běh na dlouhou trať BRITSKÝ VYNÁLEZCE JAMES DYSON JE OD MLÁDÍ VÁŠNIVÝ BĚŽEC. KE SVÉ PRÁCI TAK PŘISTUPUJE JAKO KE SPORTU: KDYŽ UŽ NEMŮŽETE, HOŘÍ VÁM PLÍCE A DOSTÁVÁTE KŘEČE DO STEHEN, VYPLATÍ SE PŘIDAT. CÍL JEŠTĚ NEVIDÍTE, ALE MŮŽE BÝT BLÍZKO.
T
o tvrdí muž, jehož nejslavnější vynález – bezsáčkový cyklový vysavač – měl celkem 5127 prototypových bratříčků, než ho jeho duchovní otec pustil do světa. Než dospěl do podoby růžového přístroje s průhlednou nádobou na sběr smetí, uběhlo víc jak pět let. „Chcete-li vytvořit něco nového, podněcovat revoluci, pak musíte zrušit zaběhnuté pořádky,“ říká Dyson, který má na kontě tisíce přihlášených patentů kombinujících inovativní inženýrství, nadšení pro technologie a odvážný design. JÍT NA TO TŘEBA ODZADU Dyson tomu říká „wrong thinking“. Zatímco v jiných firmách se nenosí chodit za vedením s nápady, které vzbuzují poťukávání na čelo, on to přímo vyžaduje. Jeho inženýři a designéři jsou povzbuzováni k tomu, aby se zaměřili na zdokonalování běžně
90 |
Kolo u kolečka do mokrých záhonků či na rozbahněná staveniště vyměnil Dyson za nafukovací míč a mělo to fenomenální úspěch.
používaných přístrojů a ani ten nejbláznivější nápad si nenechávali pro sebe. Metoda hledání řešení na nejméně pravděpodobných místech se totiž vyplatila i jemu samotnému. Na konci 70. let minulého století ho při renovaci domku v anglickém Cotswoldsu zaujalo, jak moc ztrácí vysavač výkon, když se začne plnit jeho látkový či papírový sáček. Jeho póry se totiž postupně ucpávají částečkami prachu a stěžují pak průchod vzduchu sacím systémem. Přibližně sto let po sestrojení prvního vysavače se tak Dyson rozhodl pro revoluční změnu – vynalézt identicky fungující přístroj, tentokrát bez sáčku… NADZVUKOVĚ SILNÝ Jeho pokusy se separací prachu byly dlouho neúspěšné. Až jednoho dne, když procházel svojí výrobnou na stavební kolečka, ho zaujala cyklonová odlučovací jednotka, která čistila vzduch vycházející z továrny. Když takový způsob oddělení nečistot funguje ve velkém měřítku, proč by nemohl mít malé cyklony vysavač? napadlo ho. To bylo v roce 1979. Následovalo pět úmorných let pokusů, než spatřil světlo světa přístroj G-Force. Proud vzduchu s rychlostí nadzvukových 1400 km/h odděloval
