UNIE 01-02/2024

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

1-2/2024 • ročník XXVIII • 59 Kč

ve spolupráci s Deaf Friendly

/OBSAH/

/EDITORIAL/

4 ČUN/ČMUN Drahé čtenářky, drazí čtenáři, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících, když už jsme si mysleli, že závěr roku bude trošku klidnější, tak se teroristé z Hamásu rozhodli zaúto­ čit na Izrael, kde jsem byl před rokem na návštěvě a prohlédl si velkou část této krásné země, která nyní trpí pod útoky a brání se, co jen to jde. Jsme svědky mnoha protestů proizraelských, ale také propalestinských. Je potřeba si uvědomit, že nikdo nemá opravdu čistý štít, ale prvotní vina je stále na straně palestinského teroristického hnutí Hamás, které na Izrael bezdůvodně zaútočilo. Nelze ale svalovat vinu na všechny Palestince, stále je mnoho těch, kteří s útokem na Izrael nesouhlasí.

Již mnoho let je mezi neslyšícími známá or­ ganizace Deaf Friendly, která velmi často spolu­ pracuje s Centrem architektury a městského plá­ nování v Praze (CAMP), a my nyní nahlédneme pod pokličku jejich fungování. Již dříve jsme vám přinesli několik článků od našich polských sou­ sedů a nyní jeden z nich zavítal i k nám – Zbig­ niew Czendlik. Své šikovné ruce vám ukáže paní Martina Pastrnková a do kuchyně naší kolegyně z ČUN nahlédneme v rozhovoru s Marií Franko­ vou, která se účastnila kuchařského klání v Chor­ vatsku. Jestli je AI dobrý sluha, nebo špatný pán, se dozvíme v článku Petra Bognera, který se tímto s redakcí loučí. Petře, děkuji a přeji hodně štěstí v budoucím životě! Ukážeme si také pozadí vzniku vlajky Neslyšících a na závěr se podíváme na další mistrovství světa neslyšících, tentokrát ve futsalu v Brazílii.

Příjemné čtení vám přeje Jan Semerád

2 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

6 Z DOMOVA 11 CAMP VE SPOLUPRÁCI

S DEAF FRIENDLY 14 SENIOŘI: ZBIGNIEW CZENDLIK 18 ŽIVÍME SE RUKAMA: JIN A JANG

22 CUPID’S SPOON 2023 26 AI – DOBRÝ SLUHA, ŠPATNÝ PÁN 30 KULTURA: VLAJKA NESLYŠÍCÍCH

38 SPORTOVNÍ OKÉNKO: FUTSALISTÉ NA MS

/REDAKCE/

/Kde na síti nás najdete?/ /Můžete si nás předplatit/ WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

Cena jednoho výtisku: 59 Kč Roční tištěné předplatné: 259 Kč včetně poštovného Kontakt: redakce@cun.cz

V časopise UNIE najdete dva typy QR kódů. QR kódy s logem UNIE obsahují odkaz na video na YouTube, kde najdete vybraný článek nebo informace přeložené do českého znakového jazyka. QR kódy s černou ikonou obsahují externí odkazy na další zajímavé informace, o které se chtějí naši redaktoři podělit se čtenáři. Za obsah externích odkazů nenese redakce UNIE žádnou zodpovědnost.

Vysvětlení, jak QR kódy fungují, najdete zde:

1. Ve svém mobilu otevřete aplikaci fotoaparátu

2. Namiřte kameru telefonu na QR kód, který chcete oskenovat

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

3. Klikněte na vyskakovací okno, které se v aplikaci fotoaparátu objeví

4. Prohlížejte si zobrazený obsah

UNIE • 1–2/2024, ročník XXVIII ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

REDAKCE

/zleva/ Anna Pulkrabová, Jan Semerád, Ivana Hay Tetauerová, Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Eva Vavříková, Petr Bogner, Jan Šimůnek, Aneta Braunová, Barbora Flusserová, Eva Kastnerová, Martin Jarůšek

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Anna Pulkrabová šéfredaktor: Jan Semerád zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Barbora Flusserová, Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Petr Bogner, Eva Vavříková tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Braunová, Eva Kastnerová, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Kateřina Hrabětová foto na titulní straně: Martin Jarůšek foto na zadní straně: Martin Jarůšek grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN–ČMUN/

Děkujeme za dva úžasné roky plné sdílení a podpory v KC MoJa TEXT A FOTO: Markéta Henzlová

centru MoJa. Díky vaší oddanosti a profesionálnímu přístupu jsme vytvářeli prostředí, ve kterém se každý mohl cítit pod­ porován a respektován. Nezapomínáme ani na naše tlumoč­ nice, které umožnily komunikaci a porozumění mezi lidmi s různými jazykovými potřebami. Díky vám jsme vytvářeli skutečně inkluzivní prostředí.

Náš úspěch by však nebyl možný bez týmu kolegů z dal­ ších služeb ČUN, z. ú. a vedení organizace, kteří nás podpo­ rovali a umožnili nám rozvíjet se tak, jak jsme potřebovali.

Každý z vás měl svůj podíl na vytváření této úžasné komunity.

S radostí a vděčností vzpomínáme na každou společnou chvíli a věříme, že se naše cesty ještě někdy zkříží.

Děkujeme vám všem za vaši důvěru, přátelství a podporu.

Markéta, vedoucí KC MoJa

Setkání v Zahradní TEXT: Michaela Šporerová / FOTO: fotobanka

Milí čtenáři, měli jsme tu čest strávit dva nezapomenutelné roky v komunitním centru MoJa. Komunitní centrum se věnova­ lo podpoře osob se sluchovým postižením od března 2022 a po dvou letech intenzivní práce končí svou činnost v rosinci 2023. Bylo to období plné inspirace, vzájemné podpory a ne­ uvěřitelného růstu. Díky vám, našim klientům, jsme mohli dosáhnout společných úspěchů. Vaše důvěra a otevřenost nám byly vždy vzpruhou a motivací.

Během těch dvou let jsme měli tu čest poznat mnoho skvělých lidí, kteří nás svou šikovností a odhodláním neustále překvapovali a inspirativně působili na nás všechny.

Lidé s kombinovanou vadou nám ukázali, že i překáž­ ky v podobě více handicapů lze překonat a s odhodláním a vzájemnou podporou mohou dosáhnout úžasných výsledků.

Jejich vůle a odvaha jsou pro nás všechny inspirací k tomu, abychom se nezastavili před žádnou výzvou.

Děkujeme vám, naši milí klienti s kombinovanou vadou, za to, že jste nám ukázali, jak důležité je neustále hledat nové možnosti a nikdy neztrácet víru v sebe samé. Děkujeme Ivě Sůvové, Daně Ťukalové, Haně Procházkové, Olince Pírkové, Erice Skuhrové nebo Martinu Šimkovi a dalším.

Oceňujeme také naše obětavé lektory, kteří svými znalost­ mi, trpělivostí a nadšením obohatili každý den v komunitním

4 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Dne 12. 10. 2023 proběhlo v Liberci v CZPLK (Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje) v ulici Zahradní přátelské posezení pro neslyšící a jejich přátele.

Celá akce začala v 15.30 a trvala do 18.00 hodin. Společ­ ně s ČUN se na akci podílely také organizace Tichý svět a CZPLK. Pro návštěvníky byly k dispozici špekáčky, pivo, limonáda, káva a také něco sladkého.

Bohužel dobré počasí nelze objednat, a tak od rána pršelo a déšť neustal ani v čase konání setkání. Na zahradě proto byly roztaženy velké stany, pod které se schoval stůl s občer­ stvením a také posezení pro návštěvníky akce.

I přes nepříznivé počasí se setkání zúčastnilo mnoho lidí, kteří si přišli opéct špekáček a popovídat si u piva nebo limo­ nády. Celou akci považujeme za velmi vydařenou a všichni jsme si ji moc užili.

/ČUN–ČMUN/

Bowlingový turnaj v Brně TEXT: Robert Zaoral / FOTO: David Podsedník

Naše pobočná organizace Česká unie neslyšících, z. ú. – pobočka Brno uspořádala 27. 10. 2023 v areálu BB Brno společnou akci – bowlingový turnaj pro handicapované sportovce. Celkem se na něm sešlo 16 účastníků. Turnaj proběhl v příjemné, přátelské atmosféře s dobrou náladou a po jeho skončení následovalo vyhlášení výsledků, předávání medailí a věcných odměn. Rádi bychom tímto poděkovali za příspěvek městu Brnu, které nám pomohlo akci zorganizovat.

Slyšíme se Brno TEXT A FOTO: Mgr. Renáta Pražáková

vou, která na facebooku založila skupinu „Slyšíme se Brno“ (název pro akci ponechávám stejný). Skupina funguje jako pouto mezi rodiči, kteří se starají o děti se sluchovou vadou v Jihomoravském kraji. Vzájemně se podporují, vyměňují si zkušenosti a hlavně – nejsou v tom sami. A to je velká energie, která pomáhá.

Obě již uskutečněná setkání probíhala ve velmi příjemné a pohodové atmosféře. Rodiče si vzájemně předávali zkuše­ nosti o kochleárních implantátech, sluchadlech, logopedic­ kých pomůckách a péči o své neslyšící či nedoslýchavé děti.

Děti využívaly ke hře připravená stanoviště nebo si vy­ mýšlely své hry, komunikovaly mezi sebou verbálně, never­ bálně i znakovanou češtinou. Společně strávený čas si velmi užívaly. Odměnou pro nás byl jejich úsměv. Rodiče si setkání pochvalovali a odcházeli spokojeni. Zazněla slova, že taková setkání jsou pro ně velkým přínosem. Samozřejmě jsme te­ prve na začátku. Další naše setkání se budou vyvíjet, měnit a formovat dle přání, potřeb a námětů rodičů. Byla radost být součástí této vstřícné a podnětné atmosféry.

Halloweenské setkání v Kroměříži TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: Petr Vavřík

Poslední sobotu v říjnu pořádala kroměřížská ČMUN tradiční halloweenské setkání pro širokou veřejnost. Klu­ bovna, kde se vše odehrávalo, byla pestře vyzdobená straši­ delnými a halloweenskými dekoracemi. V 10 hodin se zde sešlo patnáct namaskovaných účastníků v halloweenských kostýmech. Dopoledne si děti vydlabaly svou dýni a tvořily zvířátka z kaštanů. Pak se podával oběd a odpoledne se vy­ právěly strašidelné příběhy. Letošní novinkou byla krátká strašidelná stezka ve sklepě, která byla opravdu hrůzostrašná a na jejímž konci čekala všechny sladká odměna. My, výbor z Kroměříže, doufáme, že se nás příště sejde ještě více, a bu­ deme se těšit zase za rok!

„Slyšíme se Brno“ je název pravidelných setkání rodin pečujících o děti se sluchovou vadou v Jihomoravském kraji, která zastřešuje ČUN Brno. První setkání se usku­ tečnilo v neděli 3. 9. 2023, další pokračují každou první neděli v měsíci.

Vše začalo loňským nápadem propojit v Brně péči o nesly­ šící děti. Z toho důvodu jsem navštívila logopedii Audio Fon Centr na Obilním trhu v Brně a Centrum pro dětský sluch Tamtam v Olomouci. Na obou setkáních se mi potvrdila do­ mněnka, že by se rodiče rádi potkávali na společných akcích.

Na červnovém setkání rodičů (klientů Centra pro dětský sluch Tamtam) jsem se seznámila s Mgr. Martinou Hanzlíko­

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ČUN–ČMUN/

Mikulášský víkend s Jablíčkem TEXT A FOTO: Jana Nováková

Jablíčko dětem letos poprvé zorganizovalo mikulášský pobyt na horách pro sluchově postižené rodiče a jejich děti.

Mikulášský pobyt se konal od pátku 1. 12. do neděle 3. 12. na chatě Luž v Lužických horách. Pro děti a jejich rodiče byl připraven celovíkendový program. V sobotu dopoledne si děti venku užívaly spoustu sněhu. Po obědě pro ně bylo připravené divadlo a dílničky, kde si mohly vytvořit výrobky s vánoční tematikou nebo ozdobit perníčky. Po dílničkách následovala svačina. Když se začalo stmívat, přišel Mikuláš se svojí dru­ žinou. Děti dostaly ovoce a balíček se sladkostmi, hračkami a dalšími maličkostmi, které jsme obdrželi jako sponzorský dar. Celá akce se díky dobrovolníkům a sponzorům povedla.

Chtěli bychom moc poděkovat sponzorům za jejich úžasnou podporu, bez nich bychom tento pobyt nedokázali uspořádat.

Najdou se i tací, kteří nás podporují opakovaně každý rok už přes deset let! Věříme, že se celý pobyt vydařil a děti i jejich rodiče si ho naplno užili. Těšíme se zase za rok.

Rozdávání Betlémského světla neslyšícími skauty TEXT A FOTO: Jan Semerád

Jako každý rok, tak i v uplynulém roce 2023 skauti během předvánočního období rozdávali Betlémské světlo ve svých klubovnách, v kostelech a na dalších místech. Již podruhé se rozdává­ ní Betlémského svět­ la účastnili i skauti z 53. skautského oddílu neslyšících Potkani. Pro plamínek světla si neslyšící mohli přijít k Potkanům do klubovny ve středu 20. 12. a do­ razilo jich opravdu mnoho. Potkani zanesli Betlémské světlo také do České unie neslyšících v Praze v Dlouhé, kde se pořádalo tradiční vánoční poseze­

6 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

ní. Plamínek Betlémského světla symbolizuje mír, přátelství, lásku, naději, víru a vánoční atmosféru. Připomíná nám také narození Ježíše Krista.

/ Z D O M OVA /

Mezinárodní konference neslyšících akademiků a výzkumníků osvětluje diverzitu a výzvy ve vzdělávání TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová

Od prvního konání této konference v roce 2002 v americkém Austinu v Texasu se International Deaf Academics and Research Conference (DAC) stala klíčovým fórem pro neslyšící akademiky a výzkumníky po celém světě.

Pravidelně pořádaná každé dva roky, 11. ročník DAC se tento rok konal v hlavním městě Rakouska, ve Vídni, přivádějící dohromady inovace v oblasti výzkumu a akademické sféry z komunity Neslyšících.

Tato konference, vyhrazená výhradně pro neslyšící jed­ notlivce, nabízí jedinečnou platformu pro současné vysoko­ školské a postgraduální studenty, stejně jako pro akademiky a výzkumníky s vysokoškolským vzděláním, aby sdíleli své znalosti a záskali cenné kontakty. Pro neslyšící akademiky a vědce je výměna informací a vytváření společných kontak­ tů zásadními faktory pro udržitelnou situaci a dlouhodobé etablování ve vlastním oboru výzkumu.

Zajímavým aspektem DAC je jeho zaměření na „Deaf Studies“, mladou disciplínu, která vyžaduje mezinárodní networking a spolupráci. Používání mezinárodního znako­ vého systému jako komunikačního prostředku konference překonává jazykové bariéry a podporuje bohatší výměnu myšlenek a názorů.

Letošní téma konference „Rozmanitost a výzva v akademickém světě“ reflektovalo na posun paradigmatu v oblasti chápání norem a nároků na diverzitu v akademickém prostře­ dí. Téma zdůrazňovalo význam jazykové diverzity a specifika akademického světa ve znakových jazycích.

Z České republiky se konference zúčastnilo pět neslyšících vysokoškolských studentů a pracovníků, z nichž se aktivně účastnila Ivana Hay Tetauerová, doktorandka Didaktiky vý­ tvarné výchovy na PedF UK v Praze. Vystoupila zde se svým příspěvkem „A/R/Tografie z pohledu neslyšícího a slyšícího výzkumníka.“ Konference DAC překračuje rámec běžné výměny vědec­ kých poznatků a je důležitým místem pro rozvoj vzdělání a výzkumu v komunitě Neslyšících na mezinárodní úrovni.

S účastí 170 neslyšících delegátů z celého světa, konferen­ ce ve Vídni ukázala svůj globální význam. Jedním z vrcholů bylo hlasování o příštím místě konání konference, které se bude konat za čtyři roky. Mezi kandidáty byla Litva a Polsko, přičemž vítězem se stala Litva. Předtím se však konference v roce 2025 uskuteční v Houstonu v Texasu. Zapište si ji do svých diářů!

Čeští účastníci DAC 2023 - zleva: Ivana Hay Tetauerová, Lucie Sedláčková Půlpánová, René Ratajský, Vojtěch Kovařovic, Kristina Pánková Kratochvílová

Ivana Hay Tetauerová při své přednášce na DAC

Na DAC 2023 se sešlo kolem 170 neslyšících účastníků ze 26 států

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/ROZHOVOR/

CAMP na svých www nabízí archiv přednášek přeložených do ČZJ a opatřených titulky v češtině

CAMP ve spolupráci s Deaf Friendly

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: archiv CAMPu a Deaf Friendly, FotoMalý

(Jan a Martin Malý)

Mnozí neslyšící, které zajímá umění a kultura, se jistě již setkali s nabídkou tlumočených aktivit od Centra architektury a městského plánování – zkráceně CAMP. Hlavním posláním CAMPu je zlepšit současnou podobu veřejné debaty o rozvoji Prahy. CAMP má za cíl sloužit nejen architektům, projektantům a investorům, ale také městským částem, neziskovým organizacím a všem občanům jako základní zdroj přehledných a dostupných informací o přítomnosti a budoucnosti našeho hlavního města.

8 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

/ROZHOVOR/

Položili jsme několik otázek koordinátorce přístupnosti v CAMPu Haně Rabasové a zástupkyni Deaf Friendly Kateřině Peškové, abychom našim neslyšícím čtenářům objasnili, co si pod zkratkou CAMP představit, co tato instituce nabízí a jakými způsoby je pro návštěvníky se sluchovým postižením přístupná.

Prosím, zasvěťte nás do cílů CAMPu – jak a proč vlastně vznikl?

HR: Garantem a realizátorem CAMPu je Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), koncepční pracoviš­ tě zřízené a financované pražským magistrátem pro oblasti architektury, urbanismu, rozvoje, tvorby a správy města.

CAMP je příspěvkovou organizací.

CAMP sídlí na stejné adrese jako IPR Praha, tedy v centru Prahy na Karlově náměstí na dohled od Emauzského opatství v modernistických budovách z konce šedesátých let, jejichž autorem je významný český architekt 20. století Karel Prager (mj. autor budovy Nové scény Národního divadla či bývalého Federálního shromáždění – dnes Národní muzeum).

CAMP byl otevřen 21. září 2017, byl plánován již od dob založení IPR v roce 2012. Inspirací pro založení tohoto centra architektury byl pařížský pavilon Arsenal, výstavní, doku­ mentační a informační centrum architektury a urbanismu.

U zrodu CAMPu stáli ředitel IPRu Ondřej Boháč, Adam

Kromě své základní funkce informačního centra nabízí CAMP také výstavní sál s unikátní velkoplošnou projekcí, studovnu, kavárnu, venkovní terasu a moderní přednáškový sál s bohatým programem sestávajícím z veřejných debat, vystoupení tuzemských i zahraničních odborníků, workshopů, projekcí a dalších aktivit.

Švejda a další. Za první měsíc po otevření navštívilo CAMP zhruba 5 000 lidí. Pokud žijete v Praze a není vám lhostejná současnost a budoucnost hlavního města, určitě zavítejte do budovy CAMPu, kde probíhají veřejné diskuze o městském plánování. A protože pod pojmem veřejnost jsou zahrnuty také skupiny osob se zdravotním postižením, CAMP své prostory i program zpřístupnil osobám se specifickými po­ třebami, a od roku 2019 i neslyšícím.

V jednom z videí, které je dostupné i v ČZJ, je řečeno, že CAMP „chce být přístupný pro každého“. Co konkrétně CAMP nabízí pro návštěvníky se sluchovým postižením a s kým na naplnění tohoto cíle spolupracuje?

HR: Jak už jste zmínila, jsou tu informační videa v ČZJ, která jsou k nalezení na webu. Také máme multimediálního prů­ vodce (IPR a CAMP) po prostoru, jenž je v mluvené češtině, a zároveň tlumočený do ČZJ a opatřen titulky. Je k dispozici

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ROZHOVOR/

Promítané prezentace jsou doprovázeny simultánním tlumočením do ČZJ a přepisem do ČJ

na tabletu přímo v CAMPu u kustodů. Další důležitou věcí je proškolení kustodů, kteří jsou v CAMPu přítomní a jsou připraveni vám s čímkoliv pomoci. Kustodi sice neovládají ČZJ, ale mají základní informace o pravidlech komunikace lidí se sluchovým postižením. Prostor je například vybaven indukční smyčkou, která je dostupná k zapůjčení, i o tom in­ formujeme na webu. Při plánování výstavy se snažíme myslet i na návštěvníky se sluchovým postižením – např. součástí aktuální výstavy Praha zítra? Město a řeka jsou dostupné přepisy, stačí si načíst QR kód. Snažíme se o to, aby všechny zvuky byly převedeny alespoň do psané češtiny, tedy byly přístupnější pro návštěvníky, kteří neslyší. Trvalejší texty pak překládáme do ČZJ, protože víme, že čeština není pro vět­ šinu neslyšících mateřský jazyk. Kromě toho, že při běžném provozu myslíme na různé potřeby všech návštěvníků, zpří­ stupňujeme i program. Například pro neslyšící jsou měsíčně minimálně dvě večerní akce, přednášky či diskuze, tlumočeny do ČZJ a nově i simultánně přepisovány. Podobně i k výsta­ vám zajišťujeme komentovanou prohlídku tlumočenou do ČZJ, která se koná zhruba jednou za tři měsíce.

KP: O přístupných akcích pro neslyšící i přístupných opatře­ ních informujeme také pomocí různých krátkých videí v ČZJ na sociálních sítích. Tahle videa nejsou točena v ateliéru, takže mohou vzniknout docela rychle a můžeme je hned dát třeba na facebook, protože chceme k neslyšícím promlouvat jejich jazykem.

10 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Přednáškový sál v CAMPu s velkou promítací stěnou, která umožňuje unikátní způsob zobrazování tlumočníka ČZJ

Kde se CAMP inspiroval, co se přístupnosti týče?

HR: Opět je dobré si připomenout, že CAMP je jako součást IPRu veřejnou institucí, a my si myslíme, že stát má jít (nejen v oblasti přístupnosti) příkladem. Proto se snažíme, aby CAMP byl přístupný opravdu pro každého, a stále se v ob­ lasti přístupnosti zlepšujeme – chceme, aby k nám mohli přijít všichni a cítili se tu dobře.

Důležitou inspirací v tomto ohledu byla konference Bloomberg City Lab v Detroitu, kde byl zástupce ředitele IPR Adam Švejda v roce 2018 na přednášce o přístupnosti.

Po návratu oslovil Marianu Chytilovou, expertku v oblasti přístupnosti, aby nám pomohla zpracovat koncepci, a začali jsme ji naplňovat. Dodnes s ní spolupracujeme a jednotlivé kroky konzultujeme. Co se týče přístupnosti pro neslyšící uživatele ČZJ, od roku 2019 spolupracujeme s Deaf Friendly a společně jsme vymysleli například podobu multimediálního průvodce, plakátů s QR kódem, po jehož načtení se přehraje video v ČZJ o dané akci, a celou koncepci informování o ak­ cích CAMPu v rámci komunity. Deaf Friendly jsou pro nás tedy nejen dodavateli služeb, ale i konzultanty pro koncepci přístupnosti pro lidi se sluchovým postižením. Víme, že na něčem ještě musíme zapracovat.

Ušli jsme ale dlouhou cestu a v mnoha ohledech už můžeme radit jiným institucím. I proto jsme v květnu 2023 spolupořádali konferenci k přístupnosti s názvem Abychom si lépe rozuměli, takže i tímto svoje zkušenosti

/ROZHOVOR/

Videa CAMPu jsou opatřeny titulky v češtině a přetlumočeny do ČZJ pro diváky se sluchovým postižením

předáváme dál. Další seminář na podobné téma se bude konat v lednu 2024.

Mariana Chytilová – metodička přístupnosti pro návštěvníky s postižením

Diskuze, které jsou dvakrát měsíčně tlumočeny a simultánně přepisovány jsou velmi zajímavě technicky provedeny – tlumočník je snímán na kameru a přenášen na obrovské plátno – můžete nám více popsat, jak probíhá realizace těchto diskuzí s ohledem na přístupnost?

HR: K současnému technickému provedení vedla dlouhá cesta přes mnoho nezdařených pokusů. Chtěli jsme, aby byl tlumočník přítomný v sále, a ne snímaný – myslíme si, že se tím dosáhne autentičtějšího zážitku. Nemohli jsme pro něj ale najít vhodné místo tak, aby se on i prezentující cítili kom­ fortně. Proto tlumočníky snímáme z vedlejšího sálu a jejich obraz promítáme po obou stranách přednášejícího. Těžko se to popisuje, měli byste se přijít podívat. (smích) Důležité je, že je na tlumočníka opravdu dobře vidět a zároveň nijak ne­ ruší projev prezentujícího, takže je výsledný zážitek opravdu kvalitní jak pro slyšící, tak neslyšící diváky.

Na konci diskuzí jsou vždy debaty – jak se do nich mohou neslyšící diváci aktivně zapojit a ptát se?

KP: Na akci jsou vždy přítomni dva tlumočníci, kteří se pravidelně střídají. Ve chvíli, kdy probíhá diskuze, je jeden z tlumočníků přítomen v sále a neslyšící se proto mohou na

cokoliv zeptat. Dotaz z ČZJ od neslyšícího diváka přítomný tlumočník do mikrofonu převádí do mluvené češtiny a druhý tlumočník dotaz tlumočí do ČZJ na kameru, takže i ti, co ne­ jsou přítomni v sále, ale dívají se na záznam, dotaz v ČZJ vidí.

Jsou pak streamované diskuze někde uloženy pro ty, kteří je nevidí „naživo“?

HR: Ano, jsou dostupné na našich webových stránkách – včetně tlumočení, pokud byl stream tlumočen i naživo. Ar­ chivované jsou na webu v sekci camp.tv v rubrice Tlumočeno do ČZJ.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ROZHOVOR/

Tlumočení do ČZJ v ateliéru v zákulisí přednášek

Mají videa v databázi české titulky? Jak je to s přepisem pro účastníky diskuzí se sluchovým postižením, kteří neovládají ČZJ? HR: Všechna videa, která jsou tlumočena do ČZJ, jsou ná­ sledně na webu přístupná s tlumočením a zároveň opatřena titulky. Jelikož používáme strojový přepis, před zveřejněním ho ještě technici zkontrolují, aby byl bezchybný. Postupně opatřujeme titulky i videa, která nebyla tlumočena. V bu­ doucnu by tak celá sekce camp.tv měla obsahovat i titulky.

Od léta 2023 jsme začali pravidelně tlumočené akce opatřovat i živým přepisem právě díky přepisovatelům od ČUN.

Neslyšící si mohou pamatovat Marii Mašláňovou, která jeden čas CAMP pro neslyšící prezentovala a informovala v rámci své práce pro něj o prohlídkách přístupných v ČZJ. Pokračují tyto aktivity, jak se na ně lze přihlásit?

HR: O spolupráci se členem komunity neslyšících jsme velmi stáli, myslíme si, že je potřeba mít diverzní tým, díky tomu je pak přístupnost přirozenou součástí. Když Marie skončila, náhradu jsme za ni nenašli, a tak jsme šli jinou cestou, která má zase jiné výhody: prohlídky po CAMPu probíhají s tlumočením a propagaci programu tlumočeného do ČZJ i CAMPu jako takového mají na starost v Deaf Fri­ endly. Natáčejí videopozvánky v ČZJ, rozesílají je a dávají i na svoje sociální sítě. Výhodou je, že jsme tím rozšířili další kanály, kterými se k neslyšícím dostáváme, a máme šanci,

12 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

že oslovíme i nové lidi a přilákáme je k nám. Máme pocit, že to funguje, neslyšící na naše akce chodí, ale do budoucna se určitě nebráníme tomu znovu mít neslyšícího člena týmu, ideálně někoho, kdo bude zapálený do tématu městského plánování. (smích)

Přístupnost nespočívá pouze ve fyzických úpravách, ale v případě neslyšících také v komunikaci.

Jsou vaši zaměstnanci nějak proškoleni, aby se domluvili s neslyšícími návštěvníky?

HR: Kustodi a obsluha kavárny procházejí při nástupu škole­ ním. Znakovat se při něm nenaučí, ale vědí, jak na návštěv­ níka se sluchovým postižením reagovat. Já jsem po ztrátě sluchu, znakovat se sama učím. Díky mému sluchovému postižení je většina kolegů vybavena aplikací, která umí pře­ pis mluvené řeči. Lidé se sluchovým postižením sem mohou přijít, napsat dotaz na papír nebo do telefonu a kustodi ani ostatní zaměstnanci nebudou zaskočeni.

Jaké sociální sítě a webové stránky mají neslyšící zájemci o aktivity CAMPu sledovat?

HR: Celý program je k dispozici na našich webových strán­ kách. U akcí, které jsou tlumočeny do ČZJ a simultánně přepisovány, je pak v pravém horním rohu viditelné označení „ČZJ“ a „PŘEPIS“ (viz foto na s. 8). To je nejlepší cesta, protože tam najdete i odkaz na rezervaci. Většinou je vstup zdarma, ale je nutné si místo rezervovat předem.

/ROZHOVOR/

Zástupci Deaf Friendly Petr Vysuček a Kateřina Pešková (oba v černém), a koordinátorka přístupnosti CAMPu Hana Rabasová (zcela vpravo)

Adam Švejda, ředitel kanceláře komunikace, participace a CAMPu (vlevo) a zástupce Deaf Friendly Petr Vysuček (vpravo).

Dále jsme aktivní na sociálních sítích – pozvánky na naše akce najdete na facebooku, k tlumočeným akcím máme na facebooku v události i videa v ČZJ, v nichž shrnujeme, o čem akce je. Také máme plakáty s QR kódy, které odkazují na video v ČZJ. Pozvánky navíc posíláme e-mailem do přísluš­ ných organizací.

Dne 18. září se v CAMPu konala konference Přístupnost pro osoby se sluchovým postižením aneb pojďme si v tom udělat pořádek. Jak byste shrnuli vaši spolupráci na této akci a výstupy z ní, jež se týkají vašich aktivit a návštěvníků se sluchovým postižením?

HR: Jelikož se v CAMPu o přístupnost dlouhodobě zajímáme a s Deaf Friendly úzce spolupracujeme, moc rádi jsme jim nabídli náš prostor. Konferenci zde pořádali ve spolupráci se Svazem neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR a s AS­ NEP, z.s. My jsme reprezentovali CAMP jako přístupnou organizaci. Na konferenci vystoupil zástupce ředitele IPR Adam Švejda, který přiblížil, jak se CAMP před čtyřmi lety otevřel všem návštěvníkům bez rozdílu, s jakými překážka­ mi se ze začátku potýkal a jak mu právě s propagací v rámci komunity lidí se sluchovým postižením pomohla společnost Deaf Friendly. Já osobně jsem se díky konferenci dozvěděla spoustu nových informací z oblasti přístupnosti, třeba jak správně tvořit přístupné webové stránky nebo proč je simul­ tánní přepis lepší než ten automatický.

Máte další požadavky nebo připomínky ohledně přístupnosti v CAMPu? Napište koordinátorce přístupnosti Haně Rabasové na rabasova@ipr.praha.eu.

Moc vám děkuji za inspirativní rozhovor a přeji vám hodně energie, sil a kreativních nápadů na další aktivity přístupné pro naši komunitu Neslyšících. A našim čtenářům doporučuji, aby se rozhovorem inspirovali a tlumočené aktivity CAMPu navštívili anebo zhlédli na webových stránkách www.praha.camp v sekci Přístupnost.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/SENIOŘI/

Musíme se obejmout, abychom mohli vzlétnout

Kostel Panny Marie Královny míru na pražské Lhotce TEXT: Karolína Peroutková / FOTO: Pixabay.com, Karolína Peroutková

Zářivé říjnové slunce hřálo nad kostelem Panny Marie Královny míru na Praze 4. A uvnitř bylo teplo také: neslyšící katolíci se sešli, aby se dozvěděli o naději, kterou jim přinesl polský kněz ZBIGNIEW CZENDLIK.

O

blíbený kněz mluvil o tom, že lidé vnímají víru jen jako jakési omezení pro svůj ži­ vot. Soustředí se na to, aby neudělali něco špatného. „Otočme svůj život,“ říkal kněz a dodal, že Bůh je přece to, co činí náš život krásnějším a bohatším. „Pozval mě Stašek,“ těmito slovy začal populární řím­ skokatolický kněz Zbigniew Czendlik, známý jako Zibi, svou přednášku pro skupinku asi třiceti neslyšících katolíků.

Upřel přitom svůj pohled na svého rodáka, také polského kněze, P. Stanisława Góru. Ten na Lhotce působí jako farář, zároveň je také administrátor farnosti pro neslyšící. „Těším se na tvoje povídání,“ s úsměvem odpověděl P. Stanisław.

14 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Hubený kostelník a tlustý farář Představa tradičního kněze totiž v osobnosti tohoto polsko­ -českého lanškrounského kněze Zibiho bere trochu za své.

Působí v církvi, ale zná ho kdekdo i mimo kostel, nebojí se prostředí mezi politiky či hvězdami showbyznysu. Známá je také jeho kniha Postel hospoda kostel (vydalo nakladatel­ ství Argo v roce 2016). A vtipem z této knížky uvedl i své povídání.

Víte, jaký je rozdíl mezi hubeným kostelníkem a tlus­ tým farářem? Když je večer, kostelník míří do plné postele a míjí přitom prázdnou ledničku. Kdežto farář se po cestě do prázdné postele alespoň zastaví u plné ledničky. „Možná jste si mysleli, že za vámi přijde někdo moudrý,“ řekl P. Czendlik, „to asi zklamu vaše očekávání. Já nejsem chytrý. Jsem dokonce

/SENIOŘI/

P. Stanisław Góra (na snímku vlevo)

Neslyšící katolíci se sešli v bočním sále kostela.

Tlumočnice Romana Petráňová (vlevo) a P. Zbigniew Czendlik (vpravo)

Přednáška zaujala všechny bez rozdílu.

trochu blbý. Ale zato jsem milý!“ Poté popsal prostředí, ve kterém vyrůstal, zmínil vesnici, kde bylo plno práce, rodinu, kde všichni museli pomáhat rodičům. A přidal vzpomínku: když se rodiče pohádali, otec se šel uklidnit do garáže. A ně­ kdy tam pobyl i tři hodiny. Měl tam plno nářadí, některé bylo uklizené, jiné jen tak pohozené. „A když otec po nějaké době vylezl,“ vzpomínal kněz, „vůbec nic se nezměnilo! Pořád tam byl stejný bordel. A já jsem si tenkrát řekl, že tady nejsme proto, abychom něco dělali, ale abychom něco udělali. To je velký rozdíl. Lidé chodí celý život do kostela, celý život tedy něco dělají, ale dá se říct, že něco udělali? Obecná představa věřícího člověka je ta, že musí jít o člověka smrtelně vážného.

Ještě před kostelem se lidé smějí. Ale pak vejdou a zvážní.

Jsou z nich jiní lidé.“ P. Zibi pak vysvětlil: „Myslím, že takový zasmušilý postoj mají proto, že všechny svoje síly soustředí na to, aby neudělali hřích. Doslova před ním utíkají. Jenže couvají, musejí rychle kráčet pozpátku. A jak se asi chodí, když nevidíme za sebe?

Přece špatně, můžeme lehce upadnout. A pak nás zlo, tedy hřích, dohoní.“ A pokračoval: „A já říkám: otočme se a na­ směrujme svůj život k dobru. Pán Bůh se nás jednou zeptá:

‚Co jsi udělal ve svém životě dobrého?‘ Nebude se ptát na naše hříchy.“ A navíc, jak dodal duchovní, pokud poběžím dopředu, můj život bude mít jiný pohyb, jinou dynamiku.

Víra v Boha přece nemůže stát na strachu z něj, na výčitkách svědomí. Musíme tedy něco udělat, ne jen dělat. Doporučil dále, že je dobré mít sny. Šahat po hvězdách, i když vím, že je z toho nebe nesundám dolů. A důležité je také mít velké cíle.

Orlík mezi slepicemi „Nám věřícím chybí sebevědomí,“ rozvíjel pak další úvahu. „Za svou víru se často stydíme. Ale řeknu vám jeden příběh.

Kdosi našel orlí vejce. A protože zrovna žil v domku a vzadu na zahrádce choval slepice, přidal to vejce k nim do hnízda.

Slepice si ničeho podezřelého nevšimla a vyseděla malého orlíka. A tak malý orlík začal mezi drůbeží také žít. Namís­ to létání se učil hrabat v zemi. Namísto velké kořisti hledal červy. Jednou se ale zadíval na oblohu nad sebou zrovna v mo­ ment, kdy mu nad hlavou přelétal jeho druh, jiný velký orel.

Byl zvědavý a ptal se slepic, kdo to je. A ony odpověděly: ‚To je přece orel. Král ptáků. Patří nebi. A my, slepice, patříme zemi.‘ A orlík zas sklonil hlavu a hrabal se v hlíně. Celý život

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/SENIOŘI/

prožil mezi slepicemi. Už se neptal. Ale s námi je to jiné!“ povzbuzoval P. Zibi. „V Božích očích jsme orli, co kralují obloze. Nejsme slepice na dvorku.“

hlas. Víra tak prý pro něj není berlička. Je to mnohem víc.

A jak s vtipem dodal: „Zaparkoval jsem u pravoslavných, ale přeparkovat můžu kdykoli. Je to jedno, víru si nesu v srdci.“

Zaparkoval jsem u pravoslavných

Anděl pro každého z nás

Za moment pak zmínil dalšího velikána, známého a legen­ dárního sportovce, hokejistu Jaromíra Jágra. Před nedávnem totiž tato legenda slavila na své show v pražském Fóru Karlín.

A protože mezi jeho přátele patří i P. Zibi, pozval jej na pódium jako hosta. Asi měsíc předem mu prý zavolal a svěřil se, že by s jeho pomocí chtěl lidem něco říct o své víře. Doslova prý řekl: „Hej, Zibi, představuju si to tak, že ty přijdeš na pódium, pogratuluješ mně, jak jsem dobrej, a pak se zeptáš: ‚ A jak to máš, Jardo, s Pánem Bohem?‘ No a já lidem něco řeknu.“ Dohodli se, že tak to bude. A jak to dopadlo? Přesně podle tohoto scénáře. Jaromír Jágr pak tisícům lidí řekl, že víru v Boha neobjevil, když byl dole, na dně, v nouzi. Právě naopak. Ve chvílích, kdy slavil největší úspěchy, uslyšel Boží

Dvěma krásnými přáními pak kněz svoje povídání zakončil. „Mým oblíbeným polským básníkem je Jan Twardowski.

A ten jednou řekl: Spěchejme milovat lidi, protože rychle odchází,“ uvedl kněz a dodal, že jednou ke konci jeho života ho nebude mrzet to, zda udělal něco špatně, ale zda mohl milovat – a nemiloval. Přeji vám, ať vám to neuteče.

A druhé přání je spjato s italským hercem a filmovým režisérem jménem Lucio de Crescenzo. Ten prý řekl, že lidé jsou jako andělé s jedním křídlem. Potřebují se obejmout, aby mohli vzlétnout. „Přeji každému takového anděla,“ zakončil setkání kněz Czendlik, „který vás pozvedne, až vaše křídlo bude zraněné.“

16 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

/SENIOŘI/

Věřím, že Bůh nosí mou fotku v peněžence Bůh ode mě jistě neočekává, že budu někoho přesvědčovat o jeho existenci. Mým povoláním je mu sloužit, nejsem jeho tiskový mluvčí ani jeho reklamní agent. To může být jen moje přidaná hodnota. Mým cílem přece nemůže být plný kostel. Nejsem žádný manažer popové hvězdy, abych Bohu plnil stadiony. Lidé tam mají přijít kvůli němu, ne kvůli mně. Moje práce spočívá v tom, abych těm,co přijdou, posloužil, a když to udělám dobře, probudí to třeba jejich zájem a já někoho inspi­ ruji. A on se pak možná přidá na mou stranu a tam objeví Pána Boha.

P. Zibi zná celebrity.

Miluji svobodu a jsem hodně citlivý na to, když mi někdo něco vnucuje. Takže to nehodlám dělat druhým. Pokud se mě někdo sám na Boha neptá a neklade mi tyhle otázky, pak ode mě na toto téma nic neuslyší. Mým úkolem je takové otázky pouze vyprovokovat a pro­ bouzet o ně v lidech zájem.

Bůh je absolutně nad věcí. Nad ničím se nerozčiluje ani nekroutí hlavou. Navíc když někoho miluješ, tak ti jeho nectnosti připadají zajímavé a roztomilé. A on mě jistě miluje. Věřím, že nosí mou fotku v peněžence a taky ji má na ledničce. Dokonce počítám s tím, že kvůli mně v nebi vytvoří speciální zákon, díky němuž se tam dostanu. Přes všechny své nedostatky a chyby. O tom všem jsem přesvědčen.

To mi připomnělo jeden výrok, který souvisí se Zbigniewem Cybul­ ským. To je ten herec, podle něhož se jmenuju. On totiž skončil dost tragicky, zemřel pod koly vlaku. Nevyjasnilo se, zda to byla nešťastná náhoda, či spíše sebevražda. Stalo se to v roce 1967 a v té době roz­ hodně nebylo v Polsku zvykem pořádat sebevrahům církevní pohřby.

Ale on jej měl a byl tam dokonce i biskup. Ten při smuteční mši řekl, že umělci budou zřejmě souzeni trochu jiným metrem. Věřím, že něco pravdy na tom je. Ve své velkorysosti dal Bůh každému možnost volby, kterým směrem jít, jak se zachovat. Zodpovědnost za naše chování a rozhodování je na každém z nás. Proto se podle mě nakonec u Božího soudu povedou individuální procesy. Takže pokud si někdo myslí, že se všemi lidmi bude Bůh jednat podle jedné šablony, je na velkém omylu.

Teď to trochu odlehčuji, ale nepovažuji to za žádné rouhání. Mám Boha rád a on jistě má rád mne. Jsme přátelé a parťáci. Jsme vlastně partneři ve všech směrech, na poli duchovním, citovém i pracovním.

Tak to uvnitř cítím. Je to stejné jako každá skutečná láska. Tu prožíváš hluboce, až bolestně, ale těžko ji někomu vysvětlíš.

Je vyhledávaným knězem.

(Úryvek z knihy Postel hospoda kostel od Zbigniewa Czendlika a Markéty Zahradníkové, vydalo nakladatelství Argo v roce 2016.)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

Martina a její láska k bowlingu

Adventní papírový věnec

JIN A JANG – sport vs. tvořivé ruční práce

Novoročním rozhovorem přispěla do této rubriky šikovná a zejména kreativní neslyšící MARTINA PASTRNKOVÁ. Popovídaly jsme si a zjistila jsem, že je jako jin a jang – vyznává aktivní pohyb a zároveň si ráda užívá svůj klid. Tuto všestrannou ženu charakterizuje jak láska k pohybovým aktivitám, tak i láska k manuálním činnostem, při nichž se její ruce nebojí zkoušet různé druhy ručních prací. Martina mi prozradila, jakým způsobem vyrábí krásné stromečky pletené z papíru či drátkované, doplněné lístečky z korálků. V době uzávěrky článku byl advent v plném proudu a tato neslyšící tvůrkyně se navíc pustila do výroby pestrých papírových adventních věnců.

TEXT: Eva Vavříková / FOTO: archiv Martiny Pastrnkové

18 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

Papírové stromky ozdobené různými květinami

Martino, těší mne, že jsi souhlasila s rozhovorem.

Pověz nám krátce něco o sobě.

Jmenuji se Martina Pastrnková a jsem neslyšící. Žiji v Do­ lanech u Olomouce se svým neslyšícím manželem, který se rád věnuje sportu. Ruční práce jakéhokoliv typu jsou mojí celoživotní vášní. Velmi ráda vyrábím z různých ma­ teriálů a zkouším různé kreativní činnosti. K mým dalším koníčkům patří turistika, poznávání cizích zemí a sport.

Hraji bowling, máme s dalšími neslyšícími hráči společnou bowlingovou skupinu. Často se zúčastňuji různých turnajů neslyšících. A turistika, to je pro mě radost a pohoda. Ráda chodím po horách i do přírody. Poznávání nových míst mě velmi naplňuje. Nejen se svým manželem, ale také s ne­ slyšícími přáteli organizujeme společné turistické výpravy.

V zimě velmi ráda a též často lyžuji a jezdím s manželem na běžkách.. Všechny tyto koníčky mi dodávají energii a krásně se u nich zrelaxuji.

Máš hodně zájmů, to je obdivuhodné. Hodně mě zaujalo, že ráda tvoříš rukama. Co všechno vyrábíš?

Jak už jsem říkala, hodně mě baví ruční práce. Zkušenosti mám například s háčkováním, pletením, dokonce i se šitím.

Vystudovala jsem střední odbornou školu oděvní v Kremnici na Slovensku, takže mám k ručním pracím blízko. Vedle toho mám též ráda malování, využívám např. různé antistresové

omalovánky pro dospělé, maluji mandaly nebo dekorativní obrázky tvořené voskovými pastely a žehličkou. Dále mě baví výroba šperků z korálků, např. náušnic, náramků nebo korálkových náhrdelníků. Dále vymýšlím vánoční i veliko­ noční dekorace.

V současné době vyrábím zdobené papírové stromečky, které pletu z předem nachystaných papírových ruliček. Stro­ mečky mají různou velikost i barvu. A kromě toho tvořím také stromečky z drátků, které doplňuji korálky a na závěr připevňuji na kámen jako podstavec. Při kreativní práci cítím radost a uspokojení. Neváhala jsem a vloni jsem si poprvé zkusila vyrobit adventní věnec ve stylu papírových stromeč­ ků – upletla jsem ho z papírových ruliček. Z výsledku jsem nadšená. (úsměv)

Jak dlouho se ručními pracemi zabýváš a jaké byly tvé začátky?

Nedokážu přesně říct, jak dlouho už se ručními pracemi za­ bývám, ale myslím si, že to bude více než deset let. Vzhledem k tomu, že my neslyšící máme u některých koníčků oproti slyšícím určitá omezení (třeba poslech hudby, návštěva kon­ certu nebo divadla nejsou úplně jednoduché), zjistila jsem, že mi ruční práce vyhovují mnohem více. Slučuje se to s mým životním stylem v tichu, bez potřeby zvuku. Je pravda, že se velmi ráda věnuji i pohybu, ale uvítám i chvíle klidu, při nichž mohu být sama se sebou. (úsměv)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

svých koníčcích rozvíjet. Občas se podívám i na tematické webové stránky. Když člověk vyrábí od srdce a s nadšením, kolikrát nápady přicházejí i samy. (úsměv)

Jak dlouho trvá výroba jednoho stromečku z papírových ruliček? A stromečku z drátků a korálků?

Není to nijak extrémně zdlouhavé, je to pro mě v podstatě jednoduché. Jak papírový stromeček, tak i stromeček z drátků vyžadují přibližně dvě hodiny času. Samozřejmě na úplném začátku to pro mě bylo těžké a trvalo dlouho, než jsem vy­ chytala ten správný způsob zpracování.

Co pro výrobu papírových a drátkovaných stromečků potřebuješ?

Martina na turistické túře v Dolomitech Jak jsem začínala? Před mnoha lety mě v jednom obchodě zaujaly korálky. Říkala jsem si, že by nebylo špatné z nich něco zkusit vyrobit. Navíc jsem přemýšlela, že bych si vylep­ šila svou image a vyrobila si náušnice nebo korálky na krk. (smích) Zkusila jsem to a začalo mě to hodně bavit. Dokonce jsem nějaký čas pracovala v jednom knihařství, kde jsem se naučila vyrábět ozdobné krabičky, miniaturní knížky, vazby a obaly na knihy. Tvoření mě nadchlo. Postupem času jsem objevovala (a stále objevuji) různé typy i techniky ručních prací.

K papírovým stromečkům jsem se dostala úplnou náho­ dou. Jednou jsem v obchodě objevila knihu s názvem Tvoření, z ní jsem získala inspiraci. Řekla jsem si: proč ne, může to být zajímavé. Na zkoušku jsem si tedy vyrobila svůj první papírový stromeček. Podařil se mi a od té doby je vyrábím.

Už je to dvanáct let a stále mě baví stromečky vytvářet a ob­ měňovat jejich vzhled.

Odkud získáváš nápady?

Jak jsem zmiňovala, první podněty jsem získávala zejména z knih s tematikou ručních prací a kreativního tvoření. Tyto knížky mi i nadále přináší inspiraci, díky nim se mohu ve

20 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Na papírové stromečky potřebuji obyčejný bílý kancelářský papír o velikosti A4, to je základ celého výrobku. Dále bar­ vy ve spreji, ozdoby podle tématu (vánoční, velikonoční) a různé další doplňky (například mašle, kuličky, kytičky, perličky), které sháním a nakupuji v obchodech s kreativními potřebami.

U stromečků vyráběných z drátků je to jasné – hlavním materiálem jsou drátky a korálky, které představují lístečky.

Nejčastěji pracuji se dvěma druhy velmi tenkých a ohebných drátů – rybářským a měděným, popř. hliníkovým drátem doplněným o zlatý anebo stříbrný lesk na povrchu. Tyto dráty dokáží při technice drátování vytvářet pevná očka. Nakonec pro drátkované stromečky potřebuji vhodné, pěkné kame­ ny, které nacházím venku při procházkách či turistických výpravách.

Co za pomůcky ti nesmí chybět?

Co se týče pomůcek, nesmí mi chybět zejména nůžky, různé kleštičky, štětce, tavná pistole, špejle na vypodložení a lepidlo.

A nápady! (smích) U papírových stromečků se mi osvědčilo mít připravenou výztuhu neboli formu ve tvaru kuželu, abych podle ní mohla stromečky tvořit.

Můžeš mi popsat postup práce při výrobě papírového stromečku?

Nejprve si nachystám papírové ruličky – z papíru A4 pomocí špejle stáčím úzké ruličky a fixuji je lepidlem. Takových ruli­ ček musím připravit opravdu hodně. Poté ruličky specifickou technikou vplétám na formu ve tvaru kuželu. Vlastně kužel obmotávám ruličkami zezdola až nahoru. Pletené ruličky tímto způsobem utvoří papírový stromeček. Když je hotový, všechno podle potřeby slepím, aby stromeček držel a neroz­ lepoval se. Dle libosti na něj nastříkám barvu ve spreji, třeba zelenou, která mu navíc dodá mírný lesk. Výrobek je nutné nechat pořádně zaschnout. Na závěr pomocí tavné pistole dílko dozdobím různými ozdobami. Stromečky vyrábím ve velikosti 30, 40, 60 a 80 cm.

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

Pestrá ukázka drátkovaných stromečků

A jaký je postup práce u stromečků z drátků a korálků?

Prodáváš svoje výrobky na e-shopu, máš založenou živnost?

U výroby těchto stromečků je postup jiný. Nejdřív na drát­ ky navléknu různé umělohmotné korálky, čímž vytvořím lístečky a větvičky. Větvičky mohou být různě dlouhé, zde nechávám průchod své fantazii. Neřeším, kolik korálků mám vplést, ale bývá jich hodně. Vše dělám „od oka“. Svým dílům vdechuji originalitu. Před úplným závěrem větvičky smotám k sobě a tím zformuji stromek, který přilepím na kámen vteřinovým lepidlem. Výrobek nechám dokonale zaschnout.

Takto je stromek hotový. Moje stromečky jsou většinou vy­ soké cca 15–20 cm.

Vyrobit všechny tyto výrobky je práce náročná, zdlouhavá, vyžaduje trpělivost, čas a soustředění. Všechny potřebné věci a materiály si sama nakupuji v obchodech nebo objednávám přes internet. Své výtvory jsem zpočátku občas zkoušela pro­ dávat někde na stánku například na trzích, ale zjistila jsem, že nájem stánku je velmi drahý. Bohužel se to z finančního hlediska nevyplácí. Natož abych vedla podnikání či vlastnila e-shop… Navíc jsem zaměstnaná, neměla bych na to dostatek času. Uživit se tím opravdu nedá, beru to jako občasný se­ zonní přivýdělek, z něhož pořizuji zejména další materiál na výrobu pro příští rok. Tyto věcičky vyrábím hlavně ve svých volných chvílích a po večerech.

Všimla jsem si, že také vyrábíš krásné papírové adventní věnce. Ty jsou také z tvojí hlavy?

V obchodech nebo na vánočních trzích jsem mnohokrát viděla spoustu adventních věnců vyráběných „klasicky“, tzn. s kruhovým základem z jehličí, šišek apod., čtyřmi svíč­ kami, mašlemi a všelijakými ozdobami. Chtěla jsem vytvořit něco originálního, co není tak obvyklé. Vloni jsem dostala nápad – co takhle vyrobit papírový adventní věnec s použi­ tím techniky, kterou využívám u svých papírových stromků.

Jeden takový věnec jsem zkusila, a ono se to fakt povedlo! (úsměv) Jako základ jsem použila polystyrenový kruh a na něj vpletla papírové ruličky stejně jako u stromečků. Dále jsem dílo obohatila čtyřmi svíčkami a dalšími ozdobami. Mělo to úspěch. Od loňského roku nabízím dva typy adventních věnců. První typ vyrábím bez ozdob s tím, že si zákazník sám doplní, co chce. Druhým typem jsou zhotovené věnce se vším všudy.

Odkud se zájemci o tvých výrobcích dozvědí? Kdo si je objednává?

Výrobky většinou nafotím a prezentuji je na svém facebooko­ vém i instagramovém profilu. Nabízím je takto svým zná­ mým a kamarádům. Největší nápor objednávek je hlavně před Vánoci. V tu dobu mám co dělat a někdy pomalu ani nestíhám. Chtěla bych přesto zdůraznit, že je to zájmová činnost, která mě skutečně baví. Pro mě je důležité mít dobrý pocit a radost z tvorby. (úsměv)

Martino, za redakci děkuji za rozhovor a přeji ti, ať ti tvé koníčky dělají radost i nadále.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ROZHOVOR/

2023 Česká stopa v mezinárodní kuchařské soutěži V letošním roce se konal první mezinárodní ročník kuchařské soutěže Cupid’s Spoon 2023. Cílem této soutěže bylo a je poskytnout lidem s různými handicapy a dětem bez rodinného zázemí možnost získat zkušenosti a ukázat své dovednosti. Cupid’s Spoon chce tyto lidi také podpořit v nabytí sebevědomí a rozvoji jejich samostatnosti. Českou republiku v soutěži reprezentovala naše kolegyně z České unie neslyšících Marie Franková, která se účastnila pražského kvalifikačního kola, jednoho z 27 kvalifikačních kol, jež se konala vždy v hlavním městě každého státu Evropské unie, a podařilo se jí postoupit do semifinálového klání, které proběhlo v říjnu v hlavním městě Chorvatska Záhřebu. S Marií vám nyní přinášíme rozhovor, v němž se rozhodla podělit se o své zkušenosti, pocity a dojmy z celé soutěže.

TEXT: Jan Semerád FOTO: archiv Marie Frankové

22 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Účastnila ses prvního kvalifikačního kola soutěže Cupid’s Spoon 2023 v Praze, které se konalo letos v dubnu. Jak ses o něm dozvěděla a proč ses rozhodla přihlásit?

O této soutěži jsem se dozvěděla v práci v České unii nesly­ šících, kde jsem měla za úkol tuto akci propagovat na FCB. Ráda vařím a peču, je to činnost, při níž se odreaguji. Tak jsem si říkala, že se pro srandu přihlásím, a nečekala jsem, že mě vyberou do semifinále.

/ROZHOVOR/

Pamatuješ si, co jsi v prvním kole vařila? Jak tvoje umění ocenila porota?

Měli jsme za úkol doma uvařit své oblíbené jídlo. Já jsem uvařila buřty na pivu s kroketovými plackami, bylo to ob­ líbené jídlo mého táty a měla jsem ho jako vzpomínku na něj. Na místě, u baziliky sv. Ludmily na náměstí Míru, jsme jídlo ohřáli a naservírovali na talíř tak, aby vizuálně vypadalo pěkně. Pro porotu bylo nesmírně těžké rozhodnout, kdo bude Českou republiku na semifinálové soutěži v Záhřebu reprezentovat. Na facebook pak přidali příspěvek s tímto zdůvodněním: „Rozhodli jsme se dát tuto příležitost Marii, která nás okouzlila nejen svou schopností udělat oblíbené jídlo, 10 minut stačilo, aby nás Marie okouzlila svou roz­ tomilostí.“

Zjistil jsem, že z každé země měli postoupit dva soutěžící. Jak se stalo, že jsi nakonec jela jako jediná česká zástupkyně?

Soutěž měla dvě kategorie – vaření a míchání koktejlů. V Praze se přihlásilo jen pět soutěžících do kategorie vaření, a proto byl postupující nakonec jen jeden.

V Chorvatsku jsi byla jedinou neslyšící účastnicí a zástupkyní z Česka, jak jsi tam komunikovala?

Komunikovala jsem anglicky, soutěžící většinou moc ang­ licky neuměli, ale rukama nohama jsme se dorozuměli nebo nám tlumočil jejich doprovod. Někteří také používali Goo­ gle překladač. Navzájem jsme se bavili lámanou angličtinou a hodně jsme se u toho nasmáli. Povím vám jeden vtipný příklad, poprosila jsem své přátele, jestli by mi nepomohli natočit video pro naše neslyšící futsalisty, kteří měli hrát na mistrovství světa v Brazílii. Chtěla jsem, aby na videu také byli. Popisovala jsem jim v angličtině, jak si to představuji, a jedna dívka z Rumunska místo slova neslyšící (deaf) rozu­ měla slovo mrtvý (dead). (smích)

Jací byli ostatní soutěžící, seznámila ses s někým?

Všichni byli úžasní! Seznámila jsem se s každým. Vzhledem k tomu, že všichni soutěžící měli nějaké zdravotní postižení, cítili jsme se být rovnocenní a všichni si mě oblíbili. Když jsme se poslední den loučili, tak padly i slzičky.

Většina ostatních soutěžících se vařením živí nebo pracuje v oboru, vnímala jsi v tom oproti sobě nějaký rozdíl?

Polovina z nich pracuje v chráněné dílně v restauraci nebo v kavárně. Byla jsem mile překvapená, jak moc šikovní byli.

Všimla jsem si rozdílu v tom, že někteří z nich potřebovali mít u vaření asistenci, ale já jsem byla schopná vařit sama.

Byla v závěrečných kolech velká konkurence? Co vařili ostatní soutěžící?

Semifinále bylo roztáhnuté do tří dnů, byli jsme rozdělení na tři semifinálové skupiny. Vařili jsme v hotelu Puntijar. Já jsem vařila rybí kuličky s bylinkovým dipem a jako přílohu tarhoňu s kapustou. Další soutěžící vařili chobotnice, ka­ lamáry, vepřovou panenku, kuřecí roládu, rizoto z červené řepy apod. Do finále postoupilo šest soutěžících – já, holky

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/ROZHOVOR/

z Lucemburska a Malty a kluci z Estonska, Slovinska a Ra­ kouska. V neděli 8. října se v cateringovém a vzdělávacím centru asociace UNUO v Záhřebu konalo velké finále.

Nebrala jsem ostatní jako velkou konkurenci, finále jsem si užívala na maximum s dobrou náladou a společně jsme se navzájem podporovali.

Co jste dělali, když ostatní semifinalisté soutěžili a vy jste měli volno?

Ve středu, když jsem soutěžila, měla jiná skupinka prohlídku Záhřebu. Ve čtvrtek a v pátek nám zařídili vstup do továrny na čokoládu a zmrzlinu, kde jsme si mohli vyrobit čokoládové

pralinky a zároveň jsme měli možnost ochutnávat. V pátek jsme byli v záhřebské zoo, měli to tam moc pěkné. V sobotu jsme měli všichni volný den na odpočinek, ale namísto toho jsme si společně naplánovali výlet do města. Bylo to skvělé a všichni jsme se navzájem mohli víc poznat.

Jaké jste měli na vaření podmínky? Byla tam nějaká omezení či pravidla?

Podmínky byly jednoduché. Měli jsme každý svého men­ tora – šéfkuchaře, který vymyslel vlastní recept. Vzhledem k tomu, že ne všichni uměli anglicky, připravili si pro nás videa s natočeným postupem přípravy receptu. Díky tomu jsme si mohli pustit video i několikrát, ale mentoři byli zlatí a ukazovali nám, co máme dělat. Můj mentor byl Zlatko Sedlanić a užili jsme si spolu spoustu srandy. Vtipné bylo, že jsme se dorozumívali několika jazyky dohromady, tj. česky, chorvatsky, anglicky a polsky.

Měli jste prostor pro vlastní kreativitu a vyjádření?

Měli jsme k dispozici omezené suroviny, já třeba ráda při­ dávám čerstvé bylinky, ale měli jsme jen sušené, což v chuti vyniká úplně jinak. Při podávání jídla si mentor řekl, kdo co bude servírovat. V semifinále mi při servírování pomáhal zástupce z české ambasády a jednotliví mentoři.

Podařilo se ti získat nějaké nové zkušenosti? Bude někdy příležitost ochutnat tvoje kulinářské výtvory i u nás?

Ze Záhřebu si odnáším velké zážitky, poznala jsem tam úžasné lidi a všichni jsme byli jako rodina. Ráda bych v Praze zorga­ nizovala podobnou akci pro sluchově postižené a předvedla tam své kulinářské výtvory, které jsem uvařila v Záhřebu, ale musím si ještě dobře promyslet, jak to uskutečnit.

Nemám představu, jak to bylo náročné. Popsala bys nám přípravu jednoho soutěžního jídla?

Vařili jsme pod dohledem profesionálních kuchařů, kteří byli zajištěni díky patronátu firmy Podravka. Každý soutě­ žící kuchař připravil jeden chod a každý barman vytvořil jeden koktejl k šestichodové večeři, na níž jsme hostili porotu, přátele, partnery a sponzory – celkem tam bylo více než sto hostů! Moje mamka měla jako doprovod příležitost všechny pokrmy ochutnat a moc chválila, jak se všechny povedly. Také při servírování mého pokrmu měla mamka tu čest stoupnout si ve­ dle mě a podávat se mnou pokrmy pro sto lidí.

Atmosféra byla úžasná, hosté byli natěšení a po­ rota měla velmi těžký úkol – vybrat vítěze. Ku­

24 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

/ROZHOVOR/

chařskou soutěž nakonec vyhrál Nino Koštrun ze Slovinska, 2. místo získal Mireille Ehr z Lucemburska a 3. místo Martin Manzl z Rakouska.

Vím, že jste byli na návštěvě v Římě a viděli jste papeže Františka. Jaký jsi z toho měla pocit? Mohli jste s ním mluvit?

Bylo neuvěřitelné, že nám zařídili výlet do Vatikánu a společně jsme se účastnili generální audience u papeže Františka. Den před odjezdem jsme asi dvě hodiny trénovali nástup před pa­ pežem, abychom byli připravení, ale bohužel z organizačních důvodů došlo ke změně a osobní audience se mohl účastnit jen jeden člověk. Tuto možnost jsme věnovali Nikolajovi z Bul­ harska, který měl před devíti lety nehodu a zůstal na vozíč­ ku. Všichni jsme měli z rozhodnutí radost, protože Nikolaj dlouho bojoval se svým zdravotním postižením a rozhodně si požehnání zasloužil.

Stáli jsme hned v první řadě a měli krásný výhled ze všech stran. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že jednoho dne uvidím papeže Františka takto z blízka.

Jela jsi do Chorvatska jen na soutěž, nebo jsi to využila i jako dovolenou?

Moc ráda cestuji na vlastní pěst, tak jsem to samozřejmě spo­ jila s menší dovolenou. Před samotnou soutěží, která se konala v Záhřebu, jsme si s mamkou naplánovaly přílet do Zadaru, kde jsme se odreagovaly u moře a prošly jsme si celé městečko.

Ještě než začala soutěž, udělaly jsme si s mamkou procházku Záhřebem. Každý den jsme ušly minimálně 10 km. Po skon­

čení soutěže jsme si stihly ještě projít Řím a zajet na výlet do Florencie a Milána.

Neuvažovala jsi někdy nad profesionální kariérou kuchaře?

Mám vystudovanou hotelovou školu, kde jsme měli pravidel­ nou praxi v gastronomii, což bylo z důvodu mého sluchového postižení náročné. Obor to byl zajímavý, ale já jsem typ člo­ věka, který vaří pro radost, a ráda vařím pro menší skupinky lidí. S rodinou máme přání si jednoho dne otevřít kavárnu, kde by se podávaly pozdní snídaně ve stylu brunche, obědy, sladké dobroty a dobré pití.

Kdyby se tato soutěž konala příští rok znovu, zkusíš se opět přihlásit?

Ano, jsem v kontaktu s týmem Cupid’s Spoon (Vedran a Silvia Habelovi) a plánují opět navštívit ČR. Já bych se pro tento­ krát zkusila přihlásit na míchání koktejlů, to mě také baví.

Každopádně budu ráda, pokud se přihlásí i další neslyšící. Je to skvělá zkušenost.

Organizátoři Cupid’s Spoon chtějí z této soutěže učinit tradici a plánují kulinářské klání zorganizovat i v roce 2024. Doporučujeme sledovat jejich webové stránky a sociální sítě, aby vám neunikla příležitost účastnit se a tím reprezentovat Českou republiku a naši komunitu Neslyšících.

MEDAILONEK: • Jsem rodilá Pražačka • Vystudovala jsem hotelnictví a turismus ve Vršovicích • Žila jsem 4 roky v Anglii, kde jsem pracovala jako au-pair • Ráda cestuji a raduji se z maličkostí • Mám ráda dlouhé procházky, posezení s přáteli, hudbu, jógu, dobrodružství a smysl pro humor

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/ČLÁNEK/

AI – dobrý sluha, špatný pán Poslední dobou všechna světová média skloňují pojem umělá inteligence (AI – artificial intelligence) a není divu. Výsledky, kterých AI v poslední době dosahuje, jsou ohromující a zároveň mohou být i alarmující.

Některé významné osobnosti přirovnávají toto období k průmyslové revoluci. Čekají nás obrovské změny. Mnozí dokáží tuto příležitost využít ke svému prospěchu, ale na druhé straně je spousta lidí, kteří již nyní volají po regulaci AI ze strachu o práci a při vzpomínce na film Terminátor i z obav o bezpečí společnosti. Pojďme se společně podívat na to, co se AI v poslední době naučila, jak je možné ji využít a kam budou směřovat její další kroky.

C

o to vlastně je umělá inteligence? Všichni o ní mluví, citují ji a odkazují na ni ve svých výrocích, ale zároveň máme jen matnou před­ stavu o tom, jak ji přesně definovat. Ano, žád­ ná ustálená definice totiž zatím neexistuje, všichni se ale shodují na tom, že to je program, který simuluje lidské myšlení a akce. Její využití najdeme v dnešní době už téměř všude. Pomineme-li vojenské účely, najdeme její sto­ py v průmyslu, vědě, obchodu, umění i zábavě. Jde o to, že v poslední době jsou její výsledky víc než skvělé i tam, kde dříve výrazně pokulhávala. Můžeme s naprostou jistotou kon­ statovat, že se AI za posledních 100 let z okrajové disciplíny teoretické matematiky proměnila v něco, s čím se každoden­ ně setkávají milióny lidí po celém světě. Velmi často se s ní setkáme ve světě obchodu – ať už je to věhlasná Siri, nebo chatbot, který s námi komunikuje jako předvoj operátora.

A je jedno, zda se jedná o hlasovou či písemnou komunikaci.

K operátoru-člověku se dostaneme, až když je AI v koncích.

A to se děje čím dál méně. V obchodech je tedy zapotřebí čím dál méně pracovní síly. A to je typický příklad toho, proč se lidé bojí o svoji práci. Jenže dochází i k opačným případům, kdy si lidé a vedení uvědomují, že se umělá inteligence prostě integruje do každodenního lidského života, a začnou ji naopak využívat. Například na Technické univerzitě v Liberci mají studenti od tohoto semestru povoleno využívat AI při psaní diplomové práce! Je totiž nutné se ji naučit využívat, a ne se jí bát a zakazovat. Pokrok totiž zastavit nejde.

V historii byl postoj lidí ke všem převratným změnám stejný. Někdo se bojí a někdo využije příležitosti a ze špatného pána si udělá dobrého sluhu. A podle mě stojíme na prahu

26 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

TEXT: Petr Bogner FOTO: fotobanka

takové události a je jen na nás, jak k takovému mezníku při­ stoupíme. Myslím, že právě pro lidi žijící v „tichém světě“ je to jedinečná příležitost, jak alespoň v online virtuálním světě smazat všechny rozdíly a nevýhody, které jim život připravil.

AI můžeme využít v soukromém i pracovním životě, pro zába­ vu, prezentaci i vlastní uměleckou tvorbu. Pojďme se podívat na to, jaké výsledky nám umělá inteligence může nabídnout.

TEXTOVÉ VYUŽITÍ AI můžete využít k psaní textů soukromých i těch pro pracov­ ní nebo obchodní účely. Můžete ji nechat psát články, e-maily, zprávy a automatické odpovědi nebo naplánovat program vaší dovolené, vyhledat informace, překládat texty do cizích jazyků atd. Můžete ji využít i ke komerčním účelům – napíše za vás popisky zboží či služeb, příspěvky na sociální sítě, klíčová slova a téměř vše, co vás napadne.

AI se dá ale využít i v běžném životě. Vyzkoušeli jsme za vás hned dva programy. Oba mají své pro i proti. První je ChatGPT, který byl vytvořen společností OpenAI, jež svoji činnost začínala jako nezisková organizace, a druhým je česká aplikace Deeply.cz. Zásadní rozdíly mezi nimi jsou v kvalitě textů a v tom, že OpenAI je zdarma a za Deeply si pár set korun měsíčně připlatíte. Obě verze podávají ovšem kvalitní výkony a měly by se dokázat orientovat i v takových nuancích, jako je sarkasmus a vtip, tak tedy alespoň hovoří oficiální po­ pisy programů. A tak jsme oba programy vyzkoušeli a zadali oběma stejný úkol: Napiš prosím text e-mailu, kde se omlouvám šéfovi, že dnes nedorazím do práce. Chtěl bych, aby pochopil, že vážně nemůžu přijít, ale aby se i zasmál a nebyl naštvaný.

A tady jsou výsledky.

/ČLÁNEK/

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/ČLÁNEK/

Jak myslíte, že se ta zpráva programům podařila? V každé variantě je alespoň jednou použit anglicismus – počeštěná forma anglického slova. Deeply použil slovo programmer a má tím zřejmě na mysli programátora. ChatGPT zase použil slovo kidnapován – tedy unesen. Oba programy se očividně trápily s tím, že jsem v zadání požadoval trochu vtipu, a tak jsem zkusil jiné volnočasové užití a požádal jsem oba o text inzerátu, v němž bych se jako neslyšící rád seznámil s neslyšící ženou.

Bez požadavku na humorný přídech jsou oba texty již mno­ hem lepší a použitelnější. Text od Deeply je jemnější, stavba věty je logičtější a celkově je text příjemnější na čtení a po­ chopení. Přeci jen je to placená verze. Na následující stránce opět vidíte výsledky pokusu.

Na závěr mám pro vás jeden opravdu speciální tip, který podle mého názoru v budoucnu umožní v online světě smazat rozdíly mezi slyšícími a neslyšícími. Je to program, který je schopen vytvořit videa z fotografie. Fotografii do něj vložíte a ta ožije a začne odříkávat váš předepsaný text. Program již

28 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

dnes hovoří mnoha světovými jazyky včetně češtiny, a tak lze předpokládat, že při obrovském rozmachu a pokroku AI se v budoucnu naučí i znakový jazyk. V takovém případě pak můžeme posílat vzkazy z „tichého světa“ všem ostatním i na­ opak a v tom vidím obrovský pokrok technologií a opravdovou pomoc. A nejlepší na tom je, že je tento program částečně zadarmo a jeho užívání je velmi jednoduché. Stačí pár minut a video je hotové. Taková videa pak můžete například vkládat na svůj web, použít je jako pozdrav, pozvánku nebo reklamu na svoji činnost. To přece už stojí za pár minut námahy.

Videa je možné vytvářet na movio.la (v současné době vás web zřejmě přesměruje na novou adresu – pozn. red.). Vyberete možnost Template a kliknete na volbu Photo avatar, nahrajete svoji fotografii a přidáte text. V češtině jsou zatím k dispozici jen dva hlasy, jeden mužský a jeden ženský. Po napsání textu zvolíte Submit (potvrdit) a vaše jedinečné video je na světě.

Držíme palce a dejte nám vědět, jak se vám daří s programy pracovat. Přejeme hodně úspěchů v novém roce.

/ČLÁNEK/

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Návrh nové vlajky Neslyšících aneb cesta hluchoslepého umělce Přestože otázka výběru vlajky pro Neslyšící byla diskutována již na předešlých valných shromážděních Světové federace neslyšících (WFD) v letech 2011, 2015 a 2019, žádný z navrhovaných designů z různých zemí nebyl dosud přijat. V listopadu roku 2022 Rada WFD rozhodla znovu toto téma otevřít a vyzvala k opětovnému předkládání návrhů pro vlajku Neslyšících.

Hlasování o vybraném designu bylo naplánováno na XXI. valné shromáždění WFD konané na ostrově Jeju v Jižní Koreji (psali jsme v minulém čísle UNIE – pozn. red.). Návrhy vlajky mohli designéři podávat prostřednictvím svých národních organizací, které jsou členy WFD, uzávěrka pro odevzdání návrhů byla stanovena na 6. ledna 2023.

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / ZDROJ A FOTO: Wikipedia, Seek the World, www.arnaudbalard.com,

www.deaf-art.org, Ivana Hay Tetauerová – osobní rozhovor s Arnaudem Balardem Arnaud Balard vlajku též vytvořil v keramické verzi

Arnaud Balard, tvůrce vlajky Neslyšících, a jeho znak pro ni

30 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

SYMBOLIKA VLAJKY, JAK JI VYSVĚTLUJE SAMOTNÝ BALARD, JE ROZSÁHLÁ: •

Ruce reprezentují znakující komunitu Neslyšících a znakový jazyk.

•

Prsty roztažené do nekonečna odkazují na užívání více než 200 existujících znakových jazyků po celém světě a zároveň symbolizují propojení s pěti kontinenty: Evropou, Amerikou, Asií, Oceánií a Afrikou.

•

Tyrkysová barva, světová barva znakového jazyka, znakující komunity a kultury Neslyšících, v sobě zahrnuje rozmanitost této komunity – od neslyšících po hluchoslepé, CODA, tlumočníky znakového jazyka a rodinné příslušníky.

•

Žlutá barva symbolizuje světlo, život, probuzenou mysl a harmonické soužití.

•

Námořnická modř (tmavě modrá) reprezentuje planetu Zemi, lidstvo a zároveň slouží jako barva reprezentující hluchotu. Tímto způsobem jsou na vlajce zahrnuti i lidé hluchoslepí a neznakující neslyšící, kteří se spoléhají na orální komunikaci.

Cílem Arnaudova designu je, aby vlajka byla symbolem otevřenosti, inkluzivity a solidarity odmítající nechtěnou izolaci či segregaci.

OSTATNÍ NÁVRHY VLAJKY

a/ Francie, 25 hlasů

Arnaud Balard vlajku navrhl v roce 2013, nechal si ji patentovat a v roce 2014 byla schválena Francouzskou národní federací neslyšících. Nyní, 10 let od svého vzniku, byla schválena též na XXI. valném shromáždění WFD v Jižní Koreji.

A tak se stalo, že byla 9. července 2023 během XXI. valného shromáždění WFD schválena myšlenka zavedení „meziná­ rodní vlajky Neslyšících“. Následně byly předloženy návrhy vlajek od tří řádných členů WFD: Libanonu, Ruska a Francie.

Hlasování o vítězném designu vlajky Neslyšících přineslo tyto výsledky – Francie: 25 hlasů, Libanon: 23 hlasů, Rusko: 17 hlasů. Následné druhé kolo hlasování dopadlo takto – Francie: 36 hlasů, Libanon: 31 hlasů. Francouzský návrh byl tedy nakonec schválen jako nová vlajka Neslyšících. Následo­ vala debata o tom, jak by se měla vlajka nazývat: Deaf flag, nebo Sign Union flag, což je název, který jí dal její tvůrce.

Nakonec byl vybrán název Deaf flag (vlajka Neslyšících).

Označení Sign Union flag získalo menší podporu, nicméně se i přesto ve světě stále někdy užívá. Před samotným hlaso­ váním o vlajce došlo ke kontroverzní situaci kvůli podobnosti designu ruské vlajky s francouzskou. Nepál nedodržel lhůtu pro předložení vlajky a jeho návrh tak byl zamítnut.

Deaf flag představuje komunitu Neslyšících (zejména znakujících). Je prostředkem zviditelnění naší sociokulturní menšiny, která často čelí různým formám diskriminace.

Vítězný design, schválený WFD, vzešel z kreativity fran­ couzského hluchoslepého umělce Arnauda Balarda. Vlajka zobrazuje výraznou otevřenou ruku v tyrkysové barvě, která vystupuje na pozadí ruky žluté. Špičky prstů vytvářejí dojem nekonečna, neboť se „natahují“ mimo prapor. Tmavě modré pozadí doplňuje celkový vizuální efekt.

b/ Libanon, 23 hlasů

c/ Rusko, 17 hlasů

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

RANÝ ŽIVOT A VZDĚLÁNÍ Život Arnauda Balarda je pozoruhodnou cestou plnou výzev a úspěchů. Narodil se jako neslyšící v roce 1971 ve francouzském Toulouse. Zároveň se u něj již od dětství projevovalo tzv. tunelové vidění, což si však Arnaud neuvědomoval, dokud mu nebyl v roce 1998 v jeho 27 letech diagnosti­ kován Usherův syndrom. Od tří do sedmi let žil Balard se svou tetou, aby mohl navštěvovat školu pro neslyšící. Protože se dokázal naučit francouzsky, přešel poté na běžnou školu, kde setrval do svých osmnácti let. Jeho vzdělání tak probíhalo v mluvené francouzštině, francouzský znakový jazyk (LSF) se Arnaud naučil až v osmnácti letech.

V letech 1992 až 1993 studoval na Université de Tou­ louse-Le Mirail, následně přestoupil na École MJM Graphic Design, kde se v letech 1993 až 1995 věnoval studiu grafického designu. Poté do roku 1998 pokračoval ve svém uměleckém vzdělání na Evropské akademii umění v Bretani v kampusu Rennes. V roce 2000 se přestěhoval do Bruselu, kde studoval umění na l'École nationale supérieure des arts visuels de La Cambre. Jeho cesta za vzděláním je nejen svědectvím o jeho odhodlání a adaptabilitě, ale také ukazuje, jak se i přes výzvy spojené s hluchotou a postupně se zhoršujícím zrakem stal významným umělcem.

AKTIVISMUS A UMĚNÍ Pro Arnauda jsou pojmy aktivismus a umění neoddělitelně spojeny, což se projevuje jak skrze jeho psaní, vedení umělec­ kých kurzů a workshopů, tak i v tvorbě uměleckých děl, jež se zaměřují na propagaci kultury Neslyšících. V roce 2009 se Ba­ lard stal autorem dvaadvacetistránkového manifestu, v němž se poprvé objevil pojem „surdismus“. Manifest pojednával o významu umění pro Neslyšící a zdůrazňoval potřebu širší akceptace identity Neslyšících. Balard tehdy nevěděl o exis­ tenci podobného uměleckého hnutí De'VIA, které vzniklo ve Spojených státech v roce 1989 (psali jsme v UNII 3–4/2021 – pozn. red.). Surdismus se od De'VIA odlišuje tím, že zahrnuje umělecké formy i mimo vizuální umění, jako jsou divadlo, kino a literatura. Manifest surdismu vyzývá k využívání tvůr­ čích děl k zpochybnění privilegia slyšících a k prosazování rov­ nosti a končí prohlášením: „Audismus očerňuje, deafhood vítá, surdismus odhaluje.“ (V angličtině: „Audism denig­ rates, Deafhood welcomes, Surdism reveals.“) S postupným zhoršováním Balardova zraku se jeho umě­ lecká tvorba vyvíjela od kreseb přes digitální vizuální umění směrem k divadlu, performanci, modelování, sochařství a psaní básní. Jak Arnaud říká, měl štěstí v neštěstí – než si pro svou profesní dráhu vybral kresbu a grafiku, učil se také sochařině a keramice. Když byl pak ke konci roku 2018 nu­ cen přestat kreslit, mohl díky tomu nadále ve své umělecké činnosti pokračovat skrze modelování a také poezii.

32 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

je francouzský hluchoslepý umělec s bohatými uměleckými zkušenostmi. V roce 2009 zformuloval v manifestu svou filozofii nazvanou surdismus, což je umělecké, filozofické a kulturní hnutí zasvěcené oslavě kultury a umění Neslyšících. Toto hnutí zahrnuje různé formy umění, jako jsou film, divadlo, literatura a výtvarné umění.

Arnaud Balard si získal celosvětovou pozornost jako tvůrce Deaf flag. Tato vlajka vznikla s cílem reprezentovat globální jednotu Neslyšících a hluchoslepých. Balardův umělecký přínos nejen zdůrazňuje jeho schopnost propojit různé formy uměleckého vyjádření, ale také posouvá hranice reprezentace a inkluzivity pro Neslyšící a hluchoslepé komunity po celém světě.

VLAJKA DEAF FLAG Balard je dnes celosvětově uznáván zejména jako tvůrce vlajky s názvem Deaf flag. Záměr navrhnout vlajku Neslyšících ho vedl k tomu, že se po dva roky věnoval vexilologii (vědní disciplína, která se zabývá studiem vlajek a praporů – pozn. red.).

Na základě získaných odborných znalostí vytvořil vítězný de­ sign vlajky, který zobrazuje stylizovaný obrys ruky. Tři barvy, z nichž se vlajka skládá, symbolizují hluchotu a lidskost (tmavě modrá), znakový jazyk (tyrkysová) a osvícení a naději (žlutá).

Balard zamýšlel vytvořit tuto vlajku jako mezinárodní symbol, který by reprezentoval komunitu Neslyšících. Francouzská národní federace neslyšících vlajku schválila již v květnu 2014 a od té doby byla vyvěšena na mnoha místech po celém světě.

Její oficiální schválení ze strany WFD však následovalo až po devíti letech. A jak se vlajka líbí vám?

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

KRÁTKÝ ROZHOVOR S ARNAUDEM BALARDEM Deaf flag je úspěšná po celém světě, dost Neslyšících ji znalo ještě předtím, než byla vůbec schválena na WFD, a to pod názvem Sign Union flag. Jak a proč vás napadlo tuto vlajku navrhnout? A jak je to přesně s názvem této vlajky?

Zkoumal jsem různé znaky a vymýšlel návrhy. Nechtěl jsem na vlajce mít mrňavý znak. Od roku 2011 jsem zkoumal a po­ rovnával různé vlajky z celého světa, protože jsem cítil, že by si Neslyšící zasloužili mít také tu svoji vlastní. Procházel jsem různé symboly rukou a uvědomil jsem si, že některé z nich symbolizují sluchadla. To se mi nelíbilo, chtěl jsem, aby to bylo prostě jinak podané, ne aby bylo explicitně vyjádřeno to, že člověk bude nosit sluchadla. Chtěl jsem, aby bylo vidět, že znakový jazyk je velmi důležitý, aby na vlajce byl symbol, který bude unikátní, odlišný a orientovaný nejen na znakový jazyk, ale i na jiné aspekty. Pak jsem dostal nápad – prsty rukou, které se rozprostřou po celé vlajce, a tím jí dodají ten správný význam a rozměr. To je ono! Už z dálky tak bude vidět, o jaký symbol vlajky jde a oč běží.

Vlajka je symbolem spojenectví. Proto jsem ji také v roce 2013 nazval Sign Union flag. Naše komunita sestává z růz­ ných, odlišných prostředí. Nerozdělujeme se podle rasy apod., ale patří mezi nás neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, uživatelé KI. Vlajkou jsem chtěl vyjádřit přání, abychom drželi při sobě za všech okolností a mysleli pozitivně. Mrzí mne, že tento název nebyl spojen s mým designem a že v hlasování zvítězil název Deaf flag. Názvem Sign Union flag jsem chtěl ukázat, že znakový jazyk je plnohodnotným živým jazykem, a věřím, že by i lépe posloužil komunitě Neslyšících. Měl by být vnímán i mimo naši komunitu jako univerzální poselství o znakovém jazyce.

Jak jste vybíral barvy pro vlajku?

Výběr barev byl ovlivněn i tím, že se bílá barva často objevuje v symbolech pro postižení (viz symbol vozíčkáře, přeškrtnu­ tého ucha apod.). Nemám z ní dobrý pocit. Nahradil jsem ji proto žlutou, která symbolizuje světlo, naději, prozření, slunce, jež nám přináší výzvy k novým úkolům. Tmavě modrá znázor­ ňuje lidskost, deafhood a deaf gain. Tyrkysová barva je sym­ bolem znakového jazyka, spojuje naše komunity. Chtěl jsem vyjádřit, že jsme si se slyšícími rovni, a podpořit to, aby byly znakové jazyky co nejdříve a všemi uznány. Již od začátku své umělecké tvorby se věnuji i politickým tématům. Nelíbí se mi, když je naše menšina politikou utlačována a diskriminována.

Handsbird

"Ptáci reprezentují svobodu. Mohou si létat tak, jak chtějí. Přesně tak se cítím, když můžeme znakovat, neboť ve znakovém jazyce můžeme vyjádřit cokoliv kdekoliv bez jakýchkoli omezení."

Le Bébé pile

„Lidé se obvykle zaměřují na pusu a uši neslyšícího dítěte. Baterkami chci ukázat, jak se rodiče snaží dítěti dávat stále nové a nové baterie, aby slyšelo, a přitom to nestačí. Když sluchátka nefungují, vypadá to, že je pro rodiče snazší vyměnit baterky než pátrat po příčině.“

Iva při rozhovoru s Arnaudem Balardem v Paříži, v ruce drží jeho umělecký výtvor nazvaný ILY (I Love You)

Když jsem začal ztrácet zrak, přestával jsem postupně tvořit výtvarná díla a zaměřil jsem se více na poezii ve zna­ kovém jazyce. To, že jsem hluchoslepý, neznamená, že jsem stále sám. Neopouštím svou komunitu Neslyšících. Mohu s nimi stále komunikovat skrz taktilní znakový jazyk. Ovlá­ dám mezinárodní znakový systém. Znakový jazyk je klíčem k otevření našich myšlenek k mnoha tématům z celého světa.

Tvar ruky na vlajce tak s námi bude napořád!

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Mistrovství světa ve futsalu neslyšících v Brazílii

V Brazílii, přesněji v Sao José Dos, bylo 9. listopadu zahájeno mistrovství světa ve futsalu. Z České republiky se ho účastnilo 12 hráčů a 6 členů realizačního týmu. Šampionát odstartoval zahajovacím ceremoniálem v hale Teatrao. I přes nelehké zápasy ztížené horkem a dusnem si naši reprezentanti vykopali 7. místo z celkem 14 týmů. Milan Novotný v jednom ze zápasů dostal červenou kartu a nemohl tak hrát v utkání proti Íránu. Všem hráčům se podařilo vyvarovat se zranění a bojovali až do posledního zápasu. Za celou redakci jim blahopřejeme!

34 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

Č

eská reprezentace byla ve skupině B společ­ ně se Švédskem, Ghanou a Paraguayí. První zápas proti týmu Ghany byl naplánován na pátek 10. listopadu, ale protože měla Ghana problém s financemi a dostala od ISCD zákaz účasti na MS, byl zápas kontumován ve prospěch Česka. Pro českou reprezentaci to znamenalo volný den a hráči se tak mohli podívat na zápas Švédsko–Paraguay (Švédsko zvítězilo 9:1). Realizační tým se večer zaměřil na videorozbor tohoto zápasu pro přípravu hráčů na sobotní utkání právě proti Pa­ raguayi. Česká republika ve svém historicky prvním zápase na futsalovém MS zvítězila s vysokým rozdílem 9:2, se svými

TEXT: Klára Zaoralová FOTO: Jan Crkovský

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Jediný hrdý fanoušek z Česka

Zahajovací ceremoniál

čtyřmi brankami se prosadil Lištvan. Poslední zápas skupiny se odehrál v neděli 12. listopadu, a to mezi Českou republikou a Švédskem. Oba týmy měly postup zajištěný, šlo primárně jen o 1. místo ve skupině. Zápas se našim hráčům nepovedl a prohráli s výsledkem 1:6. Další špatnou zprávou bylo, že při­ šli o hráče Milana Novotného, který v zápase dostal červenou kartu a chyběl tak ve čtvrtfinálovém utkání proti Íránu. Čes­ kou reprezentaci pak čekaly dva dny odpočinku, během nichž se s realizačním týmem v tréninku zaměřily na nedostatky, chyby a videorozbor odehraných zápasů. Čtvrtfinálový zápas byl na programu ve středu 15. listopadu, a to už od 8 ráno, což bylo pro naši reprezentaci něco nového. První poločas skončil výsledkem 0:1, ale ze strany české reprezentace to byl vůbec nejlepší výkon, jaký na MS předvedla. Druhý poločas se snažila ještě prvních 5 minut tlačit, ale po druhém gólu hráčům došly síly a padli s výsledným skóre 0:7. Následující zápas o 5.–8. místo odehráli čeští hráči v pátek 17. listopadu proti Kuvajtu. Ve hře byla česká reprezentace výrazně lepší, ale bohužel nedokázala proměnit své šance a smolně prohrála 0:5.

Poslední zápas o 7. místo se hrál v sobotu proti Švýcarsku, Švý­ cary Češi válcovali a vyhrávali 2:0. Poslední 2 minuty zápasu se ale Švýcarsko bez brankáře dokázalo prosadit a vyrovnalo na 2:2. Hrálo se tedy prodloužení 2× 5 minut, během něhož se ukázalo, že je česká reprezentace v lepší kondici, a nakonec zápas vyhrála 5:2. Česká reprezentace tak na MS obsadila 7. místo z celkem 14 týmů.

Jedna z mnoha momentek ze zápasu (proti Paraguayi)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Vítězem celého MS se stal Írán, proti kterému hrála naše reprezentace už ve čtvrtfinále. Ve finálovém zá­ pase porazil Írán Švédsko na penalty 3:0.

Skupina B: Česko–Paraguay 9:2 (1:0) Branky: 4× Lištvan, 2× Novotný, Benda, Vodička ŽK: Lištvan Švédsko–Česko 6:1 (4:1) Branky: Hubáček ŽK: Hamburg ČK: Novotný Čtvrtfinále: Írán–Česko 7:0 (1:0) o 5.–8. místo: Česko–Kuvajt 0:5 (0:0) ŽK: Lištvan o 7. místo: Česko–Švýcarsko 5:2 (2:0, 2:2) v prodloužení Branky: Hubáček, Lištvan, Benda, Fellmann, Novotný Celkové pořadí: 1. Írán, 2. Švédsko, 3. Japonsko, 4. Thajsko, 5. Kuvajt, 6. Brazílie, 7. Česko, 8. Švýcarsko

Trenér v akci

Sedmé místo je dobré umístění, povíš nám, jaké byly zápasy? Jak jste to vzhledem k horku zvládali?

DAVID LIŠTVAN Davide, jak se cítíš dva týdny po návratu z Brazílie?

Cítím se dobře, ale při návratu do Česka nás tady čekal sluš­ ný teplotní šok po přechodu z vedra v Brazílii do naší české zimy. Po přistání jsme všichni rychle navlíkali zimní bundy.

Oproti Brazílii to byl opravdu velký rozdíl.

Musím říct, že sedmé místo na MS je velký úspěch na to, že jsme na něm byli poprvé v historii. Měli jsme šanci vyhrát více zápasů, ale bohužel se to z různých důvodů nepodařilo.

Hodně velký nezvyk byly vysoké teploty, museli jsme všichni dodržovat pitný režim a pít více než v Česku.

Hraješ někdy i se slyšícími hráči? Jak často trénuješ?

Ano, chodím pravidelně dvakrát týdně na tréninky se slyšícím klubem. Zlepšuju si tím kondici, učím se, jak lépe střílet i při­ hrávat. Jsem rád, že tuto možnost mám, hodně mě to naučilo.

Měli jste během MS na programu i nějaké jiné aktivity než jen tréninky a zápasy?

V prvním zápase jsi vstřelil nejvíc gólů ze všech.

Byl futsal tvým snem už odmalička? Kdy jsi začal aktivně trénovat?

Po konci MS jsme vyrazili na celodenní výlet do Sao Paula, většinu času jsme strávili regenerací na koupališti.

Na prvním místě musím poděkovat svým spoluhráčům, kteří mi dobře přihrávali na dobré pozice, chtěli jsme to hlavně vyhrát. Na zápase takovéto vyšší úrovně jsem čtyři góly dal poprvé. Futsalu jsem se více začal věnovat před dvěma roky, ale můj sen to byl už dříve, protože je to můj oblíbený sport.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi loňským ME a letošním MS? Jaké to jsou?

36 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

V Itálii se mi díky nižším teplotám lépe dýchalo, ale samotná hala byla lepší v Brazílii a měla také lepší povrch, takže se nám trošku lépe hrálo tam. Všechno ostatní bylo podobné.

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Co si myslíš o zimní deaflympiádě, která bude bez účasti českých sportovců? Budete se připravovat na další velkou akci?

Celkově příprava, soustředění a nachystání na MS proběhly hladce, nebo jste museli řešit nějaké komplikace?

Byli jsme samozřejmě velice zklamaní, doufali jsme v pre­ miérovou účast naší futsalové reprezentace, navíc když má být futsal na deaflympiádě poprvé. Pro hráče to byla velká motivace, chtěli jsme získat více zkušeností, ale bohužel se to nepodařilo. Budeme ale nadále trénovat a připravovat se, náš další cíl je kvalifikace na ME a MS a chceme se také příští rok účastnit několika mezinárodních turnajů.

Vše probíhalo v pohodě, ale někteří noví hráči nebyli zvyklí na systém a taktiku hraní, která se přizpůsobuje sestavě pro­ tihráče, chtěli jsme, aby dobře nacházeli své místo v herním systému a na hrací ploše, aby uměli hrát na svých pozicích.

S tím nám pomáhali právě slyšící trenéři a věříme, že se to hráči naučí a půjde jim to lépe.

JAN CRKOVSKÝ Byl jsi součástí realizačního týmu pro MS v Brazílii. Co bylo tvým úkolem?

Jednak jsem byl vedoucí mužstva a jednak jsem měl na starosti média a sociál­ ní sítě, natáčel jsem videa.

Taky jsem dělal kustoda, což znamená, že jsem obstarával vše, co hráči potřebují, např. donášel pití, chystal oblečení apod. Dělal jsem prostě od všeho něco. Šlo nám o to, aby vše proběhlo hladce a hráči byli spokojení a mohli se soustředit na hru.

Jak dlouhá byla příprava před odletem do Brazílie?

Po ME v Itálii v říjnu 2022, kdy se potvrdilo, že jsme najisto postoupili na MS, jsme od listopadu začali aktivně trénovat.

V prosinci jsme začali s přípravnými zápasy, rozšířili jsme tým o nové hráče. Každý měsíc jsme měli soustředění. Na zimním soustředění jsme hodně běhali objemy v kopcích.

Nechyběly ani přátelské zápasy, v lednu jsme měli přátelský zápas s Polskem. Hráli jsme hlavně proti slyšícím týmům.

Na letní soustředění už zápasy naplánované nebyly, hlavně jsme trénovali, aby si hráči v letním počasí zvykli na teploty, které nás čekaly v Brazílii. Cílem bylo, aby byli připraveni.

Soustředění jednou za měsíc ale samozřejmě nestačilo, a proto jsme chtěli, aby hráči trénovali a hráli v nějakém futsalovém klubu mezi slyšícími. Měli tak získat další zkušenosti. Lukáš Benda hrál za Hellas Brno v první lize, Martin Braneac hrál v druhé lize za Malibu Mladá Boleslav. Ostatní hráči se sly­ šícími pouze trénovali. Na některá soustředění se nám poda­ řilo domluvit účast slyšících trenérů, například z Bohemians Praha, aby nám pomohli s přípravou, taktikou a vším, co je třeba. Samozřejmě to ale bylo málo, hráči by takto museli trénovat mnohem více, ale lepší něco než nic.

Podle čeho jste hráče na MS vybírali?

Z týmu, který jsme měli na ME, někteří hráči ze zdravotních důvodů odešli. Hledali jsme proto nové hráče, které jsme znali a kteří měli zkušenosti z fotbalu a hrají dobře. Futsal tu dříve neměl takovou tradici, hrál se víc fotbal. Zaměřili jsme se na to, aby hráči měli výdrž, uměli střílet jako fotbalisté, a zkusili jsme je přenastavit na futsal, přeučit je z trávy na futsalovou plochu apod. Hlavně jsme vybírali takové hrá­ če, kteří mají tzv. „futsalovou schopnost“. Futsal se hraje na menším hřišti, je rychlejší a je potřeba při něm trošku jinak přemýšlet. Na věku nezáleží, šlo nám o zkušenosti a schopnost spolupracovat.

Jak jste hráče vybírali, bylo nějaké výběrové řízení, nebo jste oslovovali jednotlivé hráče, o nichž jste věděli?

Výběrové řízení jsme nedělali, odvíjelo se to od mistrovství ČR ve futsalu – konalo se v mnoha městech po republice, hrály se zápasy a my jsme pozorovali a vybírali ty, kteří hráli nejlíp, a pak jsme je zkusili pozvat k nám. Tým byl poměrně široký a my jsme z něj postupně hráče vyřazovali, protože podávali špatné výkony, nebo sami odpadli ze zdravotních důvodů. Osm měsíců před MS jsme tým postupně zužovali a tři měsíce před odletem jsme už měli oficiální kompletní tým. Bohužel jsme vyřadili i čtyři pět hráčů, kteří byli dobří, ale potřebovali ještě trénovat. Dostali od nás doporučení, aby v trénování se slyšícími pokračovali. Věřím, že po roce se k nám vrátí, pokud uvidíme jejich zlepšení. Podle mě je nejlepší ten hráč, který hraje futsal i mezi slyšícími, díky tomu vidí tu konkurenci a má i motivaci.

Dozvěděli jsme se, že zimní deaflympiáda v Turecku bude bez české účasti. Co nám k tomu můžeš říci?

Velmi nás to mrzí, myslím, že se nás měli zeptat na náš ná­ zor. Místo toho se prostě rozhodli sami. Jsme tím zaskočeni a hráči jsou zklamáni také. I proto, že nevíme, jestli tato deaflympiáda pro nás nebude tou poslední. Neumíme si představit, co se bude dít za čtyři roky. Je škoda zahodit ty úspěchy, které máme. Máme ještě v plánu účastnit se MS v roce 2025, bude se konat někde v Evropě, asi v Dánsku, místo je stále v řešení.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

37

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Změna místa zimní deaflympiády 2024 a neúčast českých sportovců TEXT: Jan Semerád

Organizátoři 20. zimních deaflympijských her v Turecku oznámili změnu místa koná­ ní, informaci sdílel na svém facebookovém profilu Český deaflympijský výbor. Meziná­ rodní výbor sportu neslyšících (ICSD) původně plánoval deaflympiádu uspořádat na spor­ tovištích ve městech Ankara a Kayseri, nyní však oznámil, že se hry uskuteční v termínu 2.–12. března 2024 ve východo­ tureckém městě Erzurum. Město za posledních deset let hostilo mnoho významných sportovních událostí a nabízí všechna po­ třebná sportoviště na jednom místě. Své síly zde změří závodníci v alpském lyžování, běhu na lyžích, curlingu, futsalu, ledním hokeji, snowboardingu i v šachách. V roce 2024 to navíc bude přesně sto let od počátků pořádání deaflympiád pod taktovkou Mezinárodního výboru sportu neslyšících. Česká výprava se této deaflympiády bohužel nezúčastní z finančních, organizačních a bezpečnostních důvodů, a proto ani my v časopise UNIE o této deaflympiádě nebudeme podávat zprávu. Svoji účast odvolala také Kanadská sportovní asociace neslyšících a další národní asociace.

MČR žen v curlingu – Divize ZDROJ: Český svaz curlingu

Kdy: 11.–12. 11. 2023, Kde: Brno Výsledky: Curling Brno Legia (Anna Pětová, Elena Vaníčková, Zuzana Ho­ lášková) – I. PSKN Praha (Eva Bystroňová, Magda Jandusová, Eva Nováková) 11:2 I. PSKN Praha (Eva Bystroňová, Magda Jandusová, Eva Nováko­ vá) – Ledoborky 3 (Monika Blahovcová, Lucie Marková, Jaroslava Pešková, Eva Jalovcová) 8:2 Zbraslav TP (Zuzana Axamítová, Kateřina Fantová, Lucie Šitino­ vá, Zuzana Hrůzová) – I. PSKN Praha (Eva Bystroňová, Magda Jandusová, Eva Nováková) 7:4 SAVONA I (Vlasta Siveková, Alena Samueliová, Jana Volfová, Ire­ na Macková) – I. PSKN Praha (Tereza Švarcová, Eva Bystroňová, Eva Nováková) 10:2

38 ČASOPIS UNIE 1–2/2024 ročník XXVIII

MČR v bowlingu neslyšících TEXT: hodnocení STK bowling

Kdy: 18.–19. 11. 2023 Kde: Olomouc Pořadatel: SK SKIVELO Olomouc Výsledky: Ženy jednotlivci: 1. Kateřina Klofáčová (I. PSKN Praha) 368 bodů 2. Pavla Černá (I. PSKN Praha) 328 bodů 3. Pavlína Maléřová (SK SKIVELO Olomouc) 322 bodů Muži jednotlivci: 1. Tomáš Drahoš (SK SKIVELO Olomouc) 372 bodů 2. Jaromír Vohryzka (I. PSKN Praha) 369 bodů 3. Stanislav Zápalka (SK SKIVELO Olomouc) 305 bodů Ženy dvojice: 1. Pavla Černá, Dáša Vohryzková (I. PSKN Praha) 1334 bodů 2. Martina Pastrnková, Pavlína Maléřová (SK SKI­ VELO Olomouc) 1145 bodů 3. Martina Blabolilová, Natalja Martyněnko (I. PSKN Praha) 1092 bodů

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Mistrovství světa ve futsale neslyšících ZDROJ: facebook Czech Deaf Fotbal

Kdy: 9.–18. 11. 2023 Kde: São José dos Campos, Brazílie

Výsledky: 1. Írán 2. Švédsko 3. Japonsko 4. Thajsko 5. Kuvajt 6. Brazílie 7. Česko 8. Švýcarsko

Muži dvojice: 1. Tomáš Drahoš, Miroslav Janošec (SK SKIVE­ LO Olomouc) 1356 bodů 2. Jaromír Vohryzka, Jan Sůva (I. PSKN Praha) 1353 bodů 3. Petr Kučera, Stanislav Zápalka (SK SKIVELO Olomouc) 1349 bodů

Seminář sportovních ředitelů EDSO TEXT: facebook Českého deaflympijského výboru

Český deaflympijský výbor se na základě pověření EDSO spolupodí­ lel na organizaci semináře ve dnech 12.–15. 10. 2023. Seminář spor­ tovních ředitelů pořádala EDSO v Praze v prostorách hotelu Kry­ stal na Praze 6. Na tomto semináři byli proškoleni sportovní ředitelé EDSO z různých sportovních od­ větví a jeho účelem bylo seznámit je s novými pravidly a protokoly pro pořádání evropských šampionátů.

Na workshop byl přizván i Artem Bruerov, antidopingový manažer ICSD, který přednesl komplexní příspěvek k dopingové problema­ tice sportu neslyšících. ČDV touto cestou děkuje za podporu i městské části Praha 6.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

39

Šťastný nový rok, v životě je to jen další krok.

A proto přejeme vám mnoho zajímavých zpráv ze světa Neslyšících, do ČZJ přeložených, to vše pro vás už roky píše redakce časopisu UNIE.