UNIE 9-10/2022

4 ČUN/ČMUN 7 Z DOMOVA 9 REPORTÁŽ: EDbU YOUTH CAMP 2022 12 SERIÁL: PETRUSOVA CESTA 16 REPORTÁŽ: FESTIVAL CLIN D'OEIL 20 ROZHOVOR: NESLYŠÍCÍ STUDENTKA V JIŽNÍ KOREJI 26 SENIOŘI: JARMILA KUBÁTOVÁ 30 KULTURNÍ OKÉNKO: UMĚNÍ NESLYŠÍCÍCH VE SKANDINÁVII 36 SPORTOVNÍ AKTUALITY / EDITORIAL / /OBSAH / Milí čtenáři, čtenářky, přátelé

čtení vám přeje a loučí se s vámi Tomáš Bacovský

v okamžiku,Neslyšících,kulturnía příznivcimenšinykdypíši tato slova, mám už vyklizenu většinu šuplíků v re dakčním stolku a osobní věci v batohu. Do redakce jsem nastoupil minulý rok v srpnu a podílel se na vzniku sedmi dvouměsíčních čísel UNIE. Nyní z redakce odcházím z ro dinných důvodů. Doufám, že se vám obsah časopisu bě hem mého působení na šéfredaktorské sesli líbil. První den v srpnu mě vystřídá nový šéfredaktor. Nechci prozrazovat více. Představí se vám jistě sám v příštím sloupku. Věřím, že náš časopis pozvedne. Přeji mu hodně pracovního elá nu, nápadů na nové články a pozitivní změny v časopisu a týmu. Ať se mu v ČUN líbí a daří se mu. Jak jsem již psal minule, Letní festival časopisu UNIE k výročí 30 let se koná v sobotu 27. srpna ve venkovním sportovním areálu ZŠ pro sluchově postižené v Praze 5 –Radlicích. Čekat na vás budou mimo jiné volejbalový tur naj s týmy organizací pro neslyšící a propagační stánky. Divadelní akci Mluvící ruce čeká letos také kulaté výročí. 25. Mluvící ruce se uskuteční 15. října v divadle Roko ko. V tuto chvíli se jedná o účasti zahraničního týmu mezi účinkujícími.V listopadu slaví časopis UNIE krásných 30 let od zalo žení. Následující číslo bude tedy speciální výroční. A jaké je to aktuální? Není speciální, ale určitě vás potěší. Na přední straně se vyjímá neslyšící studentka Zdeňka Šlamborová v tradičních korejských šatech hanbok. Zdeňka vystudova la koreanistiku na české vysoké škole a zvládá i studium na korejských univerzitách. Rozhovor se Zdeňkou bude pro mnohé neslyšící jistě velkou inspirací. Naši dva redaktoři se zúčastnili uměleckého festivalu Clin d’Oeil ve francouzské Remeši, kde mimo jiné uskutečnili i exkluzivní rozhovor s letošním držitelem Oscara, hercem Troyem Kotsurem, a nasbírali další materiál na zajímavý článek uprostřed ča sopisu. Další dva členové redakce navštívili v Bruselu kemp pro hluchoslepé a podělí se s vámi o jeho průběh a své do jmy. Kulturní část zastoupí seminář New Era v Norsku. Starší čtenáře zaujmou dva díly Petrusovy cesty a rozhovor se seniorkou Jarmilou Kubátovou.Inspirativní

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI2

Vydáno za podpory: Mladá japonská profesionální boxerka Keiko se na rodila jako neslyšící. Box je pro ni skutečnou výzvou, ale klub, do kterého patří a pravidelně v něm trénuje, je jako její druhý domov. Po dvou vyhraných těž kých zápasech v ní začíná narůstat nejistota. Majitele klubu, který ji přijal jako boxerku, trápí zdravotní problémy. Když se Keiko dozví, že se tělocvična brzy zavře, pokračuje ve svém třetím zápase. Ale možná největší výzvou, které čelí, je pokusit se pochopit svou skutečnou povahu a sílu své vlastní vůle bojovat. Příběh je inspirován knihou „Makenaide!“ od autora Keiko Ogasawara. Režisér Šó Mijake snímek natáčel na barevném filmovém pásu ve formátu 16 mm, což je v dnešní době obdivuhodné, protože tyto formáty se využívaly ve 20. letech 20. století. Ovšem tehdy se ještě točilo černobíle, než na svět přišel barevný film. Film byl uveden na začátku července na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (KVIFF). Ti, kteří se ne mohli festivalu zúčastnit, měli možnost tento film zhlédnout v polovině července v pražském kině Světozor.

NASLOUCHEJ (2022)

WEB www.cun.cz

TEXT: Ivan Crnac KVIFF, FilmAffinity

OČIMA

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: /Kde na síti nás najdete?/ ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CasopisUniewww.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich UNIE • 9–10/2022, ročník XXVI ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e‑mail: redakce@cun.cz šéfredaktor a vedoucí redakce: Tomáš Bacovský • zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Barbora Flusserová, Vendulka Šírová, Klára Zaoralová, Kamila Spěváková, Ivan Crnac tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Kunetková, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Kateřina Hrabětová foto na titulní straně: archiv Zdeňky Šlamborové foto na zadní straně: archiv OB grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464 7705 • ISSN (online) 2464 7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 3

/ FILMY A NESLYŠÍCÍ /

ZDROJ:

FOTO:

Komunitní centrum MoJa V březnu 2022 zahájilo činnost nové Komunitní centrum MoJa v Havlíčkově 4 na Praze 1. Tento projekt je podporo ván z Operačního programu Praha - pól růstu ČR a zalo žila ho Česká unie neslyšících z.ú. Ideou stojící za vznikem komunitního centra bylo vytvoření prostoru pro konání nejrůznějších aktivit (vzdělávacích, pohybových a volno časových) pro osoby se sluchovým postižením a osoby se sluchovým postižením s kombinovanou vadou. KC MoJa je otevřeno pro všechny zájemce každý všední den. Můžete se přihlásit na kurzy šití, kreativní dílny, kurz počítačové grafiky, cvičení pro seniory nebo lekce jógy, a to vše v českém znakovém jazyce. Od září začínají kreativní dílny, ve kterých si můžete mimo jiné vyrobit mýdla, svíč ky, podzimní nebo adventní věnec. Máte zájem o počíta čovou grafiku a nevíte, jak začít? Pro všechny, které zajímá svět sociálních médií, máme připravený kurz grafického designu. Pomůžeme vám s důležitými základy, abyste se stali hvězdami internetu. Pro maminky s malými dětmi je zajištěno hlídání přímo v komunitním centru. Pokud máte rádi vycházky a chtěli byste poznat nová, krásná místa v Praze, můžete se s námi procházet kaž dou středu. Pro zájemce o celodenní turistiku pořádáme vždy jednou za měsíc víkendové výlety. Na všechny akce zajišťujeme doprovod asistentky pro osoby s omezenou pohyblivostí. Doporučujeme sledovat facebookové stránky KC MoJa, kde najdete aktuální informace. Své dotazy nebo přihlášky můžete zasílat také e-mailem na marketa.henzlova@cun.cz nebo daniel.skrip@cun.cz.

/ ČUN–ČMUN /

PRAHA ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI4

TEXT: Markéta Henzlová Markéta Henzlová, Josef Valdman, Markéta Šafránková, Daniel Škrip

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 5

/ ČUN–ČMUN /

První červnovou sobotu se členové ČMUN KM připojili k akci Vybarvený běh, která se konala na Velkém náměstí v Kroměří ži. Účastníci dostali v rámci startovného bílé tričko a s radostí si zaběhli zhruba 5km trasu. Na trati na ně organizátoři házeli rozličné barvy, a do cíle tak všichni dorazili celí barevní, od vlasů až po boty. Byla to neuvěřitelná zábava a skvělý zážitek. O dva týdny později jsme v klubu slavili Den mužů a Den dětí. Pilo se a jedlo – nechyběla vůně z grilu. Muži a děti do stali balíčky. Děti pak pomocí bublifuků vytvořily obrovské bubliny, které létaly po dvoře. Akce se všem líbila a budou se na ni těšit zase za rok.

FOTO:

TEXT: Zuzana Štěpánová FOTO: Zuzana Štěpánová, Stanislava Bartáková Lidé lidem

Dne 23. 6. 2022 jsme se v Ostravě zúčastnili akce Lidé lidem. Jde o každoroční aktivitu pořádanou městem, na níž se prezentují sociální služby a související činnosti. Na stánku vyhrazeném službám pro osoby se sluchovým postižením jsme prezentovali ostravské pobočky ČUN a ČMUN. Kromě propagačních materiálů jsme pro zájem ce připravili křížovku a kvíz, které informovaly o světě lidí se sluchovým postižením. Kolemjdoucí se tak dozvěděli za jímavé informace, získali malou odměnu a my jsme mohli vhodným způsobem upozornit na některé mýty či omyly. Odkaz https://www.facebook.com/KPOstrava/photos/a.853178128082781/5357412850992597akce: KROMĚŘÍŽ

OSTRAVA

TEXT: Klára Zaoralová Martina Latiková V Kroměříži to stále žije

/ ČUN–ČMUN / Šipkaři oslavovali 20 let od založení klubu. Ten sice vznikl v roce 2000, ale z důvodu koronavirové epidemie se oslavy konaly až nyní, o dva roky později. V šipkařské soutěži na konci května a během června obsadili naši muži čtyřikrát za sebou první tři místa a jedna žena čtvrté místo. Podařilo se jim trefit se šipkami přesně do terče. Favority a pilnými sběrači bodů jsou po 13 kolech Pavel Holub s 24 body (ČMUN Praha) a Markéta Valentová s 16 body (PSK Plzeň). Níže jsou k nahlédnutí konečné výsledky. TEXT: Kamila Spěváková / FOTO: Pavel Kulich Šipkařské zpravodajství z Dlouhé PRAHA 28. 5. Český2022putovní turnaj v šipkách 301 Double – družstva (SKN Plzeň, 14 týmů) 1. místo: ČMUN Praha „A“ (35 bodů), Kulich Pavel, Holub Pavel, Várka Jan 2. místo: ČMUN Praha „B“ (34 bodů), Černý Jiří, Kli ma Martin, Mareš Václav 3. místo: ČMUN Praha „C“ (30 bodů), Hájek Jiří, Sochor Milan, Korábečný Petr 9. místo: ČMUN Praha „D“ (27 bodů), Král Karel, ml., Urban Vladimír, Košátko Miroslav 4. 6. Jubilejní2022turnaj v šipkách – jednotlivci (ČMUN Praha, 19 mužů a 5 žen) 1.MUŽImísto: ČMUN Praha, Kulich Pavel 2. místo: ČMUN Praha, Holub Pavel 3. místo: ČMUN Praha, Mareš Václav 4. místo: SKN Plzeň, Dolejš Tomáš 5. místo: ZON Louny, Rác Karel 6. místo: ZON Louny, Ortmann Jakub 1.ŽENYmísto: SKN Plzeň, Valentová Markéta 2. místo: ZON Louny, Bešíková Kateřina 3. místo: SKN Plzeň, Matýsková Alena 4. místo: ČMUN Praha, Kvapilová Marcela 11. 6. Putovní2022turnaj v šipkách – jednotlivci (ZON Louny, 23 mužů) 1. místo: ČMUN Praha, Holub Pavel 2. místo: ČMUN Praha, Várka Jan 3. místo: ČMUN Praha, Kulich Pavel 25. 6. Putovní2022turnaj v šipkách – jednotlivci (BSN Brno, 14 mužů) 1. místo: ČMUN Praha, Korábečný Petr 2. místo: ČMUN Praha, Kulich Pavel 3. místo: ČMUN Praha, Holub Pavel ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI6

/ Z DOMOVA / Znakofest již popáté! Za horkého letního dne, v sobotu 18. června 2022, se v Kampusu Hybernská v Praze konal již pátý ročník festivalu znakového jazyka Znakofest, který pořádá Znakovárna, z. s. v čele s Janem Wirthem za podpory Magistrátu hl. města Prahy a Minister stva kultury ČR. Po covidové pandemii a následném rozvolnění na festival dorazili účastníci z různých krajů naší republiky i ze zahraničí. Nechyběly ani aktivity pro děti TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Jan Wirth Program byl velmi bohatý – od poledne se v informačních stáncích na dvorku prezentovaly firmy a organizace, které mají co do činění s neslyšícími, jako jsou například Avon, Tupperware Veri + Janny, Zdravá prsa pro neslyšící, Svaz neslyšících a nedoslýchavých, Česká komora tlumočníků znakového jazyka, Aqua Global, Young Living, PartyLite, Boubellissimo, parfémy Yodeyma, Hand made by Vero na, Makronky od Andulky, Just a Nahrin, Afirmační dvojjazyčné kartičkyFestivala další.provázel celodenní výtvarný workshop malby na plátno s Ivou Hay a Jaruškou Struhařovou pod Czech Deaf Art 3+1. Pro gram pro děti připravil divadelní spolek OUKEJ, k dispozici byly i herní koutek Odpolednea pískoviště.sekonalworkshop uměleckého znakového jazyka, který vedl neslyšící umělec vietnamského původu z Německa, sto ryteller ve znakovém jazyce jménem Hien Nguyen, mezinárodně známý pod přezdívkou Hi_een. Dále proběhla přednáška na téma „Sex v říši zvířat“, kterou vedl Martin Kulda alias Markulland. K večeru následovala divadelní interaktivní představení „Different funny“ a „VV music“, opět s Hi_eenem, program byl zakončen jeho krátkým filmem s názvem „Silent Brainwash – The Interrogation“. Festival byl příjemnou uměleckou a kulturní událostí jak pro české neslyšící, tak i pro slyšící návštěvníky, které zajímá komunita a kultura Neslyšících. Po dlouhém období pandemie covidu, kdy nebylo možné setkávat se tváří v tvář, jim poskytl příležitost ke kulturnímu a společenskému vyžití. Přednáška Martina Kuldy Účastníci workshopu uměleckého ZJ Výsledek společného výtvarného workshopu svystoupeníinteraktivníVečerníHi_eenem ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 7

/ Z DOMOVA / „Mezi dvěma světy“ v Praze a Hradci Králové 8. června 2022 od 16:00 se v men ším sálu pražského kina MAT konalo slavnostní promítání krátkometráž ního snímku s názvem „Mezi dvěma světy“. Autorem tohoto dokumentu je nedoslýchavý režisér Ivan Crnac, kte rý nedávno absolvoval dokumentární tvorbu na Filmové akademii Mirosla va Ondříčka v Písku. Jeho snímek byl v loňském roce oceněn 2. místem v televizní kategorii Ceny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením.

ČT :D. Jsem velmi rád i za mož nost představit film v Hradci Králové v příjemných a moderních prostorách tamější vědecké knihovny, za což touto cestou řediteli Michalu Procházkovi z Hradeckého centra pro sluchově postižené a všem pracovníkům knihovny srdečně děkuji.“ Popisky k fotkám: 1. Zleva: Ivan Crnac, Milan Fritz s dětmi, Marie Mašláňová 2. Ivan Crnac při rozhovoru pro MTD v kině MAT 3. Výtvarný workshop v Hradci Králové pod vedením Ivy Hay 4. Debata o filmu v Hradci Králové titulkyčeskýmijeopatřenČJfilmuJazykyjsoua ČZJ,také 1. 2. 3. 4. ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI8

nás natočili a vytvořili tak Zprávičky

TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová PLAKÁT: Vladimír Maleček Po projekci, kterou v kině MAT moderovala Marie Mašláňová, proběhla debata s režisérem filmu Ivanem Crnacem a jeho hlavním účinkujícím Milanem Fritzem. Přítomny byly též děti z Multimediální tvůrčí dílny (MTD) ze ZŠ pro sluchově postižené v Praze-Radlicích, které pod vede ním vedoucího kroužku Leoše Procházky udělaly s aktéry filmu rozhovor. Cílem portrétového 18minutového dokumentárního filmu „Mezi dvěma světy“ je ukázat, že získání vzdělání a pracovního uplatnění je pro neslyšícího náročný proces, který se neobejde bez různých překážek jak v soukromém, tak v pracovním životě. Tím může být pro diváky inspira tivní. Milan Fritz dokázal své sluchové postižení využít ve svůj prospěch tam, kde se může realizovat a zároveň pomoci dalším a prodat tak to, co se v životě během studií naučil. Dokument zachycuje Milanův minulý i současný život pomocí archivních fotografií a videozáběrů. Projekce filmu a následná debata s režisérem se konaly též v sobotu 11. června ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové ve spolupráci s Hradeckým centrem pro osoby se sluchovým postižením o.p.s. pod ve dením ředitele Michala Procházky. V této knihovně také předešlý měsíc proběhla výstava s názvem Deafcreative, na níž své fotografie vystavil profesionální nedoslýchavý fotograf z Liberce Ondřej Kači a neslyšící výtvarnice a pedagožka z Prahy Ivana Hay Tetauerová zde vystavila své obrazy. Ta také po projekci filmu vedla kreativní výtvarný workshop, do kterého se mohli slyšící i neslyšící návštěvníci aktivně zapojit a namalovat společné plátno znázorňující komunikaci neslyšících. Výsledná práce je nyní k vidění v prostorách Hradeckého centra pro osoby se sluchovým postižením, o.p.s. Režisér filmu Ivan Crnac: „Filmová projekce mého snímku v kině MAT byla pro mne velkou událostí. Sál byl plný neslyšících i slyšících diváků. Po projekci nechyběla debata s tvůrci filmu a s diváky, které se zúčastnil důležitý host Milan Fritz, jehož s jeho rodinou právě dokumentuji. Nejvíce mne potěšilo, když se objevili šikovní členové MTD s vedoucím Leošem Procházkou, kteří pro

/ REPORTÁŽ /

Ve dnech 17.–26. června 2022 se v Belgii konal vůbec první evropský kemp pro hluchoslepé, který zorganizovala Ev ropská unie hluchoslepých (EDbU) ve spolupráci s dalšími organizacemi. Díky zapojení organizace Czech Deaf Youth (CDY) se na kemp mohli přihlásit i dva hluchoslepí zájemci z České republiky – Barbora Flusserová a Zděněk Kučera ml. Podařilo se také zajistit tři asistenty pro hluchoslepé, kteří na kemp jeli dobrovolně.

20 národních organizací. Hlavním cílem EDbU je dosáhnout rovnoprávnosti, plnohodnotné účasti a posílení postavení hluchosle pých osob a jejich hlasu v Evropě. EDbU má tři fóra: fórum mládeže, žen a starších. Sama jako evropské fórum usiluje nostíznalostíropěsolidarityo zvýšenívEv-a výměnua zkuše-meziorganizacemihlucho-slepýchosob.Jejíwebovástránkajewww.edbu.eu. TEXT: Jan Šimůnek a Barbora Flusserová / FOTO: Jan Šimůnek Čeští s asistentyúčastníciČESKÁUNIENESLYŠÍCÍCH 9

EDbU Youth Camp 2022: „DEAFBLIND? AND SO WHAT!“ („Hluchoslepý? A co jako!“)

Celkem se letošního kempu zúčastnilo 15 států (Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko a Švéd sko). Kemp začal v Dworpu a pak pokračoval v Bruselu. Jeho program byl bohatý a zahrnoval různé přednášky a workshopy na téma komunikace, vedení, posílení a diskriminace. Účastníci si užili také zábavné hry, kulturní večer, letní noc a představení talentů. Dozvěděli se o protaktilní komunikaci a o úspěšných osobnostech z řad hluchoslepých. V Bruselu se navíc měli zúčast Evropská unie hluchoslepých (EDbU) je organizace, která sdružuje hluchoslepé osoby z evropských zemí. Byla založena v roce 2003 jako mezinárodní nevládní a nezisková organizace. V sou časné době mezi její členy patří

kempuúčastníciHluchoslepí

Většina účastníků kempu měla Usherův syndrom, to znamená, že jsou od dětství neslyšící a postupně se jim v průběhu života zhoršuje zrak. Vhodnější je znakovat na ně z větší vzdálenosti, asi s metrovým odstupem. Jen někteří to mají jako Zděněk, který naopak potřebuje, aby ostatní zna kovali v blízkosti jeho očí. Až nyní na střední škole má Zděněk k dispozici asistenta pedagoga, ten ale nemá patřičné vzdělání a ani zkušenosti s hluchoslepými studenty.

V západní Evropě jsou tlumočníci pro hluchoslepé na vysoké profesionální úrovni a vydělávají více peněz než tlumočníci z/do znakového jazyka. U nás tyto služby téměř neexistují a není ani jasné, jak tyto speciální tlumočníky zajistit. Díky kempu si účastníci uvědomili, že tlumočníci pro hluchoslepé musí být vysokoškolsky vzdělaní, profesionální pracovníci, kteří mají potřebné znalosti – musí umět znakový jazyk, taktilní znakový jazyk, protaktilní komunikaci a tzv. „kreslení na zádech“. Je také důležité, aby věděli, jak hluchoslepé doprovázet v různých typech prostředí, třeba ve městě, na kulturní akci, v budově apod. Tlumočníci pro hluchoslepé by měli pracovat především v organizacích, v nichž by si hluchoslepí mohli jejich služby objednat, u nás zatím tyto služby poskytovány nejsou. Díky kempu si ale naši účastníci uvědomili, že ve svém životě tyto služby skutečně potřebují, protože bez nich musí být většinu času jen doma, nemají možnost někam jet a získávají jen ome zené vzdělání a vědomosti. Tlumočníci pro hluchoslepé jsou potřeba jako sůl.

Kulturní večer Kemp byl pro účastníky velmi přínosný, moc se jim tam líbilo. Nyní mají za úkol získané znalosti předávat dál ve svých do movských zemích. Mají také šířit povědomí o komunikaci hluchoslepých, aby veřejnost získala informace o hluchoslepotě a právech hluchoslepých osob. Další evropský kemp pro hluchoslepé se bude konat za dva roky v Německu.

/ REPORTÁŽ / o potenciálu, právech a identitě hluchoslepých, vyměňovali si znalosti a zku šenosti na evropské úrovni. V rámci kempu se pořádaly také různé aktivity, přednášky a workshopy, které podporovaly rozvoj kompetencí hluchoslepých a umožňovaly jim uvědomit si svůj potenciál, co v životě mohou zvládnout a sami dokázat. Na kempu se naši účastníci také poprvé dozvěděli, že existují asistenti a tlumočníci pro hluchoslepé, podobně jako jsou na příklad osobní asistenti pro vozíčkáře, nevidomé apod. Do té doby o tom neměli ponětí. Užívání termínů „asistent“ a „tlu močník“ v tomto kontextu není v Evropě jednotné. Asistenti, z našeho pohledu, hluchoslepé osoby pouze doprovázejí na dané místo. Tlumočníci pro hluchoslepé ještě navíc tlu močí nebo zrcadlově překládají do znakového jazyka nebo taktilního znakového jazyka, používají také protaktilní komunikaci a další komunikační systémy.

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI10

/ REPORTÁŽ /

Protaktilní komunikace (neboli protaktil, zkratka: PT) vznikla asi před 15 lety v Seattlu, USA, kde se hluchoslepí, hlavně „Usheráci“, setkávali a sami začínali PT používat. V současné době se tato metoda komunikace začíná šířit po světě. Protaktil se tedy nejprve objevil v komunitách lidí, kteří se narodili jako neslyšící, v dětství se naučili ASL a pak v průběhu dospívání postupně ztratili zrak –jak je to u Usherova syndromu běžné. Do Evropy se PT dostal teprve nedávno. Je to v podstatě nový jazyk, díky kterému mohou hluchoslepí lidé komunikovat přirozeněji. V součas né době je ještě v samých začátcích, jako batole, ale začíná se rychle vy víjet a postupně přitahuje pozornost. Při protaktilu probíhá komunikace prostřednictvím dotyků a pohybů zaměřených především na ruce, zápěs tí, loket, paži, horní část zad, a pokud sedíme, tak i na kolena a horní část stehna. Např. několik rychlých po klepání na tělo druhého účastníka komunikace znamená „ano“, naopak opakovaný sbíhavý pohyb prstů směrem vzhůru znamená „ne“ a rychlý „kartáčový“ pohyb prsty tam a zpět značí„Taktilnísmích.kanál“ zpětné vazby, který plní stejnou funkci jako řeč těla nebo slovní potvrzení (například „hmm“ nebo „jo“) či mimika u neslyšících, umožňuje plynulejší komu nikaci v protaktilních rozhovorech. Poklepání na partnerovu ruku nebo nohu během pauz nebo pro potvrzení porozumění slouží jako nepřetržitá smyčka zpětné vazby. Neslyšící mají viditelné prostředky pro předání zpětné vazby, slyšící zas slyšitelné. Být tzv. „pro hmat“ znamená uznat, že hluchoslepí lidé mají hmatové prostředky k dosažení stejných komunikačníchProtaktilnícílů.komunikace podporuje inkluzi a autonomii tím, že hluchoslepým lidem poskytuje více informací o jejich okolí. Detailnější komunikace vede k menšímu počtu nedorozumění a většímu pocitu zapojení a propojení Seznamovací hry ČESKÁ

UNIE NESLYŠÍCÍCH 11

/ SERIÁL /

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI12

Petrusova cesta 5. díl Oblast náboženství Největší vietnamská tržnice Sapa v Praze spolu se srdečným přijetím a možností vstoupit do modli tebny tamní vietnamské komunity (16. 6. 2012)

TEXT: Kamila Spěváková FOTO A ILUSTRACE: archiv Václava Petruse

Oblast kuriozit Vydali jsme se do České Skalice, nejen po stopách Boženy Němcové, ale i za obyčejným čtyřicetimetrovým továrním komínem, který areál zpestřil tisíci květy petúnií. Byl to pro nás velmi estetický zážitek.

O vietnamské „otevřené“ komunitě a kultuře a obrovské tržnici Sapa jsem se dozvěděl z tisku. Tak jsme Sapu navštívili. Byly tam nejen různé trhy, ale i veškeré služby, školka, škola, restaurace, kulturní sály, pojišťovny, buddhistická pagoda. To vše v bývalém areálu masokombinátu. Nejvíce nás zajímal chrám (pagoda), tak jsme ho navštívili. Byli jsme překvapeni, jaké pro nás mají členové vietnamské komunity mimořádné pochopení a umí s námi komunikovat. Pustili nás do modlitebny a přinesli nám dary v podobě jídla a ovoce. Mile nás pohostili. Udělali jsme si společnou fotku na památku. Časem jsem se tam vrátil se svým vnukem a tuto fotku jim věnoval. Na oplátku nám opět darovali čokoládu a ovoce. Oblast zeměpisu Turistika „bez chození“ (30. března 2013) Víte, co tento název znamená? Že jsme měli po třebu „dojít do cíle jinak“. To znamená, že jsme přestupovali z autobusu do autobusu, z tram vaje do tramvaje a z metra do metra. Všechna spojení byla bezproblémová. A své nohy jsme téměř vůbec nemuseli použít. Zvládli jsme ce lou okružní cestu po Praze, dlouhou 150 km, za 4 hodiny! Ani večer jsme se necítili unave ni a byli jsme naplněni spokojeností.

Oblast biologie Exkurze do včelína v Ořechu (6. 6. 2015) Skutečný zážitek jsme prožili ve světě včel, kde jsme strávili tři hodiny. Šli jsme do unikátního proskleného včelína, kde kolem nás létaly včely. Dost jsme se báli, že nás pobodají. Včelař byl ochoten nám nejen povyprávět o životě včel a o své práci s nimi, ale i odpovědět na všechny naše otázky. Po skončení prohlídky měli neslyšící velký zájem o nákup medu.

V období moudrosti, jež přichází s vyšším věkem, bych pana Petruse pojmenovala jako turistického učitele starších neslyšících. Zde je na ukázku prezentace vybraných aktivit pana Petruse pokrývajících různé tematické oblasti a organizovaných Pražským spolkem neslyšících a Českomorav skou unií neslyšících p. s. Praha.

Oblast dějepisu slyšících Návštěva nejstarší porodnice U Apolináře v Praze 2 a pu tování za učebnicí Ludmila Kapalínová, porodní bába sobínská (11. 10. 2017)

Petrus v roli mladšího seniora

Trasa: metro Vltavská – Letenské sady – Jelení příkop – Poho řelec – Růžový sad – Kinského zahrada – ulice Holečkova –CestouAnděl jsme se stavili i v Kramářově vile, kde jsme si prohlédli reprezentativní prostory, tedy rezidenci premiéra vlády ČR. Nečekali jsme, že se na komentovanou prohlídku dostaví také bývalý premiér Andrej Babiš. Po skončení prohlídky diskutoval s návštěvníky, ale bohužel jsme s sebou neměli tlumočníka do ČZJ. To nás mrzelo. Přesto jsme byli velmi potěšeni, že se s námi pan Babiš vyfotografoval a že byla fotografie uveřejněna v televizních zprávách a na webových stránkách vlády ČR. Oblast umění Výstava čokoládových zvířat v životní velikosti v ČR (19. 10. V rámci2019)pražského

2012–2022Medailonek

Čokoládového festivalu jsme měli mož nost navštívit fantastické čokoládové umění, vidět na vlast ní oči čokoládové sochy různých zvířat v životní velikosti a na informačních panelech se dočíst, jak sochy vznikaly. Věděl jsem, že sochy nejsou jedlé, jelikož jsou z odpadu čokoládoven. Ale ze zvědavosti jsem ochutnal kousek čo kolády z jedné sochy a byl jsem překvapen – „falešná“ čo koláda byla totiž dobrá a sladká! Byla to zajímavá interakce s „neživými tvory“. Pěkná vzpomínka na den otevřených dveří v Kramářově vile Čokoládová gorila o váze 250 kg

Ve škole jsme se celý dějepis naučit nestačili, tak ho doháníme na různých historických výstavách – například na výstavě v nejstarší porodnici U Apolináře s názvem První křik – první pláč o historii a vzniku oboru lékař-porodník. Jejím hlavním tématem byl život Ludmily Kapalínové ze Sobína. Povyprá vím vám něco z výstavy: znovu těhotná již desetinásobná matka Kapalínová odjela do Prahy studovat kurz porodního babictví na univerzitě. Poté byla 18 let porodní bábou na panství Tuchlovice. Co na tom bylo zajímavého? V nové po rodnici umíralo na horečku omladnic víc rodiček než doma. Proč? Kvůli nedostatku praktických zkušeností začínajících lékařů, co se týče hygieny rukou a dezinfekce místností, neboť se pohybovali mezi porodnicí a pitevnou. Oblast partnerství Současné partnerské kluby mají za cíl podporovat pravidelná setkávání turistů z celé ČR. Scházejí se jednou za rok. Jsou to Českomoravská unie neslyšících p. s. Praha (Václav Petrus), Automotoklub neslyšících Praha (Dana Sadílková), Turistika neslyšících II. Praha (Zdeněk Kuča) a Klub neslyšících sportovců Řevnice, z. s. (Zdeněk Kuča). Pod zelenou klenbou Pražského hradu (7. 4. 2018)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 13

/ SERIÁL /

2012 – 4/2014 Petrus organizátorem v Pražském spolku neslyšících, Klub turistiky

5/2014 – dodnes Petrus organizátorem v Českomoravské unii neslyšících p. s. Praha, Klub turistiky

538 lidí 547 lidí 552 lidí 607 lidí 657 lidí 517 lidí 131 lidí 139 lidí 210 lidí 13 akcí 26 akcí 21 akcí 26 akcí 30 akcí 32 akcí 11 akcí 14 akcí 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 1 6/2022 11 akcí / SERIÁL / V závěru Petrusovy cesty se objevují překážky, které pozastavily nebo částečně omezily klubové turistické činnosti z důvodu šířící se epidemie koronaviru. Probíhající pandemie změnila běžný ži vot neslyšících turistů. Místo zážitků vyhledávají turisté útěchu v různých oblastech terapie… Petrusova cesta 6. díl Na fotce jsou vidět rozestupy mezi turisty – jedno ze tří známých pravidel prevence proti komunitnímu přenosu onemocnění koronavirem

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI14

TEXT: Kamila Spěváková FOTO A ILUSTRACE: archiv Václava Petruse Porovnání proběhlých akcí Klubu turistiky ČMUN p. s. Praha v době před epidemií a během epidemie a imigrační vlny z Ukrajiny (počet účastníků, počet akcí za rok) Turistické aktivity v době koronaviro vé epidemie a imigrační vlny z Ukrajiny Každodenní sledování a počítání nakažených, hospitalizovaných a mrtvých lidí z důvodu onemocnění koronavirem je pro nás po psy chické stránce nepotěšující a vyčerpávající. Proto hledáme útěchu ve vzpomínkách na krásnou minulost, v mazlení se zvířaty, úctě k přírodě… Vzdělávání a získávání vědomostí jdou stranou a do popředí vstupuje sebeuvědo mování, neboť pandemie způsobila přerušení sociálních kontaktů, omezení aktivit a snížení možnosti komunikace mezi lidmi. Oblast vzpomínkové terapie (léčba krásnými vzpomínkami) Višňová u Dobříše – putování po stopách Chalupářů (4. července 2020) Útěchu jsme našli například v úspěšném fil movém seriálu plném přátelských, známých herců. Na slavný seriál Chalupáři a filmovou dvojici Evžena Humla a Bohouše Císaře v po dání Jiřího Sováka a Josefa Kemra jsme neza pomněli ani po 46 letech od natáčení. Vydali jsme se do Višňové vyhledat známá filmová místa a zjistit, zda ještě existují. Našli jsme například chalupu, ve které se spolu oblíbení chalupáři Evžen a Bohouš věčně hádali, a pro dejnu Konzum, ale skoro jsme je nepoznali –jsou z nich rodinné domy. A slavný rybník byl zarostlý rákosem. Velká škoda! Jen družstevní vejmínek se šindelovou střechou, škola a místo autobusové zastávky zůstaly skoro stejné. Oblast terapie hrou Kukuřičné bludiště (15. srpna 2020) Jako turisté s bolavou duší jsme našli uklid nění v oáze kukuřičného bludiště, kde jsme

1. nouzový stav v České republice – pandemie 10/2020 – 4/2021 2.–4. nouzový stav v České republice – pandemie 11/2021 – 12/2021 5. nouzový stav v České republice – pandemie 3/2022 – 6/2022 1.–3. nouzový stav v České republice – imigrační vlna z Ukrajiny 6/2022 smaragdová svatba manželů Petrusových (55 let) 8/2022 Petrus v roli staršího seniora byli nejen v neustálém pohybu, ale pomocí herních lístků jsme plnili i úkoly. Dobrodružství nás přivedlo na jiné myšlenky a zvedlo nám náladu, protože se všem povedlo skvěle vyřešit všechny úkoly! Oblast expresivní terapie (léčba uměním) Zdravotní procházka po trase zoo – Trojská lávka – Císařský ostrov –Stromovka spojená s návštěvou galerie DOX (4. prosince 2021)

Trojská lávka po zřícení v roce 2017 Nová Trojská lávka

Trojská lávka před zřícením

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 15

Jménem redakce časopisu UNIE moc děkujeme panu Petrusovi za to, že věnoval svůj čas vyprávění, a přejeme mu vše nejlepší k osmdesátinám, pevné zdraví a železné nohy.

Po tiché procházce jsme se stavili na zajímavé výstavě, kde jsme měli možnost zhlédnout vizuální umění plné úzkostných prvků a ponořit se do doby, kdy odchází normalita a přichází nemoc. Výstava změnila naše myšlení, zejména v nás vzbudila empatii vůči nemocnému umělci. Oblast zooterapie (léčba zvířaty) Oslí stezka ve Svárově (22. května 2022) Měli jsme potřebu mazlit se se zvířaty, tak jsme se vydali do Svárova do oslí farmy. Maz lení nám pomohlo odbourat stres a zapome nout na negativní okolí. V tichosti jsme po hladili osly a se slovy „Oslíčku, otřes se“ jsme si přáli, aby na celém světě pominula světová hospodářská krize. Oblast fototerapie a aromaterapie (léčba fotografováním a vůní)

/ SERIÁL / 3/2020Medailonek–5/2020

Připravil jsem neslyšícím potěšení ve Zdicích, kde mohli obdivovat dlouhé pásy levandulí, rozvíjet svou fantazii a kreativitu při fotogra fování, například na fialovém kole uprostřed levandulových lánů, a také se radovat z náku pu potravinových, dekorativních, kosmetic kých a dalších výrobků z levandulí. Fialová barva s příjemnou vůní nám přinesla pocit harmonie a bezpečí.

Neslyšící Troy Kotsur, rodák z americké Mesy v Arizoně, získal letos Oscara za vedlejší roli neslyšícího Franka Rossiho, otce slyšící dcery Ruby, která je CODA (Child Of Deaf Adult – slyšící potomek neslyšících rodičů). Film CODA v USA získal letos dohromady tři Oscary, a to za nejlepší film, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepšího herce ve ved lejší roli (psali jsme o tom podrobněji v UNII 5–6, 2022). Troy je tak po Marlee Matlin druhým neslyšícím hercem, který získal prestižní filmovou cenu Oscar. Troyi, vím o vás, že jste od malička miloval film a herectví. Jak se vám podařilo dosáh nout svých hereckých snů ve světě Neslyšících a poté i ve světě slyšících? Když jsem byl malý, rád jsem se díval na televizi. Byl jsem fascinován trilogií Star Wars. Díval jsem se na ně znovu a znovu, byla to taková závislost. Ve škole jsem rád vyprávěl ostatním vtipné příběhy ve znakovém jazyce. Neslyšící děti to milovaly, bavilo je to a dožadovaly se dalších vyprávění. Tehdy ve mně zaho řela láska k vyprávění, komedii a vystupování. Zkoušel jsem nevázat se jen na

Doslovný význam francouzského názvu „Clin d'Oeil“ je mrknutí oka, což je velmi přiléhavé, neboť se ukazuje, že čtyři dny festivalu téměř nestačí – uběhnou rychleji, než se nadějeme, a to doslova mrknutím oka. ☺ Festival nabízí i příměstský tábor pro neslyšící a slyšící děti (CODA) ve věku 6 až 17 let. Na programu byly i semináře a odborná setkání s neslyšícími osob nostmi a umělci. Letošním „hitem“ festivalu byla ovšem přítomnost oscarového herce Troye Kotsura, s nímž přinášíme exkluzivně pro náš časopis rozhovor (videorozhovor bude možné zhlédnout i na facebooku Czech Deaf Art 3+1).

Zleva: redaktorka Iva Hay, oscarový herec Troy Kotsur, kameraman Czech Deaf Art 3+1 Ivan Crnac ČASOPIS

Mezinárodní festival umění ve znakových jazycích

/ REPORTÁŽ / TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová Od 30. 6. do 3. 7. 2022 se ve francouzské Remeši konal jubilejní 10. ročník festivalu Clin d‘Oeil. Festival se pořádá každé dva roky již od roku 2003. Vloni se kvůli pandemii koronaviru konat nemohl, a tak byl přesunut na letošní rok. Pořadatelem je organizace CinéSourds v čele s neslyšícím ředitelem a zakladatelem festivalu Davidem de Keyzerem. Festival je od svého vzniku považován za významnou mezinárodní událost v komunitě Neslyšících.

Festival též experimentuje s technologickým vybavením přenášejícím vibrace hudby neslyšícím. V minulých letech zaznamenal úspěch speciální vibrační taneční parket a k dispozici bylo 30 vibračních vest k zapůjčení. Letos byl počet vest znásoben a byl postaven i větší parket.

Festival je otevřen všem uživatelům znakových jazyků – jak neslyší cím, tak slyšícím – a jeho cílem je představit znakové jazyky ve vší rozmanitosti jejich kultury a uměleckých forem. Během festivalu je možné na několika místech zhlédnout mezinárodní divadelní vystou pení, krátkometrážní filmy soutěžící v různých kategoriích, hudební a znakované koncerty či navštívit profesionální stánky organizací a umělců. Festival letos za čtyři dny navštívilo více než 18 000 lidí. Přístupný byl v LSF (francouzský znakový jazyk) a v IS (International Sign, tj. mezinárodní znakový systém). Od svých počátků se znatelně rozrostl, co se týče mezinárodního za stoupení, a každý rok odhaluje kulturu Neslyšících v konkrétní zemi. Letošní ročník se nesl ve znamení Jižní Koreje. Účinkující z této země vystupovali ve všech uměleckých kategoriích festivalu – v divadle, v kině, na venkovních představeních apod.

UNIE 9–10/2022 ročník XXVI16

Troy Kotsur a Da niel Durant (jeho filmový syn z filmu CODA) rozhovoru s Troyem

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 17

/ REPORTÁŽ / komunitu Neslyšících, hrával jsem dlouhá léta v divadlech, a když jsem časem dostal tu možnost, začal jsem hrát i mezi slyšícími ve filmové branži. Takže takto přeskakuji mezi oběma světy. Miluji práci s lidmi, je to pro mě zábava, ať již s neslyšícími, nebo slyšícími. Díky tomu jsem teď tam, kde jsem. Na jakých školách jste studoval herectví? Herectví jsem studoval na vysokých školách pro neslyšící – Gallaudet University ve Washingtonu, D.C. a pak též na NTID/RIT v Rochesteru, kde jsem byl součástí profesionálního divadla Sunshine 2.0 Theatre Group. Nikdy nezapo menu na to, jak jsem tam poprvé za svou práci dostal šek (smích). Také jsem se účastnil hodně workshopů a učil jsem se herectví společně se slyšícími, což pro mne bylo skutečně důležité, protože kdybych byl stále mezi neslyšícími, tuhle zkušenost bych nezískal. Teď se díky tomu pohybuji v obou světech, stejně jako CODA (smích). Studium herectví pro mě bylo důležité také proto, že jsem tehdy měl zkušenost jen s hraním divadla, kde se jede chronologicky podle scénáře. Zatímco u filmu je to přesně naopak – scény se natáčí na přeskáčku, tak jak se to v dané situaci hodí. A také se v nich používají jiné znaky dle lokality, kde se právě nacházíme. Jak to bylo při natáčení filmu CODA s přítomností tlumočníků na place? Měli jsme tam čtyři tlumočníky. Jeden byl stále u režisérky, která dávala neslyší cím hercům pokyny. Další byl na druhé lodi, odkud se volalo (z jedné se natáčelo, na druhé lodi byli herci). Zbylí dva tlumočníci je střídali, aby si mohli vzájemně od práce odpočinout. Velmi důležití ovšem byli také dva neslyšící supervizoři, kteří dávali pozor na to, jak neslyšící herci znakují, na „přeřeky“ apod. Ti také pomáhali, aby byla komunikace ve filmu co nejpřirozenější – například jsme mohli scénu vyjádřit svým stylem ve znakovém jazyce a oni ji podle toho hned přeložili do angličtiny a tak přepsali ve scénáři, aby nám byla ušitá na tělo. Měli jsme také možnost tutéž scénu zahrát z různých pohledů nás jako neslyšících, aby vyzněla pokud možno co nejpřirozeněji a nebyla nudná a zbytečně zdlou havá. Samozřejmě jsme se drželi scénáře, jak nejvíce to šlo, ale přirozeně jsme vzájemně respektovali své kultury. Co bylo podle vás největší změnou ve scénáři související s kulturou Neslyšících? Udělali jsme hodně změn, abychom vyšli vstříc znakovému jazyku a ukázali naši komunitu a kulturu. Zvláště co se týče humoru Neslyšících. Je pravda, že u slyšících bývají vtipy kratší, zatímco u neslyšících jsou někdy skutečně detailní, „okořeněné“, a vyprávění zabere více času (smích). I to jsme se snažili zohlednit a hledali jsme kompromis. Ve filmu CODA figurují celkem tři neslyšící herci, kteří ztvárňují neslyšící postavy – vy, Marlee Matlin a Daniel Durant. Hodně neslyšících se však pozastavuje nad tím, proč také hlavní hrdinka filmu nebyla vybrána tak, aby i ve skutečném životě byla CODA, tedy slyšící dcerou neslyšících rodičů. Bylo pro režisérku těžké tuto roli obsadit a proč se rozhodli tvůrci filmu právě pro tuto herečku?

Troy s hercinépřiDeannes manželkouKotsurBrayveřejdiskusi

Při natáčení

Bylo to pro ně skutečně hodně těžké. Kon kurzu se zúčastnilo cca 500 dívek! Při výběru rozhodovalo mnoho faktorů – kromě schop nosti znakovat v ASL musela umět hrát, krásně zpívat a svou vizáží dobře zapadnout mezi své herecké rodiče. Na filmu jsme společně pra covali rok a musím říci, že Emilia Jones byla perfektní volbou. Ve svém životě jsem potkal například 90letou paní, která byla CODA, ale neuměla vůbec znakovat. Nebo jsem si naopak jindy myslel, že mluvím s neslyšícím, a on to byl slyšící CODA. Je to skutečně různorodé, někdo je citlivý, stydlivý, bojí se posměchu za to, že má neslyšící rodiče, a potřebuje více času na to, aby byl na svůj původ hrdý a hlásil se ke CODA. Sám mohu potvrdit, že volba role byla výborná, jakýsi kompromis – ve škole se za ten fakt styděla, zato doma se s rodiči bavila zcela otevřeně a ukázala své já. Když se mne na to neslyšící ptají, odpovídám: „Máte sami slyšící děti?“ Když odpoví, že ne, nemůžeme se o tom tématu bavit, dokud to nezažijí na vlastní kůži. Vy a vaše manželka jste oba neslyšící herci a máte dceru, která je CODA (manželkou Troye Kotsura je Deanne Bray, hlavní herečka ze seriálu Sue Tho mas: Agentka FBI, pozn. red.). Čeho podle vás film CODA dosáhl, jaký je jeho dopad ve světě slyšících? Film CODA konečně propojil svět slyšících se světem Neslyšících. Podařilo se díky němu ukázat, kde mezi těmito světy existuje pomysl ný most, slyšícím dal možnost nahlédnout více do našeho světa. Určitě je to pozitivní krok kupředu. Myslím, že by ho měl vidět každý, kdo chce našemu světu porozumět. V našem filmu hrajeme hned tři neslyšící herci, to se doposud žádnému filmu v mainstreamovém světě nepoštěstilo, většinou je neslyšících herců méně. U nás v ČR existuje divadelní obor na JAMU určený neslyšícím studentům, který byl založen v roce 1992, a jsme na něj pyšní. Ve filmovém průmyslu máme však doposud jen jednoho studenta z ko munity Neslyšících, který studuje filmovou VŠ.

UNIE 9–10/2022 ročník XXVI18

Film je o komunikaci ve vašem vztahu, ukazujete tak, jak se dá propojit svět slyšících se světem Neslyšících. Co se týče kultury Neslyšících, co váš snímek přináší?

Držím vám oběma palce a budu se těšit na další film, kterým naši republiku budete opět reprezentovat! Zahájení jubilejního, 10. roč níku festivalu Clin d'Oeil Josef Žitník (vpravo) s ředi telem festivalu, DavidemKeyzeremde Téměř všichni účastníci fes tivalu z ČR Letos se festival zaměřil na kulturu Jižní Koreje ČASOPIS

/ REPORTÁŽ /

Je to váš první filmový počin? Máte v plánu další?

Doufáme, že se v budoucnu situace u nás po vzoru Ameriky v tomto oboru také zlepší. Ale máme u nás MTD – Mediální tvůrčí dílnu, kde se neslyšící děti učí natáčet a stříhat film – je něco, co byste jim chtěl z vlastní zkušenosti vzkázat? Velmi rád. ☺ Máte telefon? Vezměte si telefony a natáčejte. Cokoli. Kdekoli. Uvidíte na nich, jak se tváříte, jak hrajete, každá praxe se počítá. Když jsem byl malý, také jsem se to ve škole neučil, musel jsem si všechno osvojit sám, praxí. Sám jsem vše stříhal, přehrával, dělal jsem to ze srdce. Můžete si založit malý filmový festival, kde budete tato domácí „videjka“ promítat, můžete pozvat i slyšící profesionály, aby je s vámi zhlédli a podpořili vaši tvorbu. Mohu pro vás udělat workshop, něco vás naučit, protože sám vyučuji herectví. Rád přiletím. A víte, že mí předkové jsou původem z Čech? Vážně? Wow, ten svět je ale malý! To mi připomíná americkou neslyšící malířku Nancy Rourke, která je z matčiny strany též původem z Česka. Wow! Česko určitě rád v budoucnu navštívím, když je to země mých předků (smích). Moc vám děkuji za příjemný a inspirativní rozhovor a brzy na viděnou snad u nás v Česku! Budeme se těšit! ☺ Na festivalu v sekci krátkometrážních filmů zastoupil naši republiku neslyšící Jo sef Žitník, jenž zde prezentoval v nesoutěžní kategorii dokumentů krátkometrážní snímek s názvem Co jsi říkal?, který v roce 2020 natočil spolu se svým slyšícím přítelem Jakubem Volákem. S Pepou jsme též na festivalu udělali krátký rozhovor: Pepo, jsi na mezinárodním uměleckém festivalu Neslyšících Clin d’Oeil poprvé a hned jako aktivní účastník. Můžeš nám prosím představit film, který zde prezentuješ? Snímek pojednává o mém vztahu s mým přítelem, který je slyšící. Protože ho zajímá filmová tvorba a obecně scenáristika, chtěl zkusit natočit společný dokument, sestříhat jej a otitul kovat. Sám se ujal režie, a tak vznikl náš osmiminutový film. Je o tom, že mnozí slyšící žijí v domnění, že neslyšící slyší se sluchadly alespoň jejich hlas a dokáží reagovat na podněty, jako je například intonace. V podstatě mají trochu zkreslené představy o našich životech a našich komunikačních možnostech. Ale zároveň jsem se i já jako neslyšící snažil pochopit potřeby slyšícího.

Ve snímku znakuji v českém znakovém jazyce, přítel se snaží, neboť se znakový jazyk teprve učí, a někdy tam dochází i ke komickým situacím, kdy nejsem v záběrech vůbec vidět nebo jsou tam jen částečně moje znakující ruce, což přítel pak kompenzuje titulky. Je to o tom, jak probíhá naše výměna názorů týkající se komunikace, on není trpělivý, a proto na mne chvílemi i mluví (smích). Toho jsem si všimla, ale divákům se to evidentně líbí, je to humorně pojaté, vlastně jakoby očima „zoufalého a netrpělivého“ slyšícího, který se za každou cenu snaží nějak se dorozumět. Je to poprvé, co film prezentujete na festivalu? Film měl premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava a promítal se na pár dalších místech v ČR. Přítel mi o tom, že film někam posílá, vůbec neřekl (smích). Teď byl náš film poprvé vybrán do zahraničí a já sám jsem také poprvé na zahraničním festivalu, což je pro mne velká a zajímavá zkušenost.

Natočili jsme spolu ještě jeden krátký film s názvem Kde to začíná, který se dostal do užšího výběru celonárodní soutěže Nespresso Talents. Určitě bychom rádi ve společné filmové tvorbě pokračovali, baví nás to.

/ REPORTÁŽ / Na festivalu v sekci stánků, kde byly prezentovány profesionální organizace a umělci, byl jediný neslyšící, který pochází z Česka. Nebyl jím nikdo jiný než To máš Mundok z Šumperka, který zde prodával své knihy, jež sám vytvořil. I s ním vám přinášíme minirozhovor: Tomáši, z ČR jsi tu jediný, kdo tu něco prodává. Prosím, představíš nám svůj projekt? Miluji cestování, je to můj koníček. Po svých cestách jsem se hodně setkával s dotazy, jak se který stát znakuje. V roce 2012 jsem založil webové stránky, kam jsem začal ukládat znaky zemí a jejich hlavních měst. Zájem ze strany neslyšících byl obrovský, a tak jsem se v roce 2013 rozhodl, že sesbírám všechny znaky zemí světa přímo od domorodých neslyšících. V roce 2017, tedy po čtyřech letech intenzivní práce, jsem měl téměř všechny znaky sesbírané a vytvořil jsem kartičky, které od té doby prodávám. Letos, v roce 2022, jsem projekt trochu oživil – vytvořil jsem publikace, kde jsou všechny tyto znaky na jednom místě. Kartičky obsahují 230 států, zatímco knihy již 295. V knížce jsou znaky států i jejich hlavních měst, díky QR kódům je můžete zhlédnout na videích, kterých je tak v přepočtu kolem 550.

Ano, vhodné jsou pro děti právě kartičky – když se otočí, je na nich vlajka příslušné země.

Ano, z celkem 295 států je cca 90 % fotografií od domorodých neslyšících, kteří se v daném státě narodili nebo v něm žijí. Zbylých 10 % jsou státy, odkud jsem neslyšícího nesehnal, a tak jsem znaky znakoval sám.

Ano, některé školy si u mne již zboží objednaly, ale na žádné jsem ještě nepřednášel.

Plánuješ vytisknout knihu i v češtině? Chtěl bych, záleží však na počtu zájemců, aby se mi to vyplatilo. Pokud bude zájem velký, rád do toho půjdu. Pokud si neslyšící chtějí tvé knihy koupit, jak na to? Mám vlastní stránky www.deafworldsign.com, kde si je mohou zakoupit online, a já jim knihy pak posílám poštou. Kromě ČR jsem své zboží osobně prodával i v Německu, Itálii a tady na festivalu ve Francii jsem již podruhé.

Spolupracuješ s nějakými školami pro neslyšící? Přednášíš na nich?

a jeho stánek na festivalu ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 19

Vyhlašování

Koukám, že se tvé materiály mohou krásně hodit i ve výuce na školách pro neslyšící. Co ty na to?

To je skvělé, pravděpodobnost chyby je tedy minimální. Máš tady více knížek – v jakém jazyce jsou? Zatím mám knihy ve třech jazycích: v angličtině, němčině a francouzštině. Kartičky jsem měl dokonce v 16 jazycích.

Kniha má zase výhodu v tom, že disponuje QR kódy, díky nimž je možné znaky vidět „naživo“.

Tak to je škoda, to se musí hned napravit! Neslyšící děti tak mohou vidět, co sami neslyšící dokážou procestovat, vytvořit, a měli by v tobě vzor. V září si tě hned objednáme do školy v Radlicích, kde pracuji! ☺ To je pravda… To mne zatím nenapadlo. Sám jsem připravil pozadí, vše natočil, sestříhal. Ale grafiku, ořez fotografií, udělal někdo jiný, komu jsem za práci zaplatil. QR kódy jsem udělal sám, tisk a výrobu knihy jsem si objednal v tiskařské firmě. Úžasné! Přeji ti s Deaf World Sign mnoho dalších úspěchů!

Dr. Joseph Murray, prezident WFD při přednášce nejlepšího krát kometrážního Mundok

Jak jsi ty knihy vyrobil? Je to projekt pod nějakou organizací, nebo je to tvůj soukromý počin? Dělal jsem vše zcela sám. Sběr znaků mne bavil, sám jsem si je vyhledával. Po úspěchu kartiček jsem neměl pochyby a věřil jsem, že knihy budou také úspěšné. A nemýlil jsem se, téměř vše, co tu mám, je již vyprodané. ☺ V knize máš vyfocené neslyšící, kteří znaky znakují. Jsou to tedy domorodí neslyšící z příslušné země?

snímku Tomáš

Osobní Zdeňko,životz tvých

Neslyšící studentka

studium i na korejské univerzitě. Poté, co jsem si sám před lety vyzkoušel na jeden semestr studium koreanistiky, mi to přišlo až nemožné. Rozhovor nejen o tom, že když má silnou vůli a nezlomné odhodlání, pokoří i neslyšící člověk zdánlivě nemyslitelné mety. V Čchŏngwadä v Soulu. Modrý dům v pozadí je sídlem korejských prezidentů. ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI20

v Jižní Koreji

TEXT: Tomáš Bacovský / FOTO: archiv Zdeňky Šlamborové Když jsem se poprvé dozvěděl o Zdeňce Šlam borové, velice mě zaujalo, až překvapilo, že jako první neslyšící student úspěšně absolvovala koreanistiku na české vysoké škole a zvládá

/ ROZHOVOR /

stránek na sociálních sítích přímo čiší zapálenost do Jižní Koreje, což je pro mnohé exotická zem, kterou si spojují maximálně s mobily, elektronikou a auty. Co bylo prvotním impulsem či spouštěčem této neobvyklé záliby? Kdy ses zamilovala do Jižní Koreje a rozhodla s ní spojit svou budoucnost? V roce 2011, když jsem byla v posledním ročníku na střední škole, jsem našla zálibu v Jižní Kore ji díky K-popu. Můj zájem o Jižní Koreu se pak postupně zvětšoval, takže mě začaly více zajímat korejská kultura a historie, hanok (tradiční korej ský dům), korejská příroda a kultura Neslyšících v Jižní Koreji. Hodně lidí se mě ptalo, proč zrovna Jižní Korea. Na to je těžké odpovědět. Asi je to tím, že pro mě byla Jižní Korea před 11 lety ne známou, ale zároveň fascinující zemí – přestože je ve válečném stavu se Severní Koreou, proniká jihokorejská a k-popová kultura do povědomí ce lého světa stále více.

neslyšící jsi úspěšně absolvovala denní studium koreanistiky na FF UK. Jak dlouho ses učila na přijímačky? Nebála ses, že tě komise odmítne přijmout na jazykový obor kvůli tomu, že jsi neslyšící? Myslím, že jsem se učila na přijímačky asi půl roku až rok. Samozřejmě že jsem se bála odmítnutí, takže předtím než jsem se začala připravovat na přijímačky, zeptala jsem se vedení oboru, zda je možné, abych studovala koreanistiku, i když jsem neslyšící. Odpověděli mi, že je pro ně těžké představit si studium neslyšícího na koreanistice bez problémů, ale přesto mi v tom nebudou bránit. Ale naštěstí mě vůbec neodmítli a u přijímaček jsem uspěla na první pokus. Jak obtížné bylo samotné studium? Pomáhali ti spolužáci a pedagogové? Když jsem nastoupila do prvního ročníku, začátek studia byl dost obtížný. Byla jsem první studentkou, která potřebovala asistenta, protože jsem vůbec neumě la vnímat výklad sluchem. Měla jsem přepisovatele, ale největším problémem bylo, že vůbec neuměli korejsky. Místo aby psali v korejštině, museli používat českou transkripci korejštiny, ale i tak to pro ně bylo stále obtížné, protože nerozuměli, co korejská slova znamenají. Naštěstí mi pedagogové a spolužáci dost pomáhali. Hlavně jedna profesorka korejštiny, která se domluvila s jednou studentkou, jež uměla moc dobře korejsky, aby se stala mou asistentkou na všech hodinách, kde se mluvilo korejsky víc než česky nebo anglicky. Další věc, která pro mě byla dost obtížná, bylo mluvení v korejštině a především ústní zkouška v korejštině. Před nástupem na vysokou jsem se dva roky učila mluvit česky 5 hodin denně tak, aby mi bylo rozumět. Ale čeština a korejština jsou natolik odlišné jazyky, že jsem si nebyla jistá, zda bych dokázala mluvit korejsky. Naštěstí jsem dostala doučování a pilně se mluvit korejsky učila a díky tomu jsem ústní zkoušku v korejštině zvládla.

JakoStudiumprvní

Zdeňka Šlamborová (30) Vystudovala koreanistiku na FF UK. Bě hem studia strávila 6 měsíců jako vý měnná studentka na univerzitě Sogang v jihokorejském Soulu. Předtím byla její žádost pětkrát odmítnuta jihokorejský mi univerzitami kvůli tomu, že je nesly šící. V roce 2021 získala na třetí pokus vládní stipendium GKS (Global Korea Scholarship) na tři roky – jednoroční kurz korejštiny a dva roky magister ského studia. V současné době studu je korejštinu na univerzitě Dongseo v Pusanu. V září nastoupí na dvouletý magisterský obor Korejská historie na univerzitě Sogang v Soulu. Komunikuje pomocí znakového jazyka, odezíráním a částečně orální komunikací. V Jižní Koreji jí občas ztěžují komunikaci rouš ky a respirátory. Na sociálních sítích, kde sdílí videa v ČZJ a KZJ, ji najdete jako Osobníz.jihye.blog na facebooku s videi v ČZJ a s českými https://www.youtube.com/c/ZJihyeYouTubehttps://www.facebook.com/z.jihye3/titulky:kanáls videiv KZJ:체 코농인소녀 instagram:/aboutz.jihye Tříletá Zdeňka

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 21

/ ROZHOVOR / Na facebooku máš osobní blog a na youtube kanál, kde sdílíš videa v ČZJ a KZJ. Jakou mají obsahovou náplň a co se jimi snažíš sledujícím sdělit? Jde mi o to, abych svými videi ukázala nejen Česku a Jižní Koreji, ale také světu, co dokážu a umím a že neslyšící lidé mohou dělat cokoliv, co chtějí, a pokud mají sny, mohou si je splnit tvrdou prací. Chci tím dát jasně najevo, že bez ohledu na věk nebo na to, zda jste slyšící nebo neslyšící, nevidomí či vidící, postižení či nepostižení, všechno je možné, jen se nesmíte vzdát a musíte za své sny bojovat, abyste jich dosáhli. Moje nejoblíbenější motto je „neúspěch je klíčem k úspěchu“, což znamená, že každá chyba nebo každý neúspěch nás něčemu novému naučí. Často se stává, že se většina lidí hned po prvním či druhém pokusu vzdá a bojí se to zkusit znovu, protože neúspěch je docela bolestivý a někdy srazí naše sebevědomí. Ale je dobré si uvědomit, že díky neúspěchu se neustále zdokonalujeme a později dosáhneme toho, co chceme. Nejdůležitější je se nevzdat, jinak se nikam daleko nedostaneme. Naučila jsem se to poté, co jsem až na šestý pokus dostala příležitost jet do Jižní Koreje jako výměnná studentka a až napotřetí jsem získala vládní stipendium pro magisterské studium v Jižní Koreji. S lidmi, kteří mají hluboký zájem o Jižní Koreu, ráda sdílím zajímavé zkušenosti neslyšícího člověka a studentky v Již ní Koreji a zajímavosti související s korejskou kulturou, historií, cestováním atd. Lidem, kteří neumí korejský znakový jazyk, jejž obvykle používám na youtube, nebo mezinárodní znakový systém, který využívám na instagramu, bych doporučila navštívit mou facebookovou stránku, kde mohou očekávat další videa v ČZJ.

Bay 101 v Pusanu Kulturní Korejidijnímnalepšíchzev ČondžuzážitekbyljednouZdenčinýchnejzkušenostívýměnnémstupobytuv Jižnív roce2016 ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI22

JakouBudoucnostplánuješ budoucnost po absolvování magisterského studia v Koreji? Máš v hledáčku vysněnou práci, které by ses chtěla věnovat? Co se týče budoucnosti či vysněné práce, zatím nevím, co se stane po absolvování magisterského studia, takže to nechávám plynout. Ale musím přiznat, že bych ráda pracovala jako průvodce v ČZJ pro české neslyšící, kteří přijedou navštívit Jižní Koreu, ale také by mi nevadilo být průvodcem pro neslyšící z celého světa. Další možností, která by se mi líbila, je práce na velvyslanectví ČR nebo KR. Čím jsem si jistá, je, že chci zůstat v Jižní Koreji dlouhodobě. Jižní Korea Jak se ti líbí a žije v Jižní Koreji? Které místo sis tam nejvíce ob líbila? Žít v Jižní Koreji byl a stále je můj největší sen, takže jsem opravdu šťastná, že se mi konečně splnil. Moc se mi tu líbí. Korejská příroda a tradiční korejské domy mě fascinují ještě víc než předtím. Žije se mi tu dobře i přes kulturní rozdíly. Nedělá mi problém je přijmout, jelikož jsem se korejské kultuře dost přizpůsobila. Nejvíce jsem si oblíbila Bukchon Hanok village, což je korejská tradiční vesnice ležící přímo v Soulu. Často tam chodím a zatím mě to ještě neomrzelo. Další místo, které jsem si dost oblíbila, je Pusan, kde v současné době žiji. Moc ráda chodím na pusanské pláže Gwangalli a Haeundae, když mám čas. Jací jsou Korejci? Bylo pro tebe jako cizinku těžké si získat jejich důvěru a přátelství? Vzhledem k tomu, že mám hodně slyšících a neslyšících korejských kamarádů, mohu říct, že Korejci jsou moc milí a pohostinní. Myslím, že pro mě jako cizinku nebylo moc těžké si získat jejich důvěru a přátelství. Samozřejmě že jsou Korejci, kteří jsou stydliví nebo jim dělá problém navázat konverzaci s cizinci kvůli jazykové bariéře nebo kulturním rozdílům, a je těžké si získat jejich důvěru, ale mně nedělá velký problém navázat přátelství s většinou Korejců, jež potkám. Stačí mi být velmi veselá, přátelská, mít velice dobré znalosti korejštiny, a jejich důvěru si rychle získám.

/ ROZHOVOR / Během studií na koreanistice se mohou studenti dostat na něko likaměsíční stáže na univerzitách v Jižní a Severní Koreji. Vím, že jsi této možnosti využila. Ano, to je pravda, tuto možnost jsem také využila. Můj největší sen bylo jet studovat do Jižní Koreje. Než jsem tu možnost získala, přihlásila jsem se na výměnný studijní program celkem šestkrát. Pětkrát jsem byla korejskými univerzitami odmítnutá proto, že jsem neslyšící. Samozřejmě že jsem z toho byla dost smutná a zklamaná, ale nechtěla jsem se vzdát a přihlašovala jsem se znovu. Zdá se, že se to vyplatilo, protože na šestý pokus jsem konečně tu možnost získala a splnila si tak svůj největší sen. Ale nakonec jsem tam nejela na jazykový kurz vedený v korejštině, protože mi bylo řečeno, že se musí učit v rychlém tempu, a vzhledem k tomu, že během hodin potřebuji více pomoci, soustřeďovali by se více na mě než na ostatní a nestihli bychom se naučit vše, co je potřeba. Proto jsem chodila na předměty vyučované v angličtině. Byla to opravdu moc zajímavá a velmi užitečná zkušenost, protože jsem poznala, jaké je to chodit na předměty na korejské univerzitě, a pořádně mě to připravilo na letošní nástup na magisterské studium na univerzitě Sogang, kde očekávám, že budu muset studovat i přes noc. Musím přiznat, že opravdu obdivuji ty korejské studenty, kteří pilně studují i v noci a nedělá jim to problém. Samo zřejmě že jsem měla asistenty – korejské studenty. Opravdu mi moc pomohli tím, že pro mě přepisovali vše, co profesoři říkali. Moc je za to obdivuji a také jim za to moc děkuji.

Moje nejoblíbenější k-popová skupina je SHINee, díky které jsem šla na zatím jediné dva k-popové koncerty. Vzhledem k faktu, že BTS jsou velmi známí po celém světě, doporučila bych si je poslechnout. Black Pink nebo SHINee by mohly zaujmout také.

Severní V odpovědiKoreana první otázku jsi zmínila, že tě fascinuje fakt, že Jižní Korea a Severní Korea jsou stále ve válečném stavu. Mezi českými čtenáři jsou populární knížky o Severní Koreji, např. od koreanistky Niny Špitálníkové. Několik mých kamarádů dokonce navštívilo Se verní Koreu prostřednictvím cestovní kanceláře. Nelákalo tě někdy Severní Koreu navštívit? Přiznávám se, že mě docela láká navštívit Severní Koreu. Především kvůli kultuře severokorejských neslyšících, protože na internetu o ní nemohu najít dostatečné informace, takže mě dost zajímá, jak tam neslyšící lidé žijí. Ale myslím, že ji bohužel nikdy nenavštívím, protože mám strach. Severní Korea je jako zakázané ovoce, do kterého nemůžu kousnout, jelikož se ho bojím. Ale přesto doufám, že jednoho dne překonám strach a podívám se tam. Určitě ne sama, ale s kamarády.

/ ROZHOVOR / Korejská popkultura Nedávno se stal obrovským mezinárodním hitem korejský seriál na Netflixu Hra na oliheň. O seriálu referovala i většina našich médií. Viděla jsi ho a jaký máš na něj názor? Je dle tebe na streamovacích službách přístupný jiný korejský seriál, který by si zasloužil větší pozornost? Ano, viděla jsem ho a musím přiznat, že ho mám upřímně moc ráda, protože má velmi zajímavý děj, ohromující vizuál, výborné herecké výkony a přesně vystihuje stav sociální společnosti nejen v Jižní Koreji, ale také v každé zemi. Kapitalismus, nerovnováha mezi chudými a bohatými. Bohatí mají větší sílu a dělají cokoliv, co chtějí, a chudí zas udělají cokoliv, aby oni a jejich blízcí přežili. Dokonce by byli ochotni udělat něco nelegálního či nebezpečného, co by je stálo život, pokud by tím získali peníze pro sebe i své blízké. To je to, proč mám ten seriál moc ráda. A korejský seriál, který by si zasloužil větší pozornost? Musím říct, že je hodně kvalitních ko rejských seriálů, záleží jen, jaký žánr preferujete. Doporučila bych zhlédnout seriály Extracurricular, Kingdom, Sweet Home, Itaewon class nebo Mr. Sunshine. V rozhovoru jsi zmínila, že sis oblíbila K-pop (korejský pop). Chodila jsi v ČR na k-popové srazy? Jezdila jsi sólo nebo s dalšími fanynkami K-popu na koncerty, respektive chodíš na koncerty v Koreji? Nechodila jsem na k-popové srazy ani nejezdila sólo či s dalšími fanynkami na koncerty, ale spíše jsem navštěvovala diskotéky, kde se konaly k-popové party či tam hráli k-popovou hudbu. Co se týče koncertů, tak jsem byla na dvou, na které jsem dostala vstupenky zadarmo. První koncert s názvem „K-pop Concert in Praha“ se konal v Praze v roce 2015 a dopředu bylo známo, že kdo se na něj přihlásí mezi prvními, získá vstupenku zdarma. Takže jakmile byl k-popový koncert oficiálně oznámen, tak jsem se ihned přihlásila a dostala vstupenku zadarmo. Druhý koncert se konal v Soulu, hlavním městě Jižní Koreje, v roce 2016. Díky mé kamarádce jsem se dozvěděla, že lze na koncert získat vstupenku zadarmo. Přihlásila jsem se přes KBS stránku, kde mi později potvrdili, že mám skutečně vstupenku zadar mo. Myslím, že tyto dva koncerty budou na dlouhou dobu poslední, ale někdy v budoucnu bych chtěla na podobné koncerty znovu zajít, i když by to znamenalo koupit si drahé vstupenky. Které k-popové skupiny máš nejraději a mohly by zaujmout i čtenáře? Je hodně k-popových skupin, které mám ráda, ale přesto jich zmíním jen pár. Jsou to Super Junior, díky nimž jsem se poprvé dozvěděla o Jižní Koreji, Black Pink a BTS.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 23

Sleduješ v Jižní Koreji dění mezi oběma zeměmi? Jaké mezi nimi aktuálně panují vztahy? Politika mě moc nezajímá a nerada o ní mluvím, ale občas sleduji, zda mezi oběma zeměmi nedošlo k nějakému zlepšení. Musím přiznat, že jsem teď dění mezi nimi nějakou dobu moc nesledovala, takže přesně nevím, jaká je současná situace. Ale nemyslím si, že došlo k nějakému posunu. Samozřejmě že kdyby se to stalo, je pravděpodobné, že by se vztahy opět brzy zhoršily. Situace mezi Severní a Jižní Koreou připomíná vlnu. Vlnou myslím, že jsou dny, kdy jsou vztahy mezi oběma zeměmi na bodu mrazu, a také jsou dny, kdy se vztahy zlepšují. Mám pocit, že to takhle bude pořád pokračovat, takže moc nevěřím ve znovusjednocení Severní a Jižní Koreje. Možná k tomu jednoho dne dojde, ale zatím to na dlouhou dobu nevypadá. Nejen z důvodu, že vztah mezi obě ma zeměmi se mění jako vlna, ale také jejich kultury jsou dost odlišné, takže si nemyslím, že by se Severokorejci plně přizpůsobili jihokorejské kultuře či naopak. Aby se přizpůsobili, na to je potřeba spousta času. Přesto stále doufám v zázračné zlepšení, které by pomohlo uzavřít alespoň mírovou dohodu mezi oběma zeměmi. Korejské jídlo Jaká korejská jídla máš nejraději? Doporučila bys čtenářům místa s korejskou kuchyní v České republice, kde dobře vaří? Je opravdu hodně korejských jídel, která mám moc ráda. Nejraději ze všech mám samgyeopsal, což je populární korejské jídlo, které si zčásti připravuje me sami. Plátky vepřového bůčku můžeme grilovat přímo na stole. Bulgogi, kimbap a sundubu jsou také velice chutné. Jsem závislá na kimči, protože ho mám skoro každý den k snídani, obědu a večeři. Znám dvě místa, která jsem V Čchŏngwadä

v Soulu Na pláži Gwangalli V jihokorejském vzdělávacím centru V Trickeye muzeu v Pusanu Na Diamantové věži v Pusanu ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI24 / ROZHOVOR /

navštívila, abych si dala kvalitní korejské jídlo. První je restaurace jménem Mamy v Praze. Další dobrá restaurace je Bibim bap Korea, též v Praze, tam jsem zašla jednou a chutnalo mi tam. Určitě bych doporučila tam zajít. Nejen v Praze se vyskytují obchody s korejskými potravinami. Korejské výrobky se dají koupit u nás už i ve větším supermarketu nebo ve vietnamské večer ce. Kterou dostupnou korejskou specialitu by měl čtenář zkusit? Myslím, že by měl zkusit bulgogi mandu taštičky, které mám opravdu moc ráda, nebo kimči, i když si myslím, že domá cí kimči je mnohem chutnější než kimči koupené v obchodě. Pokud má rád pálivé jídlo, tak bych doporučila shin ramyun, do kterého by měl přidat vejce, jež dělá polévku ještě více chutnější. A pokud chce vyrobit něco jednoduchého, tak jedině kimbap nebo bibimbap.

Hanhakčchon je tradiční korejská vesnice v areálu Kjemjŏng univerzity kimbapuVýroba

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 25 / ROZHOVOR /

FOTO: Kamila Spěváková a archiv ČUN zkoušela práci kuchařky i pošťačky a můj tatínek byl šoférem staré dvounápravové tramvaje, později vedoucím pražského Dopravního podniku. Vzpomínám s nostalgií na zlaté dět ství, kdy mě tatínek brával na jízdy Prahou. Pohled z místa řidiče na ubíhající koleje a průjezdy pražskými čtvrtěmi patří k nejkrásnějším zážitkům v mém životě. Bavilo mě sledovat, jak tatínek rukou ovládá páku na řídicím pultu. Jezdilo se s otevřenými dveřmi a netopilo se. Uvnitř bylo veselo a lidé byli družní, když byl venku mráz. Kam jsi šla po základní škole? Vychodila jsem jen 8 tříd, protože jsem překročila věkovou hranici. Nastoupila jsem do učení na obor dámská krejčová. Ale dlouho jsem tam nezůstala, proto nemám výuční list. Nastal tam choulostivý problém, o kterém nechci mluvit, ale nic z toho nebyla moje vina. Můj otec šel do školy ne příjemnou situaci vyřešit, ale bohužel se nevyřešilo nic, tak jsem musela ze školy odejít. Nastoupila jsem do práce dříve, bez kvalifikace. V prvním zaměstnání mě zaučili ve výrobě kartonáže. Nepracovala jsem tam dlouho, protože jsem tam Rozhovor přibližuje život neslyšící klientky, to, jak psychicky zvládá adaptaci na nový pražský domov na Chodově a zda v něm při aktivitách po užívá plnohodnotnou komunikaci ve znakovém jazyce. Klientka žije v domově od března tohoto roku. Předtím však ve svém seniorském věku prožila tři velké změny (ekonomickou, zdravotní a sociální).

Účes typu holandského copu sluší v každém věku ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník Žákyně pro děti se zbytky sluchu družstvo Mitas Martin manželství

v Praze-Radlicích • Výrobní

v Praze-Záběhlicích • Syn

XXVI26 / SENIOŘI / JARMILAMEDAILONEKKUBÁTOVÁ (73) • Rodačka z Prahy •

Jarmilo, jak se máš? Moc ti to sluší… Dnes v noci jsem špatně spala, protože mi na pokoji bylo horko. Vzbudila jsem se už v pět hodin ráno. Máme tady prima holky Táňu, Báru a Karolínku. Ty mě umějí obveselit a spravit mi pochmurnou náladu. A také mě svátečně oblékly a upletly mi holandský cop. Už jsem v lepší formě. Můžeš prosím stručně popsat své dětství? Narodila jsem se v Praze do slyšící katolické rodiny Kodešo vých. Vyrůstala jsem se slyšícími sourozenci – se starší sestrou Janou a svým dvojčetem Miluší – v pražské vinohradské čtvrti. Když mi bylo asi půl roku, dostala jsem zánět střed ního ucha a po nešetrném lékařském zákroku jsem bohužel ohluchla. Navštěvovala jsem krátce školu pro nedoslýchavé v Ječné ulici, poté školu pro děti se zbytky sluchu ve Výmo lově ulici. V druhé z nich jsem se cítila lépe, byla jsem tam mezi svými. Moje maminka si

školy

TEXT: Kamila Spěváková

Drutěva • Národní podnik

V novémvy domově

z předešlého

měla nestálou pozici. Proto jsem odešla a tatínek pro mě našel dob ře placenou práci v gumárenském podniku Mitas. Mohla bys nám prosím povyprávět o tom, proč jsi za poslední tři roky musela to likrát změnit bydlení?

/ SENIOŘI / Chvíle v pěknémodpočinkuareáludomovaseniorů

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 27

V prvním, větším bytě byl hroz ně vysoký nájem. Když tam byl ještě původní majitel, tak se nám hodně přizpůsoboval. Žili jsme i se sousedy dlouhá léta spoko jeně, navzájem jsme si pomá hali. Ale potom se přestěhoval a prodal dům novému majiteli. Ten neměl pochopení pro starší, chudší lidi. Lidé si nemohli nájem dovolit a začali své byty opouštět. Přicházeli noví nájemníci, které jsem vůbec neznala, a já nechtěla zůstat v předraženém bytě sama. Sice tam zůstali i imobilní senioři, kteří si mohou dovolit platit drahý nájem, ale já jsem se na ně už ne mohla spolehnout. Bylo mi těžko u srdce… Vyhledala jsi pomoc u něja ké organizace? Navštívila jsem ČUN. Pomohli mi zajistit advokátku, která se dohod la s majitelem domu na postupné úpravě nájmu na běžné tržní ná jemné. Zároveň jsem podala žádost o obecní byt v MČ Praha 3. Byla schválena a po roce jsem byt do stala. Do menšího bytu ses stěhovala před třemi roky. Co se stalo, že jsi nyní v domově seniorů? Bohužel se vše změnilo. V obec ním bytě jsem na tom začala být zdravotně špatně. Navíc mi odešel můj druh. Měla jsem zajištěnou domácí péči – 3x v týdnu ke mně docházela sestra a byla ve spojení se sociálně aktivizační službou ČUN. Pak se stalo, že jsem doma v bytě zkolabovala. Sestra se ke mně ne mohla dostat a nahlásila to ČUN

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI28

Nesla jsem ho velmi těžce, protože jsem v garsoniéře byla šťastná. Vzpomínám si, jak se mi nechtělo opustit velký byt a nastěhovat se do menšího ve stejné žižkovské čtvrti. Uká zalo se, že by mi byt s nízkým nájmem zaručil klidnější stáří, a proto jsem v tomto bytě chtěla dožít, ale nečekala jsem, že na to budu sama. Nepovedlo se mi to… Chápu, že jsi chtěla dožít doma. Co ti bránilo nastoupit do domova seniorů?

SAS. Nemohla jsem reagovat na SMS, tak se daná služba spojila se sociální pracovnicí z městské části Prahy 3. Pracov níci se ke mně do bytu dostali díky hasičům a za asistence Policie ČR. Přijela pro mě záchranná služba a odvezla mě do nemocnice. A pustili tě opět domů? Bohužel už ne. Navštívil mě sociální pracovník z ČUN a vy světlil mi, že nemohu zůstat doma z důvodu rizika dalšího kolapsu bez dohledu a že mi doporučuje pobytovou sociální službu. Doma jsem neměla nikoho, kdo by mě v tom okamži ku zachraňoval. Byla jsem smutná, že se tam nevrátím a že tam musím nechat nábytek, novou pračku a věci, které jsem měla ráda. Ale neměla jsem na výběr, můj zdravotní stav mi neumožňoval v městském bytě dožít. Jak jsi prožívala loučení s druhým domovem?

Přivezli mi televizi a oblečení. Bez televize se neobejdu. Jsem ráda, že sdílím pokoj s jednou paní, kterou televize nezajímá, takže se mohu dívat sama a jak dlouho chci.

Vzala sis něco z bytu do nového domova?

/ SENIOŘI /

Jaký byl nástup do nového domova seniorů?

Byla jsem dezorientovaná. Nevěděla jsem, kde přesně jsem. Myslela jsem si, že jsem zase v nějaké nemocnici. Domov je dost obrovský a má hodně zaměstnanců. Nemohla jsem si hned zapamatovat všechna jména pracovníků. Personál mi proto na pokoji udělal nástěnku s fotografiemi a jmény zaměstnanců, potěšilo mne to. Ze začátku jsem trávila čas V klubu Modrobílé ucho s dobrými přáteli z pražské Unie u narozeninového dortu

Byla bych radši doma. Doma je doma. Mám špatné zkuše nosti z dětství. Vyrůstala jsem na internátě a vůbec se mi tam nelíbilo, nemám ráda ústavní řád. Pamatuji si, jak jsem jednou utekla. Trošku jsem si pamatovala cestu k tramvaji, chvílemi jsem se toulala sem a tam a nakonec jsem sama našla cestu zpátky do školy. Nebo jsem se ve škole někdy schová vala. Naštěstí se to vyřešilo tak, že jsem nakonec mohla být doma u rodičů a do školy docházet.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 29

/ SENIOŘI /

Paní Renátu. Její jméno si pamatuji lehce. Je asi jediná v tomto domově, kdo ovládá český znakový jazyk, což nás spojuje (smě je se). Znakování je pro mě opravdu vel mi důležité a potřebné. Je ochotná vyřídit mi důležité vzkazy, například od tebe, že dnes přijdeš a budeš se mnou dělat rozho vor. S ní si také povídám o všem možném. Ráda ji učím znaky doladit.

To mi nevadí. Jsem zvyklá z Mitasu, kde jsem mnoho let až do důchodu pracovala se slyšícími i neslyšícími kolegy. V továrně tehdy pracovalo 48 neslyšících. Jsou u vás další neslyšící klienti? Zatím ne. Vím, že předtím tady byly tři neslyšící babič ky. Zatím mě navštěvuje syn, bývalý manžel a pár lidí z pobočného spolku ČMUN Praha. Nedávno jsem se dozvěděla, že v domově působí klub Modrobílé ucho, kde se mohou scházet neslyšící přátelé, kteří tu bydlí. Jsem v tomto klubu zatím sama. Jak komunikuješ s lidmi mimo domov? Píšeme si formou SMS. Uvítala bych větší dotykový mobil. Mám totiž nyní problém s pravou rukou, nemám v ní sílu a nemohu hýbat prsty. Potřebovala bych telefon s aplikací WhatsApp s možností videohovoru ve znako vém jazyce, jako mají moji přátelé z Unie. Už se nebojíš internetu a hackerů? Už ne (směje se). Potřebuji znakovat s neslyšícími a do zvědět se o všem, co se děje mimo domov. Zatím mi domov nabízí zapůjčení tabletu. Sociální pracovnice mi pomáhá s připojením přes Skype. Moc děkuji za pěkné povídání. Vzpomínka na léta v klubu Joker v ČMUN Praha (paní zprava)JosefzesnulýdruháJarmilazleva,jejídruhVojířdruhý

jen na pokoji, pak jsem začala postupně okoukávat prostory uvnitř i mimo domov. Máme i společenskou místnost s jídelními stoly, kde obědvám společně s pár slyšící mi seniory. Snídani a večeři mi nosí na pokoj. Už sis někoho zapamatovala?

Paní Renáta ti pomáhá s tlumočením při ak tivitách organizovaných domovem seniorů? Ne, má svoji práci (dělá logopeda – pozn. redakce). Nevadí ti, že žiješ v běžném domově seniorů?

Paní Jarmila je zpět ve světě nekuřáků a vyhledává zmrzlinové pohlazení po duši

ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI30 Všichni účastníci včetně Drama Campu III

TEXT

Umění neslyšících ve Skandinávii

/ KULTURNÍ OKÉNKO /

Účastníci

si mohli vzájemně vyměňovat zku šenosti, konaly se zde workshopy, diskuse, přednášky naživo i přes Zoom. Seminář byl určen jak pro dobrovolníky, tak pro zaměst nance v oblasti umělecké práce s mládeží. Za ČR byli do Bodø organizací Czech Deaf Youth vysláni tři účastníci – Ivana Hay Tetauerová (Praha), Jaroslava Struha řová (Valašské Meziříčí) a René Ratajský (Brno). V rámci semináře se konal též kulturní večer, na němž naši krajané mj. představili umění Neslyšících v České republice, publikace věnované tomuto tématu i občerstvení typické pro naši zemi. Ve dnech 25.–29. května 2022 se v norském městečku Bodø konal mezinárodní seminář s názvem New Era na téma umělecké práce s neslyšící mládeží. Zúčastnit se ho mohli neslyšící z evropských zemí ve věku 18–60 let a pořádala jej norská organizace Out Of the Circle. Během semináře se probírala různá témata, např. divadelní práce ve znakovém jazyce jako forma a metoda práce s neslyšící mládeží, identita Neslyšících jako jazykové a kulturní menšiny, práva a příležitosti neslyšících mladých lidí v oblasti umění, pří ležitosti pro práci s neslyšící mládeží v evropském kontextu atd. Přínosným pro účastníky bylo poznání dnešní situace a možností zapojení neslyšící mládeže do umění neslyšících v jejich vlastní zemi i v evropském kontextu, vzájemné zamyšlení se nad pra xí ve vlastní zemi a získání znalostí o osvědčených postupech a programech, které dnes fungují pro neslyšící mládež v jiných evropských zemích a jimiž se můžeme i my sami inspirovat. A FOTO: Ivana Hay Tetauerová

NESLYŠÍCÍ LEADEŘI PŘEDNÁŠEJÍCÍ NA SEMINÁŘI:

Thomas Margido Johannessen (Norsko) –ředitel amatérského divadla Teater Eureka (zal. r. 2004 v Trondheimu). Divadlo ve znakovém ja zyce je otevřené pro každého, kdo se chce zúčastnit, jak pro mladé lidi, tak pro seniory i přistěhovalce. Ja zyk a psychosociální zdraví jsou posilovány prostřednic tvím divadelní komunity. Divadlo vystupuje na různých místech v Norsku. Jonathan Hall Kovacs (USA) – herec, umělec a dobrodruh, zakladatel skupiny Rathskellar (1998), v níž je zároveň ředi telem i hlavním účinkujícím. Založil koncept vizuální hudby za použití ASL, vizuálního umění a pulzující, vibrační hudby. Jeho styl umění se v USA stal hodně populárním i mezinárodně známým pro vysokou úroveň, vzrušující intenzitu a originalitu vystoupení, která se skupinou neslyšících herců formou perfor mativního umění produkuje. Jeho touhou je předefinovat, co hudba znamená nejen pro uši lidí, ale i pro jejich oči. Sám je také hercem; v několika televizních pořadech a filmech hrál neslyšící postavy. Jonathan cestuje po celém světě a sdílí pří běhy, poezii a umění prostřednictvím krásného vizuálního jazyka. Pořádá také workshopy a prezentace pro všechny věkové kategorie. Marita S. Barber (Finsko) – ředitelka divadla Teatteri Totti (zal. 1987 v Helsinkách). Teatteri Totti je jediné divadlo ve Finsku, které pravi delně uvádí divadelní produkce ve finském znakovém jazyce. Svá představení připravuje pro mnoho různých věkových skupin, od dětí po dospělé a starší generaci, a to jak v Helsinkách, tak i v různých částech Finska. Divadlo také pořádá kurzy, účastní se kulturních vý měn a jezdí učit divadlo nejen po Finsku, ale i do zahraničí. Divadelní výchova je velmi důležitou součástí diva delního provozu. Mindy Drapsa (Švédsko) – umě lecká ředitelka divadla Riksteatern Crea (zal. v roce 1970 ve Stockhol mu pod názvem Riksteaterns Tyst Teater a přejmenováno na své 50leté výročí). Divadlo působí na národní i mezinárodní scéně s inscenacemi na psanými a hranými umělci, kteří jsou buď neslyšící, nebo členové komunity znakového jazyka. Divadlo je průkopní kem v produkci přelomového dramatic kého umění ve švédském znakovém jazyce. Nabízí jedinečný výběr workshopů a semi nářů, i mezinárodních, na téma VV a poezie ve znakovém jazyce. Neustále také pracuje na zlepšování spolupráce s mezinárodními zájmový mi organizacemi a divadly – nyní se například po dílí na tříletém projektu EU s názvem „Mezinárodní znakový systém – propojování performativního umění Neslyšících“. Bo Hårdell (Dánsko) – ředitel divadla Teater 5005 (zal. v roce 2022 v Kodani). Založil vlastní divadlo performativního umění ve znakovém jazyce. Je všestranným profesionálním uměl cem, vystudovaným divadelním hercem a zároveň se dlouhodobě angažuje v oblasti tlumočení jako neslyšící tlumočník, překlada tel z/do mezinárodního znakového systému, školitel, odborný poradce a projektový manažer. V současné době se podílí jako odborník na MZS i na projektu EU s názvem „Mezinárodní znakový systém – propojování performativního umění Neslyší cích“, jehož cílem je rozvíjet spolupráci mezi divadly ve Francii, Německu, Finsku, Norsku a Švédsku. Projekt je zaměřen na využití mezinárodního znakového systému na jevišti, nárůst publika a také na rozvoj znalostí divadelních organizací zú častněných zemí. Jde o společný projekt čtyř dalších divadel neslyšících: Teatte ri Totti ve Finsku, Teater Manu v Norsku, IVT – Meziná rodní vizuální divadlo ve Francii a ZFK – Centrum kultury a vizuální komunikace v Německu. Cílem projektu je roz šířit síť divadel v Evropě, zkoumat a rozvíjet mezinárodní role na jevišti. Zkušenosti jsou sbírány jak od umělců, tak od diváků divadelních představení příslušných zemí a vý stupem projektu bylo společné vystoupení na nedávném mezinárodním festivalu Neslyšících Clin d’Oeil ve fran couzské Remeši.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 31

/ KULTURNÍ OKÉNKO /

Silva Belghiti (Finsko) –první neslyšící profesionální činoherní herečka ve Finsku. Jejím nejoblíbenějším heslem je: „Nevzdávej se, splň si svůj sen!“ Rok studovala divadlo na Helsinki Evangelical College. Poté absolvovala tříletý herecký výcvikový program pro neslyšící ve švédském Stockholmu. A v roce 2016 si Silva splnila svůj sen – dostala se na Helsinskou divadelní akademii. Ovládá sedm různých jazyků: finský, švédský, americký a dánský znakový ja zyk a k tomu psanou formu tří mluvených jazyků (finštiny, švédštiny a angličtiny).

OHLASY ČESKÝCH ÚČASTNÍKŮ Bo Hårdell – ředitel divadla Teater 5005 (Kodaň, Dánsko) Jonathan Hall Kovacs – zakladatel skupiny Rathskellar (Washington D.C., USA) Marita S. Barber – ředitelka divadla Teatteri Totti (Helsinky, Finsko) Mindy Drapsa – ředitelka divadla Riksteatern Crea (Stockholm, Švédsko) Silva Belghiti – profesionální neslyšící herečka (Finsko) Thomas Margido Johannessen –ředitel amatérského divadla Teater Eureka (Trondheim, Norsko)

Jaroslava Struhařová, neslyšící učitelka a lektorka ČZJ ze ZŠ pro SP ve Valašském Meziříčí, výtvarnice Na seminář jsem se přihlásila, protože jsem se chtěla dozvě dět nové věci a posbírat zkušenosti, které by se mi hodily v praxi ve výuce dramatické výchovy u neslyšících dětí. Ráda bych dětem skrz prezentace ukázala, že existují i neslyšící, kteří jsou v divadelní kariéře úspěšní. Chtěla bych, aby naše děti získaly vědomosti a znalosti o kultuře Neslyšících a své identitě. Líbilo se mi, že jsme na semináři mohli vzájemně diskutovat o problematice současnosti a budoucnosti, o tom, co dělat, aby neslyšící neztratili zájem o divadlo. Společně jsme probírali naše kulturní možnosti, co se týče programů pro neslyšící v našich zemích nejen ve školách, ale i obecně. Mluvili jsme o tom, kolik škol pro neslyšící u nás ještě existu je a jaké školy a divadelní spolky máme. Dostala jsem tak možnost seznámit se s neslyšícími z růz ných států, včetně slavných osobností, které znám z filmu nebo sociálních sítí. Na závěr semináře byla připravena diva delní vystoupení účastníků dvoutýdenního Drama Campu III, který se konal těsně před naším seminářem. Všechna vy stoupení se mi moc líbila, ať už individuální, či skupinová, šlo o Visual Vernacular, storytelling apod. Účastníci Drama Campu III se pak se svými nazkoušenými vystoupeními zú častnili také festivalu Neslyšících Clin d’Oeil ve francouzské Remeši.V Bodø mne zaujala příroda u severního polárního kru hu, moře i zajímavé barevné dřevěné domy. Zažila jsem na vlastní kůži dlouhý den bez tmy. Měla jsem pocit, jako by díky delšímu dni byl delší i „noční“ život. Také jsem byla spokojená se svou hotelovou matrací, a to natolik, že bych si ji vzala s sebou do letadla. :D Měli tam vynikající pečivo a ovoce. Chuť byla skutečně výborná, podle mne ovoce ne obsahovalo žádnou chemii a bylo skutečně bio. Za rok bych se chtěla zúčastnit Drama Campu IV a též doufám, že se přihlásí i více českých neslyšících umělců, kteří se zabývají divadlem. René Ratajský, neslyšící student VUT na MU v Brně, předseda revizní komise CDY Již šestým rokem jsem dobrovolný pracovník organizace Czech Deaf Youth, z.s., jejíž součástí jsem již od samého počátku její více než desetileté historie. Za celou dobu mé spolupráce s CDY je to poprvé, co se v Evropě pořádal mezi národní seminář pro neslyšící na toto téma s českou účastí. Protože jsem se v Norsku již zúčastnil prvního ročníku me zinárodního Drama Campu pořádaného stejnou organiza cí a protože svět neslyšících je malý, mohl jsem se tam po čtyřech letech setkat s mnoha známými tvářemi. Tentokrát byla akce atraktivnější i tím, že se seminář konal za polárním kruhem před začátkem letního období, a tak tam bylo mož

/ KULTURNÍ OKÉNKO / ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI32

/ KULTURNÍ OKÉNKO / ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 33 né spatřit téměř půlnoční slunce, jež je také symbolem tohoto přímořského městečka ležícího na úpatí hor, byť se délka pobytu omezovala jen na tři noci. Sled předná šek, pořádaných převážně skandinávskými zeměmi, byl zajímavý. Při konfrontaci se situací v Česku se ukázalo, že v některých bodech v této oblasti jsme lepší, například proto, že máme vysokoškolské obory určené i neslyšícím (JAMU v Brně a HAMU v Praze, pozn. red.). Výměna zna lostí, zkušeností a dobré praxe mezi účastníky semináře byla inspirativní. Padl i podnět na tvorbu sítě, kde bychom shro mažďovali své dobré zkušenosti a seznam her například pro práci s dětmi, jelikož se ukázalo, že tato oblast není tak sta bilní, jak by si zasloužila. Jednou z příčin může být absence jakéhosi společenství neslyšících umělců na mezinárodní úrovni, tak jak to existuje v majoritní společnosti. Ivana Hay Tetauerová, neslyšící učitelka na ZŠ pro SP v Praze-Radlicích, výtvarnice, spoluzakladatelka skupiny Czech Deaf Art 3+1 Na tento mezinárodní seminář jsem se přihlásila, protože se zabývám uměním Neslyšících a mohu poznatky a zkušenos ti uvést do praxe ve vlastní práci s dětmi ve škole, při vedení výtvarných dílen v ČUN Praha a v rámci svého doktorand ského studia oboru Didaktika výtvarné výchovy. Seminář byl zaměřen spíše na divadelní tvorbu, ale to vůbec nevadi lo, neboť se mnozí z účastníků věnovali i vizuálnímu umění, ohledně něhož jsme si mohli vyměnit své zkušenosti. Díky přednáškám od pozvaných neslyšících skandinávských leaderů, diskusím a workshopům s účastníky jsme mohli srovnávat, jak tato umělecká oblast funguje v ostatních ev ropských státech, a získat kontakty, které se nám mohou při práci hodit. Účastníci byli naladěni zcela na podobné vlně, všichni byli umělecky založení, což bylo velmi sympa tické. Všechny informace byly podávány v mezinárodním znakovém systému a spolu s Reném a Jaruškou jsme natočili i krátké minirozhovory s neslyšícími divadelníky a umělci pro instagram a facebook Czech Deaf Youth. Imponova lo mi, jak Skandinávie drží při sobě a jaký mají vzájemný networking neslyšících umělců. Byla bych moc ráda, kdyby se taková informativní a inspirativní síť rozšířila i na celou Evropu, abychom se mohli ve svých aktivitách podporovat a vzájemně si je sdílet a účastnit se jich. Byli jsme zajedno, že by se hodilo více mezinárodních školení na téma umění Neslyšících, protože praxe není nikdy nazbyt a země, které mají mezery ve fungování a organizaci, se mohou přiučit od těch silnějších i díky spolupráci. Nejvíce mne potěšilo to, že v oblasti divadla na tom nejsme v ČR nejhůř, prezentovali jsme i článek o současné divadelní scéně Neslyšících v ČR, který jsem publikovala v UNII 11–12, 2021. Bylo by úžas né, kdyby se čeští neslyšící divadelníci spojili se zkušenými skandinávskými neslyšícími profesionály a začali vzájemně spolupracovat i na mezinárodní úrovni. Čeští reprezentanti Čeští účastníci semináře. Zleva: Jaroslava Struhařová, Ivana Hay Tetauerová, René Ratajský Všichni účastníci semináře New Era Pohled na norské přímořské městečko Bodø, kde bylo neustále světlo

/ SPORTOVNÍ AKTUALITY / PŘIPRAVIL: Jan Šimůnek 4. mezinárodní turnaj v bowlingu u příležitosti 100. výročí založení I.PSKN Praha Kdy: 21. března 2022 Pořadatel: I.PSKN Praha Kde: Bowling Praha, metropole Zličín 1.Muži: Jan Sůva (I.PSKN Praha) 2. Tomáš Drahoš (SKIVELO Olomouc) 3. Karel Brandejský (SKN Brno) 1.Ženy:Pavla Černá (I.PSKN Praha) 2. Kateřina Klofáčová (SKN Brno) 3. Pavlína Maléřová (SKIVELO Olomouc) Dvojice muži Kdy: 28. května 2022 Kde: ZávodBrno-Ořešínsejelv rámci Poháru Drahanské vrchoviny a zúčastnili se ho čtyři neslyšící závodníci z SK SKI VELO neslyšících Olomouc. Níže je jejich umístění. Kde: Brno-Ořešín 1.Muži: Jan Čapek 0:41:04 2. Pavel Pastrnek 0:41:16 3. David Studýnka 0:46:22 4. František Kocourek 0:48:12 MČR MTB XC 2022 (Cross Country) ZDROJ A FOTO: Pavla Černá ZDROJ A FOTO: webové stránky csns-sport.cz ČASOPIS UNIE 9–10/2022 ročník XXVI34

/ SPORTOVNÍ AKTUALITY / Kdy: 19. června 2022 Pořadatel: SK Olympia Praha SPS ve spolupráci s OOB TJ Slovan Luhačovice Kde: poblíž Luhačovic Ženy: (4,52 km, 185 m převýšení, 17 kontrol) 1. Lenka Hornová (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 70:52 2. Martina Vaňková (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 74:32 Muži: (5,59 km, 210 m převýšení, 21 kontrol) 1. Marek Spilka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 52:57 2. Kamil Klíma (SK Olympia Praha SPS) 68:24 3. Libor Hubáček (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 83:20 SSK Vítkovice 24. MČR ZDROJnav orientačnímneslyšícíchběhuklasickétratiA FOTO: webové stránky ceskyobneslysicich.webnode.cz Kdy: 18. června 2022 Pořadatel: SK Olympia Praha SPS ve spolupráci s OOB TJ Slovan Luhačovice Kde: poblíž Luhačovic Mistrovství bylo zařazeno jako součást 3. kola Českého poháru neslyšících v orientačním běhu 2022 Ženy: (5,27 km, 250 m převýšení, 16 kontrol) 1. Lenka Hornová (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 90:14 2. Martina Vaňková (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 130:58 Muži: (7,53 km, 335 m převýšení, 21 kontrol) 1. Marek Spilka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 72:30 2. Radim Hartoš (SSK Vítkovice) 90:20 3. Kamil Klíma (SK Olympia Praha SPS) 104:53 4. kolo Českého poháru neslyšících v orientačním běhu 2022 ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH 35

X X V. M L U V Í C Í R U C E Česká unie neslyšících, z. ú. Václavské náměstí 38, Praha 1 Předprodej vstupenek na pokladně divadla Rokoko a nebo www.mestskadivadlaprazska.cz ČASOPIS UNIE „Znakové jazyky nás spojují” divadlo Rokoko sobota 15. 10. 2022 15:30 hod.