÍMA KÁMOŠEMA Z NĚMECKA A ŠVÝCARSKA, KTERÝ ZA NÁMA PŘIJELI DO PRAHY. PO ASI OSMÝM PIVU SE ŘEKLO, ŽE JIM NÁVŠTĚVU OPLATÍME A NAKONEC JSME ZA 5 MĚSÍCŮ OPRAVDU VYRAZILI. SESTAVA KORPUS, ZÁHUL, MICHAL MUSIL A PAVEL KOCHMANN MĚLA V PLÁNU OBJET CO NEJVÍC BAZÉNŮ A RÁDIUSŮ, VŠE V POKLIDNÝ NÁLADĚ, KDY SE BUDE MYSLET TAK MAXIMÁLNĚ NA DEN DOPŘEDU. V pátek po práci jsme naložili auto pivem, konzervama, skejtama a vyrazili směr Schwarzenbach, městečka těsně za česko-německejma hranicema.

Bydlí tam týpek Mike, kterýmu patří firma Blackriver-Ramps a kterej má na zahradě DIY bazén s menším streetem okolo. Na místo jsme se doplazili až kolem jedný v noci, ale vše bylo ještě v provozu. Řádila tam totiž parta ze severu Německa, která

TONEM

1

přijela jenom na jednu session, ale nakonec si to protáhla na pět dní. Mikův bazén je sice malinkej, asi metr hlubokej, ale má super kachlovej koping, co jede líp než vaše oblíbená převoskovaná bedna.

Skateboarding kombinovaný s kalbou jsme vydrželi asi až do čtyř do rána, vypil se rum a půlka našich piv, prostě ideální začátek tripu. Teda ne pro Pavla, kterej si nějakym podivným zázrakem udělal kotník tak, že mu zbytek tejdne hrál všema barvama.

Druhej den jsme se spolu s německou partou vydali do Selbu, kde mají menší park plnej různejch rádiusů a asi jenom dvě streetový píčoviny, který tam dokonce i celkem seděj. Na tomhle místě padnul jedinej streetovej trik našeho tripu: heelflip přes roh až na zem, za kterej si Pavel ode mě vysloužil poctivej hate a fotka se do článku prostě nemohla použít.

Po session v největšim vedru jsme skočili do místního rybníka, nasmrádli tam nechutně bahnem a přišel čas vyrazit směr Mnichov. Plán byl následující: vyspat se

18

1/ korpus /r/ bs disaster v selbu

někde před Mnichovem, pojezdit Hirschgarten, a večer to zalomit v Ravensburgu, kde bydlí kámoš Raphi...

Po skoro třech hodinách jízdy v dešti jsme zapíchli prst do mapy a řekli si, že tady budem spát, ať to tam vypadá jakkoliv. K našemu překvapení jsme se pak dostali na perfektní plácek u rybníka, kde bylo sezení pod střechou a rovný, docela suchý místo na stany!

Neváhali jsme ani sekundu, postavili hnízdo, dopili zbytek piv a Jacka Danielse a dobrou.

Ranní hygienu obstarala koupačka v rybníku a pak hurá směr Hirschgarten, což je obrovskej bazénovej skatepark. Tuhle parádu tvoří rozsáhlý, tak 2–3 metry hluboký bazén, napojený na fullpipe a šíleně nakoplou repliku real americký pool s dlaždičkama pod kachlovým kopingem a schůdkama v mělký části.

Celej park stál asi 4 milióny euro a není v něm ani rail na zemi, což muselo nejspíš nasrat nějakýho ortodoxního streetaře a v noci před naším příjezdem tam všude rozmlátil flašky od piva! Ukradli jsme proto

koště z auta technickejch služeb, během hodiny vše zametli, smeták vrátili a pak si konečně mohli pořádně zajezdit. Padlo tady asi nejvíc triků, milión variací na handplant, Korpus zabil fs indy do disasteru a Pavel projel beksmino v hluboký části. Většina věcí se ani nefotila, prostě se jezdilo jenom pro čistou radost.

Po třech hodinách jsme byli všichni celkem mrtví a rozhodli se to zabalit s tim, že nás ještě čeká Brixlegg. Následoval vydatný oběd v restauraci U auta, kde se podávaly konzervy, a už jsme si to fičeli směr Ravensburg. Bydlí tam kámoš Raphi s fellákama a u baráku na zahradě si postavili minirampu. Pár kilometrů před městem mu voláme, že už se může těšit, a on že je bohužel v práci, ale klíče má schovaný na zahradě, tak si máme otevřít, připojit se na wi-fi a chovat se jako doma... U nás něco naprosto neuvěřitelnýho, ale na tomhle tripu to tak bylo pravidlem. Všichni naprosto v chillu a neřešili hovadiny, jak je to v Česku na denním pořádku.

pavel kochmann /g/ bs smith v mnichově

2

1

korpus /r/ nosepick v cherry bowlu

2

3

Po klasický kalbě v centru a probuzení, kdy někdo našel pod gaučem, kde jsem spal, gumový dildo, jsme se radši sebrali, nakoupili zásobu piv za 50 centů a vyrazili směr Švýcarsko.

Jelo se do Kreuzingenu, města na hranici, nalepený na německej Konstanz u Bodamskýho jezera. Mezi místníma je zvykem si dát downhill přes hranice, ožrat

se v Německu a v krvi propašovat co nejvíc alkoholu zpátky do Švýcarska. Navštívili jsme kámoše Lucu a partu, stavitele místního Cherry bowlu, DIY stavby, která se omylem o půlmetru roztáhla na sousedovic pozemek. Po příjezdu nás Luca vzal do místního skateparku, kde to vypadá jak v klasický český plechárně z devadesátek, avšak s hrdým nápisem

„Swiss made“. Celkem jsme se pak zasmáli, když se Luca ptal Pavla, jestli by pro něj neměl nějaký pivo navíc, a on mu na to odpovídá „No thanks!“ Ale to už jsme vyráželi směr centrum města, kde jsme kromě kalby stihli navštívit i místní strip club, dostat hrst hulení zadarmo a sfelit se s místnim bezdomovcem.

Korpus s Pavlem pak zabíjeli v bowlu a my se s Michalem šetřili na velký rádiusy, který jezdíme nejradši. Noc jsme strávili napůl v bowlu a přilehlym klubu, kde nás ubytoval místní uprchlík z Afriky, co tam dělá na baru.

Po ranní procházce k místnímu skateshopu jsme se vypravili do bazénu ve městě Steckborn, kterej Luca popsal jako „Huge fuckin‘ monsterbowl“. V reálu je to asi 3,5 metru hlubokej bazén s dokonalejma rádiusama a obrovskym vodopádem do mělký části. Jedinej problém bowlu byl neskutečně hrubej beton. Po prvních pár jízdách jsem zkoušel invert, ale při jednom pádu mi sklouznul chránič z kolene a monsterbowl mi vykousnul celkem hlubokou díru do kolene. Nasranej sem si to v hecu rychle zalepil a hrotil dál, po několika pokusech to padlo a bylo načase vyrazit do lékárny, kde jsem za dezinfekci, náplasti a obvaz nechal asi 35 euro. Situaci

2/ záhul /g/ protáhlej bs invert

3/ korpus /r/ fs boneless do disasteru

21

mezitim odlehčoval Korpus hraním pochodu ze Star Wars na jeho dětský ukulele, který koupil kdesi v Ravensburgu.

Hodinu jižně podél Bodamskýho jezera je město Arbon, mají tam nově postavenej skatepark přímo u vody, což se v urputnym vedru dost hodilo. Park se skládá ze street části alá klasická plaza a bazénu v oddechovým stylu. Při ježdění jsme se tam seznámili

s lokálem Floem, kterej vypadá jako Lemmy Kilmister a hraje v metalový kapele. Dali jsme si s ním pak kalbu v místním sportovním baru a ve finále nás nechal vytuhnout u něj na bytě, dal nám klíče a ráno odešel do práce. To, že má doma kytary asi za 200 tisíc a nás vidí poprvý v životě, mu bylo úplně u prdele.

Poslední zastávkou tripu se stal rakouskej

1

2

záhul /g/ fs air v mnichově

Brixlegg, což je park, kterej by měl každej aspoň jednou navštívit, a to nejen proto, že leží pouhých 300 kilometrů od našich hranic. Bazén byl postavenej americkou firmou Dreamland skateparks a hned vedle je velká DIY streetová část. Po cestě na místo se Pavel stačil solidně sundat a jeho první jízda skončila krysou při přejíždění boule, takže se dál věnoval radši jenom chlastu a focení a šetřil se na další den, kdy

bylo v plánu se tam vrátit a dofotit zbytek. My ostatní si užívali jeden z nejlepších evropských bazénů, triků tam padlo jaxvině, tak se o nich ani nebudu rozepisovat.

Večer nás Michal vzal na libovej plácek na pláži u řeky, kterej mu tam tak před 100 lety ukázal Panker. Ráno bohužel začalo chcát a dofocování se nekonalo, nasedli jsme do káry a za krásnejch šest hodin byli

3

v Praze, kde jsme se klasicky zasekli na hodinu a půl v zácpě. Výlet jsme zakončili grilovačkou a druhej den jeli na Mystic, kde jsme nesměli chybět. Velký No thanks letí hlavně za Mikem, Raphim, Lucou, Floem, lokálům z Brixleggu, všem lidem, který dali partě v práci volno, počasí, celníkům, za to, že nás nebuzerovali, klukům z Boardu za prostor v časáku, a hlavně za neznámym frajerem, kterej vynalezl beton.

1/ korpus /r/ fs smith v brixleggu

2/ michal musil /g/ fs air v huge fuckin monsterbowlu

23

CHARGE IN GRAZ

25

text: Tomáš Gaži foto: Peter Mercell

honza rathouský /g/ fs boardslide na secret spotě

K TOMU, ABYSTE SI ZALOŽILI FIRMU NA DESKY, NEPOTŘEBUJETE DIPLOM Z VYSOKÉ ŠKOLY ANI IQ 150. JIŽ MNOHOKRÁT SE POTVRDILO, ŽE POTISKNOUT PRKNA Z ČÍNY A PRODÁVAT JE ZA SEDM KIL DOKÁŽE KAŽDÝ...

NAOPAK MÁLOKDO DOKÁŽE K DESKÁM VYTVOŘIT SKVĚLÝ FUNGUJÍCÍ TÝM, DÁT DO TOHO SRDCE A DRŽET TO POŘÁD V DUCHU SKATERS FOR SKATERS. NAŠTĚSTÍ MLADÁ FIRMA CHARGE SKATEBOARDS PATŘÍ DO TÉ DRUHÉ SKUPINY A MY MĚLI TO ŠTĚSTÍ, ŽE JSME S NIMI MOHLI NAVŠTÍVIT RAKOUSKÝ GRAZ.

26

1/ štěpán laštůvka /r/ ollie bigspin out

2/ náš průvodce kamil zajíček v akci

1

2

Původně u tohoto článku nemělo vůbec být moje jméno. To, že s klukama pojedu na trip, jsem se dozvěděl až v den odjezdu, protože Kudrnáč, hlava celého Charge, neodhadl své povinnosti a musel zůstat v Čechách. Někdy je nereálné vybalancovat pracovní a osobní život, to mi určitě dáte mnozí za pravdu... Do Grazu nás to táhlo ze dvou důvodů, je tam neprobádaný street a žije tam Kamil Zajíček, který stojí za nejnovějším designem Charge. Proto kromě objevování spotů byla na programu i skateparková session. Na to všechno jsme bohužel měli jen dva dny, takže jsme nic nenechali náhodě a vyrazili noc předem, aby si skejtující část posádky dopřála kvalitní spánek a mohla to celý den zabíjet na streetu.

Když už jsme u té sestavy, tvořil ji Fanda Šesták, Honza Rathouský a svou návštěvou nás poctil i v Kodani studující Štěpán Laštůvka. Zdolali jsme téměř 500 kilometrů a brány města Graz jsme překročili krátce po jedné v noci. Kamil nás přivítal ve svém sídle a poskytl skvělé ubytování na následující dva dny.

Za to mega dík! Bez dalšího zdržování jsme šli spát a snít při tom o spotech, které vlastně ani neznáme.

Vstali jsme docela brzy a Kamilův barák se nám

podařilo opustit již o desáté. Bohužel jsme měli plné auto, tak za námi musel Kamil jezdit na kole, což se ve výsledku ukázalo daleko lepší než kára, protože ceny za parkování byly fakt přehnané. Začali jsme na provizorním DIY spotu, který měl od pražského

fanda šesták /g/ heelflip z osmi schodů v centru

3

1

štěpán laštůvka /r/ fs noseslide v areálu univerzity

Playgroundu na kilometry daleko, ale rozhodně se tam dalo zabavit. Pod přístřeškem byl vytvořen strmý bank, railík a pod open airem stál grindbox, malý rail a nejzajímavější překážkou byl satelit, který se nejvíce zamlouval Štěpánovi. Kluci měli magora energie, tak jsme rovnou začali tvořit. Jako první to vyhecoval Fanda a není překvapením, že si vybral strmý bank a s věnováním pro kolegu Tarzana vrátil do pár minut bs blunt to fakie.

Zatímco se parta rozkoukávala po dalších možnostech spotu, začal jsem točit sérky s Honzíkem a Kamilem.

Honzík z nedaleké nákladové plošiny skákal kiníčkem a pak na dveřích opřených o stěnu chtěl vrátit wallride, ale na kameře to nevypadalo dobře, tak jsme raději dali prostor Kamilovi. Mezitím zkoušel Štěpán ollie do satelitu a bs bigspin ven. Párkrát to vrátil, avšak do perfektu mu to padlo až na kameru.

DIY spot mimo jiné schovával i úzkou zídku ze schodů s krátkým rozjezdem, kde Honzík vyzíval fs boardslide.

Během trápení šel kolem nějakej týpek, ale vůbec nás nevnímal a ani nic neříkal. Podle Kamila byl spot legální, takže jsme vlastně kolemjdoucí neřešili.

Najednou se však za plotem objevila policie, Kamil využil svou znalost němčiny a zkoušel nám vyprosit další pokusy. Honzu muži v modrém vyhecovali a fs boro mu padlo hned. Zatímco jsme si balili věci, tak nám Kamil vysvětlil, že ten týpek, který tam před časem prošel, je nějaká hledaná osoba a musíme okamžitě opustit spot. To se nám ještě nestalo, že bychom dostali vyhazov kvůli tomu, že na spotu pobíhá zločinec, hehe.

Možnosti DIY jsme vyčerpali, každý si odnesl jednu fotku a mohli jsme spokojeně pokračovat. Kamil nasedl na kolo a hurá k opeře. Jediný rail měl na dopadu restauraci, tak jsme se alespoň zabavili na grindovacích schůdkách, kde si Fanouš a Štěpis nachytali pár triků do proma. Nastal čas na oběd, tak jsme zašli do nedalekého Sparu, vedle kterého jsme objevili dost starý betonový bazén, kolem něhož postávali lidé takové barvy pleti a vírovyznání, že by se zde vybouřil každý český xenofob. Jestli by se teda nezalek při blízké konfrontaci. Fanda si tu vyhlíd docela solidní gap, který začínal na horní plošině bazénu a končil až po třech metrech za malým obrubníkem, prostě něco jako červená na Stalinu, ale mnohem vyšší. Následovalo jen pár pokusů a nakonec Fanouše hecnul ten, před kterým jsem mu za vrácené kiníčko slíbil 4 eura... Samozřejmě jsem mu je nedal, haha.

Rozskákaný a namlsaný Fanda dostal chuť na další schody, proto nás Kamil zavedl na nedaleké dlouhé, nízké osmičky. Dopad byl na autobusové zastávce, kde skoro pořád jezdili busy, taxíky a cyklisté, nic pro nerváčka, jako je Šesták. Nakonec bs heelflip vyměnil za varial heelflip a pak zlevnil na helo a šli jsme dál.

Pomalu začínalo trochu poprchávat, ale naštěstí to trvalo jen tak dlouho jako první pohlavní styk. Když jsme parkovali u posledního spotu, uviděli jsme partu starších týpků v skejtových hadrech, takže jsme doufali, že nám poradí nějaké spoty, protože ty Kamilovy jsme už skoro vyčerpali. Poradili nám dvě univerzity, které jsme se rozhodli probádat až další den. Posledním spotem prvního dne se tak stala strmá plechová oboustranná šikmina na frekventovaném mostě. Znovu si na své přišel Šesták a znovu jeho nervy dostaly parádní záhul, protože z jedné strany jezdili cyklisté a z druhé šlapali chodci. Fanda zde

trápil bs feeble, kterým někdy projel pár metrů a naštěstí ho pak odjel i na video.

Bez energie, ale s pěti fotkami a množstvím záběrů jsme si to namířili do Kamilovýho baráku. Pracující část posádky odpadla již o desáté, skejtující část odešla objevovat krásy Grazu pod taktovkou slivovice. A podle toho to vypadalo i ráno... Naštěstí nás nezdrželo nic, jen Fandovy debilní kecy a smradlavé výpary z jeho mostecké zadnice.

Jezdit se začalo ve skateparku, aby se natočila

2

29

2/ fanda šesták /g/ bs feeble na mostě mursteg

30

1/ fanda šesták /g/ huge flip přes gap, který na vás čeká v parku volksgarten u bowlu

2/ disko 4eva

1

představovací session Kamilova designu pro Charge skateboards. Naštěstí nás to stálo jen dvě hodiny času a kolem druhé už jsme měli namířeno na street.

Pátrání po něčem fotogenickém, cenném však zabíralo spoustu času, proto jsme se rozhodli dát šanci univerzitám, o kterých jsme se dozvěděli od lokálů. Společně se Štěpánem, Fandou a Honzíkem jsme prohledávali akademickou půdu a lidé asi nechápali, jak sledujeme a ošaháváme lavičky a podobně. Nakonec jsme se rozhodli pro rovnou zídku z pěti schodů, která padla do oka našemu stalinskému technikovi. Když už jsme u toho Stáčka, tak Štěpánův kyvadlový původ byl přibližně stejným terčem posměchu jako Honzovo veganství a Fandova bezmozkovitost. Ale zpět k zídce. Štěpán si ze svého arzenálu triků nakonec zvolil fs noseslide, který ho na střídačku zasekával a podmýval a okolnosti neusnadňovali ani kolemjdoucí. Štěpis se nenechal rozhodit a po půlhodině odjel fs nosl v největším perfektu a za ovací svých kolegů a Kamila.

Hodinky ukazovaly 17:01, a protože nás čekalo ještě pět hodin na cestě, rozhodli jsme se vyrazit. Cesta utekla tak rychle jako celý tento výlet, a tak jsme se všichni museli vrátit do naší pražské reality. Kluci

se za svůj sportovní výkon nemusí stydět a nasbírali i kvalitní materiál do promo videa. Už se těším, co nakonec vytvoří, protože Charge skateboards má více potenciálu, než by se na první pohled mohlo zdát. Děkuji Mirkovi za trip, snad se příště vystřídáme a užiješ si to se svým teamem ty!

2

Z PAMĚTI 1

2

3 4

5

6 8

7

9

KIKO NGUYEN EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ První trénink skejtškolky v Bánovcích nad Bebravou.

A snad ne poslední!

2/ Stanovačka s kámoši na vodní nádrži Prusy.

3/ Postavili jsme si grindbox, abysme byli technicky zruční.

4/ Na procházce s mojí přítelkyní Monikou, která se nechce fotit.

5/ Toulky krásnými Košicemi, nasvícený Dóm svaté Alžběty.

6/ Stop teroristům!

7/ S kámoši na play-off slovenské hokejové extraligy, ale moc extra to nebylo.

8/ Čas maturit...

9/ Fellák Marek se psem Aronem na vyčilený chatě, kde jsme slavili narozky.

35

Štěpán Folkmann si splnil sen ze základní školy na Čerňáku. Devět let tu kolem chodil a fantazíroval, jak tu něco vrátí, a teď se mu to splnilo šíleným bs noseslidem. (foto: Peter Mercell) PS: Štěpán pozdravuje školníka, který ho odtud párkrát vyhodil.

159

159

Naše redakce se letos stala součástí Street League v Mnichově, odkud si přivezla spousty zážitků, například bs over nosebluntslide od Nyjaha Hustona. (foto: Peter Mercell)

text: Radek, foto: Peter Mercell

PAMĚTNÍCI MI DAJÍ ZA PRAVDU, ŽE PŘED ROKEM 2000 O SLOVENSKÝCH SKATERECH MOC SLYŠET NEBYLO A ROZHODNĚ SE O NICH NA STRÁNKÁCH ČASÁKU MOC NEPSALO. UDĚLALI JSME PROTO TENKRÁT S BOARDEM PÁR VÝPRAV DO NEZNÁMA A NAFOTILI NĚJAKÝ FOTKY, PAK UBĚHLO PÁR LET A SLOVÁCI ZAČALI ČECHY NEUVĚŘITELNĚ ZAJÍŽDĚT. A PIŤU MOLEC BYL Z NICH TEN NEJLEPŠÍ A NIKDO NECHÁPAL, KDE SE NAUČIL JEZDIT RAILY, KDYŽ U NICH NA VESNICI ANI SKATEPARK NEMAJÍ...

PETER

switch frontside crooked grind, trenčianská teplá. na tuhle luxusní hranu nás vzal ondrej leskoviansky, byl takový upršený den a jsem rád, že se něco podařilo vrátit

Peter Molec se narodil v roce 1985 v Žiaru nad Hronom, malém městečku ve středu Slovenska, a v osmi se přestěhoval ke Zvolenu, do vesničky Zvolenská Slatina.

Skateboardingu propadnul, když mu bylo 14, paradoxně díky fotbalu, který opět začal hrát za rodný Žiar. Tam totiž kromě čutálistů byla i celkem velká základna skejťáků a Piťu to od nich odkoukal. Fotbal, plný trenérů a stresu, ho pak samozřejmě přestal okamžitě zajímat, a velké kariéře v cestě už nic nestálo.

Ježdění se věnoval každou volnou chvíli, začal objíždět první závody a získal podporu od lokálního shopu Badrock, který tu provozoval Edo. Tenkrát skateboarding vypadal úplně jinak než dnes, nenatáčelo se tolik, nikdo nebyl přikovanej na sociální sítě, prostě se lidi spíš soustředili na ježdění s partou a společný zážitky. Rok nato Molec přestupuje k Spectrum skateboards, což byla první velká slovenská firma, díky níž měl konečně pořádný přísun hardwearu a mohl se do ježdění opřít. Začly přicházet první velký úspěchy na závodech v Čechách, takže netrvalo moc dlouho a Piťa oslovil Tomáš Koudela, distributor značek Jart, Sykum, a s jeho pomocí se mu podařilo vyjezdit až do evropského amatérského teamu Jart. Souběžně vedla jeho cesta do českého Volcomu, kde díky Martinovi Karasovi a jeho kontaktům na evropského team manažera Hansa Claessense byl Molec pozván na testovací tour s Volcomem. A protože se osvědčil, dveře do světa velkého skateboardingu byly otevřené.

Objevili se další sponzoři, z Ameriky přímo boty Dekline, pak možnost jezdit s americkým Volcomem na tour a potom přišla pecka v podobě podpory od Zero skateboards a Black Box distribuce, což mimo jiné znamenalo i ježdění na tour s Jamie Thomasem. Slibně rozvinutou kariéru přibrzdila ekonomická krize, která v roce 2008 postihla celý svět, ale především USA. Nicméně Peter skejtovat nepřestal a užívá si radosti desky s kolečky až do dnešních dnů.

Troufám si říct, že jsi jeden z posledních aktivních skaterů ze starý školy, jezdíš od roku 1998 a pamatuješ dobu, kdy se parky a skateshopy daly spočítat na prstech. Čeho si na tom pionýrským období vážíš nejvíc?

Asi to, že skateboarding v tý době nikdo neznal a věnovala se tomu jen velmi malá skupina lidí. Aby sis zajezdil, musel jsi se hodně snažit. Když si chtěl desku, vůbec si v obchodě neřešil nějakou šířku a byls rád, že tam vůbec nějaká je a bude navíc k dostání grip. To si v dnešní době už asi nikdo nedokáže ani představit.

Návštěva skateshopu bylo jako jít někam do svatyně, člověk si tam něco vyhlíd a pak to půl roku okukoval, než si na to našetřil a mohl si to koupit. Prostě mi ta doba přijde taková skutečnější, čistější... Dnes je všechno zahlcené, rychlé, lidi si už věcí tolik neváží.

My museli cestovat přes půl republiky, abychom našli skatepark, který byl ve finále úplně hrozný, ale aspoň tam byly překážky, který si nikde jinde ve svým okolí najít nemohl. Teď máš skateparky všude, a když se tam

37

jdeš podívat, nikdo tam neskejtuje, akorát je to plný koloběžek. Jaká je tahle doba?

Nebyl skateboarding dřív jednodušší? Míň technickej, zábavnější?

Určitě bylo ježdění jednodušší, ale jako každá věc, tak i skateboarding se nějak vyvíjí, posouvá, mění se trendy. Zábava je to vždy, ať děláš cokoliv. Já nikdy nebyl na techniku a ani nikdy nebudu, mám rád jednoduché věci. V začátcích jsme jezdili na spotech, které by teď ani nikdo za spoty vůbec nepovažoval.

Největší rozdíl vidím asi v tom, že dřív se víc jezdilo a nikdo neřešil, kdo co dal, a díval se při tom na video každých třicet sekund. Jezdilo se proto, že si chtěl jezdit, mega tě to bavilo a byl jsi s partou. Když teď někomu vykládám, že se na video čekalo dva tři roky, tak nechápe. A pak si to video musel někdo v nějakým obchodě koupit a nakopírovat ho na kazetu, aby ses k tomu vůbec dostal.

První fotky v Boardu byly ze Zvolena, někdy tak v roce 2000?

Myslím, že první fotka byla už dřív, z Mistrovství ČR na Štvanici, na railu jsem dělal switch fronbor. Když jsem si ten časák koupil a tu fotku tam viděl, hned sem sprintoval za kámoši, a všem to ukazoval, haha.

Já si pamatuju na ty raily ze Zvolena, to pro nás tenkrát fotil Mat Rendek, nejpřísnější skejtovej fotograf všech dob!

Ano, to máš pravdu, to musíš vědět, jak s ním spolupracovat, haha. Já s ním vždy vycházel, nejspíš i proto, že jsme ho znali odmala a fotilo se nám s ním vždy super. Spoustakrát nás s sebou vzal na nějaký trip, na nějaké závody... Ta skate komunita tenkrát byla úplně miniaturní a vše fungovalo jinak. Mat rozhodl, že se někam pojede, a tak se jelo a nafotilo se to, co se nafotilo, a nikdo nic neřešil. Pak bylo velký štěstí, že se fotky dostaly až do časáku.

Většinu věcí do tohodle rozhovoru fotil další slovenský fotograf, Peťo Mercell. Jaká s ním byla spolupráce? Úplně super. Na rozhovoru jsem s ním takhle spolupracoval poprvé, je skvělý člověk, nestresuje a nevznikají problémy. Hodněkrát se při focení stalo, že jsem selhal nebo něco nevyšlo, ale protože Peťo sám skejtuje, tak přesně chápe. Prostě není to fotograf, co na tom sám nikdy nestál a vůbec netuší...

Skateboarding je někdy strašně mentálně zatěžující a člověk nedokáže odjet ani svoje jistoty. A to Peťo přesně ví! Trošku mě mrzí, že jsem měl do rozhovoru vymyšleno spousta věcí, ale nakonec to dopadlo jinak. Člověk však musí být spokojený s tím, co je. Mám rodinu, už nemůžu odjet na měsíc z domova. Všechno je daleko složitější, ale o to si zas víc skateboardingu vážím.

A který fotky nebo triky tě v tomhle rozhovoru baví nejvíc?

Asi ten switch fifty fifty z Prahy, který mám na obálce.

Je to v Čimicích, u domova důchodců a je to celkem

MOLEC

1

switch frontside smithgrind, banská bystrice. tak tenhle spot mám strašně rád, už od dob prvního svezení, kdy tu však vyhazovali po pár minutách. v dnešní době je to opuštěná budova a skejtuje se tu úplně luxusně. panuje naprostý klid, jen škoda toho bordelu a faktu, že se místo rozpadá. s petěm jsme sem vyrazili na ranní misi, vyšla perfektně, během hoďky padly tři fotky. navíc super session s pechym

legendární spot. Michal Vavro tu měl někdy před sto lety fifty fifty a já tu stejnou věc odjel na switch a na první. Věřil jsem si, že to dám, ale na první jsem to nečekal. Fotilo se to večer, po náročném dni, byl jsem z toho hodně šťastný. Pak jsem spokojenej třeba se switch smithgrindem na rovné zídce v Bystrici, to je taky trik, který jsem chtěl určitě do rozhovoru dát.

Semlelo se to pak celkem spontánně, šli jsme fotit ráno v osm, navíc Peťo někam odjížděl, a tak jsme na to měli míň jak hodinu. A nakonec z toho byly tři fotky

nedokážou jezdit vůbec, to je prostě o typu člověka a já mám štěstí.

Až vyjde tento časák, budeme už vědět, jestli je skateboarding na olympiádě...

Doufám, že se nedostane. Já jsem úplně proti takovýmhle věcem, to je prostě jen o tom, že se hrstka lidí nabalí na něco, co chtějí vyždímat. Pokud někdo zná historii, jak se na olympiádu dostával snowboarding a jak se musel zařadit pod lyžařskou federaci FIS, tak ví, o čem mluvím. Takže já v tý snaze o skateboarding

že se někde ukážeš. Rozumím motivaci lidí, co to jezdí, zvlášť když mají doma třeba rodinu... Ale je to v mých očích o těch prachách, že si všechny koupíš, a pak už to v sobě nemá žádnýho ducha, nic.

Stejně ale každej, kdo se na takovouhle akci dostane, musí celkem dost umět jezdit. Myslíš, že se někdo z Čechů nebo Slováků vůbec kdy vyjezdí na takovýhle level?

Určitě, ale bude to x násobně těžší než za našich dob. Stačí, aby člověk chtěl, jezdil a usmálo se na něj

na olympiádě vidím to, že určitá skupina lidí cítí šanci zbohatnout... Vůbec to není potřeba, vždyť kvůli tomu skateboarding nevznikl. Olympiáda je jen další velká korporace, která se ohání nějakýma krásnýma heslama o sportu, ale je to celé jen o penězích.

Olympiáda, neolympiáda, stejně už jsou dnes závody, na kterých se určitá skupina lidí pakuje, viz třeba Street League...

No a ani tohle já nesleduju a vůbec mě to netrápí. Je to jen pro deset lidí na světě, kteří z toho budou profitovat a zbytek má smůlu. Přitom se to mohlo dělat úplně jinak. Ale to je celé o lidech a jak se k tomu stavějí.

Jestli se nepletu, tak ten závod nějako vymyslel Rob Dyrdek a po prvních ročnících, když v Nike viděli, že to profituje, tak to hned celé odkoupili a už je všechno s fajfkou.

I když to nesleduješ, určitě ty, co to jezdí, znáš.

Jó, to znám, ale myslím, že je spousta dalších lidí, které kdyby organizátoři oslovili, tak by se toho nechtěli zúastnit. A nechápu, jací jsou ty lidi, co jezdí Street League, roboti, je to neskutečné, co dokážou. Bohužel je ten závod o penězích, o tom, jestli se necháš koupit a přijde ti, že je dobrý si vzít dvacet tisíc dolarů za to,

štěstí. Na Slovensku takové lidi máme, třeba Marek, Makak, Rišo, Braňo Mrváň nebo Adam Tran, to jsou špičkový jezdci. Ale je to teď prostě složitější. Navíc ten náš česko-slovenský trh je tak malý, že nemá ze zahraničí smysl někoho u nás podporovat, vždyť už tu skoro nejsou ani žádný shopy a značky tady mají i nulové prodeje. Přesně to se stalo i mně, proč by mě měl někdo z Evropy sponzorovat, když tu neni žádný byznys... Ale tenhle fakt je takový divný, vždyť by mělo snad platit, že když někdo jezdí, tak je úplně jedno, z jaké země je... Bohužel to tak na světě nefunguje.

Jaký jsou kroky k úspěchu? Jak se dostat za hranice?

Za mýho mládí bylo dobrý, že se konaly evropské závody a člověk tam o sobě mohl dát vědět, seznámit se s jezdci, fotografy, team manažery. To byl první krok.

Pokud navíc člověk jezdil i za nějakou českou firmu, která prodávala zahraniční značky, mohli ti pomoc a představit tě na centrále. Teď už je to asi všechno jinak, já měl štěstí, že jsem znal lidi, kteří znali lidi...

Důležitý je se prostě snažit seznámit s co nejvíc lidmi, se všemi se normálně bavit, ale nikam se nesnažit cpát.

A hodně je to i o štěstí a na něj není žádný recept.

2

třech různých triků, nosegrind, switch frontside 360 ze schodů a právě switch smithgrind. Dělal jsem ho až jako úplně poslední a při jednom z pokusů jsem poslal šipku až na zem, ale pak se to podařilo vrátit. Byla to super session, rád chodím na street už takhle po ránu, většina lidí to nedokáže, ale já s tím nemám problém.

A potom jsem spokojenej s olíčkem na hřbitově, takový mramorový spot, který v hlavě nosím víc jak tři roky, ale teprve teď se to povedlo uskutečnit. Chybí tam rozjezd, ale vytunili jsme to a aspoň se mi tím splnila jedna mise, kterou jsem si naplánoval do rozhovoru.

Ty máš v rozhovoru většinu fotek na switch, ta schopnost jezdit obráceně je o tobě známá.

Zlepšuje se ti tahle dovednost, čím seš starší, nebo je to naopak horší?

Právě mi přijde, že je to čím dál tím jednodušší, přirozenější. Nejezdím techniku, a tak se hodně triků snažím naučit na obě strany. Je milion věcí, který nikdy nebudu jezdit na switch, ale prostě se o to vždycky pokouším, a když to vyjde, mám radost. Hlavně už nad tím nějak moc nepřemýšlím, prostě když mi to jde na jednu stranu, proč by to nešlo i na druhou?

Ale tak to mám já a vím, že jsou lidi, kteří na switch

2/ gap ollie přes zídku, zvolen. tenhle trik jsem tu měl hodně dlouho vymyšlený, ale je tu strašně krátký a úzký rozjezd. potřeboval jsem si postavit nějakou lávku, což se nakonec povedlo, avšak byla strašně vratká a po každým pokusu se sesypala. díky filipovi, který to pak držel, sem mohl ollie vrátit

39

Podle mě se celosvětově ta scéna zmenšila, zmizely peníze. Ale nestydim se říct, že vím prd, vždyť jsme tady v Praze strašně vzdálený zahraničnímu skateboardingu a osobně moc jezdců neznám. Ty jsi ale jezdil po světě a znáš spousty lidí.

Záleží, s kým se potkáš a s kým se o tom bavíš, každý má trochu jiný názor. Já vím, že kopec lidí už se teď skateboardingem nedokáže uživit. Dřív bylo firem tisíc a každá měla desetičlenný team, takže byl prostor.

Teď je značek, co mají na to někoho podpořit, strašně

V rozhovoru v roce 2005 si říkal, že nastupuješ na vysokou školu. Jak ti to studium vůbec dopadlo?

Haha, šlo to dobře, jen... Studoval jsem vysokou strojní, ale nebyl na to kvůli cestování čas. Přestoupil jsem pak na FTVŠ, kde jsem byl na oboru snowboarding.

Bylo to super, škola mě bavila, vše šlapalo, až jsem se dostal k poslední zkoušce před státnicemi na bakaláře.

No a tam mě jeden debilní fotbalista vyhodil ze školy, nenechal mě to udělat a ještě mi řek, ať si dám přihlášku, že se za tři roky opět uvidíme.

nemá čas, ale je to hlavně kvůli tomu, že dává priority něčemu jinýmu. Naštěstí mám super ženu, která je hodně tolerantní a chápe, že já jezdit nepřestanu, že je to moje velká vášeň. Každý, kdo má rodinu, mi rozumí...

Když si začínal, určitě jste neměli ve Zvoleně shop.

Nejspíš si snil o tom, jaký by to bylo... A pak sis ten sen splnil!

Obchod fungoval celkem v pohodě, ale doba se nějak posunula a lidi začali nakupovat online. Spoustakrát se mi stalo, že někdo přišel do krámu, věc si prohlíd,

Tak si mu dal dělo?

Ne, poděkoval jsem a šel pryč. Tenkrát jsem zanevřel na všechny školy a instituce. Za nějakou chybu to nepovažuju, prostě se to stalo, mělo to tak být. Jen mě trochu mrzí ten čas a peníze, který jsem na to obětoval.

A pak ti během pěti minut jeden debil poví, že nic. Je to smutné... Ale mám teď dobrou práci a jsem spokojený.

Dělám kontrolora ve strojní výrobě, jednoduše řečeno kontroluju kvalitu svarů na různých výrobcích, jejich rozměry podle výkresů a taky komunikuju se zahraničními zákazníky.

Máš manželku, dítě... Takže asi musíš hlavně makat, aby ses uživil. Jak se to dá skloubit se skateboardingem? Úplně v pohodě, ale neni to takový jako kdysi, kdy člověk přišel ze školy a šel hned jezdit. Den má však stále dvacet čtyři hodin, akorát je potřeba si to lépe zorganizovat. Člověk se dost často vymlouvá na to, že

vyzkoušel a odešel, no a pak si to koupil bůhví kde na internetu. Můj obchod byl jen takový showroom...

Ale uživilo se to, dal se zaplatit nájem, energie a tak.

Nejhorší však bylo, že jsem v tý době chodil do školy, do toho cestoval na tour, takže jsem tím pořád musel zatěžovat svojí přítelkyni. Zpětně to hodnotím, že to bylo celý takový špatně načasovaný a ne dost dobře promyšlený. Ale vůbec toho nelituju, byla to skvělá zkušenost, a když to fungovalo, tak to pro mě bylo takový šťastný období. Jednoho dne nastal čas to zavřít a já byl spokojený, že jsem to udělal a nenasekal si tím nějaké velké dluhy.

Přičuchnul si i k práci na mezinárodním poli, jeden čas si dělal team manažera u Skullcandy. Že si u toho nezůstal a nezkusil si makat v zahraničí?

Jednu chvíli jsem o tom přemýšlel, i si zjišťoval, co a jak, ale pak jsem se rozhodl, že chci založit rodinu a to by asi nebylo nejlepší pořád lítat někde po světě.

1

málo, a proto i málo lidí z toho může žít. Všechno to směřuje k monopolu několika firem, který však povede k zániku scény. Skoro nikdo si tohle neuvědomuje a to je smutné. Malé děti tak mohou mít za vzory pouze lidi a značky, které vidí na posraných sociálních sítích, na Street League a podobně, což k rozvoji určitě nepomáhá.

Jaká je teď nálada mezi profíky? Jak to cejtí?

V byznyse s botami už je to jen o třech, čtyřech firmách a není prostor pro ostatní. Třeba Roberto Aleman, velký zastánce Don´t Do It, se poté, co skončil Fallen, za který jezdil, vyjádřil, že radši bude chudý, ale čistý, než aby se zaprodal někam, kde to nemá se skateboardingem nic společného. Ale určitě si myslím, že bývalí profíci na skateboarding nezanevřou. Vždyť nikdo nejezdí kvůli tomu, aby měl sponzora. Skejtuješ proto, že tě to baví. Teda aspoň doufám, že většina to tak má.

40

1/ tohle je secret spot, málokdo o něm ví. nejdřív nám pršelo, ale lesko zaparkoval dodávku na dopad, a když přestalo pršet, tak byl dopad suchý. je to frajer! jako první jsem se pokoušel o fs crook, ale materiál týhle hubby je strašně křehký a vůbec nejede. tak jsem přesedlal na tailslide a po pár pokusech bylo hotovo. (foto: tomáš pecháč)

nollie 180. v opuštěné vile poblíž lisabonu je tenhle bazén. rozjezd žádný a úhel dopadu strašně divný. hned první ustátý dopad do šikminy mě vykopnul tak, že jsem letěl až na dno bazénu na záda. vrátil jsem to do pár pokusů, ale druhý den jsem sotva chodil. (foto: fabien ponsero)

2

42

v detve jsem měl v plánu něco jiného, jenže jsem se nedokázal vypořádat se špatným povrchem na odrazu, tak jsme nafotili aspoň boardslide. rail je luxusní, jen ten náskok a moje neschopnost...

Byl by to dream job, jenže ani zpětně svýho rozhodnutí nelituju. Neměl jsem stejně nic dohodnutého na sto pro, jen jsem si mapoval terén, možná by něco šlo ve Volcomu... Nakonec jsem zůstal při zemi.

A co ta rodinná tradice, výroba brynzy. Vaše rodina v tomhle odvětví působí již od roku 1797. Toho by se dalo v dnešní době farmářských trhů chytnout...

Ta naše fabrika stále funguje, moji rodiče tam pořád pracují, ale už nám to nepatří. Stejně je to strašně nestabilní a nedoceněný sektor, kde se bohužel zázraky dělat nedají. Když si vezmeš, že výroba litru mléka stojí dvacet centů a ty ho dokážeš nejlépe prodat za sedmnáct, tak o čem to je? A tyhle nevýhodné ceny se nabalují i na výrobce mléčných produktů, je to strašně náročné. Já jsem rád, že ta firma stále funguje, že historie pokračuje, ale nedokážu si vůbec představit, co bych tam mohl dělat. Navíc by mě tam určitě považovali za nějakého protekčního spratka... Já jsem spokojený se svou současnou prací a doufám, že mi vydrží co nejdéle.

Já si myslím, že co se týče desek, tak ses dostal nejdál ze všech Čechů a Slováků, u Antiz už ti vyrobili několik promodelů. Jak to tam funguje?

Nevím, jestli jsem se dostal nejdál, to bych ani tak neříkal... Ale funguje to úplně skvěle. Firma je celkem malá, avšak velmi známá, hlavně díky tomu, že jí založil Hugo Liard a již od začátku ji hodně lidí suportovalo. Stále se to rozvijí, roste, máme teď třeba nového grafika, který ucelil všechny designy. Značka je založena na teamu, což dřív bylo úplně normální, ale dnes to není pravidlo. Cestujeme na tour tak šestkrát do roka, všude vždy spolu. Spí se, kde se dá, nikdo neřeší nějaké hotely, nikdo není rozmazlený, nikdo si na nic nehraje. Julien „Juju“ Bachelier je teď spolumajitel a právě ten to tlačí tímhle směrem.

Všechny důležité rozhodnutí se řeší s celým teamem, když se bere nový jezdec, každý se k tomu vyjádří. Když ti pak Antiz udělá promodel, je to úplně skvělý pocit, já z toho dva dny chodil nad zemí, splnil se mi tím jeden z mých snů.

Neznám přesný počty prodejů tvých desek v ČeskoSlovensku, ale tipnul bych si, že to nebudou tuny vzhledem k tomu, že našinec radši šáhne po značce za 800 korun, než aby si připlatil a podpořil. Jak se na tenhle fakt dívají u Antiz? Nejseš kvůli prodejům u nás pod tlakem?

To naštěstí ne. A navíc, já už měl celkem čtyři svoje grafiky, celosvětově se všechny vyprodaly, a tak jsou se mnou spokojený. Myslím, že hodně udělá grafika a já asi měl to štěstí, že byla dobrá a prodávala se. To nejspíš nebylo tím, že by mé jméno nějak zvyšovalo v zahraničí prodeje. U nás si však většina obchodů objednává právě grafiky mých promodelů, což mě těší, že lidi to v sobě pořád mají a chtějí podpořit někoho, koho znají. Ale v Antizu nejsou žádné tlaky, není to žádný korporát, aby na tebe tlačili, že musíš zvyšovat čísla prodeje.

Proč sis nešel víc za tím se stát profíkem a neodstěhoval se třeba do Ameriky?

Já v USA byl asi pětkrát a nejspíš vždy viděl jenom ty špatný části. Prostě mě to vůbec neoslovilo a nedokážu si představit tam žít na stálo. Je to umělý svět v umělé bublině, které bych nechtěl být součástí. A nemyslím si též, že bych na to měl se skateboardingem se tam přestěhovat a zkoušet štěstí.

Zavzpomínej na ty nejzajímavější zážitky z tvýho skejt života. Lidi, místa, triky...

Nejvíc toho zažijete na tour, jak člověk vidí tu session, jak parta vrací neskutečný věci, jak se navzájem

hecujeme. Nezapomenutelný je, když skejtoval Eniz Fazliov, to by každej musel vidět naživo, čeho on je schopný. Neuvěřitelný! Pro mě rozhodně nejlepší skater na světě, i když ho asi většina z vás nebude znát. Skvělý zážitek byly tour s Jamie Thomasem a Chrisem Colem, ještě v časech Zero a Black Boxu, jezdili jsme spolu v dodávce po spotech. Viděl jsem naživo, jak Cole vracel všechno hned, to nechápeš jak je to možné. Nebo jak mi Jamie točil triky, sérky, to je taky neuvěřitelný.

Jaký vůbec jsou takhle naživo?

Jsou Američané, to si asi každý dokáže představit.

Ale jinak jsou úplně normální, nikdy jsem se s ničím negativním u nich nesetkal. Jamie mě vždycky pušoval do větších triků, tím on je známý. Tomu vždycky řekneš, co máš vymyšlenýho, a on hned, že bys měl radši zkusit to a to. Je to motivátor.

Točení videí na mezinárodní úrovni. Je v tom nějakej výraznej rozdíl proti natáčení u nás?

Porovnávat se to nedá, u nás to všichni děláme jako nadšenci, amatéři. Tím ale nikoho nechci urazit, prostě u nás je to spíš o tom nadšení, nikdo na začátku neočekává oskarový film. Je to hlavně o těch penězích a taky o počtu lidí, kteří tady mají chuť jezdit a točit.

V Americe je to o tom, že firma zaplatí kameramany, zaplatí tour a cestuje se po světě. Jezdci ten tlak peněz cítí, mají úplně jiné pocity a mnohokrát to mají tak, že musí, a ne že chtějí... Ale všechno se zase vyváží tím, že se podíváš po světě na místa, na který by ses jinak nedostal, že si zajezdíš na neuvěřitelných spotech.

Takže ve finále, i když musíš, tak je to stejně super.

Jestli se nepletu, posloucháš metal.... To je jeden satanista vedle druhýho. Jak se to dá skloubit s tvojí vírou v Boha?

To jde dohromady úplně normálně, jsou různé druhy metalu, nedá se to všechno škatulkovat jako satanisti.

Já poslouchám i některé black metal kapely, ale vybírám si. A taky se na to dívám i tak, že to mnohé kapely mají jako image a že to ani vlastně moc vážně nemyslí, anebo že je někdo v nějaké recenzi k satanistům přiřadil. Nevím, kolik metalistů znáš, ale podle mě jsou to ti nejmilejší a nejlepší lidé na světě.

Jak se jako věřící díváš na ostatní náboženství, třeba islám? To se teď hodně řeší.

Všechno je to demagogie médií a vyvolávání umělého strachu a umělé nenávisti vůči něčemu, co už je tu kolem nás tisíce let. Je to vymývání mozků... To že teď

se lidi zaměřili na islám a říkají, že všichni muslimové jsou špatný, tak to tak určitě není, to jen někdo chce, aby to tak vypadalo. Když se díváš na tu šustibednu, kterou má devadesát procent lidí doma, tak tam vymývají mozek velmi důkladně. Já osobně žádné zprávy nesleduju, já si dělám svůj názor, a nenechám se ovlivňovat někým, kdo jen šíří strach a negativní názory. Podle mě tak chtějí lidi udržet pod kontrolou, na místě, aby nikam nejezdili, nic nevěděli. Prostě jen být doma a bát se. A daří se jim to velmi dobře, protože všude, kam přijdu, tam se o tom všichni baví. Já nemám problém absolutně s nikým, ať je člověk jakékoliv barvy pleti a vyznání, stejně je to o tom, že každý v něco věří, a jestli to něco se nazývá Bůh, Alláh, Jahve, Hare Krišna nebo co, vždy je to v konečném důsledku to stejné.

Když jsme naposled dělali rozhovor, v roce 2009, byl jsi vegetariánem. Změnilo se něco?

Ani moc né, jen už nejsem tak striktní. Vždy jsem jedl ryby, teď si čas od času dám krůtu, ale určitě nejím hovězí a nějaký zabijačkový speciality.

A má tenhle způsob stravy nějaký vliv na tvůj skateboarding?

Já už si ani nepamatuju, jaký to bylo, když jsem

jedl maso. Ale čím míň masa jíš, tím ti lépe funguje metabolismus, nezatěžuješ tím masem trávení. Jak znám lidi, tak jedí maso k snídani, obědu i večeři a nedají tím ani na chvíli organismu vydechnout.

Netvrdím však, že bys maso neměl jíst vůbec, stačí to podle mě tak jednou za týden. Dnešní doba je plná hojnosti, tak si lidi dopřávaj.

Už jsi to v rozhovoru nakousl... Korporace. Jaký je tvůj názor na současný byznys?

Stále více a více se v tom utvrzuju. Myslím si, že

skejtových obchodů, kolik firem u vás inzeruje, to má dopad na všechno. Vždyť už tu brzo nebudou žádný skateshopy, žádný časopisy, žádný média... Korporace všechno zlikvidujou, protože schválně mají takové podmínky, které udusí ty nezávislé. A o čem potom bude ten skateboarding když nebudou skateshopy?

Nerozumím tomu. To pujdeš do nákupáku a vedle kopaček si koupíš skejtovou pseudo botu s tou jistou fajfkou jako maj fotbalisti, tenisti, a pujdeš šťastný domu? Nechápu, že lidi nemají kousek soudnosti. Vždyť

já taky nikdy nedělal nic jiného než skejt, a taky jsem se dokázal zařídit, uživit rodinu a jezdit. Ale prostě vládne tady moc peněz a to je smutné.

A nechce už se ti z toho skate světa vypadnout, odejít do skate penze a jezdit si jen pro sebe, o nic se nestarat? Máš už nějakej důchodcovskej plán?

To mě zatím ještě nenapadlo, stále v sobě cítím chuť jít dál, cestovat, natáčet, fotit a snažit se posouvat.

Skejtovat určitě nepřestanu a díky štěstí, že jsem pořád zdravý, že můžu, tak je stále motivace. Třeba i tenhle

ten skateboarding vznikl kvůli tomu, aby se člověk odlišil, a teď to směřuje k tomu, že všichni budou stejný! Když se bavím s Leticiou z Consolidated, která je zakladatelka, a hlavně neúnavná podporovatelka hnutí Don´t Do It, tak ta mi tvrdí, že už se to možná ve světě začíná trochu obracet k lepšímu... No věřím, že se to jednou zlomí a obrátí správným směrem. Teď je to celé stejně jenom o prachách. Koukni, co udělal Marc Johnson, jak přestoupil k Adidasu. To je o tom, že se nedokáže přizpůsobit době. Ano, má rodinu, nabídli mu prachy, tak šel. Ale vždy se dá najít nějaké jiné řešení, vždyť to nemusí být skateboarding. Nejspíš ježdění je to, co celý život dělal a neumí nic jiného... No,

rozhovor byla taková motivace pořádně jezdit, zkoušet a vymýšlet... Točíme teď další slovenské video, Elare 3, kde budu mít part, a chtěl bych tam mít co nejlepší věci, aby z toho byl last part. Já to v sobě nějak mám, že pokud to jde, tak se to snažím posouvat dál a dál.

Možná je tohle tvuj poslední rozhovor, ale třeba taky ne... Je něco, co bys chtěl ještě zkusit vyzvat?

Do tohodle rozhovoru byly určité věci, které jsem chtěl dát, ale kvůli některým okolnostem a mé neschopnosti jsem to nedokázal. Doufejme, že budete fungovat ještě dlouhá léta a já dostanu opět šanci, a všechno rozdělané dokončím. Do starého železa se totiž ještě necítím!

1

současnost je daná hlavně nevědomostí mladých a vlastně většiny lidí, a taky takovou neochotou se proti korporacím postavit a říct si, proč by nám měly brát to, co jsme si sami vytvořili. Většina lidí se radši spojí s korporacemi, protože z toho mají momentálně prachy, někdy i megaprachy, a netrápí je, jaký ten skateboarding byl, proč vlastně vůbec začali jezdit a že tahle kultura kvůli korporacím zanikne. Zůstanou tady dvě tři značky, které budou dělat úplně všechno.

A to není jen ve skateboardingu, to se děje i v jiných odvětvích. Prostě je to o nevědomosti lidí, o takový jejich ochotě být ve stádu, mít na sobě fajfku. To zabíjí všechno ostatní. Podívej se na to, kolik je tu

44

1/ switch frontside 360. tenhle trik byl hned, prostě úspěšná ranní session v banské bystrici

fs 180 fakie 5-0 v portugalsku. z tohodle mám velkou radost, protože trik není úplně můj šálek kávy. na spotě je typický portugalský povrch, je skoro nemožné se na to na normálních kolech rozjet, naštěstí si člověk dokáže zvyknout na všechno. (foto: fabien ponsero)

2

DIY BUDAPEŠŤ, ČTVRŤ SASHALOM NEDALEKO KŘIŽOVATKY ULIC VERES PÉTER ÚT A THÖKÖLY ÚT N 47.5077488, E 19.1710174

DIY

BUDA PEŠŤ PŘED NĚJAKÝMI DVĚMA ROKY OBJEVILA SLOVENSKÁ SKATE PARTIČKA CELKEM ZAJÍMAVÝ DIY SPOT V BUDAPEŠTI, ALE PROTOŽE NEBYL JEŠTĚ KOMPLET DOSTAVEN, ROZHODLI SE HO NECHAT ULEŽET. LETOS NA JAŘE FB TAMTAMY ZAČALY ŠÍŘIT ZPRÁVU, ŽE VŠE JE READY K JEŽDĚNÍ, A TO BYL I STARTOVNÍ POVEL PRO NAŠÍ PARTIČKU. PLÁNOVALO SE, DOHADOVALO, MĚNILO, AŽ SE NAKONEC VYRAZILO NA JEDEN VÍKEND KONCEM DUBNA. text: Tomáš Čekovský, foto: Peter Mercell

brutální indy petera kočiše ukazuje budapešťský diy v plný kráse

47

1

tomáš čekovský /r/ bs feeble pop out s poctivým odjezdem přímo do středu bouličky

Výlet začal již o den dřív, klasicky kalbou. V podniku se sešli všichni účastníci zájezdu a dohodlo se, že odjezd bude přesně v pět hodin ráno od baráku fotografa Peťa Mercella. Čas na párty hezky plynul, já, Kočo a Pechy jsme už byly na odchodu, abychom se na cestu dobře vyspali. Při loučení se zbytkem si nešlo nevšimnout Peťova širokého úsměvu a rozpité půldecky v jeho ruce. Čertví, kolik jich měl, první to rozhodně nebyla. Má vůbec cenu vstávat a vyrazit na sraz? Vždyť ráno vůbec nebude schopnej řídit.

Ale, Peťo překvapil! Vůbec nespal, a proto i nezaspal.

My po čtyřhodinovém spánku jsme byli celkem fresh,

takže už jen stačilo do auta naložit Jura a mohlo se vyrazit. Před maďarskými hranicemi jsme měnili zasedací pořádek, aby řidič Peťo neusnul, protože vytuhávající Juro nebyl schopen konverzace.

Na přední sedačku jsem putoval já a až do Budapešti vedl s Peťem smysluplné dialogy. V momentě, kdy dosloužilo poslední navigační elektronický zařízení, se z čistajasna probudil Juro a s jasným mozkem nás dovedl až ke spotu, protože jako jediný znal cestu...

A tak po pěti minutách bloudění, s mezizastávkou na nákup snídaně v Tescu spojenou s kladením věnců, pardon, kabelů, jsme dorazili na místo.

Přál bych vám vidět ty naše ksichty, jak čuměly na tu stavbu. Všem padla brada. Kvalita betonu, tvar, velikost a rozmístění překážek strčí v klidu do kapsy většinu slovenských skateparků. Takže jsme do sebe rychle naházeli lahůdky z nákupáku a začalo se drec.

Trebadrec! Kočo se samozřejmě pustil do největší svině fs smithem přes zatáčku, já s Pechym a Petěm jsme koštovali slappycurb, kterej šmakoval moc dobře.

Juro se klasicky projížděl celým parkem, a když se mu to hodilo, vyprásknul tam nějaký trik. Zábava byla v plným proudu, Peťo to cvaká jednou na foťák, podruhý na mobil a občas na obojí najednou, takže mu

2

3

49

2/ peter kočiš /g/ fs smithgrind přes zatáčku

3/ zuby sa čistí dvakrát denně, i na výletě!

z toho lezou jak lajfstajlovky, tak skejt bomby, ale i jen takový slovenský halušky.

Booom! První zranění je na světě. Kočo si přisednul palec, protože ho překvapila kluzkost betonu.

Vidina několika hodin v maďarské nemocnici, kde se nedokážeme domluvit, ho vyděsila natolik, že se chytil vykloubeného palce a křupnul si ho nazpátek. Au. Profesionálně jsme mu to zafixovali a moh pokračovat v ježdění... Pechymu, v mapuzičce s marodem, padl do oka rádiusový hip, a začal na něm zkoušet bs boneless. Párkrát už to i dopadal, už už se mu dělal úsměv na tváři, ale pak mu chcípla pata, s ní i úsměv, a tím pádem i trik. Nevadí, příště!

Kolem oběda jsme měli dost a rozhodli se vyrazit na další DIY spot, a to do centra Budapešti. Cesta autem nám zabrala asi jen dvacet minut, ale unavila jak maraton, takže na spotě jsme popadali jak hrušky do trávy a polehávali víc jak hodinu. To bodlo hlavně Peťovi, který dospal kalbu. Po probuzení k nám přiběh jeden aktivní a ochotný lokál, a jestli prej s nima nepujdem na downhill. No tak šli jsme, ale na langoš.

Samozřejmě jsme ho nenašli, ale ocitli jsme se na velmi zajímavým spotě. Mramorové náměstíčko, nefunkční fontána sloužící jako manuálka, všude dokola schody a kolem kroužící nádherné maďarské

pornoherečky. Každá vám opětuje úsměv a každá třetí i odpoví na pozdrav. To je radost žít! Hned naproti manuálce je kavárna, asi nejdražší ve městě, a samozřejmě i s wifi. Super pro všechny insťáčky, což jsem byl v týhle sestavě jen já, a tak jsem tam zašel.

Kafe v přepočtu 50 korun, kvalita super, připojení taky.

Zbytek tripu se samozřejmě pilo pivo, nebojte se!

Nedaleko náměstíčka, po cestě kolem Dunaje, se nachází další spoko chillplace, na kterým se dá

ježil... Mezi koloběžky, mezi míče... Ale dal to. Zbytek mezitím posnídal dvě decky bílýho vína a já pak ztratil i našel fotbalovej míč. Už vím, proč mě trenér nestaví na zápasy, výkop sice mám, ale ta přesnost! Dalším spotem se stal langoš a pak se prej uvidí. Viděli jsme.

Centrum Budapešti, Maraton míru, a cestou zpátky k autu jsme našli 3 banky, akorát na wallie. Juro to skoro dal, ale potom se objevili uniformovaní, a tak se táhlo dál.

Začali jsme přemýšlet o návratu domů a odvezli Jura na nádraží. Vlakem přímo do Nitry to měl z Budapešti kratší než jet autem do Zvolena a pak teprv do Nitry.

Tak čau. Zbytek pak ještě chvíli hledal spoty, ale únava už byla tak obrovská, že nikdo na objevených místech nedokázal skejtovat. Usoudili jsme tedy, že už je opravdu na čase jet domů. Do Zvolena jsme pak dojeli akorát, s Kočem nám vlak odjížděl za patnáct minut, pac a pusu. Krásný slunečný víkend byl za námi!

1

poskejtovat wallride či manuálka, jezditelná navíc i jako grindbox. Hned si to tam užíváme, někdo skejtuje, někdo posedává, všichni se ale opalujeme a máváme natěšeným slečinkám v sukničkách. Život je lajf! A kdybyste ho tady taky chtěli žít, tak parkování je v Budapešti o víkendech zadarmo. Všude!

Přesunujeme se zpátky na mramorový plácek, přibylo tu lokálů a rozjela se příjemná funky sešn. Juro, jak jinak, nedal dopustit na to, aby se nehecovalo. Vypálil tam fs noseblunt s těžkým rozjezdem a dopadem za schody. Frajer! Zbytek naší party se jen tak vozil, Peťo opět spal. Díky umělému osvětlení se tu dá jezdit až do umření, my to zakápli v půl desátý a vydali jsme se do našich postelí. Ležení jsme si naplánovali na prvním DIY spotě, pohodlný se jevil plácek mezi grindboxem a spinou. Staré rozbité skříně nám slouží jako plachta, zbytek komfortu zajišťují spacáky. Juro s Peťem na to nemají, a tak budou spát v autě. Ještě jsme si dali společnou romantickou večeři ve světle nedaleké večerky a mohlo se zalehnout. Příjemných nočních 7 stupňů stačilo, abychom se netřásli, a mírný vánek nám čechral hlavy příjemnými sny.

Probudili jsme se v půl devátý ráno. Na prince! Vychcat se a hybaj na další spot. Na sídlišti mají multifunkční hřiště jehož součástí je i betonový bazén. Kočo se

2

50

1/ tomáš pecháč /r/ fs hurricane na obrubníku

2/ snídaně na spotě, lepší pocit neexistuje

juraj vartík /g/ bs crooked přes loveseat do normálu

3

1

2

3

AFTERSKATE SHOES

V POSLEDNÍCH NĚKOLIKA LETECH SE HODNĚ ROZMOHL TREND TAKZVANEJCH AFTER SKATEŠŮZEK, KTERÝ TEĎ NAJDETE V KATALOGU SNAD KAŽDÝHO VÝROBCE BOARDSPORTOVEJCH BOT. NENÍ SE TAKY ČEMU DIVIT, KDO

BY PO HROCENÍ VE SKATEPARKU NEBO NA STREETU NECHTĚL SVEJM NOHÁM DOPŘÁT POŘÁDNOU PORCI POHODLÍ? TADY JE PÁR TIPŮ Z PULTŮ NAŠICH SKATESHOPŮ.

TEST THE BEST

4

5

6

1/ DC Heathrow SE Co se trendů týče, pozadu samozřejmě nezůstává ani obuvnickej gigant DC shoes. Ten do poslední kolekce zařadil i vysokým pohodlím oplývající boty Heathrow, vyrobené z luxusních materiálů. Na fotce vidíte provedení Navy/Gold ze semiše kombinovanýho s textilem, který ve vybranejch shopech koupíte za 2.390 Kč.

2/ DVS Premier 2.0 Premier 2.0 je bota klasický americký značky DVS shoes navržená tak, aby byla co nejlehčí, co nejlíp dejchala a dobře vypadala. To se, zdá se, povedlo na výbornou a tahle pecička se siluetou normální skejtový boty je k sehnání v několika barevnejch provedeních s cenovkou 1.890 Kč.

3/ Nike SB Stefan Janoski Max Premium Janoski Max se hned po svym uvedení staly hitem.

Vyráběj se v mnoha barevnejch i materiálovejch variantách, včetně třeba týhle prémiový za 3.790 Kč.

Vzduchová bublina pod patou a podešev maximálně ohebná do všech stran je prostě to nejlepší na lítání po městě a pohodičku po skateboardingu.

5/ Vans Authentic Lite Ne každej ví, že klasický modely bot Vans, jako jsou Authentic, Old Skool nebo Sk8-Hi, se vyráběj i v odlehčený variantě pod označením LXVI. Na fotce můžete vidět první jmenovanou botu z prodyšnýho materiálu vhodnou do horkejch letních dnů. Tu seženete za cenu 1.590 Kč a určitě nebudete litovat.

4/ Vans ISO 1.5 S lehoučkým modelem Vans ISO jste se už určitě setkali. Ve svý výbavě ho maj i skejtři z CZSK Vans týmu jako Maxim Habanec nebo Rišo Tury. Tahle vylepšená varianta označená 1.5 se prodává za 2.250 Kč a najdete jí v mnoha canvasovejch i semišovejch variantách.

Barev je taky habaděj, třeba tahle černo-bílá klasika má stylově nadesignovej vnitřek a prodává se pod označením The Moroccan Geo.

6/ Nike SB Koston Max Rozhodně ne každej má to privilegium mít pro model u Nike SB, a už vůbec ne každýmu Nike vyrobí i after skate šůzku. V současnosti je to výsada P-Roda, Stefana Janoskiho a Erica Kostona. Právě na maximálně pohodlnou, prodyšnou a stylovou botu posledního jmenovanýho se díváte na fotce, a pokud vás zaujala, připravte si 3.490 Kč.

53

54

TEST THE BEST

1

2

4

3

5

UNIQUE DECKS DLOUHO JSME TU NEMĚLI KLASICKÝ SKEJTOVÝ DESKY. JAK TO ALE TENTOKRÁT POJMOUT? DESIGNŮ JE TRILIARDA, TAK CO TŘEBA VYBRAT TY, KTERÝ JSOU NĚČÍM VÝJIMEČNÝ? AŤ UŽ OSOBOU AUTORA, NEBO TŘEBA MYŠLENKOU. A HLE, I NA ČESKYM TRHU SE DAJ NAJÍT ZAJÍMAVÝ VĚCI!

1/ Alien Workshop Crockett Haring Retrospect Reinkarnovaná značka před časem vytvořila několik sérií desek s motivama již zesnulýho newyorskýho umělce Keitha Haringa. Je se opravdu hodně na co koukat, a prkna tak šly hodně na dračku. V našich skateshopech se ale pořád dá najít nějakej z těhle kousků, například zobrazenej pro model Gilberta Crocketta šířky 8.125 palce za 1.390 Kč.

2/ Girl Spike Photo – Nirvana Spike Jonze, spoluzakladatel firmy Girl Skateboards, je kromě toho i světoznámej filmař. V nový kolekci Girl je série s fotkama z jeho raný tvorby, kdy točil videoklipy pro Beastie Boys, Nirvanu, Björk, Sonic Youth nebo třeba

Karen O. V katalogu nechybí ani tenhle skejt s Kurtem Cobainem šířky 8.5 palce za cenu 1.740 Kč.

3/ Toy Machine Blake Forgiven Není úplně zvykem, že by se majitel zároveň staral o velkou většinu grafickejch výstupů svý značky. U Toy Machine tomu tak ale je! Legendární skejtr Ed Templeton má i po letech pořád hafo skvělejch nápadů, který přenáší na desky. Z poslední doby nás zaujal třeba tenhle skejt Blake Carpentera, kterej vyjde na 1.790 Kč a vyrábí se v šířce 8.25 palce.

4/ Charge Camera Zajímavý designy desek vznikaj i u nás. Důkazem budiž třeba další model značky Charge skateboards, za kterým stojí skejtr Kamil Zajíček. Ten po několika desítkách

hodin práce s vodovkama vytvořil tenhle motiv s názvem Camera, kterej je v prodeji v mnoha šířkách za 990 Kč s gripem.

5/ Madrid x Amigo Skate The Puppet Značka Madrid, kterou znáte asi hlavně jako výrobce přibližovadel, vznikla v Kalifornii už před 40 lety. Každej rok přináší jeden model, prostřednictvím kterýho podporuje bohulibý aktivity. Letos se spojil s organizací Amigo Skate. Výtěžek z prodejů týhle desky tak poputuje na rozvoj skateboardingu na Kubě, kde to má zatím skejtr sakra těžký. Pokud vás tahle myšlenka zaujala a jezdíte šířky 8, 8.25 nebo 8.5 palce, připravte si 1.890 Kč.

3

1

2

4

5

SCHOOL BAGS AŤ SE VÁM TO LÍBÍ, NEBO NE, ANI NE ZA MĚSÍC SE MÍSTO VYVALOVÁNÍ V POSTELI A CELODENNÍHO ŘEŠENÍ ROŠTĚNEK A SKEJTU BUDETE MUSET ZAČÍT KAŽDODENNĚ VYPRAVOVAT DO ŠKOLY. HLAVNÍM PRVKEM VÝBAVY NA CESTU DO VAŠEHO OBLÍBENÝHO ÚSTAVU JE POŘÁDNEJ BÁGL, VE KTERYM BY V DNEŠNÍ DOBĚ NEMĚL CHYBĚT ANI ODDÍL NA NOTEBOOK NEBO TABLET. TAK COPAK NABÍZÍ NÁŠ TRH?

1/ Burton Export Export je jméno luxusně vypadajícího báglu snowboardový značky Burton. Oldschoolovej look s množstvím stylovejch doplňků zaujme na první pohled, a co se vychytávek týče, nechybí z boku přístupná kapsa na tablet nebo vnitřní polstrovaný pouzdro na laptop.

Zaujme nízká hmotnost a cena 1.930 Kč.

2/ Vans Authentic II Pokud hned po škole obvykle pádíte do skateparku a jste zvyklí na batohu nosit připnutý prkno, mohl by se vám zalíbit jednoduchej batoh značky Vans s označením Authentic II. Ve velký kapse najdete oddíl na notebook,

kromě něj se sem vejde i spousta dalších věcí, no a cena? Ta je 1.250 Kč.

3/ Vans Nelson Návrat o pár desítek let zpět k batohům s koženejma doplňkama teď všude letí a ani firma Vans nezaspala.

Bágl Nelson kromě velký kapsy, která obsahuje pořadač a místo na notebook, svýmu uživateli nabízí i boční síťky na pití. V našich končinách vyjde na 1.350 Kč.

4/ Nike SB RPM Nike SB RPM se každou sezónu vyrábí v několika barevnejch provedeních a jedná se asi o nejoblíbenější bágl týhle značky. Hodně vás překvapí kvalitním

zpracováním a množstvím různejch kapes všeho druhu.

Notebook je taky kam umístit a díky super polstrování zad je postaráno i o pohodlí. Maloobchodní cena je 2.390 Kč.

5/ Nitro Backwoods Backwoods je u firmy Nitro jednou z novinek letošního podzimu. Batoh s pohodlnym zádovym panelem, spoustou kapsiček nebo vychytanou velkou dělenou kapsou na tablet a notebook. Tenhle kámoš o objemu 30 litrů se k vám nastěhuje za 1.750 Kč.

Honza Malý: „Tenhle bs crook výtrh mi zbyl z focení na velkej rozhovor, je to z večera, kdy se mi podařily odjet tři triky. Crook byl nejnáročnější ze všech, blbě se na to rozjíždí, a vrací se to ještě do horšího dopadu, na struhadlo... člověk se prostě nechce vyválet. Dělal jsem trik dlouho, trápil se hoďku a půl, hlavně kvůli tomu, jak byla tma a oslepovaly mě blesky. Jen co Pěťo přestal fotit, odjel jsme to hned!

Hodiny zrovna ukazovaly půlnoc.“ (foto: Peter Mercell) 57

1

2

1

Dodo Filkus: „Byli jsme v Margecanoch na lokálním kontestu, v parku, co si tam sama vybudovala místní partička.

Atmosféra byla skvělá, takže indy mi tam padlo hned... teda po kratším trápení, hehe.“ (foto: Matthew Girmon)

2

Kuba Petr: „Když letos v zimě napad v Liberci sníh, hned jsme toho využili. Ze Slovenska za náma přijel natáčet Julo Petrík, tak jsme ho vzali na fotbalový hřiště za Tipsport Arénou. Počasí moc nepřálo, a vlastně se nám poved jenom tenhle jeden spot, ze kterýho mám grind fs 1 ven. Moc mi to nešlo, naházenej dopad nebyl dostatečně vysokej, a já to proto odjel asi na deset pokusů.“ (foto: Peter Mercell)

58

Olda Čížek: „První spot letošní zimy ve Vrchlabí, který čekal, až ho někdo odpaní... A celá naše parta byla šťastná, že jsme to byli právě my.

Trochu jsem měl stažený půlky, protože sněhu moc nebylo a první náskok skončil zákuskem a šipkou do díry. Ale stačilo pár pokusů a nakonec ten grind byla fakt velká sranda.“ (foto: Novas) 60

1

2

1

David Luu: „Tenhle heelflip jsem fotil už minulý rok, a to do rubriky cz/sk selection. Několikrát jsem ho dopadl, ale nakonec zlomil skate, takže jsme se na to vykašlali. Letos mě vyhecovala soutěž Spotquest, na schody jsem se opět vrátil a na nějaký třicátý pokus to konečně padlo.“ (foto: Peter Mercell)

2

Štěpán Bareš: „Peťo mi říkal, že má pujčený spešl světla od Fomei a chtělo by to něco zkusit. Já jsem měl vyhlídlej tenhle rail na Spořilově a přišlo mi dobrý, že je tam šero a blesky se budou dát využít. No a protože dělám lipo často, padlo mi to hned.“ (foto: Peter Mercell)

62

64

LAST TRICK

Loňské léto jsme mimo jiné trávili i na Spot Questě v Kyjevě, na kterej se nám tu v redakci při pohledu na backside tail od Tomáše Nálevky hezky vzpomíná. A dobrá zpráva je, že nezůstane jen u vzpomínek, ale již za několik dní vyrážíme směrem baltské státy, kde Spot Quest tour pokračuje. Tentokrát jste dostali možnost díky soutěži s Monster energy se na tour dostat i vy, stačilo poslat street video s pěti triky. Z došlých soutěžních příspěvků jsme pak vybrali partičku Vartík, Mozola, Beringer, Platonov, Folkmann a Daboczi, která se už těší do Rigy, Tallinu a Vilniusu, kde to rozbalí spolu s Rišo Turym koncem prázdnin.

PRVNÍ ZE SÉRIE REPORTŮ OČEKÁVEJTE V BOARDU #160, KTERÝ VYCHÁZÍ 5. ŘÍJNA. foto: Peter Mercell

Prodejna SNOWBOARD ZEZULA: Palackého třída 170, Brno www.snowboard-zezula.cz