taky v Praze REMÍZKY A ALEJ TOPOLŮ LEMUJÍ KLIKATOU SILNICI DO TÉTO PRAŽSKÉ ČTVRTI, PŘIPOMÍNAJÍCÍ SPÍŠ VESNICI. PŘESTO JSOU KOLODĚJE, SPADAJÍCÍ OD ROKU 1974 POD PRAHU 9, SNADNO DOSTUPNÉ ZE SRDCE METROPOLE ZA POUHÝCH 25 MINUT.
Slavnosti 650 let založení Koloděj a 700. výročí Karla IV. byly barvité, jak se na středověkou událost sluší a patří.
D
okonce i slovutné městské části Prahy, jako třeba Královské Vinohrady, jsou proti Kolodějům mladičkou zástavbou. Vždyť první dochovaná zmínka o jejich existenci pochází z roku 1346, je tak jen o 30 let mladší než datum narození největšího panovníka českých zemí. V té době už stála kolodějská tvrz a spolehlivě střežila cestu na Moravu. Dokládá to listina ze dne 3. června 1359, kterou císař Karel IV. daroval ves Koloděje svému bratrovi, markraběti moravskému. To proto, aby měl Jan Jindřich příležitost prodlévat v jeho blízkosti a účastnil se i dvorských slavností. Dějiny zemí českých, nebo spíš česko-slovenských, přepisovaly Koloděje i později, v roce 1992 se právě tam rozhodlo o rozdělení republiky na dva suverénní státy. KOLODĚJE, NEBO LÁNY? Budova zámku prošla během sedmi století úpravami snad do všech architektonických slohů. Ale ještě delší by byl seznam jejích vlastníků. Zcela prvními byli páni z Rokycan a posledními Lichtenštejnové. Sídlo v roce 1919 vyvlastnil nově vzniklý stát a sám T. G. Masaryk často pobýval v jeho zdech, než se rozhodl přesídlit do Lán. Identický scénář se odehrával také po II. světové válce, kdy byla budova zkonfiskována inženýru Kumperovi. Vláda
80 |
Moderní doba přinesla zámku moderní výdobytky. Asfaltový koberec a automaticky se otevírající bránu. Nic z toho tam těsně před II. světovou válkou ještě nebylo.
ji následně předala do užívání Klementu Gottwaldovi, který se však „po vzoru“ Masaryka odstěhoval také do Lán. Státní bezpečnost, Pohraniční stráž a opět stát využívaly zámek další desetiletí, než byl v roce 2009 navrácen Kumperovým. To od nich ho koupil za 233 milionů dnešní vlastník, podnikatel Tomáš Chrenek. KOUZLO MATIČKY PRAHY Když se v souvislosti s metropolí zmiňují malebná zákoutí, lidé si představují křivolaké uličky Malé Strany a Starého Města. Koloděje nemají podobných míst tolik, přesto jich pár stojí za zhlédnutí. Například Vidrholec. Divoký les připomínající pohádkový Řáholec, který musel kvůli lapkům už v 16. století majitel panství na příkaz komorního soudu vysekávat. Dnes je Vidrholec nejlépe vidět z místní vyhlídky. Výstup na dva vršky protknuté pěšinami, lemované osvětlením a dřevěnými atrakcemi je příjemnou nedělní procházkou, kterou zvládnou i menší děti. Nižší vrcholek zakončuje kamenný amfiteátr, na tom vyšším se tyčí od roku 2012 plastika Trojmezní brána od J. E. Dvořáka. Vidět je do širého okolí a pozorným očím neujde, že malebné centrum Koloděj, stejně jako novější okrajové části, nehyzdí žádné novostavby. Teď na podzim to je ideální místo na pouštění draků.
