LÁSKA
ALASKA LETOS NA PLZEŇSKÝM KONCERTĚ MOTÖRHEAD, PŘI POHLEDU NA ROZKLEPANÝHO LEMMYHO, KTEREJ TO SE SKORO SEDMI KŘÍŽKAMA NA KRKU STÁLE DRŽÍ NA PLNEJ ROCKERSKEJ PLYN, JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE AŽ ODEJDE TENHLE ČLOVĚK A JEMU PODOBNÝ KUMPÁNI NA VĚČNOU SLÁVU, SKONČÍ JEDNA ÉRA. STEJNĚ TAK VE SNOWBOARDINGU A SKATEBOARDINGU NÁM POMALU STÁRNE GENERACE OTCŮ ZAKLADATELŮ, OBJEVITELŮ, KTEŘÍ JAKO PRVNÍ OKUSILI POŽITEK Z JÍZDY BOKEM, Z ROZSTŘÍKLÝHO PRACHU ŠIROKOU DESKOU. A AŽ NÁM BOARD TÁTOVÉ ZAKÁPNOU, ZMIZÍ TEN JEJICH DUCH, TO SKUTEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ. PROTO LEGENDÁM VĚNUJTE HODNĚ POZORNOSTI, POSLOUCHEJTE JEJICH PŘÍBĚHY, ZAJEZDĚTE SI S NIMA A NASAJTE TO Z PRVNÍ RUKY, DOKUD JE ČAS. TŘEBA TAKOVEJ DAVID HORVÁTH MĚL TEĎ O PRÁZDNINÁCH NA DRUHEJ BŘEH SAKRA BLÍZKO... ALE ON VÁM TO ŘEKNE SÁM. O MOTORCE, O ALJAŠCE, O BUDOUCNOSTI. text: Radek Hruška, foto: Greg Harms
NECKBENDERS Takhle to vypadá, když se dostaneš na hranu svahu. Říkáme tomu neckbender, vytahovač krků. Stojíš na kraji obrovský rokle a koukáš se do hrozný díry pod sebou, abys viděl, kudy vlastně pojedeš. Cestou vrtulníkem nahoru si svah prohlídneš, ale jak tam pak stojíš, je všechno třikrát větší a ty musíš přesně vědět, kam to poslat. Stojíš, předkláníš se, vytahuješ krk... Úplně až na hranu si dojít nemůžeš, aby se pod tebou třeba neutrhla lavina, převis nebo abys nějak neuklouz a nespadnul. Letos foukal hodně vítr, takže se povrch hodně měnil, jednou to byly hluboký sněhový kapsy, jindy zas hodně tuhej sníh, kterej si skoro ani nemoh nohou probořit. Na Aljašce jsou některý kopce kratší, některý delší, největší převýšení jsme si dali asi 1.800 metrů... Ve Špindlu na černý je převýšení tři sta, a jak je z toho člověk posranej. A teď to jeď jako by čtyřikrát v kuse, to dole hořej tak nohy, že nemůžeš vůbec stát.
