INTERVIEW KLAUDIA MEDLOVÁ

KLAUDIA MEDLOVÁ

PREČO KAŽDÝ CHCE TANEČNICE Z LÚČNICE, NEVÍME, ALE PROČ CHTÍT KLAUDII MEDLOVOU Z LIPTOVSKÉHO MIKULÁŠE, JE ÚPLNĚ JASNÝ. TAHLE DVAADVACETILETÁ KOČKA PATŘÍ MEZI NEJLEPŠÍ ČESKO-SLOVENSKÝ RIDERKY, A ZA TĚCH OSM LET, CO SE VĚNUJE SNOWBOARDINGU, UŽ DOKÁZALA VE SLOPESTYLE ZÍSKAT BRONZ NA MISTROVSTVÍ SVĚTA A PÁRKRÁT SE PODÍVALA NA BEDNU VE SVĚTOVÉM POHÁRU. MOMENTÁLNĚ DÁLKOVĚ STUDUJE VYSOKOU ŠKOLU SE ZAMĚŘENÍM NA SPORT A NAPLNO SE SOUSTŘEDÍ NA NADCHÁZEJÍCÍ ZIMNÍ SEZÓNU, ABY SPONZORŮM BATALEON A MONSTER UDĚLALA CO NEJVĚTŠÍ RADOST.

text: Radek, foto: Peter Mercell

1

Půlka listopadu, už máš všechny ovocný knedlíky, kterýma ses určitě přes léto cpala, vysportovaný?

Já přes léto trávila spousty času v Bratislavě v posilovně, kde jsem pod dohledem trenérů dva měsíce cvičila. Jenže pak jsem odjela na skoro dva měsíce na Bali a s tréninkem polevila. Doufám ale, že to doženu na sněhu. Nejdůležitější je podle mě co nejvíc jezdit.

Jaký tréninkový dávky si ve fitku dáváš?

Od svých čtyř let jsem dělala gymnastiku, takže jsem vždy měla takový základ, že mi stačilo trochu pocvičit a byla jsem v kondici. Letos jsem poprvé zkusila tu posilovnu, chodila jsem tam sedm týdnů dvakrát denně, asi na šedesát minut. Trénovali jsme výbušnost, odrazy a zdvihali jsme činky. Nejvíc jsem dřepovala asi s osmdesáti kilama na ramenou, hahaha. Cíl byl takový, aby mě na snowboardu nebolely kolena, se kterými mám trošku problémy. A myslím, že mi to pomohlo. Od konce března jsem nejezdila na sněhu a teď na podzim na ledovcích mi kolena krásně drží.

Užila sis vůbec léto?

Mně se do té Bratislavy nechtělo, protože mi to město není sympatické. Ale nakonec jsem tam byla s dobrými lidmi a zase jsme jenom netrénovali, někdy vyrazili i za zábavou. A pak jsem byla na Bali, kde jsem si to z jednoho měsíce protáhla na sedm týdnů a jela jsem tam sama. No vlastně díky rozhovoru v jednom slovenském časopise, kde se mě ptali, kam se chystám na dovolenou, a já řekla na Bali, se mi na Facebooku ozvala jedna Slovenka. Říkala, že na Bali pracuje v resortu a že rádi podporují sportovce, takže tam u nich můžu na pár dnů zadarmo zůstat. Nakonec z toho bylo sedm týdnů s plnou penzí a jediný, co jsem musela platit, byla letenka a půjčení surfu.

Určitě si majitelé resortu celou dobu říkali: sakra, kdy už vypadne...

Hehehe, já jsem tam byla na baráčku s tou holkou, šéfovou, která mně to nabídla. Ona byla šťastná, že je tam s ní někdo ze Slovenska. Měla jsem štěstí.

Sakra, pošli mi prosím její číslo...

Klidně ti ho pošlu, haha, ale už je stejně doma.

Nevadí, třeba pojede příští rok! Ty ses tam musela za tu dobu pěkně naučit surfovat?

Ani ne. Já sem na sebe přísná a nedokážu říct, že by mi to šlo super. Hlavně na těch spotech, kde jsem surfovala, bylo většinou hodně lidí, a člověk měl spíš šanci chytit vlnu na secret spotech. Ve vodě jsem vydržela tak dvě hodiny a vždy dala tak dvě vlny,

někdy i trochu víc.

Loňská sezóna byla nejspíš tou nejlepší v tvý kariéře. Čeho si nejvíc vážíš?

Nejspíš toho, že mi vydržely kolena a že jsem zdravá. Ale co se výsledků týče, tak toho třetího místa na mistrovství světa pořádaném lyžařskou federací FIS. Já bych chtěla víc jezdit snowboardové závody zařazené do žebříčku TTR, jenže ono je těžký se na ně dostat, protože jsou na pozvánky. Naštěstí pár FIS závodů bylo zařazeno i do TTR, takže teď tam mám lepší pozici, a když se budou zvát závodníci podle žebříčku, tak mám šanci.

Určitě ten tvůj bronz z MS doma oslavovali. Dostala si třeba nějakej děkovnej dopis od prezidenta nebo od Fičáka?

Samozřejmě jsme to oslavili s rodiči, ale jsem ráda, že snowboarding se díky mému výsledku víc zviditelnil, začali ho dávat víc v televizi. Třeba jak udělal Billy Morgan quad cork, tak to pustili v hlavních zprávách. A taky jsem byla s ostatními úspěšnými sportovci pozvána prezidentem Kiskou na společný ježdění v Tatrách, ale nakonec bylo špatný počasí, tak jsme jenom poseděli u kávy.

Otvíračka tohoto rozhovoru je fotka z Nine Queens, double rodeo. Trik, který jsi odjela jako první holka na světě. Jaký to bylo to tam poslat?

Já jsem vlastně celou minulou sezónu neskákala přes hlavu, spíš jsem se snažila naučit flat rotace. Když jsem přijela na Nine Queens, byla už jsem z tý sezóny strašně unavená, a tak jsem ani první tři dny nejezdila, stejně to bylo takové ledové. Pak organizátoři rešejpli skok, udělali strmý dopad, takže se dalo přistávat i na hlavu nebo záda, a já z toho měla bezpečný pocit. A začala jsem přemýšlet o tom doublu. Trik to byl pro mě těžký, už jsem ho předtím hodněkrát vyzkoušela, ale nikdy jsem nedokázala zastavit správně rotaci a ustát to. Říkala jsem, že se na to možná vykašlu a zkusím se naučit jiný double, jednodušší, třeba cab double. Pak tam však jeden den měli organizátoři domluvený vrtulník na natáčení a všechny holky to vyhecovalo, třeba Jamie Anderson dala switch bs 9 nebo cab 10. Já už si skočila všechno, co umím, a pak si řikám, že zkusím ten double. A tak jsem se do toho pustila a na pátý pokus double bs rodeo odjela.

Po doublu by moh přijít třeba tripple. Přemýšlíš o tom vůbec?

Jéhehehehe, to mě vůbec nenapadlo, ale Marka jo, hehe. (Marek Hliničan je trenér Klaudie – pozn. aut.). Ale on si dělá jenom srandu. Já si to vůbec nedokážu představit!

Chystáš i nějaký změny ve sponzoringu? Prej by ses mohla dostat do mezinárodního teamu Roxy?

Tam mě bohužel nevzali. Probíhaly nějaké jednání, pomáhal mi s tím Matuš Hubka, ale pak se dlouho nic nedělo, táhlo se to, a tak jsem se rozhodla, že radši pujdu jinam. Sezóna už skoro startovala a já měla nabídky i od jiných firem. Nakonec jsem podepsala smlouvu u Bataleon snowboards a taktéž se dohodla s Monster energy.

Pocházíš z malýho města, Liptovskýho Mikuláše. Jaká je odsud cesta do světový špičky?

Žiju v dobré lokalitě a jezdí tu spousta dobrých lidí, Dominika Kraliková, Zoltán Strčuľa, Patrik Paulinyi, Kubko Brziak, moje sestra Zuzka a hodně dalších. Rodiče se kdysi dávno starali o bufet v Jasné, takže jsem tam vyrůstala, a tenkrát byl dobrý snowpark na Otupné. Hodně jsem i jezdila freeride s klukama a v hlubokém sněhu a terénech se vyjezdila. Když jsem pak přišla do parku, bylo to tak trochu kamikadze, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, pořád jsem si vyrážela dech. Cesta vzhůru začala nějak na Mistrovství světa juniorů na Novém Zélandu, kde

1

jsem skončila třetí. Začala jsem víc cestovat po světě a zdokonalovala svoje ježdění v lepších parcích.

Před deseti lety jsem dělal rozhovor se Šárkou a ona říkala, že jejím cílem je být nejlepší na světě. Jaký jsou tvoje ambice?

Můj sen je se dostat na X-Games. Ježdění mě strašně baví, tak proč se v tom nezdokonalovat a neposunout se do světové špičky mezi holky jako Šárka, Jamie nebo Spencer? Být v tom jejich kruhu, to by se mi líbilo.

A mně se strašně líbí, že se nebojíš kalby. Třeba na Snowjamu si to slušně rozjížděla na parketu, hehe.

(minutový smích – pozn. aut.) Já se ráda bavím, ale nejsem ten typ, co by kalil furt. Jednou za čas... Když jsou kolem dobří lidé, dobrá parta, tak proč ne.

Co si myslíš o atletickým přístupu ke snowboardingu? O lidech, kteří jezdí, jako kdyby to byl běh na 400 metrů. Myslíš, že si to vůbec dokážou vychutnat?

Já jsem ještě ta generace, která vyrůstala v punku. Ne teda úplným, ale pořád si ten snowboarding dokážeme užít. Nová generace, která teď přichází z Číny a Japonska, tak ty snad ani nezačínají na sněhu. Taky jsem se byla podívat v Japonsku na vzduchových polštářích, na který se rozjíždíš po umělym koberci... No, vlastně celkově už je dnes ten přístup ke snowboardingu jiný, lidi chodí trénovat do posiloven, starají se o svoje těla. Zrovna tohle je celkem dobrý, ale podle mě se to nesmí přehánět. Čeho je moc, toho je příliš. U nás na Slovensku mají starší lidi pořád pocit, že snowboarders jsou nějací feťáci s kalhotama ke kolenům. A když možná uvidí, že se tomu někdo věnuje trochu profi, jezdí po světě, stará se o sebe, má zdravý životní styl, tak ten snowboarding začnou vnímat líp.

Kousek od baráku máš Chopok, jezdíš tam často?

Už moc ne, protože většinu času teď trávím v Americe a po závodech. Vždy se ale ráda vracím domů, vždyť máme nádherné hory, a když hodně napadne, je tam super freeride.

Kde si nejlíp dokážeš zajezdit?

Miluju to v Coloradu, v Breckenridge. Hodně často tam jezdím s lidma z Kirks camp, to je taková parta asi dvaceti dětí, a mezi sebou se hecujem. Ono jim je teprv nějakých patnáct, šestnáct, ale strašně dobře jezdí. Dobře se s nima vyjezdím.

Máš různý prkna, nebo radši jezdíš

na jednom univerzálním?

Jezdím na jednom, a kdybych nemusela měnit, tak si nechám prkno na několik sezón. Já si prostě na něj zvyknu a vyhovuje mi. Většinu času jezdím v parku, takže ani žádný speciální prkno do prašanu nepotřebuju. Na sezónu mi stačí dvoje desky, dvoje boty, já toho moc nespotřebuju.

Ale cestovateský plány máš na letošní sezónu velký, ne?

Chtěla bych se zúčastnit jen několika závodů, dva, tři svěťáky, a spíš se víc soustředit na ježdění v parku, na učení se nových triků. Příští dvě sezóny pak budou už předolympijské, a to budu objíždět světové poháry.

Kolik tě ta jedna zima stojí?

Teď od ledna bych, díky výsledkům z mistrovství světa, měla mít přidělenou státní dotaci, tak to bude jednodušší. V součtu stojí sezóna kvůli velkému cestování dost peněz, myslím, že tak kolem třiceti tisíc euro se to pohybuje.

A kde se s tebou letošní zimu budou moct český a slovenský holky setkat? Na svahu někde poblíž?

Přijedu na Snowjam do Špindlu, hehe.

Jasný, na parketu se setkáme. Ale co třeba camp?

Právě že letošní zimu strávím celou v Coloradu... Uvidíme, jak to dopadne.

Budeš aspoň natáčet nějaký edity? Snažíš se nějak na sociálních sítích, nebo je ti to jedno?

Není mi to jedno a měla bych na tom víc pracovat. Jsem si toho vědomá, že mi to moc nejde, musím se to naučit používat. A za zimu pár nějakých editů bude.

Sociální sítě rovná se sláva, a tím pádem extra příjmy z reklamy? Zajímaj tě tyhle peníze, nebo spíš jen jezdíš?

Já zatím jezdím, ale samozřejmě sleduju, jak se situace vyvíjí. Dneska některý firmy už skoro ani nezajímá, jak holka umí snowboardovat, ale jak dokáže prodat produkt.

Takže spíš vsadíš všechno na jednu kartu, na ježdění, a až vyhraješ olympiádu, budeš slavná jak Sagan a peníze z reklam se pohrnou, hehe. Co myslíš, že vůbec ta příští olympiáda přinese?

Je to ještě celkem daleko, skoro tři roky, a to já zas tak daleko nepřemýšlím. Já tak maximálně myslím na tuto sezónu.

Tak mě trochu zajímaly ty triky, co se pod olympijskejma kruhama budou podle tebe jezdit...

Podle mě se v tom ženském snowboardingu roztrhne pytel s double rotacemi, už sem viděla patnáctiletou Japonku dávat cab double na Stubaii. To to pojede, jízdy se budou úplně jinak sestavovat než teď. Ale myslím si, že do triple rotací to na příští olympiádě mezi holkama nedojde.

Někde sem čet, že má být na příští letní olympiádě i surfing a skate. Dokážeš si to představit?

Surfing ne, protože jak by to dělali s vlnama? Ale skateboarding ano. Podle mě ty nejlepší jezdci by olympiádu rádi jeli, určitě to pro ně bude znamenat i víc peněz. Takže to bude o číslech a o byznysu. A že bude skateboarding na olympiádě, neznamená, že všichni musí jít tímto směrem, každý si vybere sám svojí cestu. Přínos ale určitě bude, že stát pustí víc peněz, bude se stavět víc skateparků a podobně.

A dokážeš si představit zbytek tohoto týdne?

Hehe, to si mě zaskočil. Od tý doby, co jsem se vrátila z Bali, tak jsem neměla tři dny oddychu. Teď jsem přijela ze Stubaie a jsem týden doma a užívám si to. Chodím na masáže, oddychuju a v pondělí už opět jedu na Stubai.

Takže o víkendu kalba?

Né, to né. Budu doma, pít čaj a číst knihu, hehe.

Správně. Alkohol? Ne, raději knihu!

Ano, přesně tak!