Cupid's Spoon 2023

Česká stopa v mezinárodní kuchařské soutěži

TEXT: Jan Semerád

FOTO: archiv Marie Frankové

V letošním roce se konal první mezinárodní ročník kuchařské soutěže Cupid’s Spoon 2023. Cílem této soutěže bylo a je poskytnout lidem s různými handicapy a dětem bez rodinného zázemí možnost získat zkušenosti a ukázat své dovednosti. Cupid’s Spoon chce tyto lidi také podpořit v nabytí sebevědomí a rozvoji jejich samostatnosti. Českou republiku v soutěži reprezentovala naše kolegyně z České unie neslyšících Marie Franková, která se účastnila pražského kvalifikačního kola, jednoho z 27 kvalifikačních kol, jež se konala vždy v hlavním městě každého státu Evropské unie, a podařilo se jí postoupit do semifinálového klání, které proběhlo v říjnu v hlavním městě Chorvatska Záhřebu. S Marií vám nyní přinášíme rozhovor, v němž se rozhodla podělit se o své zkušenosti, pocity a dojmy z celé soutěže.

Vedran Habel a jeho manželka Silvia. Vedran Habel v roce 2009 založil neziskovou organizaci UNUO, kde poskytuje kulinářské školení a vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením a také dětem bez adekvátní rodičovské péče. 

Účastnila ses prvního kvalifikačního kola soutěže Cupid’s Spoon 2023 v Praze, které se konalo letos v dubnu. Jak ses o něm dozvěděla a proč ses rozhodla přihlásit?

O této soutěži jsem se dozvěděla v práci v České unii neslyšících, kde jsem měla za úkol tuto akci propagovat na FCB. Ráda vařím a peču, je to činnost, při níž se odreaguji. Tak jsem si říkala, že se pro srandu přihlásím, a nečekala jsem, že mě vyberou do semifinále.

Pamatuješ si, co jsi v prvním kole vařila? Jak tvoje umění ocenila porota?

Měli jsme za úkol doma uvařit své oblíbené jídlo. Já jsem uvařila buřty na pivu s kroketovými plackami, bylo to oblíbené jídlo mého táty a měla jsem ho jako vzpomínku na něj. Na místě, u baziliky sv. Ludmily na náměstí Míru, jsme jídlo ohřáli a naservírovali na talíř tak, aby vizuálně vypadalo pěkně. Pro porotu bylo nesmírně těžké rozhodnout, kdo bude Českou republiku na semifinálové soutěži v Záhřebu reprezentovat. Na facebook pak přidali příspěvek s tímto zdůvodněním: „Rozhodli jsme se dát tuto příležitost Marii, která nás okouzlila nejen svou schopností udělat oblíbené jídlo, 10 minut stačilo, aby nás Marie okouzlila svou roztomilostí.“

Tady to všechno začalo

Zjistil jsem, že z každé země měli postoupit dva soutěžící. Jak se stalo, že jsi nakonec jela jako jediná česká zástupkyně?

Soutěž měla dvě kategorie – vaření a míchání koktejlů. V Praze se přihlásilo jen pět soutěžících do kategorie vaření, a proto byl postupující nakonec jen jeden.

Příprava servírování v semifinále s mentorem, vlevo Zlatko a vpravo Zeljko Ivnik

V Chorvatsku jsi byla jedinou neslyšící účastnicí a zástupkyní z Česka, jak jsi tam komunikovala?

Komunikovala jsem anglicky, soutěžící většinou moc anglicky neuměli, ale rukama nohama jsme se dorozuměli nebo nám tlumočil jejich doprovod. Někteří také používali Google překladač. Navzájem jsme se bavili lámanou angličtinou a hodně jsme se u toho nasmáli. Povím vám jeden vtipný příklad, poprosila jsem své přátele, jestli by mi nepomohli natočit video pro naše neslyšící futsalisty, kteří měli hrát na mistrovství světa v Brazílii. Chtěla jsem, aby na videu také byli. Popisovala jsem jim v angličtině, jak si to představuji, a jedna dívka z Rumunska místo slova neslyšící (deaf) rozuměla slovo mrtvý (dead). (smích)

Jací byli ostatní soutěžící, seznámila ses s někým?

Všichni byli úžasní! Seznámila jsem se s každým. Vzhledem k tomu, že všichni soutěžící měli nějaké zdravotní postižení, cítili jsme se být rovnocenní a všichni si mě oblíbili. Když jsme se poslední den loučili, tak padly i slzičky.

Většina ostatních soutěžících se vařením živí nebo pracuje v oboru, vnímala jsi v tom oproti sobě nějaký rozdíl?

Polovina z nich pracuje v chráněné dílně v restauraci nebo v kavárně. Byla jsem mile překvapená, jak moc šikovní byli. Všimla jsem si rozdílu v tom, že někteří z nich potřebovali mít u vaření asistenci, ale já jsem byla schopná vařit sama.

Byla v závěrečných kolech velká konkurence? Co vařili ostatní soutěžící?

Semifinále bylo roztáhnuté do tří dnů, byli jsme rozdělení na tři semifinálové skupiny. Vařili jsme v hotelu Puntijar. Já jsem vařila rybí kuličky s bylinkovým dipem a jako přílohu tarhoňu s kapustou. Další soutěžící vařili chobotnice, kalamáry, vepřovou panenku, kuřecí roládu, rizoto z červené řepy apod. Do finále postoupilo šest soutěžících – já, holky z Lucemburska a Malty a kluci z Estonska, Slovinska a Rakouska. V neděli 8. října se v cateringovém a vzdělávacím centru asociace UNUO v Záhřebu konalo velké finále. Nebrala jsem ostatní jako velkou konkurenci, finále jsem si užívala na maximum s dobrou náladou a společně jsme se navzájem podporovali.

Co jste dělali, když ostatní semifinalisté soutěžili a vy jste měli volno?

Ve středu, když jsem soutěžila, měla jiná skupinka prohlídku Záhřebu. Ve čtvrtek a v pátek nám zařídili vstup do továrny na čokoládu a zmrzlinu, kde jsme si mohli vyrobit čokoládové pralinky a zároveň jsme měli možnost ochutnávat. V pátek jsme byli v záhřebské zoo, měli to tam moc pěkné. V sobotu jsme měli všichni volný den na odpočinek, ale namísto toho jsme si společně naplánovali výlet do města. Bylo to skvělé a všichni jsme se navzájem mohli víc poznat.

Jaké jste měli na vaření podmínky? Byla tam nějaká omezení či pravidla?

Podmínky byly jednoduché. Měli jsme každý svého mentora – šéfkuchaře, který vymyslel vlastní recept. Vzhledem k tomu, že ne všichni uměli anglicky, připravili si pro nás videa s natočeným postupem přípravy receptu. Díky tomu jsme si mohli pustit video i několikrát, ale mentoři byli zlatí a ukazovali nám, co máme dělat. Můj mentor byl Zlatko Sedlanić a užili jsme si spolu spoustu srandy. Vtipné bylo, že jsme se dorozumívali několika jazyky dohromady, tj. česky, chorvatsky, anglicky a polsky.

Měli jste prostor pro vlastní kreativitu a vyjádření?

Měli jsme k dispozici omezené suroviny, já třeba ráda přidávám čerstvé bylinky, ale měli jsme jen sušené, což v chuti vyniká úplně jinak. Při podávání jídla si mentor řekl, kdo co bude servírovat. V semifinále mi při servírování pomáhal zástupce z české ambasády a jednotliví mentoři.

Servírování s maminkou ve finále

Podařilo se ti získat nějaké nové zkušenosti? Bude někdy příležitost ochutnat tvoje kulinářské výtvory i u nás?

Ze Záhřebu si odnáším velké zážitky, poznala jsem tam úžasné lidi a všichni jsme byli jako rodina. Ráda bych v Praze zorganizovala podobnou akci pro sluchově postižené a předvedla tam své kulinářské výtvory, které jsem uvařila v Záhřebu, ale musím si ještě dobře promyslet, jak to uskutečnit.

Nemám představu, jak to bylo náročné. Popsala bys nám přípravu jednoho soutěžního jídla?

Vařili jsme pod dohledem profesionálních kuchařů, kteří byli zajištěni díky patronátu firmy Podravka. Každý soutěžící kuchař připravil jeden chod a každý barman vytvořil jeden koktejl k šestichodové večeři, na níž jsme hostili porotu, přátele, partnery a sponzory – celkem tam bylo více než sto hostů! Moje mamka měla jako doprovod příležitost všechny pokrmy ochutnat a moc chválila, jak se všechny povedly. Také při servírování mého pokrmu měla mamka tu čest stoupnout si ve dle mě a podávat se mnou pokrmy pro sto lidí. Atmosféra byla úžasná, hosté byli natěšení a porota měla velmi těžký úkol – vybrat vítěze. Ku­chařskou soutěž nakonec vyhrál Nino Koštrun ze Slovinska, 2. místo získal Mireille Ehr z Lucemburska a 3. místo Martin Manzl z Rakouska.

Finalisté

Příprava pokrmu ve finále, vždy s úsměvem

Papež František

Vím, že jste byli na návštěvě v Římě a viděli jste papeže Františka. Jaký jsi z toho měla pocit? Mohli jste s ním mluvit?

Bylo neuvěřitelné, že nám zařídili výlet do Vatikánu a společně jsme se účastnili generální audience u papeže Františka. Den před odjezdem jsme asi dvě hodiny trénovali nástup před papežem, abychom byli připravení, ale bohužel z organizačních důvodů došlo ke změně a osobní audience se mohl účastnit jen jeden člověk. Tuto možnost jsme věnovali Nikolajovi z Bulharska, který měl před devíti lety nehodu a zůstal na vozíčku. Všichni jsme měli z rozhodnutí radost, protože Nikolaj dlouho bojoval se svým zdravotním postižením a rozhodně si požehnání zasloužil. Stáli jsme hned v první řadě a měli krásný výhled ze všech stran. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že jednoho dne uvidím papeže Františka takto z blízka.

Jela jsi do Chorvatska jen na soutěž, nebo jsi to využila i jako dovolenou?

Moc ráda cestuji na vlastní pěst, tak jsem to samozřejmě spojila s menší dovolenou. Před samotnou soutěží, která se konala v Záhřebu, jsme si s mamkou naplánovaly přílet do Zadaru, kde jsme se odreagovaly u moře a prošly jsme si celé městečko. Ještě než začala soutěž, udělaly jsme si s mamkou procházku Záhřebem. Každý den jsme ušly minimálně 10 km. Po skon­čení soutěže jsme si stihly ještě projít Řím a zajet na výlet do Florencie a Milána.

V Římě se skvělou partou

S maminkou ve Vatikánu po audienci

Neuvažovala jsi někdy nad profesionální kariérou kuchaře?

Mám vystudovanou hotelovou školu, kde jsme měli pravidelnou praxi v gastronomii, což bylo z důvodu mého sluchového postižení náročné. Obor to byl zajímavý, ale já jsem typ člověka, který vaří pro radost, a ráda vařím pro menší skupinky lidí. S rodinou máme přání si jednoho dne otevřít kavárnu, kde by se podávaly pozdní snídaně ve stylu brunche, obědy, sladké dobroty a dobré pití.

Kdyby se tato soutěž konala příští rok znovu, zkusíš se opět přihlásit?

Ano, jsem v kontaktu s týmem Cupid’s Spoon (Vedran a Silvia Habelovi) a plánují opět navštívit ČR. Já bych se pro tentokrát zkusila přihlásit na míchání koktejlů, to mě také baví. Každopádně budu ráda, pokud se přihlásí i další neslyšící. Je to skvělá zkušenost.

Organizátoři Cupid’s Spoon chtějí z této soutěže učinit tradici a plánují kulinářské klání zorganizovat i v roce 2024. Doporučujeme sledovat jejich webové stránky a sociální sítě, aby vám neunikla příležitost účastnit se a tím reprezentovat Českou republiku a naši komunitu Neslyšících.

MEDAILONEK:

• Jsem rodilá Pražačka

• Vystudovala jsem hotelnictví a turismus ve Vršovicích

• Žila jsem 4 roky v Anglii, kde jsem pracovala jako au-pair

• Ráda cestuji a raduji se z maličkostí

• Mám ráda dlouhé procházky, posezení s přáteli, hudbu, jógu, dobrodružství a smysl pro humor