10 minute read
Návrh nové vlajky Neslyšících aneb cesta hluchoslepého umělce
from UNIE 01-02/2024
by casopisunie
TEXT: Ivana Hay Tetauerová
ZDROJ A FOTO: Wikipedia, Seek the World, www.arnaudbalard.com, www.deaf-art.org, Ivana Hay Tetauerová – osobní rozhovor s Arnaudem Balardem
Přestože otázka výběru vlajky pro Neslyšící byla diskutována již na předešlých valných shromážděních Světové federace neslyšících (WFD) v letech 2011, 2015 a 2019, žádný z navrhovaných designů z různých zemí nebyl dosud přijat. V listopadu roku 2022 Rada WFD rozhodla znovu toto téma otevřít a vyzvala k opětovnému předkládání návrhů pro vlajku Neslyšících. Hlasování o vybraném designu bylo naplánováno na XXI. valné shromáždění WFD konané na ostrově Jeju v Jižní Koreji (psali jsme v minulém čísle UNIE – pozn. red.). Návrhy vlajky mohli designéři podávat prostřednictvím svých národních organizací, které jsou členy WFD, uzávěrka pro odevzdání návrhů byla stanovena na 6. ledna 2023.
SYMBOLIKA VLAJKY, JAK JI VYSVĚTLUJE SAMOTNÝ BALARD, JE ROZSÁHLÁ:
• Ruce reprezentují znakující komunitu Neslyšících a znakový jazyk.
• Prsty roztažené do nekonečna odkazují na užívání více než 200 existujících znakových jazyků po celém světě a zároveň symbolizují propojení s pěti kontinenty: Evropou, Amerikou, Asií, Oceánií a Afrikou.
• Tyrkysová barva, světová barva znakového jazyka, znakující komunity a kultury Neslyšících, v sobě zahrnuje rozmanitost této komunity – od neslyšících po hluchoslepé, CODA, tlumočníky znakového jazyka a rodinné příslušníky.
• Žlutá barva symbolizuje světlo, život, probuzenou mysl a harmonické soužití.
• Námořnická modř (tmavě modrá) reprezentuje planetu Zemi, lidstvo a zároveň slouží jako barva reprezentující hluchotu. Tímto způsobem jsou na vlajce zahrnuti i lidé hluchoslepí a neznakující neslyšící, kteří se spoléhají na orální komunikaci.
Cílem Arnaudova designu je, aby vlajka byla symbolem otevřenosti, inkluzivity a solidarity odmítající nechtěnou izolaci či segregaci.
A tak se stalo, že byla 9. července 2023 během XXI. valného shromáždění WFD schválena myšlenka zavedení „mezinárodní vlajky Neslyšících“. Následně byly předloženy návrhy vlajek od tří řádných členů WFD: Libanonu, Ruska a Francie.
Hlasování o vítězném designu vlajky Neslyšících přineslo tyto výsledky – Francie: 25 hlasů, Libanon: 23 hlasů, Rusko: 17 hlasů. Následné druhé kolo hlasování dopadlo takto –Francie: 36 hlasů, Libanon: 31 hlasů. Francouzský návrh byl tedy nakonec schválen jako nová vlajka Neslyšících. Následovala debata o tom, jak by se měla vlajka nazývat: Deaf flag , nebo Sign Union flag , což je název, který jí dal její tvůrce. Nakonec byl vybrán název Deaf flag (vlajka Neslyšících). Označení Sign Union flag získalo menší podporu, nicméně se i přesto ve světě stále někdy užívá. Před samotným hlasováním o vlajce došlo ke kontroverzní situaci kvůli podobnosti designu ruské vlajky s francouzskou. Nepál nedodržel lhůtu pro předložení vlajky a jeho návrh tak byl zamítnut.
Deaf flag představuje komunitu Neslyšících (zejména znakujících). Je prostředkem zviditelnění naší sociokulturní menšiny, která často čelí různým formám diskriminace.
Vítězný design, schválený WFD, vzešel z kreativity francouzského hluchoslepého umělce Arnauda Balarda . Vlajka zobrazuje výraznou otevřenou ruku v tyrkysové barvě, která vystupuje na pozadí ruky žluté. Špičky prstů vytvářejí dojem nekonečna, neboť se „natahují“ mimo prapor. Tmavě modré pozadí doplňuje celkový vizuální efekt.
Ostatní návrhy vlajky
Raný život a vzdělání
Život Arnauda Balarda je pozoruhodnou cestou plnou výzev a úspěchů. Narodil se jako neslyšící v roce 1971 ve francouzském Toulouse. Zároveň se u něj již od dětství projevovalo tzv. tunelové vidění, což si však Arnaud neuvědomoval, dokud mu nebyl v roce 1998 v jeho 27 letech diagnostikován Usherův syndrom. Od tří do sedmi let žil Balard se svou tetou, aby mohl navštěvovat školu pro neslyšící. Protože se dokázal naučit francouzsky, přešel poté na běžnou školu, kde setrval do svých osmnácti let. Jeho vzdělání tak probíhalo v mluvené francouzštině, francouzský znakový jazyk (LSF) se Arnaud naučil až v osmnácti letech.
V letech 1992 až 1993 studoval na Université de ToulouseLe Mirail, následně přestoupil na École MJM Graphic Design, kde se v letech 1993 až 1995 věnoval studiu grafického designu. Poté do roku 1998 pokračoval ve svém uměleckém vzdělání na Evropské akademii umění v Bretani v kampusu Rennes. V roce 2000 se přestěhoval do Bruselu, kde studoval umění na l'École nationale supérieure des arts visuels de La Cambre. Jeho cesta za vzděláním je nejen svědectvím o jeho odhodlání a adaptabilitě, ale také ukazuje, jak se i přes výzvy spojené s hluchotou a postupně se zhoršujícím zrakem stal významným umělcem.
Aktivismus a umění
Pro Arnauda jsou pojmy aktivismus a umění neoddělitelně spojeny, což se projevuje jak skrze jeho psaní, vedení uměleckých kurzů a workshopů, tak i v tvorbě uměleckých děl, jež se zaměřují na propagaci kultury Neslyšících. V roce 2009 se Balard stal autorem dvaadvacetistránkového manifestu, v němž se poprvé objevil pojem „surdismus“. Manifest pojednával o významu umění pro Neslyšící a zdůrazňoval potřebu širší akceptace identity Neslyšících. Balard tehdy nevěděl o existenci podobného uměleckého hnutí De'VIA, které vzniklo ve Spojených státech v roce 1989 (psali jsme v UNII 3–4/2021 –pozn. red.). Surdismus se od De'VIA odlišuje tím, že zahrnuje umělecké formy i mimo vizuální umění, jako jsou divadlo, kino a literatura. Manifest surdismu vyzývá k využívání tvůrčích děl k zpochybnění privilegia slyšících a k prosazování rovnosti a končí prohlášením: „Audismus očerňuje, deafhood vítá, surdismus odhaluje.“ (V angličtině: „Audism denigrates, Deafhood welcomes, Surdism reveals.“) je francouzský hluchoslepý umělec s bohatými uměleckými zkušenostmi. V roce 2009 zformuloval v manifestu svou filozofii nazvanou surdismus, což je umělecké, filozofické a kulturní hnutí zasvěcené oslavě kultury a umění Neslyšících. Toto hnutí zahrnuje různé formy umění, jako jsou film, divadlo, literatura a výtvarné umění.
S postupným zhoršováním Balardova zraku se jeho umělecká tvorba vyvíjela od kreseb přes digitální vizuální umění směrem k divadlu, performanci, modelování, sochařství a psaní básní. Jak Arnaud říká, měl štěstí v neštěstí – než si pro svou profesní dráhu vybral kresbu a grafiku, učil se také sochařině a keramice. Když byl pak ke konci roku 2018 nucen přestat kreslit, mohl díky tomu nadále ve své umělecké činnosti pokračovat skrze modelování a také poezii.
Arnaud Balard je francouzský hluchoslepý umělec s bohatými uměleckými zkušenostmi. V roce 2009 zformuloval v manifestu svou filozofii nazvanou surdismus, což je umělecké, filozofické a kulturní hnutí zasvěcené oslavě kultury a umění Neslyšících. Toto hnutí zahrnuje různé formy umění, jako jsou film, divadlo, literatura a výtvarné umění.
Arnaud Balard si získal celosvětovou pozornost jako tvůrce Deaf flag. Tato vlajka vznikla s cílem reprezentovat globální jednotu Neslyšících a hluchoslepých. Balardův umělecký přínos nejen zdůrazňuje jeho schopnost propojit různé formy uměleckého vyjádření, ale také posouvá hranice reprezentace a inkluzivity pro Neslyšící a hluchoslepé komunity po celém světě.
Vlajka Deaf Flag
Balard je dnes celosvětově uznáván zejména jako tvůrce vlajky s názvem Deaf flag. Záměr navrhnout vlajku Neslyšících ho vedl k tomu, že se po dva roky věnoval vexilologii (vědní disciplína, která se zabývá studiem vlajek a praporů – pozn. red.). Na základě získaných odborných znalostí vytvořil vítězný design vlajky, který zobrazuje stylizovaný obrys ruky. Tři barvy, z nichž se vlajka skládá, symbolizují hluchotu a lidskost (tmavě modrá), znakový jazyk (tyrkysová) a osvícení a naději (žlutá). Balard zamýšlel vytvořit tuto vlajku jako mezinárodní symbol, který by reprezentoval komunitu Neslyšících. Francouzská národní federace neslyšících vlajku schválila již v květnu 2014 a od té doby byla vyvěšena na mnoha místech po celém světě. Její oficiální schválení ze strany WFD však následovalo až po devíti letech. A jak se vlajka líbí vám?
Krátký rozhovor s Arnaudem Balardem
Deaf flag je úspěšná po celém světě, dost Neslyšících ji znalo ještě předtím, než byla vůbec schválena na WFD, a to pod názvem Sign Union flag. Jak a proč vás napadlo tuto vlajku navrhnout? A jak je to přesně s názvem této vlajky?
Zkoumal jsem různé znaky a vymýšlel návrhy. Nechtěl jsem na vlajce mít mrňavý znak. Od roku 2011 jsem zkoumal a porovnával různé vlajky z celého světa, protože jsem cítil, že by si Neslyšící zasloužili mít také tu svoji vlastní. Procházel jsem různé symboly rukou a uvědomil jsem si, že některé z nich symbolizují sluchadla. To se mi nelíbilo, chtěl jsem, aby to bylo prostě jinak podané, ne aby bylo explicitně vyjádřeno to, že člověk bude nosit sluchadla. Chtěl jsem, aby bylo vidět, že znakový jazyk je velmi důležitý, aby na vlajce byl symbol, který bude unikátní, odlišný a orientovaný nejen na znakový jazyk, ale i na jiné aspekty. Pak jsem dostal nápad – prsty rukou, které se rozprostřou po celé vlajce, a tím jí dodají ten správný význam a rozměr. To je ono! Už z dálky tak bude vidět, o jaký symbol vlajky jde a oč běží.
Vlajka je symbolem spojenectví. Proto jsem ji také v roce 2013 nazval Sign Union flag. Naše komunita sestává z různých, odlišných prostředí. Nerozdělujeme se podle rasy apod., ale patří mezi nás neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, uživatelé KI. Vlajkou jsem chtěl vyjádřit přání, abychom drželi při sobě za všech okolností a mysleli pozitivně. Mrzí mne, že tento název nebyl spojen s mým designem a že v hlasování zvítězil název Deaf flag. Názvem Sign Union flag jsem chtěl ukázat, že znakový jazyk je plnohodnotným živým jazykem, a věřím, že by i lépe posloužil komunitě Neslyšících. Měl by být vnímán i mimo naši komunitu jako univerzální poselství o znakovém jazyce.
„Lidé se obvykle zaměřují na pusu a uši neslyšícího dítěte. Baterkami chci ukázat, jak se rodiče snaží dítěti dávat stále nové a nové baterie, aby slyšelo, a přitom to nestačí. Když sluchátka nefungují, vypadá to, že je pro rodiče snazší vyměnit baterky než pátrat po příčině.“
Jak jste vybíral barvy pro vlajku?
Výběr barev byl ovlivněn i tím, že se bílá barva často objevuje v symbolech pro postižení (viz symbol vozíčkáře, přeškrtnutého ucha apod.). Nemám z ní dobrý pocit. Nahradil jsem ji proto žlutou, která symbolizuje světlo, naději, prozření, slunce, jež nám přináší výzvy k novým úkolům. Tmavě modrá znázorňuje lidskost, deafhood a deaf gain. Tyrkysová barva je symbolem znakového jazyka, spojuje naše komunity. Chtěl jsem vyjádřit, že jsme si se slyšícími rovni, a podpořit to, aby byly znakové jazyky co nejdříve a všemi uznány. Již od začátku své umělecké tvorby se věnuji i politickým tématům. Nelíbí se mi, když je naše menšina politikou utlačována a diskriminována.
"Ptáci reprezentují svobodu. Mohou si létat tak, jak chtějí. Přesně tak se cítím, když můžeme znakovat, neboť ve znakovém jazyce můžeme vyjádřit cokoliv kdekoliv bez jakýchkoli omezení."
Když jsem začal ztrácet zrak, přestával jsem postupně tvořit výtvarná díla a zaměřil jsem se více na poezii ve znakovém jazyce. To, že jsem hluchoslepý, neznamená, že jsem stále sám. Neopouštím svou komunitu Neslyšících. Mohu s nimi stále komunikovat skrz taktilní znakový jazyk. Ovládám mezinárodní znakový systém. Znakový jazyk je klíčem k otevření našich myšlenek k mnoha tématům z celého světa. Tvar ruky na vlajce tak s námi bude napořád!
