LÁSKA ALASKA

LETOS NA PLZEŇSKÝM KONCERTĚ MOTÖRHEAD, PŘI POHLEDU NA ROZKLEPANÝHO LEMMYHO, KTEREJ TO SE SKORO SEDMI KŘÍŽKAMA NA KRKU STÁLE DRŽÍ NA PLNEJ ROCKERSKEJ PLYN, JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE AŽ ODEJDE TENHLE ČLOVĚK A JEMU PODOBNÝ KUMPÁNI NA VĚČNOU SLÁVU, SKONČÍ JEDNA ÉRA. STEJNĚ TAK VE SNOWBOARDINGU A SKATEBOARDINGU NÁM POMALU STÁRNE GENERACE OTCŮ ZAKLADATELŮ, OBJEVITELŮ, KTEŘÍ JAKO PRVNÍ OKUSILI POŽITEK Z JÍZDY BOKEM, Z ROZSTŘÍKLÝHO PRACHU ŠIROKOU DESKOU. A AŽ NÁM BOARD TÁTOVÉ ZAKÁPNOU, ZMIZÍ TEN JEJICH DUCH, TO SKUTEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ. PROTO LEGENDÁM VĚNUJTE HODNĚ POZORNOSTI, POSLOUCHEJTE JEJICH PŘÍBĚHY, ZAJEZDĚTE SI S NIMA A NASAJTE TO Z PRVNÍ RUKY, DOKUD JE ČAS. TŘEBA TAKOVEJ DAVID HORVÁTH MĚL TEĎ O PRÁZDNINÁCH NA DRUHEJ BŘEH SAKRA BLÍZKO... ALE ON VÁM TO ŘEKNE SÁM. O MOTORCE, O ALJAŠCE, O BUDOUCNOSTI.

text: Radek Hruška, foto: Greg Harms

NECKBENDERS

Takhle to vypadá, když se dostaneš na hranu svahu. Říkáme tomu neckbender, vytahovač krků. Stojíš na kraji obrovský rokle a koukáš se do hrozný díry pod sebou, abys viděl, kudy vlastně pojedeš. Cestou vrtulníkem nahoru si svah prohlídneš, ale jak tam pak stojíš, je všechno třikrát větší a ty musíš přesně vědět, kam to poslat. Stojíš, předkláníš se, vytahuješ krk... Úplně až na hranu si dojít nemůžeš, aby se pod tebou třeba neutrhla lavina, převis nebo abys nějak neuklouz a nespadnul. Letos foukal hodně vítr, takže se povrch hodně měnil, jednou to byly hluboký sněhový kapsy, jindy zas hodně tuhej sníh, kterej si skoro ani nemoh nohou probořit. Na Aljašce jsou některý kopce kratší, některý delší, největší převýšení jsme si dali asi 1.800 metrů... Ve Špindlu na černý je převýšení tři sta, a jak je z toho člověk posranej. A teď to jeď jako by čtyřikrát v kuse, to dole hořej tak nohy, že nemůžeš vůbec stát.

SKLON KOPCE

Každej si jede svojí stopu, tady na fotce vidíš, kudy jel můj kámoš přede mnou. Já jsem známej tím, a všichni se mi za to smějou, že tu horu objíždím ze strany na stranu, snažím se si dát co nejdelší kus. Prostě dám si jeden hřeben, přejedu na druhej, na třetí a dál a dál, a jízda se mi prodlužuje... Jinak třeba tenhle kopec, je takovej středně šikmej, na dýlku má třeba osm set metrů. Je to, jako kdybys jel ve skateparku, dáváš si hustější triky a prokládáš to lehčíma, přesně podle chuti. Kopec se pod tebou mění, někdy je to nářez, skáčeš skály a pak si zas dáš třeba pár lehkých zatáček. Ale když nechceš, tak si to prostě seshora až dolu užiješ jen prášením.

TITULKA BOARDU

Na obálce tohodle čísla mám sjezd zajímavýho aljašskýho kopce. Týhle díře ve skále se říká Wormhole a je to celkem známý místo, který jsem si dal ke konci našeho letošního AK tripu. Každá zima je jiná a nemáš vždy šanci jet kopec, který si třeba podle fotek nebo videa v létě vysníš... Letos sem měl ale štěstí. Vrtulník mě vysadil nahoře a bylo těžký tu díru najít, máš u toho celkem staženej zadek. Koukáš kolem sebe, absolutní bílo, sluníčko přímo nad tebou, nevidíš žádný stíny a nevíš kam jet. Tak tam chvíli tak nejistě ťapeš, prkno v ruce, hledáš to a pak uvidíš nějakou nerovnost ve sněhu a zorientuješ se. Zapneš si prkno, hodíš si dolu dvě koule, spíš jen tak pro pocit, protože stejně moc nevidíš. Musíš se trefit do úzký průrvy ve skále, na malý fotce u ní stojí kámoš Bern. Jel to pár dnů po mně a na fotce ukazuje, kudy se vydá. Já tam byl sám a začínal jsem ještě víc nahoře. Velkej zážitek. Podle stopy vidíš, že jsem to nejdřív jel slajdíkem na šikmo proti skále. Koukal jsem se pod sebe, jenže stejně viděl úplný kulový, jak kopec vypadá, jestli je tam šutr, nebo ne. Pak jsem udělal jednu zatáčku a šup žlabem dolu...

LAVINKY

Kudy jedeš, tudy za tebou teče sníh. Musíš doopravdy hodně počítat. Než sem poprvý jel na Aljašku, říkal mi o tom kamarád, a já mu nevěřil... Pořád musíš bejt ve střehu, oči na šťopkách. Jedeš s kopce, ale očima pokukuješ nad sebe, protože tam se to valí. A jelikož si chceš dát svojí jízdu plynule, tak počítáš, jestli si najet kus do strany a nechat sníh poodjet, anebo naopak pelášit před lavinou. To samozřejmě vypadá efektnějš, jenže zase nesmíš v rychlosti dolítnout na nějakou hranu, protože za ní je třeba třicetimetrový drop... Prostě neni to úplně jednoduchý si načíst kopec při letu vrtulníkem nahoru, zapamatovat si to a sjet to ve stylu.

2

ŽIVOT NA PLNEJ PLYN

Příběh teďka z léta. Dělám na baráku, s kámošema upravujeme zahradu. Kolem čtvrtý odpoledne jsme už orvaný, tak padla, já sednu na motorku a jedu se vykoupat do rybníka, jen pár kilometrů. Cestou zpátky, což znám už jenom z vyprávění, odbočuje chlápek v kombíku z hlavní doleva a nějak si nevšimne, že tam jedu já v protisměru na motorce. A bum, nejspíš nějaká šlupka. Já si z tý rány nepamatuju vůbec nic. Přijela sanitka, vystřihávali mě namístě komplet z oblečení, bot a pak frrr helikoptérou do nemocnice. Někde sem tam prostě ležel u krajnice, vůbec netušim, co se dělo. Měl sem nějak uraženou nohu, zlomenou páteř na dvou místech, zlomený žebra, ruku... Nevim, na fotky sem nekoukal, ani to nechci vidět. Ale přemejšlel jsem, že z toho udělám nějaký video, použiju fotky z bouračky, něco si domaluju a natočim si, jak stavim novou motorku.

SNY Z NEMOCNICE

Chci si u baráku udělat bazén, prostě ho budu mít, i kdybych v něm měl jezdit jen na vozejku. Čim víc sem zrakvenej, a vidim i další lidi, kteří jsou na tom podobně, tak přemýšlím o nějakým speciálním místě. Prostě vytvořit u sebe na baráku takovej camp, kde by sis moh zajezdit na skejtu, třeba i na kole, večer si dal nějaký rehabilitace, regeneraci. Když si vezmeš hvězdy typu Shecklera, tak oni maj všichni svý doktory, kteří jim s tím pomáhaj. Já bych chtěl zkusit něco podobnýho, vytvořit místo, kde by lidi mohli dělat i jiný věci, a ne pořád jenom jezdit. Zkrátka na týden si změnit režim, zacvičit si, zaplavat si, dojít do sauny a klidně i do pohody zaskejtovat v bazénu... Já bydlím u Turnova, půl hodiny od hor, takže tu dva měsíce v roce můžeš krásně snowboardovat a jezdit si po večerech ve stodole v bazénu.

SKOKY

Dobrý je, že všechno je na Aljašce s kopce, takže máš nekonečnej dopad. Nemusíš se teda bát, že by ses někde zasek v protisvahu. Z helikoptéry vidíš odraz jako nějaký malý flíček, černý tečky, protože jsi od toho třeba tři sta metrů. Řikáš si, aha, bacha šutráky, objedu si to zleva nebo zprava, uvidíme na místě... A šup, jedeš si, trochu to během pár zatáček okoukneš ze strany, a když se cejtíš, skočíš to dolu a v plných kulích odjíždíš. Ale bacha, zase musíš vědět, kam pojedeš, protože rychlost je na Aljašce strašně nebezpečná. Když si dáš třeba panna vorel, tak je to na takovýmhle kopci tak na pětkrát a během toho se dostaneš o sto metrů dál. A to se můžeš točit někde mezi šutrama a trefit ho hlavou, bez helmy... My už jsme vlastně jedni z posledních kulichářů, už se mě moje Adélka letos ptala, jestli budu jezdit s helmou... no, nevim. Vždyť se to dřív nedělalo. Nikdo. Nikdy. My jsme z party, co začínala v čepicích.

REHABILITACE

Cvičení je hrozně otravný, ale strašně to potřebuješ. Já jsem lenoch a pankáč. Jediný, co dokážu, je stretching. Dám si špeka, lehnu si na zem na karimatku a protahuju se. Půl hodiny, tři čtvrtě, krásně si porovnat celý tělo. Teď ležim v nemocnici a musim dělat zajímavý věci. Třeba jsem zkroucenej v nějaký dětský poloze a tlačim různě rukama, nohama... Vyrábim si svaly, který jsem odmalička měl, ale teď po měsíci v posteli je potřebuju probudit.

DHC FLOW

Já mám z toho skákání radost, každej dopad je tady radost. Nakoukáš si to z helikoptéry, skočíš si, uděláš dvě, tři zatáčky a deš na něco dalšího. Na těch dvou fotkách mám takovou sérku, method ze skály, po kterým si pár zatáčkama objedu šutr a v plný rychlosti si dám bluntslide... Ono se to nezdá, ale na Aljašce neni úplně takovej prašan, na kterej jsme z Evropy zvyklí, těch pár desítek čísel pudru na tvrdším podkladu. Tady je jakási hmota, která má hloubku třeba metr a nemáš za jízdy moc šanci to produpnout na spodní vrstvu. Sníh je tu takový kompaktnější, hodně prosáklý solí, napěchovaný... Abys udělal gejzír, zastříkal sis, tak musíš mít opravdu rychlost.

2

VIZE 2016

Hrozně mě chytlo malování. Chtěl bych se teď vrátit k věcem, který jsem hodně dělal na začátku, a to třeba designy. Jak ležíš v posteli, tak máš čas sledovat věci na internetu. Takže jsem sosal informace o různých věcech, co mám rád, ale nikdy jsem na ně neměl moc čas. Motorky v Americe, skate art scéna ze San Diega, Portland, Burnside. Lidi se pořád věnujou tomu skateboardingu způsobem, jaký mám rád, tak, jak jsme to i my dělali v těch počátcích. Hodně jich jezdí na skejtech, dělaj hudbu, malujou, maj motorky... To mě drželo v nemocnici nad vodou. A taky spousta vzkazů od kámošů, co mně napsali. Takže zas věřím tomu, že se z toho dostanu a všechno bude v pohodě. Přemejšlel sem, že jsem se teď celkem odchýlil od svýho skate života. Přestěhoval jsem se na vesnici, je tu parta na sto procent, výborný kluci, který hodně jezděj na motorkách. Šel jsem si do toho s nima na plno, ale teď bych chtěl víc nazpátek do skateboardingu, do kreslení, prostě do věcí, který jsem dřív hodně dělal. Ani mi nejde o ty triky, jen cejtit to veselo při jízdě.