REPORTÁŽ

EDbU Youth Camp 2022:

„DEAFBLIND? AND SO WHAT!“ („Hluchoslepý? A co jako!“)

TEXT: Jan Šimůnek a Barbora Flusserová / FOTO: Jan Šimůnek

Ve dnech 17.–26. června 2022 se v Belgii konal vůbec první evropský kemp pro hluchoslepé, který zorganizovala Evropská unie hluchoslepých (EDbU) ve spolupráci s dalšími organizacemi. Díky zapojení organizace Czech Deaf Youth (CDY) se na kemp mohli přihlásit i dva hluchoslepí zájemci z České republiky – Barbora Flusserová a Zděněk Kučera ml. Podařilo se také zajistit tři asistenty pro hluchoslepé, kteří na kemp jeli dobrovolně.

Celkem se letošního kempu zúčastnilo 15 států (Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko a Švédsko). Kemp začal v Dworpu a pak pokračoval v Bruselu. Jeho program byl bohatý a zahrnoval různé přednášky a workshopy na téma komunikace, vedení, posílení a diskriminace. Účastníci si užili také zábavné hry, kulturní večer, letní noc a představení talentů. Dozvěděli se o protaktilní komunikaci a o úspěšných osobnostech z řad hluchoslepých. V Bruselu se navíc měli zúčastnit valné hromady EDbU a konference, ale kvůli koronavirové situaci k tomu nakonec nedošlo. Tématem kempu bylo „Hluchoslepý? A co jako!“. Téma bylo vybráno s cílem povzbudit hlavně mladé hluchoslepé účastníky, aby objevili a rozvíjeli svou identitu jako hluchoslepí a našli si mezi ostatními sobě podobné vzory. Účastníci získávali povědomí

Evropská unie hluchoslepých (EDbU) je organizace, která sdružuje hluchoslepé osoby z evropských zemí. Byla založena v roce 2003 jako mezinárodní nevládní a nezisková organizace. V současné době mezi její členy patří 20 národních organizací. Hlavním cílem EDbU je dosáhnout rovnoprávnosti, plnohodnotné účasti a posílení postavení hluchoslepých osob a jejich hlasu v Evropě. EDbU má tři fóra: fórum mládeže, žen a starších. Sama jako evropské fórum usiluje o zvýšení solidarity v Evropě a výměnu znalostí a zkušeností mezi organizacemi hluchoslepých osob. Její webová stránka je www.edbu.eu.

Čeští účastníci s asistenty

Hluchoslepí účastníci kempu

o potenciálu, právech a identitě hluchoslepých, vyměňovali si znalosti a zkušenosti na evropské úrovni. V rámci kempu se pořádaly také různé aktivity, přednášky a workshopy, které podporovaly rozvoj kompetencí hluchoslepých a umožňovaly jim uvědomit si svůj potenciál, co v životě mohou zvládnout a sami dokázat.

Na kempu se naši účastníci také poprvé dozvěděli, že existují asistenti a tlumočníci pro hluchoslepé, podobně jako jsou například osobní asistenti pro vozíčkáře, nevidomé apod. Do té doby o tom neměli ponětí. Užívání termínů „asistent“ a „tlumočník“ v tomto kontextu není v Evropě jednotné. Asistenti, z našeho pohledu, hluchoslepé osoby pouze doprovázejí na dané místo. Tlumočníci pro hluchoslepé ještě navíc tlumočí nebo zrcadlově překládají do znakového jazyka nebo taktilního znakového jazyka, používají také protaktilní komunikaci a další komunikační systémy.

Většina účastníků kempu měla Usherův syndrom, to znamená, že jsou od dětství neslyšící a postupně se jim v průběhu života zhoršuje zrak. Vhodnější je znakovat na ně z větší vzdálenosti, asi s metrovým odstupem. Jen někteří to mají jako Zděněk, který naopak potřebuje, aby ostatní znakovali v blízkosti jeho očí. Až nyní na střední škole má Zděněk k dispozici asistenta pedagoga, ten ale nemá patřičné vzdělání a ani zkušenosti s hluchoslepými studenty.

V západní Evropě jsou tlumočníci pro hluchoslepé na vysoké profesionální úrovni a vydělávají více peněz než tlumočníci z/do znakového jazyka. U nás tyto služby téměř neexistují a není ani jasné, jak tyto speciální tlumočníky zajistit. Díky kempu si účastníci uvědomili, že tlumočníci pro hluchoslepé musí být vysokoškolsky vzdělaní, profesionální pracovníci, kteří mají potřebné znalosti – musí umět znakový jazyk, taktilní znakový jazyk, protaktilní komunikaci a tzv. „kreslení na zádech“. Je také důležité, aby věděli, jak hluchoslepé doprovázet v různých typech prostředí, třeba ve městě, na kulturní akci, v budově apod. Tlumočníci pro hluchoslepé by měli pracovat především v organizacích, v nichž by si hluchoslepí mohli jejich služby objednat, u nás zatím tyto služby poskytovány nejsou. Díky kempu si ale naši účastníci uvědomili, že ve svém životě tyto služby skutečně potřebují, protože bez nich musí být většinu času jen doma, nemají možnost někam jet a získávají jen omezené vzdělání a vědomosti. Tlumočníci pro hluchoslepé jsou potřeba jako sůl. Kulturní večer

Kemp byl pro účastníky velmi přínosný, moc se jim tam líbilo. Nyní mají za úkol získané znalosti předávat dál ve svých domovských zemích. Mají také šířit povědomí o komunikaci hluchoslepých, aby veřejnost získala informace o hluchoslepotě a právech hluchoslepých osob. Další evropský kemp pro hluchoslepé se bude konat za dva roky v Německu.

Seznamovací hry

Závěrečný slavnostní večer, aneb rozloučení s kempem. Hluchoslepí účastníci požádali své asistenty, aby se také společensky oblékli.

Protaktilní komunikace (neboli protaktil, zkratka: PT) vznikla asi před 15 lety v Seattlu, USA, kde se hluchoslepí, hlavně „Usheráci“, setkávali a sami začínali PT používat. V současné době se tato metoda komunikace začíná šířit po světě. Protaktil se tedy nejprve objevil v komunitách lidí, kteří se narodili jako neslyšící, v dětství se naučili ASL a pak v průběhu dospívání postupně ztratili zrak –jak je to u Usherova syndromu běžné. Do Evropy se PT dostal teprve nedávno. Je to v podstatě nový jazyk, díky kterému mohou hluchoslepí lidé komunikovat přirozeněji. V současné době je ještě v samých začátcích, jako batole, ale začíná se rychle vyvíjet a postupně přitahuje pozornost.

Při protaktilu probíhá komunikace prostřednictvím dotyků a pohybů zaměřených především na ruce, zápěstí, loket, paži, horní část zad, a pokud sedíme, tak i na kolena a horní část stehna. Např. několik rychlých poklepání na tělo druhého účastníka komunikace znamená „ano“, naopak opakovaný sbíhavý pohyb prstů směrem vzhůru znamená „ne“ a rychlý „kartáčový“ pohyb prsty tam a zpět značí smích. „Taktilní kanál“ zpětné vazby, který plní stejnou funkci jako řeč těla nebo slovní potvrzení (například „hmm“ nebo „jo“) či mimika u neslyšících, umožňuje plynulejší komunikaci v protaktilních rozhovorech. Poklepání na partnerovu ruku nebo nohu během pauz nebo pro potvrzení porozumění slouží jako nepřetržitá smyčka zpětné vazby. Neslyšící mají viditelné prostředky pro předání zpětné vazby, slyšící zas slyšitelné. Být tzv. „pro hmat“ znamená uznat, že hluchoslepí lidé mají hmatové prostředky k dosažení stejných komunikačních cílů.

Protaktilní komunikace podporuje inkluzi a autonomii tím, že hluchoslepým lidem poskytuje více informací o jejich okolí. Detailnější komunikace vede k menšímu počtu nedorozumění a většímu pocitu zapojení a propojení s lidmi.